Tavistockův institut v anglickém Sussexu je světovým centrem masového vymývání mozků a sociálního inženýrství. Z poněkud primitivního začátku ve Wellington House v roce 1913 vyrostla sofistikovaná organizace, která ovlivňuje osud celé planety a mění tak paradigma moderní společnosti. O jeho důležitosti svědčí, že si Tavistock udržuje svou tajemnou roli a většině z nás je neznámý. V tomto pořadu odhalím skutečnosti o tom, jak metody vymývání mozků a psychologické války byly, tehdy i dnes, přizpůsobené pro použití v rozsáhlých projektech sociálního inženýrství. Tento pořad proto můžete považovat v podstatě za bojovou příručku proti vymývání mozků. Vymývání mozků závisí na nevědomosti obětí. Je všude kolem nás. Všichni můžeme vnímat rozklad našich národů z hlediska každodenních, osobních zkušeností. To ale není náhoda. To, čeho jsme svědky všude kolem nás, je plánovaný rozpad světové ekonomiky ze strany bohatých a mocných lidí na světě. Tak, jak jsem to popsal v mých pořadech Bohatí a mocní, nebo Tajné globální skupiny. Morální, materiální, kulturní a intelektuální úpadek, jehož jsme denně svědky na celém světě, není náhodný. Je to záměrně vyvolaná společenská krize. Nebudu se ale pohybovat v žádných chimérách. Budu postupovat po faktech, ostatně jak jste ode mě zvyklí. Kdo za tím stojí, jaké jsou jejich konečné dlouhodobé cíle a jak jim my lidé můžeme zabránit.
Předmluva
V mých pořadech neustále zdůrazňuji, že naše individuální lidská práva nejsou to jediné, co je v ohrožení. Je to spíše samotná instituce národního státu z masivního programu sociálního inženýrství, který globalisté realizují prostřednictvím Tavistockova institutu pro mezilidské vztahy. Kromě toho využívají další mnohem větší integrované sítě center aplikované sociální psychologie a sociálního inženýrství, která vznikla po druhé světové válce. Tyto skupiny nás a principy národních států považují za svého axiomatického filozofického nepřítele.
Tento propojený kolos se skládá z nejprestižnějších světových center vědění a výzkumu, jako je Stanfordské výzkumné centrum na Stanfordské univerzitě, Rand Corporation, Pokročilé centrum behaviorálních věd v Palo Alto, Institut sociálního výzkumu na Michiganské Puniverzitě, Whartonova obchodní škola na Pensylvánské univerzitě, Harvardská obchodní škola, Londýnská škola ekonomie, Národní školicí laboratoře, Hudsonův Institut, Esalenův Institut, Národní ústav duševního zdraví, Národní institut pro zneužívání drog, Úřad pro námořní výzkum. Existují i další, například Mezinárodní nadace pro rozvojové alternativy se sídlem v Ženevě a Konferenční centrum pro vedoucí pracovníky. Je to první postgraduální škola s plným úvazkem, která má za úkol vyučovat modifikaci chování pro vysoce postavené manažery z 500 nejlepších společností žebříčku Fortune. Prostě lidské zombie umístěné na nejvyšší manažerské pozice, aby nás vedly do nového temného věku transcendentálního vědomí.
V průběhu půlstoletí americká vláda za skryté pomoci think-tanků a nadací spřízněných s Tavistockem vyčlenila desítky miliard dolarů na financování činnosti těchto skupin. Každý aspekt duševního a psychologického života lidí na planetě byl vyprofilovaný, zaznamenaný a uložený v počítačových systémech. Jaký je účel těchto změn chování? Jde o násilné změny našeho způsobu života, aniž bychom s tím souhlasili, aniž bychom si uvědomovali, co se s námi děje. Konečným cílem je úplné vymýcení vnitřního pocitu identity lidstva, vytržení jeho nejvnitřnější duše a umístění na místo umělé, syntetické pseudo duše.
Aby však bylo možné změnit chování lidstva od průmyslové výroby ke spiritualismu a svévolně nás přivést do světa postindustriální éry nulového růstu a nulového pokroku, je třeba nejprve vynutit změnu sebeobrazu lidstva, jeho základní představy o tom, co jsme. Je tedy třeba hledat obraz člověka odpovídající této nové éře, syntetizovat jej a následně vštípit lidstvu do mozku. Jde o moderní psychologii totality, kterou jsem postihl ve svém stejnojmenném pořadu. Je nutné udržovat většinu obyvatel v neustálém stavu vnitřní úzkosti. Lidé jsou příliš zaměstnaní zajišťováním vlastního přežití, nebo soupeřením o něj. Existenční starosti lidem nedovolí se psychologii totality účinně bránit. I s tím počítá totalita, kterou živí věčné krize.
Krize navazující jedna na druhou. Modus operandy je udržovat lidi v neustálém strachu. Kolotoč simulovaných krizí, které nikdy nekončí. Každé nařízení se jeví jako odchylka, pokud jej izolujeme. Pokud si ale vytvoříme nepřetržitý vzorec, jednotlivá opatření propojíme, zjistíme, že všechno dává jasný smysl a směřování. Ocitáme se na křižovatce. Je jen na nás, kterou cestou se vydáme. Zda jako suverénní lidé zastupující své národní státy, víru, tradice a rodiny, nebo odlidštěné, podmaněné, syntetizované zombie napíchané vakcínami a čipy v rámci transhumanismu. Situace je mimořádně vážná. Bojujeme proti společnému úsilí nejgeniálnějších lidí v dějinách, kteří proti nám intrikují s cílem nás ovládnout. Lidská vůle je však nesmrtelná. Tyrani zabili miliony lidí, a přesto lidé bojovali, a nakonec si svobodu vybojovali. Svoboda rozbuší lidské srdce a strach ho utišuje. V mlčící většině se o to více rozlehnou hlasy povstalců. Svoboda si vždycky zaslouží, aby se za ni bojovalo.
CIA a MI6: Psychologie a nábor agentů
Tavistockův institut byl založený v roce 1913 v Londýně za účelem studia duševních poruch. Tyto poruchy vznikly v důsledku vystavení hrůze v bitvě na britských vojácích, kteří přežili první světovou válku. Cílem bylo zjistit psychologický bod zlomu mužů v podmínkách extrémního stresu. Výzkum probíhal pod vedením Úřadu pro psychologickou válku britské armády. Později ústav pracoval na vývoji technik vymývání mozků, které se používaly na amerických zajatcích v korejské válce. Vzhledem k vynikajícím výsledkům byly použité i u amerických občanů. Je to největší organizace, která propaguje ovládání mysli a studium masového chování.
Jak jsem zmínil, techniky Tavistockova institutu byly nejprve použité na vojácích, ale také na agentech CIA. Abychom znali rozsah CIA, musíme si uvědomit, že mnoho vůdců CIA pocházelo z amerických vládnoucích rodin, z nekonečného zástupu bankéřů a průmyslníků. Například DuPont, Vanderbilt, Bruce, Mellon, Archbold, Morgan a Roosevelt. Například vnuk Theodora Roosevelta Quentin Roosevelt byl důstojníkem zvláštních operací OSS, předchůdkyně CIA v Číně, stejně jako bratranec Winstona Churchilla Raymond Guest. Dva synové J. P. Morgana, Junius a Henry, měli na starosti praní všech prostředků OSS a padělání všech dokladů totožnosti OSS.
Rozvědky jsou tedy jen prodlouženou rukou a pěstí vládnoucí třídy a na ni navázaných podnikatelů. V podstatě organizovaná zločinecká mafie, která si pěstuje rozvědky, aby prosazovaly jejich cíle. Takto musíme chápat rozvědky. Proč hovořím o podnikatelích? Opět fakta a začněme rovnou od shora. Allen Dulles, bývalý ředitel Rockefellerovy korporace Standard Oil, byl šéfem zpravodajské služby OSS pro Evropu a později šéfem CIA. Allen a jeho bratr John Foster byli navíc vedoucími partnery v hlavní Rockefellerově právnické firmě Standard Oil, Sullivan and Cromwell, známé zástěrce CIA s vazbami na nejvýznamnější finanční domy na Wall Streetu. Jakýmsi dvojčetem firmy Sullivan a Cromwell byla německá advokátní kancelář Albert a Westrick. Ta byla současně Hitlerovým finančním agentem, špiónem Abwehru v Americe a německým zástupcem Sullivan a Cromwell. Výsledkem bylo, že Dullesova advokátní kancelář získala tři velké německé koncerny jako partnery kartelu Standard Oil. Mezi nimi byla i IG Farben, která byla spolu s Kruppovými závody hlavním uživatelem otrocké práce v koncentračních táborech pro nacistické bleskové hospodářství.
Hovořím o tom proto, abychom viděli v ostrých barvách, jak byla Amerika provázaná s nacistickým Německem. Podnikatelé a magnáti neznají ideologie nebo nepřátele. Znají jen peníze, vliv a moc. Pěšáci se milují nebo nenávidí, podnikatelé a magnáti se pakují. Zatímco Allen Dulles pracoval během války ve Švýcarsku v OSS, předchůdkyni CIA, jeho bratr John Foster působil na ministerstvu zahraničí ve Washingtonu. Jejich strýc, Robert Lansing, byl ministrem zahraničí prezidenta Woodrowa Wilsona. Oba pracovali pro Rockefellerovu Standard Oil. Dalším z lidí úzce spjatých s klanem Rockefellerů byl John Gardner.
Gardner byl psychologem OSS, předchůdkyně CIA, který měl na starosti hodnocení personálu rozvědek. Po více než tři desetiletí vedl nejdůležitější Rockefellerovy organizace. Rockefeller Brothers‘ Fund, Carnegie Corporation, Education and Welfare Department a Common Cause. Například cílem naposledy jmenované Common Cause bylo na jedné straně odstranění prezidenta Richarda Nixona z Bílého domu a na straně druhé dosazení Davidova bratra Nelsona Rockefellera do funkce prezidenta. Arthur Goldberg, další z Rockefellerových věrných služebníků, pozdější americký ministr práce a soudce Nejvyššího soudu za prezidenta Johna Kennedyho, byl pověřený vedením oddělení práce Úřadu OSS.
Spolu s Kurtem Lewinem měl Goldberg prosadit protipovstalecký boj jako metodu kontroly dělnického hnutí. Takto si Rockefeller a další magnáti instalují své lidi do rozvědek, vlád, politiky i justice. Aparát CIA pronikl do všech klíčových organizací, včetně think tanků, univerzit, nevládních organizací a nadací. Například většina velkých univerzit je buď zcela, nebo z velké části pobočkami CIA. Na Michiganské univerzitě je nejznámějším příkladem Institut pro sociální výzkum. Tento institut je notoricky známým žákem doktora Johna Reese a Tavistockova institutu. K Reesovi se dostanu v další kapitole.
Pak je tu harvardské oddělení psychologie, které je tajnou operací CIA. Tu po mnoho let řídil další Reesův psychopat B. F. Skinner, psycholog, který tvrdil, že lidé nemají rozum. Massachusettský technologický institut byl vždycky kvetoucím hnízdem aktivit CIA. Na Whartonově škole Pensylvánské univerzity působil Eric Trist, Rockefellerem sponzorovaný psychiatr, který řídil řadu projektů sociální práce. Cornellova univerzita, Berkeley nebo Stanfordova univerzita jsou také známými frontami CIA. Stejné je to u think-tanků a nadací. Vyjmenovávat všechno je zbytečné, i když bych klidně mohl. Už nám potom nebude dělat problém pochopit mentalitu agentů takových rozvědek. Ti, kdo znají přísloví, že CIA nikdo neopustí jinak, než šest stop pod zemí si možná kladou otázku, jak je možné, že CIA má nad svými agenty takovou moc.
Moc takovou, že jsou ochotní zabíjet, podvádět, infiltrovat se, vydírat, měnit identity. Všechno bez mrknutí oka. Odpověď leží částečně v metodách Dr. Johna Rawlingse Reese a jeho nacistických předchůdců. K postavě doktora Reese se vrátím v následující kapitole. Ještě, než byl potenciální agent přijatý do výcviku CIA, byl mu už během výběru účinně vymytý mozek. Při náboru agentů CIA šlo o simulaci zcela vymyšlených a kontrolovaných situací. V roce 1946 popsal Nathan Kline, který v té době působil v americké Válečné námořní správě, proces výběru agentů CIA, který John Rawlings Rees osobně připravil pro americkou námořní pěchotu. Peter Cuskie ve své knize vysvětluje:
"Dvacet kandidátů bylo shromážděno ve skupině. Bylo jim řečeno, že jejich budoucnost v jednotce námořní pěchoty závisí na překonání rekordu všech ostatních jednotek, které se pokusily vyřešit problém, který jim byl předložen. Pak jim bylo řečeno, aby si představili, že jsou na opuštěném ostrově a nesložený záchranný člun před nimi právě připlul ke břehu. S vhodnými apely na jejich týmového ducha dostali pokyn, aby překonali rekord v sestavení voru a odplutí z ostrova. Specialisté na psychologickou válku, kteří stáli stranou, pozorně sledovali přístupy jednotlivých členů skupiny k problému. Vrhl se ihned do operačního režimu pokus-omyl, nebo zůstal stát opodál a zvažoval celkové řešení? Projevoval nadšení a motivaci, nebo se od situace odcizil? Který z nich by se ujal vedení a dokázal by prosadit skupinovou disciplínu a vyvodit týmového ducha?"
Kniha pokračuje dále:
"Když svého vůdce označili, použili lest, například údajnou invazi na druhou stranu ostrova, aby tohoto vůdce spolu se třemi nebo čtyřmi dalšími vytáhli ven. Tímto způsobem vznikla nová situace, kdy mohli experti na psychologickou válku pozorovat vznik nového vůdce týmu."
Jedním z účelů těchto zákeřných a umělých schémat bylo podpořit bezmyšlenkovitého týmového ducha a vybrat ty nejzběsilejší a nejschopnější vůdce týmu. Samozřejmě se také vyplňoval dotazník osobní historie kandidáta a další písemné testy. Cílem bylo sestavit psychologický profil každého člověka pro pozdější použití. Opět cituji z knihy Petera Cuskieho:
"Bylo ale třeba zničit jakoukoli skutečnou sílu ega, kterou kandidát ještě měl. To byl záměr Reesových zátěžových testů. Jeden takový test použil John Gardner v OSS, předchůdkyni CIA. V tomto schématu vymývání mozku měl kandidát dvanáct minut na to, aby sestavil krycí historku, kterou měl předložit vyšetřovatelům, kteří ho přistihli při krádeži vládních dokumentů označených jako TAJNÉ z vládního úřadu ve Washingtonu. Kandidátovi bylo řečeno, že se jedná o rozhodující zkoušku, která ho povzbudí k tomu, aby si osvojil novou věrohodnou identitu. Byl varovaný, že jeho odpovědi vyšetřovatelům nesmí ohrozit organizační bezpečnost OSS ani prozradit jeho krytí. Když kandidát dokončil vymýšlení krycího příběhu, přivedli ho do tmavé místnosti, kde ho oslňoval reflektor a proti němu stáli tři agenti. Po několik následujících minut tito specialisté na vymývání mozků téměř vždycky roztrhali na kusy narychlo vymyšlenou krycí historku oběti různými metodami. Například tvrdý policajt, měkký policajt, dobře připravenými staccatovými chytáky, fyzickou brutalitou atd. Téměř bez výjimky zůstával kandidát omráčený a zmatený. Pak agenti vymývající mozek výslech náhle přerušili se slovy: Nyní máme spoustu důkazů, že jste nemluvil pravdu. To je všechno. Podle našeho rozhodnutí jste v tomto testu neuspěl. Kandidát dostal pokyn, aby šel nahoru. Tam měl zaměstnanec předstírat, že v této příjemné atmosféře po předchozím velkém napětí soucítí s jeho emocemi a strachem. Většina zlomených kandidátů se ochotně otevírala a vyprávěla o svém dětství v reakci na otázky typu: Jako psychologa mě napadlo, jestli ve vašem dětství nebyly chvíle trochu podobné této. Nebo kdy jste před matkou zatajoval malichernosti, když se vás vyptávala? Co jste dělal vy? A další podobné otázky. Kandidát obvykle naivně a pateticky blábolil o své matce, o svých raných sexuálních zkušenostech a tak dále. V té chvíli už OSS měla svůj kýžený psychologický profil. Ovšem také rozdrtila poslední zbytky opravdové síly ega u svého potenciálního agenta, který se stal obětí. Nyní ho mohla téměř podle libosti manipulovat a programovat ke spolupráci s týmem."
Další náborové metody používala britská MI5 a MI6. Jedno ze svědectví podal Richard Tomlinson, bývalý špion MI6, který se programu účastnil:
"Mladí rekruti britské rozvědky neměli ani tušení, jaké peklo je čeká. Neměli ani tušení, že budou nucení stát se otroky démonického programu kontroly mysli, který řídí MI6 a schvaluje královské zednářství prostřednictvím Tavistockova institutu."
Kurz vedla Stella Rimingtonová z MI5 a John Scarlett, hlavní kontrolor jednotek MI6. Jedním z úkolů zadaných absolventům výcviku bylo hledání pokladu. Honba za pokladem měla prověřit jejich špionážní schopnosti a všeobecný sadismus. Část tohoto kurzu byla založená na staré římské hře, kterou vojáci hráli se svými zajatci. Obřad Saturn. Ve zkratce šlo o sado-masochistickou hru, při které byli rekruti mučení a zneužívaní podobně jako římští vězni. Programátoři britské rozvědky nás přivedou k zážitku blízkému smrti, aby nás přiměli k poslušnosti. Je to také způsob, jak oddělit slabé od silných. Programátoři mučí rekruty opakovaně, aby zlomili jejich ducha. Někteří se z této zkušenosti nikdy nevzpamatují. Symbolicky se jedná o proces zrození, smrti a vzkříšení. Stupně kříže.
Další prověrkou byl program převozu kontrabandů a drog na pašeráckých trasách ovládaných Brity, které měly svůj původ v dávném britském impériu. Jasný odkaz na asijské drogové trasy a africké diamantové trasy. Je zbytečné zabíhat do podrobností. Musíme si uvědomit míru podmanění agentů, kteří jsou nejprve psychologicky odborně rozsekaní na kousky, pak složení dohromady a jako plastelína modelovaní programátory rozvědek podle potřeb. Tito lidé jsou schopní čehokoli. Byli přeprogramovaní pokročilými metodami Tavistockova institutu. Je také jasné, proč tak málo agentů začne mít svědomí a vystoupí na veřejnost nebo napíše knihu o zvěrstvech, kterého byli součástí. Tavistockův institut vyvinul novější, stále sofistikovanější metody kontroly mysli. Tavistock používal různé techniky nátlaku, hypnózy a užívání drog měnících mysl, aby dosáhl vymývání mozku svých obětí. Všechny ale uplatňovaly stejný základní formát. Opakovaným kolísáním mezi stresem a úlevou, tedy cukr a bič se subjekty nakonec staly intenzivně sugestibilními. Nejprve šlo o armádní rekruty, agenty zpravodajských služeb, a nakonec běžnou populaci. K této metodě cukru a biče se vrátím za chvilku v kapitole Kurta Lewina.
Dr. John Rawlings Rees: Mistr psychiatrie
Techniky psychologické manipulace s populací jsou staré jako lidstvo samo. Feudálové, aby si udrželi a upevnili svou moc, odjakživa používali tresty a mučení jako odrazující prostředky. Tento systém rozděl a panuj pomáhal vládnoucím třídám odjakživa. Vydržel až do 20. století, kdy se metody masového inženýrství začaly zkvalitňovat. Toho bylo dosaženo spojením psychologie a psychiatrie ve 30. letech 20. století. K prvnímu masivnímu použití psychologie jako vědomé zbraně došlo v nacistickém Německu, zejména v souvislosti s eugenikou. Od té doby se věda o mysli přeměnila v řemeslo ničení mysli. Legitimní terapeutické přístupy ustoupily pseudovědě modifikující chování ve jménu averzní terapie.
Od velkého ropného podvodu a vymývání mozků ve stylu CIA se psychologické vědy vydaly po cestě, kterou původně v roce 1945 nastínil doktor John Rawlings Rees, velmistr psychiatrie. Rees vyzval k rozvoji psychiatrických šokových jednotek s cílem vyvinout metody politické kontroly založené na dohnání většiny lidské populace k psychóze. To prostřednictvím postupů takzvané programované modifikace chování. Navrhoval je proto, aby se obyvatelstvo podřídilo ekonomickému uspořádání světa po druhé světové válce. Rees v roce 1945 řekl skupině amerických armádních psychiatrů:
"Pokud chceme vystoupit na veřejnost a zaútočit na sociální a národní problémy naší doby, musíme mít šokové jednotky. Ty nám nemůže poskytnout psychiatrie, která je založená výhradně v ústavech. Musíme mít mobilní týmy psychiatrů, kteří se mohou volně pohybovat a navazovat kontakty s místní situací v dané oblasti."
Reesova logika je jasná. Pro skutečné duševní zdraví musí dojít k úplné transformaci společnosti podle zásad racionálního výběru. Jenže Rees ve své knize hořce lituje, že většina pracujících lidí to tak nevidí. Formují stávky a zapojují se do další rozvratné činnosti. Jsou to odpůrci kapitalistického systému. Proto je potřeba shromáždit psychiatry, aby vybudovali společnost, která bude prostoupená duchem kapitalismu a bude vychovávat lidi k poslušnosti. Zákony a lidská práva budou jen berličkou, která bude lidem sugerovat iluzi demokracie a svobody. Ve skutečnosti budeme dřít jako otroci pro systém a nadnárodní korporace za hanebně nízké platy, které nás tak akorát udrží v pracovně-schopném stavu.
Opět narážíme na koncepci systému, který si pro sebe vymysleli bohatí a mocní. Pro Reese se vybudování tohoto spiknutí stalo jeho celoživotním posláním. Jak píše L. Marcus ve své vynikající investigativní práci:
"Reesovy metody spočívají zcela vědomě na destrukci duševního života světové společnosti a na nuceném pochodu k všeobecnému sadismu."
V tom spočívá jejich spřízněnost? Lidé jako zvířata, jejichž mysl je podle Tavistocku něčím, co je třeba manipulovat a ničit. Od té doby se různé metody psychologického boje vyvinuté v Tavistockově institutu staly ústředními rysy aktivit celosvětově propojených think-tanků. Používají se ve zvláštních komisích, vládních agenturách a korporacích, v jejich rozvojových studiích a pilotních projektech. Všechno s jasným cílem. Utvářet politické techniky společenské kontroly. Když mluvíme o psychologické válce, často mluvíme o způsobech, jak vyvolat v nepříteli strach. Abychom toho dosáhli, musíme pochopit psychiku nepřítele. Co ho nutí milovat, nenávidět, bojovat, utíkat? Tento nepřítel může být cizí nebo domácí. Může to být armáda lidí, nebo rozzuřená masa dělníků. A abychom našli účinný protijed, musí Tavistock a spřátelené instituty pochopit, jak bude tento nepřítel reagovat ve stresu.
Bude bojovat tvrději, nebo se prostě vzdá? Nebo se začne dopouštět chyb v úsudku? Nejdražší chyby psychologických válečných operací jsou vždycky ty, které se dělají z neznalosti myšlení nepřítele. To předpokládá hlubokou znalost lidské psychologie. Znalost, která je sama o sobě druhem černého umění. Jde o válku toho, jak vnímáme běžné věci kolem nás, které utvářejí náš světonázor. Psychologové a psychiatři, sociologové a antropologové, všichni tito neviditelní, malí šediví mužíčci ve flanelových oblecích pracující pro Tavistockův institut se nejprve naučili porozumět vlivu umění, hudby, literatury a dalších kulturních výrazových prostředků. Naučili se tomu, jak jsou jimi reprezentované světonázory. Vetkat je do hudby, do knih, do filmu z Hollywoodu, do zábavního průmyslu Walta Disneyho. Nejkvalitnější propaganda systému je neviditelná, ale působí na nás nepřetržitě ze všech stran. Míněno ze systémových kanálů. Jak píše Peter Levenda ve své knize:
"Nakonec se objeví pokušení vyzkoušet některé z těchto principů na domácím obyvatelstvu. Koneckonců, čí myšlení známe nejlépe, když ne své vlastní? Kde jinde by se daly lépe testovat nové teorie psychologického boje než mezi domácím obyvatelstvem?"
Jak prohlásil John Rawlings Rees v roce 1945:
"Války se nevyhrávají zabíjením protivníků, ale podkopáváním nebo ničením jejich morálky při současném udržování vlastní."
Doktor John Rawlings Rees pokračoval v jeho výzkumech průmyslové psychologie dál. Objevil, že lze vytvořit neskutečnou sféru. Sociální skupinu. Jedinec je nucený přenést svou identitu do skupiny, ve které je vystavený nejintenzivnějším formám sugesce. Za předpokladu, že je vnitřní pocit reálné identity jedince zničený, lze s ním manipulovat jako s dítětem. To je založené na základním principu ovládání skupiny. Zkušený vedoucí skupiny může skupinu využít k vytvoření silného i když umělého, rodinného prostředí. Jakmile je toto prostředí navozené, může terapeut manipulovat s členem skupiny. A to nikoliv přímým útokem, ale nenápadnou manipulací s ostatními členy skupiny. Například prostřednictvím sugesce. Doktor Rees a Tavistockův institut díky svému rozsáhlému zapojení do skupinové práce pochopili, že manipulace založená na buržoazních představách o vnějším světě je základem masové kontroly. Jinými slovy, Tavistockův institut hledal metody, jak řídit populaci využitím její ideologie. Promyšlený způsob atomizace obyvatel na rozdrolené skupinky. Právě k tomu se dostanu v další kapitole.
Kurt Lewin: Modifikace chování
Jednou z klíčových osobností zabývajících se modifikací chování byl psycholog Kurt Lewin. Lewin byl otcem skupinové dynamiky a jedním z prvních Reesových rekrutů. Začal svou kariéru na Cornellově univerzitě. Tady pracoval na systematické sérii studií vlivu sociálního tlaku na stravovací návyky dětí. Do Ameriky přišel v roce 1933, kam uprchl z nacistického Německa. V Americe ale ve svých výzkumech pokračoval. Jeden z méně známých aspektů Lewinova díla souvisí s programy psychologického boje. Zejména s ukázáním správných vztahů mezi psychologickým bojem, stanovením cílů, polními operacemi a hodnotícím průzkumem. Jeho prvním zjevným úkolem bylo využít skupinového rozhodování při změně potravinových preferencí od masa k celozrnnému chlebu jako náhražce.
Mimochodem, když bleskově odskočíme do současnosti, co se snaží globální mocenská klika vštěpit do našeho mentálního vzorce chování? Nejezte maso, produkuje příliš mnoho CO2. Místo masa používejte náhražky. Když si uvědomíme, že přesně tohle zkoumal jeden z otců masové manipulace obyvatel, Kurt Lewin už před 80 lety, začne nám z toho lehce mrazit v zádech. Doktor Kurt Lewin zkoumal, jak zmanipulovat lidi, aby přešli od masa k celozrnnému chlebu jako náhražce. Ocituji úryvek z jeho knihy Perspektiva času a morálka. Tento úryvek totiž ilustruje jeho chápání psychologické války:
"Jedna z hlavních technik, jak zlomit morálku pomocí strategie teroru spočívá právě v této taktice. Udržovat člověka v nejistotě, kde se nachází a co může očekávat. Pokud navíc časté kolísání mezi přísnými kázeňskými opatřeními a přísliby dobrého zacházení, spolu s šířením protichůdných zpráv způsobí, že kognitivní struktura této situace bude naprosto nejasná, pak jedinec může přestat vůbec vědět, kdy určitý plán povede k jeho cíli, nebo od něj. Za těchto podmínek budou i ti, kteří mají určité cíle a jsou připravení riskovat ochromení těžkými vnitřními konflikty ohledně toho, co mají dělat."
To je naprosto nádherné, to si musíme rozebrat. Vidíme tu totiž naprosto jasnou paralelu se současností. Co jsme viděli každý den během dvou let simulované covidové krize? Řečeno slovy Kurta Lewina. Viděli jsme přísná kázeňská opatření a přísliby dobrého zacházení. V překladu šikanu, povely, pokyny a příkazy vládního buzerplacu a přísliby dobrého zacházení, když tohle všechno splníme. Příkaz: Dejme si první dávku. Příslib dobrého zacházení: Když nás poslechneš, můžeš cestovat do Chorvatska. Příkaz: Dej si druhou dávku. Příslib dobrého zacházení: Pustíme tě do restaurací, budeš mít certifikát. Naprosto fenomenálně to odpovídá psychologii Kurta Lewina před 80 lety.
K tomu přidejme ještě další věc. Opět řečeno slovy Kurta Lewina. Šíření protichůdných zpráv způsobí, že kognitivní struktura této situace bude naprosto nejasná, pak jedinec může přestat vůbec vědět, kdy určitý plán povede k jeho cíli, nebo od něj. To je úplně nádherné. Co jsme opět viděli během dvou let covidové šikany? Šíření protichůdných zpráv v jednom kuse. Jako kdyby to režimy vyráběly záměrně. Sociální rozestupy na 2 metry, ale jinak ve frontě v obchodě, ale zase v divadle ob jednu sedačku a k tomu připočtěme ještě hromadné dopravní prostředky. Chrlení protichůdných příkazů, zákazů, povelů, pokynů, nařízení. Lidé byli naprosto vykolejení a zmatení. Nikdo tomu galimatyáši nerozuměl.
To je přesně to, co popsal Kurt Lewin před 80 lety. Šíření protichůdných zpráv způsobí, že kognitivní struktura této situace bude naprosto nejasná, pak jedinec může přestat vůbec vědět, kdy určitý plán povede k jeho cíli, nebo od něj. V překladu, lidé budou z protichůdných zpráv naprosto vykolejení a zmatení tak, že nebudou vědět, kde jim hlava stojí, kde je levá, kde pravá. Kurt Lewin popsal před 80 lety základní rysy řízení a kontroly davu, které byly naprosto ohromujícím způsobem aplikované během dvou let covidové šikany. Když jsem to poprvé četl, zůstal jsem sedět s otevřenými ústy, protože hned mě praštila do očí ta třeskutá paralela s dvouletou covidovou šikanou. Psychologie Kurta Lewina tomu odpovídá naprosto do puntíku. Jako kdyby globalisté během Covidu postupovali podle příruček Kurta Lewina. Tím to ale nekončí.
Fašismus s demokratickou tváří
Kurt Lewin se zabýval systémovým formováním korporativního fašismu, který se znovu uvádí do pohybu právě dnes. Nejvýznamnějším Lewinovým návrhem z období druhé světové války a bezprostředně po ní byla jeho koncepce fašismu s demokratickou tváří. Na základě podrobného pozorování si Lewin uvědomil, že vnucování fašistických forem organizace malých skupin a korporativistických strukturálních reforem může v populaci vyvolat fašistickou ideologii. Lewin dostal spoustu peněz, americké občanství a grant od Rockefellerů na vypracování projektů sociálního inženýrství. Lewin navrhoval, že pomocí technik malého skupinového vymývání mozku navzájem lze zavést účinnější formu fašistické diktatury. Tento koncept chtěl pojmout od jakýchsi ostrůvků malých samosprávných komunitních skupin. Jednotlivci těchto skupin budou schopní ovlivňovat chování lidí ve svém bezprostředním okolí. Výsledkem by podle Lewina byla efektivnější forma fašistického režimu. Tato forma bude navenek povrchně budit zdání demokracie. Tady budou ale tyto jednotlivé komunitní skupiny působit ve svém okolí. Přemění se tak svět atomizovaného jedince v kontrolované prostředí.
A opět proveďme skok do současnosti. Čeho jsme svědky? Vedle nastolování korporativního fašismu, tedy člověka jako zbytného pracovního stroje pro korporace, sledujeme soustavné ničení památníků připomínajících vítězství nad nacismem a fašismem. Zejména v pobaltských zemích a na Ukrajině se ničení pomníků obětem fašismu stalo národní tradicí. Nejnověji se přidali Lotyši. Rozhodli se zbourat obrovský památník vítězství Rudé armády nad nacistickým Německem. Padl betonový obelisk, sochy vojáků Rudé armády a socha Vlast. Koneckonců v Česku jsme byli svědky kauzy sochy generála Ivana Stěpanoviče Koněva. Pokud se nějaký jev vyskytne náhodně, můžeme ho přehlédnout. Pokud se ale vyskytuje často, je třeba mu věnovat pozornost a vnímat ho jako soubor na sebe navazujících událostí s hlubším smyslem.
Co se stane, až budou všechny sochy, které píší naši historii zbourané? Začne se přepisovat historie natvrdo? Ostatně to už se provádí dlouhodobě. Historické časové okno se uzavírá, pamětníci nacismu a fašismu jsou už téměř všichni mrtví. Je čas na revisionismus a oprášení ideologie nacismu a prvků korporativního fašismu. Christopher Simpson ve svém národním bestselleru Blowback napsal:
"Po druhé světové válce dostali nacističtí emigranti dotace od CIA, aby si v Americe vybudovali krajně pravicovou mocenskou základnu. Tito nacisté zaujali významné pozice v etnických výborech Republikánské strany. Tito nacisté nepřišli do Ameriky jako jednotlivci, ale jako součást organizovaných skupin s fašistickým politickým programem. Nacistická agenda nezemřela spolu s Adolfem Hitlerem. Přesunula se do Ameriky a připojila se ke krajní pravici Republikánské strany."
Podívejme se proto na konkrétní témata, která formuloval Kurt Lewin pro fašismus s demokratickou tváří.
Za prvé to byla oblast psychologické studie obyvatelstva. Během druhé světové války vypracovaly anglo-americké psychologické služby řadu studií o specifické neurotické náchylnosti různých národních kultur. Nejznámější z nich byl takzvaný průzkum strategického bombardování. Byl koncipovaný jako podklad pro koordinaci spojeneckého bombardování Německa s propagandistickými a dalšími psychologickými válečnými kampaněmi proti morálce různých vrstev obyvatelstva Třetí říše. Byl také předchůdcem vietnamské operace Fénix pod vedením CIA, což byla genocidní operace v Jižním Vietnamu proti příznivcům Vietkongu. Strategické bombardování bylo použité také v Iráku ve válce v Perském zálivu, nebo během 78 dnů na Miloševičovo Srbsko v roce 1999. Stručně řečeno, strategický průzkum bombardování mapoval nejlepší způsoby, jak zničit morálku civilního obyvatelstva s co nejnižšími náklady.
Za druhé to jsou média. Využití kontroly hlavních zpravodajských a kulturních médií jako nástroje k vyvolání žádoucích forem částečného šílenství u velkých skupin obyvatelstva. Obecně lze říci, že klíčové zpravodajské agentury a hlavní masově rozšířená média, prostřednictvím kontroly redakční politiky, narativu zpráv týkajících se národních a mezinárodních témat určují, co obyvatelstvo obecně zná a považuje za důvěryhodné. Záměrné a obvyklé falšování informací je způsob, jak u masové populace vyvolat takzvané desenzibilizační účinky. To velmi jednoduše. Způsobí, že společensky uznávaný výklad vztahů příčina-následek, naruší smyslově racionální interpretaci zkušenosti. To je navíc doplněno zaváděním naprogramovaného podprahového psychologického materiálu. Jeho předem určeným účinkem je zdůraznění infantilních pudů u cílových částí populace, jako jsou emocionální příběhy. Takové příběhy více uspokojují infantilní pudy, ale oslabují racionální a vědecký nadhled. Jednoduše manipulativně pojaté příběhy, které brnkají na emoce, a vyvolávají u určitých částí obyvatel žádoucí mentální reakce založené na základních pudech.
Za třetí místní komunitní kontrola. Cílem kontroly místní komunity, jako fašistické taktiky, je rozdrobit obyvatelstvo do hermetických politických uskupení. Jednoduše zúžit škálu skupin rozdělením podle rasy, pohlaví, jazykového původu, regionálního původu, národnosti, rekreačních zájmů, věkových skupin a sousedství. Je nutné postavit mnoho takových skupin do vzájemného konkurenčního boje. To je účinnou Lewinitovou technikou k vyvolání sebemrskačství těchto skupin a postupné psychické degradace směrem k polymorfním perverzním pseudo rodinám a přímo klinické psychóze. Je to velmi účinná metoda hojně používaná dnes. Už nestačí homosexuální rodiny, pokud takové označení vůbec můžeme v případě homosexuality používat, ale začínají se prosazovat rodiny transvetitů, dokonce incestní rodiny sourozenců, ale také polyamorické vztahy, kde jsou třeba tři nebo pět rodičů. Toto vymývání mozků v komunitách je ale zákeřnější a vede ke stále většímu nepřátelství mezi jednotlivci. Sledujeme stále větší hloubení příkopů podle názorové linie. Lidé spolu souhlasí v 98 % věcí. Stačí ale jedno dvě procenta odlišného názoru a přátelství končí. Cituji Kurta Lewina:
"Tím, že se takové skupiny dostanou do konkurenčního boje a skupina se vnitřně rozdělí podle pohlaví, rasy, příjmu atd., paranoia se zesílí a pohyb směrem k polo psychóze se také zvýší."
Právě o tom jsem začal hovořit v předchozí kapitole. Je nutné atomizovat obyvatelstvo do maximální míry. K tomu je nutné použít arzenál sociologických a psychiatrických zbraní, které mají za následek absolutní rozdělení lidí proti lidem. Postavit rasu proti rase, nebo jazykovou skupinu proti jazykové skupině. Nebo také ženy proti mužům jako utlačovatelům. Dále nás rozdělit podle profesních kategorií. Dále nás rozdělit na malé územní komunitní zájmové skupiny. Co to znamená? Tímto nepřetržitým drolením nikdy nedojde k soustředěné revoltě proti globálním elitám. Vojenské síly nikdy nebudou konfrontované s větším odporem. Zbyde jen tvrdé jádro alternativy, které odolá kombinaci sociologických a psychiatrických zbraní kontroly. To úzce souvisí s další metodou.
Za čtvrté, velmi účinná technika snižování úrovně reálných příjmů a pracovních podmínek. To je velmi efektivní metoda, jak lidi zaměstnat existenčními problémy, aby už neměli čas na přemýšlení o tom, proč máme stále více strojů, robotů, automatů, ale navzdory tomu máme stále více práce. Je to řízený proces. Co děláme, když máme menší plat nebo horší pracovní podmínky? Snažíme se přece nahradit ztracené příjmy tím, že si najdeme druhou práci. Nebo třetí. Místo jedné, kvalitní, smysluplné a dobře zaplacené práce. A tak zrychlujeme tempo v práci i v osobním životě. To se ještě umocňuje takzvaným krysím závodem, kdy si navzájem jdeme po krku a snažíme se získat lepší platové ohodnocení než náš kolega. Vytváření vzájemného konkurenčního boje mezi pracovníky. Stavět lidi proti sobě jak v práci, tak v komunitách. To souvisí částečně i s předchozí metodou. Všímáme si, že se stále snižuje konstantní, pevná složka z platů a zvyšuje se podíl variabilní, pohyblivé složky? Mezi zaměstnanci firem se zavádějí různé skupinové pracovní pobídky a soutěží se o odměnu za výkon mezi konkurenčními skupinami. K čemu to vede?
Malý výrobní tým zaměstnanců se mění v destruktivní skupinu konkurenčního boje mezi sebou navzájem. A hlavně se zvyšuje pracovní tempo až do maxima toho, co je člověk schopný snést. Zjišťujeme, že žijeme jen proto, abychom pracovali od rána do večera. Stále větší část života zasvěcujeme práci pro druhé. Času pro nás, naši rodinu, naše přátele, naše koníčky nám proto zbývá stále méně. Více práce, méně času. Tato technika navozuje takzvaný syndrom dostihového koně, kdy lidé hystericky směřují k doslova sebevražednému pracovnímu tempu. Sebedestrukce na úkor našeho života a zdraví. Společnost zombie s vymytými mozky, která spokojeně přežívá na pokraji hladu. Makat pro korporace, řešit jen existenční problémy a hlavně nepřemýšlet. A vidíme to všude kolem nás. Lidé jsou líní přemýšlet o těchto věcech, protože už na to nemají pod dostihovým pracovním tempem sílu. Stávají se z nich mentální konzumenti, kteří tupě přijmou ty správné názory, které jim do hlav vsugerují ta správná masmédia.
Kruh je dokonán, protože tyto techniky jsou navzájem provázané. Tavistockův institut a Pensylvánská univerzita jsou dvě z nejznámějších center, kde se takové experimentální praktiky provádějí. Kdokoli začne zpochybňovat tento svatý grál kapitalismu dřít až na dřeň, je označený za líného, nebo v horším případě nepřizpůsobivého. Ve společenské sugesci se vytváří dynamika nátlaku na jedince ze strany většiny. Tak se skupině vnucují předem stanovené cíle prostřednictvím konsenzu neboli demokracie, řečeno jazykem těchto sociálních inženýrů. Myšlenka spočívá v tom, že útokem na něčí suverénní identitu ve společnosti se tento jedinec vzdá své suverenity ve prospěch společnosti a stane se sugestibilním vůči předem stanoveným cílům. Takové techniky hrají na vinu, stud a lítost zranitelného člověka. Jedinec, který je takto ponížený skupinou se dále degraduje. Nakonec přijímá společný verdikt. Podřídí se společnému, vyššímu cíli skupiny. Takto zlovolně se formuje naše spoluúčast. Snižuje se kvalita našeho života a samostatného rozhodování. Lidské vztahy se dehumanizují. To všechno pod praporem postindustriální společnosti. Naprosto ukázkově učebnicově jsme to viděli během dvou let covidové šikany. Podrobněji jsem to rozebíral v mém čtyřdílném cyklu Psychologie totality.
Rockefeller: Modifikace chování, korporace a odbory
Myšlenka těchto programů vznikla dávno před založením Tavistockova institutu. John D. Rockefeller mladší začal prosazovat tyto plány lidských vztahů jako nejlepší způsob, jak dosáhnout vyšší produktivity. V roce 1916 vystoupil na průmyslové konferenci YMCA, a potom znovu v roce 1917 během svého projevu na sjezdu zakladatelů Cornellovy univerzity. Čtyřicátá léta minulého století byla pro Rockefellerovu strategii modifikace chování zlomovým bodem. Šlo o spoluúčast korporací na ovládnutí Spojených států a světového odborového hnutí. S koncem války Rockefeller změnil psychologii dělníků způsobem, který byl zásadní pro způsob, jakým od té doby ovládal americké organizované odborové hnutí. Dělo se tak současně na několika úrovních. Rockefellerova nadace od roku 1934 vydatně financovala Tavistock a jeho členy. Tavistockova klinika se ve 40. letech přeměnila na Tavistockův institut lidských vztahů.
Institut rozvíjel národní a mezinárodní aktivity pod hlavičkou operačního výzkumu. Rockefeller vzal nejprve mnoho sociálních vědců, kteří se podíleli na nacistických válečných zpravodajských službách. Ty přesunul na univerzity v pracovních ústavech financovaných z peněz Rockefellerovy nadace, Národního ústavu duševního zdraví, armády, námořnictva, letectva a velkých korporací, které vedly a realizovaly tyto projekty. Tyto pracovní ústavy vznikly ve stejné době jako CIA, Sbor náčelníků štábu a Rada pro národní bezpečnost jako součást stejné sítě, kterou Rockefeller budoval, aby ovládl svět, jakmile Amerika po válce nahradila Británii jako nejsilnější světová velmoc. Jedním z klíčových projektů Tavistocku byl Rockefellerem sponzorovaný Institut práce. Tady se z psychologického hlediska zkoumala modifikace chování, vnitřní skupinová motivace, týmová práce, sociální dynamika, nebo zvyšování produktivity.
Na počátku 50. let měl Rockefeller k dispozici síť odborových institutů a ministerstvo práce, které fyzicky a psychologicky ovládalo americké odborové hnutí shora dolů. Mohl bych uvést příklady propojení šéfů odborových organizací s Tavistockem a Rockefellerem, ale zabíhal bych do přílišných podrobností. Tavistockův institut je jen jedním z více než dvou až tří set, které Rockefellerové po druhé světové válce po celém světě financovali nebo přímo založili. Nejen v Americe, nebo Británii, ale po celém světě. Patří mezi ně například Centrum pro studium problémů lidské práce, nebo Asociace pro psychosociologický výzkum a intervenci ve Francii. Dále Průmyslový výzkumný ústav v německém Bonu, nebo Ústav sociálních vztahů také v Německu. Dále Argentinská společnost pro operační výzkum, nebo Mezinárodní židovská výzkumná nadace pro mezilidské vztahy v Izraeli. Také nesmíme zapomenout na Psychologický institut v Kjúšú v Japonsku.
V samotné Americe je Rockefellerův vliv obrovský. Rockefellerova rodina dlouhá léta kontroluje Americkou lékařskou asociaci a Americkou psychiatrickou asociaci. Rockefellerovi chráněnci z Tavistocku se dostali do klíčových pozic a institucí. Tímto způsobem byla například zřízena pozice B. F. Skinnera na Harvardu. Další Reesův student, doktor Kenneth Clark, se dostal do Rockefellerovy newyorské Regentské rady a také na klíčový post Fordovy nadace. Doktor Nathan Kline, jeden z nejhorších Reesových zločinců, vedl Rocklandskou státní nemocnici v New Yorku, a zároveň zastával klíčovou pozici v newyorské Kolumbijské presbyteriánské nemocnici. Vzpomínáte si, doktor Nathan Kline popsal proces výběru agentů CIA, kterého jsem citoval. Uvedu příklad, jak Tavistockův institut pracuje s odbory, abychom měli představu, jak náročný proces to je z hlediska psychologie.
Vezměme si příklad, kdy hrozí nějaká stávka. Ještě před stávkou jsou odbory nejprve důkladně prozkoumané. Rockefellerovy odborové instituty dělají psychologické profily odborů jako celku. Sbírají o nich informace prostřednictvím studentů, kteří jsou vyslaní s dotazníkem, poradenstvím prováděným na členech odborů, intenzivním dotazováním odborových předáků, účastí na ustavených diskusních setkáních členů odborů a na odborových schůzích. Když jsou údaje sesbírané, vyhodnocuje se minulá historie odborů, jako je například jejich sklon ke stávkám. Prochází se písemné testy a záznamy osobní historie jednotlivých členů. Provádějí se studie rasových a etnických podsekcí odborů. U každé podsekce, jako jsou například Italové se zaznamenává, zda jsou ze střední příjmové, nižší dělnické třídy, nově přistěhovalí, hluboce věřící, dlouhodobě z určité čtvrti, velmi vázaní na svou matku a podobně.
Potom se hodnotí, jak odbory a pododbory reagují v krizových situacích. V případě, že se členové ocitnou v krizových situacích, budou se zjišťovat jejich psychické slabosti, neurotické pocity viny, jakési děsivé obrazy, které v členech vyvolají strach. Tento strach se pak bude používat v médiích a rafinovaně využívat na podvědomé úrovni ve vládní propagandě. Budou se používat metody, které přimějí vůdce stávek k hysterické panice, nebo si přestanou věřit. Musíme si uvědomit, že v Americe jsou odbory vnímané skoro jako ďábelský trik komunistů. Odpor vůči nim je v Americe mnohem hlubší než v Evropě. Je to výsledkem archetypálního vštěpování už od útlého věku. Proto jsou tak důležité psychologické metody rozkladu odborů.
Rockefellerův institut práce vypracovává až sto studií o každém odborovém svazu. Použitá metodika vychází přímo z Teorie chování při pracovním vyjednávání. Napsali ji Walton a McKenzie pro Rockefellerem založenou Cornellovu školu průmyslových vztahů. První krok: Odbory jsou vyprovokované obzvláště nízkou a urážlivou nabídkou smlouvy. Rozzuřené odbory se hromadně vydávají na protesty. Všude jsou vidět zaťaté pěsti a odhodlané, přísné tváře. Rockefeller přečká několik prvních dní. Odpoledne třetího dne tráví odborový předák většinu času v odborové hale a klábosí s přáteli. Odpoledne čtvrtého dne už nejsou výkřiky ani z poloviny tak energické a jen málo tváří, pokud vůbec nějaké, si zachovává přísný a odhodlaný výraz z prvního rána. Na scénu vstupuje Tavistockův institut. Stávka má být potlačená v několika fázích. Vedení odborů je povolané k jednání. Byly vypracované kompletní psychologické profily a osobnostní struktury odborových předáků. Na schůzkách, strukturovaných jako skupinové terapeutické sezení, o čemž ale odboroví předáci nevědí, provádí arbitr psychologické sondy odborových předáků. Většina odborových předáků jsou šlendriány a lze s nimi snadno manipulovat. Vyjednavači a kapitalisté vědí, že na vůdce působí tlak mediálních útoků, napětí stávky, tlak řadových zaměstnanců a končící stávkový fond, což je vnitřně rozbíjí. Potom je vůdce přivedený k dalšímu jednání. V této chvíli jsou blízko k tomu, aby prosili o cokoli, co by mohli odnést zpět členům odborů jako svou výhru. Ovšem místo lepších podmínek pro zaměstnance se ale odborovým předákům ukazují techniky, jak je prodat ostatním členům odborů, aby si nemysleli, že jsou podvádění.
Jak se to dělá? Odboroví předáci absolvují kurz vyjednávání v Institutu práce. Tady se provádí modifikace chování. Hádejte, kdo semináře vede? Hádáte správně, loajální Rockefellerovi psychologové a jejich zaměstnanci. Tím však pronikání odborů a jejich případné ovládnutí nekončí. Klíčoví činitelé, kodifikátoři chování, jsou dosazovaní do odborových funkcí. Obvykle na posty výchovného tajemníka a právníka. Do příštího jednání o smlouvě jsou odboroví předáci snadněji poddajní. Často pak souhlasí se smlouvami před samotným jednáním o smlouvě. Navíc se pozornost současně obrací k členstvu. Používají se techniky psychologické války, jako jsou období klidu mezi jednáními, pomlouvačná kampaň v médiích, nebo nabídky smíru. Systém, tedy korporace mají neskutečně promakané metody, aby zlomili zbývající vůli stávkujících a rozdrtili je. Stejné metody jsem ukázal ohledně verbování agentů rozvědek. Psychologii řízení odborů jsem popsal proto, abychom si na jednom segmentu, jednom výseku, dokázali představit, jak ohromující metody jsou používané pro naši manipulaci. Když se takto psychologicky dokážou zkrotit odbory, jaký arzenál nástrojů asi musí mít systém k dispozici k ovládání masy? Některé z nich jsem už popsal v kapitolách doktora Johna Lawrense Reese nebo kurta Lewina. Další budou následovat.
Účelem, proč o tom hovořím je, abychom o těchto metodách věděli. Abychom znali nástroje, kterými s námi globalisté manipulují. Pokud o něčem víme, dokážeme se tomu účinně bránit. Pokud o tom nevíme, jsme bezbranní a bezmocní. Je to jako v umění boxu. Když nejsme trénovaní, boxer nás položí hned v prvním kole. Když se dokážeme bránit, boxer nás porazí jen velmi těžko. Je to ohavná realita každodenního pronikání fašismu s demokratickou tváří do naší společnosti. Vymysleli ji v Tavistockově institutu za finanční pomoci rodiny Rockefellerů. Datuje se více než sto let zpátky, od počátku 20. století. Pokud se této realitě postavíme čelem, můžeme ji začít mazat z povrchu zemského. Máme v rukou arzenál manipulačních nástrojů. Když o nich víme, můžeme se proti nim efektivně bránit. Pokud podlehneme, naše naděje na lepší svět se zřítí na skládku jménem historie. Buď zvítězí Tavistockův institut a přidružené organizace, nebo my lidé. Jiné alternativy neexistují. Pravda vždycky spočívá ve vyšším řádu procesů. Skutečná svrchovanost nespočívá v obecném mínění, ale v tvůrčích schopnostech individuální lidské mysli. Jedinou obranou, kterou máme proti ohýbačům mysli, je rozvíjet vlastní mentální schopnosti. Individuálně – jako firewall proti psychologické válce a kulturnímu kolonialismu.
Závěr
To je všechno k prvnímu dílu Tavistockova institutu. Co uslyšíme v dalším díle? Podívám se na další koncepce elit pro kontrolu společnosti. Ústředním kamenem byl Aldous Huxley a jeho svět Brave new world. Měkké drogy pro lepší společnost. Jak to souvisí s dneškem? Dále se podívám na Institut pro politická studia a jeho výzkumy, nebo centrum Columbus na Tavistocku. Zaměřím se podrobně na televizi jako nejefektivnější vymývání mozků. Samozřejmě budeme citovat konkrétní výroky, abychom měli jistotu, že se nepohybujeme v nějakém vzduchoprázdnu. To úzce souvisí s takzvanými sociálními šoky, krizemi a přehlcením mysli. Dále se podívám na centralizaci médií nebo na newspeak a idiotspeak. Závěrem se zamyslíme nad tím, kdo vlastně propagandu vytváří a jak jí čelit.