Fenomén odposlechů se stává stále častějším v dnešní předigitalizované době. Je ovšem stále jasnější, že největšími narušiteli soukromí na planetě jsou západní vlády, speciálně Američané. V tomto dvoudílném pořadu Špionáž západních rozvědek nebudu řešit technické záležitosti, jak odposlechy probíhají, jak se provádějí, jak je možné zjistit přítomnost štěnice v zásuvkách nebo ve světle, jak se proti tomu bránit instalací ultrazvukové rušičky nebo šumového generátoru atd. To jsou technikálie, na které nejsem v žádném případě odborník, a navíc jde pouze o technická řešení. Tím bychom zbytečně rozostřovali pozornost a utápěli se ve zbytečných podrobnostech. Je důležité se soustředit na samotnou podstatu a jádro odposlechů, kým, jak a proč jsou prováděny. V této prezentaci se proto budu zamýšlet nad politickými důsledky, kam obří špionážní operace směřují a kam jsme se díky nim posunuli. Projdu historii odposlechů od druhé světové války až dodnes. Ukážu vám exkluzivně, jak si pět zemí aliance, takzvané fiveeyes, v překladu pět očí, rozčlenilo planetu, z nichž každá má na starosti přidělený sektor planety pro odposlechy. Odposlechy se vymkly jakékoli kontrole veřejnosti, dnes jsou západní vlády naprosto urvané ze řetězu. Nehraje se už o nějaká povolení, zákonné normy nebo nařízení. Ano, na národních úrovních možná, ovšem v rámci mezinárodní scény se provádí masivní a mohutná špionáž taková, kterou si jen těžko dokážeme představit. Pro tu žádné zákony neplatí, a pokud ano, tvoří jen fíkový list nebo fasádu, za kterou se rozvědky mohou schovat. Soubor mezinárodních smluv má stejně tolik pravidel jako výjimek, jsou proto nožem o dvojím ostří.
V tomto pořadu chci vyvrátit obecnou představu, kterou nám vštěpují média, a to, že Čína špehuje všechny, ale Spojené státy nikoho. Existuje tolik veřejných důkazů, které obě tato tvrzení vyvracejí, že je až neuvěřitelné, že se ještě vůbec najde někdo tak tupý, kdo si myslí, že naší hrozbou je Čína, a ne Spojené státy. Mimochodem připomenu ale posluchačům Svobodného vysílače takovou perličku, že Čína před několika lety víceméně zakázala v zemi používat Windows 8 na všech vládních počítačích, protože se zjistilo, že tento systém má v sobě zabudována zadní vrátka NSA. Zdá se, že o tom jako první informovalo Německo, ale zdrcující důkaz se objevil na IT konferenci, kde byl během projevu přerušen vedoucí pracovník Microsoftu právě s tímto obviněním. On to nepopřel, protože obvinění vznesl člověk, který ho objevil a měl u sebe důkaz. Odmítl však o něm diskutovat a změnil téma.
To je ale sotva novinka, protože mnozí z vás namítnete, že používáte Windows 10 nebo jiné platformy. Vy si fakt myslíte, že v jiných platformách to není totéž? Akorát se o spoustě věcech neví. Ovšem začalo to, jak jsme si řekli, daleko dříve. Třeba před čtyřiceti lety bylo prokázáno, že všechny kopírky Xerox, které byly dodávány zahraničním velvyslanectvím a konzulátům ve Spojených státech, byly "připraveny ke špionáži, a také bylo nejméně dvacet let, a možná mnohem déle, všeobecně známo, že když si jakákoli zahraniční velvyslanectví, konzuláty, banky a další korporace objednávaly počítače a podobný hardware od amerických dodavatelů, byly tyto zásilky zachyceny společností UPS a nejdříve doručeny CIA nebo NSA k instalaci "extra" hardwaru a softwaru před doručením na místo určení. To bylo jedno z tvrzení Edwarda Snowdena. Ještě o tom budu hovořit podrobněji v kapitole přímo o NSA, tohle je jen úvod. Jakékoli vyhledávání na toto téma vám poskytne miliony výsledků, pokud si Google nevybere ten okamžik, kdy ztratí paměť. Ta svědectví Edwarda Snowdena jsou velmi cenná, jejich rozsah je obrovský. Dalším trikem korporátních mainstreamových médií je redukce jeho odhalení na minimum. Oni si vyberou jedno dvě témata, zpravidla ta nejneškodnější, která drilují do kola, podívejte, to objevil Edward Snowden. Tím korporátní média jednak předstírají, jak jsou svobodná, že přece ony také odhalují věci od Edwarda Snowdena, ale jednak plní daleko důležitější úlohu systému – tímto rafinovaným trikem kryjí ta nejzásadnější odhalení Edwarda Snowdena. Ta se dostanou do pozadí, protože korporátní média si vybrala přece jedno dvě témata, která drilují stále dokola, čímž přehluší to skutečně podstatné, jako jsou zprávy, že když si cizí ambasády, banky, společnosti atd. objednají počítače, je tam nainstalovaný expresně fízlovací software od NSA. To je jednou ze zásadních věcí, kterou korporátní média kryjí. Opět a znovu dokola, korporátní mainstreamová média slouží jako krytí zkorumpovaného zahnilého systému, k udržení kulis architektoniky moci, sugerování občanům pocitu volby, možnosti výběru třeba při volbách, přitom všichni kandidáti jsou předem profiltrované politickými mafiemi, a žádný skutečně nezávislý kandidát se tam nedostane, vždycky musel být předem schválen politickou partou mafie, a tato média slouží hlavně jako ideologická clona a psychologická bariéra pro udržení nevědomí o tom všem, o čem tu hovořím. Proto je alternativa na takovém vzestupu, a proto jsou držitelé informačního monopolu korporátu tak nervózní a útočí na nás tak agresivně.
Poté, co se Spojené státy po skončení druhé světové války vyrovnaly s masivní krádeží myšlenek, věcí a lidí z operace Paperclip, neztrácely čas a vytvořily a zavedly největší síť komerční špionáže, jaká kdy existovala a která ve značně rozšířené podobě existuje dodnes – jak jsme se mohli přesvědčit z odhalení Edwarda Snowdena. Vysoké procento světového internetového provozu do Evropy nebo Asie dnes prochází překvapivě nejprve přes Spojené státy. Naprosto nelogicky, řekli bychom. Musíme si ale uvědomit, že tohle je výsledek dlouhodobého provozu v komunikaci. Jak vždycky ve svých pořadech říkám, musíme se vypravit na začátek, položit základy tématu, a až teprve díky tomupochopíme to dnešní vyústění. Takže to, že většina evropské a asijské komunikace na Internetu prochází nejprve přes Spojené státy, je výsledkem historických základů. Vypravme se tedy na úplný začátek.
Začátky signálního zpravodajství
Úspěch spojeneckého vojenského úsilí ve druhé světové válce byl v nemalé míře způsoben úspěchy při shromažďování informací nepřátelských zpravodajských služeb a rozluštění těchto vojenských a diplomatických zpráv. Spojenci navíc dokázali vytvořit kódy a šifrovací zařízení, která účinně skrývala citlivé informace před zvědavýma očima mocností Osy. Díky těmto koordinovaným programům signálního zpravodajství byly spojenecké informace v bezpečí a nepřátelé zůstávali zranitelní.
Na konci konfliktu ovšem začala studenou válku vyvolávat nová mocnost Sovětský svaz. Tyto signální zpravodajské agentury najednou měly nového nepřítele, na kterého musely obrátit své elektronické oči a uši. Diplomatickým základem, který stál u zrodu ECHELONu, je dohoda UKUSA. Tato dohoda má své kořeny v alianci BRUSA COMINT, tedy komunikační zpravodajství, která vznikla na počátku druhé světové války a kterou 17. května 1943 ratifikovaly Velká Británie a Spojené státy americké. Organizace Commonwealth SIGINT, vytvořená v letech 1946 a 47, sdružovala poválečné zpravodajské agentury Spojeného království, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. V roce 1947 byla mezi Spojenými státy a Velkou Británií uzavřena dosud tajná dohoda UKUSA, která definovala vztahy mezi odděleními pro signální zpravodajství těchto vlád. Přímé dohody mezi Spojenými státy a těmito agenturami také definují složité vztahy, do kterých se tyto organizace zapojují.
Mezi těmito agenturami je na prvním místě americká Národní bezpečnostní agentura (NSA), která zastupuje americké zájmy. NSA je označená jako "první smluvní strana". Anglické Vládní komunikační ústředí (GCHQ) podepsalo dohodu UKUSA jménem Velké Británie a jeho partnerů ze Společenství národů v oblasti signálního zpravodajství. Tím se do dohody zapojily australské ředitelství pro obranné signály (DSD), kanadský Institut pro bezpečnost komunikací (CSE) a novozélandský vládní úřad pro bezpečnost komunikací (GCSB). Ačkoli jsou tyto agentury vázány dalšími přímými dohodami se Spojenými státy a mezi sebou navzájem, jsou tyto čtyři země považovány za "druhé strany smlouvy (UKUSA)". Mezi třetí strany patří Německo, Japonsko, Norsko, Jižní Korea a Turecko. Existují zdroje, které naznačují, že do této skupiny může být v omezené míře zahrnuta i Čína.
Program Shamrock: Telegrafie a telefon
Tato situace tedy existovala na konci druhé světové války s telegrafií a telefonem, čehož americká vláda okamžitě plně využila. Za plné spolupráce společností RCA, ITT a Western Union, které přenášely téměř veškerý telegrafní provoz ve Spojených státech, byly Národní bezpečnostní agentuře (NSA) denně poskytovány mikrofilmové kopie všech telegrafů, které vstupovaly do Spojených států, opouštěly je a procházely jimi. V tomto případě se konkrétně jednalo o projekt Shamrock, zahájený v roce 1945 s cílem získat přístup ke každé telegrafní zprávě při hledání obchodních informací, které by mohly pomoci americkým firmám být "konkurenceschopnější" na mezinárodních trzích. Když program Shamrock začínal, prvním zamýšleným cílem bylo samozřejmě Německo, protože tato země už prokázala svou obrovskou převahu ve vědě a vývoji. Ovšem cílem se přirozeně rychle stal celý svět. Agentura pro bezpečnost ozbrojených sil (AFSA) a její nástupkyně Národní bezpečnostní agentura (NSA) už měly přímý přístup ke každodenním mikrofilmovým kopiím všech příchozích, odchozích a tranzitních telegrafů prostřednictvím Western Union a jejích přidružených společností RCA a ITT. Operace Shamrock trvala poměrně dlouho, až do 60 let. Systém Shamrock se tehdy dramaticky změnil poté, když kabelové společnosti začaly americké NSA poskytovat magnetické počítačové pásky, které NSA umožnily procházet všechny zprávy počítačem HARVEST a vyhledávat v nich konkrétní klíčová slova, místa, odesílatele nebo adresáty.
Projekt SHAMROCK se stal natolik úspěšným, že v roce 1966 NSA a CIA založily na dolním Manhattanu, kde sídlily kanceláře telegrafních společností, krycí společnost s krycím názvem LPMEDLEY. V době největšího rozmachu projektu SHAMROCK tiskli a analyzovali agenti NSA 150000 zpráv měsíčně. V květnu 1975 ale kritika Kongresu začala program vyšetřovat a odhalovat. V důsledku toho jej ředitel Národní bezpečnostní agentury (NSA) Lew Allen ukončil. Výpovědi zástupců kabelových společností i ředitele LEW Allena při slyšeních přiměly předsedu senátního výboru pro zpravodajské služby senátora Franka Churche k závěru, že projekt SHAMROCK byl "pravděpodobně největším vládním programem odposlechu, který se kdy dotkl Američanů". Proslulé senátní vyšetřovací výbory Franka Churche jsem probíral ve svém pětidílném cyklu Krvavá historie CIA. Mezi reformy, které vzešly z vyšetřování Churchova výboru, patřilo vytvoření zákona o dohledu nad zahraničním zpravodajstvím, který poprvé vymezil, co NSA smí a nesmí dělat. Nový zákon zakazoval plošné, bezzákazné získávání nezpracovaných telegramů, jaké bylo poskytováno v rámci programu Shamrock. Rovněž zakazoval svévolné sestavování sledovacích seznamů obsahujících jména Američanů. Na základě zákona o dohledu nad zahraničním zpravodajstvím byl ovšem zřízen tajný federální soud, ForeignIntelligenceSurveillanceCourt. Aby se Národní bezpečnostní agentura (NSA) mohla zaměřit na amerického občana nebo cizince s trvalým pobytem, tedy držitele "zelené karty". Ve Spojených státech musí od tohoto soudu získat tajný příkaz. K získání povolení musí úředníci NSA prokázat, že osoba, na kterou se chtějí zaměřit, je buď agentem cizí moci nebo je zapojena do špionáže či terorismu. Mnoho lidí se při neznalosti těchto základních skutečností domnívá, že masivní odposlouchávací systém Patriot Act začal teprve až po 11. září a po vyfabulované hrozbě neviditelného terorismu na každém rohu. Ovšem je chyba si to myslet, a proto vždy říkám, že musíme jít od začátku celého probíraného fenoménu, abychom chápali to, v co tento fenomén vyústil dnes. A to je právě program Shamrock, který už masově odposlouchával a sledoval veškerou komunikaci telegramů a telefonů, které procházely přes Spojené státy.
Sesterský projekt Minaret
Projekt MINARET, sesterský projekt SHAMROCKu, zahrnoval vytvoření "sledovacích seznamů" osob obviněných z takzvané podvratné domácí činnosti jednotlivými zpravodajskými službami a FBI. Oč jiné to bylo u nás před listopadem 89? Když zkoumáme, hloubáme, pátráme a kutáme těmito informacemi, tak začínáme zjišťovat, že fízlovací programy jsou dnes daleko propracovanější než samotná StB a KGB před listopadem 89. Zbavme se už konečně toho vrcholně trapného myšlenkového uvěznění v těch dokola drilovaných mýtech. Na ty americké seznamy podvratných živlů byly zařazeny takové osobnosti jako Martin Luther King, Malcolm X, Jane Fondová, Joan Baezová a Dr. Benjamin Spock.
Poté, co Nejvyšší soud vydal v roce 1972 rozhodnutí ve věci Keith, podle kterého prezident sice může jednat na ochranu země před nezákonnou a podvratnou činností, jejímž cílem je svrhnout vládu, ale stejná pravomoc se nevztahuje na bezdůvodné elektronické sledování domácích organizací, začal být vyvíjen tlak na projekt MINARET. Tehdejší americký generální prokurátor Elliot Petersen projekt MINARET zastavil, jakmile se o jeho činnosti dozvědělo ministerstvo spravedlnosti. A to navzdory skutečnosti, že FBI, která spadá pod ministerstvo spravedlnosti, se aktivně podílela na vytváření seznamů sledovaných osob společně s NSA a dalšími zpravodajskými službami. V letech 67 až 73 bylo na seznamy projektu MINARET zařazeno více než 5925 cizinců a 1690 organizací a občanů Spojených států. Navzdory rozsáhlým snahám utajit zapojení americké NSA do projektu MINARET, ředitel NSA Lew Allen v roce 1975 před senátním výborem pro zpravodajské služby vypověděl, že NSA vydala více než 3900 zpráv o Američanech zařazených na seznamy sledovaných osob.
Kromě toho Úřad bezpečnostních služeb NSA vedl v letech 52 až 74 zprávy o nejméně 75000 Američanech. Tento seznam obsahoval jména všech, kteří byli zmíněni v zachycené zprávě NSA.
Operace Chaos
Operaci Chaos jsem probíral tuším ve druhém díle mého pětidílného cyklu Krvavá historie CIA. Tam jsem se ale soustředil na, řekněme fyzické důsledky takové operace, ovšem teď se zaměřím na stránku odposlechů, abych tyto dva aspekty důsledně oddělil. Je mi jasné, že obě stránky spolu souvisejí, ale považoval jsem za nutné to neslučovat, ale hermeticky oddělit. Tehdy jsem se zaměřoval přímo na CIA, čili to mě přímo vedlo k těm praktickým důsledkům, zatímco teď se zaměřím na NSA, což mne naopak vede k záměrům stránky odposlechů. Zatímco americká NSA byla zaneprázdněna špehováním vlastních občanů prostřednictvím projektů SHAMROCK a MINARET, CIA se zapojila do domácí špionáže zahájením operace CHAOS. Prezident Lyndon Johnson schválil vytvoření Oddělení domácích operací CIA, jehož účelem bylo: "…vykonávat centralizovanou odpovědnost za řízení, podporu a koordinaci tajných operačních aktivit v rámci Spojených států…." Když tehdejší prezident Lyndon Johnson nařídil řediteli CIA Johnu McConeovi, aby toto oddělení domácích operací CIA využil k analýze rostoucích protestů vysokoškolských studentů proti politice administrativy vůči válce ve Vietnamu, byly zřízeny dvě nové jednotky, které se zaměřily na protiválečné demonstranty a organizace. Tím prvním byl projekt RESISTANCE, který spolupracoval se správci vysokých škol, bezpečnostními složkami kampusů a místní policií na identifikaci protiválečných aktivistů a politických disidentů. A druhým byl Projekt MERRIMAC, který monitoroval všechny demonstrace konané v oblasti Washingtonu D.C. CIA pak začala sledovat studentské aktivisty a infiltrovat protiválečné organizace tím, že ve spolupráci s místními policejními odděleními prováděla vloupání, nelegální vstupy, takzvané, tehdy se označovaly jako blackbagjobs, něco jako úkoly černých pytlů ve smyslu tajné. CIA s policií prováděla ale také výslechy a elektronické sledování. Po nástupu prezidenta Richarda Nixona do úřadu v roce 1969 byly všechny tyto aktivity domácího sledování sloučeny do operace CHAOS. Po odhalení účasti dvou bývalých agentů CIA na vloupání do Watergate, zveřejnění článku o operaci CHAOS v New York Times a rostoucím zájmu o distancování se od nezákonných domácích špionážních aktivit, CIA operaci CHAOS ukončila. Během jejího trvání ale Churchův výbor a Komise pro aktivity CIA na území Spojených států odhalily, že CIA shromáždila spisy o více než 13000 osobách, včetně 7000 občanů USA a 1000 domácích organizací.
FiveEyes a program Echelon
Projekt Shamrock se vyvinul v program Echelon, který dělal stejné věci, ale v téměř nekonečně větším a globálním měřítku. Program Echelon začal špionáží Velké Británie vůči Rusku a východní Evropě. Do tohoto plánu se nakonec zapojily Spojené státy a poté se vyvinul v něco, čemu se říká síť "FiveEyes", pět očí. Tato skupina sítě FiveEyes představuje nejmocnější špionážní klub na světě. Tajná síť komerčního shromažďování a analýzy informací ohromujících rozměrů, kterou zkonstruovaly Spojené státy a do které se zapojily Austrálie, Kanada, Nový Zéland a Velká Británie. Konkrétně je vyvíjen ve spolupráci s:
1) anglickým vládním komunikačním ústředím (GCHQ)
2) kanadským Institutem pro bezpečnou komunikaci (CSE)
3) australským Ředitelstvím pro obranné signály (DSD)
4) novozélandským Generálním úřadem pro bezpečnost komunikací (GCSB)
Jak jsem popisoval výše, tyto organizace spojuje tajná dohoda UKUSA z roku 1947, jejíž podmínky a znění zůstávají dodnes utajeny.
Systém ECHELON má poměrně jednoduchou konstrukci: rozmístění odposlechových stanic po celém světě, které zachycují veškerý satelitní, mikrovlnný, mobilní a optický komunikační provoz a následné zpracování těchto informací prostřednictvím obrovských počítačových kapacit NSA. Včetně pokročilých programů pro rozpoznávání hlasu a optické rozpoznávání znaků (OCR) a hledání kódových slov nebo frází (známých jako "slovník" ECHELONu), které přimějí počítače označit zprávu k zaznamenání a přepisu pro budoucí analýzu. Těm slovníkům Echelonu a analýze se ještě budu věnovat, je to fascinující práce, do určité míry. Jednoduše, systém FiveEyes byl navržen tak, aby zachycoval a kontroloval komunikaci z komerčních satelitních přenosů, jakož i globální telefonní hovory, faxy, elektronickou poštu, veřejné komutované telefonní sítě, většinu internetového provozu, mikrovlnné spoje, podmořské kabely a další civilní telekomunikační provoz. Účelem je získat přístup ke komerčně výhodným informacím, které by mohly vytvořit konkurenční výhody velkým firmám – většinou americkým, protože ostatní členové Echelonu nepůsobí ve většině průmyslových oblastí, které se týkají Spojených států.
[2][3][4]
Tento systém je natolik sofistikovaný, že třeba využívá rozpoznávání takzvaných hlasových otisků k identifikaci řečových vzorců cílových osob při mezinárodních telefonních hovorech a automaticky rozhoduje o tom, které hovory bude sledovat. Jeho existenci Spojené státy zpočátku horlivě popíraly, ale dnes ji už nezpochybňují, stejně jako to, že trvalým účelem systému je zachycovat a sledovat soukromou a obchodní komunikaci, a nikoliv vojenský provoz. Řídící výbor systému Echelon ve skutečnosti doporučil Evropskému parlamentu, aby evropští občané šifrovali svou komunikaci, protože americké zpravodajské služby prováděly pomocí systému ekonomickou špionáž. Dnes se Echelon pokouší zachytit a monitorovat každou komunikační transakci přenášenou satelitem, podmořskými kabely, optickými vlákny, telefonními linkami, mikrovlnami a dalšími prostředky. Přitom špehuje každý národ a pokud možno každého člověka na Zemi. Navíc všechny tyto informace třídí a ukládá na neurčito v největší databázi na světě, která se nachází v americké poušti v Bluffdale ve státě Utah. Jedná se o státem sponzorovanou komerční špionáž v celosvětovém měřítku, jejímž cílem je především prospět americkým nadnárodním korporacím v jejich snaze o globální dominanci. Zpravodajští analytici na každé z příslušných "odposlouchávacích stanic" vedou samostatné seznamy klíčových slov, aby mohli analyzovat jakoukoli konverzaci nebo dokument označený systémem, který je poté předán příslušnému velitelství zpravodajské agentury, která si odposlech vyžádala.
Mezi činnosti, na které se ECHELON zaměřuje, patří samozřejmě politická špionáž. Od konce druhé světové války se americké zpravodajské služby soustavně dopouštějí pošlapávání práv a svobod Američanů. I po vyšetřování aktivit agentur v oblasti domácího a politického sledování, které následovalo po fiasku Watergate, se Národní bezpečnostní agentura (NSA) nadále zaměřuje na politickou činnost "nepopulárních" politických skupin a dalších řádně zvolených zástupců. Jedna whistleblowerka v rozhovoru pro Cleveland Plain Dealer z roku 1988 obvinila NSA, že když v 80. letech pracovala na anglické stanici MenwithHill, slyšela v reálném čase odposlechy senátora Stroma Thurmonda z Jižní Karolíny. K tomu se dostanu podrobněji v kapitole odposlouchávání politiků politiky. Bývalý marylandský kongresman Michael Barnes v článku pro Baltimore Sun z roku 1995 tvrdil, že za Reaganovy vlády byly jeho telefonáty pravidelně odposlouchávány, což zjistil až poté, co Bílý dům předal novinářům přepisy jeho hovorů. Jedno z nejvíce šokujících odhalení vyšlo najevo poté, co se několik úředníků anglické vládní komunikační centrály začalo zajímat o cílené sledování mírumilovných politických skupin a v roce 1992 sdělili londýnskému Observeru, že slovníky ECHELONu se zaměřovaly na Amnesty International, Greenpeace, dokonce i na křesťanské duchovní. Těm slovníkům Echelonu a analýze se budu věnovat v další části, protože to je fascinující práce do jisté míry.
Projekt Echelon se také vedle politické špionáže zaměřuje i na obchodní špionáž.
Od pádu komunismu ve východní Evropě hledaly zpravodajské služby nové ospravedlnění pro své sledovací schopnosti, aby ochránily svůj význam a nafouklé rozpočty.
Jejich řešením bylo nově definovat pojem národní bezpečnosti tak, aby zahrnoval i ekonomické, obchodní a podnikové zájmy. V rámci ministerstva obchodu byl v Americe vytvořen úřad, Office ofIntelligenceLiaison, v překladu Úřad pro styk se zpravodajskými službami, který měl zachycené materiály předávat velkým americkým korporacím.
V mnoha případech jsou příjemci tohoto úsilí o komerční špionáž právě ty společnosti, které pomohly NSA vyvinout systémy pohánějící síť ECHELON.
Tento, řekl bych přímo incestní vztah, je tak silný, že někdy jsou tyto zpravodajské informace využívány k vytlačování jiných amerických výrobců z obchodů ve prospěch těchto mamutích amerických dodavatelů obranných a zpravodajských služeb, kteří jsou často zdrojem významných peněžních příspěvků oběma politickým stranám.
Zatímco v době studené války pomohla technologie signálního zpravodajství zadržet a nakonec porazit sovětské impérium, to, co bylo kdysi určeno pro vybrané komunistické země a teroristické státy, je dnes bez rozdílu zaměřeno prakticky proti všem občanům na světě. V některých případech, jako je například stanice NSA MenwithHill v Anglii, je sledování prováděno proti občanům na jejich vlastní půdě a s plným vědomím a ve spolupráci s britskou vládou. Toto je příklad spolupráce v rámci zemí FiveEyes, tedy Spojených států, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a samozřemě Velké Británie.
Zdokonalování špionážních systémů
Většina podrobností tohoto mamutího špionážního systému a dohody UKUSA, která jej podporuje, zůstává tajemstvím. To, co je o ECHELONu známé, je výsledkem úsilí novinářů a výzkumníků z celého světa, kteří se po desetiletí snažili odhalit fungování nejtajnějších systémů americké vlády.
Program Echelon původně odhalil světu v roce 1988 britský novinář Duncan Campbell,
[5]
ale korporátní mainstreamová média mu odmítla dát mikrofon a jeho objev vyšuměl do ztracena. Tady opět a znovu vidíme, k čemu slouží korporátní mainstreamová média. K odhalování nějakých kauziček typu Čapí hnízdo, ale o zásadních systémových kauzách mlčí, jsou zticha a zakrývají je. Slouží k zakrývání zásadních informací. Představují ideologickou clonu, aby ovečky slepě a poddajně důvěřovaly zkorumpovanému systému a představují také psychologickou bariéru, aby lidé příliš nepřemýšleli. Aby si zahlcovali mozek Čapími hnízdy a trapnými přestřelkami politických mafií, které nikoho nezajímají. Ale o tomto zásadním objevu DuncanaCampbella korporátní mainstreamová média mlčela a mlčí dodnes. O deset let později v roce 96, napsala novozélandská novinářka Nicky Hagerová
[6]
knihu, která vyvolala obrovské mezinárodní povzdvižení, ale ani jí se opět nepodařilo získat kontrolu nad mikrofonem. Kniha se jmenuje Tajná moc: Role Nového Zélandu v mezinárodní špionážní síti. Teprve až podrobná odhalení Edwarda Snowdena konečně zvedla pokličku nad tímto mezinárodním hnízdem švábích špiclů. Ve všech třech případech byly jasně nastíněny komerční aspekty Echelonu, přesto se americké vládě podařilo sabotovat publicitu tvrzením, že veškerá špionáž má zabránit terorismu.
Programy Shamrock, Minaret, Chaos a Echelon byly vytvořeny před více než 50 lety pouze za účelem průmyslové špionáže a Echelon pokračuje dodnes ve značně rozšířené podobě. V době, kdy se Shamrock poprvé přetvořil v program Echelon, byla komunikační technologie primitivnější než dnes. Nicméně Američané přesto dokázali s několika málo nástroji, které měli k dispozici – a s velkým počtem německých vědců ve svém zajetí – poměrně hodně. Existují doslova stovky zdokumentovaných zpráv sahajících do 70. a 80. let, kdy byla většina telekomunikačního vybavení vyrobeného ve Spojených státech navržena tak, aby vyhovovala americkým špionážním snahám.
Kromě toho, že Američané našli způsob, jak se napojit na všechny transatlantické kabely a zkopírovat každý telegram, projevili konečně i něco ze své proslulé domácí inovace a kreativity. Například všechny faxy a většina velkých kancelářských kopírek, přinejmenším ty, které vyráběl Xerox, vyjížděly z továrny "připraveny na špionáž", se zadními dvířky a instrukcemi k přeposílání veškerého obsahu na přijímací místo Echelonu.
[7]
Existují také stovky zdokumentovaných zpráv o tom, že CIA instalovala "špionážně připravené" tiskárny Xerox na všech zahraničních ambasádách ve Spojených státech a že Motorola vyráběla telekomunikační sítě se zadními vrátky do amerického systému Echelon a instalovala je po celém světě.
[8]
Když americká vláda tvrdí, že shromažďuje pouze údaje týkající se terorismu, je to lež obrovského rozsahu.
Tyto procesy nikdy nepolevily, naopak se staly chytřejšími a obtížněji odhalitelnými. I samotné vlády se staly prohnanějšími v hledání záminky k masovému špehování. Právě terorismus – poskytl establishmentu veškeré ospravedlnění, které potřeboval k rozvoji ještě větší schopnosti špehovat naše takzvané nepřátele, spojence i vlastní občany. ECHELON je výsledkem tohoto úsilí. Dnes je to agenda Covidismu, která tyto záminky fízlování vlastních občanů ještě rozšiřuje. Dříve neviditelný terorismus, který byl nikde a všude a proti kterému nás vlády chránily fízlováním. Dnes neviditelný virus, který je nikde a všude a proti kterému nás vlády ochrání fízlováním. Všímáte si té fascinující paralely? Pořád stejné schéma na totální kontrolu vlastních občanů, jak nás stisknout pod krkem, škrtit, nepovolit, než do nás narvou tu spásnou jehlu, po které se ale nakazíme stejně. Tím ale fízlování nekončí, prohlubuje se dál. Satelity, které létají tisíce kilometrů nad hlavou, a přesto mohou špehovat i ty nejmenší detaily na zemi. Tajné ponorky, které brázdí dna oceánů a které jsou schopny napojit se na podmořské komunikační kabely. A to všechno pohání efektivní mašinérii signálního zpravodajství pěti zemí FiveEyes. Existuje soustředěné úsilí šéfů zpravodajských agentur, federálních orgánů činných v trestním řízení a zástupců amerického Kongresu, aby obhájili schopnosti ECHELONu. To se jim daří až dodnes.
Komerční špionáž
Musíme už konečně sundat ty klapky na očích a uvědomit si, že už od konce druhé světové války vláda Spojených států využívá CIA, FBI a NSA k celosvětové obchodní špionáži, jejímž cílem je napomáhat konkurenceschopnosti amerického průmyslu.A činí tak s mnohem větší fantazií, než jak se projevilo v odhaleních Edwarda Snowdena! Jak čas plynul a zdálo se, že studená válka končí, americké zpravodajské služby potřebovaly nový účel. A tak je americká vláda přeorientovala na státem sponzorovanou komerční špionáž jako ofenzivní opatření, jehož cílem bylo udržet tehdejší obchodní nadvládu Spojených států tím, že zajistí potenciální krádež každého nového komerčního nápadu odkudkoli na světě.
Gerald Burke, který působil jako výkonný ředitel Poradního výboru pro zahraniční zpravodajství prezidenta Richarda Nixona, tvrdí, že komerční špionáž byla vládou Spojených států schválena už v roce 1970. Burke se vyjádřil, že: "…obecně jsme doporučili, aby bylo ekonomické zpravodajství od nynějška považováno za funkci národní bezpečnosti Spojených států, prioritou, která bude rovnocenná diplomatickému, vojenskému a technologickému zpravodajství." Aby zpravodajské služby vyhověly potřebě informací o mezinárodních obchodních transakcích, zřídily v rámci ministerstva obchodu malé, nezveřejňované oddělení, Úřad pro zpravodajské styky. Tento úřad dostává od amerických zpravodajských služeb zprávy o probíhajících mezinárodních obchodech, které diskrétně předává společnostem, které o ně požádají nebo mohou mít o tyto informace zájem. Ihned po svém nástupu do úřadu v lednu 1993 prezident Bill Clinton doplnil mašinérii firemní špionáže vytvořením Národní ekonomické rady. Tato Národní ekonomická rada dodává vybraným společnostem ukradené komerční zpravodajství s cílem zvýšit "konkurenceschopnost" Spojených států. Jiný úředník uvedl: „Sběr zpravodajských informací ve Spojených státech není zadáván americkými společnostmi. Zadává ho vláda. Zpravodajské informace o komunikaci jsou ale předávány prostřednictvím kanálů agenturám, mimo jiné ministerstvu obchodu a Bílému domu. Existuje formální kanál pro předávání údajů komunikačního zpravodajství společnostem."
Důkazy o přelévání ekonomických zpravodajských informací lze nalézt ve veřejných zprávách, včetně článku v Baltimore Sun z roku 1996, který napsal, že ministerstvo obchodu běžně předává tyto informace vybraným vedoucím pracovníkům amerických společností.
Můžeme tedy směle odložit stranou výhrady americké vlády, že provádí pouze "dobrou" špionáž související s terorismem, zatímco země jako Čína provádějí "špatnou" špionáž s cílem ukrást obchodní tajemství.
Když Edward Snowden odhalil rozsah celosvětové sítě NSA pro shromažďování zpravodajských informací, mnoho amerických představitelů se snažilo ze všech sil odvrátit kritiku tvrzením, že shromažďují pouze informace související s terorismem, zatímco Čína shromažďuje komerční informace. Poté ale několik zemí včetně Německa a Brazílie zveřejnilo informace, že americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) ve skutečnosti pronikla do mnoha jejich obchodních podniků a kradla průmyslové technologie a tajemství. Poté, co Američané dostali tak tvrdou a veřejnou facku, nakonec zmlkli, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se styděli nebo cítili trapně, jen normálně litovali, že byli přistiženi.
Schopnosti ECHELONu špehovat zahraniční společnosti nejsou ničím novým, ale Clintonova administrativa povýšila jejich využívání doslova na umění. Závěrem této kapitoly uvedu několik praktických příkladů této obchodní nebo komerční špionáže. Třeba v roce 1990 německý časopis Der Speigel odhalil, že NSA zachytila zprávy o chystaném obchodu za 200 milionů dolarů mezi Indonésií a japonským výrobcem satelitů NEC Corp. Poté, co do jednání zasáhl prezident George Bush starší ve prospěch amerických výrobců, byla zakázka rozdělena mezi japonský NEC a AT&T.
Dále třeba v roce 1994 CIA a NSA zachytily telefonické hovory mezi brazilskými představiteli a francouzskou firmou Thomson-CSF o radarovém systému, který chtěli Brazilci zakoupit. Konkurentem byla i americká firma Raytheon a zprávy vypracované na základě odposlechů byly předány Raytheonu.
Nebo třeba v září 1993 prezident Bill Clinton požádal CIA, aby špehovala japonské výrobce automobilů, kteří navrhovali automobily s nulovými emisemi a aby tyto informace předala velké trojce amerických výrobců automobilů: Ford, General Motors a Chrysler.
Nebo v roce 1995 deník New York Times informoval o tom, že NSA a tokijská pobočka CIA se podílely na poskytování podrobných informací týmu vyjednavačů amerického obchodního zástupce Mickeyho Kantora v Ženevě, který čelil japonským automobilkám v obchodním sporu.
Nebo třeba časopis Insight v roce 1997 v sérii článků uvedl, že prezident Bill Clinton nařídil NSA a FBI, aby na Asijsko-pacifické hospodářské konferenci (APEC) pořádané v roce 1993 v Seattlu provedly rozsáhlou sledovací operaci. Jeden ze zpravodajských zdrojů pro tento příběh uvedl, že na akci bylo odposloucháváno více než 300 hotelových pokojů, což mělo za cíl získat informace o probíhajících obchodech s ropou a vodními elektrárnami ve Vietnamu, které byly předávány vysoce postaveným sponzorům Demokratické strany ucházejícím se o tyto zakázky.
Ale nejsou to jen Spojené státy, které si vydobývají výsadní postavení v ekonomické špionáži. Třeba britská premiérka Margaret Thatcherová nařídila vládnímu komunikačnímu ústředí, aby jménem Bank ofEngland sledovalo aktivity mezinárodního mediálního magnáta Roberta Maxwella.
Bývalá lingvistka a analytička kanadského Institutu pro bezpečnou komunikaci Jane Shortenová prohlásila, že viděla odposlechy mexických obchodních zástupců během obchodních jednání o smlouvě NA FTA v letech 92 až 93, stejně jako odposlechy jihokorejského ministerstva zahraničí z roku 91, které se týkaly výstavby tří kanadských jaderných reaktorů CANDU pro Korejce v rámci obchodu za 6 miliard dolarů. Odhalení Jane Shortenové přimělo kanadskou vicepremiérku Sheilu Coppsovou, aby po protestu Mexičanů zahájila vyšetřování těchto obvinění. Nicméně, každá špionážní agentura je nakonec poražena ve své vlastní hře. Kanadský špion Mike Frost v knize Spyworld vypráví, jak náhodný odposlech mobilního telefonu amerického velvyslance v Kanadě v roce 1981, který hovořil o připravované dohodě o dodávkách obilí, kterou se USA chystaly podepsat s Čínou, poskytl Kanadě americkou vyjednávací strategii pro tuto dohodu. Tyto informace byly využity k tomu, aby byly Spojené státy předraženy, což vedlo k uzavření tříletého kontraktu v hodnotě 2,5 miliardy dolarů pro CanadianWheatBoard. O rok později kanadský Institut pro bezpečnou komunikaci opět přelstil americkou NSA, když Kanada získala 50 milionů dolarů na prodej pšenice do Mexika.
Dalším znepokojivým trendem týkajícím se současného komerčního využití ECHELONu je incestní vztah, který existuje mezi zpravodajskými službami a americkými korporacemi, které vyvíjejí technologie pohánějící jejich špionážní systémy. Mnohé ze společností, které získávají nejdůležitější komerční odposlechy – Lockheed, Boeing, Loral, TRW a Raytheon – se aktivně podílejí na výrobě a provozu mnoha špionážních systémů, které tvoří ECHELON. Tajné dohody mezi zpravodajskými službami a jejich dodavateli jsou děsivé svým mrazivým účinkem na vytváření jakékoli zahraniční nebo dokonce domácí konkurence. Stejně důležité ovšem je, že jde o hrubé zneužití zdrojů financovaných daňovými poplatníky a zneužití schopností zpravodajských služeb.
Světoví fízlové: USA, Izrael, Francie či Rusko
Spojené státy nejsou jediným státem, který se této činnosti věnuje. Podle Roberta Gatese, bývalého ředitele CIA, se do státem sponzorované ekonomické špionáže ve Spojených státech zapojilo asi 20 zemí. Nejhorším pachatelem je Izrael. Následuje Francie, Rusko a Velká Británie. Čína na tomto seznamu není vysoko. Speciálně k Izraeli se dostanu v příštím díle podrobněji.
Aby to nezůstalo bez odezvy, tento seznam dvaceti fízlujících zemí připravili Američané, takže není překvapením, že se neobjevují na jeho vrcholu. Na tomto místě bych poznamenal, že v Číně působí také velké množství amerických, tzv. "výzkumných" a dalších společností, ze kterých některé jsou aktivní především v oblasti lobbingu za zájmy americké vlády, ale mnohé další jsou ve skutečnosti zpravodajskými operacemi, které slouží ke sběru užitečných vojenských a obchodních informací. Mnohé z nich jsou americké nadnárodní společnosti, např. Coca-Cola, jejíž vedoucí pracovníci sbírají všechno. Od informací o trhu až po politické informace a jejíž řidiči se zdají být zběhlí ve sběru vojensky užitečných GPS souřadnic. Dalším zdrojem jsou američtí zpravodajci. Téměř všichni jsou silně závislí na financování ze strany americké vlády nebo CIA, a to v celkovém rozsahu miliard dolarů. Více později.
Francie odposlouchávala businessmany v letadlech
Jedním z nejznámějších případů týkajících se třeba Francie bylo zjištění, že francouzská špionážní agentura DGSE umístila štěnice do všech kabin první třídy letadel společnosti Air France za účelem nahrávání rozhovorů mezi cestujícími podnikateli.
[9]
Nenechme se mýlit. Francie je významnou mocností ve špionážních aktivitách, které jsou v dnešní době spojovány spíše s Amerikou nebo Čínou. Francouzi tedy nejsou ve fízlování vůbec žádná neviňátka. Francouzští špioni ještě v 90. letech minulého století běžně odposlouchávali cestující první třídy letadel Air France – včetně pasažérů Concordu. Vycházelo se z toho, že obchodníci, kteří odpočívají na dlouhé cestě a možná si dopřávají jeden nebo dva drinky, mohou diskutovat o nejrůznějších obchodně citlivých informacích, aniž by si uvědomovali možnost odposlechu. Motivem byla spíše ekonomická špionáž než národní bezpečnost nebo boj proti terorismu.
V roce 93 deník The Independent odhalil existenci dokumentu francouzské zpravodajské služby, který vypracovalo ministerstvo hospodářství, vědy a techniky a který obsahoval obchodní nákupní seznam pro agenty. Tedy jakýsi návod, jaká průmyslová tajemství chce Francie získat od svých spojenců.
Nákupní seznam zahrnoval britskou technologii vrtulníků Westland, technologii raketových nosičů na tuhé palivo, výzkum satelitů a informace o televizorech s vysokým rozlišením, což byla technologie, ve které evropské společnosti výrazně zaostávaly za Amerikou.
Americké a kanadské zpravodajské služby se o slídění dozvěděly a vydaly diskrétní varování společnostem, ve kterém jim doporučily, aby předpokládaly, že jejich vedoucí pracovníci byli odposloucháváni, kdykoli letěli první třídou s Air France. Samotný Concorde byl odposloucháván pomocí standardních mikrofonů té doby buď v sedadlech nebo zabudovaných do kostry letadla.
Jenže Concorde byl společným anglicko-francouzským projektem, který probíhal od ledna 1976 do jeho vyřazení v listopadu 2003.
Francouzští zpravodajští agenti také pronikali do bank, obchodů s cennými papíry a poradců na Wall Street, včetně Citibank, Chase Manhattan a GoldmanSachs ve snaze odhalit investiční plány v Evropě. Agenti byli instruováni, aby věnovali zvláštní pozornost právníkům a konzultantům, kteří jsou často zasvěceni do tajemství klientů, ale kteří obvykle nedbají na dokumenty a na telefonické rozhovory o obchodech. Cituji: "Francie je říší zla, pokud jde o krádeže technologií, a Německo to ví." Toto zdrcující hodnocení se objevilo v diplomatických depeších zveřejněných serverem Wikileaks. Německo se prý jednoho času obávalo francouzské špionáže víc než samotné americké NSA. To jen na okraj k Francii.
Národní bezpečnostní agentura (NSA)
Jak jsem už zmínil, vyvrcholení konfliktu studené války přineslo tvrdou realitu mnoha vojenským a zpravodajským agenturám, které byly na této konfrontaci závislé kvůli obrovským rozpočtům a malému civilnímu dohledu. Politické a vojenské vazby spojenců z druhé světové války se ve stínu železné opony, která se po válce snesla na východní Evropu, rychle změnila ve zpravodajská spojenectví. Pro některé zpravodajské agentury ale konec studené války znamenal pouze změnu poslání a zaměření, nikoliv úbytek pracovních sil nebo finančních zdrojů. Jednou z takových amerických vládních organizací je Národní bezpečnostní agentura (NSA). Její předchůdkyní byla Agentura pro bezpečnost ozbrojených sil (AFSA), která se teprve potom vyvinula a přetvořila na Národní bezpečnostní agenturu (NSA). Prezident Harry Truman založil NSA v roce 1952 prezidentskou směrnicí, která je dodnes tajná. Vláda Spojených států existenci NSA uznala až v roce 1957. Jejím původním úkolem bylo provádět pro Spojené státy signální zpravodajství a komunikační bezpečnost. Prezident Ronald Reagan přidal NSA v roce 1984 úkoly v oblasti bezpečnosti informačních systémů a v roce 1988 úkoly v oblasti školení o bezpečnosti operací. Zákon z roku 1986 pověřil NSA podporou bojových operací pro ministerstvo obrany.
NSA sídlí ve Fort George Meade, která se nachází mezi Washingtonem D.C. a Baltimorem ve státě Maryland.Může se pochlubit nejzáviděníhodnějším množstvím zpravodajského vybavení a personálu na světě. NSA je největším světovým zaměstnavatelem matematiků, ve kterém pracují nejlepší týmy tvůrců a luštitelů kódů, jaké kdy byly shromážděny. Jejich úkolem je rozluštit šifrovací kódy zahraniční i domácí elektronické komunikace a odhalené zprávy předat obrovskému týmu kvalifikovaných lingvistů, kteří je přezkoumají a analyzují ve více než 100 jazycích. Americká NSA je také zodpovědná za vytváření šifrovacích kódů, které chrání komunikaci americké vlády. NSA se podílí především na vytváření nových technologií sledování a luštění kódů. Dále NSA navádí ostatní spolupracující agentury na jejich cíle a poskytuje jim školení a nástroje k zachycení, zpracování a k analýze obrovského množství zpravodajských signálů. Americká NSA disponuje pravděpodobně technologicky nejvyspělejším komunikačním, počítačovým a kódovacím vybavením ze všech vládních agentur na světě, a proto je nejkompetentnější k tomu, aby úkolovala ostatní smluvní agentury po světě pro americké zájmy.
Navzdory rozpadu komunismu v bývalém Sovětském svazu a v celé východní a střední Evropě, se tajná NSA nadále rozrůstá exponenciálním tempem, pokud jde o rozpočet, lidské zdroje a špionážní schopnosti. Ostatní země si všimly rychlého růstu zdrojů a zařízení NSA po celém světě a odsoudily rozsáhlé špehování svých občanů ze strany USA.
Dokonce už v lednu 1998 evropský parlament zveřejnil předběžnou zprávu, která podrobně popsala výzkum provedený nezávislými výzkumníky. Tato zpráva odhalila rozsáhlou síť špionážních technologií Spojených států, která běžně monitoruje telefonní, faxové a e-mailové informace o občanech po celém světě, zejména ovšem v Evropské unii a Japonsku. Tato zpráva, nazvaná "An Appraisalof Technologies ofPoliticalControl", v překladu Hodnocení technologií politické kontroly, kterou vydal výbor Evropského parlamentu pro posuzování vědeckých a technologických možností, vyvolala v evropském tisku obrovský rozruch. O vydání této zprávy informoval The New York Times.
Tato zpráva také odhalila hnisající bolavé místo mezi Spojenými státy a jejími spojenci v EU. O rozsáhlém sledování občanů v zemích EU ze strany NSA vědí a diskutují evropští novináři už od roku 1981. Zmíněný systém se jmenuje ECHELON, je to jeden z nejutajovanějších špionážních systémů, které existují. Provoz systému ECHELON slouží americké NSA ke špehování občanů zahraničních zemí a zároveň jí umožňuje obcházet zákaz špehování samotných občanů Spojených států. Hovořil jsem tu o základní páteřní síti světových špionážních fízlů zvané FiveEyes- Pět očí, kterými jsou Spojené státy, Kanada, Velká Británie, Austrálie a Nový Zéland. Většina finančních prostředků na společné projekty a zařízení, o kterých budu ještě hovořit dále, jakož i pokyny pro operace shromažďování zpravodajských informací, jsou vydávány především americkou NSA. Zúčastněné agentury si často vyměňují personál, rozdělují si úkoly v oblasti shromažďování zpravodajských informací a stanovují společné pokyny pro utajování a ochranu sdílených informací. Americká NSA ale využívá své role největší špionážní agentury na světě k tomu, aby její mezinárodní zpravodajští partneři plnili její příkazy.
Podle zprávy časopisu Der Spiegel, NSA pravidelně zachycuje zásilky notebooků a dalších elektronických zařízení, aby do nich mohla implantovat fyzická odposlouchávací zařízení a instalovat pokročilý malware. Tento proces, kterému se říká interdikace, může úřadům umožnit okamžitý vzdálený přístup k počítači subjektu, aniž by se o tom dozvěděly. Američané se dokonce zmocňují interního systému hlášení společnosti Microsoft, aby mohli sledovat své cíle. Tohle vypadá docela nevinně, ale je to velmi důležité. To odhalení se týkalo schopnosti NSA špehovat hlášení o pádu počítače společnosti Microsoft známé mnoha uživatelům operačního systému Windows jako dialogové okno, které se objeví, když hra zamrzne nebo dokument ve Wordu umře. Tento systém hlášení má pomoci inženýrům Microsoftu vylepšit jejich produkty a opravit chyby, ale Der Spiegel uvedl, že NSA tato hlášení také prosívala, aby pomohla špionům vniknout do počítačů se systémem Windows.
Tyto odposlechy provádí superhackerský tým NSA známý jako Tailored Access Operations, v překladu něco jako Přístupové operace na míru. Tento tým je vykreslován jako elitní tým hackerů specializujících se na krádeže dat z nejtěžších cílů. Není nemožné dodat malware do cílového počítače dodatečně, ale riziko je mnohem nižší, pokud lze sledovací nástroje nainstalovat dříve, než se zařízení dostane ke kupujícímu. Tento tým přístupových operací na míru je schopný odklonit zásilku do své sítě tajných dílen, kde lze provést úpravy před vrácením balíčků přepravní společnosti. Rozsah tohoto programu je pravděpodobně omezen. Hromadné odklonění zásilek s elektronikou by bylo podezřelé a zpravodajská agentura by nechtěla vystavit své interní nástroje většímu potenciálnímu odhalení, než je nezbytně nutné. NSA navíc za mnoho těchto zadních vrátek platí nemalé peníze. Americká NSA má k dispozici něco, co Der Spiegel popisuje jako katalog špionážních nástrojů s cenami a podrobnostmi o funkcích. Padesátistránkový dokument obsahuje seznam nástrojů pro kompromitaci zabezpečených systémů vyrobených společnostmi jako Cisco, JuniperNetworks, Huawei, Western Digital, Microsoft a Samsung. Ceny těchto útoků, které vede interní skupina známá jako ANT, mohou dosáhnout až 250000 dolarů. I když, pokud jde o tajné softwarové zranitelnosti NSA, dostanete to, za co si zaplatíte.
Jedním z populárních nástrojů, které NSA používá na zadržených počítačích, je nástroj známý jako Cottonmouth. Jedná se o fyzické zařízení vyvinuté v roce 2009, které lze implantovat do portu USB, aby NSA získala vzdálený přístup k cílovému počítači, jakmile se dostane na místo určení. Jiné nástroje lze použít k zrcadlení pevných disků tak, že se sáhne po firmwaru používaném např. společnostmiWestern Digital se sídlem v kalifornském Irvine, Dell se sídlem v texaském Round Rocku nebo Seagate. Jedním z dalších nástrojů v tomto katalogu je třeba kabel k počítačovým monitorům, který je speciálně upraven tak, aby zaznamenával, co se píše na obrazovce. Pak jsou v katalogu pro NSA k dispozici třeba USB klíče tajně vybavené rádiovými vysílači pro vysílání ukradených dat po rozhlasových vlnách nebo falešné základnové stanice určené k zachycení signálů mobilních telefonů na cestách.
Katalog ANT resp. NSA obsahuje i výkonnější nástroje, třeba Feedtrough, který dokáže obejít firewally Juniper a umožnit instalaci dalších programů. Počítače se systémem Windows lze monitorovat pomocí nástrojů, které díky chybovým hlášením určují, jaký konvenční malware by mohl být použit k útoku na systém.
Pokud se NSA nemůže dostat k zařízení v okamžiku jeho odeslání, pokusí se někdy získat fyzický přístup s pomocí CIA a FBI. Agenti NSA jsou občas převáženi letadly FBI, aby nainstalovali odposlechy, což může trvat jen několik minut. Když je práce hotová, agent naskočí do jiného letadla FBI a zmizí jako přízrak v noci.
NSA byla během několika let pod zvýšenou kontrolou, ale podle všeho pokračuje ve své práci neomezeně. Takže až vám příště zásilka z Amazonu dorazí o něco déle než obvykle, možná byste se měli začít obávat.
Rozdělení světa zeměmi FiveEyes
Dnes se rozsáhlá síť vytvořená komunitou zemí FiveEyes rozprostírá po celém světě i ve vesmíru. Pozemní odposlechové stanice, zpravodajské lodě plující po sedmi mořích a přísně tajné satelity vířící dvacet tisíc mil nad hlavou – to vše dohromady umožňuje NSA a jejím spojencům FiveEyes přístup k celé globální komunikační síti. Jen málo signálů unikne jejímu elektronickému dosahu.
Poté, co si strany pěti zemí FiveEyes rozdělily svět, každá z agentur zaměřuje své elektronické "vysavačové" vybavení směrem k nebi a zemi, aby vyhledala i ty nejmenší komunikační signály, které procházejí obrovskou cestou systému. Povím vám přesně, jakou část světa má jaká země na starosti pro špionážní sledování.
Zařízení NSA ve Spojených Státech pokrývají komunikační signály obou amerických kontinentů, tedy Severní i Jižní latinské Ameriky. Vládní komunikační ústředí ve Velké Británii má na starosti Evropu, Afriku a Rusko na západ od Uralu. Ředitelství pro obranné signály v Austrálii pomáhá při sběru signálního zpravodajství v jihovýchodní Asii a v oblasti jihozápadního Pacifiku a východní části Indického oceánu. Generální úřad pro bezpečnost komunikací na Novém Zélandu odpovídá za sběr dat v jižním Pacifiku, zejména ve skupině ostrovních států v jižním Pacifiku. Institut pro bezpečnou komunikaci v Kanadě zajišťuje odposlech dalších severních ruských, severoevropských a amerických komunikací. Teď už přesně víme, která z pěti zemí FiveEyes má na starosti kterou část světa. Když si vezmeme glóbus, můžeme si to hezky rozebrat.
To je konec dnešního dílu. A co uslyšíte příště? Podívám se na špionské družice, což bude takové rozšíření mého pátrání dvoudílné série Špionských družic z listopadu loňského roku 21, dále prozkoumám radiové odposlechy a budu se soustředit na špionážní odposlechové pozemní stanice speciálně v Kanadě. Potom se podrobně podívám na satelitní systémy na pozemní stanici v anglickém MenwithHill. To jsou systémy, které nasávají informace z amerických satelitů. Anglie má na starosti odposlech Evropy, přičemž se o získaná data samozřejmě dělí s pěti zeměniFiveEyes. Pak se podrobně zaměřím na provádění analýz a vyhodnocování pomocí klíčových slov a takzvaných slovníků systému Echelon. Každá pozemní stanice má totiž vypracovaný svůj seznam klíčových slov podle zaměření, požadavků a samozřejmě jazyků dané lokality. To spravují lokální lingvistické týmy. Podíváme se na to, jak sice démoni chtějí mít trvalou nadvládu nad většinovým obyvatelstvem svých zemí, ale jak to tak bývá, chronicky podezřívaví démoni se fízlují i sami navzájem pro získání politické převahy a bodů nad svými soupeři. I na to se podrobně podívám, v tomto směru samozřejmě praktické příklady. Podíváme se na skandál, který zveřejnila americká CBS o tom, jak jednoduše se dají odposlouchávat mobilní telefony. Až nás to šokuje, jak jednoduché to tyto agentury mají. Lidé mají podvědomě utkvělou představu, že mobily jsou na volání, ale v podstatě máme citlivé odposlouchávací zařízení přímo v naší kapse. To byl možná účel dobromyslného zavedení mobilních telefonů. Kdo chce být ve spojení, musí mít mobilní telefon. Podívám se na hysterii, kterou rozpoutala aliance pěti zemí FiveEyes kolem čínské Huawei a na zadní vrátka západních technologií, kterými je prováděna špionáž americkou NSA. Podívám se také na Tik-Tok, Wechat a také na spřežení Ameriky a Německa, které nejen díky operaci PaperClip pokračuje i dlouhé dekády po druhé světové válce. Americká zpravodajská služba CIA a německá tajná služba BND celé dlouhé dekády vlastnily a ovládaly švýcarskou šifrovací společnost Crypto AG. Dále se podívám na skandál Dánska a Ameriky, kdy Američané byli v Dánsku napojeni na kabely, aby mohli odposlouchávat evropské politiky a další vysoké úředníky a získávat je pro spolupráci jako agenty z blízkých pozic kolem politiků.