Druhý díl pojednává o vztahu Donalda Trumpa a Ruska, a to zejména o podezřeních z vlivu ruských mafií na jeho podnikání a politické aktivity. Zmiňuje se také o vztahu Donalda Trumpa a Vladimíra Putina a o vlivu ruských mafií v USA. Pořad také diskutuje o možných vazbách mezi Trumpem a StB a o obavách z ruského vlivu na americkou politiku. Česká stopa je zastoupená návštěvou restaurace U Holubů a její spojitostí s ruskou mafií. Závěrečná část pořadu naznačuje další téma pro další díl, totiž židovskou stopu.
Stručně shrnu, o čem pojednával minulý první díl. Po úvodu jsem se věnoval generacím Trumpů, kteří měli kšeftování na hraně zákona v rodině. Jak děda tak i otec Donalda Trumpa. Podíval jsem se na Roye Cohna, Trumpova nelítnostného právníka v jeho začátcích. Pak jsem přešel na Trump Tower a Davida Bogatina. Začaly se prát miliony dolarů přes byty v Trump Tower. Ruská mafie začla působit v Americe v 80. letech. Podíval jsem se na pozadí osob Michaela Cohena, Marada Balaguly, Semjona Kislina, nebo hlavu ruské mafie Semjona Mogileviče. Samozřejmě jsem nezapoměl na Felixe Satera. Trump si začal budovat svou značku Trump plnou bohatství, peněz a luxusu. První díl jsem zakončil českou stopou kolem Ivany Zelníčkové a jejího otce Miloše.
Jurij a Natalia Dubininovi
Díky Michailu Gorbačovovi ruský medvěd konečně nasadil přívětivou tvář, ale KGB nikoli. Ostatně podobně jako CIA. První hlavní správa KGB byla relativně malý, ale prestižní útvar. Měla na starosti shromažďování zahraničních zpravodajských informací. Měla asi 12000 důstojníků a v jejím čele stál generál Vladimir Krjučkov. Krjučkov nařídil svým důstojníkům, aby si jako agenty pěstovali nejen obvyklé levicové podezřelé, kteří mohli mít ideologické sympatie k Sovětům, ale také různé vlivné lidi, například prominentní podnikatele. A tak začala politická výchova Donalda Trumpa v březnu 1986. Tehdy se Trump setkal se sovětským velvyslancem při OSN Jurijem Dubininem a jeho dcerou Natalií Dubininovou. Dubininová byla členkou sovětské delegace při OSN. Jak řekla ruskému deníku Moskovskij komsomolec, když její otec přijel do New Yorku na svou úplně první návštěvu vzala ho na prohlídku. Jednou z prvních budov, kterou viděli, byla Trump Tower na Páté avenue. Natalia řekla, že její otec nikdy neviděl nic podobného, čímž myslel Trump Tower. Byl prý tak ohromený, že se rozhodl, že se musí okamžitě setkat s majitelem budovy. A tak sovětský velvyslanec Jurij Dubinin a jeho dcera Natalia při velmi neobvyklém porušení protokolu vstoupili do Trump Tower, vyjeli výtahem do Trumpovy kanceláře a navštívili ho. Není jasné, zda bylo předem dohodnuto, že se uskuteční toto mimořádně nestandardní setkání vysoce postaveného sovětského diplomata s Trumpem. O několik měsíců později však na obědě pořádaném kosmetickým magnátem Leonardem LauderemTrump náhodou seděl vedle Jurije Dubinina, který mladému realitnímu magnátovi bezostyšně lichotil.
Trump přijíždí do Moskvy (1. návštěva)
Čím více Donald Trump rozšiřoval své podnikání a viděl světla reflektorů, tím více usiloval o větší scénu. V lednu 1987 obdržel Trump dopis od velvyslance Dubinina, který začínal slovy:
"Je mi potěšením sdělit vám dobré zprávy z Moskvy."
Trump se tehdy rozhodl, že se bude snažit o to, aby se mu podařilo získat co nejvíce peněz. V dopise se dále psalo, že Intourist, přední sovětská turistická agentura, projevila zájem o společný podnik na výstavbu a správu hotelu v Moskvě. Vitalij Čurkin, který se později stal velvyslancem při OSN, pomohl Juriji Dubininovi Trumpovu cestu zorganizovat. 4. července 1987 Trump odletěl do Moskvy s Ivanou a dvěma asistenty. Prohlédl si různá potenciální místa pro hotel, včetně několika v blízkosti Rudého náměstí. Ubytoval se v apartmá v hotelu National, kde v roce 1917 bydlel Vladimir Lenin se svou ženou. V tomto hotelu National dokonce v roce 1946 utajeně jednala Milada Horáková s členy Nejvyššího politbyra ÚV KSSS. Chtěla být totiž ministryní zahraničí místo Jana Masaryka. Drobná tajemství minulosti. Po skončení cesty deník New York Times napsal, že se Trump během pobytu v Moskvě setkal se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Tématem jejich setkání byla možná výstavba luxusních hotelů v Sovětském svazu Donaldem Trumpem. Rusům však byly dobře známy i Trumpovy výzvy k jadernému odzbrojení.
Ve skutečnosti se ale Trumpovo setkání s Gorbačovem ve skutečnosti nikdy neuskutečnilo. Zpráva byla zřejmě pouhou Trumpovou sebepropagací. Navíc existuje mnoho nezodpovězených otázek ohledně toho, co přesně se během Trumpovy návštěvy odehrálo. Není jasné, zda Trump pochopil, že Intourist je v podstatě pobočka KGB, jejímž úkolem je špehovat vysoce postavené turisty navštěvující Moskvu. Není ani jasné, zda Trump věděl, že Intourist běžně zasílal seznamy potenciálních návštěvníků na první a druhou správu KGB na základě jejich žádostí o víza a že byl téměř jistě odposlouchávaný. 24. července 1987, téměř okamžitě po Trumpově návratu z Moskvy, se na velmi nepravděpodobném místě, v Executive Intelligence Review objevil článek, který silně naznačoval, že se mezi ním a Kremlem děje něco tajemného, cituji:
"Sověti se údajně dívají mnohem přívětivěji na možnou prezidentskou kandidaturu Donalda Trumpa, newyorského stavitele, který nashromáždil jmění díky spekulacím s nemovitostmi a vlastní kontrolní podíl ve známé, na organizovaný zločin napojené společnosti Resorts International. Trump si v červenci udělal výlet do Sovětského svazu, který si platil sám, aby s Rusy projednal výstavbu několika luxusních hotelů."
Paul Manafort poprvé
Opravdu Sovětiuž tehdy podporovali Trumpovu kandidaturu na prezidenta? Uvažoval o tom Donald Trump vážně? Odpovědi na tuto otázku se začaly objevovat necelé dva měsíce po návratu z Ruska. Trump se tehdy začal angažovat v otázkách kolem jaderných zbraní v rámci Sovětského Svazu. Usiloval o to, aby byl jmenovaný zplnomocněným velvyslancem Spojených států u Michaela Gorbačova. Trump si proto najal mocnou lobbistickou firmu Black, Manafort & Stone krátce po otevření jejího obchodu v roce 1980. Její tři partneři, Charles Black, Paul Manafort a Roger Stone, právě sehráli zásadní roli při drtivém vítězství Ronalda Reagana v roce 1984. Paul Manafort se později stal manažerem prezidentské kampaně Donalda Trumpa. Pamatujete si na otce Freda Trumpa? Ten spolupracoval s odsouzeným zločincem Bradem Zacksonem. Brad Zackson také podnikal s Paulem Manafortem. Tyto vazby se táhly přes generace Trumpových. Není proto překvapením, že si Trump najal právě společnost Paula Manaforta. Trump se po svém návratu z Moskvy znovu obrátil na Rogera Stonea, který tehdy pracoval ve firmě Black, Manafort & Stone, s žádostí o politickou radu. Trump se se Stonem a jeho kolegou Paulem Manafortem seznámil prostřednictvím Roye Cohna. Ačkoli pracovali v poněkud odlišných sférách, do značné míry byli ze stejného těsta. Pod Stoneovým vedením se Trump1. září 1987, pouhých sedm týdnů po svém návratu z Moskvy, náhle naplno pustil do propagace svých nově nabytých zahraničněpolitických zkušeností. Zaplatil téměř 100000 dolarů za celostránkové inzeráty v Boston Globe, Washington Post a New York Times. V článcích vyzýval Ameriku, aby přestala utrácet peníze na obranu Japonska a Perského zálivu.
"Svět se směje americkým politikům, když chráníme lodě, které nevlastníme, převážející ropu, kterou nepotřebujeme, určené pro spojence, kteří nám nepomohou," napsal tehdy Trump. "… Je čas, abychom ukončili naše obrovské deficity tím, že donutíme Japonsko a další, kteří si to mohou dovolit, aby zaplatili. Naše ochrana světa má pro tyto země hodnotu stovek miliard dolarů a jejich podíl na jejich ochraně je mnohem větší než náš."
Trump prezidentem? Rotary Klub a zpráva StB
Už dříve v létě se na Donalda Trumpa obrátil republikánský aktivista Mike Dunbar z Portsmouthu ve státě New Hampshire s návrhem, aby promluvil před portsmouthským Rotary klubem. Rotary klub byl povinnou zastávkou prezidentských kandidátů v prvním státě prezidentských primárek. 22. října 1987 přistál vrtulník Donalda Trumpa v Portsmouthu ve státě New Hampshire, aby mohl v restauraci Yoken’s přednést projev při obědě sponzorovaném portsmouthským Rotary klubem. V mnoha ohledech tato událost děsivě připomínala události z posledních let. Trump v šarlatové mocenské kravatě a po boku nevrlého osobního strážce promluvil před pětistovkou lidí, což bylo více než u ostatních kandidátů, kteří se dostavili. Nehledě na Trumpovo slibné přijetí měl viceprezident George Bush v souboji o republikánskou nominaci drtivý náskok. Sám Trump měl ještě jeden problém, se kterým se musel vypořádat. Trump měl pocit, že Ivanina neohrabaná angličtina a těžký český přízvuk budou v kampani na obtíž. Nebyl to šťastný vztah a ve skutečnosti bylo jeho manželství problémem, který chtěl vyřešit před vážnou prezidentskou kandidaturou. Nicméně prezidentské tažení Donalda Trumpa bylo v plném proudu.
Trumpovy ambice v Bílém domě neudělaly v 80. letech na americké voliče nijak zvlášť hluboký dojem, ale zahraniční agentury si jich všimly. Několik měsíců po Trumpově návštěvě New Hampshire se Ivana vrátila do vlasti, kde ji česká StB nadále bedlivě sledovala. Agenti StB naznačovali, že Ivana byla po celou dobu cesty nervózní, protože se domnívala, že ji sledují pracovníci amerického velvyslanectví v době, kdy se měla setkat s českými bezpečnostními agenty. Dvakrát ji americký velvyslanec v Praze Julian Martin Niemczyk pozval na návštěvu ambasády. Ivana však odmítla. Mezitím česká tajná policie podala tajnou zprávu z 22. října 1988, ve které se uvádí, že jako manželce Donalda Trumpa se jí dostává neustálé pozornostia jakákoli chyba, kterou by udělala, by pro něj mohla mít nedozírné následky. Kromě toho zpráva StB přinesla dvě pozoruhodná odhalení. Poprvé bylo zřejmé, že Trump se rozhodl, že bude kandidovat na prezidenta. Otázkou bylo načasování. I když to [jeho vyhlídky na prezidentský úřad] vypadá jako utopie, stálo v neobratně přeložené zprávě, Donald Trump je přesvědčený, že uspěje. Zpráva dodávala, že je mu teprve dvaačtyřicet let a že Trump plánuje kandidovat jako nezávislý kandidát v roce 1996, tedy za osm let. Nakonec spis StB obsahoval ještě jeden kuriózní postřeh o Trumpově politické budoucnosti. Uvádí se v ní, že na něj byl vyvíjený nátlak, aby kandidoval na prezidenta. A odkud přesně tento tlak přicházel? Mohl to být kompromat z Trumpovy návštěvy v Moskvě? Odpověď byla bohužel nejasná.
Business se zadrhnul
Už v roce 1990 byla Trumpova kasina v takových problémech, že Donald Trump zdaleka nebyl multimiliardářem, jak tvrdil, ale ve skutečnosti byl v minusu. V roce 1991 pak kasino Tádž Mahal, za 1,2 miliardy dolarů, o kterém Trump mluvil jako o osmém divu světa, zkrachovalo jako první ze šesti Trumpových kasin. Když došlo k těmto fiaskům, Trump strukturoval své bankroty tak, aby mohl prodat své akcie a získat miliony, zatímco investoři přišli o poslední kalhoty. Ale ani to nestačilo k tomu, aby jeho impérium zůstalo nedotčené. Díky osobním závazkům přesahujícím 900 milionů dolarů se mu jedno po druhém vysmekla z rukou tři Trumpova kasina v Atlantic City a hotel Plaza. Oběťmi se stala i další aktiva, jako například letecká linka Trump Shuttle a jeho 95 metrů dlouhá jachta Trump Princess. Jestli Rusové využívali Trumpova kasina k praní špinavých peněz, se u soudu nikdy nepodařilo zjistit. Důvodů k podezření ovšem bylo více než dost. Tádž Mahal se stal oblíbenou destinací ruské mafie. Trump si dal záležet na tom, aby hráčům s vysokými nároky poskytoval kompenzace až do výše 100000 dolarů za návštěvu. To byla vymoženost, kterou kasina často nabízela velkým hráčům. Později dvě další Trumpova kasina, Trump Castle Hotel and Casino a Trump Plaza Hotel and Casino, souhlasila s vyplacením dalších pokut. Napodzim roku 1996, po letech nepřetržitých tahanic s věřiteli o miliardové dluhy, začal návrat Donalda Trumpa. Jedním z mnoha důvodů zdržení byl Trump Castle, jedna z nejproblémovějších nemovitostí mezi jeho kasiny v Atlantic City. Potom, co Trump v roce 1990 postavil ohromně extravagantní Trump Tádž Mahal s minarety a vyřezávanými slony, začal Tádž Mahal kanibalizovat nedaleký Trump Castle natolik, že se málem dostal do rukou držitelů dluhopisů. Zachránilo ho až to, že Fred Trump, Donaldův otec, slavně nakoupil 3,3 milionu dolarů v pokerových žetonech a nepoužil je. Tím poskytl kasinu svého syna pochybnou půjčku. Následující rok byl však pokles tržeb kasina Trump Castle tak hrozivý, že Komise pro kontrolu kasin v New Jersey rozhodla, že resortu hrozí ztráta licence. Trumpovo kasinové impérium mělo tolik dluhů s tak vysokými úroky, že téměř neexistovala šance na úspěch. Pak přišly bankroty a čtyři cesty k bankrotovému soudu. Nakonec se držitelé dluhopisů museli smířit se ztrátou více než 1,5 miliardy dolarů, zatímco Trump nadále pobíral vysoký plat, bonusy a další platby. Přes to všechno se Trumpovi podařilo zůstat ve hře a přesvědčit bankéře a držitele dluhopisů, aby refinancovali jeho kasina způsobem, který mu umožnil zachovat si většinové vlastnictví. Pak konečně 30. září 1996 akcionáři Trump Hotels and Casino Resorts, jeho veřejně obchodované společnosti, souhlasili s koupí Trump Castle, nejslabšího z jeho objektů v Atlantic City za 485,7 milionu dolarů. Donald Trump při té příležitosti prohlásil:
"Trvalo to dva roky tvrdé práce, ale teď je vše spojené do jedné krásné, jednoduché, hezké a podstatné společnosti. Lidé jsou šokovaní, když se podívají na čísla, protože ta čísla jsou úžasná, ta čísla jsou prostě obrovská." I na jeho kritiky to udělalo dojem. Byl to klasický obrat a největší comeback té doby. Donald Trump z finančního hlediska vstal z mrtvých. Ale hotovost v rukou Donalda Trumpa nikdy dlouho nevydržela. Jako by chtěl Trump dokázat, že neztratil zálibu v rozhazování, o necelý měsíc později, v říjnu 1996, koupil od ITT tři soutěže krásy – Miss Universe, Miss USA a Miss Teen USA.
Trump přijíždí do Moskvy (2. návštěva)
Donald Trump se tehdy v roce 1996, po téměř deseti letech, znovu vrátil do Moskvy. V hlavě měl stále vize další Trump Tower. Byl to třídenní pobyt v listopadu 1996. Tentokrát Donalda doprovázel jeho přítel, newyorský realitní developer Howard Lorber, a Lorberův obchodní partner Bennett LeBow. Howard Lorber byl prezidentem společnosti Brooke Group. Do jejího holdingu patřila společnost Liggett Ducat Limited, třetí největší americkou tabákovou společnosta významné nemovitosti v New Yorku i Moskvě. Bennett LeBow byl jejím zakladatelem a předsedou představenstva. Jakmile Trump a jeho doprovod dorazili do Moskvy, provedl je městem jeho starosta Jurij Lužkov. Podle ruské tiskové agentury TASS začal Trump jednat s prvním náměstkem moskevského starosty Vladimirem Rezinem o výstavbě luxusního obytného komplexu za 300 milionů dolarů. Starosta Lužkov časem změnil přístup a požádal Trumpa o případnou rekonstrukci zchátralých hotelů Rossija a Moskva ve stylu newyorského Commodoru. Nakonec jednání stagnovala a z projektu opět nic nebylo. Trump byl během svého pobytu bohatě pohoštěný, stejně jako při své předchozí cestě. Před odjezdem z Ruska uspořádal Trump tiskovou konferenci v moskevském hotelu Balcšug Kempinsky, velkolepé palácové budově z devatenáctého století s výhledem na Rudé náměstí, Kreml a řeku Moskvu. Tento hotel shodou okolností vlastnil Semjon Mogilevič. Na tiskové konferenci Trump oznámil, že hodlá investovat 250 milionů dolarů do výstavby dvou superluxusních obytných věží, které se budou jmenovat Trump International a celkem překvapivě, Trump Tower, přičemž obě tyto věže podle něj Moskva zoufale chce a potřebuje. Stejně jako v osmdesátých letech ovšem projekt zůstal na věčném mrtvém bodě. Jak se stalo, Donald Trump nebyl jediným budoucím prezidentem, který měl zásadní obchodní vztahy s ruskou mafií. V Rusku s nimi zhruba ve stejné době, na přelomu devadesátých let, spolupracoval i tehdejší náměstek petrohradského starosty. Jmenoval se Vladimir Putin.
Vladimir Putin: Judo, prachy a mafie
Vladimir Vladimirovič Putin se narodil v roce 1952 a vyrůstal ve válkou zničeném Leningradě, dnes Petrohradě, jako jediné dítě rodičů, kteří oba těžce nesli následky druhé světové války. Jeho rodina nebyla nijak zvlášť zámožná. Impulzivní, vzteklý a neukázněný Putin byl jako školák natolik nezvladatelný, že ho zpočátku odmítli v Pionýru. Navzdory své vzpurné povaze si Putin začal pěstovat dvě vášně, kterým zůstal hluboce oddaný po zbytek života. KGB a judo. Putin snil o tom, že se stane sovětským špionem. V deváté třídě se Putin skutečně vydal do kanceláře ředitelství KGB v Leningradě, aby se přihlásil, jenže mu řekli, že je příliš mladý a že by měl nejspíš jít na práva, než se přihlásí. Protože věděl, že KGB od svých stoupenců očekává, že budou zdatní v boji zblízka,věnoval se také sambo i judu jako sportům, které provozoval celý život.
"Judo není jen sport," řekl Putin. "Je to filozofie. Je to úcta ke starším a k soupeři. Není pro slabochy. Vyjdete na žíněnku, ukloníte se jeden druhému, dodržujete rituál."
Později, jakmile se dostal k moci, se Putin řídil judistickou praxí a obracel největší sílu svých protivníků proti nim. Judo formuje Putinovu politickou filozofii a mentálně ho předurčuje ke krokům. To jsme viděli například v posílení Rublu v dubnu 2022. Západ znemožnil Rusku přístup k penězům za plyn a ropu, když Rusku zmrazil účty. Putin zavedl petrorubl a náhle hodnota Rublu vyskočila na předválečné hodnoty. Judo také formovalo Putina způsobem, který není všeobecně uznávaný. Pro začátek je tu záležitost jeho trenéra Leonida Ionoviče Usvjacova, kterého jsem zmínil. Putin měl i další trenéry juda, kteří jsou v médiích často zmiňovaní, ale Usvjacov měl možná největší vliv. Ať už měl Usvjacov jakýkoli talent v bojových uměních, málokdo si uvědomoval, že tento Putinův trenér byl také klíčovou postavou zločineckého gangu Tambovskaja se sídlem v Petrohradě. Tento gang se proslavil pašováním heroinu z Afghánistánu do Petrohradu a západní Evropy. Koncem šedesátých let, ještě ve svých dvaceti letech, začal Putin také chodit na tréninky juda do atletického klubu Trud na ulici Děkabristů 21 v Leningradě, kde byl jeho trenérem Usvjacov. Ještě jako velmi vnímavý teenager se Putin poprvé setkal se světem, který byl předchůdcem režimu, který později vytvořil, doplněním o rádoby oligarchy a mafiány z bratrstva. A právě v Trudě se Putin seznámil s muži, kterým zůstal navždy věrný, včetně nejen trenéra Usvjacova, ale také dvou kamarádů judistů, kteří se stali jeho celoživotními přáteli a sparingpartnery. Bratry Arkadijem a Borisem Rotenbergovými. Sportovní klub Trud, mezi jehož členy patřil velký mafián Usvjacov, nejméně dva muži, kteří se stali miliardáři a oligarchy, byl pro Putina v podstatě tím, čím byly pro Trumpa zasedací místnosti a zadní pokoje na Manhattanu. Místem, kde se setkávali s muži, kteří je vybudovali a dali jim moc. Vladimir Putin vstoupil v roce 1975 do KGB. Putinova kariéra špiona ale byla mnohem méně okouzlující a exotická, než si možná jako mladý chlapec představoval. Po řadě nudných úkolů, kdy sledoval cizince a zahraniční úředníky v Leningradě, strávil Putin v roce 1984 rok ve špionážní škole v Moskvě. O rok později, v roce 1985, byl Putin přeložený do východoněmeckých Drážďan, šedivého zapadákova studené války. Tady se setkal a zpřátelil s členkou východoněmecké rozvědky Stazi, Angelou Merkelovou. Těsně před koncem KGB, v prosinci 1990, nařídil šéf KGBVladimir Krjučkov svým podřízeným, aby vytvořili stovky krycích společností jako bezpečné útočiště pro peníze stranických vůdců. V některých ohledech nebyla tato strategie ničím zvlášť novým. Jednou z nejvýznamnějších z těchto společností byla Seabeco SA, kterou v roce 1982 jako zástěrku pro sovětské služby založil Boris Birštajn. Birštajn měl úzké obchodní vztahy se Sergejem Michajlovem ze Solncevské mafie. V době, kdy Sovětský svaz umíral, však bylo třeba přijmout zoufalá opatření. A tak v březnu 1991, poté co se pobaltské státy a další republiky oddělily od SSSR, vytvořil Krjučkov plán na spuštění asi 600 společností vedených vysloužilými důstojníky KGB, často jako společné podniky v Pobaltí nebo Izraeli. Všichni agenti v této operaci dostali pokyn udělat všechno pro to, aby získali obchodní zázemí, které by jim umožnilo být soběstačnými. Společnosti neměly pouze poskytovat krytí zpravodajským agentům. Měly fungovat jako skutečné společnosti, jako velké korporace, vydělávat peníze, financovat operace proti Západu, prát peníze a shromažďovat zpravodajské informace, které by mohly být použité proti Západu. Mezitím, po pádu Berlínské zdi, se Putin v roce 1990 přestěhoval zpět do Leningradu, pokračoval v práci pro KGB a držel se v ústraní. Na krátkou dobu toho roku Putin přijal administrativní místo na Leningradské státní univerzitě, což bylo poměrně standardní krytí pro agenta KGB. Pak, právě když se Sovětský svaz rozpadal, se Anatolij Sobčak, bývalý Putinův profesor práv na Leningradské státní univerzitě, stal starostou Leningradu. Leningradský starosta Sobčak byl dostatečně moudrý na to, aby si uvědomil, že bude lepší, když si sám vybere svého zástupce z řad KGB, než aby nechal KGB vybrat člověka, který bude pracovat přímo pod ním. Sobčak chtěl někoho, kdo by nebyl okamžitě identifikovatelný jako vysoce postavený, tvrdý agent KGB a tak místo toho najal Vladimira Putina, pouhého podplukovníka, kterého znal z doby, kdy Putin pracoval na Leningradské státní univerzitě. Putin byl stále v aktivní záloze KGB, která monitorovala nástup nových demokratických vůdců v Rusku. V době, kdy se Rusko stále nacházelo ve velké krizi, se muži KGB začali objevovat po boku novopečených oligarchů, ministrů vlády, na nejvyšších místech moci. V Moskvě se to týkalo i prezidenta Borise Jelcina, který od prvního okamžiku, kdy nastoupil po Gorbačovovi zjistil, že kamkoli se hne, bodyguardi KGB sledují každý jeho krok. Podobně i Putinova nová práce mohla být součástí pečlivě zorganizované operace KGB. Cílem takové operace bylo proniknout do Sobčakova vnitřního kruhu a do kruhu dalších nových politiků. Přestože Putin považoval rozpad Sovětského svazu za katastrofu, bylo to to nejlepší, co se mohlo stát jeho kariéře. Malá elita začala, díky ruskému chaosu, získávat kontrolu nad obrovským množstvím veřejných podniků. Oligarcha Michail Chodorkovskij získal za pouhých 310 milionů dolarů 78% podíl v ropném a plynárenském gigantu Jukos v hodnotě asi 5 miliard dolarů. Boris Berezovskij koupil Sibněfť, další ropný gigant v hodnotě 3 miliard dolarů, za pouhých 100 milionů dolarů. Většinový podíl v Gazpromu, státní energetické společnosti, která kontrolovala třetinu světových zásob plynu, byl prodaný za pouhých 230 milionů dolarů. Celá ruská národní elektrická síť byla privatizovaná za pouhých 630 milionů dolarů. Přírodní zdroje, jako je ropa, železo, ocel a hliník, špičkové zbraně, letecký průmysl, diamantové doly a většina ruského bankovního systému byly prodané téměř za nic. Celkem Rusko privatizovalo 150 státních podniků za pouhých 12 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že Petrohrad byl prvním ruským městem, ve kterém byl privatizovaný majetek, Putin se postavil do čela. Ze svého poměrně nevýrazného postu náměstka petrohradského primátora a předsedy Výboru pro vnější vztahy, dostal mandát podporovat, regulovat a licencovat zahraniční investice do obrovských, dříve státních podniků. Putin získal moc určovat, kdo může zbohatnout. Různé mafie vstoupily do hry, aby zaplnily mezeru. Azerové, Čečenci, Solncevové, Mogilevičova organizace a v Petrohradě Tambovská zločinecká skupina. Zločinci potřebovali vývozní licence, daňové úlevy, půjčky pod tržní sazbou, podnikatelská víza a svobodu od zatčení a stíhání za své zločiny. To všechnojim poskytoval Putin a zkorumpovaní úředníci pod jeho vedením. Stejně jako Donald Trump se Putin s mafiány dobře znal dávno předtím, než udělal politickou kariéru. To díky trenérovi juda Leonidu Usvjacovovi. V roce 1994 byl Usvjacov zabitý ve sporu gangů, ale Putin upevnil vazby s Tambovskou skupinou prostřednictvím jejího vůdce Vladimira Kumarina. Kumarin působil také jako jednatel Petrohradské palivové společnosti, kterou Putin vybral jako jediného dodavatele benzinu pro město Petrohrad. Na oplátku Tambovská skupina pomáhala Putinovi a jeho kumpánům kontrolovat letiště, námořní přístav, železniční stanice a další místa, přes která proudilo 20 procent veškerého ruského dovozu a vývozu. Kumarin byl také členem představenstva dceřiné společnosti SPAG, německé firmy, která měla v Petrohradě obrovské nemovitostní podíly. Podle německé rozvědky BND prala peníze pro ruský organizovaný zločin a také pro kolumbijské drogové dealery. Putin v té době působil v jejím poradním sboru. Od počátku se Putinovým přátelům dařilo dobře. Jeho kamarádi judisté Arkadij a Boris Rotenbergovi se nakonec stali spolumajiteli skupiny SGM, největší stavební společnosti pro plynovody a elektrické vedení v Rusku. Gennadij Timčenko, další Putinův judistický kamarád, si vedl ještě lépe jako předseda představenstva firmy Gunvor obchodující s ropou s majetkem 15,6 miliardy dolarů. Anatolij Turčak, další Putinův judistický sparingpartner, působil jako Putinův náměstek v Petrohradě. Nakonec se stal hlavním vlastníkem obranného závodu Leninets a jeho majetek dosahoval stovek milionů dolarů. Jiní, kteří zůstali Putinovi věrní v průběhu let, byli odměněni obrovským bohatstvím a klíčovými pozicemi během jeho prezidentství. Mezi nimi byl například Igor Sečin, který skončil jako generální ředitel Rosněft, obrovské ruské ropné společnosti. Dále Alexej Miller, generální ředitel Gazpromu, Herman Gref, generální ředitel největší ruské banky Sberbank, Dmitrij Medveděv, který se stal premiérem a následně prezidentem a mnoho dalších. Trump a Putin svým velmi odlišným způsobem sestavovali sítě, které byly zásadní pro jejich politické ambice. Donald v jeho Trump Tower vytvořil okouzlující útočiště pro celebrity a superbohaté, které mu umožňovalo vystupovat po celém světě. Pokud jde o Putina, ten převzal myšlenku dači, sezónního nebo druhého domova, který je mezi Rusy tak oblíbený a přizpůsobil si ji pro svůj vlastní okruh. Sestavil dačové družstvo Ozero na břehu Komsomolského jezera jako relaxační víkendové útočiště pro novou privilegovanou ruskou elitu, včetně Borise Jelcina a jeho rodiny, bosse tambovské zločinecké skupiny Vladimira Kumarina, který působil jako viceprezident družstva Ozero a řady připravovaných oligarchů. Putinovo působení v Sobčakově úřadu bylo natolik prošpikované skandály, že vedlo k řadě vyšetřování nezákonného přidělování licencí a zakázek Putinem jako šéfem Výboru pro zahraniční styky. Spolupráce se zločineckými gangy při regulaci hazardu. Operace praní špinavých peněz Saint Petersburg Real Estate Holding Company, na které se podílel Kumarin a Putin byl členem poradního sboru. Putinova role při zajišťování monopolu pro Petrohradskou palivovou společnost, kterou tehdy ovládala tambovská zločinecká skupina a mnoho, mnoho dalšího.
Ruská mafie upevňuje pozice v USA
Semion Mogilevič, který zdaleka nečinně přihlížel rozpadu Sovětského svazu, si rychle vytvořil mimořádně úzké vazby na nejvyšších místech nové ruské vlády Borise Jelcina a stal se vysoce ceněným spolupracovníkem ruské rozvědky. Podle tajně nahraných rozhovorů mezi Leonidem Kučmou, druhým prezidentem nově nezávislé Ukrajinya Ihorem Směškem, šéfem ukrajinské tajné služby SBU, Mogilevič sice stále žil v Budapešti, ale koupil si nemovitost v Moskvě a už začal dodávat cenné zpravodajské informace Jelcinovým nejvyšším bezpečnostním důstojníkům. To všechno ve zjevné snaze posílit své vazby na zpravodajskou službu v Moskvě. Mít pevné napojení na Kreml ovšem Mogilevičovi nestačilo. V roce 1994 Mogilevič také navázal kontakt s náměstkem primátora Vladimirem Putinem. O tom, jak se setkali nebo co přesně se odehrálo, se toho ví jen málo. S počátkem Putinova vzestupu se mafie posunula do mocné strategické pozice na geopolitické šachovnici. Z této pozice by byla schopná kompromitovat vlivné politické osobnosti a podnikatele v Americe, podkopávat finanční trhy a využívat slabin v celé řadě politických institucí, jako je financování volebních kampaní, washingtonský lobbing a další.
Když Vjačeslav Ivankov v březnu 1992, těsně po rozpadu Sovětského svazu, přistál na letišti JFK, přivítal ho arménský vor, který mu předal kufr s 1,5 milionu dolarů v hotovosti. Podle Pravdy se brzy oženil s Američankou, aby si legalizoval svůj pobyt. Zanedlouho ale zjistil, že mafie na Brighton Beach je zmítaná válkami o území a je v naprostém rozkladu. Zanedlouho se Vjačeslav Ivankov stal známým jako nejmocnější ruský mafián v Americe a dohlížel na růst mafie, která se z lokálního vyděračského podniku v brooklynské Brighton Beach stala zločineckou organizací s ročním obratem několika miliard dolarů. Ivankovův mandát od Mogileviče spočíval v konsolidaci ruské mafie v Americe, vytváření spojenectví s Cosa Nostrou a dalšími mafiemi, převzetí menších gangů a uplácení politiků v rámci plánu infiltrace vlád v Americe i jinde. Na pomoc v boji proti válkám gangů Ivankov naverboval dvě brigády složené z 250 sportovců a veteránů speciálních jednotek z afghánské války, kteří dostali honorář 20000 dolarů měsíčně, aby zabíjeli jeho nepřátele a navazovali vazby a kontakty. Ivankov ale také nasměroval postsovětskou Bratvu do profesionálního světa bílých límečků, právníků, makléřů, účetních a podobných firem s offshorovými krycími společnostmi. Ruská mafie začla používat rafinovanější a sofistikovanější moderní metody. Postupem času začalo v New Yorku, Miami, San Francisku, Los Angeles, Denveru a nejméně v tuctu dalších měst působit třicet ruských zločineckých syndikátů, které organizovaly pojišťovací podvody, podvody s akciemi typu pump-and-dump, které nafoukly ceny akcií, složité plány na vyprání milionů dolarů z únikového kapitálu odtékajícího z Ruska, lékařské podvody a krádeže šperků. Ivankov využíval k vyprání desítek milionů dolarů poradenskou firmu ve Vídni. Pokoušel se ukrást diamanty v Sieře Leone. V New Yorku měla FBI podezření, že se Ivankov podílí na praní špinavých peněz. Mogilevič mezitím po většinu devadesátých let sídlil převážně v Budapešti, ale pravidelně cestoval do Vídně, Mnichova, Říma a Atén pod několika různými jmény a pasy. Spolu s Ivankovem však také bedlivě sledoval rozvíjející se operace v Americe. Podle spisů FBI cestoval Mogilevič do Toronta, Filadelfie, Miami a New Yorku a od května 1992 do listopadu 1994 se nejméně pětkrát vydal do Los Angeles. Tam se setkal s Vladimirem Berkovičem, klíčovým Mogilevičovým poručíkem, který podle spisů FBI organizoval vraždy na objednávku a přivážel nájemné vrahy z Ruska na turistická víza.
Česká stopa: Restaurace U Holubů
Mogilevičůvúspěch z velké části pramenil z toho, že si vypěstoval úzké vazby na mocné osoby v postsovětském světě. Měl agenty, kteří infiltrovali maďarskou národní policii a dokonce i v Praze, kde měl také významné zastoupení, českou policii. Byl napojený na zpravodajské služby Ruska i Ukrajiny na nejvyšší úrovni. Mogilevič stále více soustředil svou energii na korporátní světa to nejen v Rusku a na Ukrajině, ale také v Americe. Aby mohl uskutečnit své sny, dal dohromady síť profesionálů s bílými límečky, kteří měli organizaci Semiona Mogileviče posunout na úplně jinou úroveň. Pěstoval mladé ruské podnikatele, kteří měli zkušenosti s vytvářením fiktivních společností k praní špinavých peněz. Našel bankéře, kteří umožnili průběžně prát peníze na úrovni mnoha miliard dolarů. Mezitím se Mogilevič v roce 1995 dostal do ostrého sporu s dlouholetým spojencem Sergejem Michajlovem. Spor vyvrcholil na schůzce v České republice 31. května 1995, jejímž cílem bylo rozdělit nově objevené trasy pašování zlata a šperků a novou trasu pašování kokainu z Jižní Ameriky do Moskvy. Šlo také o trasu pašování heroinu ze zemí SNS do západní Evropy a Ameriky. Schůzka se konala v pražské restauraci U Holubů, kterou vlastnil Mogilevič a která sloužila jako centrum praní špinavých peněz, se striptérkami, děvkami a seznamem hostů, který zahrnoval Michajlova, Averina, Mogileviče a všechny, kdo byli někým z ruské mafie. Pořádali propracovanou večeři a zábavu. Měli tam ruského zpěváka a komika a několik kabaretních bavičů a všichni se velmi dobře bavili. Pak ještě v průběhu vystoupení, do restaurace náhle vtrhla zásahová jednotka českého organizovaného zločinu, vyskočila na pódium a vyzbrojená samopaly nařídila davu, aby se nehýbal. Všichni byli zprvu zkoprnělí a mysleli si, že je to součást představení. Nevěděli ovšem, že než se slavnost rozběhla, neznámý Rus doručil šéfovi policie v maďarské Budapešti anonymní dopis. V dopise se tvrdilo, že Semion Mogilevič má být toho večera na vrcholné schůzce v Praze zavražděný. Účastníci večírku si pomalu uvědomovali, že zásahová jednotka zmařila pokus o atentát na Mogileviče. Co se týče Mogileviče, ten dostal tip a nebyl nikde k nalezení. V důsledku pražského fiaska byl Mogilevičovi, Michajlovovi a dalším údajným ruským mafiánům zakázaný vstup do České republiky. Jejich operace se přesunuly jinam. V červnu 1995 byl Ivankov zatčený za vydírání a zadržený bez možnosti kauce. Později byl odsouzen k devíti letům a sedmi měsícům vězení. V roce 2009 byl v Moskvě Vjačeslav Ivankov zastřelený odstřelovačem.
Putinův vzestup
V červnu 1996 Anatolij Sobčak prohrál svou kandidaturu na znovuzvolení starostou Petrohradu a jeho chráněnec Putin tak zůstal bez vysoce postaveného mentora. O dva měsíce později, v červenci, však Putina pozval do Moskvy Nikolaj Jegorov, šéf štábu Borise Jelcina a nabídl mu místo poslance. Do srpna 1996 si Putin vymohl místo spojky pro veřejnost na ředitelství pro správu prezidentského majetku. To znamenalo, že jeho nová práce spočívala v dohledu nad stovkami paláců, dač, nemocnic, lázní, jachet, letadel, státních továren a dalších objektů. Nebylo to to, co chtěl, ale konečně našel oporu v Kremlu. V březnu 1997, po pouhých sedmi měsících práce na majetkovém odboru, byl Putin povýšený na zástupce náčelníka generálního štábu prezidentské administrativy. O týden později získal širší pravomoci k vyšetřování zneužívání státních výdajů. Putin si vylepšil pověst mocného bojovníka proti korupci a posílil svou pozici i politicky. Nakonec Vladimír Putin, pouhý podplukovník KGB, přeskočil desítky generálů, aby se ujal vedení ruské tajné služby a přetvořil ji k obrazu svému. Přestěhoval se do poměrně skromné kanceláře ve třetím patře Lubjanky. Stejně jako Donald Trump povstal z popela v Atlantic City, zahájil Putin i druhé dějství. Začal tím, že zcela restrukturalizoval FSB, přivedl do ní své souvěrce ze starých časů v KGB a vyčistil ji od svých nepřátel.
Putin prezidentem
Premiéři v Rusku přicházeli a odcházeli se znepokojivou pravidelností. Do léta 1999 odvolal Boris Jelcin už sedm premiérů a úřadujících premiérů. Nakonec si Jelcin 5. srpna 1999 zavolal Putina na svou daču u Moskvy.
"Učinil jsem rozhodnutí, Vladimíre Vladimiroviči," řekl mu Jelcin, "a rád bych vám nabídl post předsedy vlády."
Putin byl ale tehdy, jako šéf FSB, pro veřejnost nevýraznou osobností. A tak byl realizovaný plán nazvaný Operace Nástupce, který měl vyřešit právě tyto problémy. Začal v noci na 4. září, kdy obrovský výbuch otřásl pětipatrovou budovou v Bujnaksku, asi šedesátitisícovém městě v ruské republice Dagestán a zabil čtyřiašedesát lidí. O pět dní později další výbuch zničil devítipatrový obytný dům v Moskvě. Tentokrát zahynulo 94 lidí. 13. září otřásl další výbuch jiným moskevským obytným domem. Tentokrát si vyžádal 118 mrtvých. A 16. září došlo ke čtvrtému bombovému útoku v jižním městě Volgodonsk, při kterém zahynulo sedmnáct lidí. Pro desítky milionů Rusů byly tyto bombové útoky zhruba ekvivalentem 11. září a byla z nich všeobecně obviňovaná separatistická povstalecká organizace z Čečenska. Malé, převážně muslimské republiky u Kaspického moře, která byla součástí Sovětského svazu. Po bombových útocích, kdy celé Rusko volalo po pomstě, se Putin, který byl právě jmenovaný premiérem, objevoval večer co večer v celostátní televizi jako jediný muž, který mohl uklidnit jejich obavy a odvrátit kolaps ruského státu. Zrodil se nový hrdina. Ale pak, večer 22. září 1999, se v Rjazani, středně velkém městě asi 120 kilometrů jihovýchodně od Moskvy, stalo něco, co tento příběh zcela zvrátilo. Muž jménem Alexej Kartofelnikov kolem čtvrt na devět večer zavolal úřadům a řekl jim, že viděl dva muže a ženu, jak nesou tři velké pytle do dvanáctipatrového bytového komplexu. Když policie ve 21:58 dorazila na místo, všichni tři už byli pryč, ale úředníci objevili tři padesátikilové pytle s cukrem, které byly naskládané jeden na druhém ve sklepě. Brzy se zjistilo, že místo cukru pytle obsahovaly silnou výbušninu známou jako hexogen nebo RDX, což znamená Royal Demolition Explosive. V horním pytli byla štěrbina, kterou bylo vidět elektronické zařízení s dráty, izolační páskou a časovačem. Když byl pytel rozříznutý, policie našla baterie, elektronický časovač a rozbušku. Byl nastavený na půl šestou ráno následujícího dne. Tento neúspěšný pokus o odpálení dalšího obytného domu přinesl přesvědčivé důkazy o tom, že skutečnými pachateli vůbec nebyli čečenští teroristé, ale elitní tým FSB. Jinými slovy, ohavné bombové útoky, při kterých zahynuly téměř tři stovky nevinných Rusů, byly pravděpodobně výsledkem operace pod falešnou vlajkou, která Putinovi umožnila upevnit si moc podobně jako Adolf Hitler po požáru Říšského sněmu. Jen málo Rusů si však uvědomovalo, co se skutečně stalo. Putin jako nově jmenovaný premiér, který byl pověřený vedením války, získal přes noc popularitu. 31. prosince 1999, v poslední den tisíciletí, Boris Jelcin odstoupil a jmenoval Putina úřadujícím prezidentem. Prezidentem se stal potom, co se zavázal, že bude všude pronásledovat čečenské teroristy a slavně slíbil, že je v případě potřeby "vytře v záchodě". Slíbil, že zastaví drancování ruského státu bohatými oligarchy. Jen málo Rusů však vědělo, že Putin byl hlavním aktérem stejného druhu činnosti v Petrohradě. A pokud šlo o vyčištění od korupce, jedním z prvních Putinových činů ve funkci prezidenta bylo omilostnění Borise Jelcina, čímž odstupujícímu prezidentovi zaručil imunitu před trestním stíháním.
Alexandr Litviněnko
Jedním z agentů KGB respektive FSB, kteří v tomto období neúnavně sledovali Putinovu korupci, byl Alexandr Litviněnko. Podplukovník, kterému tehdy táhlo na třicet a který o svých zjištěních později napsal knihu Gang z Lubjanky. Zapálený sportovec Saša, jak mu říkali přátelé, vstoupil do KGB jako mladý poručík, aby byl součástí skutečného týmu bojujícího proti společnému nepříteli a na té správné straně. Nakonec Litviněnko zjistil, že Putinův vztah se zločincem Kumarinem byl v Rusku státním tajemstvím číslo jedna. Dodal, že celý Petrohrad věděl, že Putina s tímto mužem pojilo osobní přátelství a finanční vazby. Když petrohradští prokurátoři vyšetřovali Putinovu korupci, dospěli k závěru, že v roce 1994 vlastnil skromný úředník Dmitrij Medveděv 10% největší evropské celulózky a papírny. A to byl Medveděv pouze Putinův poradce. Dovedeme si představit, jaké peníze už vlastnil jeho šéf? Sám Putin záhadně skončil s vilou v Biarritzu, která byla dlouhá léta registrovaná na Gennadije Timčenka. To byl ale jen začátek bohatství, které zahrnuje obrovské podíly v obrovských ruských soukromých energetických a komoditních společnostech a které je tak rozsáhlé a tak utajené, že se nedá spolehlivě spočítat. 17. listopadu 1998, čtyři měsíce potom, co se Putin stal šéfem FSB, uspořádalo šest mužů v Moskvě mimořádně dramatickou tiskovou konferenci. Čtyři mužiměli masky a dva byli bez masek. Všech šest mužů vyšetřovalo pro FSB organizovaný zločin. Jak řekli shromážděným novinářům, útvar organizovaného zločinu, pro který pracovali, se sám proměnil v brutální a zkorumpovaný zločinecký podnik. Odhalený vůdce skupiny, Alexandr Litviněnko, byl podplukovník, paradoxně stejné hodnosti jako Putin a ujal se vedení při odhalování toho, jak se jeho nadřízení v FSB podíleli na únosech, vydírání a podobně. Největší senzaci však vyvolalo Litviněnkovo odhalení, že mu FSB, nyní vedená Putinem, nařídila zavraždit Borise Berezovského. Vzděláním inženýr a matematik Berezovskij se v devadesátých letech stal miliardářem a oligarchou díky privatizaci automobilů, televize, Aeroflotu a dalších státních aktiv. S Putinem se seznámil na počátku devadesátých let, když si chtěl Berezovskij otevřít v Petrohradě autosalon. Krátce potom se Putin sešel s prezidentem Jelcinem a tvrdil, že Litviněnko zradil FSB. Místo aby Litviněnkova obvinění vyšetřil, předal Jelcinovi dokumentaci, která naznačovala, že Litviněnko a jeho spojenci zradili svou přísahu zpravodajských důstojníků. Potom je propustil. V říjnu 2000 Litviněnko se svou rodinou uprchl z Moskvy a požádal o azyl na americkém velvyslanectví v turecké Ankaře. Jeho žádost byla zamítnutá, ale brzy mu byl udělený azyl ve Velké Británii. Tady se Litviněnko usadil v Londýně a hlásil se k MI6. V roce 2002 Litviněnko publikoval knihu Gang z Lubjanky, v níž tvrdil, že Putin a FSBbyli ve spojení s ruskou mafií. Kniha také obviňovala Putina z přímých finančních vazeb na vůdce gangu Vladimira Kumarina. Litviněnko začal spolupracovat s MI6 jako konzultant v oblasti organizovaného zločinu. Dalším vyšetřovacím panelům poskytl podrobná data o Semjonu Mogilečovi. Alexandr Litviněnko popsal Mogileviče jako známého zločineckého teroristu, který byl v dobrých vztazích s ruským prezidentem Putinem a většinou vysokých představitelů Ruské federace. Litviněnko byl natolik znepokojený svým svědectvím, že po návratu do Londýna 23. listopadu 2005 natočil lámanou angličtinou krátkou audionahrávku o Mogilevičovi a Putinovi. "Mogilevič má dobré vztahy s Putinem od roku 1994 nebo 1993," říká na nahrávce, kterou o deset let později zveřejnil londýnský Telegraph. "Semjon Mogilevič má kontakty s Al Kajdou. Semion Mogilevič prodává zbraně Al Kajdě. Předtím jsem o Mogilevičovi předal spoustu informací Mariovi Scaramellovi." 1. listopadu 2006 Litviněnko obědval s Mariem Scaramellou v japonské restauraci. ScaramellaLitviněnka varoval, že obdržel zpravodajské informace o ruském spiknutí s cílem zabít osoby zapojené do Mitrochinovy komise. Později téhož dne, potom co se Scaramellou dojedli, si Litviněnko kolem čtvrté hodiny odpoledne dal v baru Pine v hotelu Millennium čaj s Andrejem Lugovým a Dmitrijem Kovtunem, dvěma bývalými důstojníky KGB, kteří se dali na dráhu soukromých bezpečnostních agentů. Forenzní a další důkazy jasně naznačují, že právě během tohoto setkání Litviněnko pil zelený čaj otrávený radioaktivním poloniem. Z nemocničního smrtelného lůžka Litviněnko britským orgánům vyšetřujícím jeho otravu řekl:
"Vůbec nepochybuji o tom, že to udělaly ruské tajné služby. Při znalosti systému vím, že příkaz k takovému zabití občana jiné země na jejím vlastním území, zvláště pokud se jedná o něco, co má co do činění s Velkou Británií, mohl vydat pouze jeden člověk. Tou osobou je prezident Ruské federace Vladimir Putin."
Nakonec, 23. listopadu 2006 Litviněnko zemřel na otravu poloniem210. Jeho tělo bylo otrávené.
Židovská stopa poprvé
Hned potom, co se stal ještě premiérem, najal dva oligarchy, kteří patřili k jeho nejbližším důvěrníkům, Romana Abramoviče a Lva Levieva, aby se ujali velmi nepravděpodobného úkolu. Vytvořit novou náboženskou organizaci s názvem Federace židovských obcí Ruska. Záměrem bylo sdružit různé ortodoxní židovské komunity v Rusku prostřednictvím ortodoxní chasidské sekty známé jako Chabad. Putinova pomoc Židům byla mimořádně neobvyklá. Navenek se Putin od předchozích ruských vůdců lišil alespoň tím, že otevřeně oslavoval a odměňoval přátelství se svým židovským učitelem na střední škole a židovskými sparingpartnery z tréninku juda. Příklon k Židům byl pro Putinovu kariéru významný. Putin musel udržet oligarchy pod svou kontrolou a to se týkalo i židovských oligarchů. Až do Putinova nástupu, byl vedoucí židovskou organizací v Rusku Ruský židovský kongres, který spoluzakládal Vladimir Gusinskij. Gusinskij, bývalý divadelní režisér, který se stal mediálním magnátem, byl mezi oligarchy výjimečný tím, že své bohatství vytvořil od základů, nikoliv převzetím dříve státem spravovaného majetku. S Ruským židovským kongresem se Gusinskému podařilo získat uznání státu Izrael a sdružit širokou škálu židovských organizací a představitelů. Nic z toho nebylo dobrou zprávou pro konkurenční oligarchy Romana Abramoviče a Lva Levieva, kteří byli silnými Putinovými stoupenci. Stejně jako Putin měli pocit,že Gusinskij využívá nejen svých podniků a vazeb, ale také Ruského židovského kongresu k posílení svého postavení na jejich úkor. V důsledku toho Putin v roce 1999 přiměl Abramoviče a Levieva, aby vytvořili Federaci židovských obcí v Rusku pod vedením rabína Berela Lazara, vůdce chasidského hnutí Chabad-Lubavič. Malé brooklynské hnutí Chabad-Lubavič, založené koncem 18. století, je fundamentalistickou chasidskou sektou, která se soustřeďuje na učení zesnulého rabína Menachema Šneersona. Vystupuje proti potratům, homosexualitu považuje za úchylku a často se politicky spojuje s jinými pravicovými fundamentalistickými skupinami. Levievovo přátelství s rabínem Lazarem se datuje od roku 1992. Podle listu Haaretz učinilo toto přátelství z Levieva nejvlivnější, nejaktivnější a nejkontaktnější osobu v ruské židovské komunitě a z Lazara udělalo vrchního rabína země. S Abramovičem jako dalším mocným spojencem Leviev posílil své spojenectví s prezidentem Putinem. V květnu 2000 rabín Lazar získal ruské občanství a stal se známým jako Putinův rabín. Odsunul tak stranou Gusinského a jeho rabína. Pokud jde o Putina, tím že do čela nové národní organizace Židů postavil své věrné, přišel na jedinečný způsob, jak upevnit moc mezi oligarchy. Z tohoto spojenectví však vyplynul ještě jeden nezamýšlený důsledek, který se ukázal jako nejdůležitější ze všech. Nakonec se kupodivu ukázalo, že drobná chasidská sekta zvaná Chabad poskytuje jedny z nejbohatších a nejneočekávanějších přímých vazeb mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem. K největším dárcům Chabad-Lubavič patřil izraelský miliardář Leviev, který pocházel z Uzbekistánu. Díky svým úspěchům v obchodu s diamanty byl Leviev známý jako diamantový král. Dalším přispěvatelem byl Charles Kushner, americký realitní developer, který byl později uvězněný za nezákonné příspěvky na volební kampaň, daňové úniky a ovlivňování svědků. Možná už nám začíná svítat. Charles Kushner je také otcem Jareda Kushnera, který se oženil s dcerou Donalda TrumpaIvankou a později se stal hlavním poradcem prezidenta Trumpa. Abychom to tedy pochopili, vůdčí pozici Ruského židovského kongresu pod Vladimirem Gusinským vystřídala Federace židovských obcí v Rusku, kterou vytvořil Roman Abramovič a Lev Leviev na příkaz Putina. Jejím přispěvatel je vedle Leva Levieva také Charles Kushner, otec Jareda Kushnera, který si vzal Trumpovu dceru Ivanku. Na této ose Federace židovských obcí v Rusku se spojují rodiny Putinů a Trumpů. Federace židovských obcí v Rusku a lidí kolem nám to vyprojektuje naprosto jedinečně v jasných obrysech.
Závěr
To je konec druhého dílu Trump a ruská mafie, co se dozvíme v posledním třetím pokračování? Podíváme se na americkou systémovou korupci a její posvěcení. Dříve se nazývala korupce, ale dnes jde o vznešený lobbing. Trump se ze svého zadlužení zmátořil a začal profitovat. Na své dluhy převážně z kasin byl dokonce hrdý. Nazýval sám sebe jako krále dluhů. Podívám se na Felixe Satera podruhé stejně jako na Trumpovo impérium a organizovaný zločin. Prozkoumám podruhé židovskou stopu na pozadí společnosti Bayrock Group, která se usídlila v Trumpově budově. Podruhé se také podívám na manažera Trumpovy volební kampaně Paula Manaforta stejně jako jeho právníka Michaela Cohena. Budu pokračovat razií v Trump Tower v roce 2013, třetí návštěvou Donalda Trumpa v Moskvě a nakonec kampaní a prezidentským mandátem Donalda Trumpa. Na závěr se podívám, jak Trump sice žvanil o tom, že vysuší bažinu deep state, ale ve skutečnosti se právě touto bažinou obklopil. Všechno je jen iluze výběru pro zmatenou veřejnost. Všechno samozřejmě uvedu na tvrdých jménech a vazbách.