Špiónské družice

Chcete-li mě pravidelně podpořit, zašlete prosím drobnou, ale pokud možno pravidelnou částku na účet:
217845530/0300
Iban: CZ90 0300 0000 0002 1784 5530
BICSWIS: CEKOCZPP
Můžete také jednoduše použít QR kódy.

100 Kč

250 Kč

500 Kč

Pomůže také sdílení na sociální sítě.

A k čemu použijeme Váš dar? Dozvíte se zde.

2. díl

audio

Druhý díl se zabývá nejnovějšími vývoji v oblasti satelitů a vesmírných programů. V úvodu se zmíní o odhalení Edwarda Snowdena, který odhalil některé tajné družice americké vlády. V dalších kapitolách se pak podíváme na nejnovější družice NROL-44 a 47, NROL-71 a NROL-101, které jsou součástí amerického vojenského programu. Pořad dále popisuje komercionalizaci družic, úpravu počasí a kontrolu 5G družic. V dalších kapitolách se zaměří na začátky armádních projektů z vesmíru, včetně programů s využitím mikrovln a laserů. Pořad se také zabývá super tajnými vojenskými projekty a technologiemi, jako je program KUBERNETES pro ovládání chytrých měst z vesmíru a technologie LDAL pro vesmírné války, úpravu počasí a kontrolu davů. Závěrečná kapitola pojednává o nejznámějších družicích, které byly v minulosti vypuštěné a jsou dodnes v provozu.

Úvod

Minulý díl byl takovým vstupem a předpolím pro tento díl, abychom měli všichni stejnou startovací odpalovací pozici na rampě, protože je důležité pochopit základy problematiky satelitů, a jejich škálovatelnosti, roli a využití. Jinak bychom dostatečně nepochopili tento díl. Pověděli jsme si o družici, že jde v podstatě o umělý měsíc, podívali jsme se dovnitř družice, na stavbu družice, na kategorie a typy družic od počasí přes komunikaci po armádu, pověděli jsme si o tom, jak se vypouštějí družice na oběžnou dráhu, o rychlostech a výškách družic, typech oběžných drah atd. Protože vždycky tvrdím, že pro pochopení současnosti je nutné se podívat na začátek probíraného tématu, začal jsem pěkně z gruntu přímo od začátku Studené války. Sovětského Sputniku, amerického programu Corona, potom Hexagon, amerického Národního úřadu pro průzkum, družic KH tedy Key Hole resp. pohled klíčovou dírkou, ale podívali jsme se také na evropskou emancipaci, tedy francouzskou družici Spot1, Hélios a evropskou kosmickou agenturu. Začal jsem rozebírat technologie vojenských družic od radarů přes infračervené záření až po optické kamery, ale dotkl jsem se také družice Ikonos se stále lepším rozlišením. Proto pokud jste neslyšeli minulý díl, rozhodně vám ho doporučuji k poslechu.

Supertajné projekty: Sentient a ZUMA

Na současném trhu existují v zásadě tři hlavní komerční společnosti provozující satelity. První je společnost Maxar, která vlastní jedny z nejvýkonnějších satelitů s vysokým rozlišením v soukromém sektoru. Druhou společností je Planet, která provozuje soustavu malých družic, které každý den snímkují celou zemskou pevninu. Třetím dodavatelem je společnost BlackSky. Všechny snímky od amerického Národního úřadu pro průzkum, armády a ostatních komerčních satelitních společností v kombinaci s dalšími geoprostorovými informacemi, vytvářejí obrovské množství informací, které je mnohem větší, než by dokázala projít velká armáda lidí. Nevěděli by, na co se dívat, kam zaměřit pozornost, bylo by to jako hledání jehly v kupce sena. Aby Národní úřad pro průzkum dokázal udržet krok s tímto množstvím satelitních informací, obrátil se částečně na umělou inteligenci. Tyto systémy naučí vyhledávat věci, které potřebují. Umělá inteligence bude sama podle algoritmů vyhodnocovat důležitost objektů, podezřelé cíle, jednoduše umělá inteligence bude sama prozkoumávat obrovské množství satelitního snímkování. Jedním z takových systému je přísně utajovaný projekt Sentient. Výzkum související s programem Sentient probíhá přinejmenším od října 2010, kdy Národní úřad pro průzkum zveřejnil žádost o poskytnutí bílých knih o programu SentientEnterprise. V prezentaci se uvádí, že program dosáhl svého prvního milníku v oblasti výzkumu a vývoje v roce 2013, ale podrobnosti o tom, jaký milník to vlastně byl, zůstávají utajené. Tento přísně tajný projekt Sentient má za cíl pomoci analytikům spojit body ve velkém objemu dat. Sentient je takovým všestranným analytickým nástrojem. Sentient je takovým všežravým analytickým nástrojem, který je schopen pohltit data všeho druhu, dávat smysl minulosti a přítomnosti, předvídat budoucnost a nasměrovat satelity na to, co určí jako nejzajímavější části této budoucnosti. Je to takový umělý mozek na základě umělé inteligence, který přijímá velké objemy dat a zpracovává je. Sentient katalogizuje běžné vzorce, odhaluje anomálie a pomáhá předpovídat a modelovat potenciální způsoby jednání nepřátel. A jak víme, Amerika nikdy žádné přátele nemá. Má pouze dočasné spojence. V tomto projektu ale nejde pouze o snímkování, ale také o elektronické odposlechy mezinárodní komunikace. Projekt Sentient ale také získává finanční údaje, informace o počasí, statistiky přepravy, informace z vyhledávání na Googlu, záznamy o nákupech léků a další. Hovořil jsem tady o společnosti BlackSky, která provozuje družice. BlackSky získává data z 25 satelitů, více než 40000 zpravodajských zdrojů, 100 milionů mobilních zařízení, 70 000 lodí a letadel, osmi sociálních sítí, 5000 environmentálních senzorů a tisíců zařízení internetu věcí. V budoucnu plánuje mít až 60 vlastních satelitů pro pozorování Země. Všechny tyto informace se dostávají do různých procesů zpracování podle jejich typu. Ze zpráv může BlackSky získat osoby, místa, organizace a klíčová slova. Ze snímku může zmapovat, které budovy se zdají být poškozené po zemětřesení. Všechna tato zpracovaná, ale stále různorodá data jdou do toho, co technický ředitel společnosti BlackSky Scott Herman nazývá "obřím analytickým fúzním strojem", který se z nich snaží udělat něco víc než jen součet jejich částí, říká satelitům, co s nimi mají dělat, a upozorňuje lidské analytiky, když události splňují určitá předem stanovená kritéria. A teď si představte, že přísně tajný projekt Sentient veškerá tato data vyhodnocuje. A to je pouze jedna společnost BlackSky. Společnos BlackSkyt Nehovořím o těch druhých Planet nebo Maxar. BlackSky třeba také disponuje algoritmy pro rozpoznávání tvarů, které jsou schopné vybírat pixely, které dohromady mapují daný vzor. Tento algoritmus dokáže vyladit tak, aby vybral třeba obrysy ruských stíhaček. To je jen jedna z dostupných možností vedle odposlechů, protizákonného sledování atd. Co dělají ti udatní ochránci soukromí? Mlčí, protože jde o jednak utajené projekty, ale jednak se obávám, že nemají ani myšlenkový dosah a intelekt na pojmutí šíře těchto družicových rizik. Tak budou hrdinsky hřímat o tom, že nějaké ministerstvo vyžádalo něčí datum narození nebo že nějaký úředník nahlédl do soukromých údajů někoho. Lidé mají pocit, jak bojují proti odposlechům, sledování, plácají rukama, jakou máme svobodu a demokracii, zaníceně hovoří o soukromí, ale v podstatě žádné nemáme. U projektu Sentient se ví, že se primárně zaměřuje na svět mimo hranice území USA. Tedy, že sleduje Jižní Ameriku, Afriku, Asii, Austrálii a samozřejmě Evropu.

Ještě méně se toho ví o dalším supertajném projektu ZUMA. Společnost SpaceXElona Muska už prokázala, že může poslat do vesmíru i cenný tajný náklad. V květnu 17 jejich nosná raketa vynesla tajný špionážní satelit NROL-76, v září zase tajný bezpilotní raketoplán X-37B amerického letectva. 7. ledna 2018 nosná raketa Falcon 9 z Mysu Canaveral na Floridě ovšem vynesla pro americkou vládu další supertajný satelit s kódovým označením Zuma. Satelit Zuma je tak tajný, že o něm téměř nikdo nic neví. Jeho výrobcem je společnost Northrop Grumman. Není ale jasné, která vládní agentura má satelit Zuma na povel, ani to, co by měl mít na palubě za vybavení. A není známá ani jeho přesná oběžná dráha.

Edward Snowden odhaluje americké družice

Edward Snowden je bývalý zaměstnanec Národní bezpečnostní agentury (NSA), který v roce 2013 zveřejnil tajné dokumenty NSA, které odhalily podrobnosti týkající se programu sledování Američanů. A právě více světla na americké sledovací operace ve vesmíru vrhají zveřejněné dokumenty Edwarda Snowdena. Tyto přísně tajné dokumenty poodhalily roušku jedné z nejzáhadnějších amerických satelitních misí posledních let, která se pohybuje vysoko nad Zemí a zachycuje komunikaci komerčních satelitů, k nimž jinak americká agentura NSA při sběru informací nemá přístup. Družice, známá pouze pod názvem PAN, byla vyslaná na oběžnou dráhu 8. září 2009 na vrcholu rakety Atlas V na základě smlouvy s neznámou americkou vládní agenturou. Žádná agentura se k vlastnictví družice nepřihlásila. To je velmi neobvyklý krok, protože i Národní úřad pro průzkum, což je provozovatel amerických špionážních družic, veřejně přiznává vypuštění svých satelitů pro sběr zpravodajských informací. Nepolapitelné třípísmenné označení mise zřejmě znamenalo "Palladium at night, paladium v noci". Kromě toho, že jde o název vzácného stříbřitě bílého kovu, může Palladium znamenat také pojistku, "zejména takovou, která je vnímaná jako záruka integrity společenských institucí". Po svém úspěšném příletu na oběžnou dráhu PAN změnila svůj záhadný název na číselné označení USA-207 ve flotile amerických utajovaných družic. Nakonec družicoví pozorovatelé zjistili, že USA-207 se nachází nad Afrikou, protože se dostala na svou výškovou pozici na geostacionární oběžné dráze, kde rychlost lodi odpovídá rychlosti rotace Země, takže může zůstat ve stejné poloze vůči zemi. Přesuňme teď naši pozornost ke stanici MenwithHill. Stanice MenwithHill královského letectva se nachází na anglickém venkově, která usnadňuje komunikaci a zpravodajské služby Spojeného království a Spojených států. Jeden ze Snowdenových odtajněných dokumentů, nazvaný "Two New CollectionAssets to GreatlyExpand MHS Target Coverage" (v překladu Dva nové sběrné prostředky, které výrazně rozšíří pokrytí cílů MHS), pojednává o dvojici satelitů vypuštěných v roce 2009 a provozovaných z MenwithHillu, které mají podpořit sběr rozsáhlých zpravodajských informací z vesmíru. Podle Snowdenova dokumentu má PAN za úkol "sběr zahraničních družic (formsat) z vesmíru, zaměřený na komerční družicové spoje, které nejsou běžně dostupné konvenčními prostředky". FORNSAT je odvětvím sběru signálů, jehož cílem je zachytit signály cizích komunikačních družic. To je úkol, který lze splnit z vesmíru nebo zřízením odposlouchávacích stanic na zemi v dosahu uplink terminálu. Z dokumentů NSA ve Snowdenových archivech vyplývá, že NSA v předchozím desetiletí provozovala desítky takových stanic po celém světě.

Považovalo se ale za nezbytné zřídit "místo na obloze" pro sběr satelitních uplinků v případě, že pozemní stanici nelze z jakéhokoli důvodu zřídit. Úkolem PAN bylo driftovat dostatečně blízko k zájmovým družicím a zachytit veškeré signály, které k nim byly vysílané, a pokrýt všechna konvenční frekvenční pásma v pásmech C-, K a Ka.

Tento Snowdenův dokument byl prvním dokumentem, který spojuje družici PAN se sérií družic s kódovým označením NEMESIS. Toto označení bylo poprvé odhalené v uniklém rozpisu rozpočtu americké vlády.

Snowdenův dokument také obsahoval první snímek moderního satelitu elektronického zpravodajství Orion, známého jako největší družice na světě s obrovskými anténními talíři, které slouží k zachycení komunikačních zpravodajských informací z jejich výškových stanovišť.

Pokročilé družice Orion, známé také pod kódovým označením Mentor, navazují na program zahájený v roce 70, kdy byly vypuštěny první družice ELINT, tehdy s anténami o průměru 20 metrů.

Dvojice družic Orion, která byla vypuštěná v letech 1985 a 1989 raketoplánem SpaceShuttle, měla údajně 50metrové antény a jejím úkolem byl také sběr raketových signálů. V devadesátých letech byl program modernizovaný, aby mohl obsahovat ještě větší antény, a dodnes bylo vypuštěno sedm družic Advanced Orion. Snowdenův dokument odhalil, že Orion 6 měl původně za úkol zkoumat mikrovlnné zdroje v Číně, než přešel ke sběru dat ze satelitní telefonní sítě Thuraya, kterou NSA prolomila někdy na začátku roku 2000, aby mohla odposlouchávat satelitní hovory v Evropě, Africe, Asii a na Blízkém východě.

Jak bylo podrobně popsáno v utajovaném dokumentu, Orion 6 měl předat úkoly spojené se satelitem Thuraya jiné misi a poté se vrátit zpět do Číny, aby pokračoval v průzkumu předtím, než se nakonec ujme mise pokrývající Blízký východ a severní Afriku – což poskytuje přímý pohled na dlouhodobé plánování misí v komunitě signálového zpravodajství. Tímto způsobem Američané kontrolují, odposlouchávají, vyhodnocují a uchovávají veškeré informace o komkoli z nás. Satelity, které nám krouží nad hlavami, a které odposlouchávají a uchovávají informace. Ba co víc, jsou kdykoli připravené ovlivnit počasí v dané lokalitě podle Google patentů, které budu citovat v konkrétní kapitole, nebo využít nejmodernější vojenské technologie k vyřazení provozu klidně celých chytrých měst protivníka, nebo kohokoli, kdo nebude dostatečně vstřícný k americkým zájmům nebo třeba americkým korporacím. Moderní digitální tichá válka z vesmíru. O tom všem budu hovořit v konkrétních kapitolách spolu s důkazy.

NROL-44 a 47

Američané ovšem mají ve vesmíru řadu dalších špionážních družic jako třeba NROL-44. Tato družice je součástí třídy amerických špionážních družic nazvané Orion (známé také jako Mentor nebo Advanced Orion), která zahájila provoz v roce 1995. Právě o Orionu a Mentoru jsem právě teď hovořil. Její odkaz ale sahá až k původním americkým špionážním družicím CORONA z 60 a 70 let. NROL-44 je obrovská družice pro zpravodajství typu SIGINT. Satelity SIGINT jsou základem národních vládních a vojenských bezpečnostních satelitů. Jsou to obrovské věci, pro které nemá žádná soukromá společnost žádný účel. NROL-44 je jednou z největších družic. Váží více než pět tun. Má obrovskou parabolickou anténu, která se ve vesmíru rozvinula do průměru více než 100 metrů, a do rovníkové roviny Země se dostane ve vzdálenosti asi 36000 kilometrů. V této výšce, v oblasti známé jako geosynchronní dráha, se NROL-44 mísí s komerčními telekomunikačními satelity, které se používají například pro televizní vysílání. Jiné sledovací družice obíhají ve výšce asi 500 km od Země, což je oblast Mezinárodní vesmírné stanice. Zatímco v úplných začátcích létaly špionážní družice ve výšce 120-130 km, což je sotva ve vesmíru.

Další americkou špionážní družicí je NROL-47. NROL-47 byla vynesená do vesmíru 12 ledna 18 ze základny Vandenberg Air Force. Ve Spojených státech byla právě tato letecká základna Vandenberg v Kalifornii hlavním místem pro vypouštění mnoha sledovacích satelitů během studené války i v současnosti. Pozorovací družice NROL-47 je součástí celé řady podobných objektů ve vesmíru, které spadají pod správu Amerického průzkumného úřadu. V roce 2017 nechal americký úřad umístit na oběžnou dráhu tři podobné satelity, které vynesla do vesmíru raketa Atlas V. Na rozdíl od satelitu Zuma, jehož mise byla opředena doslova tajemstvím, je účel NROL-47 o trochu více předvídatelný. Z dostupných informací se například ví, že družice bude obíhat proti směru otáčení Země a že takových družic není mnoho. Odborníci se na základě mnoha různých indicií domnívají, že je nejspíše určena k radarovému průzkumu.

NROL-71

Po NROL-47 byla o rok později 19 ledna 19 na oběžnou dráhu vynesená další špionážní družice NROL-71. O misi NROL-71 není známo prakticky vůbec nic. Experti ale dokázali vystopovat jeho dráhu, která je velmi zvláštní. Jde o nízkou oběžnou dráhu, která je vůči rovníku skloněna o 74°. To vedlo k mnoha spekulacím, že satelit mise NROL-71 není dalším z řady optických špionážních satelitů, ale že by mohlo jít o zcela nový typ satelitu. Uvažuje se o satelitu pro radarový výzkum nebo dokonce o testu stealth satelitu. Tedy satelitu, který by nebylo možné sledovat ze Země běžnými prostředky.

NROL-101

O další 2 roky později 13. listopadu 2020 byla na oběžnou dráhu vynesená další americká výzvědná družice NROL-101. Družice samozřejmě také pracuje pro americký Národní úřad vojenského kosmického zpravodajství. Pokud jde o účel satelitu, flotila úřadu NRO pořizuje optické a radarové snímky zemského povrchu, a také přenáší nebo i zachycuje zabezpečenou komunikaci různého původu. Ze zveřejněných informací vyplývá jen to, že satelit mise NROL-101 zřejmě pracuje nad severní polokoulí Země.

Podvod století: Oběžná dráha způsobuje globální oteplování

Než se vypravíme k 5G satelitům, chtěl bych rozptýlit ještě jeden mýtus ohledně podvodu století. Ten podvod tvrdí, že za globální oteplování může lidstvo, resp. fosilní paliva, nebo to, že jíme maso, protože dobytek produkuje CO2. Už více než 60 let Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) ví, že změny, které se odehrávají v planetárních modelech počasí, jsou zcela přirozené a normální. Abych byl přesný, bylo to v roce 1958, kdy poprvé NASA zpozorovala změny v oběžné dráze Země kolem Slunce a změny sklonu zemské osy. Obě pozorování jsou zodpovědná za to, co dnešní klimatologové nazývají oteplováním, (nebo v závislosti na jejich agendě změnou klimatu, jelikož někde dochází i k ochlazování).

Jinak řečeno, planetu žádným způsobem nepřehřívají ani neochlazují lidé tím, že jezdí v SUV, tedy sportovní užitková vozidla, anebo jedí hovězí maso.

NASA to ale dosud neuvedla na správnou míru a rozhodla se zůstat v pozadí a nečinně přihlížet tomu, jak se pseudo-liberálové a eko-alarmisté vzrušují nad světem, který kvůli nadměrnému množství dobytka anebo plastových brček zřejmě do 12 let zanikne. V roce 2000 NASA na své webové stránce EarthObservatory zveřejnila informace o teorii Milankovičových cyklů a prozradila, že planeta se ve skutečnosti mění kvůli vnějším faktorům, které s lidskou činností vůbec nesouvisí.

Tato informace se ale ani po 20 letech nedostala k mainstreamu. Jaká je vlastně pravda o změně klimatu? Pravda se mnohem více podobá tomu, co předložil srbský astrofyzik, MilutinMilankovič, po kterém je pojmenována zmíněná teorie.

Ta dokazuje, že největší vliv na měnící se modely klimatu mají výkyvy slunečního záření v závislosti na ročních obdobích a zeměpisné šířce, které dopadá na Zemi rozdílnými způsoby a v rozdílných časech. Nicméně nejzávažnějším faktorem ovlivňujícím zemské klima je samotné SLUNCE. Země se vychyluje ze své osy a také ze směru své rotace. Při vyšším náklonu zemské osy se roční období na Zemi stávají mnohem extrémnějšími, zatímco při nižším náklonu osy se stávají mnohem mírnějšími.

Podobná situace existuje u osy zemské rotace, která v závislosti na tom, která polokoule směřuje v perihéliu ke Slunci, může velmi ovlivňovat sezónní extrémy mezi oběma polokoulemi. Na základě těchto různých proměnných, srbský astrofyzik Milankovič dokázal přijít s komplexním matematickým modelem, který dokáže zpětně v čase počítat teploty povrchu Země.

A závěr je prostý: Klima na Zemi se měnilo stále a není to naše vina.

Když Milankovič poprvé přišel se svým modelem, byl téměř půl století ignorovaný. V roce 1976 studie zveřejněná v časopise Science potvrdila, že teorie Milankovičových cyklů je přesná a skutečně koresponduje s různými obdobími klimatických změn, ke kterým docházelo v průběhu celé historie.

Tyto cykly trvají i stovky anebo tisíce let, proto je zavádějící tvrzení eko-alarmistů, že současné teploty jsou nejvyšší, od kdy se měří. Teploty se totiž neměří dost dlouho na to, aby bylo možné zachytit celý cyklus. Začaly se měřit v době, kdy jsme se nacházeli v úseku narůstající křivky, která je ale pouze částí cyklu. Obraz o celém cyklu nám tak uniká.

V roce 1982, šest let po zveřejnění této studie, Rada pro státní výzkum USA uznala teorii Milankovičových cyklů za pravdivou.

Kdybych to měl shrnout do jedné jediné věty, zněla by: Nejzávažnějším faktorem ovlivňujícím zemské klima je Slunce. Tečka.

Klimatické podmínky se budou v každém čase dramaticky lišit v závislosti na postavení Země vůči Slunci, a to bude vytvářet drastické abnormality vymykající se všemu, co si lidé mysleli, že vědí o fungování Země.

Místo toho, aby přijali tuto pravdu, dnešní zaplacení klimatologové spolu se pseudoliberálními politiky a stejně vinnými mainstreamovými médii trvají na tom, že nepoužívat opakovatelně použitelné nákupní tašky na potraviny v supermarketu a nevlastnit vozidlo na elektrický pohon ničí planetu tak rychle, že jako řešení musíme rozhodně zavést globální klimatické daně. Je to globální podvod století podobně jako agenda covidismu. Soustředit se na jeden virus z milionů ostatních virů, které kolem nás poletují, a na tom jednom viru vybudovat obří marketing a agendu. Je to tak zvráceně geniální jako agenda kolem globálního oteplování, za které může lidstvo. Ano, globální oteplování probíhá, ale rozhodně za něj nemůže lidstvo, ale jednak zemská oběžná dráha a hlavně slunce. Jak prosté. Až se o tom s vámi bude někdo hádat, klidně ho odkažte na tento pořad. Diskuse o klimatických změnách není o vědě. Jedná se o snahu elity zavést politickou a ekonomickou kontrolu nad populací. Je to další způsob, jak rozdělit světovou populaci na ty, co věří v globální oteplování způsobené člověkem, a ty, co v něj nevěří, podle prastarého pravidla vládnutí rozděl a panuj.

Komercionalizace družic

Mohli bychom si na tomto místě položit úplně tu nejzákladnější nejtriviálnější otázku. Proč se americká vláda rozhodla odtajnit techniku, která pořizuje snímky s vysokým rozlišením? Americká armáda si v 90. letech minulého století uvědomila, že ve Spojených Státech už dávno nebyla hnacím motorem informačních technologií. Před 70 lety se většina počítačové síly v Americe soustředila na ministerstvu obrany. Když ale udělal Microsoft z ministerstva obrany trpaslíka, bylo jasné, že se armáda potřebuje poohlédnout po soukromém sektoru, jinak síla tohoto hnacího motoru neporoste, a pokrok v informačních systémech se zpomalí. Došlo jim, že vojenská informační nadvláda nebude spočívat v tom, že si armáda bude vyvíjet svou vlastní informační technologii, ale že spíš bude prvním, kdo dostupnou technologii využije. To je v podstatě strategie, kterou armáda začala používat. A první úspěchy se už začly objevovat. Vojenský sektor těžil z relativně zdravé ekonomické situace soukromého sektoru, který se zabývá výzkumem a vývojem. Vybavení družic je stále dokonalejší. Družice Ikonos2 společnost SpaceImaging, přinesla v roce 2004 ještě lepší snímky s rozlišením jen půl metru na pixel. Nabízí se otázka, jestli tyto snímky nezačaly ohrožovat nadvládu americké armády v dálkovém snímkování. Nikdo snad nepochybuje, že by se armáda dobrovolně vzdala své hegemonie v oblasti rozlišení snímků. Komerční snímkování armádu samozřejmě hned tak nedohoní. Vojáci si vždycky najdou způsob, jak být stále na špici. Komercionalizace družicových snímků má několik výhod, ale také přináší jistá rizika, ať už pro státy nebo pro jedince. Naše schopnost přistupovat a získávat nové informace se dramaticky změnila díky družicím. Na druhou stranu to ale může přinést mnoho špatného. Třeba najednou zjistíme, že naše soukromí a náš malý životní prostor, který potřebujeme, abychom si udrželi svou individualitu, je narušený. Ačkoli je družice Ikonos určená především ke komerčnímu využití, může nás špehovat stejně dobře jako vojenské družice za Studené války. Tato demokratizace špionáže vyvolává rozpory. Kdo určí, jak daleko to má jít? A i kdybychom to nakrásně určili, vlády to zcela jistě dodržovat nebudou. Kvůli minimalizaci rizik spojených se zneužitím špionážních družic, americká vláda přísně kontroluje šíření těchto snímků. Space Imaging je soukromá společnost, ovšem musí respektovat pravidla šíření svých produktů, která vydala americká vláda. Tak například, pokud se americké jednotky účastní nějakého konfliktu, vláda může omezit přístup družic na místo, kde se konflikt odehrává. Americké vládě jde prostě o to, aby mohla přerušit komerční družicové snímkování během bojů a nad citlivými místy. Největším klientem společnosti Space Imaging jsou americké zpravodajské agentury. Takové strategické partnerství sebou musí nutně přinášet jistá omezení. Space Imaging by se jako dobrý partner americké vlády nepokusil udělat něco, co by mohlo ohrozit nějakého Američana nebo spřáteleného vojáka. To znamená, že neukáže něco, co by jiní neměli vidět.

Ovládání a úprava počasí z družic

Samozřejmě americká armáda, a postupně se k ní přidávaly další jako ruská nebo čínská, začaly vyvíjet družice, které budou moci v propojení s pozemními radarovými systémy kontrolovat, ovlivňovat a upravovat počasí. Začnu několika patenty, které jsou standardně dostupné na Internetu. První patent nese název Satelit pro úpravu atmosféry. Ocituji Abstrakt: Družice pro modifikaci atmosféry má být počátkem možné celosvětové sítě družic, jejichž cílem je zlepšit stav Země prostřednictvím použití technik a monitorování vedoucích k modifikaci atmosféry. Zdroje energie pro uvedenou družici jsou: sluneční, elektrická, energie částicového svazku (svazků), laser a magnetohydrodynamika. Družice je schopná na správné rovině oběžné dráhy identifikovat cílové oblasti a umístit "M-sondy" pro monitorování, odběr vzorků nebo modifikaci atmosféry. Počet typů modifikací atmosféry, které družice provede, není omezený. To je první patent. Další patent nese název Úprava počasí pomocí umělých družic. Ocituji opět z abstraktu, popisu patentu: Systém družicové modifikace počasí využívá pozemní družice k využití sluneční energie k úpravě termodynamiky a složení zemské atmosféry. Systém má tři podsystémy: První subsystém zahrnuje síť pozemských družic zvaných družicové motory, které slouží k odrážení sluneční energie, nebo k přeměně sluneční energie na jiné formy energetických paprsků vypouštěných na určená místa. Média na těchto místech a média, kterými paprsky energie procházejí, tyto energie absorbují a mění je na teplo. Druhý subsystém zahrnuje rozsáhlou síť zařízení pro dálkové snímání. Tyto snímače se používají k měření místního složení médií, dynamických parametrů a termodynamických vlastností. Naměřené údaje ze senzorů jsou přenášené zpět do třetího subsystému, který zahrnuje síť pozemních řídicích stanic. Tyto pozemní stanice zajišťují navádění energetických paprsků odhadováním charakteristik každého paprsku a jeho trajektorie cílového bodu jako funkce času. Integrace těchto tří subsystémů vytváří smyčku navádění a řízení energetického svazku se zpětnou vazbou od senzorů. Aplikace systému pro modifikaci počasí zahrnují změnu srážek, rekultivaci pusté půdy, snížení škod způsobených špatným počasím a zlepšení životního prostředí. Mezi aplikace nesouvisející s počasím patří dodávka koncentrované energie do elektráren (v závorce solárních, větrných a vodních), skleníkových farem ve vysokých zeměpisných šířkách a letadel poháněných sluneční energií. Konec citace patentu. Když ovládáte počasí, ovládáte sklizeň plodin a zásoby vody. Vytvořte hlad a žízeň, a dostanete lidi přesně tam, kde chcete. Do stavu nouze, zranitelnosti a vystrašení. Stejně jako můžete zatopit nějakou oblast vyvoláním deště, jako to probíhalo třeba u války ve Vietnamu.

Američané si začly uvědomovat, že pomocí družic mohou efektivně a snadno ovlivnit počasí kdekoli na světě. Deště nebo sucha. K tomu přispěl i výzkum ovládání vzdušných mas, čímž lze vytvořit hurikány, tornáda. To jsem obšírněji rozebíral v mém dvoudílném pořadu Poručíme větru dešti, kde jsem takové technologie pro směrování vzdušných mas popisoval. Nicméně panují velmi silné dohady o změně počasí v Česku v souvislosti s tornádem na Moravě. Na slovenské bouřkové aplikaci Imeteo.sk totiž lidé spatřili velmi neobvyklé útvary nad Brnem v onen kritický den. Šlo o podivné vzorce dešťové bariéry, resp. vodou nasáklé kapsy v atmosféře, ovšem seřazené do naprosto neuvěřitelné podoby střeleckého terče, resp. kruhových radiofrekvenčních vln, kdy jednotlivé celly byly symetricky a s mezerami seřazené na hranách frekvenčních vln. Ovšem to nebylo všechno. Tato srážková bariéra s kapsami plnými vody ve vzduchu byla ostře a jako nožem oříznutá ze severozápadní strany. Doslova to vypadalo, že jde o kryt frekvenčního děla umístěného na stacionární dráze. Prostě podivně oříznutá srážková oblačnost s naprosto divnými kapsami plných vody. K tomu je nezbytná prosycená atmosféra vodními kapsami, a to v dráze fronty, která přináší naopak horký a suchý vzduch. Jakmile fronta dorazí nad vlhkou oblast, začne horký vzduch nasávat vodní kapsy a začíná vznikat supercela, tedy rotující tepelný výměník, který se živí teplým vzduchem padajícím k zemi, kdy do sebe nasává vlhkost, čímž dochází k ochlazení, kondenzaci a uvolnění tepla, které poté prudce stoupá nahoru ve víru a cyklus se opakuje. Tolik teorie o tornádech.

Jenže něco tyto jevy muselo stimulovat už 48 hodin před tornádem na Moravě, tedy od úterka 22. června do čtvrtka 24. června. Už v úterý 22. června v čase 16:10 se najednou a skokově z ničeho nic objevila nad jižní Moravou srážková oblačnost, ovšem uspořádaná do podoby radiofrekvenčního kruhu se středem v trojúhelníku mezi obcemi Suchý, Velenov a Benešov, a to několik desítek kilometrů severně od Brna. Právě tady se nacházel střed radiofrekvenčního pole. Po půlnoci ve středu 23. června začala přicházet z jihozápadu bouřková formace, která dokonale kopírovala cestu a stopu vytvořenou frekvenčně uspořádanými vodními kapsami v atmosféře. Tato vodní hradba mohutně houstne a sílí až do 18:30 večer, ve čtvrtek 24. června. Následně přes vodou ve vzduchu nasycenou oblast prochází z jihozápadu mohutná bouře, která vygeneruje supercelu a následné ničivé tornádo. Jde téměř o jasný důkaz zásahu radiofrekvenčního zařízení. Tato radiofrekvenční bariéra je zajištěná ze stacionární dráhy v rámci projektu globálního ztmívání.

Čína používá vlastní technologii na radiofrekvenční tvorbu srážkové oblačnosti, využívá k tomu několik satelitů, které z geostacionární dráhy zaměřují oblasti v Číně s cílem tvorby takzvané kapsové oblačnosti. Ze stacionární dráhy se poté tyto částice frekvenčně rozkmitají, čímž se lokálně zvýší bodová teplota a na povrchu částice zkondenzuje vzdušná vlhkost. A jelikož ve vzduchu je vždy dostatek vody, s výjimkou opravdu specifických oblastí nad planetou, tak zkrátka stačí zamířit ze satelitu radiofrekvenční dělo a dojde k vytvoření oblačností během pár minut. Tato technologie totiž neumí vyrábět klasickou oblačnost, ale pouze radiofrekvenčně generované kapsy vodní oblačnosti, které fungují na principu mikrovlnné trouby. Nevznikají tak klasické mraky, ale podivné bubliny v oblačnosti. A na Moravě tento modifikátor počasí ze satelitů prostě zpackali. Ten paprsek radiofrekvenčního děla nebo louče, mohl být namířený příliš dlouho. To způsobilo, že bubliny se nasytily vodou do takové míry, že při průchodu frontálního systému jihozápadu došlo k vytvoření supercely a následného tornáda. Je jasné, že takovéto úkazy nepatří do prostoru střední Evropy. Na rozdíl třeba od středozápadu USA, kde jsou pro vzniky tornád přirozené podmínky díky vlhkosti vzduchu z Mexického zálivu a horkého vzduchu z amerických plání. Téměř s jistotou můžeme tvrdit, že jsme se stali svědky úpravy počasí ze stacionární dráhy pomocí satelitů.

20 000 5G družic kolem Země: Každý centimetr pod kontrolou!

V rámci této kapitoly začnu společností Apple. Apple totiž vyvíjí nový tajný projekt, který zahrnuje flotilu satelitů, která bude přenášet Internet přímo do našeho Iphone v rámci bezdrátové technologie. Je nám doufám jasné, co to znamená. Absolutně pod kontrolou z oblohy na každém centimetru našeho pohybu. Apple prý usiluje o nasazení svých satelitů do několika let. V podstatě jde o to, aby Apple mohl komunikovat s Iphony svých uživatelů přes satelity, a nemusel by se tak spoléhat na operátory na pozemní komunikační věže. Měl by prostě svoje družice, které by vlastnil a provozoval. Na tomto projektu pracuje v Applu tucet inženýrů v konkrétním oddělení. Tento projekt Applu vedou Michael Trela a John Fenwick, dva manažeři, kteří před nástupem do společnosti Apple pracovali na satelitní technologii pro Google. Iniciativu dříve vedl GregDuffy, zakladatel a generální ředitel kamerové společnosti Dropcam, kterou Google koupil v roce 2014.

Výrobce iPhonů také nedávno najal významné manažery v oboru bezdrátových technologií, včetně zakladatele společnosti EttusResearchMattaEttuse a Ashley Moore Williamsovou ze společnosti AerosapceCorp. Společnost Apple pracuje na řadě nových typů technologií, od chytrých brýlí s rozšířenou realitou až po technologii samořiditelných automobilů. Když si uvědomíme, že tímto způsobem by Apple mohl uvést do chodu anebo naopak zastavit jejich kompletní portfolio uživatelů, je to šílené. Americká federální komise pro komunikace udělila 29. března 2018 souhlas společnosti SpaceXElona Muska k vypuštění prvních 4.425 satelitů do nízké oběžné dráhy kolem Země. Je to součást širšího programu. Oblohu se totiž chystá zaplnit celkem 42.000 nových komunikačních satelitů, které budou vysílat mikrovlnné záření o milimetrové délce na celou planetu. Tento typ záření má kosmický charakter, a naše zdraví je to poslední, na čem záleží. Tyto 5G satelity budou používat fázové pole antén k natáčení paprsků záření v mobilních telefonech. Fázované pole antény se skládají ze shluků stovek malých antén, které pracují společně, aby střílely paprsek energie na cíl stejně třeba jako kulka, abychom si to dovedli představit. Fázované pole obvykle znamená elektronicky snímané pole řízené počítačem, které vytváří paprsek rádiových vln, které mohou být elektronicky řízené tak, aby ukazovaly v různých směrech, aniž by se antény pohybovaly.

Společnosti SpaceXElona Muska, OneWeb, Boeing a SpireGlobal zažádaly o dalších 20.000 Satelitů na oběžné dráze. Celkem se plánuje 42.000 Satelitů. Z tohoto počtu má 20.000 5G satelitů vysílat zaměřené paprsky intenzivního mikrovlnného záření (beam-forming) nad celou planetou. Má se tím zastřešit propojení 5G pozemních vysílačů se satelity. Jde o satelitní celoplanetární 5G supersíť Elona Muska s názvem Starlink. Dokonce samotná EU v rámci evropské agentury pro kosmický výzkum ESA v květnu 2018 představila projekt s názvem Satellitefor 5G Initiative, tedy Iniciativu pro 5G satelity. Globalisté dočista zešíleli! Nicméně to je důvod, proč města začínají masivně schvalovat 5G technologie v rámci pozemních věží. Je potřeba vybudovat 5G ekosystémy, aby mohly být do těchto systémů napojené.

První dva testovací satelity 5G vypustila společnost SpaceX v únoru 2018. V roce 2019 pak vypustila několik stovek dalších družic. Kompletní sada 20.000 družic byla na oběžnou dráhu vynesená během minulého a tohoto roku. Jistě jste viděli na noční obloze, jak se nahoru táhne řetěz světélek v řadě za sebou. Jde přesně o tento projekt. Jen pro představu, v září 2017 bylo na oběžné dráze kolem Země 1.738 funkčních družic. To znamená, že počet družic je už dnes 11krát vyšší. A co pobláznění ekoalarmisté? Proč mlčí k raketám, které vynášejí družic na oběžnou dráhu? Vždyť je to obrovská ekologická katastrofa. Raketové palivo totiž velmi ničí ozónovou vrstvu Země, která nás chrání před nepříznivými účinky slunečního záření. Jen v roce 2017 se na celém světě uskutečnilo 90 pokusů o start rakety. Rakety, které používají pevné palivo, způsobují masivní poškozování ozonové vrstvy. Zatímco rakety používající jako palivo kapalný petrolej ničí ozon méně, uvolňují do ovzduší obrovské množství černých uhlíkových sazí, zejména ve velkých výškách. Jak víme, počet ročních startů raket se zvýšil zhruba desetkrát, možná i vícekrát, počítačové modely naznačují, že kombinace poškozování ozonové vrstvy a uvolňování černých sazí by mohla způsobit oteplení o 3 stupně nad Antarktidou a snížit množství ozonu ve světové atmosféře o 4 %. Družice 5G mají relativně krátkou životnost, možná jen 5 let, což znamená, že bude docházet k vysokému počtu startů raket, a to nejen v příštích několika letech, ale v dohledné budoucnosti každý rok. Stejně jako budou kapalná a pevná raketová paliva škodlivá pro životní prostředí, vyvíjí společnost Apollo Fusion pohonný systém na bázi rtuti pro vypouštění raket. Rtuť je extrémně silný neurotoxin, který je škodlivý pro všechny formy života, zejména pro člověka.

Rizika ekologické katastrofy jsou monumentální, protože pokud by došlo k poruše a jeden z těchto motorů by explodoval, vysoce toxická rtuť by se šířila atmosférou a nad Zemí. Anebo vesmírný odpad bude také znečišťovat zemi. Každá družice bude mít velikost malé ledničky a bude vážit přibližně 880 kg. Při předpokládané životnosti pouhých 5 let, to znamená, že na oběžné dráze Země bude kroužit obrovské množství vesmírného odpadu. Nakonec všechny tyto družice spadnou na Zemi a při vstupu do zemské atmosféry shoří. Všechny nebezpečné materiály v družicích se uvolní do ovzduší a snesou se na zem v podobě prachu nebo dešťových kapek. Telekomunikační společnosti vytvářejí celosvětovou katastrofu ve jménu technologického pokroku. To nikomu nevadí, ale SUV, sportovní užitková vozidla nebo prdící krávy a prasata produkující CO2, to je prý ekologická katastrofa. Mnohem horší rakety ale vůbec nevadí. Přitom jsme si řekli, že globální oteplování je cyklus, který se střídavě opakuje během staletí, a může za to jednak oběžná dráha, sklon a rotace Země a tím pádem samotné Slunce. Tečka.

Začátky armádních projektů z vesmíru

Přesnost družicových snímků umožňuje vytvořit si skutečnou představu o protivníkových silách. Tak například vojenský nebo zpravodajský analytik vypočítá průměr jedné nádrže. Její úhel a délka stínů mu pak umožňují odhadnout výšku té nádrže. Jakmile analytik vypočítá kapacitu, lze pak odhadnout, kolik letadel může z této základny létat, a to všechno díky jedinému snímku. Existence rozsáhlých databank družicových snímků, také umožňuje sledovat změny určitého místa. Tak třeba na jednom pořízeném snímku všechno zakrývala vegetace. Ovšem starší snímek stejného místa ukázal, co se na tom místě nacházelo, než ta vegetace vyrostla. Může jít třeba o budovy a muniční sklady, cokoli. Tak se díky družicovým snímkům mohou odhalit místa v lese, kde tyto budovy stojí. Existence několika nezávislých zdrojů by měla bránit tomu, aby kdokoli přišel se strašákem mezinárodního konfliktu.

Můžeme se jen domnívat, proč se tak díky tuposti médií, která by měla prověřovat vládní propagandu, skutečně nestává. Ovšem situace spěje mílovými kroky kupředu a je naprosto neslýchané, že média o těchto technologiích neinformují. Existuje sice Smlouva o kosmickém prostoru, která zakazuje zbraně hromadného ničení na oběžné dráze, ale jak všichni víme, takové smlouvy jsou Američanům i dalším velmocem k smíchu. Řada zemí, včetně Japonska, Francie, Jižní Koreje a Spojených států, rozšiřuje nebo vytváří vojenské organizace zaměřené speciálně na vesmír, přičemž představitelé těchto zemí naznačují, ne-li přímo deklarují, potřebu rozšířit své vesmírné zbraňové kapacity. Představím několik z těchto zbraní ze satelitů, a budu se pohybovat v časové chronologii už od 50. let do současnosti, abychom si představili, jak se různé zbraňové vesmírné programy vyvíjely za tehdejších podmínek.

Jedním z prvních amerických projektů, dokonce z dávných 50. let, byl projekt Thor, který nikdy nepřekročil koncepční fázi. Různé koncepty vesmírných zbraní v průběhu let zahrnovaly takzvané "tyče od Boha", nevím jak bych to lépe přeložil, v angličtině rodsfromgod, které by z oběžné dráhy shazovaly zbraně s kinetickou energií, a také malé družice, které by měly palubní zaměřovací systémy umožňující mířit na jiné družice nebo na zem pod nimi. Tento zbraňový systém jsem vybral jako prehistorický, abych demonstroval, že už v této době Američané měli velmi futuristické plány na ovládnutí planety z vesmíru. Jak si ukážeme, tyto plány jsou dnes naprostou realitou. Ovšem tyto technologie vymýšleli i sovětští vědci, i když možná to byli ti nacističtí, které si Sověti s Američany rozdělili po druhé světové válce v rámci operace PaperClip.

Sovětská vesmírná stanice Almaz, jejíž koncepce byla vymyšlená v 60. letech, měla Sovětskému svazu usnadnit vyhledávání cílů na moři. Věřilo se, že přítomnost lidí na oběžné dráze poskytne výkonnou platformu pro orbitální průzkum a umožní rychlou změnu cílů podle vývoje bojů. Sovětský svaz se v šedesátých letech soustředil na závod o Měsíc a první nasazení Almazu odložil až na rok 1973. Světu byl oznámený jako Saljut-2, druhá kosmická stanice Saljut, aby si ostatní neuvědomili, že Sověti měli dva projekty kosmických stanic, natož vojenský. Porucha Saljutu-2 zabránila návštěvě posádky, ale následující vesmírné stanice Almaz Saljut-3 a Saljut-5 už posádky na palubě měly. (Saljut-4 nikdy nebyl vyslaný na oběžnou dráhu.) Uvádí se, že kosmonauti prováděli pozorování alespoň při jedné misi a v roce 1975 dokonce zabudovali do vesmírné stanice velké dělo a zkušebně ho na oběžné dráze odpálili, ale technické problémy se stanicemi zabránily tomu, aby většina misí probíhala v plánované délce. Jak éta plynula, v našem případě šedesátá léta, přicházely další projekty. Americká pilotovaná laboratoř na oběžné dráze byl třetím projektem amerického letectva, který, přestože nikdy nevypustil jediného astronauta, měl v letech 1963 až 1969 bohatý život. Mezi milníky projektu patřil výběr 17 astronautů, vytvoření místa startu na kalifornské letecké základně Vandenberg a úprava kosmické lodi NASA Gemini pro potřeby nového programu.

Jedním z hlavních cílů programu byl průzkum pod kódovým označením Projekt Dorian. Kamerový systém měl mimo jiné pořídit fotografie Sovětského svazu, a to v rozlišení lepším, než jakého by dosáhla jakákoli družice té doby. Vesmírná laboratoř také mohla nést rakety (ne jaderné, ale něco, co by vyvolalo strach) a sítě k zachycení nepřátelských kosmických lodí. Mnoho nových podrobností bylo odhaleno koncem roku 2015, kdy bylo zveřejněno více než 20000 stran dokumentů o vesmírné laboratoři.

Program byl zrušený poté, co se odhadované náklady vyšplhaly do vesmírných výšin. (Očekávalo se, že vesmírná laboratoř bude v době zrušení stát více než 3 miliardy tehdejších dolarů, přičemž 1,3 miliardy dolarů již bylo vynaloženo). Někteří z budoucích astronautů tohoto projektu, například Bob Crippen a Richard Truly, přešli do NASA k prvním letům raketoplánů. Díky financování americké Agentury pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA) bylo v roce 2008 ohlášené zařízení takzvaná magnetohydrodynamická výbušná munice, v angličtině magnetohydrodynamicexplossivemunition, zkratka MAHEM. V podstatě vystřelované proudy roztaveného kovu. Program slibuje "potenciál pro vyšší účinnost, lepší kontrolu a schopnost generovat a přesně načasovat více trysek a fragmentů z jediné nálože" s přesností smrtícího účinku. Program taktického laseru s vysokou energií, v angličtině tactichigh-energy laser probíhal podle společnosti NorthropGrumman v letech 96 až 2005. Vznikl jako společný projekt Spojených států a Izraele. Mikrovlnné a laserové zbraně jsou projekty, které se v současnosti aktivně zdokonalují z vesmíru.

To je jen několik nejdůležitějších vojenských projektů z vesmíru v minulých desítkách let, ovšem pojďme se přesunout do současnosti. Potíž je v tom, že čím novější vojenské projekty jsou, tím větší utajení probíhá. Proto je velmi obtížné držet tempo se současností. Je sice důležité, abychom pochopili mentalitu a myšlení vojenských stratégů v rámci využití vesmíru, proto vždycky začínám od začátku od těch dřevních dob, ale bylo by to k ničemu, pokud bychom nedrželi tempo se současností. Něco se mě vypátrat podařilo, ale budu také rád, když se i vy zapojíte, a pošlete mě do komentářů na Odysee nějaké další typy zbraňových systémů z vesmíru, které se mě nepodařilo vypátrat. Pojďme pokračovat základním vojenským projektem současnosti, což jsou energeticky směrované zbraně mikrovlnnými a laserovými paprsky.

Armádní programy: Mikrovlny a laser

Primárně jde o takzvané směrované Energetické Zbraně, v angličtině Directed EnergyWeapons. Jsou to zbraně pracující na bázi milimetrových vln nebo laseru. Existují dva základní typy těchto energeticky směrovaných zbraní. A to Lasery a Mikrovlny. Mikrovlny a lasery jsou součástí elektromagnetického spektra. Jsou vyrobené ze stejné elektromagnetické energie, která se skládá ze světla a rádiových vln. Tuto energii lze vysvětlit pomocí vlnové délky nebo frekvence. Čím kratší je vlnová délka jakéhokoli energetického pole ve spektru, tím vyšší je jeho frekvence. Na spodním konci spektra jsou nízkofrekvenční rádiové vlny dlouhé tisíce kilometrů. A na druhém konci spektra jsou světelné vlny, které mohou mít velikost zlomku atomu. Protože lasery mají kratší vlnovou délku než mikrovlny, vibrují při vyšší frekvenci. Lasery a mikrovlny jsou pouze odlišnými aspekty přesně stejné energie. Jediný rozdíl mezi nimi je jejich frekvence. Pak je logicky důležitý i vyslaný výkon laseru nebo mikrovlny. Mikrovlnné zbraně sestávají v podstatě ze dvou hlavních technologií. První jsou zařízení milimetrových vln, která mohou být zaměřená na cíl na velké vzdálenosti, a vyvolávají pocit pálení. Příkladem je Aktivní Systém Potlačení (v angličtině ActiveDenialSystem). Druhým je elektromagnetická bomba neboli elektromagnetický puls. Tato elektromagnetická bomba může zničit elektronické obvody, komunikační sítě a poškodit organickou hmotu na dálku s nejaderným elektromagnetickým výbuchem.

Lasery se skládají ze dvou základních skupin. Nízkoenergetické lasery, které lze použít k narušení zraku, a vysoce výkonné lasery, které lze použít na lidi a materiál. Oba lasery tedy mohou být použité proti lidem nebo proti zařízením. Mikrovlny a laser použitých ze satelitů přímo z oběžné dráhy jsou pro armádu jakousi tichou, zato drtivější válkou. Tento systém má špendlíkovou přesnost, nízké náklady na použití a údržbu, má prakticky neomeznou kapacitu zásobníků, a hlavně je možné mikrovlnami a laserem z vesmírných družic snadno sledovat, zaměřovat a střílet pomocí sofistikovaných senzorů. Mohou navíc pracovat za všech povětrnostních podmínek, zasáhnout více cílů bez vedlejších požkození, prostě zamíříte a zasáhnete oběkt se špendlíkovou přesností a to energií, která putuje v rychlosti světla. Téměř ihned po stisku tlačítka objekt zasáhnete. Tato technologie je navíc škálovatelná, takže můžete vyladit mikrovlny a lasery na konkrétní frekvenci. Tím se dostávám k možnosti zásahu na vybraný počet obyvatel v určité oblasti. Prostě na lidi. Některé frekvence mikrovln a laserů zahrnují únavu, závratě, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, křeče, epileptické záchvaty a dočasnou paralýzu. Takto efektivně a velmi tišše zneškodníte nebo na čas omezíte akceschopnost nepřítele. Prostě jim znemožníte schopnost reagovat vyvoláním závratí, nebo jiné paralízy. Pomocí mikrovln a laserů můžete vyvolat pocity pálení nebo zahřívání celého těla, ztrátu krátkodobé paměti nebo kognitivních procesů. Jste dezorientovaní. Výhodou v uvozovkách těchto mikrovln a laserů je, že jejich použití je prakticky nezjistitelné náhodným pozorováním. Pokud jsou použité i v nějaké miniaturní míře ke kolektivní apatii třeba, únavě, nezájmu, nezjistíte to. Proto se vždycky budeme v tomto směru pohybovat na pomezí reality a konspirace. Vlády a armády se nám vždycky vysmějí, jste dezinformátoři, to je hoax. Protože velmi dobře vědí, že to nejde zjistit, pokud nepřetržitě nemonitorujeme celou frekvenční škálu v určité oblasti přístroji, což nikdo přece nedělá. Tyto systémy rozvíjí třeba společnost General AtomicsElectromagnetic Systems, která nově definuje způsob, jakým mohou zákazníci využívat možnosti vesmíru. A může se jednat o konkrétní družici pro konkrétní misi, nebo o soustavu vzájemně propojených kosmických lodí. Společnost se zabývá nejen komerčním případně akademickým využitím, ale také vojenským tedy obranným nebo útočným. Tato společnost General Atomics třeba získala od agentury DARPA zakázku na návrh jaderného tepelného pohonného systému pro misi DRACO. Mnoho těchto výzkumů ohledně mikrovlnných a laserových systému bylo spuštěno už v polovině 80 let minulého století strategickou obrannou iniciativou pro vesmírný laser, v angličtině Space-based laser.

Na konci této kapitoly uvedu některé příklady použití vesmírných mikrovlnných nebo laserových zbraní. Tak třeba ActiveDenialSystem (Aktivní Technologie potlačení) je systém zdroje milimetrových vln, které ohřívají vodu v kůži cíle. Tato technologie způsobuje znecitlivující bolest. Tento systém pracuje tak, že střílí mikrovlnný výkonný paprsek s vlnovými délkami až 95 GHz na cíl, tedy člověka nebo dav. Jde o milimetrové zbraňové systémy, mikrovlnné záření. Všechno se řídí pomocí softwaru. Je tu uživatelské grafické rozhraní. Můžete nastavit výkon, frekvence, dosah, nebo rozptyl. Každý, kdo se chytí do paprsku, bude mít pocit, že mu hoří kůže. Mikrovlnné záření okamžitě Vaši kůži ohřeje na 55 °C. Vlivem účinků vysokofrekvenčních mikrovln se zmagnetizuje Vaše krev, která obsahuje železo. Krev přenáší náboj, tedy záření dále do našeho těla a tento pocit hoření pokračuje do našich vnitřních orgánů. Máme pocit, že jsme v plamenech. Čím déle to trvá, tím víc energie proudí, a tím víc zdravotních rizik vzniká. Pokud to trvá dost dlouho, přichází smrt. Člověk reaguje už od první sekundy, když je v tomto radiačním paprsku. Po vypálení se paprsek může buď zastavit nebo je možné načasovat paprsek, za kolik sekund příp. minut se má vypnout. Tato zbraň pracuje na frekvencích až 95GHz.

Dále třeba další typ energeticky směrované zbraně je VigilantEagle je letištní obranný systém, který nasměruje vysokofrekvenční mikrovlny na jakýkoliv cíl. Potom třeba Bofors HPM Blackout je vysoce výkonný mikrovlnný zbraňový systém který je schopný na dálku zničit celou řadu komerčních elektronických zařízení. Společnost Lockheed Martin se specializuje na vysoce energetické laserové zbraňové systémy a má širokou škálu zkušeností s pokročilým řízením paprsků, kombinováním spektrálních paprsků na bázi vláken, specializovanými senzory a integrací systému. Dále NorthropGrumman nepřetržitě vyvíjela technologii laseru a tato technologie se dále vyvíjí ve spojení se systémem sběru a třídění velkých objemů dat BigData a s umělou inteligencí. A jak víme, právě Lockheed Martin i NorthropGrumman měly velké zakázky od Pentagonu k vynášení družic a jejich provozu včetně armádních projektů a systémů, které zmíním za chvilku.

Armádní programy: Tvarovaný paprsek (beam-forming)

V souvislosti s 5G satelity jsem tu zmínil takzvaný tvarovaný paprsek, v angličtině beam-forming. Abychom pochopili, o co přesně jde, rád bych k tomu chtěl říct pár slov. Jde v podstatě o směrování a řízení toku energie paprsku na cíl. 4G a 5G technologie jsou schopné rozlišovat daný cíl a jednorázově zvětšit výkon vyslaného paprsku. Tím vzniknou směrované energetické zbraně.

Zařízení umožňuje automaticky upravovat výkon díky formování směrování toho paprsku, a to podle místních požadavků, jako je konfigurace antény nebo umístění. Operátor tak může manipulovat s vysílacím výkonem základnové stanice, tedy vlastně konfigurovat sílu toho vyslaného tvarujícího paprsku. Tímto způsobem se umožní vytvořit vzor přímých vyslaných paprsků, které budou mít mnohem vyšší výkon než ten standardní. Tato technologie má základ samozřejmě v armádě. Armáda může vydat pokyn k nějakému místnímu útoku. Vytvoří se lalok složený s těchto paprsků vysokého výkonu, který se zaměří na pohybující se nebo stacionární cíle v oblasti pokrytí. Tyto tvarované paprsky umožňují také nastavit automatické sledování pohyblivého cíle tímto zaměřeným paprskem. Vojenský operátor musí v takovémto případě použít pečlivou konfiguraci trasování. Je třeba si uvědomit, že radarové systémy postrádají rozlišení vyžadované pro masivní městskou pacifikaci. Ke sledování a kontrole všech lidí je potřeba výrazně větší pole zacílení. Takový systém lze postavit opětovným nasazením řídicích systémů pro pouliční osvětlení a další běžné pouliční zařízení. Lze použít městskou, spotřebitelskou síť s namontovanými anténami s Fresnelovou zónou, v angličtině Fresnel zoneantenna. Tyto antény zaostřují signál pomocí vlastnosti fázového posunu povrchu antény nebo jejího tvaru. Síť takových zařízení má rozlišení a diskriminační schopnost identifikovat přímo jednotlivce v davu. V případě potřeby lze takový systém použít v kombinaci s tvarovači paprsků, o kterých se teď bavíme. Tento systém slouží také k namíření a vyslání několika nárazových vln směrem k požadovanému cíli. Jde o technologii automatického získávání a sledování cílů v reálném čase. Jde o jednu z vojenských technologií.

ESMA: Supertajné vojenské projekty

Existuje technologie k současné širokopásmové, letecké, námořní, pozemní a satelitní komunikaci, k neustálému sledování každého centimetru na Zemi. Tato technologie se jmenuje ESMA. V angličtině electronicallysteeredmultibeamantenna. V překladu elektronicky řízená vícepaprsková anténa. Jde o systém propojení mnohých systémů od dopravy přes internet věcí po různé servisní sítě. Technologie ESMA je použitelná pro pozemní a satelitní spojení na nízké, střední a geostacionární dráze. Jde v podstatě o softwarové ovládání více paprsků antény, nebo polarizace případně směrování těch paprsků podle potřeby. Technologie ESMA je dalším krokem od elektronicky řiditelných antén (electronicallysteerableantennas). Tyto malé, lehké a nízko-profilové antény o délce pouhých tří centimetrů, jsou schopné nasměrovat úzký paprsek přes sektorový úhel, což poskytuje pokrytí stejně dobré, ne-li lepší než starší sektorová anténa, ale vše v mnohem menším balení. Tato technologie se totiž zaměřuje na nastupující trend takzvaného Nového vesmíru. O co jde? Jednoduše jde o posun od masivních tradičních komunikačních satelitů o hmotnosti více než 5 tun a ceně několika set milionů dolarů k nové generaci levnějších satelitů na nízké oběžné dráze v ceně několika milionů dolarů, takzvaným SmallSats nebo také CubeSats. Každý z nich váží méně než půl tuny a plánuje se s nimi poskytovat internet, nonstop sledování, kontrola davu (crowdcontrol), komunikační služby, prostě hromadný dohled a ovládání z vesmíru.

Program KUBERNETES: Ovládání měst z vesmíru

Taková technologie vícenásobných paprsků může ovládat i celá města poměrně snadno. Nevěříte? Taková technologie reálně existuje. Jmenuje se Kubernetes. Jde o technologii propojení všech počítačů v datovém centru, nebo všech zařízení s procesorem ve městě do jednoho celku. Takže celé město se může chovat jako jeden počítač. Pro představu něco podobného je, když si koupíte počítač s několika jádry. Také počítač obsluhujete jako celek. Tedy celá města, nebo i státy může obsluhovat relativně málo operátorů.

Proto vznikají extrémní požadavky na satelitní aplikace Internetu věcí. Jde o propojení těchto všech prvků, které mohou být několika povely ze satelitů vypnuté třeba v celém městě nebo v požadované oblasti. Od automobilů, přes veřejné osvětlení, semafory až po domácí spotřebiče třeba ledničky nebo chytré domácnosti. Jen si to představte. Miliony malých buněk se instalují na sloupech elektrického vedení, na veřejných budovách a školách, na přístřešcích autobusových zastávek, ve veřejných parcích a na pozemcích ve vlastnictví státu. Lidé stále šílí s chytrými domácnostmi. Odemkneme si dveře díky chytrým hodinkám nebo aplikaci v mobilu, stejně jako si rozsvítíme, lednička bude napojená na tento systém 5G, ale také třeba vytápění. Na 5G bezdrátový systém budou postupně napojené další chytré spotřebiče, jako jsou topná nebo chladicí zařízení, pračky se sušičkami, ledničky s mrazáky, sporáky, mikrovlnné trouby, myčky nádobí, ohřívače vody, a dokonce i elektrické kávovary. Systém 5G bude monitorovat nejen spotřebu energie, ale bude sledovat a řídit přerozdělování elektrické energie v celé elektrické síti. Síť 5G bude nervovými a smyslovými orgány obrovského organismu, který má někde centrální mozek, který řídí všechny formy výměny informací a využití, nebo výroby elektrické energie. Elektrická energie se bude používat pro všechny aspekty domácích a obchodních činností a síť 5G a její centrální mozek budou všechno řídit. To se týká i chytrých elektroměrů, které teď instalují energetické společnosti po celém Česku. Tyto chytré měřiče budou nervovým zakončením toho, co se stane vysoce komplexním centrálně řízeným systémem výměny informací a energie.

Síť 5G bude využívat systém chytrých měřičů zaváděných po celém Česku, a novou generaci chytrých spotřebičů, aby se dostala do našich domovů a rozhodovala za nás. Díky této technologii Kubernetes lze vypnout celý tento elektronický ekosystém. Jde o nový typ vesmírné války.

Technologie LDAL: vesmírné války, počasí a kontrola davu

Existuje technologie zvaná LDAL. Jde o laserově vyvynutou atmosférickou čočku, v originále laser-developedatmosphericlens. Tato technologie LDAL se používá na změnu počasí, nebo ovládání davu a také jako směrované energetické zbraňové systémy. Laserově Vyvinutá Atmosférická Čočka technologie LDAL byla vyvinutá společností BAE Systems. Tento systém je popsaný následovně, cituji: Jeden ze systémů, na kterých jsme pracovali, zahrnuje koncept snímání nebo vidění na velmi, velmi dlouhé vzdálenosti pomocí toho, co je v podstatě variací obrovského dalekohledu.

Je to tedy variace obrovského dalekohledu. Technologie LDAL je schopná ionizovat malý disk atmosféry, a tento disk lze poté použít k odrážení a zaostření elektromagnetického paprsku. Tento systém funguje podobně, jako systém fázovaných polí HAARP. Využívá ionosféru k odrážení a zaostření elektromagnetických vln. Technologie LDAL je podobná pouštnímu přeludu, pouštní fata-morgáně. Společnost BAE Systems použila vysoce výkonný pulzní laserový systém technologie LDAL k vytvoření typu čočky nebo reflexní struktury v atmosféře. Impulzy takového vysokého výkonu se samy zaostřují a výrobce společnost BAE Systems to označuje jako Kerrův efekt. V podstatě atmosféra může být ionizovaná a použitá jako obrovská čočka.

Kerrův efekt znamená, že atmosféra může být ohřívaná nebo dokonce ionizovaná na jednom místě stejným způsobem, jakým je ionizovaná ionosféra sluncem. Technologie LDAL může vytvořit obrovskou čočku v atmosféře před letadlem nebo satelitem a tato čočka může být použitá k shromáždění mnohem více světla dolů na zem nebo zaostření tohoto světla na mnohem menší senzor na letadle, satelitu, pozemní základně atd. Technologie LDAL je součástí integrovaného systému. Tento systém je schopný detekovat, kdy protivník střílí laserem na letadlo nebo satelit. V reakci na ten laser protivníka se během milisekund vytvoří atmosférická ochranná čočka, jakýsi ochranný reflexní štít. Takže když se útočný laser protivníka dostane k letadlu, satelitu atd., tak se díky technologii LDAL vytvoří ochranná čočka díky ionizaci atmosféry, a díky tomu se ten útočný laser odrazí od letadla, satelitu atd.

Závěr: Nejznámější družice

Vypouštění a provoz satelitů samozřejmě přináší problémy. Dnes, kdy je na oběžné dráze kolem Země více než 1000 funkčních družic, je naše bezprostřední vesmírné okolí rušnější než velkoměstská dopravní špička. A pak je tu ještě vyřazené vybavení, opuštěné družice, kusy vnitřních vybavení a úlomky po explozích nebo srážkách, které sdílejí oblohu s užitečným vybavením. Tento orbitální odpad se hromadí dlouhá léta a představuje vážnou hrozbu pro družice, které v současnosti krouží kolem Země, i pro budoucí starty s lidskou posádkou a bez posádky. Dnes jsou družice nezbytnou součástí našeho každodenního života. Jejich využití vidíme a poznáváme při předpovědi počasí. Sledujeme televizní signály vysílané družicemi. V autech a chytrých telefonech máme přijímače GPS, které nám pomáhají najít cestu do jakéhokoli cíle. A obdivujeme snímky pořízené Hubbleovým vesmírným teleskopem. Přesto nám mnoho satelitů uniká. Pojďme se s několika z těchto neopěvovaných hrdinů na oběžné dráze seznámit.

Družice Landsat, o kterých jsem hovořil, pořizují snímky Země od počátku 70. let minulého století a nabízejí tak nejdelší nepřetržitý globální záznam povrchu naší planety. Družice Landsat 1, tehdy známá jako EarthResources Technology Satellite, byla vypuštěná 23. července 1972. Nesla dva základní přístroje, kameru zkonstruovanou společností RCA a multispektrální skener poskytnutý společností Hughes Aircraft Company, který byl schopný zaznamenávat data v zeleném, červeném a dvou infračervených pásmech. Družice poskytla tak úžasné snímky a byla považována za tak úspěšnou, že ji následovala řada společníků, třeba Landsat 8, kterou vypustila NASA 11. února 2013.

Dále geostacionární družice (GeostationaryOperationalEnvironmentalSatellites) krouží kolem Země na geosynchronních oběžných drahách a každá z nich se vznáší nad určitou oblastí zeměkoule. Díky tomu mohou družice bedlivě sledovat atmosféru a zjišťovat měnící se povětrnostní podmínky, které by mohly vést k tornádům, hurikánům, bleskovým povodním a bouřkám. Meteorologové tyto informace využívají k vydávání výstrah a varování před nepříznivým počasím. Pomocí snímků těchto družic mohou také odhadovat množství srážek a sněhových srážek, měřit rozsah sněhové pokrývky a sledovat pohyb mořského a jezerního ledu. Od roku 1974 bylo na oběžnou dráhu umístěno minimálně 15 těchto družic.

Dále družice Jason-1 a Jason-2 sehrály klíčovou roli při dlouhodobé analýze zemských oceánů. NASA vypustila Jason-1 7 prosince 2001, aby převzal povinnosti družice Poseidon, která kroužila kolem Země od roku 1992. Téměř 12 let Jason-1 mapoval hladinu moře, rychlost větru a výšku vln na více než 95 procentech nezaledněných oceánů Země. Mise znamenala převrat ve studiu oceánské cirkulace a poskytla údaje, které naznačují, že hladina moří na celé planetě stoupá. NASA oficiálně vyřadila sondu Jason-1 z provozu 3 července 2013.

Pojďme dál. 66 komunikačních satelitů Iridium, které obíhají ve výšce 800 kilometrů nad zemským povrchem, vyvolalo rozruch na mnoha frontách. Společnost Iridium LLC, původní vlastník satelitů, vynaložila na jejich vybudování a rozmístění 5 miliard dolarů a v roce 1999, kdy společnost zkrachovala, je prodala za 25 milionů dolarů. V roce 2009 se pak družice Iridium 33 srazila s vyřazenou ruskou družicí nad Sibiří a vytvořila tak rozsáhlé pole vesmírného smetí a trosek, které budou na oběžné dráze zůstávat ještě dlouhá léta. Dnes společnost Iridium Communications Inc. vlastní a provozuje družice, které umožňují předplatitelům používat satelitní telefony ke komunikaci z jakéhokoli místa na světě. Hvězdáři si Iridium oblíbili také proto, že satelity v této "konstelaci" jsou snadno k spatření, zejména když jejich anténní pole zachytí sluneční světlo a jasně se rozzáří na noční obloze.

Dále třeba řada družic OSCAR (OrbitingSatelliteCarryingAmateurRadio) usnadňuje komunikaci mezi radioamatérskými stanicemi. Staví a provozuje je nezisková organizace sdružující radioamatérské operátory z celého světa, známá jako AMSAT.

Družice AMSAT lze často slyšet pomocí krátkovlnného přijímače nebo radiového skeneru. Amatérští operátoři využívají družice při přírodních katastrofách, kdy mohou být pozemní spoje a mobilní telefonní systémy nefunkční nebo přetížené. Tohle je alespoň pár nejznámějších družic ve vesmíru.

Družicové snímky jsou dnes naprosto dostupné. Přesto strýček Sam nepřestává být pánem vesmírné špionáže. Američané už ale nejsou v této informační válce sami. Mocnosti jako Evropa, Rusko nebo Čína uvádějí do pohybu své vlastní strategie. Většina Američanů přesto věří, že jsou neporazitelní. Je ale skvělé, že dnes nikdo nemá informační monopol, ani ta nejmocnější vláda na světě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *