Tento pořad pojednává o americké roli v událostech, které vedly ke svržení demokratické vlády Salvadora Allendeho v Chile a následnému nástupu diktátora Augusta Pinocheta. Pořad popisuje, jak CIA podněcovala nepokoje v Chile a aktivně se podílela na přípravě vojenského puče. Dále se zaměřuje na reformy Allendeho vlády, zejména na znárodňování a zvyšování daní pro korporace, což vyvolalo nelibost amerických bankéřů a korporací. Po převzetí moci vojenskou juntou byla zavedená politika, která byla inspirovaná Chicagskou ekonomií a která měla za následek globalizaci chudoby v Chile. Pořad rovněž připomíná atentát na Orlanda Leteliera, bývalého chilského ministra zahraničí, který byl spáchaný chilskou tajnou službou DINA s podporou CIA.
Úvod
"Dělníci mé země. Věřím v Čile a její osud. Jiní lidé překonají tuto temnou a hořkou chvíli, kdy se zrada snaží zvítězit. Mějte na paměti, že brzy se otevřou široké ulice. Po nich budou kráčet svobodní lidé, aby vybudovali lepší společnost. Toto jsou moje poslední slova. Moje oběť nebude zbytečná. Ať žije Čile! Ať žije lid! Ať žijí pracující!" To jsou poslední slova projevu čilského prezidenta Salvadora Allendeho na rozloučenou před jeho zavražděním. Tento rok 2023 je tomu přesně 50 let. Zdálo by se, jakoby operace, která se odehrála před půl stoletím, s dneškem téměř nesouvisela. Opak je ovšem pravdou. Stovky tisíců lidských osudů bylo nenávratně zničených. Odlesky této brutality můžeme pozorovat až dodnes. Stíny diktátora, kterému Američané pomohli k moci, se musí dostat konečně plnně na světlo. 11. září 1973, čilská armáda pod vedením generála Augusta Pinocheta rozdrtila demokraticky zvolenou vládu Unidad Popular, národní jednotu, Salvadora Allendeho. Cílem bylo nahradit pokrokovou, demokraticky zvolenou vládu brutální vojenskou diktaturou. Tento vojenský převrat podporovala CIA. Přímou roli ve vojenském spiknutí sehrál tehdejší ministr zahraničí Henry Kissinger. Tajná role Nixonovy administrativy je dostatečně zdokumentovaná. Tento i další převraty v Latinské Americe, byl ovšem součástí širší americké operace Condor na instalaci a kontrolu loutkových vlád Latinské Ameriky. V ještě širší perspektivě, se roztočil diktát nadnárodních bank a korporací na ovládnutí většiny světa pod taktovkou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Reformy a systém volného trhu s přímou cestou ke globalizaci chudoby. Banky a korporace začaly bohatnout, státní infrastruktura se začla privatizovat, světové napětí a nestabilita zvyšovat a mezitím většina lidí globálně chudne. Obrovské planetární zdroje a majetky se koncentrují do stále menší hrstky globální oligarchie několika stovek nejmocnějších rodin planety. Čilský vojenský puč byl jedním z dalších výstřelů nové fáze americké militarizace. Podrobnosti o operaci Condor byly plně odhalené až v roce 1992, kdy paraguayský soudce José Fernández objevil takzvané "archivy teroru", ve kterých byly podrobně popsané osudy tisíců Latinoameričanů tajně unesených, mučených a zabitých bezpečnostními službami Argentiny, Bolívie, Brazílie, Čile, Paraguaye a Uruguaye. Odtajněné archivy poskytly podrobnosti o 50000 zavražděných, 30000 "zmizelých" a 400000 uvězněných osobách. Musíme se proto vypravit na samotný počátek operace Condor, abychom čilský převrat a instalaci vojenské junty Augusta Pinocheta vnímali v plných souvislostech. Stejně jako si v souvislostech odhalíme na konci tohoto pořadu, kam tohle všechno vede až dodnes.
Operace 40
11. prosince 1959 zaslal plukovník J. C. King, šéf oddělení CIA pro západní polokouli, důvěrné memorandum tehdejšímu řediteli CIAAllenu Dullesovi. Plukovník J. C. King v něm tvrdil, že na Kubě existuje "krajně levicová diktatura, která, pokud bude ponechaná v platnosti, podnítí podobné akce proti americkým korporacím v dalších latinskoamerických zemích".
V důsledku tohoto memoranda, šéf CIA Allen Dulles založil operaci 40. Tento název získala proto, že původně se na operaci podílelo 40 agentů. Později byl počet rozšířený na 70 agentů. Skupině předsedal Richard Nixon. Tracy Barnes se stal operačním důstojníkem skupiny, která se také nazývala Kubánská operační skupina. První schůzka, které Tracy Barnes předsedal, se konala 18. ledna 1960 v jeho kanceláři a zúčastnili se jí David Atlee Phillips, Everette Howard Hunt, Jack Esterline a Frank Bender.
4. března 1960 explodovala v Havanském zálivu loď La Coubre , plující pod belgickou vlajkou. Byla naložená zbraněmi a municí, které byly vyslané na pomoc při obraně kubánské revoluce před jejími nepřáteli. Při výbuchu zahynulo 75 lidí a více než 200 jich bylo zraněno. Fabian Escalante, důstojník oddělení státní bezpečnosti G-2, později prohlásil, že šlo o první úspěšný čin provedený v rámci operace 40.
Operace 40 se nezabývala pouze sabotážními akcemi. Ve skutečnosti se vyvinula v tým atentátníků. Jeden z jejích členů, Frank Sturgis, tvrdil: "tato skupina atentátníků Operace 40 by na rozkaz přirozeně zavraždila buď příslušníky armády, nebo politické strany cizí země, do které se chystáte infiltrovat, a v případě potřeby i některé vlastní členy, kteří by byli podezřelí z toho, že jsou cizími agenty… V té době jsme se soustředili výhradně na Kubu."
Během několika následujících let Operace 40 úzce spolupracovala s několika proticastrovskými kubánskými organizacemi včetně Alfy 66. Do projektu se zapojili také úředníci CIA a nezávislí agenti jako William Harvey, Thomas Clines, Porter Goss, Gerry Hemming, Everette Howard Hunt, David Morales, Carl E. Jenkins, Bernard L. Barker, Barry Seal, Frank Sturgis, Tosh Plumlee a William C. Bishop.
Mezi kubánské osobnosti, které Operace 40 využívala, patřili Antonio Veciana, Luis Posada, Orlando Bosch, Rafael Quintero, Roland Masferrer, Eladio del Valle, Guillermo Novo, Rafael Villaverde, Carlos Bringuier, Eugenio Martinez, Antonio Cuesta, Hermino Diaz Garcia, Felix Rodriguez, Ricardo Morales Navarrete, Juan Manuel Salvat, Isidro Borjas, Virgilio Paz, Jose Dionisio Suarez, Felipe Rivero, Gaspar Jimenez Escobedo, Nazario Sargent, Pedro Luis Diaz Lanz, Jose Basulto a Paulino Sierra.
Michael Townley byl dalším agentem CIA, který se podílel na organizování vražd politických odpůrců. Spojil se s kubánskou kupinou nazvanou Chicagská junta. Do této skupiny patřili Frank Sturgis, Orlando Bosch, Antonio Veciana a Aldo Vera Serafin. Tento operativní úderný tým byl ovšem rozpuštěný 21. listopadu 1963, den před atentátem na Johna Kennedyho.
CIA také využívala Úřad pro veřejnou bezpečnost pro mezinárodní rozvoj k tomu, aby pomohla nastolit pravicové vojenské diktatury. Patřil k nim i Daniel Mitrione, který v roce 1964 pomohl svrhnout prezidenta Joao Goularta v Brazílii. Podle Franca Solinase byl Daniel Mitrione po americké intervenci v roce 1965 také v Dominikánské republice.
V roce 1967 se Daniel Mitrione vrátil do Spojených států, aby se podělil o své zkušenosti a odborné znalosti v oblasti "protipartyzánské války" v Agentuře pro mezinárodní rozvoj USAID ve Washingtonu. V roce 1969 se Daniel Mitrione přesunul do Uruguaye, opět pod USAID, aby dohlížel na Úřad veřejné bezpečnosti. Zde Daniel Mitrione proslul extrémně brutálními formami mučení, což jsem popisoval ve třetím díle mého pětidílného cyklu Krvavá historie CIA. V té době vedla uruguayskou vládu velmi nepopulární strana Colorado. Richard Nixon a CIA se obávali možného vítězství levicové koalice Frente Amplio ve volbách po vzoru vítězství vlády Unidad Popular, národní jednota v Čile, kterou vedl Salvador Allende.
Salvador Allende a jeho vzestup
Salvador Allende se narodil 26. června 1908 ve městě Valparaíso. Jeho otec byl bohatým právníkem a vyučoval Salvadora v tradici humanistického ducha svobodných zednářů. Jako chlapec, Salvador často navštěvoval anarchistického ševce, u kterého se seznámil s revolucionářskými teoriemi Karla Marxe a N. A. Bakunina. Salvador se stal národním přeborníkem v plavání a desetiboji. Byl slavný také jako boxer a svůdce žen. Už jako malý kluk věděl, čím chce být. Prezidentem. V roce 1933 pomáhal mladý doktor Allende, tehdy mu bylo 25 let, založit socialistickou stranu Čile. Za to měl zakázáno provozovat medicínu. V politice bojoval za solidaritu mezi všemi levicovými stranami, s cílem vytvořit silnou opozici vůči konzervativcům. Soudruhové mu přezdívali Lenin v obleku. Salvador Allende se tehdy musel hodně snažit, aby přežil. Chodil do chudinských čtvrtí. Tam začal poznávat také jinou tvář Čile. Tvář rotos, tedy zlomených, jak se jim mezi buržoazií hanlivě říkalo. Allendova politická mise byla ovlivněná jeho lékařskou praxí. Pouze socialismus může lidi vysvobodit z jejich bídy. V oblasti Magallanes, zorganizovali pastevci z rozesetých ovčích farem a pracovníci jatek sbírku, která Allendemu umožnila podniknout, v rámci kampaně, výlet na jih. Tam ho v roce 1945 zvolili senátorem. "Až se stanu prezidentem," slibuje Allende, "bude země patřit pracujícím." Od té doby se Salvador Allende třikrát neúspěšně pokusil kandidovat do funkce prezidenta. Z toho měli Američané obrovské obavy. Proto se tehdejší americká administrativa Richarda Nixona a šéfa CIARicharda Helmse začly snažit, aby čtvrtý pokus Allendeho zmařili.
Američtí banksteři a korporace: Allende nesmí projít!
Půl roku před zvolením Allendeho, 3. března 1970 svolal americký prezident Richard NixonRadu národní bezpečnosti k formálnímu jednání o tom, jakou politiku by Amerika měla zaujmout vůči nové čilské vládě Lidové jednoty. "Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom [Allendemu] ublížili a přivedli ho k pádu," volal ministr obrany Melvin Laird. Šéfem CIA byl tehdy Richard Helms, šéf tajných operací CIA byl Thomas Karamessin a šéf operací na západní polokouli byl William Bro. Všichni podporovali nepřátelský přístup prostřednictvím tajných operací s cílem podkopat Allendeho. Vyděšený americký vůdce dal řediteli CIARichardu Helmsovi volnou ruku, aby zabránil Allendemu nástupu do úřadu. Volnou ruku, to je jazyk novinářů. Jak často dostane člověk volnou ruku, někdo by se mohl ptát. Pokud jde o Salvadora Allendeho, Richard Nixon instruoval CIA, aby se pokusila zabránit v jeho nástupu k moci. Americký archiv národní bezpečnosti odtajnil sbírku dokumentů, které poskytují podrobný záznam o tom, jak a proč prezident Richard Nixon a jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger zavedli a prováděli politiku destabilizace v Čile. Tedy operace, která "co nejlépe vytvořila podmínky", jak se později vyjádřil Kissinger, pro vojenský převrat z 11. září 1973. Tyto unikátní odtajněné dokumenty zaznamenávají úmyslný záměr Američanů podkopat schopnost Salvadora Allendeho vládnout a svrhnout ho, aby nemohl vytvořit úspěšný a atraktivní model strukturálních změn, který by mohly napodobit další země. Jednoduše Američané měli strach nejen ze znárodnění telefonní společnosti v Čile v jejich vlastnictví, ale také z toho, že by se čilský systém stal vzorem pro další země latinské Ameriky. Musíme chápat hloubku amerického uvažování, které nejlépe interpretují tyto dokumenty. Totiž, jak se uvádí v odtajněných dokumentech, Kissingerova hlavní obava ohledně Allendeho spočívala v tom, že byl svobodně zvolený, což ponechávalo Spojeným státům jen malý prostor pro to, aby se otevřeně postavily proti jeho vládě jako nelegitimní, a vytvořilo precedens, který by mohly následovat další země. Tady vidíme tu zvrácenost amerického uvažování, kdy faktor, který zužoval jejich manévrovací prostor byl ten, že Allende byl svobodně zvolený. Prostě svobodné demokratické zvolení Allendeho byl pro Američany přitěžující faktor. To je popření úplného fundamentu svobodných voleb a demokracie, ze které Američané tak rádi školí zbytek světa. Buď úplatky, korumpováním, a když to nepomůže, tak bombami a raketami. Henry Kissinger tehdy varoval, že Allendeho"modelový efekt mohl být zákeřným příkladem úspěšné zvolené marxistické vlády v Čile, což by jistě mělo dopad, a dokonce precedentní hodnotu, na další části světa, zejména na Itálii. Napodobivé šíření podobných jevů jinde by zase významně ovlivnilo světovou rovnováhu a naše vlastní postavení v ní", uváděl Henry Kissinger v těch dokumentech. Takže podle Američanů jiný než kapitalistický režim musí být potlačený, třebaže překážkou byly nějaké svobodné volby. Prý korektní, ale zato chladná diplomacie coby vzkaz Allendemu.
Allende vítězí
V roce 1970 se zdálo, že čtvrtý pokus Salvadora Allendeho vyjde, a jeho Socialistická dělnická strana zvítězí ve všeobecných volbách v Čile. Americké korporace jako International Telephone and Telegraph, Anaconda, Kennecot a další se obávaly, co by se stalo, kdyby Allende získal kontrolu nad zemí. Proto CIA už o rok dříve, v roce 1969 zařídila, aby byl její agent Michael Townley vyslaný do Čile pod krycím jménem Kenneth W. Enyart. Doprovázel ho Aldo Vera Serafin. Agent CIAMichael Townley se teď dostal pod kontrolu Davida Atleeho Phillipse, který byl požádaný, aby vedl zvláštní pracovní skupinu, jejímž úkolem bylo zabránit zvolení Salvadora Allendeho prezidentem Čile. Kampaň CIA byla neúspěšná a Salvador Allende se v září 1970 dostal k moci. Stal se tak prvním socialistou, který získal moc ve svobodných demokratických volbách. Allende tehdy získal 36% hlasů. Jeho koalice složená ze socialistů, Komunistů, sociálních demokratů a levicových křesťanů, si říkala Unidad Popular, lidová jednota. Levice slavila. Socialismus a demokracie byly slučitelné. Byla to taková varianta socialismu s lidskou tváří u nás o 5 let dříve.
Agent CIAMichael Townley pokračoval ve snaze podkopat vládu Salvadora Allendeho. CIA se pokusila přesvědčit náčelníka čilského generálního štábu Reného Schneidera, aby Allendeho svrhl. Ten ale odmítl a měsíc před Allendeho inaugurací, 22. října 1970 bylo jeho auto přepadené. René Schneider na svou obranu vytáhl zbraň a byl několikrát zastřelený. Byl převezený do nemocnice, ale o tři dny později zemřel. Vojenské soudy v Čile konstatovaly, že Schneiderovu smrt způsobily dvě vojenské skupiny, jedna vedená Robertem Viauxem a druhá Camilem Valenzuelou. Tvrdilo se, že oběma skupinám poskytovala podporu CIA. Vražda Reného Schneidera čilský národ šokovala, a ještě upevnila jeho pozici zvoleného prezidenta.
Allendeho reformy: Znárodňování a daně korporacím
Allende ihned začal provádět zásadní ekonomické reformy. Během prvních měsíců Allendova úřadu, vzrostly mzdy v Čile o 25%. Chudé děti ve školách dostaly každý den sklenici mléka. Chudí oslavovali, bohatí začli balit kufry. Začal proces znárodnění klíčových odvětví ekonomiky. Allende zavedl vysoké daně na činnost nadnárodních korporací a uložil moratorium na zaplacení veřejného dluhu. Nezávislá, suverénní země, která není zadlužená u zahraničních bank, to je nejhorší představa pro světovou oligarchii. Může si dělat, co chce. Chuquicamata, největší měděný důl na světě v čilských Andách, vlastněný americkou korporací Anaconda Copper Company, byl znárodněný. Dalších 90 velkých čilských společností bylo také vyvlastněno. Pracující obsadili stovky podniků proti vůli vlády. Zemědělští pracovníci násilím zabírali zemědělskou půdu. Jejich slogan zněl "k čertu s bohatými". Střední třídu zachvátila panika. Allendeho vládě se situace vymkla z rukou a neměli sílu proti těmto trendům bojovat. To přirozeně nahrávalo pravici a zhoršovala rovnováhu sil. Na konci listopadu 1971 byl na státní návštěvu pozvaný Fidel Castro. Na pětidenní návštěvu, ale nakonec se zdržel 3 týdny. Kubánská revoluce byla tehdy na vrcholu, a mnoho lidí věřilo, že ozbrojená revoluce byla pro Čile to nejlepší. V té době byla také populární teologie osvobození. Fidel Castro kritizoval ideologickou slabost čilské revoluce, a popouzel tak opozici levicových radikálů proti Allendemu. O rok později po návštěvě Fidela Castra, v prosinci 1972, Salvador Allende odletěl do Moskvy. Sovětský Svaz mu měl poskytnout pomoc, jenže KGB byla z nějakých důvodů proti. Sověti už tehdy utráceli miliony na podporu Kuby, a zřejmě se jim nechtělo utrácet za další zemi. Ještě v tom neuměli chodit jako jejich kapitalističtí protějšci ze západu, kteří přes trvalé zadlužení tyto země ovládají. Také věřili, že režim v Čile bude brzy svržený, protože byl podle nich příliš demokratický, a neprojevoval revoluční tvrdost s použitím zbraní. Leonid Brežněv zůstal neoblomný. Žádné peníze pro Čile. Po vyjednáváních řekl Allende svému lékaři: "Mám kudlu v zádech." Velvyslanec Anatolij Dobrinin tehdy informoval Henryho Kissingera: "Sovětský Svaz Allendovi nepomůže. Nechce další Kubu nebo nový konflikt se Spojenými Státy." Konec citace. Sovětský Svaz sice neslíbil Allendemu peníze, ale zato zbraně, kterými může zpacifikovat armádu. Dějinným paradoxem je, že Salvador Allende vyslal do Moskvy Augusta Pinocheta, který se Sověty jednal. Na počátku roku 1973 byla podepsaná dohoda o dodávce zbraní. Jednalo se o tanky, děla a velké množství munice. Výměnou za nákup zbraní získala Čile půjčku v hodnotě 100 milionů dolarů. KGB ale o tom oficiálně nevěděla. Byla to tajná dohoda mezi armádami obou zemí. Právě tyto zbraně byly použité Pinochetem ve vojenském puči proti Allendemu, který sám Pinocheta pro ty zbraně před více jak půl rokem poslal. To jsou ty historické paradoxy.
CIA podněcuje nepokoje v Čile
Po Allendeho zvolení a inauguraci v listopadu 1970 zrušily největší komerční banky Wall Streetu, včetně Chase Manhattan, Chemical, First National City, Manufacturers Hanover a Morgan Guaranty, úvěry Čile. Společnost Kennecott Corporation zase v roce 1972 vázala čilský vývoz mědi žalobami ve Francii, Švédsku, Itálii a Německu. CIA začala vyvolávat v čilské společnosti zmatek. Ekonomický a společenský chaos. Chtěla poskytnout záminku armádě, aby svrhla vládu. Nikdo nezmiňoval přímo vraždu Allendeho, ale šlo pouze o snahy zbavit ho moci. Při destabilizaci a vyvolávání chaosu se využívaly soukromé korporace, CIA, vojsko a americká ambasáda v Čile, prostě všechno. Dokonce Salvador Allende obvinil americkou korporaci ITT před mezinárodním shromážděním OSN z toho, že chtěla vyprovokovat občanskou válku. Američané v tichosti zablokovali bankovní úvěry pro Čile a ukončili americké vývozní úvěry a půjčky. Jak jsem zmínil, Američané také manipulovali s mezinárodní tržní hodnotou hlavního čilského vývozu, mědi, a tím ještě více poškodili čilskou ekonomiku.
CIA byla vedoucí organizací, která stála za prosazením neoliberálního ekonomického programu v Čile. V srpnu 1972, rok před převratem, financovala CIA 300stránkový ekonomický plán, který měl být realizovaný po svržení Allendeho vlády.
David Atlee Phillips pověřil agenta CIAMichaela Townleyho úkolem zorganizovat dvě polovojenské akční skupiny Orden y Libertad (Řád a svoboda) a Protecion Comunal y Soberania (Společná ochrana a suverenita). Agent CIAMichael Townley také založil žhářský oddíl, který v Santiagu založil několik požárů.
V říjnu 1972, tedy 11 měsíců před vojenským pučem, vstoupili řidiči nákladních aut, lékaři a obchodníci do všeobecné stávky paralizující celou zemi. Allende vyjednával s asociacemi zaměstnavatelů, ale odmítal donucovací opatření. V roce 1972 vzrostly životní náklady o 163%. Stát tiskl peníze, a inflace dosahovala závratných výšek. Kvůli říjnové stávce pracujících kolaboval systém zásobování. Válečná ekonomika. Další generální stávka proběhla měsíc před pučem, v srpnu 1973.
Příprava puče a demoverze
Od června 1973 se spiklenci začali scházet v domě právníka Gamboa ve čtvrti Lukuro, aby naplánovali puč. Bylo to asi 6 armádních generálů a další generálové vzdušných sil. Na setkání do Gamboova domu chodili i někteří představitelé politických stran. Většina z nich byli křesťanští demokraté z pravicového křídla této strany. Právě toto pravicové křídlo křesťanských demokratů Washington podporoval, a na jejich financování utratil miliony dolarů. Pravice ve spolupráci se CIA, tehdy založila teroristickou frontu Patria y Libertad (Vlast a svoboda). Bombové útoky a vraždění této teroristické skupiny destabilizovaly zemi. Ovšem v týdnech předcházejících převratu se americký velvyslanec Nathaniel Davis a členové CIA setkávali s nejvyššími představiteli čilské armády společně s vůdci Národní strany a teroristické fronty Patria y Libertad (Vlast a svoboda). 29. června 1973 proběhl minipuč pod velením pravicového radikála plukovníka Supera. Generálové Carlos Prats a Augusto Pinochet ale stáli v cestě tankům rebelů. Situace se vyostřila. Většina, kterou buržoazie měla v čilském Parlamentu žádala armádu, aby zasáhla.
Pokusy o usmíření
Salvador Allende dále usiloval o dialog a národním usmíření. Za tím účelem podnikl několik pokusů. Například Allende jmenoval generály do svého kabinetu. Vrchní velitel Carlos Prats byl jmenovaný viceprezidentem. Byl symbolem naděje na národní usmíření. Pomlouvačnou kampaň proti generálu Carlosi Pratsovi, veliteli čilské armády, také vedl agent CIAMichael Townley. Generál Carlos Prats 21. srpna 1973 rezignoval. Jeho nástupcem ve funkci vrchního velitele se stal generál Augusto Pinochet. Allende se ale nevzdával pokusů o dialog a národní usmíření, a podnikl další pokus. 17. srpna 1973 požádal kardinála Silvu Enrichéze, aby figuroval jako prostředník. Kardinál pozval do svého domu Allendeho a předsedu křesťanských demokratů Patricia Elvina. Byla to poslední šance. Křesťanská strana ale vedla dialog polovičatě. Její pravicová frakce se spojila s Národní stranou. Všichni se shodli na referendu jako východisku z krize. Ovšem 8. září 1973, 3 dny před pučem, dostal Allende od vedení socialistické strany jejich rozhodnutí. Žádný dialog, žádné referendum. Jeho vlastní strana vedená Carlosem Altamiránem podrazila Allendemu nohy. Nechtěla jednat, chtěla konfrontaci. Toho dne 8. září 1973, oslavil Salvador Allende narozeniny své dcery Beatris na svém venkovském sídle. Všichni ale byli dost skleslí. Nebylo tam ani dost světla. Když oslavenci přijeli, Salvador Alliende se zvedl od rozehrané partie šachu, a řekl: "To je dobře, že jste tady. Musíte nám trochu zlepšit náladu." Byl velmi smutný. Ponořený do neblahé předtuchy konce. Vypadal jako postava z řecké tragédie. "Možná jsme nakonec vůbec neporozuměli rytmu této země," řekl Allende tu noc přiteli. Allende začal organizovat ústup. Pochopil, že nebylo cesty ven. Chtěl se vzdát a po referendu předat moc. "To je jediný způsob," řekl, "jak zabránit krveprolití." Ovšem, jak jsem zmínil, to Allendeho strana zamítla. 2 dny před pučem, 9. září 1973, pronesl předseda Carlos Altamiráno ve své řeči: "Jsme avandgarda proletariátu. Jsme připravení odolat jakémukoli puči. Z Čile se stane nový hrdinský Vietnam." Téhož dne 9. září 1973 námořnictvo převzalo iniciativu. Admirál Merino poslal kurýra do Santiaga, aby o svých plánech informoval Augusta Pinocheta. V případě, že by se vrchní velitel Pinochet odmítl účastnit puče, určili rebelové jeho nástupce. Generála Torese Dela Cruse. Pinochet se tlaku podvolil. V ten samý den 9. září 1973, navštívil PinochetSalvadora Allendeho. Bylo to v neděli. Do puče zbývaly ještě 2 dny. Allende pracoval na projevu, ve kterém chtěl vyhlásit referendum. Stále byl čas na politické řešení, kterým chtěl Allende zažehnat hrozící masakr. Allende jasně při návštěvě generálů v tu neděli, 2 dny před pučem, řekl: "Pokud už nás lidé nechtějí, tak odejdeme."Allende do poslední chvíle usiloval o mírové politické řešení. Klacky pod nohy mu házela na domácí scéně jak jeho socialistická strana, která nechtěla referendum, tak i pravicová frakce křesťanských demokratů, a samozřejmě Národní strana společně s armádou. Na zahraniční scéně na jeho svržení pracoval jeden velký tým. Za plánovaným převratem stál Wall Street, který pracoval v zákulisí se CIA, americkým ministerstvem zahraničí a čilskými ekonomickými elitami. Včetně teroristické skupiny Patria Y Libertad (Vlast a svoboda), se kterými se scházeli vysocí američtí představitelé týdny před pučem. Prostředníkem byl tehdejší ministr zahraničí Henry Kissinger. Henry Kissinger a šéf CIARichard Helms byli ve Washingtonu strůjci této operace. Washington se rozhodl pomoci vojenským lídrům v Čile svrhnout Salvadora Allendeho, a nastolit režim generála Augusta Pinocheta. Pinochet ale na Allendeho uchystal zákeřnou lest. Allende chtěl projev o vypsání referenda pronést v pondělí. Pinochet se ho ale v tu neděli při návštěvě zeptal, jestli by svou řeč mohl pozdržet, a místo pondělí ji pronést až ve středu kvůli interním problémům v armádě. Salvador Allende souhlasil. Pinochet už tehdy zatraceně dobře věděl, že puč chtějí spustit v úterý 11. září 1973.
Čilské 11. září
Vojenský puč byl uskutečněný 11. září 1973. Puč začal ten den ráno. Čilské námořnictvo obsadilo město Valparaíso, a zatklo více než 1000 stoupenců Allendeho vlády. Salvador Allende okamžitě odjel do prezidentského paláce La Moneda, ale špatně vyhodnotil míru nebezpečí. V hlavním městě Santiago de Chile převládal klid před bouří. Armáda vyčkávala, až bude Allende v paláci. Centrum města pak bylo odříznuté od okrajových čtvrtí dělnické třídy. Salvador Allende svolal do své kanceláře své nejbližší spolupracovníky. Několik ministrů, přátele a 20 členů tělesné stráže. Salvador Allende ještě stále očekával pomoc od loajálních jednotek pod velením vrchního velitele Augusto Pinocheta. Allende byl stále přesvědčený o Pinochetově loajalitě, dokud neuslyšel prohlášení vojenské junty ten den ráno, v 8 hodin a 32 minut: "Prohlášení. 11. září 1973, čilská armáda a policie vyhlašují. Zaprvé. Prezident musí okamžitě složit svůj úřad do rukou armády. Za druhé. Armáda a policie se dohodly na historické a zodpovědné misi osvobození vlasti od marxistického jha, a nastolení práva a pořádku." Ultimátum mělo vypršet v 11 hodin, kdy armáda chtěla začít palác bombardovat. 4000 vojáků obklíčilo prezidentský palác La Moneda. 20 tělesných strážců v paláci a 8 střelců na střeše sousedního ministerstva práce, ovšem stále drželo celou armádu v šachu. Allendeho tělesní strážci vymýšleli plán útěku, ale Allende je odmítl. Allende se nevzdával, ale vyjednával po telefonu, aby mohly ženy, sekretářky a několik novinářek, včetně jeho dvou dcer, Beatris a Izabel, opustit palác Moneda. Ty nakonec odešly. Muž, který prosazoval vizi demokratického socialismu, zůstal ve svém paláci úplně sám. Obklíčený 4000 vojáky. Nikdo mu nepřicházel na pomoc. Palácová stráž opustila své pozice. Útok na prezidentský palác La Moneda začal v 11 hodin 52 minut dopoledne. Necelou hodinu po vypršení ultimáta. Letoun Hawk Hunter na palác po 21 minut pálil střely.
Salvador Allende se rozhodl, že ještě naposledy veřejně promluví, a vytočil telefonní spojení na rádio Magallanes. Bylo to jeho poslední spojení s vnějším světem. Měl na hlavě helmu. Byl předkloněný k telefonu, aby mohl mluvit. Nebyl si opravdu jistý tím, zda rádio Magallanes jeho slova opravdu vysílá. Tuto řeč si nijak nepřipravoval, neměl žádné poznámky. Jeho slova vycházela z hlouby jeho duše. "Dělníci mé země. Rádio Magallanes brzy utichne, a můj tichý kovový hlas už se k vám nikdy nedostane. Ale to nevadí. Budete si mě pamatovat jako důstojného muže, loajálního ke svému národu a k záležitostem pracujících. Lidé se nesmí ani podřídit ani obětovat. Věřím v Čile a její osud. Jiní lidé překonají tuto temnou a hořkou chvíli, kdy se zrada snaží zvítězit. Mějte na paměti, že brzy se otevřou široké ulice. Po nich budou kráčet svobodní lidé, aby vybudovali lepší společnost. Toto jsou moje poslední slova. Moje oběť nebude zbytečná. Ať žije Čile! Ať žije lid! Ať žijí pracující!"
Salvador Allende byl nakonec zavražděný v bojích v prezidentském paláci La Moneda. Podle CIA zpáchal sebevraždu.
Diktátor Pinochet na scéně
Po převzetí moci generálem Augustem Pinochetem, šéfem vojenské junty, se začly dít věci. Volby byly pozastavené. Tisk byl cenzurovaný. Tisíce Čilanů bylo mučeno a zabito poté, co CIA předala seznam podezřelých skvadrám smrti vojenské junty Augusta Pinocheta. I tady důstojník CIATed Shackley hrál důležitou roli při svržení Salvadora Allendeho v Čile. Agent CIATed Shackley dříve rozjel v Laosu obří obchod s pašováním opia, heroinu a drog do Ameriky. Byla třeba také zveřejněná platba CIA šéfovi tajné policie generálu Manuelu Contrerasovi Sepulvedovi, šéfovi obávané tajné policie Pinochetova vojenského režimu, o kterém CIA věděla, že se podílí na porušování lidských práv po Allendeho smrti.
Allendeho stoupenci a odpůrci junty byli uvěznění. Byla zřízená mučící centra. Fotbalové zápasy na stadionech v Santiagu nahradily popravy. Mrtvoly byly splavované po řece Mapocho. Částečně díky tvrdé práci důstojníka CIATeda Shackleyho a desítek dalších úředníků a agenturních pracovníků se Čile zbavilo socialistů. Když byly tajné operace CIA s cílem podkopat Allendeho v září 1974 odhalené na titulní straně New York Times veteránem investigativní žurnalistiky Seymourem Hershem, vyvolaly velký národní i mezinárodní skandál. Rozruch kolem tajné role Ameriky v Čile vedl k prvnímu vyšetřování tajných operací USA ze strany Kongresu, k prvním veřejným slyšením o operacích CIA a k prvnímu zveřejnění rozsáhlé případové studie Covert Action in Chile, 1963-1973, kterou sepsal zvláštní senátní výbor pod vedením senátora Franka Churche. "Povaha a rozsah americké role při svržení demokraticky zvolené čilské vlády jsou záležitostí hlubokého a trvalého znepokojení veřejnosti," prohlásil tehdy senátor Frank Church. Ještě dnes jsou těla zavražděných Allendových stoupenců nacházená v masových hrobech. Jejich ostatky jsou uložené v pamětní zdi pohřešovaných. Jejich skuteční vrahové ovšem dodnes nebyli potrestaní.
Chicagská ekonomie po Čilsku
Konečným cílem vojenského převratu v Čile z 11. září 1973 bylo zavedení neoliberální agendy, takzvané smrtící ekonomické medicíny vedoucí ke zbídačení celého národa. Počátkem října 1973 byly v Čile provedené rozsáhlé makroekonomické reformy (včetně privatizace, liberalizace cen a zmrazení mezd). Sotva několik týdnů po převzetí moci vojenskou juntou v čele s generálem Augustem Pinochetem bylo nařízené zvýšení ceny chleba z 11 na 40 escudos, což představovalo obrovské zvýšení o 264 % ze dne na den. Tuto "léčbu ekonomickým šokem" navrhla skupina ekonomů zvaná "Chicago Boys".
Tyto smrtící makroekonomické reformy byly z velké části diktované Wall Streetem ve spojení se CIA. Přitom "chicagská ekonomie" poskytovala ideologické paradigma "volného trhu" a jeho zdůvodnění. Profesoři Milton Friedman a Arnold Harberger z Chicagské univerzity nebyli v žádném případě hybnou silou těchto reforem. Zatímco ceny potravin prudce vzrostly, mzdy byly zmrazené, aby byla zajištěná "ekonomická stabilita a odvráceny inflační tlaky". Ze dne na den se celá země propadla do propastné chudoby; za necelý rok se cena chleba v Čile zvýšila šestatřicetinásobně. Pětaosmdesát procent čilské populace se dostalo pod hranici chudoby. Šlo opět o širší proces ekonomických střel vnucování volného trhu ve stylu amerického kapitalismu. Korporace se zalykají zisky, většina lidí chudne. Převrat v Čile nebyl jediný. Budu se tomu věnovat v závěrečné kapitole hodnocení.
Pinochet, DINA a CIA
Brzy potom byl agent CIAMichael Townley naverbovaný generálem Juanem Manuelem Contrerasem, šéfem nové tajné policie DINA.
Townleyho hlavním úkolem bylo vypořádat se s disidenty, kteří uprchli z Čile poté, co se generál Augusto Pinochet dostal k moci. Patřil mezi ně i Allendův generál Carlos Prats, který v Argentině psal své paměti. Donald Freed tvrdí v knize Smrt ve Washingtonu: "30 září 1974, krátce po prvním výročí vojenského puče, zavraždil agent CIA Michael Townley s týmem zabijáků v Buenos Aires generála Carlose Pratse a jeho ženu. Jejich auto bylo odpálené bombou." Takto se CIA hluboce angažovala s čilskou tajnou policií DINA na pronásledování významných Allendeho stoupenců ještě rok po jeho smrti.
James Abourezk, který zastupoval Jižní Dakotu v americkém Senátu, zjistil, že Úřad pro veřejnou bezpečnost po mnoho let školil latinskoamerickou policii v brutálním mučení levicových aktivistů. Senátor James Abourezk tyto informace zveřejnil a v roce 1974 americký Kongres zakázal, aby Spojené Státy poskytovaly výcvik nebo pomoc zahraniční policii, a Úřad pro veřejnou bezpečnost byl zrušený.
CIA nadále financovala činnost svých agentů, jako byl Michael Townley. Ten byl povýšený do hodnosti majora generálem Juanem Manuelem Contrerasem, šéfem čilské tajné policie DINA. Agent CIAMichael Townley v roce 1975 pravidelně navštěvoval Spojené státy, aby se setkal s Rolandem Oterem a dalšími členy skupiny Bílá ruka. V září 1975 Townleyho eskadra smrti znovu udeřila. Bývalý čilský viceprezident Bernardo Leighton a jeho manželka byli zastřelení v Římě místními fašisty spolupracujícími s čilskou tajnou policií DINA.
25. listopadu 1975 se v Santiagu de Čile setkali vedoucí představitelé vojenských zpravodajských služeb Argentiny, Bolívie, Čile, Paraguaye a Uruguaye s Juanem Manuelem Contrerasem. Hlavním cílem bylo, aby CIA koordinovala činnost jednotlivých bezpečnostních služeb při "eliminaci marxistické subverze". Operace Condor získala tichý souhlas Spojených států, které se obávaly marxistické revoluce v regionu. Cílem byli oficiálně levicoví partyzáni, ale ve skutečnosti šlo o všechny druhy politických odpůrců. Například v Argentině bylo vojenskou vládou zavražděno odhadem 30000 socialistů, odborářů, příbuzných aktivistů atd.
Donald Freed tvrdí, že 29. června 1976 se agent CIAMichael Townley setkal s Bernardem De Torresem, Armandem Lopezem Estradou, Hectorem Duranem a generálem Juanem Manuelem Contrerasem Sepulvedou. Následující měsíc Frank Castro, Luis Posada, Orlando Bosch a Guillermo Novo založili Koordinaci sjednocených revolučních organizací CORU. CORU částečně financoval Guillermo Hernández Cartaya, další veterán ze Zátoky sviní úzce spojený se CIA. Guillermo Hernández Cartaya byl později obviněný z praní špinavých peněz, obchodu s drogami a zbraněmi a zpronevěry. Federální prokurátor řekl Petu Brewtonovi, že se na něj obrátil důstojník CIA, který mu vysvětlil, že Guillermo Hernández Cartaya udělal spoustu věcí, za které mu byla vláda zavázaná, a požádal ho, aby stáhl obvinění proti němu.
Jeden z miamských policejních veteránů řekl autorům knihy Assassination on Embassy Row vydané v roce 1980: "Kubánci uspořádali schůzku CORU na žádost CIA. Kubánské skupiny v polovině 70 let řádily a Spojené státy nad nimi ztratily kontrolu. Spojené státy tedy podpořily toto setkání, aby se všechny vydaly stejným směrem a byly opět pod kontrolou Ameriky." Bylo zdůrazněno, že George Bush starší byl ředitelem CIA, když se toto setkání konalo.
Frank Castro řekl deníku Miami Herald, proč pomohl založit CORU: "Domnívám se, že Spojené státy zradily bojovníky za svobodu na celém světě. Vycvičily nás k boji, vymývaly nám mozky, jak bojovat, a teď zavírají kubánské exulanty do vězení za to, co je v prvních letech učily dělat."
Orlando Letelier
Orlando Letelier byl čilským diplomatem v exilu. Působil v socialistické vládě Salvadora Allendeho, který byl v roce 1973 svržený pučem podporovaným Spojenými státy. Orlando Letelier byl předtím Pinochetovou juntou zajatý, mučený a uvězněný. Na mezinárodní nátlak byl ovšem po roce propuštěný. Byl pozvaný do Washingtonu, kde se stal vedoucím pracovníkem Institutu pro politická studia, ředitelem Transnacionálního institutu a profesorem na Americké univerzitě.
Ještě důležitější ale bylo, že se stal vůdčím hlasem čilského odporu. Díky svému lobbingu zabránil tomu, aby bylo Pinochetovu režimu poskytnuto několik půjček. To osudové ráno 21. září 1976 jel Orlando Letelier se svou asistentkou Ronni Moffittovou a jejím manželem do práce, když pod jeho autem vybuchla bomba. Odstřelila mu spodní polovinu těla a usekla obě nohy; letící střepiny prostřelily hrtan a prořízly krční tepnu Ronni Moffittové, která seděla na sedadle spolujezdce. Oba brzy poté zemřeli.
V té době byl ředitelem CIAGeorge Bush starší, otec exprezidenta George Bushe. Oba se později stali americkými prezidenty. CIA, latinskoamerický vražedný aparát a mezinárodní obchod s drogami byly propojené. Zní to jako fikce? Kde myslíte, že autoři takových fikcí berou nápady? Kým se inspirují?
Dnes je už známé, že Orlando Letelier byl zavražděný na příkaz čilské zpravodajské agentury DINA za pomoci nadnárodního společného vražedného aparátu. Jednalo se o operaci Condor, kterou pomáhala vytvořit CIA. Operací Condor, a jejími drogovými souvislostmi, se teď budu chvilku zabývat. Důležité je zejména to, že čilská rozvědka DINA, Condor a kubánští Američané, kteří se podíleli na Letelierově vraždě, byli také zapojení do obchodu s drogami.
Je také známé, že krátce před vraždou zablokoval tehdejší ministr zahraničí Henry Kissinger návrh naléhavého varování amerického ministerstva zahraničí, které bylo směřované latinskoamerickým státům Condoru, aby se nezapojovaly do atentátů. Pozoruhodné varování, že? Američané chtěli varovat latinskoamerické státy, aby se do atentátu nezapojovaly, ale Henry Kissinger to varování zablokoval. Takže dal latinskoamerickým státům zelenou v operaci Condor. Dva dny po vraždě obdržel tehdejší ředitel CIAGeorge Bush starší oběžník, ve kterém se objevily spekulace, které se ukázaly jako pravdivé. Že pokud si čilská vláda skutečně objednala Letelierovu vraždu, mohla si na tu vraždu najmout [miamské] kubánské zločince. Přesto se ještě několik týdnů po vraždě v americkém tisku objevovaly zprávy, že – jak napsal list The New York Times – FBI a CIA prakticky vyloučily, že by Orlando Leteliera zabili agenti čilské vojenské junty. Dokonce CIA měla ve svých spisech důkazy proti čilské rozvědce DINA, když se FBI vydala na schůzku s Georgem Bushem ohledně spolupráce CIA na vyšetřování Letelierovy vraždy. George Bush ovšem tyto spisy nepředal, čímž se pravděpodobně dopustil maření spravedlnosti. Tehdejší ředitel CIAGeorge Bush starší samozřejmě zatraceně dobře věděl, že do atentátu byla zapojená čilská tajná policie DINA a několik jejích smluvních agentů. Členům operace Mockingbird ale prozradil historku, která se snažila zakrýt roli, kterou CIA a čilská tajná policie DINA při vraždách sehrály. Na této dezinformační kampani se podílel i agent CIAWilliam F. Buckley. Velmi zajímavé je, že bratr Williama Buckleyho, James Buckley, se setkal s agentem CIAMichaelem Townleym a Guillermem Novem v New Yorku pouhý týden předtím, než byl Orlando Letelier zavražděný.
Tato neochota amerických úřadů vyšetřovat souvislosti mezi Letelierovým atentátem a čilskou rozvědkou DINA, byla měřítkem tehdejšího spolčení mezi Washingtonem a Čile. Condor se v podstatě stal teroristickou sítí. CIA svým působením v Čile přispěla ke vzniku této hrůzy. Zejména existují jasné důkazy, že atentátu na Orlando Leteliera bylo možné zabránit, ale nestalo se tak. I v těch nejlepších popisech Letelierova atentátu se obvykle opomíjí drogový aspekt vraždy. Přitom Kubánské nacionalistické hnutí, z jehož řad byli Letelierovi kubánští vrazi vybraní, se financovalo z pašování drog organizovaného čilskou rozvědkou DINA. To, že americká vláda kryla atentát financovaný drogami ve svém vlastním hlavním městě, je další stopou k většímu vzorci. Totiž k opakovanému zapojení drogového obchodu do vražd souvisejících se CIA.
Další souvislosti atentátu
V říjnu 1976 zahynulo při explozi v polovině letu 455 společnosti Cubana letícího z Barbadosu všech 73 osob na palubě. Mezi nimi bylo i všech 24 mladých sportovců z kubánského šermířského týmu, který získal zlatou medaili. Policie na Trinidadu zatkla dva Venezuelany, Hermana Ricarda a Freddyho Luga. Herman Ricardo pracoval pro bezpečnostní agenturu, kterou ve Venezuele vlastnil Luis Posada. Přiznal, že spolu s Freddy Lugem nastražili v letadle dvě bomby. Herman Ricardo tvrdil, že bombový útok zorganizovali Luis Posada a Orlando Bosch. Když byl majitel venezuelské bezpečnostní agentury Luis Posada zatčený, byla u něj nalezená mapa Washingtonu, na které byla vyznačena denní trasa do práce Orlanda Leteliera.
Později vyšlo najevo, že tehdejší ředitel CIAGeorge Bush, v říjnu 1974 varoval amerického kongresmana Edwarda Kocha, že jeho sponzorování zákona o přerušení americké vojenské pomoci Uruguayi z důvodu dodržování lidských práv vyprovokovalo představitele tajné policie, aby "na něj vypsali zakázku". Podle dokumentů a rozhovorů, které získal John Dinges pro svou knihu The Condor Years (2004), obdržel šéf stanice CIA v Montevideu v červenci 1976 informaci, že dva vysoce postavení uruguayští zpravodajští důstojníci diskutovali o možnosti, aby čilská tajná policie DINA vyslala do Spojených států své agenty, kteří by Kocha zabili. Šéf stanice, v knize identifikovaný jako Frederick Latrash, o rozhovoru informoval ústředí CIA, ale doporučil, aby agentura nepodnikala žádné kroky, protože důstojníci v době, kdy jim bylo vyhrožováno, popíjeli na koktejlovém večírku.
Teprve po atentátu na Orlanda LetelieraCIAEdwarda Kocha na plánovaný atentát upozornila a sdělila zpravodajské informace FBI a americkému ministerstvu zahraničí. Zveřejněné dokumenty ukazují, že CIA byla v úzkém kontaktu s příslušníky čilské tajné policie DINA a jejím šéfem Juanem Manuelem Contrerasem, který byl vedoucím operace Condor. Juan Manuel Contreras byl ve skutečnosti na výplatní listině CIA. V listopadu 2000 byl administrativou Billa Clintona zveřejněný telegram z roku 1978 amerického velvyslance v Paraguayi Roberta Whitea ministru zahraničí Cyrusu Vanceovi, v rámci projektu odtajnění Čile. V tomto telegramu velvyslanec Robert White informoval o rozhovoru s generálem Alejandrem Fretesem Davalosem, náčelníkem generálního štábu paraguayských ozbrojených sil. Ten ho informoval, že šéfové jihoamerických zpravodajských služeb zapojení do projektu Condor udržují "vzájemný kontakt prostřednictvím amerického komunikačního zařízení v zóně Panamského průplavu, které pokrývá celou Latinskou Ameriku". Americký velvyslanec Robert White se obával, že by spojení Ameriky s projektem Condor mohlo být během vyšetřování Letelierovy vraždy veřejně odhalené.
Americké ministerstvo zahraničí a CIA měly dostatek zpravodajských informací, aby podnikly konkrétní kroky ke zmaření plánování vraždy Orlanda Leteliera. Tyto kroky byly zahájené, ale nikdy nebyly realizované. Hewson Ryan, který pracoval pro Henryho Kissingera, to později přiznal: "Věděli jsme poměrně brzy, že vlády zemí Jižního kužele v létě 1976 plánovaly nebo alespoň hovořily o nějakých atentátech v zahraničí… Zda bychom tomu mohli zabránit, kdybychom se do toho pustili, nevím. Ale neudělali jsme to."
FBI nakonec nabyla přesvědčení, že atentát na Orlanda Leteliera zorganizoval agent CIAMichael Townley. V roce 1978 Čile souhlasilo s jeho vydáním do Ameriky. Michael Townley se přiznal, že najal pět proticastrovských kubánských exulantů, aby nastražili nálože na Letelierovo auto. Ze zločinu byli nakonec obvinění Guillermo Novo, Ignacio Novo, Virgilio Paz Romero, Dionisio Suárez a Alvin Ross Díaz.
Agent CIAMichael Townley souhlasil s poskytnutím důkazů proti těmto mužům výměnou za dohodu, v jejímž rámci se přiznal k jedinému obvinění ze spiknutí za účelem spáchání vraždy a byl mu uložený desetiletý trest. Jeho manželka Mariana Callejasová také souhlasila se svědectvím výměnou za to, že nebude stíhaná.
9. ledna 1979 začal ve Washingtonu soudní proces s Guillermem Novem, Ignaciem Novem a Alvinem Rossem Díazem. Generál Augusto Pinochet odmítl povolit vydání Virgilia Paza Romera a Dionisia Suáreze, dvou důstojníků čilské tajné policie DINA. Všichni tři byli shledaní vinnými z vraždy. Guillermo Novo a Alvin Ross byli odsouzení na doživotí. Ignacio Novo dostal osmdesát let. Krátce po procesu byl agent CIAMichael Townley propuštěný v rámci programu na ochranu svědků.
Závěr: Globalizace chudoby
V mém trojdílném pořadu Haiti – Somálsko západu jsem hovořil o trvalé americké militarizaci nejen latinské Ameriky, ale i karibské oblasti. Jde stále o tentýž vzorec. Globální vnucování reforem Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Všude můžeme vysledovat tentýž rukopis. Čím více americké nadnárodní korporace bohatnou spolu s vojenskoprůmyslovým komplexem, tím více většina lidí chudne. Globalizace a válka jsou spojené nádoby. Začalo to vojenskými puči v 70. letech. Vojenský převrat v Argentině z roku 1976 byl "kopií" převratu v Čile, který řídila CIA. Po masakrech v Argentině byly také, stejně jako v Čile, podepsané reformy volného trhu. Ovšem tentokrát newyorskými věřiteli Argentiny. Americké ekonomické střely systému volného trhu zasahovaly jednu latinskoamerickou zemi za druhou. Většina vojenských režimů v Latinské Americe byla nahrazená parlamentními "demokraciemi", které byly pověřené hrůzným úkolem. Dát národní hospodářství do dražby v rámci privatizačních programů sponzorovaných Světovou bankou. Od útoku dluhové krize v 80. letech 20. století se stejná ekonomická medicína Mezinárodního měnového fondu běžně používá ve více než 150 rozvojových zemích. Účelem těchto vojenských pučů, převratů a instalací poslušných loutkových vlád, bylo vnutit tento systém volného trhu amerického kapitalismu. Globální chudnutí a ekonomické rozvraty přiživují a utvářejí novou podobu světového řádu. V roce 1990 vrcholila v Peru volební kampaň. Odstupující vláda prezidenta Alana Garcii byla zařazena na "černou listinu" Mezinárodního měnového fondu. Novým prezidentem se 28 července 1990 stal Alberto Fujimori. A sotva o několik dní později udeřila "ekonomická šoková terapie" – tentokrát s obrovskou razancí. Peru bylo potrestané za to, že se nepodřídilo diktátu Mezinárodního měnového fondu. Cena pohonných hmot byla zvýšená 31krát a cena chleba vzrostla více než dvanáctkrát během jediného dne. Mezinárodní měnový fond jednal v zákulisí v úzké spolupráci s americkým ministerstvem financí. Tyto reformy, prováděné ve jménu demokracie, byly mnohem ničivější než reformy uplatňované v Čile a Argentině pod pěstí vojenské vlády. Alberto Fujimori proslul také sterilizací 300000 žen v peruánských Andách, což jsem probíral v mém trojdílném pořadu Depopulace planety. Pohlédněme ale i na další kontinenty. Africká Rwanda, navzdory vysoké míře chudoby dosáhla v 80. letech minulého století, pozoruhodné soběstačnosti v produkci potravin. Od počátku 90. let byla Rwanda jako fungující národní hospodářství zničená. Její kdysi dynamický zemědělský systém byl destabilizovaný. Mezinárodní měnový fond požadoval "otevření" domácího trhu dumpingu přebytků obilí z Ameriky a Evropy. Cílem bylo povzbudit rwandské zemědělce k větší konkurenceschopnosti. To je většinou fráze pro zničení domácího zemědělství. Nebo další země v Africe v 80. a 90. letech. Keňa, Nigérie, Egypt nebo Maroko. Nebo například v Asii. Indie, Vietnam, Bangladéš nebo Filipíny. Všude proběhl stejný vzorec ekonomické manipulace a politického vměšování washingtonských institucí. V Indii, která byla přímým důsledkem reforem Mezinárodního měnového fondu, byly miliony lidí dohnaných k hladomoru, aby začli být "osvobozovaní" nadnárodními semenářskými agrokorporacemi typu Monsanto, které Indii chtějí vyvádět z hladomoru geneticky modifikovanými plodinami pšenice a kukuřice. Ve Vietnamu, který patří k nejúspěšnějším světovým ekonomikám produkujícím rýži, vypukly hladomory na místní úrovni, které byly přímým důsledkem zrušení cenových kontrol a deregulace trhu s obilím. Osud Brazílie nebo Jižní Koree je podobný v rámci finančního krachu v letech 1997 a 1998. Tady zase Mezinárodní měnový fond prosazoval zájmy měnových a burzovních spekulantů. Tyto reformy volného trhu sponzorované Mezinárodním měnovým fondem vstoupily do nové fáze v 90. letech. Rozšířily své smrtící sevření na země bývalého východního bloku. Od roku 1989 se rozsáhlé oblasti bývalého Sovětského svazu, od Pobaltí až po východní Sibiř, ocitly v propastné chudobě včetně samotného Jelcinovského Ruska. Stejné drastické reformy na chudnutí obyvatel začaly probíhat v té době i v bývalé Jugoslávii. Byl spuštěný "program bankrotu", který vypracovali ekonomové Světové banky. V letech 1989 až 1990 bylo v Jugoslávii zlikvidováno přibližně 1100 průmyslových podniků a propuštěno více než 614000 průmyslových pracovníků. A to byl jen začátek mnohem hlubšího ekonomického štěpení jugoslávské federace, která probíhala na Balkáně. Například v Albánii hrál hlavní roli Mezinárodní měnový fond při ničení reálné ekonomiky a urychlení rozpadu bankovního systému Albánie. Ale Američané pokračovali dál. Americké a britské jednotky vtrhly do Iráku, zničily jeho veřejnou infrastrukturu a zabily tisíce civilistů. Po 13 letech ekonomických sankcí, uvrhla tato válka, celou populaci do chudoby. Stejně tak tomu je v Afghánistánu, kde znovu po 20 letech vládne Tálibán. Rozhodnutí o invazi do Iráku nemělo nic společného se "Saddámovými zbraněmi hromadného ničení" nebo jeho údajnými vazbami na Al-Káidu. Irák vlastní 11 % světových zásob ropy, což je více než pětinásobek amerických zásob. Širší oblast Blízkého východu a Střední Asie, sahající od cípu Arabského poloostrova až po Kaspické moře, zahrnuje přibližně 70 % světových zásob ropy a zemního plynu. V důsledku invaze se irácká ekonomika dostala pod jurisdikci americké vojenské okupační vlády vedené generálem ve výslužbě Jayem Gardnerem, bývalým generálním ředitelem jednoho z největších amerických výrobců zbraní. V Iráku byl zavedený americký dolar jako zástupná měna, podobně jako tomu bylo v Bosně a Hercegovině v rámci Daytonské dohody z roku 1995. Jako nástroj hospodářského drancování byl použitý spirálovitě rostoucí zahraniční dluh Iráku. Byly stanovené podmínky. Celé národní hospodářství bylo dané do dražby. Mezinárodní měnový fond a Světová banka byly povolané, aby legitimizovaly drancování iráckého ropného bohatství. Američané potřebovali získat nepřerušovaný přístup k zásobám ropy a plynu v Perském zálivu. To potvrdil dokument amerického centrálního velitelství z roku 1995. Proto potřebovali strategickou pozici kosova na trase ropovodů a plynovodů z Kaspického moře do západní Evropy. Libye s jejím obrovským ropným bohatstvím, vodárenskou infrastrukturou vykutanou doslova z pouště, školstvím a zdravotnictvím zdarma za Moammara Kaddáfího, se dnes potácí hluboko pod hranicí chudoby. Pojednával o tom můj trojdílný dokument o Libyi. Proto jsou Američané až na Ukrajině a mají základny po celé Evropě. Nasazení americké válečné mašinérie rozšířilo americkou ekonomickou sféru vlivu v oblasti od Středozemního moře na evropské i africké straně, až po západní hranici Číny. Spojené Státy vytvořily stálou vojenskou přítomnost nejen v Iráku a Afghánistánu, ale mají vojenské základny i v několika bývalých sovětských republikách. Celkem na celém světě přes 700 amerických vojenských základen.
Válka a globalizace jdou ruku v rucepod dohledem největších světových komerčních a obchodních bank a korporací. S podporou americké válečné mašinérie se rozvinula nová smrtící fáze globalizace řízené korporacemi. Jinými slovy, americká militarizace podporuje dobývání nových ekonomických hranic a celosvětové zavádění systému volného trhu. Globalizace chudoby. Deregulace, restrukturalizace, privatizace. Co je výsledkem toho všeho? Výsledkem je převzetí většiny, ne-li všech, veřejných služeb a státní infrastruktury, včetně zdravotnictví, elektřiny, vody a dopravy, ze strany korporací. To pokračuje dál. Sledujeme boom fúzí, sledujeme koncentraci moci korporací, sledujeme zhroucení zadlužených ekonomik na národní i místní úrovni, sledujeme krach finančních trhů, sledujeme vypuknutí hladomoru a občanské války a hlavně demontáž sociálního státu ve většině západních zemí. Globalizace chudoby. Tato globalizace chudoby rozšiřuje své sevření do všech hlavních regionů světa včetně západní Evropy a Severní Ameriky. Byl nastolený nový světový řád, který ničí národní suverenitu a práva občanů. Podle nových pravidel Světové obchodní organizace (WTO), založené v roce 1995, byla největším světovým bankám a nadnárodním konglomerátům přiznaná "zakotvená práva". Veřejné dluhy se spirálovitě zvyšují, státní instituce se hroutí, a hromadění soukromého bohatství několik stovek nejbohatších rodin na planetě neúprosně postupuje. Vojenský puč v Čile byl jen jedním střípkem v této stavebnici. Stavebnici umetání cesty globalizaci chudoby. Umetání cesty nadnárodním korporacím a kartelům největších bank. Musíme pochopit, že militarizace tedy armáda je jen prostředkem k dosažení těchto cílů. Vojenskoprůmyslový komplex se také dosytosti napakuje, koneckonců zbrojařské koncerny typu Carlyle Group jsou toho příkladem. Cílem je ale nastolení systému nového světového řádu autokracie a monopolu. Nerozhodují už národní vlády. Rozhodují nadnárodní korporace a bankovní kartely, u kterých jsou národní vlády trvale zadlužené. Jejich trojskými koňmi jsou národní centrální banky, přes které jednotlivé vlády kontrolují. To jsem probíral v mém pořadu Centrální banky jako trojské koně. Bude velmi těžké se z tohoto smrtícího sevření vymanit. Kdo to zkusil, byl zavražděný. Lidé se nemají stále lépe, ale hůře. Současný systém se už ani nepokouší slibovat nám šťastnější budoucnost. Ovšem právě o to by měl systém usilovat, nebo ne? K čemu je nám potom takovýto systém militarizovaného kapitalismu s tvrdou rukou nekonečných dluhů států a pěsti nadnárodních korporací s hanebně nízkými mzdami? Přemýšlejme a skládejme si tyto střípky do souvislostí. Střípky, jako je například americká angažovanost ve vojenském puči v Čile.