Druhý díl se věnuje třem politickým osobnostem – Bernie Sandersovi, Baracku Obamovi a Donaldu Trumpovi. Zmiňuje Sandersův vzestup a jeho popularitu mezi voliči, stejně jako vztahy mezi Obamou a jeho nejlepším přítelem. Trump je zmíněný jako kontroverzní politik, jehož rozhodnutí a postoje vyvolávají diskuse a kritiku. Závěr pořadu naznačuje, že tyto politické osobnosti budou i nadále hrát významnou roli v americké politice a že je důležité sledovat, jak se budou vyvíjet a jaký vliv budou mít na budoucnost země.
Stručně zrekapituluju, co jsme slyšeli v prvním díle. Podíval jsem se na vrůstání korupce do současného systému od jeho základů. Lokální korupce se postupně globalizovala, až se stala jeho nedílnou součástí. Politika je pouhou fasádou pro maskování organizovaného zločinu. To, co vidíme na obrazovkách televizí, je jen předstíraný zápas s předem určenými pravidly. Podíval jsem se krátce na rodinu Clintonových jako odrazový můstek pro další Demokratku, Kamalu Harrisovou. Ta se nakonec stala viceprezidentkou Joe Bidena. Pak jsem přešel k začátkům Bernieho Sanderse, který je také docela barvitou figurou v zástupu amerických progresivistů.
Bernie Sanders a jeho vzestup
Možná nejpřekvapivější krok, který Sanders jako starosta učinil, se týkal rozvoje nemovitostí. Bernie vedl explicitní kampaň jako socialista bojující proti bohatým. V Burlingtonu vedl kampaň za skutečnou reformu.
"Burlington není na prodej," řekl. Během své volební kampaně na starostu v roce 1981 se Sanders tvrdě vymezil vůči místnímu podnikateli Tony Pomerleauovi, kterého nazval chamtivým bezcitným developerem. Ovšem po volbách, Sanders brzy uzavřel s Tony Pomerlim spojenectví. Spojenectví, které trvalo celá desetiletí. Sanders zmírnil svou rétoriku, a začal spolupracovat na různých projektech. Tony Pomerleau zároveň financoval projekty Sandersovy rodiny, včetně těch, na kterých se podílela jeho manželka. Pomerleauovi podporovali Janeiny projekty v Úřadu pro mládež tím, že jí pomáhali vytvářet obchodní podporu a peníze. Důležitou složkou Sandersova politického úspěchu, byl rozmach burlingtonské ekonomiky, podpořený rozhazovačnými vojenskými výdaji, ke kterým došlo během Reaganovy vlády. General Electric, v té době jeden z největších národních dodavatelů v oblasti obrany, měl v Burlingtonu továrnu zaměstnávající tři tisíce pracovníků. Do roku 1986 zbrojovka téměř zdvojnásobila své obranné zakázky. Burlingtonský závod vyráběl zbraně Vulcan Gatling, rotační rychlopalné dělo, které se montovalo na útočné vrtulníky a stíhačky. Zbraně se vyvážely i do zámoří. Mnozí Bernieho progresivní spojenci byli samozřejmě proti tomu, co továrna vyráběla, a objevili se u bran továrny s transparenty a nápisy. Protestující byli šokovaní, když se Sanders postavil na stranu vedení General Electric, a protest odsoudil. Ještě více šokující bylo, že nechal protestující zatknout. Gauner, co ve svých kampaních odsuzoval korporace a bohaté, ale co se s nimi spojí, jakmile je zvolený. Tak tomu bylo v případě developerů a tak tomu bude i v případě vojenských dodavatelů, zejména po jeho nástupu do amerického Senátu. Být starostou největšího vermontského města bylo snad první Sandersovo stálé zaměstnání. Být starostou, a vytvořit městský post pro jeho přítelkyni a později manželku, znamenalo dobrý příjem. Tyto platy doplňovali desítkami tisíc dolarů za výuku a přednášky. V roce 1989 Sandersovi prodali dva domy. Jejich hlavní vermontské sídlo zahrnovalo luxusní vybavení, které, jak poznamenal jeden pozorovatel, z Bernieho možná udělalo jednoho z mála socialistů v zemi s vestavěným bazénem. Pro Sanderse byla funkce starosty Burlingtonu odrazovým můstkem. Své působení na radnici strávil neustálým kandidováním na úřad. V roce 1986 kandidoval na guvernéra, v roce 1988 do Kongresu a v roce 1990 znovu do Kongresu. Pro svou úspěšnou kandidaturu v roce 1990, získal více než půl milionu dolarů, včetně velkých šeků od developerů, investičních manažerů na Manhattanu a rodin svěřenských fondů. Inu, socialista jak se patří. Jeho širší témata kampaně zůstávala pozoruhodně konzistentní. Útoky na bohaté, a volání po větším socialismu, který by se vypořádal s příjmovou nerovností. Sám Bernie se s touto příjmovou nerovností vypořádal vlastním způsobem. Zaměstnanci Sandersovy volební kampaně byli klasifikovaní jako konzultanti, nikoliv jako zaměstnanci, a to proto, aby se vyhnuli placení daní ze sociálního zabezpečení, a náhrad zaměstnancům. To zjistil audit státu Vermont v srpnu 1990. Sanders daně zpětně zaplatil a v listopadu zvítězil. Zdá se, že mnoha voličům tato kontroverze nevadila. Po svém zvolení se Sanders přestěhoval do Washingtonu, a jeho manželka Jane se stala jeho hlavní poradkyní. V různých obdobích působila jako šéfka jeho štábu, tisková mluvčí a politická analytička. Po deseti letech v Kongresu se Jane s rodinou pustila do zakládání společnosti, která fungovala pod třemi různými názvy, aby zajistila příjmy spojené s Bernieho politickou kariérou. 27. září 2000 rodina založila Sanders & Driscoll LLC, ziskovou poradenskou společnost, kterou vedli Jane, její dcera Carina a syn David. Podnik fungoval také pod dvěma obchodními názvy: Leadership Strategies a Progressive Media Strategies. Tyto společnosti ale vznikly jen pár týdnů před volbami v roce 2000. Sandersovi je provozovali ze svého domu na Killarney Drive v Burlingtonu. Tyto subjekty sloužily jako finanční kanály, jimiž Sandersovým proudila hotovost. Není možné přesně zjistit, kolik, protože ve formulářích Sandersových finančních informací, které musí jako člen Kongresu zveřejňovat, uvedli jako výši příjmů z těchto poradenských firem pouze více než 1 000 dolarů. Víme ale, že přes tyto společnosti s ručením omezeným proudila část dolarů na Bernieho kampaň. Když se počátkem roku 2000 ucházel o znovuzvolení do Sněmovny reprezentantů, kritici tvrdili, že Sanders v letech 2000 až 2004 rozdal své manželce a nevlastní dceři více než 150 000 dolarů za práci související s kampaní. Tyto společnosti jsou jen součástí sítě nejasných finančních nitek v Sandersově rodině, které je obtížné sledovat. Část peněz, které rodině plynuly z Bernieho kampaně, pocházely z toho, že Jane sloužila jako nákupčí médií pro jeho znovuzvolení. To běžnému člověku nic moc neříká, proto si to musíme krátce vysvětlit. Nákup médií je totiž velmi lukrativní zdroj příjmů pro osoby zapojené do politických kampaní. Moderní americké politické kampaně vynakládají velké částky na televizi a další formy médií. Nákupčí médií se stará o nákup vysílacího času, a zajišťuje smlouvy s médii. Nákupčí médií obvykle dostává provizi ve výši přibližně 15 % nákladů na mediální kampaň. Pokud by tedy kampaň utratila za televizní reklamu například 1 000 000 dolarů, nákupčí médií by si přišel na provizi 150 000 dolarů. Ale tady je háček: provize nákupčího médií se vlastně nikde nezveřejňuje. Při vyplňování formulářů u Federální volební komise se vyžaduje pouze zveřejnění celkové částky za nákup médií. Nikdo se tak nedozví skutečnou míru provize. Na nákupu médií rodinou Sandersových je zajímavé zejména to, že Jane Sandersová neměla žádné zkušenosti s nákupem médií. Spolupracovala ale se dvěma nákupčími médií jménem Barbara Abar Bougiová a Shelli Hutton-Hartigová. Tato jména jsou významná. Zapamatujme si je. Nevíme přesně, kolik si Bernieho manželka a dcera, prací na jeho kampaních vydělaly. Pro nás to ale není příliš podstatné. Po celou dobu svého více než pětadvacetiletého působení v americkém Kongresu a později v Senátu, Sanders své osobní finance a daňová přiznání tajil. Teprve když v roce 2019 oznámil svou druhou kandidaturu do Bílého domu, svá daňová přiznání zveřejnil. V roce 2004 oznámila maličká Burlington College, že má nového prezidenta. Vedení soukromé vysoké školy s necelými dvěma sty studenty, se ujala Jane Sandersová. Školu založil v roce 1972 profesor Steward LaCasce. Bylo to přinejmenším netradiční místo: žádné učebny ani známky. Studenti si navíc sami navrhovali učební plán. Škola ale měla problémy. Krátce předtím, než Jane převzala funkci prezidentky školy, byla vysoká škola zapletená do skandálu s falešnými diplomy. Pro podezření z podvodu, padělání a dalších trestných činů, policie zatkla pět vedoucích pracovníků poradenské společnosti, která provozovala školy v Izraeli. Mezi ně patřila i nástavba Burlington College v oblasti podvodů s diplomy. Šéf učitelského svazu nakonec odstoupil. Skutečnost, že Jane byla manželkou amerického kongresmana, byla důležitým faktorem při rozhodování školy o jejím přijetí. Jane rozvíjela mezinárodní vazby například s Kubou, kde pořádala výměnné programy. Sandersovi měli na Kubě dlouholeté vazby. V roce 1989 Bernie a Jane navštívili Havanu a setkali se s vůdcem městských sociálních brigád a starostou. Vztahy Burlington College s Kubou zahrnovaly semináře pro učitele, včetně jednoho, kterého se zúčastnil Armando Vilaseca, vermontský ministr školství kubánského původu. Jenže se opět začalo projevovat sociální cítění Sandersových. Burlington College nebyla levná; školné v letech 2014 až 2015 činilo přes 23 000 dolarů ročně. Kromě toho Burlington College v průběhu let, získávala miliony z federálních peněz. Studenti mohli žádat o studentské půjčky podporované federální vládou. Tento tok peněz poskytoval prostředky, které mohly být směřované do rodinných podniků. Od roku 2009 se Burlington College dohodla s Vermontskou dřevařskou školou na zřízení truhlářského programu. Tato škola nebyla akreditovaná, a shodou okolností ji vlastnila Janina dcera Carina. Burlington College nikdy předtím neměla truhlářský program. Jejich dcera Carina, spustila svou Vermontskou dřevařskou školu o necelé dva roky dříve. První rok poskytla Janina Burlington College, dřevařské škole její dcery 56 474 dolarů na poplatky za materiál a pronájem lavic. Do roku 2010 činil tok peněz z Janiny Burlington College do rodinného podniku více než 133 000 dolarů. Do roku 2012 se platby vyšplhaly na 182 741 dolarů jen na nájemném. Celkově Janina Burlington College poslala do dřevařské školy její dcery, více než 500 000 dolarů. Byl to sofistikovaný způsob, který bychom mohli s nadsázkou nazvat tunelováním. Matka je prezidentkou vysoké školy, a směruje část toku financí na školu její dcery. Jak sociální. Carinina Vermontská dřevařská škola také získala nejméně jeden federální grant od amerického ministerstva zemědělství, na instalaci vytápění biomasou. Senátor Bernie Sanders v té době zasedal v mocném senátním rozpočtovém výboru, který měl finanční dohled nad rozpočtem právě tohoto ministerstva zemědělství. Mezi další zasvěcené osoby, které profitovaly z peněz Burlington College, patřila rodina Leopoldových. Bernie Sanders označil dlouholetého přítele Jonathana Leopolda za člena své rodiny. Leopoldův syn koupil na Bahamách malé letovisko Andros Beach Club. Na návrh Jane Sandersové uzavřela její Burlington College s tímto klubem smlouvu o ubytování studentů během jarních prázdnin. Burlington College zaplatila klubu v letech 2009 až 2011 téměř 70 000 dolarů. Byly tu i další problémy. Stále častěji se objevovaly stížnosti vyučujících a studentů, že Janin styl vedení, vytváří na škole toxické a rušivé prostředí. Profesor Genese Grill, oblíbený člen fakulty a jeden z prvních Janiných zaměstnanců, poslal dopis předsedovi akademických záležitostí Billu Kellymu, ve kterém si stěžoval na atmosféru strachu a cenzury. Jane Sandersová toto obvinění popřela a poté se rozhodla Grilla znovu nejmenovat. Navzdory všem těmto potížím, plat Jane Sandersové jako prezidentky stále rostl. V roce 2009 vydělávala 160 000 dolarů včetně benefitů. Její příjem, v kombinaci s Bernieho příjmem znamenal, že se jim začalo hromadit bohatství. Navzdory Bernieho otevřeným útokům na korporátní Ameriku začali Sandersovi se svým rostoucím investičním portfoliem docela pohodlně investovat do stejných korporací, které napadali. Opět, ryze sociální přístup. Mnoho svých investic drželi v podílových fondech pod Janeiným jménem. V roce 2014 měli investice ve třiceti čtyřech samostatných podílových fondech. Burlington College byla navzdory svému avantgardnímu duchu rozhodně buržoazní i co se týče investic. Podle daňových přiznání zahrnovalo skromné investiční portfolio této školy, akcie výrobců cigaret Philip Morris, chemického gigantu DuPont, finančních goliášů HSBC Holdings, a Merrill Lynch, a firmy Ameron International vyrábějící petrochemická zařízení. Jednoduše největší korporace. Potom škola nakupovala drahé pozemky, a vzala si obrovskou půjčku, kterou ale nemohla splácet včas. Začala se opožďovat. Správní rada v roce 2011 požádala Jane, aby odešla. Při odchodu dostala odstupné ve výši 200 000 dolarů. Když bylo po všem, vysoká škola se zhroutila. Inu, štědré sociální odstupné. Proběhlo záhadné vloupání do prostor školy, odkud zmizely klíčové dokumenty ohledně obrovské půjčky škole. Případ se nikdy nevyšetřil. Další záhadou Sandersovy rodiny je snaha zastřít tok peněz, a odklánět je do vlastní kapsy. Dříve mohli politici brát honoráře za projevy – jak to Sanders dělal, když byl starostou Burlingtonu. V roce 1991 Kongres tuto praxi sebe obohacování zastavil, alespoň pro členy Kongresu. Jak si uvědomil Bernie Sanders, americký senátor si může zvýšit svůj příjem psaním knih. Sanders nenapsal jen knihu. V době, kdy seděl v americkém Senátu, byl totiž jedním z nejplodnějších autorů tohoto orgánu. Napsal více knih než kdokoli jiný s výjimkou zesnulého Johna McCaina. (Na rozdíl od Sanderse věnoval McCain část výtěžku z prodeje svých knih na dobročinné účely). Během svého působení v americkém Senátu Sanders skutečně napsal více knih, než úspěšných a podstatných zákonů. Podle amerického vládního serveru GovTrack, Sanders za celou svou kariéru ve Washingtonu, trvající téměř třicet let, schválil sedm právních předpisů. Dva z těchto právních předpisů se týkaly pojmenování poštovních úřadů a jeden vyhlášení dvoustého výročí Vermontu. Uznejte sami, že všichni takové zákony skutečně nutně potřebovali. Naproti tomu jen v letech 2015 až 2019 vydal Sanders tři nové knihy. Například knihu Outsider v Bílém domě. Sanders si zisky z prodeje svých knih ukládá do kapsy, jak mu to umožňuje zákon a pravidla Senátu. V důsledku toho roční příjem Bernieho a Jane v letech 2016 a 2017 přesáhl 1 milion dolarů. Dříve Sanders kritizoval milionáře. Teď, když je milionářem i on sám, už je nekritizuje. Místo toho kritizuje miliardáře. Můžeme se ptát, koho by kritizoval v případě, že by se vyšplhal i do klubu miliardářů. Zbýval by pak ještě někdo výš, koho by Sanders kritizoval? Tohle si musíme uvědomit u všech politiků. Pokud politik kritizuje bohaté, není to ze sociálního cítění, nebo že mu jde o lidi. Je to jen ze vzteku, že on sám bohatým není. Že on sám si nemůže část těchto peněz odklonit a ulít do své kapsy. Že on sám si také nemůže sáhnout na obrovské peníze. Když si na ně sáhne, kritika bohatých vyšumí do ztracena. V tom se shoduje pravice i levice. Pravice je přímější v prosazování bohaté třídy. Levice se schovává za žvásty o sociálním cítění a platové rovnosti, ovšem baží po stejných penězích jako pravice. Každý politik má jinou metodu manipulace a marketingu. Všichni ale mají stejný cíl. Dostat se do klubu bohatých, které na začátku kritizují. Nejparadoxnější je, že jim do takového klubu pomohou důvěřiví lidičkové, kteří budou žít dál od výplaty k výplatě. Politik si na úkor důvěřivých voličů namastí kapsu pro sebe, svou rodinu a příbuzné, ale jeho voliči budou dál žít svůj všední běžný život. Cyničtí obchodníci s tužbami, emocemi a nadějemi lidí. Pouťoví kolotočáři vykřikující své kritiky systému, ale jen proto, že se chtějí sami stát součástí tohoto systému. To je podstata politického systému. Korupce, která je přímo vrostlá do základů systému. V dubnu 2016 senátor Sanders hlasitě prohlásil:
"Zůstávám jedním z chudších členů Senátu Spojených států".
O několik měsíců později, ale spolu s manželkou vyhodil více než půl milionu dolarů v hotovosti na nákup prázdninového domu. Kromě investičního portfolia s podíly v největších amerických korporacích, se Sandersovým podařilo nashromáždit i značné portfolio nemovitostí. Kromě prázdninového domu, vlastní čtyřpokojový dům v Burlingtonu, a městský dům na Kapitolu ve Washingtonu. Rekreační dům zakoupili prostřednictvím soukromého svěřeneckého fondu Islands Family Trust, který jim poskytuje určité daňové výhody. Rekreační dům Sandersových stojí na malebném ostrově North Hero Island na vermontském jezeře Champlain. Může se pochlubit pěti sty metry pobřeží jezera. Koupili ho jen několik měsíců potom, co Burlington College navždy zavřela své brány. Na případu Sandersových je neobvyklé úsilí, které rodina vynaložila, aby své příjmy zastřela. To bylo vidět i na jeho kampani do Bílého domu v roce 2015. Jedním z nejoblíbenějších témat Bernieho Sanderse a jeho příznivců bylo pravidlo, že finanční vazby mezi politiky a bohatými, vedou ke zvýhodňování bohatých na úkor průměrného Američana. Opět sociální žvásty, protože Sanders dělal přesný opak. Bernie Sanders byl pravidelným hostem na setkání s velkými dolarovými dárci, které pořádal Majority Trust, projekt Demokratického výboru pro senátní kampaně. Sanders je nezávislý, není demokrat. Nemá proto povinnost se těchto akcí účastnit, ale rozhodl se tak učinit. Pravidelně se jich účastní spolu se svou ženou Jane. Za pozvánku na tyto akce, musí příznivci samotnému výboru věnovat maximální částku povolenou zákonem. 33 400 dolarů. Tyto akce Majority Trust se konají na exkluzivních místech, jako je v létě Martha’s Vineyard a v zimě Palm Beach na Floridě. Bohatí dárci jsou různí, a patří mezi ně lobbisté, právníci, průmyslníci a manažeři z Wall Streetu. Ekosystém politických financí znamená, že peníze jsou zaměnitelné. Sanders tedy může získat peníze od Wall Streetu pro výbor Demokratické strany, a tento výbor pak může tyto peníze poslat zpátky do jeho kampaně. Sanders může pokrytecky prohlásit, že dary od bohatých investorů nedostává, zatímco z nich ve skutečnosti takto nepřímo těží. Prezidentská kampaň Bernieho Sanderse v roce 2016 přinesla obrovskou sumu peněz. Velká část z nich, nejméně 83 milionů dolarů, přitekla záhadné společnosti bez webových stránek, telefonního čísla a kanceláří. Ve skutečnosti byla tato společnost registrovaná na soukromý dům ve slepé ulici na předměstí Virginie. Tato tajemná společnost se jmenuje Old Towne Media LLC. Dvě známé politické agentky, které jsou s touto fiktivní společností spojené, jsou Barbara Abar Bougiová a Shelli Hutton-Hartigová. Pamatujeme si na ně? Tyto dvě politické konzultantky mají se Sandersem společnou minulost; zajišťovaly nákupy médií pro Bernieho senátní volby v roce 2006. Sandersova kampaň v roce 2016, nakoupila prostřednictvím společnosti Old Towne Media politickou reklamu za neuvěřitelných 83 milionů dolarů. To mohlo společnosti vynést mediální honorář přes 12 milionů dolarů, když vycházím ze standardu provize za nákup reklamy. Byla Jane Sandersová nějak zapojená do této finanční dohody? Nikdo neví. Když se jeden vermontský novinář na tuto společnost zeptal Jane v telefonickém rozhovoru, Jane mu s telefonem praštila. Sandersovi vytrvale odmítali odpovídat na otázky týkající se této záhadné společnosti, a desítek milionů dolarů, které do ní plynuly. Z popela jeho prezidentské kampaně v roce 2016, vyvstal Sandersův institut, nezisková charitativní organizace, jejímž cílem je prosazovat Bernieho myšlenky. Jenže jako výkonný ředitel tohoto Sandersova institutu s odhadovaným platem 100 000 dolarů, se objevil Bernieho nevlastní syn David Driscoll. V dokumentech pro daňový úřad, byl ve správní radě uvedený předseda James Zogby. James Zogby je zajímavou osobou. Je dlouholetý Sandersův spojenec, a radil mu v prezidentské kampani v roce 2016. Zogby ale má hluboké vazby na Blízkém východě. V sedmdesátých letech založil ve Washingtonu Palestinskou kampaň za lidská práva. Tato organizace ale zaujala americké ministerstvo spravedlnosti pro své vazby na libyjského zahraničního agenta ve Washingtonu. Zogby pracoval pro státní televizní síť Spojených arabských emirátů, a jeho výzkumnou firmou je Zogby Research Services. Zogby je spojený se zahraničními vládami na celém Blízkém východě. Jak vysvětlil Obamův ministr dopravy Raymond LaHood:
"Zogby zná všechny arabské vůdce, ať už to byl [Jásir] Arafat, nebo jordánský král, egyptský prezident, nebo libanonský premiér."
Tyto úzké vazby na arabské vlády, z něj ale v arabsko-amerických kruzích činí kontroverzní postavu. Zogby je tak na výplatní listině arabských vlád. Když James Zogby promlouvá k Americe, činí tak jménem arabských autokratů, což z něj činí zahraničního lobbistu. Musíme si uvědomit, že Bernie Sanders má blízko k Demokratické straně. V mé trojdílné sérii Vražedná mašinérie Clintonů jsem hovořil o obrovských příspěvcích ropných monarchií z Perského zálivu Hillary Clintonové. Můžeme se domnívat, zda Bernie Sanders netvoří jednu z hlav draka, který je napojený na arabské peníze. V ještě širším schématu pozorujeme napojení Republikánů na arabské peníze z pozice George Bushe, saúdského velvyslance ve Washingtonu, prince Bandára, který byl blízkým přítelem rodiny Bushových. Opět se dotýkáme samotného jádra systému korupce. Korumpovat penězi se nechávají jak Republikáni tak Demokraté. Bohatí a mocní si tento systém vytvořili pro sebe, pro svou vlastní kapsu. Vypadá to, že Bernie Sanders zajišťuje nenápadnou spojku do arabského světa. Stejně jako Kamala Harrisová zajišťuje krytí pro světové schéma aféry Pizzagate.
Nejlepší přítel Baracka Obamy
Přátelé amerických prezidentů mají svou barvitou minulost. Ronald a Nancy Reaganovi se stýkali s Hollywoodem. Bill a Hillary Clintonovi měli arkansaskou partu. George Bush se stýkal se svými kamarády z Midlandu v Texasu. Každý americký prezident vnesl do Bílého domu jedinečnou atmosféru založenou na okruhu svých přátel. V případě Baracka Obamy tento okruh zahrnoval úzkou skupinu mladých profíků z Chicaga. V průběhu více než deseti let hráli basketbal, vychovávali děti, budovali kariéru a společně trávili dovolenou. V roce 2008, kdy byl Barack Obama zvolený prezidentem, někteří z těchto přátel tvořili Washington i s Obamovými. Doprovázeli ho při přebírání Nobelovy ceny míru v Norsku, létali s ním na dovolenou na Havaj, hráli košíkovou na hřišti ve Washingtonu, lezli na maják na Martha’s Vineyard u pobřeží Massachusetts, a účastnili se večírků v Bílém domě, které patřily k nejlepším. Vládní nařízení prezidenta Obamy často způsobila, že tisíce lidí přišly o práci, a desetitisícům lidí byl narušený život. Tato narušení se ukázala být finančními příležitostmi pro Obamovy blízké přátele, kteří z této politické moci mohli profitovat. Nazvěme to metodou rozbij a uchop. V angličtině se tomu říká smash and grab. Chicagský okruh Baracka Obamy tvořili mladí afroameričtí profíci. Někteří jsou dobře známí, například Valerie Jarrettová, která se k němu připojila v Bílém domě. Mnozí další jsou ale veřejnosti málo známí. Hovořil jsem také o Kamale Harrisové, která svou existenci spojila s velkou podporou Baracka Obamy. Jedním z Obamových nejlepších přátel byl Marty Nesbitt. Marty Nesbitt se poprvé dostal do Obamova okruhu už v roce 1980, kdy byl přijatý na Princetonskou univerzitu, aby hrál basketbal. V týmu už byl bratr Michelle Obamové, Craig Robinson. Po Princetonu se Nesbitt přestěhoval do Chicaga na obchodní školu, kde se s Barackem seznámil při basketbalových zápasech. Zatímco Obama se věnoval právnické a posléze politické kariéře, Nesbitt začal podnikat, a těšil se finanční podpoře mocného mecenáše Penny Pritzkerové, dědičky bohatství hotelu Hyatt, a členky jedné z nejmocnějších politických rodin v Chicagu. Nesbitt a Pritzkerová společně založili společnost The Parking Spot, která podnikala v oblasti parkovacích garáží. Penny Pritzkerová také později sehrála významnou roli v politickém vzestupu Baracka Obamy. Jak blízcí jsou si Barack Obama a Marty Nesbitt? Když Obama v roce 2000 kandidoval do amerického Kongresu, vybral si Martyho Nesbitta jako předsedu své kampaně. Obama prohrál. Když Obama kandidoval do státního senátu, Nesbitt byl jeho klíčovým sponzorem. Když kandidoval do amerického Senátu, Nesbitt byl opět členem finančního výboru. Když Obama v roce 2008 kandidoval na prezidenta, působil jako pokladník kampaně. Barack Obama je kmotrem Nesbittova syna. Nesbittova manželka, lékařka, porodila další dvě dcery. Po cestě spolu jezdili na dovolenou a hráli golf a nespočet basketbalových zápasů. Jakmile se Barack Obama stal prezidentem, Nesbitt byl v Bílém domě pravidelně přítomen. Když Obamovi trávili dovolenou na Havaji nebo na Martha’s Vineyard, Nesbittovi tam byli vždycky. Marty Nesbitt se účastnil státních večeří a grilování na jižním trávníku Bílého domu. Byli v pravidelném kontaktu. Když v roce 2014 Barack Obama uvažoval o životě po odchodu z Bílého domu, požádal Martyho Nesbitta, aby se stal předsedou Obamovy nadace. Během Obamova působení v úřadu měl Nesbitt k prezidentovi přímý přístup, jaký by se dal očekávat od důvěrného přítele. Na začátku roku 2013, kdy Barack Obama slavil své znovuzvolení, se Marty Nesbitt připravoval na spuštění nového podniku: soukromé investiční společnosti Vistria. Nesbitt firmu zakládal společně s dalším bývalým basketbalistou jménem Harreld Kirkpatrick třetí. Kirkpatrick kandidoval na post státního pokladníka v Illinois, a měl dobré kontakty v Obamově síti. Společnost Vistria byla založená za peníze Penny Pritzkerové, částečně prostřednictvím subjektu nazvaného Pritzker Traubert Family Foundation. Získali také prostředky z penzijních fondů státních zaměstnanců, včetně Illinoiského městského penzijního fondu, a Newyorského státního penzijního fondu. Model investičního podnikání společnosti Vistria byl neobvyklý. Zatímco mnoho investičních fondů se kvůli byrokracii vyhýbá investičním obchodům zahrnujícím vysoce regulovaná odvětví, společnost Vistria se na tato odvětví naopak zaměřovala. Tento druh hledání vede k odvětvím, jako je školství, zdravotnictví a finanční služby. Marty Nesbitt zahájil činnost společnosti Vistria synchronizovaně se znovuzvolením svého přítele prezidenta Obamy. Podle firemních záznamů Nesbitt podal žádost o ochrannou známku na název Vistria 11. prosince 2012, tedy pouhý měsíc potom, co byl jeho přítel znovu zvolený. O deset dní později odjel na každoroční vánoční dovolenou na Havaj, kterou jeho rodina absolvovala společně s Obamovými. Od 21. prosince do 5. ledna 2013 spolu hráli golf, večeřeli a procházeli se po pláži. Nesbitt a Kirkpatrick přivedli na palubu několik regulátorů a zasvěcených osob z Obamovy administrativy. Jedním z nich byl Tony Miller, který byl v červenci 2009 jmenován náměstkem ministra školství v Obamově administrativě. Tony Miller také hrál ústřední roli při vytváření široké škály politik a předpisů na ministerstvu školství. Miller odešel z ministerstva školství v červenci 2013, a nastoupil do společnosti Vistria krátce po jejím otevření. Během této doby si Nesbitt a Obama zůstali blízcí. Společně hráli golf na letecké základně Andrews, a potom spolu pobývali 3. a 4. srpna 2013 v Camp Davidu. Dalším zaměstnancem firmy Vistria byl Jon Samuels, který byl zástupcem asistenta prezidenta Obamy pro legislativní záležitosti. Odvětví, na jejichž nákup se Vistria zaměřila, byla stejná odvětví, na která se Nesbittův přítel, prezident Obama, zaměřil řadou vládních opatření. Začal se objevovat zvláštní vzorec. Obamova administrativa útočila na průmyslová odvětví, což vedlo k podstatně nižšímu ocenění těchto společností. Vistria a další firmy Obamových kámošů, pak mohly tato aktiva získat za drobné. Opět se to shoduje s metodou rozbij a uchop, smash and grab. Takových odvětví bylo více, například neziskové školy, ale nechci zabíhat do přílišných podrobností, protože by to ubíralo dynamiku pořadu. Jde ale opět o typický příklad zakořeněné, ukotvené a vrostlé korupce do systému. Jak ukazuji na všech těchto příkladech, lokální i globální korupce jsou neoddělitelné. Jsou spolu navzájem srostlé. Nitky se sbíhají k vrcholovým patrům politiky. Ovšem nad těmito patry jsou ty skutečné zákulisní procesy globální korupce. Korporativní fašismus v podobě big farma, vojenskoprůmyslového komplexu, potravin, které propojují finanční zájmy Wall Streetu a londýnské City. Globální bankovní konglomeráty, které ve své neprůhledné mašinérii perou obrovské objemy peněz díky složitým mechanismům. Jakákoli světská spravedlnost, jakékoli zákony jsou na ně krátké. Oni jsou sami sobě soudci.
Donald Trump
Donald Trump a jeho rodina přišli do Bílého domu s nesčetnými obchodními a osobními vztahy po celém světě. Existovalo nejméně 111 Trumpových společností, které měly obchody v nejméně osmnácti různých zemích, včetně projektů v Saúdské Arábii, Indonésii, Indii a Panamě. Ve snaze vyhnout se během svého prezidentství střetu zájmů, Donald Trump prohlásil, že stovky svých podniků vloží do svěřenského fondu, který budou spravovat jeho dospělí synové. To je přesně to, o čem jsem hovořil, a k čemuž se okruhem vracím. Generace dětí přebírají pochodeň, a rozšiřují politicko-obchodní impérium svých rodičů. Rodiče, často vysocí politici, si tak mohou umýt ruce a prohlašovat, že s tím přece nemají nic společného. Učebnicový příklad lokální i globální korupce. Popsal jsem to velmi podrobně v mém dvoudílném pořadu Zločinecký podnik Bidenů, nebo trojdílném pořadu Klan Bushů. Bidenovi rozsáhle podnikali v Číně nebo Ukrajině, Bushovi v arabském světě, Donald Trump v Izraeli, Rusku nebo Indonésii a tak dál. Jako příklad u Donalda Trumpa, uvedu Jareda Kushnera, a Ivanku Trumpovou. Jared Kushner se do rodiny Trumpových přiženil z vlastního realitního impéria. Jeho otec Charles Kushner a další členové rodiny, rozvíjeli své podnikání zaměřené především na New Jersey, včetně bytových domů a komerčních nemovitostí. Rok po Jaredově promoci na Harvardu v roce 2003 byl Charles zatčený na základě obvinění z daňových úniků, nezákonných darů na volební kampaň, a ovlivňování svědků. Stíhání tehdy vedl americký prokurátor Chris Christie, který se později stal guvernérem New Jersey, a působil v Trumpově administrativě jako protidrogový car. 4. března 2005 byl Charles Kushner usvědčený, a odsouzený ke dvěma letům federálního vězení. Potom, co jeho otec nastoupil do vězení, převzal Jared další zodpovědnost za společnost Kushner Companies. V lednu 2007, tedy ve stejném roce, kdy se seznámil s Ivankou, uzavřel svou největší sázku, která se mu vymstila, a která pro rodinu znamenala hlavní zdroj finanční zranitelnosti. S využitím půjček koupil budovu na Páté avenue 666 v New Yorku. Kancelářská věž s hliníkovým pláštěm zabírá celý blok mezi Padesátou druhou a Padesátou třetí ulicí v centru Manhattanu, nedaleko slavného Rockefellerova centra. Společnost Kushner Companies nemovitost značně přeplatila. Kushnerovi zaplatili 1200 dolarů za čtvereční stopu, což je dvojnásobek předchozího rekordu 600 dolarů. Jak napsala realitní publikace The Real Deal, šlo o nejdražší nákup jedné budovy v historii Ameriky. Dále nebudu zabíhat příliš do detailů. Následující rok se Jared Kushner ujal vedení společnosti Kushner Companies jako její generální ředitel. Jakmile byl jeho tchán Donald Trump zvolený, Kushner usiloval o vysokou pozici v Bílém domě, a také ji získal. Stal se jedním z nejbližších Trumpových poradců. Když prezident Trump přivítal čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve svém domě Mar-a-Lago na Palm Beach, Peking využil Jareda Kushnera jako zadní komunikační kanál. Čínská vláda se už pokusila Trumpovým dvořit prostřednictvím dobré vůle drobných výhod. V březnu 2017 čínská vláda rodině konečně udělila třicet osm ochranných známek pro různé Trumpovy projekty. Ovšem předtím je více než deset let odmítala schválit. Ivanka Trumpová má hluboké obchodní vazby s politicky propojenými čínskými společnostmi. Mezi lety 2013 až 2015 si její společnost nechala vyrábět oblečení od společnosti vlastněné čínskou vládou. Od zvolení svého otce prezidentem se zavázala, že se bude vyhýbat obchodům se státními společnostmi. Sledovat tyto vazby ale není vždy snadné. Boty Ivanky Trumpové každoročně vyrábí také společnost Huajian Group v čínské provincii Ťiang-si. Tuto společnost založil v roce 1984 bývalý důstojník čínské lidové armády jménem Zhang Huarong, který je dnes hluboce napojený na mocenskou strukturu Komunistické strany Číny. Je členem Čínské lidové politické poradní konference, exkluzivního vysokého poradního orgánu strany. Jsou to ale jen drobnůstky, které se zdaleka nevyrovnají podnikání Bidenových a Kerriových v Číně. Jenže, když začneme pátrat dál, prokutáme se k další globální korupci. Jared Kushner vyjednal předběžnou dohodu s čínskou pojišťovací skupinou Anbang Insurance Group. Je to čínská finanční instituce se sídlem v Pekingu, a podle listu Financial Times jedna z politicky nejvíce propojených čínských společností. Předseda této společnosti, Wu Siao-chuej, byl ženatý s vnučkou Deng Siao-pchinga, někdejšího nejvyššího čínského vůdce. Kushnerova jednání se skupinou Anbang probíhala jak před Trumpovým zvolením prezidentem, tak po něm. Anbang od jednání odstoupil, když dohodu odhalil deník New York Times, a objevily se otázky ohledně střetu zájmů. O několik měsíců později byl Wu Siao-Hui zadržený čínskými úřady. Kushner a jeho otec Charles, také usilovali o půlmiliardový obchod s miliardářem z malého blízkovýchodního státu Katar. Na povahu těchto jednání upozornila The Intercept, investigativní publikace s velmi solidní novinářskou praxí. Šejk Hamad bin Jassim al-Thani, vedl rozsáhlá jednání s oběma Kushnerovými. V průběhu let 2015 a 2016, kdy probíhala volební kampaň, Jared a jeho otec jednali o refinancování své nemovitosti přímo s šejkem al-Thanim. Tato jednání pokračovala až do jara 2017. V prosinci 2016 se Kushner také tajně setkal s ruskou bankou Vněšekonombank. Tato státní finanční instituce má blízko k Vladimiru Putinovi. Kushner se setkal se Sergejem Gorkovem, šéfem banky a absolventem ruské akademie Federální bezpečnostní služby neboli FSB. FSB je domácí zpravodajská složka ruské vlády. Kushner tvrdil, že setkání bylo obecně diplomatickou záležitostí. Představitelé banky uvedli, že se jednalo o schůzku s Kushnerem jako s šéfem jeho rodinného realitního podniku. Kushner má také úzké finanční vazby na izraelskou rodinu Steinmetzů, která vydělala peníze na mezinárodním obchodu s diamanty. Beny Steinmetz byl v Americe vyšetřovaný kvůli uplácení zahraničních úředníků výměnou za práva na těžbu. Kushner a Benyho synovec Raz Steinmetz, jsou společníky nejméně patnácti nemovitostí na Manhattanu, a projektu Trump Bay Street v New Jersey. Jen několik týdnů po inauguraci Donalda Trumpa v roce 2016, si čínská podnikatelka Angela Chen koupila za 15,8 milionu dolarů penthouse v Trump Park Avenue, bytovém domě na manhattanské Upper East Side. Nemovitost, kterou dříve obývali Ivanka a Jared, Chenová koupila od společnosti Trump Park Avenue, LLC. To je subjekt kontrolovaný společností Trump Organization, takže výsledkem transakce byly fakticky peníze v kapse prezidenta Trumpa. Zajímavé je, že penthouse nebyl v té době na trhu, a neměl uvedenou žádnou cenu. Velmi zajímavé jsou ale vazby. Angela Chen předsedá společnosti China Arts Foundation, kterou založila Deng Rong, dcera bývalého čínského vůdce Deng Siao-pchinga. Deng Rong působila jako viceprezidentka Čínské asociace pro mezinárodní přátelské kontakty, pobočky zpravodajské a zahraniční propagandistické divize Lidové osvobozenecké armády. Akademici a vládní experti označují tuto pobočku za zástěrku čínské rozvědky. Její kanceláře se nacházejí v pekingském areálu, který využívají vojenské jednotky. Další vzorec začal krátce po Trumpově zvolení. Vlády Bahrajnu a Ázerbájdžánu uspořádaly národní, respektive náboženské oslavy v hotelu Trump International, jen několik bloků od Bílého domu. Trump moudře slíbil, že po svém zvolení bude veškerý zisk z podobných návštěv zahraničních představitelů věnovaný do federální pokladny. To je skvělé, ale vyžaduje to intenzivní monitorování. Není pochyb o tom, že tyto vlády očekávají, že když Trumpovi předhodí svůj byznys, dostanou na oplátku příznivé zacházení. Jak ukazuju v mnohých mých pořadech, v mnoha zahraničních režimech se takto dělá politický byznys. Vezměme si třeba čínskou banku Bank of China, čtvrtou největší banku na světě. Bank of China si prokutala cestu na vrcholové americké politiky. Navázala partnerství s Bidenovými, do své správní rady dosadila švagrovou někdejšího šéfa senátní většiny Mitche McConnella, a nakonec se stala významným věřitelem společnosti Donalda Trumpa, Trump Organisation. Tedy současný i bývalý americký prezident, a někdejší šéf senátní většiny. Dobré plusové body pro čínskou vlajku. Jen tento vzorec nám stačí, abychom si uvědomili míru internacionalizace a globalizace korupce. Politici se zpovídají globálním finančním zájmům, nikoli nějakým lokálním voličům. Voliči představují nevědomé a důvěřivé pěšáky v obrovské globální hře, a jsou těmi posledními, na kom záleží. Všechno jsem to probíral v mých čtyřech pořadech o čtyřech amerických prezidentech, a jejich rodinných klanech. Clintonovi, Bushovi, Trumpovi a Bidenovi. Protože je tato kapitola o Donaldu Trumpovi, uvedu poslední příklad. Vezměme si Trump Soho. Moderní, stylový šestačtyřicetipatrový hotel za 450 milionů dolarů na Spring Street v New Yorku. Trump Organization spolupracovala s developerskou společností Bayrock Group, která poskytla na projekt kapitál. Projekt byl dokončený v roce 2010. Společnost Bayrock Group založil Tevfik Arif, kazašský realitní magnát z bývalého Sovětského svazu. V roce 2010 byl Arif v Turecku zatčený, a obviněný z provozování prostituce a obchodování s lidmi. Obvinění byla nakonec stažená. Arif měl ve své vlasti politické vazby, včetně obchodních vazeb na Viktora Chrapunova, bývalého kazašského ministra energetiky, a bývalého starosty města Almaty. Chrapunov byl zapojený do rozsáhlého systému praní špinavých peněz. Jak uvedl deník Financial Times, mezi desítkami společností, které podle almatských právníků používala Chrapunovova síť na praní špinavých peněz, byly tři s názvem Soho 3310, Soho 3322 a Soho 3203. Každá z nich byla společností s ručením omezeným, což znamená, že jejich vlastnictví bylo možné snadno utajit. Společnosti byly založené v dubnu 2013, a sloužily k nákupu bytů, které odpovídaly jejich názvům v hotelu Trump Soho. Na projektu Trump Soho se podílel také další ruský emigrant jménem Felix Sater. O něm jsem také široce mluvil v mém trojdílném pořadu Trump a ruská mafie. Felix Sater emigroval ze Sovětského svazu do Brooklynu, když mu bylo osm let. Podle Satera utekl s rodinou z komunistické země kvůli pronásledování Židů. Felix Sater začal svou kariéru jako burzovní makléř, ale potom v roce 1991 přišel o svou obchodní licenci po incidentu v hotelu, kde bodl komoditního makléře sklenicí od margarity. Rok strávil za mřížemi. Z vězení odešel s manželkou a dítětem, které musel živit, a spojil se s přítelem z dětství, který provozoval makléřskou firmu napojenou na mafii. Felix Sater byl s projektem Trump Soho spojený tím, že pracoval pro společnost Bayrock, která byla Trumpovým partnerem v této nemovitosti. Sater u sebe prý v roce 2007 nosil vizitku, na které se uváděl jako hlavní poradce Donalda Trumpa. Další spojkou Bayrocku byl Tamir Sapir, který pocházel z Gruzie. Dnes už zesnulý Tamir Sapir byl také emigrantem ze Sovětského svazu, který přišel do Ameriky, a prodával elektroniku agentům KGB z obchodu na Manhattanu. Tamirův syn Alex se také podílel na projektu Trump Soho. Obchodním partnerem a švagrem Alexe Sapira, je Rotem Rosen, bývalá pravá ruka izraelského miliardáře sovětského původu Lva Levieva. Lev Leviev je oligarcha, který se může pochlubit dlouholetými vazbami na Vladimira Putina, a ruského prezidenta považuje za věrného přítele. Naopak, jeho švagrem je Rotem Rosen. Lev Leviev figuruje v Trumpově finančním propojení i jinak. Když Donald Trump hledal v Moskvě nemovitosti, sešel se v roce 2007 s Levievem, aby s ním probral možnosti. Leviev také prodal Jaredu Kushnerovi část staré budovy New York Times, nacházející se na Times Square v říjnu 2015. Hypotéky na Trump Soho vystavil ukrajinský podnikatel Sam Kislin. Narodil se v roce 1935 v Oděse na Ukrajině, a v 70. letech emigroval do Ameriky. Nakonec se dostal do newyorského Brooklynu, kde s pomocí ruských emigrantů začal podnikat v oblasti elektroniky. Jeho partnerem v tomto podniku byl Tamir Sapir. V roce 1976 prodali dvě stě televizorů do Trumpova hotelu Commodore. Brzy začal obchodovat se Sovětským svazem, a založil firmu obchodující s komoditami. FBI ale tvrdila, že Kislin je členem ruské mafie. Mezinárodní policejní organizace Interpol, ve zprávě z roku 1996 uvedla, že Kislinovu firmu Trans Commodities využívali dva uzbečtí mafiáni k podvodům a zpronevěrám.
Závěr
Na profilech vrcholových politiků, které jsem vybral, vidíme, jak se jejich obchodní zájmy globalizují. V systému se ukotvuje globální korupce rodinných klanů a přátel, kteří spolu dělají business. Vrcholoví politici představují naaranžované figuríny ve výkladní skříni, kteří jsou hezky oblečení, správně se usmívají a říkají to, co mají říkat. To je fasáda politiky coby maskování organizovaného zločinu v zákulisí. Globálního organizovaného zločinu, který splétá své nitky všude kolem nás. Neviditelná chapadla, do kterých jsou zapletení politici, rozvědky, podnikatelé, korporace, big farma, vojenskoprůmyslový komplex a zejména mezinárodní bankovní kartely. Generace politiků a jejich dětí tuto globální korupci upevňují. Postupují na políčkách globální šachovnice o mocenské políčko výš. Pokud systému dobře slouží, jsou odměnění kariérním postupem. To jsme viděli u Kamaly Harrisové, a jejím krytí zneužívání dětí kněžími. Viděli jsme to také u rodinného klanu Clintonových nebo Bidenových. Také pseudosociální politik Bernie Sanders něco jiného říká, a něco jiného dělá. Brojí proti milionářům a korporacím, ale když se stal členem klubu milionářů, najednou je už nekritizuje. Stejně tak nekritizuje ani korporace, se kterými kšeftuje, a do kterých investuje. Viděli jsme to také na Baracku Obamovi a jeho nejlepších přátelích. Stejně jako obchodní a finanční zákulisí Donalda Trumpa je maximálně znepokojivé. Naše ústavní republiky jsou skutečně ohrožené, když politici upřednostňují loajalitu k rodině a budování majetku před loajalitou k vlastní zemi. Zakořeněná systémová globální korupce je vše prostupná. Čím dříve si tohle uvědomíme, tím dříve prohlédneme podvod voleb jako iluzi výběru. Veřejné divadlo, které má navozovat svobodu a demokracii, ale ve skutečnosti tito mafiánští političtí gauneři, blokují, zakazují a nálepkují jakoukoli podstatnou kritiku. Ne kritiku drobných kšeftíčků ala Čapí hnízdo, ale kritiku systémové globální korupce. Jsou to ochranné mechanismy systému, jak eliminovat všechny prvky, které nabourávají jeho monopol. Rozpraskané trhliny systému, které mohou být katastrofické pro jeho samotnou existenci. Stále více lidí si uvědomuje, že míra zakořeněné globální korupce je tak intenzivní, že žádné kosmetické změny situaci nespraví. Žádné podvodné volby situaci nespraví. Jen zabetonují status quo, a vymění naaranžované, dobře oblečené, a hezky mluvící figuríny ve výkladní skříni. Figuríny, které zneužívají veřejnou službu občanům, jako zástěrku pro rodinné obohacování a přístup k moci. K tomu používají marketing pro vybraný cílový elektorát. PR agentury, které mají profesionální nástroje pro metody sociálního inženýrství, jsou za to dobře placené. Hrají si s našimi nadějemi, tužbami a emocemi. Brnkají na naše niterné potřeby, mentalitu a psychologii. Bohatí a mocní si tento systém vytvořili pro sebe, ne pro nás. Nedovolme jim v tom pokračovat.