Stručně zrekapituluji, co jsem probíral v prvním díle Školy Ameriky, jen tak pro osvěžení paměti, abychom měli přímou návaznost na tento druhý díl. Po předmluvě a úvodu Školy Ameriky jsem se vydal k základním faktům o této škole zabijáků nebo škole vrahů. Předtím jsem se ale tak trochu pozastavil a zamyslel nad tím, jak probíhá projekce americké moci a americké dominance v regionech. Tohle jsem sice omílal už nesčetněkrát v mých pořadech, ale je třeba si tyto věci neustále opakovat, sumarizovat a dotvářet v rámci překrývání a přesahů k probíranému tématickému rámci. Co je americký imperialismus, co představuje globální kapitál a jak do tohoto rámce pasuje Škola Ameriky a operace Condor. Pak jsem se podíval na lokalitu Školy Ameriky, abychom také poznali, kde se tato škola nachází, jaké je prostředí, jak vypadá, co tam můžeme najít a jak vypadá i okolí. Prostě abychom se dokázali vcítit do toho prostředí. Před dalším zkoumáním Školy Ameriky jsem se ještě tak trochu pozastavil nad americkým paranoidním myšlením, kdo je vlastně tím nepřítelem. Prozradili jsme si, že Američané měli vyhrocenou fobii z čehokoli levicového, což potírali s brutalitou sobě vlastní. Kdokoli, kdo se o milimetr vymykal americké představě o globální korporátní pěsti trhu, byl nepřítel.
Potom jsem se zaměřil na historii Školy Ameriky, jak původně začala působit v zóně Panamského průplavu, a po vzrůstajících neshodách s panamskou vládou se přestěhovala do Georgie. Předtím ale jsem sběžně prolétl počáteční léta výcviku a kurzů této Školy Ameriky ještě v Panamě. Potom jsem se zaměřil na zajímavé kurzy, které absolventi Školy Ameriky navštěvovali. Ať se jednalo o kurz civilně-vojenských operací, kurz humanitárního odminování, nebo zajímavější kurz Vojenského zpravodajství, kde se učily různé techniky výslechů, mučení a zastrašování. Tyto armádní příručky se inspirovaly projektem X, jehož původ byl ještě více smrtící program Phoenix ve Vietnamu. To bylo potom přenesené do učebních osnov a metodologie ve Škole Ameriky. Pak už jsem začal prvními zeměmi absolventů Školy Ameriky, Argentinou a Bolívií. Právě ve výčtu zemí absolventů Školy Ameriky budu pokračovat právě teď.
Chile
Od roku 1946 absolvovalo Školu Ameriky více než 3300 chilských vojenských a polovojenských jednotek a velitelů. Mezi lety 1970 až 1975 absolvovalo výcvik ve Škole Ameriky více chilských vojáků než z kterékoli jiné země za celé desetiletí. Toto období se shodovalo s nástupem a pádem Salvadora Allendeho, prvního svobodně zvoleného socialistického prezidenta v Latinské Americe. Allendeho vláda lidové jednoty se ujala moci v roce 1970, ale její experiment se socialistickou demokracií skončil krvavým vojenským převratem 11. září 1973. Američané napomáhali pučistům a zapojili se do "masivního tajného vměšování" do chilského dění s cílem destabilizovat Allendeho vládu. Přítomnost chilských vojáků na Škole Ameriky se v průběhu 50. a 60. let zvýšila a v 70. letech byl dopad tolika let výcviku na chilský vojenský sbor snadno patrný.
Ačkoli Augusto Pinochet Školu Ameriky neabsolvoval, jeho represivní vláda tu byla vyznamenaná. V roce 1991 visel v kanceláři velitele slavnostní meč, který škole věnoval, spolu se vzkazem, který sám napsal. Jeden ze sedmi členů velitelského sboru DINA, chilské zpravodajské agentury zodpovědné za mnohá nejhorší zvěrstva za Pinochetovy vlády, byl absolventem Školy Ameriky. Důstojníci chilské rozvědky DINA, kteří absolvovali Školu Ameriky, byli odsouzení za zneužívání, včetně mučení a vraždy úředníka OSN v roce 1979 a vedení koncentračního tábora Villa Grimaldi. Existuje také nespočet obvinění z hromadných poprav, atentátů, mučení, vražd, únosů a zmizení. Deset z třiceti chilských důstojníků, proti kterým španělský soudce požadoval obžalobu ze zločinů teroru, mučení a zmizení, bylo absolventy Školy Ameriky. Kromě toho většina chilských vojenských vůdců, kteří 11. září 1973 svrhli demokraticky zvolenou vládu Salvadora Allendeho, navštěvovala Školu Ameriky.
Ve svém odhalení v Harper’s Magazine o Henrym Kissingerovi uvádí Christopher Hitchens řadu podrobností o roli Ameriky v převratu v roce 1973, který svrhl demokraticky zvoleného vůdce Chile a nastolil brutální vojenskou diktaturu. Kissinger po zvolení socialistického politika Salvadora Allendeho prohlásil, že chilskou demokracií osobně pohrdá. Velmi podrobně jsem tuto kapitolu pokryl v pořadu Chile 50. let od Pinocheta. Hitchens dokládá, že CIA "na příkaz prezidenta Richarda Nixona a pod osobním vedením Henryho Kissingera zorganizovala puč, jehož cílem bylo svržení Salvadora Allendeho", demokraticky zvoleného prezidenta Chile, a vraždu generála Reného Schneidera, šéfa chilských ozbrojených sil, který odmítl provést puč s ohledem na chilskou ústavu.
Podle Hitchense "série washingtonských jednání, která se uskutečnila během jedenácti dnů po Allendově volebním vítězství, v podstatě rozhodla o osudu chilské demokracie." Proběhlo jednání s Kendallem, prezidentem Pepsi-Coly, s Davidem Rockefellerem z Chase Manhattan a s ředitelem CIA Richardem Helnsem. Kissinger podle Hitchense "schválil internacionalizaci principu eskader smrti a měl by být souzený jako válečný zločinec za svou roli v Chile", i za četná další zvěrstva, která se pod jeho dirigentským vedením odehrála ve Vietnamu, Východním Timoru, Indonésii a jinde. Stejně jako v případě Negroponteho, ovšem Spojené státy opět odměňují možné válečné zločince, místo aby je pohnaly k odpovědnosti. Generál Pinochet se nejen dostal k moci díky americkému puči, ale svůj represivní režim obsadil mnoha absolventy Školy Ameriky.
V roce 1998 byl na příkaz španělského soudce zatčený a obviněný z porušování lidských práv. Španělští právníci, kteří předložili obvinění proti Pinochetovi, požádali také o obžalobu dalších třiceti vysoce postavených funkcionářů chilské diktatury ze zločinů genocidy, terorismu, mučení a nezákonného zatýkání s následným zmizením. Deset z obviněných byli absolventi Školy Ameriky. Tady a ve všech latinskoamerických zemích nacházíme odpověď, proč nebyl nikdo pohnaný k odpovědnosti. Všichni pravicoví diktátoři v Latinské Americe byli buď oni sami absolventy Školy Ameriky, a pokud nebyli, jako v případě Augusta Pinocheta, tak byli úzce obklopení absolventy Školy Ameriky. Jak může v takovém klimatu být někdo pohnaný k odpovědnosti za zvěrstva, vraždy, eskadry smrti? Opět se to překrývá kompletně s operací Condor. Všechno ale pokračuje dál. Mezi lety 1999 až 2010 vyslaly chilské vlády do Školy Ameriky celkem 1205 rekrutů. Chilská vláda v roce 2012 dokonce prohloubila spolupráci s americkou armádou, když otevřela vojenské výcvikové středisko ve Fort Aguayo v chilském Concónu.
Ekvádor
Od roku 1946 absolvovalo Školu Ameriky více než 3300 ekvádorských studentů. Někteří z těchto absolventů byli obvinění z pokusu o státní převrat, při kterém bylo zabito nejméně 20 lidí a mnoho dalších bylo zraněno. Stejně tak generál Guillermo Rodríguez, absolvent Školy Ameriky, dosáhl diktátorské moci svržením zvolené vlády. Další ekvádorští absolventi byli obvinění z neposlušnosti a vzpoury.
Guatemala
Mezi známé absolventy Školy Ameriky patří guatemalský plukovník Julio Alpírez, který mučil a vraždil partyzány. Jedním z dalších absolventů Školy Ameriky, generál Romeo Lucas García, byl diktátorem Guatemaly mezi lety 1978 až 1982, tedy v období, které zahrnovalo 5000 politických vražd a až 25 000 dalších mrtvých civilistů. Mezi absolventy Školy Ameriky jsou také dva ze tří důstojníků, které guatemalský arcibiskupský úřad označil za podezřelé z vedení vraždy antropoložky Myrny Mackové v roce 1992, a tři vysoce postavení představitelé guatemalské vojenské zpravodajské jednotky D-2. Podle Boston Globe byl absolvent Školy Ameriky "plukovník Byron Lima Estrada, odsouzený v souvislosti s umlácením římskokatolického biskupa Juana Gerardiho Conedery v roce 1998".
Absolventi Školy Ameriky v Guatemale hráli při uplatňování taktik a strategií teroru ústřední roli. Například tvůrcem nechvalně proslulých civilních hlídek byl absolvent Školy Ameriky a diktátor podporovaný Američany, generál Lucas Garcia. Guatemalská armáda vytvořila civilní sebeobranné hlídky koncem roku 1981 jako součást protipovstalecké strategie. Hlavní funkcí těchto civilních hlídek bylo zapojit komunity do protipartyzánské ofenzívy armády. Armáda si uvědomila, že povstalci mají značnou podporu civilního obyvatelstva. Proto hodlala využít civilní hlídky k tomu, aby odřízla obce od potenciálního pronikání partyzánů a odstranila partyzány z oblastí, kde už byli přítomní. Hlídky začaly působit pod vládou generála Romea Lucase Garcii.
Vláda Lucase Garcii odpovídala jednomu z nejrepresivnějších období v historii Guatemaly. Civilní hlídky byly podle zprávy zodpovědné za některé z nejbrutálnějších násilností války. Civilní hlídky se podílely na vraždách, mučení a jiném krutém zacházení, mizení, nepravidelném zadržování a vyhrožování. Civilní hlídky byly spolu s vojenskými komisaři zapletené do každého pátého případu úmrtí v důsledku pronásledování lidí, kteří hledali útočiště v neobydlených oblastech. Civilní hlídky byly identifikované jako pachatelé téměř v každém pátém masakru….. Dohromady byly tyto nepravidelné vládní síly zodpovědné za každou čtvrtou hromadnou vraždu. Civilní hlídky zavraždily mnoho lidí ve svých vlastních obcích. Zabíjení bylo nevybíravé – cílem se mohl stát každý, kdo byl považován za podezřelého. Tyto incidenty se vyznačovaly nepřiměřeným použitím síly, která byla použitá proti zcela bezbranným obětem. Ty byly často zabity před zraky svých rodin.
Vedle těchto jednotek tu hrála významnou roli i guatemalská rozvědka. Guatemalské zpravodajské služby sehrály klíčovou roli ve vývoji protipovstalecké politiky. Tvořily složitou síť vojenských a policejních sborů, které prostupovaly společenskou strukturou prostřednictvím agentů, informátorů atd. Udržovaly si vlastní hierarchii a téměř vždy se těšily naprosté autonomii v jednání. Vojenské zpravodajství hrálo klíčovou roli v řízení vojenských operací, masakrů, mimosoudních poprav, nucených zmizení a mučení. Výcvikové osnovy pro zpravodajské agenty zahrnovaly techniky provádění tajných operací a zneužívání. Zpravodajští agenti se specializovali na logistiku únosů, rozdělení práce mezi jednotlivé členy skupiny a koordinaci rychlých tajných úderů. V této guatemalské rozvědce se nacházelo 18 důstojníků v čelních pozicích, kteří absolvovali Školu Ameriky. Mezi absolventy Školy Ameriky byli například tři ředitelé D-2, divize guatemalské rozvědky. Francisco Ortea Menaldo, César Augusto Cabrera Mejía a Manuel Callejas y Callejas. Mám tu jmenný seznam dalších absolventů Školy Ameriky v guatemalské rozvědce, ale to nikomu stejně nic neřekne. Na požádání klidně zašlu, není problém.
Haiti
Ačkoli americká armáda eviduje pouze 49 absolventů Školy Ameriky z Haiti, jejich společný dopad byl zničující. Například absolvent plukovník Gambetta Hyppolite nařídil svým vojákům, aby v roce 1987 stříleli na volební úřad. Také další absolvent plukovník Franck Romain zahájil palbu na kostel, zatímco Jean Bertrand Aristide, pozdější prezident, sloužil mši. V kostele zastřelil dvanáct farníků a nejméně sedmdesát sedm dalších zranil. Potom kostel polili benzínem a zapálili. Později masakr veřejně ospravedlnil jako legitimní. Svědci identifikovali nejméně dva členy gangu jako zástupce plukovníka Romaina, který byl v té době starostou Port-au- Prince.
Honduras
Honduras se významně podílel na americké strategii porážky povstalců v Salvadoru a Guatemale a na svržení sandinistické vlády v Nikaragui. V osmdesátých letech navštěvovalo Školu ameriky asi osm set honduraských vojáků. Reaganova administrativa přeměnila zemi na operační základnu pro boj proti takzvanému komunismu. Pověřila Ústřední zpravodajskou agenturu, aby zorganizovala polovojenské jednotky exilových bývalých příslušníků nikaragujské národní gardy, kteří by ze základen v Hondurasu a Kostarice vedli tajné útoky proti Nikaragui. Americká administrativa také poskytla honduraským bezpečnostním silám zbraně v hodnotě milionů dolarů. Od roku 1946 absolvovalo Školu Ameriky více než 3700 Hondurasanů. Velmi známým absolventem Školy Ameriky je honduraský generál Luis Alonso Discua. Tři hondurasští generálové Luis Alonso Discua, Gustavo Álvarez Martínez a Bali Castillo, všichni absolventi Školy Ameriky, založili koncem 70. let, nechvalně proslulý prapor 3-16. Prapor 3-16 bylo známé armádní komando smrti. Nejméně devatenáct vysoce postavených honduraských důstojníků spojených s eskadrou smrti Praporu 3-16 byli absolventi Školy Ameriky. Podle bývalého zpravodajského důstojníka a člena praporu 3-16 Florencia Caballera absolvovalo dvacet dva honduraských rekrutů tajný zpravodajský výcvik na neznámém místě na jihozápadě Ameriky, kde je američtí zpravodajci učili výslechové a sledovací techniky.
Tito muži se vrátili do Hondurasu, aby působili v praporu 3-16, a pokračovali ve výcviku pod vedením argentinských a amerických instruktorů. Podrobné vyšetřování Garyho Cohna a Ginger Thompsonové z Baltimore Sun potvrzuje, že Spojené státy byly úzce propojené s eskadrami smrti a mučiteli v Hondurasu. Podle jejich zprávy se "CIA podílela na výcviku a vybavení praporu 316", tajné armádní jednotky, která byla domovem honduraských eskader smrti. Prapor 3-16 používal modus operandi, který se podobal taktice argentinských eskader smrti. Malé skupiny sledovaly oběti několik dní nebo i týdnů, než je agenti jedoucí vozidly s kradenými poznávacími značkami unesli a odvezli do tajných věznic, kde byli mučení, vyslýchaní a obvykle popravení. Těla byla pohozená u silnic nebo v neoznačených hrobech. Tato jednotka, známá jako prapor 3-16, používala při výsleších šoková a dusící zařízení. Vězni byli často držení nazí, a když přestali být užiteční, byli zabití a pohřbení v neoznačených hrobech.
Nově odtajněné dokumenty a další zdroje ukazují, že CIA a americké velvyslanectví věděly o mnoha zločinech, včetně vražd a mučení, a přesto nadále podporovaly prapor 3-16 a spolupracovaly s jeho veliteli. Honduraská armáda také informovala o unášeních CIA. Několik obětí, které přežily mučení tímto smrtícím komandem uvedlo, že americký personál se účastnil výslechů vězňů. V Hondurasu provedlo armádní komando smrti známé jako prapor 3-16 většinu ze 184 zmizení a poprav připisovaných ozbrojeným silám. Mezi jeho členy byla řada absolventů Školy Ameriky. Spoluzakladatel Praporu 3-16, generál Martínez, se koncem 70. let etabloval jako muž, kterého bylo třeba sledovat. Americké velvyslanectví ho považovalo za jednoho z nejlepších velitelů honduraské armády. Generál Martínez studoval policejní operace ve Washingtonu. Prošel také výcvikem ve Fort Benningu. V roce 1976 absolvoval kurz společných vojenských operací ve Škole Ameriky. Užil si také stáž na Národní vojenské akademii v Argentině, která ho vystavila extrémně pravicovému myšlení argentinské armády.
Jeden z dalších spoluzakladatelů Praporu 3-16 byl Juan López Grijalva. Ten byl mezi lety 1963 až 1975 studentem Školy Ameriky dokonce čtyřikrát. Dále plukovník Mario Davico, Argentinec vycvičený ve Škole Ameriky v roce 1971, tehdy absolvoval kurz pro důstojníky vojenského zpravodajství, byl v 80. letech 20. století poradcem honduraských sil. Tam honduraské ozbrojené síly učil "argentinské metodě" extrémních represí. Tato represe zahrnovala svévolné zadržování, mučení, mimosoudní popravy a různé metody likvidace těl obětí. Například další absolvent Školy Ameriky Aquilino Sorto González, byl obviněný z mučení dvanácti dětí ve věku od deseti do sedmnácti let. Děti byly bité, mlácené a věšené za pouta. Mezi nejodpornější případy zneužívání ze strany honduraských absolventů Školy Ameriky patří znásilňování, vraždy, vyhrožování, obchodování s drogami, mučení, masakry, napojení na eskadry smrti, plánování převzetí ozbrojených sil, převzetí moci vojenskými diktátory a útěk před spravedlností.
Jeden z absolventů Školy Ameriky, Juan López Grijalba, byl obviněný z vedení speciální vojenské jednotky odpovědné za zmizení více než 150 lidí. Přestože v Hondurasu neprobíhalo velké partyzánské povstání, vojenská tvrdá linie se zaměřila na studenty, odboráře a rolníky, stejně jako na všechny, kdo patřili k politickým stranám nebo skupinám považovaným za levicové. Také násilně zadržovali, mučili a nechávali zmizet příznivce sandinistické vlády nebo salvadorských partyzánů nebo ty, o kterých se domnívali, že je podporovali. Vedle Školy Ameriky, se honduraské jednotky cvičily na řadě dalších míst. Cestovali na Tchaj-wan, do Guatemaly a Argentiny, kde se účastnili kurzů o národní bezpečnosti. Tady se seznámily s technikami sledování a výslechu. Spolu s americkými jednotkami se také účastnili četných rozsáhlých cvičení, která nesla názvy jako "Králova garda", "Velká borovice" nebo "Plný talíř". Někteří z nich absolvovali výcvik v Hondurasu v rámci mobilních výcvikových týmů speciálních sil. Blíže neurčený počet Hondurasanů byl vycvičený a řízený americkými zpravodajskými službami.
Američané o tomhle všem zatraceně dobře věděli nejen v rámci CIA nebo armády, ale i na oficiálních místech. John Negroponte, velvyslanec v Hondurasu v tomto období, si byl těchto zvěrstev plně vědom, podporoval je a snažil se je ututlat. Během svého působení v Hondurasu mezi lety 1981 až 1985, byl Negroponte opakovaně konfrontovaný s důkazy, že zpravodajská jednotka honduraské armády, vycvičená CIA, pronásleduje, unáší, mučí a zabíjí podezřelé rozvraceče. Rick Chidester, v té době nižší politický úředník na americké ambasádě, shromáždil v roce 1982 podstatné důkazy o zneužívání ze strany honduraské armády. John Negroponte mu ale nařídil, aby většinu z nich vymazal z výroční zprávy o lidských právech, kterou připravil pro ministerstvo zahraničí, aby ji předal Kongresu. Tyto zprávy důsledně uváděly americký Kongres a veřejnost v omyl. "V Hondurasu nejsou žádní političtí vězni," tvrdilo ministerstvo zahraničí nepravdivě ve své zprávě o lidských právech za rok 1983. Zprávy pro americký Kongres byly pečlivě připravené tak, aby vyvolaly dojem, že honduraská vláda a armáda byly oddané demokratickým ideálům.
Obvinění, že americký velvyslanec Negroponte potlačoval informace o zvěrstvech, byla potvrzená ve zprávě generálního inspektora CIA z roku 1997. Zdroj citovaný ve zprávě vysvětloval toto klamání tím, že informování o korupci, vraždách a popravách by se "negativně odrazilo na Hondurasu a nebylo by prospěšné při provádění amerických opatření politiky." A co myslíte, že se stalo s tímto americkým velvyslancem, který kryl zvěrstva v Hondurasu? John Negroponte byl později George Bushem mladším nominovaný na post velvyslance USA při OSN. Žádné přiznání. Žádné pokání. Žádná odpovědnost. Žádné odškodnění. Ale povýšení. Nemysleme si, že tím to skončilo. Neskončilo. Škola Ameriky nadále působí spoušť v Latinské Americe. Jako například v roce 2009, kdy její absolvent vedl vojenský převrat s cílem svrhnout Manuela Zelayu, demokraticky zvoleného prezidenta Hondurasu.
Kolumbie
Od roku 1946 pocházelo z Kolumbie více než 9500 absolventů Školy Ameriky. Tito kolumbijští absolventi byli obvinění z toho, že nutili děti chodit před armádou odpalovat nášlapné miny a pořádat jarní přepady. Při jednom z těchto pochodů byly dvě ze tří dětí zabity, třetí bylo vážně zraněno. Dále byli absolventi Školy Ameriky z Kolumbie obvinění ze zavraždění jedenácti campesinos, venkovských zemědělců, následné převlečení mrtvol do oblečení partyzánských jednotek a pozdější veřejné odmítnutí vražd jako konfrontace mezi armádou a partyzány. S těmito campesinos se pojí další rozhovor, který jsem našel s vůdcem jedné z komunit campesinos. Vyprávěl o svém synovi:
"Zázrakem vám mohu vyprávět příběh svého velkého zločinu, za který mi hrozili smrtí. Vzali mého syna, kterému bylo 18 let, zastřelili ho, stáhli z něj kůži a rozřezali ho na kousky. Pak ho pověsili na kříž na stromě. Uřízli mu varlata a vložili mu je do úst. Udělali to, aby mě varovali, protože jsem byl oslavovatelem Božího slova. To byl můj zločin. Museli jsme odejít, protože pronásledovali celou zemi. Naším zločinem bylo, že jsme byli chudí a prosili o chléb. Tady zákony zvýhodňují jen bohaté. Velká většina lidí je však chudá. Ti, kteří mají práci, jsou denně vykořisťovaní v továrnách a na farmách. Bez půdy nemůžeme pěstovat. Není žádná práce. To přináší další hlad, další bídu. Jsme bez oblečení, bez škol a bez práce. A tak demonstrujeme. Ale mluvit o spravedlnosti znamená být nazván komunistou. Žádat o chleba je podvratné. Je to vyhlazovací válka. Být křesťanem a požadovat spravedlnost je zločin."
Tento vůdce lokální komunity campesinos přesně vypovídá, o čem vlastně to celé násilí je. Lidé chtějí mít jen co jíst, chtějí pro své děti školy, chtějí mít stabilní práci, dostupnou zdravotní péči a klidný život. Proč Američané v celé Latinské Americe tento jednoduchý koncept nechtěli dopřát lidem? Aby jejich banky, průmyslníci, Wallstreet a korporace mohly ještě více rabovat, plenit a drancovat přírodní suroviny a zdroje. Pro nic jiného. Musíme obnažit americký neofašismus a neonacismus v celé jeho imperiální podobě. Absolventi Školy Ameriky z Kolumbie byli také obvinění z masakrů, činnosti polovojenských eskader smrti, atentátů, korupce, špatného zacházení s vězni a mimosoudních poprav. Byly zdokumentované jasné vazby mezi kolumbijskou armádou a polovojenskými skupinami, které byly odpovědné za četná porušování lidských práv, včetně absolventů Školy Ameriky.
Další absolventi Školy Ameriky byli odsouzení za spoluúčast na mučení a zabití třiceti rolníků. Z 247 důstojníků kolumbijské armády uvedených ve studii El Terrorismo de Estado en Colombia z roku 1992 o porušování lidských práv v Kolumbii bylo 123 absolventů Školy Ameriky. V červnu 2002 zatkla kolumbijská policie absolventa Školy Ameriky Johna Fredyho Jiméneze za vraždu arcibiskupa Isaíase Duarteho v březnu téhož roku. Kolumbie je jednou z nejnásilnějších a nejzkorumpovanějších zemí světa. Spojené státy americké se dlouhodobě podílejí na násilí v Kolumbii, včetně podpory brutálních protipovstaleckých kampaní ospravedlňovaných bojem proti drogám. Javier Giraldo, ředitel kolumbijské organizace pro lidská práva, ve své knize Kolumbie Genocida/demokracie, píše o "falešném závěru, že násilí v Kolumbii souvisí s obchodem s drogami". Upozorňuje, že většina násilí je spojená "s polovojenskými skupinami, které působí jako pomocné síly armády a policie. Jde o skutečnou válku, která se vede pod rouškou předstírané války proti drogám."
V červenci 1989 oznámilo americké ministerstvo zahraničí plány na dotovaný prodej vojenského vybavení do Kolumbie, údajně "pro účely boje proti drogám". Podle Američanů měla Kolumbie demokratickou formu vlády a nevykazovala soustavné hrubé porušování lidských práv". Jenže několik měsíců předtím zveřejnila Komise pro spravedlnost a mír, kterou otec Giraldo vede, zprávu dokumentující zvěrstva v první polovině roku 1988, včetně více než 3000 politicky motivovaných vražd. Politických vražd bylo v průměru osm denně, přičemž sedm lidí bylo zavražděno doma nebo na ulici a jeden člověk "zmizel". Washingtonská kancelář pro Latinskou Ameriku k této zprávě dodala, že "drtivá většina těch, kteří v posledních letech zmizeli, jsou řadoví organizátoři, rolničtí nebo odboroví vůdci, levicoví politici, pracovníci za lidská práva a další aktivisté."
To bylo prosím pěkně v době, kdy ministerstvo zahraničí chválilo kolumbijskou demokracii a dodržování lidských práv. Během volební kampaně v roce 1988 bylo zavražděno 19 z 87 kandidátů na starostu jediné nezávislé politické strany UP a více než 100 jejích dalších kandidátů. Ústřední organizace pracujících, koalice odborových svazů vytvořená v roce 1986, do té doby ztratila více než 230 členů, z nichž většina byla nalezena mrtvá po brutálním mučení. Tento vzorec pokračuje i nadále. Navzdory jednomu z nejhorších záznamů o dodržování lidských práv ze všech států a v kontextu pokračující spolupráce mezi kolumbijskou armádou a polovojenskými jednotkami, které se podílely na hrůzném násilí, schválil americký Kongres v roce 2000 balíček pomoci ve výši 1,3 miliardy dolarů pro Kolumbii. Tento balíček je deklarovaný jako boj proti drogám. Většina z těchto amerických peněz jde na polovojenské kolumbijské jednotky, které likvidují odpor chudých povstalců. Žádné drogy, ale tiché likvidování opozice v Kolumbii s americkými penězi. Většina prostředků z kolumbijského balíčku jde americkým zbrojním korporacím, jako jsou United Technologies a Sikorsky, na prodej vrtulníků Huey a Black Hawk, a společnosti Monsanto, která vyrábí herbicid glyfosát.
To je tvrdá pravda o Kolumbii. A ještě jednou zopakuji informaci, že Kolumbie vyslala do Školy Ameriky 9500 absolventů. Kolumbie je zemí, ze které pochází nejvíc absolventů Školy Ameriky. Opět těsné souručenství s projekcí americké dominance, kontroly a moci. To jsou fakta. Generál Mario Montoya Uribe, absolvent a dokonce bývalý instruktor Školy Ameriky, velel Společnému operačnímu uskupení Jih, jehož součástí je i proslulá 24. brigáda. 24. brigáda je nezpůsobilá pro americkou armádu z důvodu jejího zapojení do polovojenského násilí. Více než 100 z 246 kolumbijských důstojníků, které mezinárodní tribunál pro lidská práva v roce 1993 obvinil z válečných zločinů, byli absolventi Školy Ameriky. Například absolvent Školy Ameriky, generál Jaime Ernesto Canal Aban, velitel třetí brigády, je spojovaný s četnými masakry. Generál Aban se podílel na založení polovojenské skupiny známé jako "Fronta Calima". Canalova brigáda dodávala Frontě zbraně a zpravodajské informace a prováděla společné operace. Tato fronta je od roku 1999 zodpovědná za 2000 násilných zmizení a nejméně čtyřicet poprav. Opět projekce americké dominance v Kolumbii, kde nikdo nenese žádnou odpovědnost, protože americkou projekci moci ztělesňují absolventi Školy Ameriky. Takto bych mohl pokračovat v Kolumbii dál, ale myslím, že je to každému jasné.
Kostarika
V Kostarice absolvovalo Školu Ameriky od roku 1946 více než 2400 absolventů. Jedním z těchto absolventů je Minor Masís, bývalý velitel protidrogového komanda "Comando Cobra". Masís si teď odpykává dvaačtyřicetiletý trest odnětí svobody za znásilnění a vraždu spáchanou během protidrogové razie v jihoatlantickém pohoří Talamanca v roce 1992.
Mexiko
Mexiko má téměř 1500 absolventů Školy Ameriky. K většině případů porušování lidských práv ze strany absolventů Školy Ameriky došlo v mexických státech Chiapas, Guerrero a Oaxaca. Mexičtí absolventi se specializovali na konflikty nízké intenzity. Nejméně třináct nejvyšších vojenských představitelů byli absolventi Školy Ameriky. Byli odsouzení za obchod s drogami, vraždy, masakry, zastrašování aktivistů za lidská práva a mučení. Masakry zahrnovaly zastřelení obětí na veřejném tržišti ve stylu popravy s rukama svázanýma za zády. Zprávy také naznačují, že absolventi Školy Ameriky následně opouštějí řady mexické armády a hlásí se k ochraně drogových gangů. Inu, měli dobrou profesionální průpravu Američanů. Pamatujete si na můj pořad CIA a drogy, ve kterém CIA vedle asijského zlatého půlměsíce Afghánistánu našla další zdroj praní peněz z drog? Ano, bylo to z Latinské Ameriky a také z Mexika. Tady se CIA spojila s největšími drogovými kartely. Díky tomu CIA mohla prostřednictvím nastrčených firem v daňových rájích pod dohledem hlavních bank prát další miliardy z pašování drog, které jim hlídají bývalí absolventi Školy Ameriky. Krásné, jak si Američané vychovávají všechny články řetězu.
Ve Škole Ameriky byli vyškolení také zakladatelé nechvalně známé mexické zločinecké organizace Los Zetas. O co jde, jen ve zkratce. V článku z 22. října 2003 v deníku The Brownsville Herald se uvádí, že nechvalně známý drogový kartel z Perského zálivu najal 31 bývalých mexických vojáků, kteří se stali součástí jeho nájemných vrahů Zetas. Podle mexického ministra obrany byla nejméně třetina těchto dezertérů vycvičená ve Škole Ameriky jako součást elitní skupiny speciálních leteckých mobilních sil. Jejich vysoce specializované a nebezpečné zbraně, výcvik a zpravodajské schopnosti byly využívané ke zvýšení dostupnosti drog a terorizování regionu. Mexická generální prokuratura je vinila z desítek přestřelek, únosů a poprav policistů.
Nikaragua
Nikaragujských absolventů Školy Ameriky bylo od roku 1946 více než 4300. Do této skupiny absolventů patří i členové Somozovy Národní gardy, která v 70. letech 20. století terorizovala nikaragujské rolníky.
Panama
V Panamě absolvovalo Školu Ameriky od roku 1946 více než 3600 studentů. Nejznámějším z nich je silák Manuel Noriega. Noriega byl na výplatní listině americké armády od konce 50. let, kdy byl mladým kadetem peruánské vojenské akademie a byl také hrdým absolventem Školy Ameriky. Noriega strávil většinu roku 1967 absolvováním kurzů na Škole Ameriky. Zúčastnil se základního kurzu pro pěšáky, studoval bojovou rozvědku a kontrarozvědku a zapsal se do kurzu operací v džungli, který absolvoval už dříve v roce 1965. Americká armáda v roce 1989 vtrhla do Panamy, zbavila Noriegu moci a uvěznila ho v Americe, kde dodnes živoří v miamském vězení. Mezi další absolventy Školy Ameriky patřil vojenský diktátor generál Omar Torrijos, který se účastnil pokusů o státní převrat spolu s obchodníky s drogami a vyděrači.
Paraguay
Více než 1000 studentů, kteří od roku 1946 absolvovali Školu Ameriky, pocházelo z Paraguaye. Jeden z absolventů, generál Roberto Knofelmacher, byl obviněný z autorství vražd rolnických vůdců a násilného vystěhování rolnických rodin z jejich domovů a půdy. O co šlo? 12. července 1996 byli zaměstnanci firmy vlastněné generálem Knofelmacherem zavraždění. Po vraždách následovalo zničení domů a násilné vystěhování rolnických rodin z pozemku, který si nárokoval Knofelmacher. Sedláci podali na Knofelmachera žalobu jako na osobu odpovědnou za vraždy. Další absolventi byli obvinění z korupce, nezákonných prohlídek a zabavování, obtěžování a nezákonného zadržování. Zvláštní pozornost si zaslouží Ruby Díaz, dokonce bývalý instruktor Školy Ameriky. Díaz byl obviněný z velení více než 300 vojákům, kteří nezákonně prohledávali a zabavovali majetek rolníků.
Peru
Pád Salvadora Allendeho a nastolení Pinochetovy diktatury mělo důsledky pro Peru a jeho vojenský režim, který se ujal moci v roce 1968. V obavách z agrese ze strany historicky nepřátelského souseda zvýšila peruánská vláda roční výdaje na obranu ze 7,2% na 22%. Peru od roku 1946 vyslalo do Školy Ameriky více než 4400 studentů. Patří mezi ně například Generál Ismael Araujo, obviněný z účasti na masakru ve věznici, při kterém bylo zabito 120 lidí, ze kterých většina se už vzdala. Dále podplukovník Carlos Delgado Medina, obviněný z plánování operace, při které bylo zabito více než šedesát devět civilistů v Accomarce. Dále generál Juan Velasco Alvarado, který svrhl občansky zvolenou vládu, aby převzal diktátorskou moc v Peru, a další absolventi, kteří byli obvinění z masakru univerzitních studentů. Podle mexického ministra obrany byla nejméně třetina těchto dezertérů vycvičená ve Škole Ameriky jako součást elitní skupiny speciálních leteckých mobilních sil. Jejich vysoce specializované a nebezpečné zbraně, výcvik a zpravodajské schopnosti jsou dnes využívané ke zvýšení dostupnosti drog a terorizování regionu. Mexická generální prokuratura je viní z desítek přestřelek, únosů a poprav policistů, obchodování s lidmi, hromadné popravy, vedení eskader smrti a mučení studentů a profesorů. Tři nejvýše postavení peruánští policisté odsouzení v roce 1994 za vraždu devíti univerzitních studentů a jednoho profesora byli absolventy Školy Ameriky. Absolvent Školy Ameriky, generál Nicolás Hermoza Ríos, je v současné době vězněný v Peru, protože se přiznal k přijetí více než 14 milionů dolarů z nelegálních obchodů se zbraněmi.
Salvador
Salvador se může pochlubit více než 6600 absolventy Školy Ameriky od roku 1946. Mezi známé absolventy Školy Ameriky patří například salvadorský plukovník Domingo Monterrosa, který velel brutálnímu praporu Atlacatl, který zmasakroval téměř tisíc civilistů v El Mozote. K tomuto praporu se vrátím ještě za chvilku. O co šlo? V prosinci 1981 salvadorská armáda vyhladila vesnici El Mozote a zabila 750 civilistů. Znásilňovala je, mučila a bila. Masakr v El Mozote si vyžádal životy více než 750 civilistů, včetně 382 dětí mladších 18 let. Deset z dvanácti důstojníků odpovědných za masakr v El Mozote bylo absolventy Školy Ameriky. V Salvadoru ale absolventi Školy Ameriky páchali mnohá zvěrstva. Uvedu několik příkladů. První příklad. Arcibiskup Óscar Romero. Právě ten se postavil tomuto zabíjení v Salvadoru, když řekl:
"Chci se obrátit se zvláštní výzvou na vojáky, příslušníky národní gardy a policisty: Bratři, každý z vás je jedním z nás. Jsme stejní lidé. Campesinos, které zabíjíte, jsou vaši vlastní bratři a sestry. Když uslyšíte slova člověka, který vám říká, abyste zabíjeli, vzpomeňte si místo toho na slova Boží: "Nezabiješ." Všichni, kdo se o to pokoušejí, mají pravdu. Žádný voják není povinen uposlechnout rozkaz, který je v rozporu s Božím zákonem….. Ve jménu Božím, ve jménu našeho zmučeného lidu, který tolik trpěl a jehož nářek volá do nebe, vás prosím, prosím vás, přikazuji vám ve jménu Božím, zastavte represe!"
Den potom, co vydal tuto výzvu, 24. března 1980 byl Óscar Romero zastřelený odstřelovačem, když sloužil mši v kapli nemocnice božské prozřetelnosti. Během jeho pohřbu v katedrále San Salvador vybuchla venku bomba. V panice se ocitl dav přibližně 50 000 lidí, kteří byli ostřelovaní ze samopalů. Přitom odhadem zemřelo dvacet sedm až čtyřicet lidí a více než dvě stě jich bylo zraněno. Dva ze tří důstojníků uvedených v souvislosti s vraždou arcibiskupa Romera byli absolventy Školy Ameriky, včetně zakladatele salvadorských eskader smrti Roberta D’Aubuissona. Druhý příklad: 2. prosince 1980 zatkla salvadorská národní garda čtyři ženy z americké církve poté, co opustily letiště v Salvadoru. Tyto čtyři ženy, Ita Fordová, Maura Clarkeová, Dorothy Kazelová a Jean Donovanová, byly znásilněné a zavražděné příslušníky Národní gardy. Tři z pěti policistů uvedených v souvislosti s vraždami těchto církevních žen byli absolventy Školy Ameriky.
Třetí příklad: Ráno 16. listopadu 1989 vnikli salvadorští vojáci do pastoračního centra Středoamerické univerzity v San Salvadoru. Pěti jezuitským kněžím nařídili, aby vyšli ven a lehli si tváří k zemi, kde je následně zastřelili. Šestý kněz, hospodyně a její šestnáctiletá dcera, byli potom zavraždění uvnitř rezidence. Jezuité byli salvadorskou vládou označení za "rozvraceče", protože vystupovali proti socioekonomickému uspořádání salvadorské společnosti. Po vraždách obletěly svět hrůzné fotografie mrtvých obětí ležících v kalužích krve a vyvolaly mezinárodní pobouření. Masakr vyvolal otázky o politice Ameriky. A teď to důležité: Z dvaceti šesti vojáků, kteří byli následně zapletení do vražd jezuitských kněží a žen v Salvadoru, jich 19 prošlo výcvikem ve Škole Ameriky. Například dva důstojníci absolvovali Školu Ameriky v roce 1982 a jeden v roce 1988. Kromě toho jeden voják absolvoval na přelomu let 1988 a 1989 kurz pro důstojníky speciálních sil ve Fort Bragg v Severní Karolíně. Prapor Atlacatl, ke kterému tito vojáci patřili, byl ve dnech před a po vraždách cvičený speciálními jednotkami americké armády v Salvadoru. Dokonce americká kongresová pracovní skupina dospěla ve své zprávě z 30. dubna 1990 k závěru, že muži odpovědní za masakr byli vycvičení ve Škole Ameriky ve Fort Benningu. Byli součástí elitního praporu Atlacatl vycvičeného Spojenými státy a nedávno absolvovali kurz "lidských práv".
Zvěrstva, kterých se absolventi Školy Ameriky ze Salvadoru dopustili buď osobně, nebo pod jejich vedením, jsou četná. Kromě vraždy arcibiskupa Óscara Romera a výše zmíněných vražd jezuitských kněží, jejich hospodyně a její dcery absolventi naplánovali a provedli mnoho masakrů, znásilnění a vražd, včetně několikanásobného znásilnění a vraždy francouzské zdravotní sestry. Mezi další obvinění patří mučení a popírání. V Salvadoru žije mnoho matek, které by mohly vyprávět barvitý příběh svého syna nebo dcery, které unesly "eskadry smrti". Některé děti zmizely. To znamená, že byly unesené z chodníků, autobusů, škol nebo domovů, aby je už nikdo nikdy neviděl. Jiné děti byly nalezené mrtvé, zčervenalé a brutálně mučené, jejich těla byla odložená na skládkách odpadků nebo na rozích ulic, kde sloužila jako odstrašující příklad pro veřejnost.
Měli bychom si uvědomit, že eskadry smrti jsou příslušníci paravojenských a vojenských skupin, které jsou spojenci salvadorských bezpečnostních sil vycvičených v Americe. To jsou prostě fakta bez příkras. Stejně jako contras v Nikaragui byly nástrojem americké politiky, nástrojem teroru. Podle článku v National Catholic Reporter tisíce odtajněných dokumentů ministerstva zahraničí, ministerstva obrany a CIA ukazují, "že Reaganův Bílý dům si byl dobře vědom toho, kdo v 80. letech řídil, financoval a chránil salvadorské eskadry smrti a plánoval smrt salvadorského arcibiskupa Rómera v roce 1980." Americké systémové násilí. Americký agent pro boj proti drogám Celerino Castillo nabízí přesvědčivé důkazy, že jak eskadry smrti, tak náboženské pronásledování byly výsledkem oficiální americké politiky:
"Podplukovník Alberto Adame, americký vojenský poradce v Salvadoru … doporučil jednoho ze svých přátel jako instruktora pro boj s volnými zbraněmi."
Dr. Hector Antonia Regalado, zubař ze San Salvadoru, byl v mocenských kruzích země známým jménem. "Podával jsem si ruku s "Doktorem smrtí"", jak byl známý v amerických politických kruzích. Mužem, který měl pověst nejobávanějšího vyšetřovatele salvadorských eskader smrti. V Salvadoru byl známý prostě jako "El Doctor". Regaladova prestiž mezi pravičáky pramenila z jeho schopnosti vytahovat zuby – a informace – bez anestezie. Nechtěl jsem mít s El Doktorem nic společného. Zeptal jsem se Adameho, jestli velvyslanectví schválilo Regalada jako poradce. Řekl, že plukovník James Steele, velitel americké vojenské skupiny v Salvadoru, dal Regaladovi požehnání. Americká armáda zjevně chtěla mít tohoto muže na palubě. El Doctor choval vroucí nenávist ke všemu, co bylo spojené s komunismem nebo revolucionáři. "Projevoval zvláštní opovržení vůči duchovním, kteří sympatizovali s rolníky."
Americký agent Castillo nabízí následující popis cynických praktik "Doktora smrti", jehož nadřízeným byl absolvent Školy Ameriky a velitel eskader smrti Roberto D’Aubuisson:
"Potom, co několik dní sledovali své zamýšlené oběti, aby se naučili jejich pohyb, se tucet mužů v dodávkách vydával na únos. Přednostně udeřili daleko od domu oběti, prorazili posuvné dveře na obou stranách dodávky a vytrhli osobu z ulice. Když začalo mučení, zapisovali si každé jméno, které jejich oběť vykřikla. Doktor Regalado na nešťastných zajatcích praktikoval improvizovanou stomatologii – pomocí kleští. Viděl jsem ty odsouzené, krvácející, jak křičí jména s chabou nadějí, že jejich bolest skončí, pokud nakrmí své únosce dostatečným množstvím budoucích obětí. Bolest obvykle končila kulkou nebo ostřím nože….. Regalado byl přesvědčen, že duchovní jsou komunističtí infiltrátoři, vycvičení na Kubě, aby podkopali Salvador. Považoval je za souvěrce, kteří se schovávají za roucho, když šíří své chorobné učení mezi jím nenáviděnými rolníky. Mluvil o tom, že osobně řídil smrt několika upřímných kněží."
Uruguay
Z Uruguaye od roku 1946 absolvovalo Školu Ameriky něco přes 1000 studentů. Absolventi byli obvinění tradičně z mučení, únosů a převozu obětí.
Venezuela
V roce 2004 Venezuela oznámila, že do Školy Ameriky už nepošle žádné vojáky. Předtím ale Školu Ameriky absolvovalo více než 3000 venezuelských studentů. Absolvent Školy Ameriky, generál Ramón Dávila Guillén, byl v listopadu 1996 obviněný z přepravy jedné tuny kokainu do Miami. Generál tvrdil, že zásilka byla schválená CIA. CIA ale označila zásilku za "politováníhodný incident" a propustila agenta CIA, který se na ní podílel. Řešil jsem to v pořadu Drogy a CIA, ale také v trojdílném cyklu Haiti Somálsko západu. V dubnu 2002 se dva absolventi Školy Ameriky, vrchní velitel armády Efraín Vásquez a generál Ramírez Poveda, podíleli na vedení neúspěšného převratu ve Venezuele v roce 2002 proti Hugo Chávezovi. Otto Reich, jmenovaný Bushovou vládou, který zasedal v návštěvní radě školy Ameriky, se s generály setkal v měsících předcházejících převratu.
Závěr: Děti Condoru ze Školy Ameriky
Jak jsme si ukázali, v roce 1996 vyšlo najevo, že v 80. a na počátku 90. let minulého století používala Škola Ameriky příručky, které obhajovaly praktiky jako mučení, vydírání, únosy a popravy. Název Školy Ameriky se změnil, ale všechno je jen fasáda. Nadále se tu učí bojový výcvik, vojenské zpravodajství, taktika komanda a psychologické operace. Absolventi Školy Ameriky byli zapletení do mnoha nejhorších zvěrstev, včetně vražd katolických biskupů, odborových předáků, žen a dětí, kněží nebo jeptišek. Četné vraždy, masakry a porušování lidských práv absolventy Školy Ameriky byly zdokumentované mimo jiné v Bolívii, Chile, Kolumbii, Salvadoru, Guatemale, Hondurasu a Paraguayi. Tyto hrůzné činy odpovídaly části učebních osnov školy systematické používání mučení a poprav k neutralizaci disidentů. Jenomže u řadových vojáků, pěšáků, to vůbec nekončí. Škola Ameriky vycvičila desítky nejznámějších latinskoamerických zločinců, včetně bývalého panamského vůdce generála Manuela Noriegy a devatenácti salvadorských vojáků spojených s vraždami šesti jezuitských kněží v roce 1989. Mnoho důstojníků, kteří prošli Školou Ameriky, se později podílelo na převratech, vojenských vzpourách a závažném porušování lidských práv. Patřili mezi ně někteří, kteří se stali diktátory. Například v Argentině zmíněný Leopoldo Galtieri, v Bolívii Hugo Banzer Suaréz, v Ekvádoru Guillermo Rodríguez, v Panamě Manuel Noriega, v Peru Juan Velasco Alvarado a další, kteří se aktivně podíleli na významných politických vraždách. Toto jsou produkty a výsledky Školy Ameriky.
Na projekčním plátně Školy Ameriky vidíme dvě křivky, dvě sinusoidy. Počet absolventů Školy Ameriky, kteří byli plynule instalovaní do mocenských pozic represivních diktátorských režimů ve všech státech Latinské Ameriky. Tito absolventi Školy Ameriky prováděli masakry, vraždy, únosy, věznění bez soudů, zastrašování, zabíjení. Přesně to se slučovalo s agendou a vizí operace Condor. To byla latinoamerická obdoba evropského Gladia. Obojí měla na svědomí CIA a americká armáda. Platil Wall Street, banky a americké korporace. Ty si chtěly udržet kontrolu nad zdroji a surovinami v Latinské Americe. Jejich zájmem byla proto instalace diktátorských junt. Vlád, které budou brutálními metodami terorizovat běžné občany. Přesně tato politika operace Condor se naprosto doplňovala a slučovala s instalací absolventů Školy Ameriky do těchto diktátorských vlád. Naprosto nádherně se tyto dvě věci doplňují. Operace Condor a instalace absolventů Školy Ameriky v diktátorských vládách, které byly přímo zapojené do operace Condor.
Je tedy jasné, že Škola Ameriky si vychovala tisíce násilnických kádrů, kteří jsou až na vyjímky, naprosto beztrestní. Podíleli se totiž na udržování americké dominance v Latinské Americe. A to se cení, to se počítá. Škola Ameriky fungovala v centru americké zahraniční politiky v Latinské Americe po celá desetiletí. Přesto jen málo Američanů o této škole vědělo. Škola Ameriky byla známá a spojovaná se zvěrstvy, eskadrami smrti a diktaturami v celé Latinské Americe. Pro Američany zůstávala až do devadesátých let 20. století do značné míry neviditelná. To vypovídá mnohé o síle militarizace, utajování a mýtu o laskavé supervelmoci. My na zpravodajské alternativě musíme rozbít tento marketingový mýtus. Je potřeba odhalit syrovou militarizaci Ameriky. Musíme se poctivě snažit uchopit všechny úhle pohledů a aspekty, kterými hodnotíme hnisavé zlo, které protéká naší planetou. Militarizovaný kapitalismus. Není dovolená nezávislost, každý se musí podřídit tvrdé ruce militarizovanému, globalizovanému kapitalismu a volné ruce trhu, kde vítězí nadnárodní americké korporace a zločinecké syndikáty. Už jsem o tom hovořil v pořadu Haiti Somálsko západu.
Je to stále dokola. Tímto pořadem jsem jen shrnul působení Američanů v celé Latinské Americe. Školu Ameriky a operaci Condor jsem použil jako svorník, abych mohl tuto epizodu zastřešit a propojit. Musíme na celou záležitost pohlédnout z vysoké perspektivy. CIA a latinoamerické rozvědky řídily operaci Condor s cílem udržení americké dominance v Latinské Americe. Byla to jakási obdoba evropského Gladia. A Škola Ameriky systematicky dodávala potravu a proškolené kádry k realizaci této operace. Všehoschopní vrahové, kteří byli vyškolení Amerikou, aby chránili americké zájmy v americké operaci Condor. To je základní logika a leitmotiv, který se táhne celým tímto dvoudílným seriálem.