Pátý díl se zaměřuje na kontroverzní události a politické machinace, které se odehrály v Balkánském regionu v průběhu 90. let a začátkem 21. století. Hovoří se zde o tom, jakým způsobem zahraniční mocnosti, především Spojené státy, ovlivňovaly situaci v této oblasti a jakým způsobem tato intervence vedla k etnickým čistkám a válečným zločinům. Pořad se také věnuje tvrzením o tom, že USA podporovaly teroristy v Kosovu, Makedonii a Bosně a jakým způsobem byly tyto skutečnosti utajované a zamlčované. Závěr pořadu se soustředí na citace osobností, které se vyjádřily k těmto událostem.
Úvod
Co jsme slyšeli ve čtvrtém díle? Podíval jsem se na operaci Bouře nebo masakr v kapse Medak z roku 1993. Zaměřil jsem se na zřízení mafiánského státu v Kosovu, což byl čirý extrakt a destylát krytí NATO a Američanů. Podíval jsem se na americkou vojenskou základnu Bondsteel v Kosovu a její strategické umístění v rámci ropovodu z Kaspického moře směrem do Evropy. Zajímavé také bylo, jaký z Bushových nejbližších spolupracovníků tuto základnu stavěl respektive firma, ve které figuroval jako ředitel. Podíval jsem se ale také na otřesné skutečnosti kolem ekologické katastrofy. NATO totiž záměrně bombardovalo plné nádrže chemických směsí v továrně na chemické zbraně v Pancevu. Chemikálie se vsákly do půdy, spodních vod, vytekly do řeky, něco neskutečného. Podíval jsem se ale také na jadernou válku nízké intenzity, protože stejně třeba jako v Iráku, tak i v Jugoslávii NATO svrhávalo bomby s ochuzeným uranem. To mělo otřesné následky na místní obyvatele, rakovina leukémie atd. Rodily se děti s rakovinou, nebo rovnou mrtvé děti, byla řada potratů, narozené děti měly monstrózní abnormality atd. Západ se tohle všechno samozřejmě snažil utajit, i když se jednalo o neskutečná zvěrstva. Jedná se o klasické válečné zločiny jako z učebnice, za které ale dodnes nikdo nebyl potrestaný.
Washington stojí za teroristickými útoky v Makedonii v roce 2001
V této osmé kapitole a jejích podkapitolách se budu snažit pokrýt teroristické útoky v Makedonii v roce 2001, které vedla národně osvobozenecká armáda, odnož Kosovské osvobozenecké armády.
Zatímco Washington dodával teroristům z národně osvobozenecké armády zbrusu nové zbraně "Made in America", přibližně 3000 těžce vyzbrojených vojáků NATO dostalo mandát "odzbrojit povstalce" a prosadit příměří. Tato falešná "mírová" operace [2001] pod britským velením s krycím názvem "Essential Harvest – Základní sklizeň" měla oslabit makedonské ozbrojené síly a destabilizovat národní instituce.
Jakkoli byl jejich text s názvem mírový plán brutální, ještě brutálnější a znepokojivější byl způsob, jakým se snažili rozbít makedonské státní instituce. Všechny teroristické akce v Makedonii byly podporované západními demokraciemi.
Nyní bylo nadevší pochybnost zdokumentované, že za teroristickými útoky v Makedonii stál Washington. Zatímco ministr zahraničí Colin Powell potvrdil americké odhodlání "bojovat proti terorismu", američtí vojenští poradci bojovali po boku teroristů z národně osvobozenecké armády.
Mezi stahujícími se povstalci bylo 17 "instruktorů" – bývalých amerických důstojníků, kteří povstalcům poskytovali vojenský výcvik. A nejen to: makedonské bezpečnostní síly tvrdily, že 70 % vybavení, které si s sebou partyzáni vzali, pocházelo z americké výroby a to zahrnuje i vysoce sofistikované přístroje pro noční vidění třetí generace.
Americké síly chrání teroristy
Koncem června podnikla makedonská armáda rozsáhlý útok proti pozicím Kosovské a národně osvobozenecké armády ve vesnici Aračinovo nedaleko Skopje. V rámci operace sponzorované NATO, která "měla makedonské armádě umožnit získat významné povstalecké území", byly vyslané americké jednotky, aby "evakuovaly" a "odzbrojily" teroristy.
Když byli teroristé poražení a ukázali bílou vlajku, OBSE a NATO propadly panice a nařídily makedonským úřadům, aby okamžitě zastavili [vojenskou] akci. Švédská ministryně zahraničí Ana Lindthová a evropští představitelé byli hysteričtí, vyhrožovali Makedonii ekonomickými sankcemi atd. Kromě toho OBSE a KFOR vstoupily do Aračinova a "zachránily" 500 teroristů i s jejich zbraněmi a odvezly je do jiné vesnice, odkud později znovu útočili, zabíjeli civilisty a podnikali etnické čistky v několika makedonských vesnicích. NATO zakázalo Makedonii bránit se, když byla napadená. Makedonské území bylo brutálně zneužívané teroristy. Makedonie se sice pokusila bránit a oni teroristy zachránili v klimatizovaných autobusech. To vyvolalo tvrdou reakci makedonského lidu.
Oficiální "příběh" z americké vojenské základny poblíž Skopje zněl: "Omlouváme se, ale něco se pokazilo" cituji:
"Důvěrný zdroj z Camp Able Sentry, americké základny poblíž Skopje, tvrdí, že konvoj autobusů [evakuující teroristy] zastavily tanky obsazené povstalci z národně osvobozenecké armády a povstalci opustili autobusy a zmizeli. Teď máme na krku několik nesmírně rozzlobených Makedonců, řekl americký úředník."
Tentýž zdroj uvedl, že povstalce "doprovázeli lehce vyzbrojení američtí vojáci", což vyvolalo dojem, že vysoce vycvičení američtí vojáci 502 pěší divize nemohli nic dělat proti "tankům obsazeným povstalci národně osvobozenecké armády", které uvěznily konvoj autobusů. Historka o přepadení byla smyšlená, protože povstalci Kosovské a národně osvobozenecká armády neměli ve svém arzenálu tanky.
Otevření nové fronty
Spojenými státy sponzorovaná "evakuace" z Aracinavy umožnila teroristům z národně osvobozenecké armády, spolu s jejich americkými vojenskými poradci a zahraničními žoldáky, "otevřít novou frontu" v okolí vesnice Radusa, 40 kilometrů severozápadně od Skopje. NATO, převáželo povstalce, teroristy, z jedné oblasti do druhé a vyzbrojovalo je, místo aby jim zbraně zabavilo. KFOR zase chránilo zásobovací trasy teroristů z národně osvobozenecké armády, včetně toku vojenského personálu a zbraní ze základen národně osvobozenecké armády v Kosovu a z výcvikových táborů v Albánii.
Zdroje z americké armády v Kosovu naznačovaly, že záměrem "evakuační" mise bylo také zachránit 17 instruktorů mezi stahujícími se povstalci, pravděpodobně proto, aby se předešlo diplomatickému ponížení a mediálnímu zostuzení vysokého vojenského amerického personálu, který byl zajatý spolu s teroristy makedonskými bezpečnostními silami.
Mezitím se objevily náznaky, že americké vrtulníky Apache a bezpilotní špionážní letouny predátor UAV, vyslané kontingentem patnáctého praporu amerického vojenského zpravodajství, dislokovaného v Camp Able Sentry, podporovaly tuto "novou frontu" tím, že předávaly vojensko-zpravodajské informace americkým vojenským poradcům povstalecké armády.
Pentagon schválil [v polovině března 2001] vyslání několika bezpilotních špionážních letounů k monitorování kosovsko-makedonské hranice. Bezpilotní letouny Predator letectva mohly okamžitě předávat snímky nejen jednotkám v regionu, ale také do Washingtonu.
A v důsledku "evakuace" sponzorované Spojenými státy teroristé z Kosovské a národně osvobozenecké armády – společně se svými americkými vojenskými instruktory – obnovili své útoky v oblasti Tetova.
Verbování zahraničních žoldnéřů
Od sovětsko-afghánské války se verbování mudžahedínů, svatých bojovníků, do tajných válek na příkaz Washingtonu stalo nedílnou součástí americké zahraniční politiky. Zpráva amerického Kongresu odhalila, jak americká administrativa – na radu Rady národní bezpečnosti vedené Anthonym Lakem – "pomohla přeměnit Bosnu v základnu militantního islámu", což vedlo k náboru tisíců mudžahedínů z muslimského světa prostřednictvím takzvané "militantní islámské sítě".
"Bosenský vzor" se od té doby opakoval v Kosovu, jižním Srbsku a Makedonii. Mezi zahraničními žoldnéři, kteří později bojovali v řadách Kosovské a národně osvobozenecké armády, byli mudžahedíni z Blízkého východu a středoasijských republik bývalého Sovětského svazu a také "vojáci štěstěny" z několika zemí NATO včetně Velké Británie, Nizozemska a Německa. Někteří z těchto západních žoldnéřů už dříve bojovali v řadách Kosovské osvobozenecké armády a bosenské muslimské armády.
Mezi rekruty národně osvobozenecké armády byli také albánsko-američtí "dobrovolníci", kteří byli naverbovaní v New Yorku s tichým souhlasem americké vlády. V březnu 2001 otiskly newyorské albánsky psané noviny Bota Sot inzerát národně osvobozenecké armády, který "vyzýval Albánce [ve Spojených Státech], aby se přihlásili jako dobrovolníci a darovali peníze". Několik stovek albánských Američanů vytvořilo "Atlantickou brigádu", která v letech 1998 a 1999 bojovala po boku Kosovské osvobozenecké armády. V posledních měsících se členové "Atlantické brigády" údajně připojili k národně osvobozenecké armádě.
OSN financuje teroristy
Jak je dostatečně zdokumentované, takzvané "civilní" Kosovské ochranné sbory OSN byly převlečenou Kosovskou osvobozeneckou armádou, zatímco národně osvobozenecká armáda byla zprostředkovatelem Kosovské osvobozenecké armády. Podle Sunday Times, cituji:
"V březnu [2001] povolal albánský velitel Agim Ceku stovky záložníků Kosovských ochranných sborů. Následně zmizeli do bývalých výcvikových táborů Kosovské osvobozenecké armády v Albánii a pak se znovu objevili v Makedonii."
Velitel povstalců národně osvobozenecké armády Gezim Ostremi byl donedávna náčelníkem štábu Kosovských ochranných sborů. Aby Washington zachoval zdání nepodjatosti, "zařadil" velitele Kosovských obranných sborů, kteří se přidali k národně osvobozenecké armádě, na černou listinu. Na takzvané "černé listině" Washingtonu, která bývalým velitelům Kosovských obranných sborů zakazovala vstup do Spojených Států, byla jména velitele Ostremiho, jeho nástupce ve funkci náčelníka štábu Kosovských obranných sborů velitele Dauta Haradinaje, velitele a zástupce velitele elitních sil Kosovských obranných sborů, Sboru rychlé reakce, a velitelů dvou z jeho šesti regionálních divizí, velitele Samiho Lushtaku a velitele Mustafy Rrustema.
Washingtonská černá listina prý viditelně vyvrátila tvrzení "mezinárodního společenství" i mantru západních médií, že národně osvobozenecká armáda neměla žádné vazby na Kosovskou osvobozeneckou armádu. Ve skutečnosti "černá listina" potvrzovala, že šlo o jednu a tutéž věc. Přitom jak v Kosovských ochranných sborech, tak v národně osvobozenecké armádě působili stejní velící důstojníci. Navíc zpráva také potvrzovala, že teroristické útoky vedli vojáci placení OSN.
Když si velitel Ostremi vzal dovolenou z práce v OSN, aby vedl národně osvobozeneckou armádu, OSN "předpokládala, že odjel na dovolenou". Podle listu Irish Times se generálnímu tajemníkovi OSN Kofi Annanovi nepodařilo velitele národně osvobozenecké armády vyřadit z výplatní listiny OSN. "Mezinárodní společenství" stále počátkem července 2001, platilo účet pod rouškou "udržování míru" OSN:
"OSN tvrdilo, že proti těmto pěti mužům, velitelům národně osvobozenecké armády, kteří ale byli stále důstojníky v Kosovských ochranných sborech sponzorované OSN, nepodnikne žádné kroky, protože Washington dosud nepředal podrobnosti o tom, co měli tito muži udělat."
Tento vzorec "financování terorismu" z peněženky OSN není ničím novým. Bývalý šéf prozatímní mise OSN v Kosovu (UNMIK) Bernard Kouchner navázal úzké osobní vztahy s vrchním velitelem Kosovské osvobozenecké armády Agimem Cekuem, který se hořkou ironií ocitl na seznamu "údajných válečných zločinců" haagského tribunálu. Protože ale byl hledaný v souvislosti se "zločiny spáchanými v Chorvatsku", a nikoliv v Kosovu, nebyl to pro OSN problém při jeho jmenování do funkce vrchního velitele Kosovských obranných sborů.
Nezávislá zpráva předložená generálnímu tajemníkovi OSN Kofi Annanovi v roce 2000 potvrdila, že Kosovské obranné sbory se podílely na trestné činnosti – zabíjení, špatném zacházení a mučení, nezákonné policejní činnosti, zneužívání pravomocí, zastrašování, porušování politické neutrality a nenávistných projevech. Krutou ironií bylo, že OSN vyplácelo výplaty mnoha gangsterům.
Zpráva se ale nezmínila o tom, že sotva dva měsíce po oficiálním zahájení činnosti Kosovských obranných sborů pod záštitou OSN v září 1999, už velitelé Kosovských obranných sborů a národně osvobozenecké armády – s využitím prostředků a vybavení OSN – připravovali útoky do Makedonie, které logicky navazovaly na jejich teroristické aktivity v Kosovu. Podle skopského deníku Dnevnik zřídily Kosovské obranné sbory šestou operační zónu, cituji:
"Zdroje, které trvají na anonymitě, tvrdí, že velitelství brigád na ochranu Kosova [přímo napojených na Kosovské obranné sbory sponzorované OSN] už [v březnu 2000] vznikla v Tetovu, Gostivaru a Skopji. Připravují se také v Debaru a Struze [na hranici s Albánií] a jejich členové mají definované kodexy."
Podle BBC "západní speciální jednotky stále cvičily partyzány", což znamenalo, že pomáhaly Kosovské osvobozenecké armádě otevřít "novou frontu" v jižním Srbsku a Makedonii.
Vazby na organizovaný zločin
Oficiální americké zdroje i četné zprávy v tisku také přiznaly vazby Kosovské a národně osvobozenecké armády na mocné zločinecké syndikáty zapojené do mnohamiliardového obchodu s drogami na Balkáně. Albánské a kosovské zločinecké organizace teroristům z národně osvobozenecké armády v Makedonii, poskytly "velmi významnou podporu". Tyto zločinecké skupiny se také podílely na obchodu s albánskými ženami, které provozovaly prostituci v několika evropských zemích včetně Velké Británie, Itálie a Německa. A část výnosů z těchto nezákonných aktivit byla používaná na vyzbrojování a vybavení teroristů Kosovské a národně osvobozenecké armády.
Jinými slovy, podporou Kosovské a národně osvobozenecké armády Washington, nemluvě o OSN, nepřímo podporoval organizované zločinecko-podnikatelské syndikáty, které za teroristy stály.
Zrada v makedonských bezpečnostních složkách
V dubnu byl vrchní velitel makedonských ozbrojených sil generál Jovan Andrejevski obviněný televizí A1 TV Skopje, že předával vojenské zpravodajské informace národně osvobozenecké armádě prostřednictvím generála Military and Professional Resources International Richarda Griffithse, který byl ředitelem amerického programu "vybav a vycvič" makedonské armády v rámci programu vojenské pomoci Spojených Států. Šestnáct vysokých amerických vojenských důstojníků (ve výslužbě) poskytovalo poradenství makedonské armádě.
Shodou okolností ale tatáž americká žoldnéřská jednotka, která měla smlouvu s makedonskou armádou, pomáhala také povstalcům z národně osvobozenecké armády při jejich teroristických útocích. Jinými slovy, Washington vyzbrojoval a radil jak útočníkům Kosovské osvobozenecké armády, tak makedonským obráncům na základě zákonů o vojenských a zpravodajských povoleních schválených americkým Kongresem. Military and Professional Resources International pomáhala Makedonii – jako součást balíčku americké vojenské pomoci odrazovat ozbrojenou agresi a bránit makedonské a současně také poskytovala poradenství a vybavení Kosovské osvobozenecké armádě, která byla odpovědná za teroristické útoky. V této válce tahal americký vojensko-zpravodajský aparát za nitky "na obou stranách plotu".
Tváří v tvář rostoucímu tlaku se generál Andrejevski mezitím vzdal funkce vrchního velitele makedonské armády. Ihned po své rezignaci byl ale Andrejevski jmenovaný "vojenským poradcem" prezidenta Borise Trajkovského. Přitom si zachoval osobní vazby na Richarda Griffitha z Military and Professional Resources International, který byl stále ve Skopje a byl odpovědný za zprostředkování americké "vojenské pomoci" jménem Pentagonu. Jinými slovy, americký vojenský establishment se stále angažoval na obou stranách, radil národně osvobozenecké armádě i pomáhal makedonské armádě. Konečným cílem tohoto vojensko-zpravodajského triku bylo zabránit makedonské armádě v porážce teroristů.
Úskok občanské společnosti
Navzdory přívalu lží v médiích si byli makedonští občané plně vědomí toho, že Washington podporuje teroristy. Aby rozptýlily nespokojenost veřejnosti, několik západních nadací a lidskoprávních organizací, včetně Mezinárodní krizové skupiny a Human Rights Watch, úzce spolupracovalo s místními občanskými skupinami v Makedonii. Jejich formální mandát se sice týkal "budování důvěry", "správy věcí veřejných", "nastolování míru" a "usmíření mezi etniky", v praxi ale pracovaly v rukavičkách s NATO. Byly nedílnou součástí vojensko-zpravodajské hry. Úkolem těchto krycích organizací bylo zajistit, aby nespokojenost veřejnosti byla namířená spíše proti makedonské vládě a armádě než proti Washingtonu, NATO nebo Mezinárodnímu měnovému fondu.
Ústřední roli při manipulaci a konečném oslabení občanského protestního hnutí hrál také Institut Open Society ve Skopji (podporovaný Georgem Sorosem). Institut Open Society v Makedonii vydal "Výzvu za mír", kterou podpořilo velké množství makedonských organizací. Více než 300 organizací a jednotlivců podepsalo Výzvu za mír Institutu Open Society. Jinými slovy, Sorosův Institut Open Society ve Skopji hostil a financoval občanské hnutí proti terorismu. Přitom pečlivě opomíjel příčiny terorismu.
George Soros byl navíc také součástí finančního establishmentu Wall Streetu, který kolonizuje Balkán. A toto "ekonomické dobývání" americkými finančními zájmy podporoval vojensko-zpravodajský aparát Spojených Států, který teroristům poskytoval skrytou podporu.
George Soros sice financoval "mírové" a "usmiřovací" iniciativy v Makedonii, ale zároveň podporoval Kosovskou osvobozeneckou armádu. Na druhé straně hranice v Kosovu financoval Institut Open Society, sponzorovaný Kosovskou nadací pro otevřenou společnost KFOS, činnost "místních samospráv", které kontrolovali lidé jmenovaní Kosovskou osvobozeneckou armádou. Tato pomoc byla zpočátku směrovaná prostřednictvím "postkonfliktního svěřeneckého fondu" Světové banky, z něhož velkou část financí poskytl Institut Open Society.
Open Society Institute také podporoval vybraná média" v Makedonii se vším, co se tvářilo jako údajné prosazování "demokracie" a "svobody tisku".
Uprchlická krize sponzorovaná NATO
Uprchlická krize byla záměrně vyvolaná teroristickými útoky sponzorovanými Spojenými Státy. Mezi oběťmi byli jak makedonští, tak albánští civilisté. Postiženo bylo více než 100000 lidí. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) překročilo hranici do Kosova přibližně 73800 osob a dalších 34500 osob bylo "vnitřně vysídleno" v rámci Makedonie. V albánských vesnicích obsazených povstalci byli albánští civilisté spíše než chránění „takzvanými bojovníky za svobodu“ z národně osvobozenecké armády často terčem zastrašování a represí.
Ve vesnicích obývaných Makedonci v oblasti Tetova docházelo k etnickým čistkám za přítomnosti amerického vojenského personálu, který radil velitelům povstalců. Kosovská a národně osvobozenecká armáda se dopustila bezprecedentních teroristických činů vůči obyvatelům a donutila je vesnice zcela opustit. Vysídlenci z těchto vesnic ostře kritizovali OBSE a Mezinárodní výbor Červeného kříže, jejichž zástupci se důsledně vyhýbali kontaktům s obyvateli těchto tetovských vesnic.
Celé komunity byly vykořeněné. Podle UNHCR tvořily většinu uprchlíků, kteří přecházeli do Kosova, ženy, děti a starší muži. Jiné zprávy naznačovaly, že teroristé získávali etnické albánské muže pro vstup do Kosovské a národně osvobozenecké armády často násilím a zastrašováním. Důkazy naznačovaly, že těm, kteří odmítnou, hrozily vážné represe. V tomto ohledu byla situace velmi podobná tomu, co se odehrálo v Kosovu v roce 1999, kdy byly vyhlazené celé vesnice.
Etnické čistky
Za procesem etnických čistek v Makedonii stál nesmazatelně Washington. V této souvislosti stojí za zmínku, že Military and Professional Resources International, žoldnéřská jednotka spolupracující s Kosovskou a národně osvobozeneckou armádou, měla v roce 1995 na základě smlouvy s chorvatskými ozbrojenými silami na starosti etnické čistky a masakry civilistů namířené proti srbskému obyvatelstvu v chorvatské Krajině. V tomto ohledu Military and Professional Resources International úzce spolupracovala s velitelem Agimem Ceku, který byl v té době brigádním generálem chorvatských ozbrojených sil. Ceku byl nejen jedním z klíčových plánovačů operace "Bouře", ale také velitelem dělostřelecké divize odpovědné za ostřelování srbských civilistů v Krajině. Není divu, že se model v Makedonii podobal tomu v Krajině a Kosovu.
Stejní velitelé z Kosovské osvobozenecké armády a Military and Professional Resources International se později podíleli na teroristických útocích a etnických čistkách v Makedonii. Povstalci z Kosovské a národně osvobozenecké armády, "chránění" americkými a britskými jednotkami umístěnými v Kosovu a Makedonii, později kontrolovali značnou část makedonského území.
Falešný mírový plán
Záměrem Washingtonu bylo zabránit makedonským bezpečnostním silám v boji proti povstalcům a v ochraně svých hranic. Jinými slovy, skrytým cílem "mírového plánu" zprostředkovaného EU a Spojenými Státy bylo získat čas, protahovat konflikt, udržet makedonské bezpečnostní síly v kasárnách a zároveň pokračovat ve vyzbrojování a zásobování povstalců. A tento hrůzný vojensko-zpravodajský trik byl možný, protože makedonský prezident a část jeho okolí byli americkými loutkami. Military and Professional Resources International, která národně osvobozenecké armádě aktivně radila, měla navíc stále smlouvu s makedonskou vládou o "pomoci makedonským ozbrojeným silám".
Mezitím generál Andrejevski, který později odstoupil z funkce vrchního velitele, stále působil jako "vojenský poradce" prezidenta a jednal jménem Military and Professional Resources International a Pentagonu.
Jinými slovy, klíčoví vysocí vojenští důstojníci v makedonské armádě spolupracovaly s nepřítelem proti nižším důstojníkům a řadovým příslušníkům stejné makedonské armády, kteří upřímně bojovali za svou zemi. Navzdory rozporům ve vládě premiér Ljubco Georgievski otevřeně obvinil amerického vyslance Jamese Pardewa a Francoise Leotarda z EU, že nutili Makedonii ustupovat požadavkům albánských partyzánů, cituji:
"Je zřejmé, že všechny teroristické akce v Makedonii byly podporované západními demokraciemi. Nyní máme na stole prakticky 95 % dokumentu Aliho Ahmetiho, vůdce národně osvobozenecké armády. Je zřejmé, že mezinárodní společenství se předem rozhodlo pro svůj postoj a teď se ho snaží realizovat v Makedonii. Jakkoli je jejich text brutální, ještě brutálnější a znepokojivější je způsob, jakým se snaží rozbít makedonské státní instituce," řekl Georgievsky. Premiér dále uvedl, že navrhovaný mírový balíček představoval "vážné vměšování do vnitřních záležitostí Republiky Makedonie. Na otázku, jak velký tlak mohla Makedonie ustát, Georgievski odpověděl, že zatím byly předložené všechny hrozby a vydírání, "kromě toho, že NATO na nás provede letecký úder".
Anglo-americká osa
Při vyjednávání o "mírovém plánu" převážil anglo-americký postoj nad postojem Francie a Německa. Premiér Georgievski v této souvislosti zdůraznil, že francouzský expert na právo [bývalý ministr spravedlnosti] Robert Badinter byl brutálně vyřazený z politického procesu, což znamenalo, že jeho doporučení ohledně ústavní reformy James Pardew po konzultaci s vůdcem národně osvobozenecké armády Ali Ahmetim odmítl.
Ačkoli NATO nebylo formálně součástí "zprostředkování" mezi EU a Spojenými Státy, vysoký představitel EU Javier Solana, který zastával funkci generálního tajemníka NATO během bombardování Jugoslávie v roce 1999, pracoval v rukavičkách se svým nástupcem v NATO lordem Georgem Robertsonem. Solana zase v květnu jmenoval britského velvyslance Marka Dickinsona, aby jednal jeho jménem ve Skopje. Britští výsadkáři a speciální jednotky, které v roce 1999 cvičily Kosovskou osvobozeneckou armádu, vedly falešnou operaci "Essential Harvest – základní sklizeň", jejímž cílem bylo "odzbrojit povstalce".
Koridory mezinárodní diplomacie stále častěji přebírali vojensko-zpravodajští činitelé, kteří měli předchozí zkušenosti z Chorvatska, Bosny a Kosova. James Pardew zahájil svou kariéru na Balkáně v roce 1993 jako vysoký zpravodajský důstojník Sboru náčelníků štábů odpovědný za směrování americké pomoci bosenské muslimské armádě. Pardew byl pověřený organizací "leteckých výsadků" zásob pro bosenské síly a úzce spolupracoval s předsedou Rady národní bezpečnosti Anthonym Lakem. Peter Feith z NATO, který byl pověřený kontakty s guerillami Kosovskou a národně osvobozeneckou armádou, byl dlouholetým kolegou Jamese Pardewa. V polovině 90. let působil jako politický poradce vrchního velení IFOR v Bosně.
Replika Bosny a Kosova
Americký "zprostředkovatel" James Pardew dostal mandát zopakovat bosensko-kosovský model. V tomto ohledu byl vojensko-zpravodajským trikem Washingtonu rozbít makedonské území, podpořit vnitřní sociální rozpory a rozdmýchat etnické spory. Cílem je zničit veškeré sociální a politické vazby mezi Albánci a Makedonci, kteří už více než půl století koexistovaly v rámci mnohonárodnostní společnosti. Tyto sociálně-etnické rozdíly byly záměrně vytvářené tak, aby omezily všechny formy sociálního odporu. A co bylo ještě důležitější, Washington chtěl zabránit rozvoji širší "společné fronty" proti nepříteli.
Teroristické útoky sponzorované Spojenými Státy i falešný "mírový plán" měly za cíl nakonec zemi rozdělit a přeměnit Makedonii v protektorát NATO. Operace "Essential Harvest", kterou měli vést britští parašutisté, by představovala první krok k vojenské okupaci makedonského území. Síly NATO nejenže chránily povstalce na územích pod jejich kontrolou, ale poradci Military and Professional Resources International na základě smlouvy s Pentagonem nepřímo napomáhali provádění "etnických čistek" na těchto územích. Na těchto územích už nefungovaly makedonské státní instituce.
Jinými slovy, území pod kontrolou Kosovské a národně osvobozenecké armády, která hraničila s Kosovem, byla de facto pod jurisdikcí NATO. Navíc existovaly náznaky, že se Kosovská osvobozenecká armáda s podporou NATO mohla pokusit o jednostranné odtržení Kosova od Jugoslávie. To nejen prohloubilo politickou krizi v Bělehradě, ale také to vyvolalo otázku politického statusu území obsazených Kosovskou a národně osvobozeneckou armádou, ze kterých bylo vyhnané makedonské obyvatelstvo (podobně jako byli Srbové vyhnaní z Kosova). Záměr NATO byl v tomto případě jasný, spočíval v rozbití a zničení Makedonie jako země.
UsamaGate: Kosovští, makedonští a bosenští "bojovníci za svobodu" podporovaní Al-Káidou
V této poslední deváté kapitole a jejích podkapitolách se zaměřím na ústřední roli Al-Káidy a její vazby na ozbrojená povstání v Bosně, Kosovu a Makedonii. To jsem částečně pokryl v mých dřívějších pořadech libyjské trilogii nebo dvoudílném pořadu Tálibán a Al-Kaida.
V konfrontaci s přibývajícími důkazy už americká administrativa nemohla popírat své vazby na Usámu. CIA sice přiznala, že Usáma bin Ládin byl během studené války "zpravodajským přínosem", ale jejich vztahy prý "sahají daleko do minulosti".
Většina zpráv se domnívá, že tyto vazby Usámy a CIA patří do "minulé éry" sovětsko-afghánské války. Pro pochopení tehdejších událostí byly vždycky považované za "irelevantní". Úloha CIA při podpoře a rozvoji mezinárodních teroristických organizací v době studené války a po ní se ztrácí v záplavě nedávné historie a západní média ji nedbale ignorují nebo bagatelizují.
Ano, Američané ho podporovali, ale "šel proti nim".
Zjevným příkladem mediálního překrucování byla takzvaná teze o "zpětném úderu": "zpravodajské prostředky" prý "šly proti svým sponzorům"; "to, co Američané vytvořili, jim vrátilo úder do tváře". V pokroucené logice byly vláda Spojených Států a CIA líčené jako nešťastné oběti.
Mudžahedíni se naučili sofistikovaným metodám a tisíce tun zbraní, které jim Spojené Státy a Británie dodaly, pak trápily Západ v rámci fenoménu známého jako "zpětný úder", kdy se politická strategie odráží proti svým vlastním tvůrcům.
Americká média nicméně připustila, že "nástup Tálibánu k moci v roce 1995 byl částečně důsledkem americké podpory mudžáhidů, radikální islámské skupiny, v osmdesátých letech ve válce proti Sovětskému svazu". Zároveň ale média ochotně odmítla vlastní faktická tvrzení a sborově uzavřela, že CIA byla podvedená lstivým Usámou. Bylo to jako "syn jdoucí proti svému otci".
Teze o "zpětném úderu" byl výmysl. Důkazy dostatečně potvrzují, že CIA nikdy nepřerušila své vazby na "islámskou militantní síť". Od konce studené války se tyto tajné zpravodajské vazby nejen udržovaly, ale byly stále sofistikovanější.
Ve střední Asii, na Kavkaze a na Balkáně se rozběhly nové tajné iniciativy financované z obchodu s drogami "zlatého půlměsíce". Pákistánský vojenský a zpravodajský aparát (řízený CIA) v podstatě "posloužil jako katalyzátor rozpadu Sovětského svazu a vzniku šesti nových muslimských republik ve Střední Asii".
Opakování vzoru íránské kontrarozvědky
Vzpomeňte si na Ollieho Northa a nikaragujské Contras za Reaganovy vlády, kdy byly zbraně financované z obchodu s drogami směrované "bojovníkům za svobodu" v tajné válce Washingtonu proti sandinistické vládě. Stejný model byl použitý na Balkáně k vyzbrojení a vybavení mudžahedínů bojujících v řadách bosenské muslimské armády proti ozbrojeným silám Jugoslávské federace.
V průběhu 90. let 20. století využívala CIA pákistánskou zpravodajskou službu Inter Services Intelligence(ISI) jako prostředníka k dodávkám zbraní a mudžáhidských žoldáků bosenské muslimské armádě v občanské válce v Jugoslávii. Podle zprávy International Media Corporation se sídlem v Londýně, cituji:
Spolehlivé zdroje uvádějí, že Spojené státy se v roce 1994 aktivně podílely na vyzbrojování a výcviku muslimských sil v Bosně a Hercegovině, což bylo v přímém rozporu s dohodami OSN. Americké agentury dodávaly zbraně vyrobené v Číně, Severní Koreji a Íránu. Zdroje uvedly, že Írán s vědomím a souhlasem americké vlády dodal bosenským silám velké množství vícenásobných raketometů a velké množství munice. Jednalo se o 107 mm a 122 mm rakety z Číny a vícenásobné raketomety VBR-230 vyrobené v Íránu. Bylo také oznámeno, že do Bosny dorazilo 400 příslušníků íránských revolučních gard (Pasdaran) s velkou zásobou zbraní a munice. Tvrdilo se, že CIA o této operaci plně věděla a že se CIA domnívala, že někteří ze 400 členů byli oddělení pro budoucí teroristické operace v západní Evropě.
V průběhu září a října [1994] došlo k proudu afghánských mudžahedínů, kteří se tajně vylodili v Ploče v Chorvatsku, jihozápadně od Mostaru, odkud odcestovali s falešnými doklady předtím, než byli nasazení u bosenských muslimských sil v oblasti Kupresu, Zenice a Banja Luky. Tyto síly koncem roku 1994 zaznamenaly značný vojenský úspěch. Podle zdrojů ze Sarajeva jim pomáhal prapor UNPROFOR v Bangladéši, který počátkem září [1994] převzal velení od francouzského praporu.
Mudžahedíny, kteří se vylodili v Ploče, údajně doprovázely americké speciální jednotky vybavené špičkovým komunikačním vybavením. Zdroje uvedly, že úkolem amerických jednotek bylo vytvořit velitelskou, řídicí, komunikační a zpravodajskou síť, která by koordinovala a podporovala ofenzívy bosenských muslimů, v součinnosti s mudžáhidy a bosenskými Chorvaty, v Kupresu, Zenici a Banja Luce. Některé ofenzívy byly také vedené z bezpečných útočišť zřízených OSN v oblasti Zenice a Banja Luky.
Americká administrativa se neomezila pouze na tajné porušování zbrojního embarga OSN na tento region. Dva roky před rokem 1994 angažovala [také] tři vysoce postavené delegace v neúspěšných pokusech přimět jugoslávskou vládu, aby se přizpůsobila americké politice. Jugoslávie byla jediným státem v regionu, který nepodlehl tlaku Spojených Států.
Je ironií, že tajné vojensko-zpravodajské operace americké administrativy v Bosně byly plně zdokumentované Republikánskou stranou. Dlouhá zpráva Kongresového výboru Republikánské strany, zveřejněná v roce 1997, do značné míry potvrdila výše citovanou zprávu International Media Corporation. Zpráva Republikánské strany Kongresu obvinila Clintonovu administrativu, že "pomohla přeměnit Bosnu v základnu militantního islámu", což vedlo k náboru tisíců mudžahedínů z muslimského světa prostřednictvím takzvané "militantní islámské sítě", cituji:
Snad největší hrozbou pro misi SFOR, a co je důležitější, pro bezpečnost amerického personálu sloužícího v Bosně, byla neochota Clintonovy vlády přiznat se Kongresu a americkému lidu ke své spoluúčasti na dodávkách zbraní z Íránu muslimské vládě v Sarajevu. Tato politika, kterou v dubnu 1994 osobně schválil Bill Clinton na naléhání designovaného ředitele CIA a tehdejšího šéfa NSC Anthonyho Lakea a amerického velvyslance v Chorvatsku Petera Galbraitha, podle Los Angeles Times (s odvoláním na tajné zdroje ze zpravodajské komunity), sehrála hlavní roli v dramatickém nárůstu íránského vlivu v Bosně.
Spolu se zbraněmi se do Bosny ve velkém počtu dostaly íránské Revoluční gardy a agenti zpravodajské služby VEVAK spolu s tisíci mudžahedíny, svatými bojovníky, z celého muslimského světa. Do tohoto úsilí se zapojilo také několik dalších muslimských zemí, včetně Bruneje, Malajsie, Pákistánu, Saúdské Arábie, Súdánu a Turecka, a řada radikálních muslimských organizací. Například role jedné "humanitární organizace" se sídlem v Súdánu, která se nazývá Third World Relief Agency, byla dobře zdokumentovaná. Clintonova administrativa se "prakticky" podílela na zbrojním potrubí islámské sítě, včetně inspekcí raket z Íránu prováděných americkými vládními úředníky. Third World Relief Agency, falešná humanitární organizace se sídlem v Súdánu byla hlavním článkem zbrojního potrubí do Bosny. Předpokládalo se, že Third World Relief Agency byla napojená na takové stálice islámské teroristické sítě, jako byl šejk Omar Abdel Rahman, odsouzený strůjce bombového útoku na Světové obchodní centrum v roce 1993, a Usáma bin Ládin, bohatý saúdský emigrant, o kterém se předpokládalo, že financoval četné militantní skupiny.
Spoluvina Clintonovy vlády
Jinými slovy, zpráva výboru Republikánské strany jednoznačně potvrdila spoluvinu Clintonovy administrativy s několika islámskými fundamentalistickými organizacemi včetně al-Káidy Usámy bin Ládina.
Republikáni chtěli v té době podkopat Clintonovu administrativu. V době, kdy celá země upírala oči na skandál Moniky Lewinské, se ale republikáni nepochybně rozhodli nevyvolat předčasně aféru "Írán-Bosniagate", která by mohla nepatřičně odvést pozornost veřejnosti od skandálu Lewinská. Republikáni chtěli obžalovat Billa Clintona "za to, že lhal americkému lidu" ohledně svého poměru se stážistkou v Bílém domě Monikou Lewinskou. Na podstatnějších "zahraničněpolitických lžích" týkajících se obchodu s drogami a tajných operací na Balkáně se demokraté a republikáni shodli v jednom šiku, nepochybně pod tlakem Pentagonu a CIA, aby "nevynášeli informace".
Od Bosny po Kosovo
Bosenský vzorec popsaný v republikánské zprávě Kongresu z roku 1997 se opakoval v Kosovu. Za spoluúčasti NATO a amerického ministerstva zahraničí. Do řad Kosovské osvobozenecké armády byli v letech 1998 až 1999 naverbovaní mudžáhidští žoldnéři ze Středního východu a Střední Asie, kteří z velké části podporovali válečné úsilí NATO.
Jak potvrdily britské vojenské zdroje, úkolem vyzbrojit a vycvičit Kosovskou osvobozeneckou armádu byly v roce 1998 pověřené americká Obranná zpravodajská služba DIA a britská tajná zpravodajská služba MI6 spolu s bývalými a sloužícími příslušníky 22. pluku SAS, tedy britským 22. plukem speciálních leteckých služeb, a třemi britskými a americkými soukromými bezpečnostními společnostmi.
Americká obranná rozvědka DIA se obrátila na britskou MI6, aby zajistila výcvikový program pro Kosovskou osvobozeneckou armádu, uvedl vysoce postavený britský vojenský zdroj. MI6 pak zadala tuto operaci dvěma britským bezpečnostním společnostem, které zase oslovily řadu bývalých příslušníků 22. pluku SAS. Poté byly vypracované seznamy zbraní a vybavení, které Kosovská osvobozenecká armáda potřebovala. Zatímco tyto tajné operace pokračovaly, sloužící příslušníci 22. pluku SAS, většinou z letky D této jednotky, byli poprvé nasazení v Kosovu před začátkem bombardovací kampaně v březnu.
Zatímco britské speciální jednotky SAS na základnách v severní Albánii cvičily Kosovskou osvobozeneckou armádu, vojenští instruktoři z Turecka a Afghánistánu financovaní "islámským džihádem" spolupracovali při výcviku Kosovské osvobozenecké armády v partyzánské a diverzní taktice.
Usáma Bin Ládin sám navštívil Albánii. Byl jednou z několika fundamentalistických skupin, které vyslaly jednotky do bojů v Kosovu. Předpokládá se, že Usáma bin Ládin v roce 1994 založil v Albánii operaci. Albánské zdroje uváděly, že Sali Berisha, který byl tehdy prezidentem, měl vazby na některé skupiny, které se později ukázaly jako extrémní fundamentalisté.
Svědectví Kongresu o vazbách mezi Kosovskou osvobozeneckou armádou a Usámou
Podle Franka Ciluffa z programu Globalizovaný organizovaný zločin ve svědectví předloženém soudnímu výboru Sněmovny reprezentantů, cituji:
"Před zraky veřejnosti zůstávala do značné míry skrytá skutečnost, že Kosovská osvobozenecká armáda získávala část svých finančních prostředků z prodeje narkotik. Albánie a Kosovo leží v srdci "balkánské cesty", která spojuje "zlatý půlměsíc" v Afghánistánu a Pákistánu s drogovými trhy v Evropě. Hodnota této trasy se odhaduje na 400 miliard dolarů ročně a přepravuje se po ní 80 % heroinu určeného pro Evropu."
Podle Ralfa Mutschkeho z oddělení kriminálního zpravodajství Interpolu také ve výpovědi před soudním výborem Sněmovny reprezentantů, cituji:
"Americké ministerstvo zahraničí zařadilo Kosovskou osvobozeneckou armádu na seznam teroristických organizací s tím, že své operace financuje z peněz z mezinárodního obchodu s heroinem a z půjček islámských zemí a jednotlivců, mezi nimiž je údajně i Usáma bin Ládin. Dalším spojením s bin Ládinem je skutečnost, že bratr vůdce egyptské organizace Džihád a zároveň vojenský velitel Usámy bin Ládina vedl během kosovského konfliktu elitní jednotku Kosovské osvobozenecké armády."
Madeleine Albrightová touží po Kosovské osvobozenecké armádě
Tyto vazby Kosovské osvobozenecké armády na mezinárodní terorismus a organizovaný zločin zdokumentované americkým Kongresem Clintonova vláda zcela ignorovala. Ve skutečnosti se v měsících předcházejících bombardování Jugoslávie ministryně zahraničí Madeleine Albrightová zabývala budováním "politické legitimity" pro Kosovskou osvobozeneckou armádu. Polovojenská armáda byla, ze dne na den, povýšená na "demokratickou" sílu v dobré víře v Kosovu. Madeleine Albrightová zase vynutila tempo mezinárodní diplomacie: Kosovská osvobozenecká armáda byla podnícená k tomu, aby hrála ústřední roli v neúspěšných "mírových jednáních" v Rambouiillet na počátku roku 1999.
Americký Senát a Sněmovna reprezentantů mlčky schvalují státní terorismus
I když různé zprávy Kongresu potvrdily, že americká vláda spolupracovala v rukavičkách s Al-Káidou Usámy bin Ládina, nezabránilo to Clintonově a později Bushově administrativě ve vyzbrojování a vybavování Kosovské osvobozenecké armády. Kongresové dokumenty také potvrdily, že členové Senátu a Sněmovny reprezentantů věděli o vztahu administrativy k mezinárodnímu terorismu. Ocituji prohlášení republikána Johna Kasicha z výboru pro ozbrojené služby Sněmovny reprezentantů:
"Spojili jsme se v letech 1998 až 1999 s Kosovskou osvobozeneckou armádou, která byla záchytným bodem pro bin Ládina".
Po tragických událostech z 11. září republikáni a demokraté svorně plně podpořili prezidenta, aby "vedl válku proti Usámovi".
V roce 1999 senátor Jo Lieberman autoritativně prohlásil, že "boj za Kosovskou osvobozeneckou armádu byl bojem za lidská práva a americké hodnoty". V hodinách následujících po raketových útocích na Afghánistán 7. října tentýž Jo Lieberman vyzval k trestným leteckým úderům proti Iráku: "Jsme ve válce proti terorismu. Nemůžeme se zastavit u bin Ládina a Talibanu." Vzhledem k tomu, že měl senátor Jo Lieberman jako člen senátního výboru pro ozbrojené služby přístup ke všem dokumentům Kongresu týkajícím se vazeb Kosovské osvobozenecké armády na Usámu Bin Ládina, musel si být, při tomto prohlášení, plně vědomý toho, že agentury americké vlády i NATO podporovaly mezinárodní terorismus.
Válka v Makedonii
V důsledku války v Jugoslávii v roce 1999 se teroristické aktivity Kosovské osvobozenecké armády rozšířily do jižního Srbska a Makedonie. Mezitím byl Kosovské osvobozenecké armádě, přejmenované na Kosovský ochranný sbor, povýšený status OSN, což znamenalo poskytnutí "legitimních" zdrojů financování prostřednictvím OSN i bilaterálních kanálů, včetně přímé vojenské pomoci Spojených Států.
A sotva dva měsíce po oficiálním zahájení činnosti Kosovského obranného sboru pod záštitou OSN v září 1999, už velitelé sboru, s využitím zdrojů a vybavení OSN, připravovali útoky na Makedonii, které logicky navazovaly na jejich teroristické aktivity v Kosovu. Podle skopského deníku Dnevnik vytvořil kosovský ochranný sbor "šestou operační zónu" v jižním Srbsku a Makedonii, cituji:
Zdroje, které trvaly na své anonymitě, tvrdily, že velitelství brigád na ochranu Kosova, tedy napojených na Kosovský ochranný sbor sponzorovaný OSN, už bylo [v březnu 2000] vytvořené v Tetovu, Gostivaru a Skopji. Připravovali se také v Debaru a Struze [na hranici s Albánií] a jejich členové měli definované kodexy.
Podle BBC "západní speciální jednotky stále cvičily partyzány", což znamenalo, že pomáhaly Kosovské osvobozenecké armádě otevřít "šestou operační zónu" v jižním Srbsku a Makedonii.
Síť islámských bojovníků a NATO se v Makedonii spojily
Mezi zahraničními žoldáky, kteří později v říjnu 2001 bojovali v Makedonii v řadách samozvané Národně osvobozenecké armády, byli mudžáhidé z Blízkého východu a středoasijských republik bývalého Sovětského svazu. V zástupných silách Kosovské osvobozenecké armády v Makedonii byli také vysocí vojenští poradci Spojených Států ze soukromé žoldnéřské jednotky na zakázku Pentagonu a "vojáci štěstěny" z Británie, Nizozemska a Německa. Někteří z těchto západních žoldnéřů dříve bojovali v řadách Kosovské osvobozenecké armády a bosenské muslimské armády.
Jak rozsáhle dokumentoval makedonský tisk a prohlášení makedonských úřadů, americká vláda a "islámská militantní síť" pracovaly ruku v ruce při podpoře a financování samozvané národně osvobozenecké armády, která se podílela na teroristických útocích v Makedonii. Národně osvobozenecká armáda byla zástupnou organizací Kosovské osvobozenecké armády. Kosovská osvobozenecká armáda a Kosovský ochranný sbor sponzorovaný OSN byly zase totožné instituce se stejnými veliteli a vojenským personálem. Velitelé Kosovského ochranného sboru, kteří pobírali platy od OSN, bojovali v Národně osvobozenecké armádě společně s mudžahedíny.
Hořkým zvratem je, že Kosovská osvobozenecká armáda byla sice podporovaná a financovaná Al-Káidou Usámy bin Ládina, ale zároveň byla podporovaná NATO a misí OSN v Kosovu (UNMIK). Síť islámských bojovníků, také využívající pákistánskou zpravodajskou službu Inter Service Intelligence ISI jako prostředníka CIA, ve skutečnosti stále tvořila nedílnou součást tajných vojensko-zpravodajských operací Washingtonu v Makedonii a jižním Srbsku.
Teroristé z Kosovské a národně osvobozenecké armády byli financovaní z americké vojenské pomoci, z rozpočtu OSN na udržování míru a také několika islámskými organizacemi včetně Al-Káidy Usámy bin Ládina. Za spoluúčasti americké vlády byly teroristé financovaní také z peněz na drogy. Nábor mudžáhidů pro boj v řadách Národně osvobozenecké armády v Makedonii byl prováděný prostřednictvím různých islámských skupin.
Američtí vojenští poradci se mísili s mudžáhidy v rámci stejných polovojenských sil, západní žoldnéři ze zemí NATO bojovali po boku mudžáhidů naverbovaných na Blízkém východě a ve Střední Asii. A americká média to nazývala "zpětným úderem", kdy se takzvané "zpravodajské prostředky" postavily proti svým sponzorům!
To se ale za studené války nestalo! Dělo se to právě tehdy v roce 2001 v Makedonii. A potvrdily to četné zprávy v tisku, svědectví očitých svědků, fotografické důkazy i oficiální prohlášení makedonského premiéra, který obvinil západní vojenskou alianci z podpory teroristů. Oficiální makedonská Nová agentura navíc poukázala na spoluúčast vyslance Washingtonu velvyslance Jamese Pardewa a teroristů z Národně osvobozenecké armády. Jinými slovy, takzvané "zpravodajské prostředky" stále sloužily zájmům svých amerických sponzorů. [A to se dělo v měsících předcházejících útokům z 11. září 2001].
Pardewova minulost byla v tomto ohledu objevná. Svou kariéru na Balkáně zahájil v roce 1993 jako vysoký zpravodajský důstojník Sboru náčelníků štábů odpovědný za směrování americké pomoci bosenské muslimské armádě. Pardew byl pověřen organizováním "leteckých výsadků" zásob pro bosenské síly. V té době byly tyto "letecké výsadky" označované jako "civilní pomoc". Později se ukázalo, což potvrdila republikánská zpráva pro americký Kongres, že Spojené Státy porušily zbrojní embargo. A James Pardew hrál důležitou roli jako člen týmu zpravodajských pracovníků, kteří úzce spolupracovali s předsedou Rady národní bezpečnosti Anthonym Lakem.
Pardew se později jménem amerického ministerstva obrany účastnil jednání v Daytonu v roce 1995. V roce 1999, před bombardováním Jugoslávie, byl prezidentem Clintonem jmenovaný "zvláštním zástupcem pro vojenskou stabilizaci a implementaci v Kosovu". Jedním z jeho úkolů bylo usměrňovat podporu Kosovské osvobozenecké armádě, kterou v té době podporoval i Usáma bin Ládin. Pardew se v tomto ohledu významně podílel na zopakování "bosenského vzoru" v Kosovu a následně v Makedonii.
Ospravedlnění vedení války
Bushova administrativa prohlásila, že měla důkaz, že za útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon stál Usáma bin Ládin. Slovy britského premiéra Tonyho Blaira: "Viděl jsem naprosto přesvědčivé a nezvratné důkazy o jeho, tedy Usámově spojení s událostmi z 11. září". Tony Blair se nezmínil o tom, že agentury americké vlády včetně CIA nadále ukrývaly Usámu bin Ládina v Al-Káidě.
Velkou válku údajně "proti mezinárodnímu terorismu" zahájila vláda, která v rámci své zahraničněpolitické agendy ukrývala mezinárodní terorismus. Jinými slovy, hlavní důvod pro vedení války byl zcela vykonstruovaný. Americký lid byl svou vládou záměrně a vědomě oklamaný, aby podpořil velké vojenské dobrodružství, které ovlivňuje naši společnou budoucnost.
Toto rozhodnutí uvést americký lid v omyl bylo přijaté sotva několik hodin po teroristických útocích na Světové obchodní centrum. Usáma byl bez podpůrných důkazů označen za "hlavního podezřelého".
O dva dny později, ve čtvrtek 13. září, sotva začalo vyšetřování FBI, prezident Bush slíbil, že "dovede svět k vítězství". Administrativa potvrdila svůj záměr zahájit proti Usámovi bin Ládinovi "spíše trvalou vojenskou kampaň, než jedinou dramatickou akci".
Kromě Afghánistánu byla jako možné cíle zmíněná řada zemí na Blízkém východě včetně Iráku, Íránu, Libye a Súdánu. A několik významných amerických politických osobností a mediálních odborníků požadovalo, aby se letecké údery rozšířily i na další země, "které ukrývaly mezinárodní terorismus". Podle zpravodajských zdrojů působila al-Káida Usámy bin Ládina přibližně v 50 až 60 zemích, což poskytlo dostatečnou záminku k zásahu v několika "darebáckých státech" na Blízkém východě a ve střední Asii.
Navíc celý americký zákonodárný sbor,mimo jediného, čestého a odvážného nesouhlasného hlasu ve Sněmovně reprezentantů, rozhodnutí administrativy o válce mlčky podpořil. Členové Sněmovny reprezentantů a Senátu měli prostřednictvím různých výborů přístup k oficiálním důvěrným zprávám a dokumentům zpravodajských služeb, které nadevší pochybnost dokazují, že agentury americké vlády měly vazby na mezinárodní terorismus. Nemohli prohlásit "my jsme to nevěděli". Ve skutečnosti je většina těchto důkazů veřejně dostupná.
Podle historické rezoluce amerického Kongresu přijaté Sněmovnou reprezentantů i Senátem 14. září 2001, cituji:
"Prezident je oprávněný použít veškerou nezbytnou a přiměřenou sílu proti těm národům, organizacím nebo osobám, o kterých zjistí, že plánovaly, schválily, spáchaly nebo napomáhaly teroristickým útokům, k nimž došlo 11. září 2001, nebo ukrývaly takové organizace nebo osoby, aby zabránil jakýmkoli budoucím aktům mezinárodního terorismu proti Spojeným státům ze strany takových národů, organizací nebo osob."
Zatímco neexistují žádné důkazy o tom, že by agentury americké vlády "napomáhaly teroristickým útokům" na Světové obchodní centrum a Pentagon, existuje dostatek podrobných důkazů o tom, že agentury americké vlády i NATO od konce studené války pokračovaly v "ukrývání takových organizací".
Vlastenectví nemůže být založené na lži, zvláště když je záminkou k vedení války a zabíjení nevinných civilistů.
Je hořkou ironií, že text rezoluce Kongresu představuje také "zpětný úder" proti americkým sponzorům mezinárodního terorismu. Rezoluce nevylučuje provedení vyšetřování Usámagate, jakož i příslušné kroky proti agenturám nebo jednotlivcům americké vlády, kteří mohli spolupracovat s Al-Káidou Usámy bin Ládina. A důkazy nesmazatelně ukazují přímo na Bushovu vládu.
Závěr: Kdo to řekl?
Nakonec toho, co všechno jsme se o válce proti bývalé Jugoslávii dozvěděli, ocituji v přímém kontrastu citát jedné osoby. Vaším úkolem bude, pokud samozřejmě budete chtít, rozpoznat, komu tento výrok patří, respektive kdo ho pronesl, cituji:
"Domnívám se, žeběhem zásahu NATO v Kosovuexistuje jeden činitel,o kterém nikdo nemůže pochybovat:nálety, bombynejsou vyvolány hmotným zájmem.Jejich povaha je výlučně humanitární:to, co je zde ve hře,jsou principy,lidská práva,jimž je dána taková priorita,která překračuje i státní suverenitu.A to poskytuje útokuna jugoslávskou federacilegitimitu i bez mandátuSpojených národů.