Druhý díl se zabývá tématem manipulace a lžemi v médiích. V úvodu se ptá na to, co jsme slyšeli minule, aby následně přešel k tématům jako je klamání ve velkém měřítku, média jako mikrofon americké propagandy, cenzura tichem a vytváření a kontrola narativu. Dále se pořad zaměřuje na vztah korporací a korporátních médií, na téma média, války a invaze a na taktiky, které se používají k připojení lží k pravdě. Konkrétní příklady jsou podané v kapitolách jako Slintavka a kulhavka ve Velké Británii, čínští „spekulanti s vepřovým masem“ nebo SARS, MERS a ZIKA. Pořad se uzavírá myšlenkou na to, co uslyšíme příště, pokud nebudeme vědět, jak rozpoznat manipulaci a lži v médiích.
Úvod
V minulém díle jsme si řekli, jak je nesmírně obtížné hledat syrové nefiltrované a neučesané informace o historii, což jsem připodobnil vzácným broušeným diamantům. Těch falešných polodrahokamů s kazy a vadami je všude kolem nás plno. Podíval jsem se také na rozdíl mezi strohými informacemi a užvaněným rozbujelým zpravodajstvím s názory. Práce s emocemi, což už věděl starý dobrý Bernays, který položil základy propagandy. Podíval jsem se také na zprávy podle ideologického úhlu Bruselu, o čemž se nechal slyšet jeden člen rady ČT. Narýsoval jsem také základních 17 bodů, podle kterých bychom se měli učit rozeznávat základní rysy a prvky propagandy.
Klamání ve velkém měřítku
V této první kapitole vám dnes ukážu, jak se mohou snoubit mediální zájmy se zájmy obchodními, kdy se v podstatě uzavře kruh mezi korporátními médii, které vytvářejí příznivé prostředí pro korporace. Nadbíhají korporacím, všemožně korporace omlouvají, a většina toho, co korporátní média dělají, je servilita vůči korporacím. Pokud vůbec informují o nějakých prohřešcích nadnárodních korporací, je to buď nějaká neškodná intelektuální polemika ohledně úniků dividend, což každý ví (a korporacím neškodný mediální bzukot o dividendách neuškodí), nebo je to nějaký drobný zločin typu nevyhovujících pracovních podmínek v Amazonu.
Všimněte si, že v korporátních médiích tyto informace (např. o otrockých podmínkách zaměstnanců v továrnách Amazonu) jen problesknou a zasype je tuna dalších událostí, které to překryjí. To je znak jednak potlačování informací a jednak snaze o jejich upozadění. Jak jsem jmenoval v minulém díle 17 bodů propagace, tak jedním z těch bodů byl opakovaný narativ u některých událostí. Konkrétní události se v korporátních médiích přemílají a drilují opakovaně den co den, týden co týden. To je prvotřídní znak propagandy, korporátní média řídí manipulaci obyvatel ovlivňováním, aby se masy stále na konkrétní událost soustředily, neustále to připomínají, je to stále v hlavních zprávách.
A naopak, třeba otrocké pracovní podmínky u Amazonu jen problesknou, a druhý den zapadnou. To je zase znak potlačení informace. Korporátní média nestojí o to, aby se otrocké pracovní podmínky u Amazonu přetřásaly den co den. To by už bylo skutečné a opravdové poškozování korporací. Už by to přesáhlo určitý akceptovatelný rámec. Tady jde už o peníze a business. Lidé by si toho začali všímat, Amazonu by klesal obrat a zisky.
Korporátní média citlivě řídí informovanost o korporacích, protože jsou to spojené nádoby. Korporátní média a business nadnárodních korporací. Velká část pozornosti, kterou západní média věnují třeba Číně, nesouvisí ani tak se zpravodajstvím v jakémkoli smyslu, ale je spíš součástí rozsáhlého propagandistického programu, jehož cílem je způsobit čínské vládě vážné nepříjemnosti a který využívá politického tlaku médií ve snaze přinutit Čínu, aby se přizpůsobila politickým a obchodním zájmům Spojených Států a Evropy. Často se tak děje ve snaze zmírnit tresty za zločiny korporací, zejména jejich vedoucích pracovníků, kteří jsou ve Spojených Státech prakticky imunní vůči trestnímu stíhání nebo pomoci americké nebo evropské nadnárodní korporaci v rozbíjení spotřebitelských zákonů a zákonů o bezpečnosti potravin v jiných zemích. To se neomezuje pouze na Čínu; taková mediální palba se může objevit proti nejlepším přátelům, třeba včetně Kanady, Německa, Francie a Velké Británie.
Důležité je, že k mediální záplavě nedochází náhodou. Tyto okolnosti jsou vytvářené plánovitě. Se schůzkami, diskusemi a strategiemi uspořádanými tak, aby vyvolaly co největší nepohodlí a politický tlak. Téměř jistě se na nich bude podílet korporace, mnoho zástupců médií, americké ministerstvo obchodu a stejně často i zpravodajské služby.
Tito lidé jsou zkušenými mistry v organizování masové mediální kampaně, aby předložili soudu veřejného mínění svou barevnou verzi událostí a doufají, že vytvoří dostatečný domácí a zahraniční tlak, který ovlivní postoj cizí vlády v politických, sociálních a obchodních otázkách. Zpravodajské služby se na tom podílejí tím, že si nechají draze zaplatit články v domácích novinách. A pokud se jim to podaří zařídit a zaplaví sociální média dané země, třeba v případě Číny, falešnými profily projektu SockPuppet, v překladu maňásci z ponožek. Jde o projekt CIA vytvářející záplavu falešných profilů, které se ovšem tváří jako skutečné osoby a které zaplavují sociální prostor požadovanými komentáři ve snaze vzbudit dojem, že většina lidí má daný názor. Tyto názory projektu SockPuppet CIA jsou samozřejmě na straně postoje zahraniční korporace proti vlastní vládě. Tento masivní útok falešných profilů sockpuppet projektu CIA probíhal hojně v Číně.
Apple
Jedna modelová situace spočívala v tom, že korporace Apple nabízela mimo Spojené Státy záruky, které byly mnohem horší než ty na území USA. To přirozeně vyvolalo kritiku většiny vlád v Evropě a Asii. Čínské spotřebitelské právo, stejně jako právo evropských států, klasifikovalo ipad od společnosti Apple jako počítač a požadovalo dvouletou záruku. Korporace Apple, která byla příliš chamtivá, to odmítla a trvala na tom, že ipad je telefon a poskytovala pouze jednoletou záruku. Proto vzniklo obrovské množství mediálního humbuku útočícího na Čínu a její předpisy a mnoho dalšího ve snaze vyvolat dostatečnou nepříjemnost, aby čínská vláda ustoupila a dovolila společnosti Apple pokračovat v drancování čínských spotřebitelů podle libosti.
Ve skutečném životě by se New York Times ani WallstreetJournal nemohly starat o čínské předpisy o zárukách na počítače. Ale když má korporace Apple, miláček americké burzy, potíže s drancováním čínských spotřebitelů podle svých představ, New York Times a WallstreetJournal jsou vždy připravené podat pomocnou ruku. A americké čtenáře učí nenávidět Číňany za to, že jsou nerozumní a "vybírají si" Apple, protože jsou to přece diktátorští komunisté, kteří nenávidí americké svobody.
Stejně tak mistři propagandy široce tvrdili, že čínská vláda, která závidí společnosti Apple jeho úspěch, chce Apple ochromit, aby poskytla prostor k dýchání a podporu pro čínské "národní šampiony“. Celá řada zpráv amerických médií o korporaci Apple v Číně byla politickou a obchodní propagandou, jejímž cílem bylo
· izolovat americké firmy od cizích zákonů
· vytvořit dostatečný tlak veřejnosti, aby cizí vláda navrhla své domácí zákony tak, aby se Američanům zalíbily
Média jako tlampač americké propagandy (MockingBird)
V předchozí kapitole jsem předložil několik důkazů, na kterých jsem dokumentoval, jak korporátní média servilně nadbíhají nadnárodním korporacím. Toto nadbíhání korporacím jsem podrobně rozváděl v mém pořadu Soukromá armáda bankéřů a korporací. To už plyne ze samotné podstaty. Korporátní média a korporace. Společný základ, společný cíl. Redaktoři a publicisté hlavních amerických médií jsou v pravidelném a častém kontaktu s americkým FEDem, ministerstvy obchodu a financí, Radou ekonomických poradců, Národní bezpečnostní agenturou a opět zpravodajskými službami, jistě CIA a NSA.
Vzpomeňme na operaci drozd nebo-liMockingbird, která byla spuštěna na ovlivňování médií ve prospěch amerických zájmů. Jednoduše propaganda. Tu Frank Wisner ze CIA vytvořil v roce 1948. Hlavním operativcem operace Mockingbird se stal agent CIA CordMeyer. Jedním z nejdůležitějších novinářů pod kontrolou operace Mockingbird byl Joseph Alsop, jehož články vyšly ve více než tří stech různých novinách.
Mezi další novináře ochotné prosazovat názory CIA patřili Stewart Alsop (New York Herald Tribune), Ben Bradlee (Newsweek), James Reston (New York Times), Charles Douglas Jackson (Time Magazine), Walter Pincus (Washington Post), William C. Baggs (Miami News), Herb Gold (Miami News) a Charles Bartlett (Chattanooga Times). Tito novináři někdy psali články, které si objednal vedoucí agent operace MockingBirdFrank Wisner. CIA jim také poskytovala utajované informace, které jim pomáhaly v jejich práci.
Po roce 1953 na síť zasvěcených novinářů do této operace MockingBird dohlížel Allen Dulles, tehdejší ředitel CIA. V té době měla operace Mockingbird významný vliv na 25 novin a zpravodajských agentur. Tyto organizace řídili lidé se známými pravicovými názory, například William Paley (CBS), Henry Luce (časopis Time a LifeMagazine), Arthur HaysSulzberger (New York Times), Alfred Friendly (šéfredaktor Washington Post), Jerry O’Leary (Washington Star), Hal Hendrix (Miami News), BarryBingham (LouisvilleCourier-Journal), James Copley (CopleyNewsServices) a Joseph Harrison (Christian Science Monitor).
V mém minulém dokumentuDrogy a CIA jsem hovořil o tajném Úřadu pro koordinaci politiky, který získával drogové kartely a mafie pro americké zájmy v různých částech světa od Evropy po jihovýchodní Asii. Tento Úřad pro koordinaci politiky (Office ofPolicyCoordination) byl financovaný odčerpáním prostředků určených na Marshallův plán. Část těchto peněz byla použita na uplácení novinářů a vydavatelů. Agent CIA a zakladatel operace MockingBird na ovlivňování médií Frank Wisner neustále hledal způsoby, jak pomoci přesvědčit veřejnost o nebezpečí komunismu.
V roce 1954 Frank Wisner zařídil financování hollywoodské produkce animované alegorie Farma zvířat, která vznikla na základě knihy George Orwella. Podle Alexe Constantina se v padesátých letech "do propagandistického úsilí nakonec zapojilo asi 3000 placených a smluvních zaměstnanců CIA".
Je tedy jasné, že média fungují jako mikrofon amerického ministerstva zahraničí, plnohodnotní partneři při psaní scénářů propagandistických kampaní k dosažení zahraničněpolitických cílů Spojených Států. A rozhodně si nemysleme, že to skončilo po operaci MockingBird. Ani náhodou.
Přicházejí další novináři, kteří vynesli informace o praxi amerických médií.
Novináři insideři
Můžu jmenovat třeba doktora Ulfkotta. Dr. Ulfkotte byl jedním z kritiků CIA,který poukazoval na spojitost rukopisupropagačního oddělení CIA a většinouvýznamných západních novinářůvčetně jeho samého.Dr. Ulfkotte vystoupil ve veřejné televizis prohlášením, že byl nucenýpublikovat práce zpravodajských agentůpod svým vlastním jménem a že neuposlechnutí těchto příkazůby pro něj mělo za následek ztrátu jeho zaměstnání.Dr. Ulfkotte se také objevil ve zpráváchtelevize RT,aby se o tyto informace podělil.
Dr. Ulfkotte tvrdil, že byl asi 25 let žurnalistaa byl školený v tom, jakveřejnosti lhát a zrazovat ji,nikoliv jí říkat pravdu.A když viděl, jak tvrdil, že seněmecká a americká média znovu pokoušído Evropy zavléct válku, tak to už byl bod,za kterým není návratu. A proto povstal a řekl,že to, co dělal v minulosti, nebylo správné. Jak manipuloval s lidmi,dělal protiruskou propagandua že nebylo ani správné, co dělali jeho kolegové,protože byli podplacení,aby lidi zrazovali. A dělo se topodle něj nejen v Německu,ale i ve Spojených Státech. Je důležité mít na paměti,že Dr. Ulfkotte nebyl jediný člověk,který tyto věci vynesl,protože stejně to už provedlacelá řada reportérů.
Jedním z mnoha velkých příkladůreportéra vynašečeje investigativní žurnalistkaa bývalá reportérka CBC NewsSharylAttkissonová.Ta vedla tvrdě zasahující rozhovoryv celosvětové organizaciTEDx,které ukazovaly, jak falešná lidová hnutífinancovaná politickými,korporátními nebo jinými zvláštními zájmyvelice účinně manipulujía překrucují mediální poselství.To je velmi důležité, protožeten rukopis předem upravenýcha přefiltrovaných informací,který je chrlený trychtýřem takzvanévelké trojky agenturAP, AFP a Reutersje přesně to, na co tito novinářipoukazují.
Dalším velkým příklademje třemi cenami Emmyověnčená žurnalistkaAmber Lyonová zCC,která prohlásila, že jsou běžně placeniamerickou vládou i zahraničními vládami,aby o určitých událostechprováděli selektivní reportáženebo o nich informace přímo překrucovali.Amber Lyonová také poukazovala na to, ževláda má nad obsahem redakční kontrolu.
A teď si vezmeme, že u nás vznikloCentrum proti terorismu a hybridním hrozbám,v Německu se to samé jmenujeCentrum proti kybernetické zločinnostia xenofobii,v parlamentu EU ve Štrasburgu proběhlohlasování o strategické komunikaci prozamezení propagandyproti Evropské Unii alternativní scénou. Ve Spojených Státechto byl zákon namířený protitakzvaným dezinformacím a propaganděschválený americkým senátem8. prosince 2016.
Všimněme si, ževšechny takzvané kontrolníorgány, které mají za úkolpotlačovat cokoli protirežimního,vznikaly v tom samém obdobírok 2016 a 2017.Česko, Německo,Evropský parlament,Spojené Státy,všechno v jednomsynchronizovaném období. Jako když stavíte domeček.
Je důležité mít na paměti, že korporátní média nejsou nějakým amorfním neživým objektem, ale skupinou skutečných lidí se jmény, kteří tyto propagandistické kampaně plánují, píší jejich scénáře a vedou. Mnozí z nich se dají označit za gangstery, kteří jednají jako nastrčené osoby zločinného syndikátu a využívají své veřejné moci k tomu, aby chránili a hájili ty, kteří by měli být uvězněni a ničili každého, kdo se jim postaví do cesty.
Cenzura tichem: Cola a krev
Na rozdíl od toho, že k určitému tématu slyšíme v korporátních médiích mnoho hluku, někdy se dočkáme jen ohlušujícího ticha, které je stejně tak zárukou propagandy, tentokrát v podobě cenzury. Když se celá západní média k nějakému důležitému aktuálnímu tématu jednomyslně nevyjadřují, můžeme si být jistí, že se v zákulisí odehrálo mnoho, co tento výsledek zajistilo.
Jako příklad uvedu dvě kauzy, o kterých bylo naprosté mediální ticho. Před několika lety byla Latinská Amerika téměř na nohou kvůli tomu, že prakticky každý odborový předák, který se pokoušel o zakládání odborů ve stáčírnách Coca-Coly, byl náhle nalezen mrtvý. Předáci, kteří se snažili o založení odborů ve stáčírnách Coca-coly v latinské Americe, byli zavražděni. Přitom důkazy dokládaly tezi, že šlo o gangsterské zásahy organizované stáčírnami. Coca-Cola se zřekla odpovědnosti s odůvodněním, že mnoho stáčíren bylo v místním vlastnictví. Tato tvrzení byla zcela potlačená, a o zřeknutí se odpovědnosti se objevilo jen několik krátkých zmínek ve Spojených Státech, a nikde jinde, jak jsem mohl zjistit.
Podobným způsobem a v nedávné době mexická zpravodajská média přinesla vzrušený příval zpráv o tom, že zaměstnanci Coca-Coly odhlasovali vytvoření národních odborů. Jenže všichni tito zaměstnanci byli následující den donucení podat výpověď, mnozí zřejmě pod hrozbou použití zbraně. Později měli být znovu přijatí do zaměstnání, ale bez odborů. Na Internetu o tom nenajdeme prakticky žádnou informaci, byť se jednalo o vraždy, zastrašování vydírání a vyhrožování. Cenzura tichem. O něčem se nemluví v televizi, nepíše se o tom v novinách, jakoby to neexistovalo.
Cenzura tichem: Očkování proti těhotenství
Ve stejné kategorii byl v 90. letech pod záštitou WHO zahájen program očkování, který sterilizoval asi 150 milionů žen v rozvojových zemích – bez jejich vědomí a proti jejich vůli. Hovořil jsem o tom velmi detailně a podrobně ve druhém díle Depopulace planety, ale tady to nebudu znovu rozvádět.
Stručně řečeno, byla vytvořena vakcína proti tetanu, která obsahovala také ženský hormon HCG, který je nezbytný pro uhnízdění oplodněného vajíčka ve stěně dělohy; absence tohoto hormonu nevyhnutelně vyústí v potrat nebo spontánní potrat. Toto očkování se provádělo v mnoha zemích pod záminkou ochrany proti tetanu, ale jeho příjemci byly pouze ženy v plodném věku. To okamžitě vedlo k četným zprávám o samovolných potratech, protože mnoho očkovaných žen už bylo těhotných. Testy vakcín prokázaly přítomnost HCG.
WHO se pokusila o mnohá popření a obhajoby, ale zdrcující důkazy ji přiměly mlčet. Nejedná se o žádnou konspirační teorii, ale o bohatě zdokumentovanou skutečnost. Dokonce na vlastních webových stránkách WHO byl ve skutečnosti seznam vědeckých prací, které obsáhle dokumentovaly, jak WHO strávila 20 let a utratila více než 400 milionů dolarů vývojem "protiplodové" vakcíny obsahující HCG a používající jako nosič tetanový toxoid. Obšírně jsem o tom hovořil ve druhém díle Depopulace planety.
Pokud jde o mediální propagandu, o negativní stránku cenzury, ani jedno z mnoha stovek hlavních západních zpravodajských médií se o tomto zavrženíhodně tragickém programu nezmínilo. Můžete si opět položit otázku, kolik jednotlivců a na kterých místech muselo být zapojeno, aby zajistili takovou úplnou deku mlčení a co je zdrojem jejich moci to udělat.
Za téměř totožných okolností dva významní lékařští odborníci nedávno přisvědčili, že přinejmenším některé současné vakcíny COVID-19 obsahují ženský hormon s funkcí podobnou HCG a že tyto vakcíny mají potenciál fungovat jako potratový prostředek. Dr. Michael Yeadon byl 17 let veteránem v oddělení výzkumu a vývoje společnosti Pfizer v Sandwichi v Anglii, byl vědeckým ředitelem celé skupiny a měl na starosti výzkumný program společnosti v oblasti dýchacích cest.
Na podzim roku 2010 společnost Pfizer ztratila zájem o své programy v oblasti alergií a respiračních onemocnění a rozhodla se je ukončit, čímž celou jednotku zrušila. Společnost Pfizer ale souhlasila s financováním Michaela Yeadona při zakládání nové společnosti, která by pokračovala v tomtéž výzkumu a předala jí veškerý majetek této výzkumné skupiny nikoli za hotovost, ale za vlastní kapitál.
Michael Yeadon poté získal soukromý kapitál na financování nové společnosti s názvem Ziarco. Ta byla tak úspěšná, že společnost Novartis nakonec o necelých deset let později získala 100 % podílů za údajně více než 1 miliardu dolarů.
Dr. Wolfgang Wodarg je německý lékař, plicní specialista a epidemiolog.
Jak Dr. Michael Yeadon, tak i Dr. Wolfgang Wodarg kategoricky prohlásili, že vakcína společnosti Pfizerobsahuje bodový protein zvaný syncytin-1, který je životně důležitý pro tvorbu placenty u těhotných žen, a byli natolik znepokojení jeho sterilizačními účinky, že podali žádost u EMA (Evropská agentura pro léčivé přípravky) o okamžité pozastavení všech studií vakcíny proti SARS CoV 2, zejména varianty BioNtech/Pfizer.
Stejné big farma korporace ale vytvořily podobné vakcíny, které za stejným účelem používá WHO, což je program příliš dobře zdokumentovaný na to, aby se dal popřít. Když to udělali jednou, proč myslíte, že by to neudělali znovu?
Co je ale podstatné, že ani jeden z těchto dvou případů nezaznamenal nikde v západních mainstreamových médiích ani zmínku – alespoň jsem žádnou nenašel. Je to typická cenzura tichem. Není to v novinách nebo v televizi, jakoby to neexistovalo.
Vytváření a kontrola narativu
Globeand Mail je obrovský list, který je dlouhodobě uznávaný jako kanadské národní noviny. Před nějakou dobou Globe and Mail zveřejnil článek, ve kterém podrobně popisoval zvěrstva, která byla tehdy páchána na Arabech v Palestině. Článek nebyl podnětný ani ideologický, ale prostě jen přesná kronika událostí, o kterých se redakce domnívala, že by na ně měl být svět upozorněn. Hned druhý den ráno byla celá horní polovina titulní strany Globe and Mail opatřená obrovskou fotografií židovského vojáka, který dává údajně palestinskému dítěti bonbón a odpovídajícím textem. Člověk nepotřebuje fantazii, aby věděl, co se muselo odehrát někde za zavřenými dveřmi. Psal se rok 1983 a za celou dobu až dodnes Globe and Mail neuveřejnil jediný článek, který by byl kritický vůči Židům nebo Izraeli. Spíše naopak. Jeden z jejich nejslavnějších článků se jmenoval "ShmecktheHalls" (v překladu Šmakuj v sále), příběh o tom, jak dva židovští písničkáři "stvořili Vánoce".
Je všeobecně známé, že relativně malá hrstka lidí vlastní nebo prakticky zcela ovládá téměř všechna západní média. Patří sem nejen noviny, ale i rozhlasové a televizní stanice a sítě, většina uznávaných časopisů, prakticky celé knižní vydavatelství, všechna sociální média a související internetové platformy jako jsou Wikipedie a Google a také 90 % Hollywoodu, což zahrnuje jak filmové, tak televizní programy. Lidé, kterých se to týká, nemají rádi, když se tyto informace veřejně uvádějí, ale fakta jsou nesporná. Philip Weiss napsal v Mondoweiss článek s názvem "Dominují Židé v amerických médiích? A co, když ano?" Do svého článku vložil tento postřeh a citát: Jak řekla bývalá zpravodajka CNN Linda Scherzerová: "My jako Židé musíme pochopit, že přicházíme s určitou zaujatostí… Věříme v izraelský narativ dějin. Podporujeme hodnoty, které jako Američané, lidé Západu a Židé zastáváme. Zpravodajství tedy vnímáme svou vlastní optikou."
To nemusí být nutně špatně, samozřejmě v závislosti na orientaci aspektů tohoto prizmatu. Velká část zpravodajství viděna tímto "židovským prizmatem" je neškodná, zatímco některá jsou užitečná. Ve skutečnosti velkou část druhé a třetí vrstvy internetu tvoří platformy, které nám poskytují jediné alternativní zdroje publikací a informací, které jsou nezávislé. Třeba VineyardoftheSaker, UnzReview, GlobalResearch a mnoho podobných. Bez nich by byl náš svět jednorozměrný.
Vrchol pyramidy: Jednotné zpravodajství
Nás ovšem zajímá vrchol pyramidy, kde se rozhoduje o "hodnotách" a konstruují se narativy. Právě vrchol pyramidy vyžaduje naši pozornost. Právě tady se definují napojení na zpravodajské služby, jak jsme tomu byli svědky u operace MockingBird, svědectví doktora Ulfkotta, Amber Lyonové a dalších novinářů – insiderů. Tito novináři se shodují v jednom. Angažovaní žoldáčtí reportéři se snažili sladit příběhy s tím, čemu se interně často říkalo "narativ". Občas prý byli požádaní, aby rok dopředu zmapovali narativ pro jejich různé úseky, srovnali plán s redaktory a pak vytvořili příběhy, které zapadaly do předem určené linie. O to větší šok přišel, když to jednomu novináři nejméně dvakrát řekli redaktoři Timesů, kteří popisovali každodenní schůzku novin na první straně. Velké celostátní noviny určují agendu pro celou zemi. Tohle je skutečný problém: Velké celostátní noviny se nezabývají podáváním zpráv, ale jejich vytvářením a následnou redakční úpravou pomocí ideologie, "názorů" a své "agendy pro celou zemi".
A nejsou v tom sami. V těchto částech mediální konstrukce existuje jakási pospolitost, synchronicita nebo chceme-li souběžnost, společná identita,která nemá původ v těchto roztroušených částech mediálního stáda, ale přichází odněkud z vyšších pater pyramidy, z centrálního zdroje tiše působícího v zákulisí Evropy a Ameriky. Jinak to ani být nemůže: Když všechny noviny v západním světě a velká část ostatních mohou opakovaně informovat o stejných událostech stejným způsobem s překvapivou naprostou jednotností, nemůže to přece být náhodné a nelze to přičítat využívání zpravodajských služeb. Někdo někde, jak s oblibou říkával zakladatel propagandy Bernays, "tahá za dráty, které ovládají veřejnou mysl". Pro ilustraci nám dobře poslouží citace, kterou pronesl bývalý šéf administrativyministra zahraničních věcí Spojených Států Colina PowellaLawrenceWilkerson v interwiew lotyšské radiostanici Baltkom: „Politiku USA určuje asi 400 lidí,jejichž celkové jmění převyšuje triliony dolarů“.
Vezměme si třeba odčeštěnou a poevropštěnou Věru Jourovou, která dnes hlídá to, čemu se říká evropské hodnoty, rozumějme tvrdou ruku a diktát Bruselu. Věra Jourová byla dříve komisařkou pro spravedlnost,ochranu spotřebitelůa otázky rovnosti pohlaví. A před několika lety se tato Věra Jourová sešla se zástupci Googlu, Facebooku, Twitteru a Microsoftu,aby s nimi prodiskutovala možnosti, jak potlačit na internetusvobodný projev určitého druhu názorů. To následovalo po jejím známém projevu v Berlíně 26. září 2016.
Vidíme, jak se centralizují ty procesy, které třímají v rukou centrální figury? Tyto marionety jen vykonávají předem schválenou agendu.
Jako další důkaz, sice nepřímý, ale přesto dost silný, si vezměme nenávistnou kampaň proti Číně a hysterii proti Rusku, která běží na plné obrátky ve všech západních zemích. Položme si jednoduchou a logickou otázku. Jak se mohlo stát, že se prakticky každý redaktor a ředitel televizní redakce na Západě a ve většině ostatních zemí světa, bez vnějšího kontaktu nebo pokynu nezávisle a současně rozhodl vést intenzivní, nepolevující a neúnavnou negativní kampaň proti Číně a všemu čínskému nebo proti Rusku a všemu ruskému? Jak by se mohlo stát, že by se podobné jednomyslné a simultánní démonizující kampaně vedly proti Iráku a Libyi před jejich invazí a kolonizací? Nebo dříve proti Kubě a Severní Koreji? Nebo proti Venezuele? Jak je možné, že obrovská masa těchto médií, nejen novin, ale včetně televizních stanic a časopisů, by nám třeba o viru ZIKA sdělila totéž, a to shodně s voláním po uvolnění omezení potratů v Latinské Americe?
Jak jsem uvedl v této sérii dříve, důležité je, že k těmto "mediálním záplavám", jak je nazývám, nedochází a nemůže docházet náhodou. Tyto okolnosti jsou pečlivě naplánované a realizované pomocí strategií pečlivě vybraných podle Freudových teorií s cílem vyvolat nepohodlí veřejnosti a emocionální tlak na přijetí určité agendy, ať homo agendy, eko agendy, covid agendy, manipulovat postoje veřejnosti k politickým, sociálním a obchodním otázkám atd. Ve skutečnosti "tahat za dráty, které ovládají veřejnou mysl". Podobné ladění not proběhlo třeba u nás před prezidentskými volbami 2018. Máme tunárodní úřad pro kybernetickoua informační bezpečnost,potom centrum proti terorismua hybridním hrozbám,jehož pracovníci spolus ministerstvem vnitra uspořádaliv pondělí 11. prosince 2017ideologické školení promanažery volebních týmůjednotlivých prezidentských kandidátů.
Učili je, jak rozpoznattakzvanou ruskou propagandu,z jakých serverů nečerpat informace,z jakých serverů je naopak čerpat,jaké skupiny voličů ignorovat,a hlavně, jak reagovatna nepohodlnédotazy voličů na náměstí.Tohle byla skutečně výbušnáudálost, protože se ministerstvovnitra rozhodlo přímozasahovat do demokratickéhoprocesu voleb. Takto to probíhá i v jiných zemích, akorát že v pečlivém utajení.
Korporace a korporátní média
Někdy je tato agenda ve prospěch nesčetných stovek obrovských nadnárodních korporací, kterých je mnohem více, než si dokážeme představit a mnohé z nich jsou ovládané způsoby, které si také nedokážeme představit.
Jako jeden z příkladů můžu uvést židovskou rodinu Wallenbergů, která byla spolehlivě zafixovaná jako ta, která kontroluje více než 40 % akcií kótovaných na švédské burze a také asi 40 % HDP země. Jedna podrobná a rozsáhle zdokumentovaná studie došla k závěru, že méně než 150 korporací kontroluje nejméně 40 % všeho, co je na světových burzách kótované.
Většina nadnárodních společností, které tak dobře známe a spousta těch, které možná neznáme, patří do tohoto incestního uskupení, které ovládají převážně soukromé banky, spřízněné hedgeové fondy a podobně. Statistika však opomíjí podstatnou věc a realitu tohoto stavu, protože to není 150 společností, které ovládají prakticky všechno a určují mezinárodní korporátní "agendu", ale koneční skuteční vlastníci těchto společností – skuteční lidé se jmény. Jako příklad můžu uvést, že pokud společnost Berkshire-Hathaway koupí Coca-Colu, není to "Berkshire-Hathaway", kdo určuje agendu Coca-Coly, která má likvidovat odborové organizátory v Latinské Americe; je to Warren Buffett, kdo to dělá.
Dalším příkladem je velké úsilí vynaložené na sečtení majetku bankovní rodiny Rothschildů. Úctyhodný výsledek přinesl před několika lety odhad 6 až 7 bilionů amerických dolarů, přičemž mnohé evropské židovské bankovní rodiny jsou na tom podobně. Opět chladná fakta, nic jiného. Nedávno se objevila zpráva, že Rothschild založil novou banku jen proto, aby v ní držel svou akumulaci orné půdy, kterou získal v tolika zemích. Mimochodem Rothschild "seděl“ v padesátých letech 19. století na jmění ve výši 6 miliard dolarů.
Americká demokratická strana patří rodině Morganů a Republikánská strana rodině Rockefellerů. Rockefeller a Morgan však patřili Rothschildovi. Je to sice spekulace, protože tvrdá fakta jsou k dispozici jen zřídka a kvůli intenzivnímu utajování a využívání mnoha daňových rájů nejsou k dispozici, ale stačí i oficiální odhad 7 bilionů, tedy miliard miliard dolarů.
Dovedeme si představit moc spojenou s bohatstvím takového rozsahu, včetně politické moci, která existuje, mohutní a roste po staletí. O "nejbohatším člověku na světě" bylo napsáno mnoho a bylo předloženo mnoho žebříčků, ve kterých se po léta střídali Bill Gates, Warren Buffett, Carlos Slim a v poslední době JeffBezos.
To všechno byla falešná propaganda vycházející ze stejného zdroje jako každý bod agendy. Rothschildové a židovské bankovní rodiny Sassoonů, Warburgů, Montefioriů a mnoho dalších zcela mizí z dohledu a zřejmě neexistují.
Třeba Wikipedie nám říká, že Rothschildové byli kdysi bohatí, ale své bohatství tak volně rozdělili mezi své četné děti a nyní že jsou pouhými Evropany střední třídy. Toto mlčení a s ním spojená fikce je jednou ze součástí "agendy" vycházející z ústředního jádra. Jako jeden z rychlých příkladů uveďme, že Kanada prostřednictvím své chytře ovládané nosaté centrální banky vyplatila těmto evropským bankéřům za posledních 30 nebo 40 let na úrocích více než jeden bilion amerických dolarů. A to je jen jedna z desítek jimi ovládaných centrálních bank.
Skutečná pravda o "nejbohatším člověku", kterou se žádné médium nikde neodvážilo otevřeně vyslovit, je, že ve srovnání s těmito evropskými židovskými bankéři je majetek Billa Gatese pouhým kapesným. Jen úroky, které tito lidé ročně vydělají na těchto centrálních bankách, jsou mnohem vyšší než celé Gatesovo jmění, a to nezapočítáváme příjmy plynoucí z jejich stovek obrovských nadnárodních korporací.
Rothschildova společnost Sanofi-Aventis-Connaught je zřejmě největším výrobcem vakcín na světě. Pokud bude mít několik členů této elitní skupiny prospěch z prodeje vakcíny COVID-19 nebo jiných vakcín, budou jejich blízcí mediální partneři spolupracovat na silné propagaci očkování, zatímco zvolení úředníci je uzákoní jako povinné. Přitom jimi ovládané vlády budou prosazovat "očkovací covid pasy", aby zajistily prodej, což je jedna z "výhod" demokracie v uvozovkách a zároveň zbavily výrobce vakcín veškeré odpovědnosti. Budou vyvíjet silný nátlak na chudé vlády, aby tyto vakcíny nakupovaly a využijí všechny složky OSN včetně Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a WHO, aby na tyto nákupy vázaly půjčky a jinou pomoc. Zároveň stanoví, že se mají vyhýbat vakcínám, které nevyrábí jejich skupina, například vakcínám z Číny a Ruska, které média ochotně očerňují jako "nevyzkoušené" a "neúčinné". Přitom OSN a různé západní vlády ochotně odepřou souhlas.
Je to velmi malý klub. Jistě, členové tohoto mediálního stáda mohou určovat agendu v místních záležitostech, i když by pracovali ve shodě, ale ne tak v případě mezinárodních a vážných geopolitických záležitostí, to je nad jejich sílu.
Média, války a invaze
Zjednodušeně řečeno, ani New York Times, ani Huffington Post by samy od sebe nerozhodly, že Libye by měla být napadená, kolonizovaná a veškeré její zlato a ropa zabavené několika euroamerickými bankéři a průmyslníky. Pokud by se o takový manévr pokusili, byli by sami a pravděpodobně by byli vystaveni posměchu. Když se ale celý seznam mezinárodních mediálních zdrojů náhle a současně hlásí k této agendě, víme, že pochází z ústředního zdroje, přičemž "agenda" byla doručena mediálním poručíkům, tedy šéfům k provedení. Jak už víme, velká část této agendy je geopolitická a v současné podobě existuje už téměř 100 let. Začali s ní Lippman a Bernays při marketingu obou světových válek a pokračovala dál. Jednotná agenda byla plně patrná během mediální záplavy připravující svět na invazi a totální konfiskaci majetku Iráku a Libye a je velmi patrná i dnes v jejich současné kampani hněvu proti Číně nebo Rusku.
Agenda jako součást vzorce
Zavedená "agenda" zahrnuje ve svém jádru převrat ve světových vzdělávacích, sociálních, sexuálních, náboženských a rodinných hodnotách. Často se stává, že události, které vnímáme jako izolované události, spolu souvisejí jako nedílné součásti mnohem většího obrazu, často jako součást rozsáhlého plánu a často s důležitými sociálními, ekonomickými nebo politickými důsledky, které se stanou zřejmými až při celkovém pohledu". Dnes se musíme upřímně snažit propojovat související události a vnímat je jako části celkového plánu, kterým jsou. Jako jeden z příkladů odhodlaných indoktrinačních snah o přetvoření našich společenských a sexuálních hodnot můžeme uvést rozložení jednoho ze základních pilířů společnosti, tedy rodiny.
A začněme Evropskou Unií jen v krátkosti. Už v roce 2007, tedy před 10 letyEU publikovala genderové směrnicese zkratkou GEM, čiligender mainstreaming. Jedná se ometodu k odstraňování nerovnostimezi pohlavími. Dnes EU uznáváneuvěřitelných 68 typů pohlaví.
V roce 2012výbor pro ženská právaa pohlavní rovnost Evropského parlamentupřipravil zprávu, která vyzývalak zákazu všech knih ve školách,které ukazují tradiční rodinu,kde je otec živitela matka se stará o děti.Navíc doporučili alternativní dětskou literaturu,například knihu Král a králs líbajícími se muži na obálce.To jsou ti politickykorektní vypravěči pohádekve stylu prince Bajaji z Ugandy ajeho registrované partnercepopelce z Damašku.
Pokračujme Německem. SourozenciPatrick S.a jeho sestra Susan K.pocházejí z německého Lipskaa mají spolu čtyři děti.Už léta se soudí s úřady,aby jim bylo oficiálně povolenožít v incestním vztahu.Teď jim svitla naděje.Německá rada pro etiku,která je poradním orgánem vlády,vyzvala ve středu 5. července 2017k tomu, aby i podobné vztahymohly být dekriminalizovány.
Nebo další zpráva z Německa. Na konci ledna 2017německá televizní stanice Kikav programu pro děti od 3 let děti obeznamovalas lidským tělem a ukazovali tam ztopořený penis, což vyvolaloostré reakce na sociálních sítích.
Nebo ve Spojených Státech manželé Michelle (31)a Matthew (32)Catanovi z Kaliforniese podle svých slov zamilovalido své milenky Courtney (27)ve stejný okamžik. Courtney s manželskou dvojicíi jejich dvěma synyDariemema Anthonymsdílí domácnost. Tato milenecká trojice,dva manželé plus jejich společná milenkaby nynísvůj svazek rádi potvrdilii před přáteli a rodinou. tečkaTřetí milenka obou manželůCourtneyse dokonce vzdala svého zaměstnánía stala se ženou v domácnosti.Dříve se tomu říkalo švédská trojka,ale aby se tomu dodal určitýpocit vážnosti a serióznosti,nově se to nazývápolyamorický vztah. A co se nestalo před zhruba rokem? Tereza Těžká, která účinkovala v dokumentu V Síti – honila nějaké české pedofily. Jeden partner zajišťuje sex, druhý vaří, třetí uklízí, čtvrtý vydělává nebo jak přesně to u nich doma chodí.
Nebo poslední zpráva z Kolumbie. Schválně vybírám zprávy z různých končin světa, abychom viděli tu jednotnou propagandu odevšad.
Kolumbie uznává sňatek tří mužů.Dva muži,Manuel Bermudeza Alejandro Rodriguez,tvoří pár už 18 leta byli první v Kolumbii,kterým bylo oficiálně uznánojejich partnerstvív roce 2000.Poté osm let žili ve třechještě s Alexem Zabalou,za další čtyři rokyse k nim přidal Prada.Původně tedy měli vstoupitdo svazku ve čtyřech.Zabala však zemřel před třemi letyna následky rakoviny.
Nebo kanadská vláda vydala směrnici,podle které budoudnes muset zaměstnancistátní instituce ServiceCanada,která sezabývá zprostředkováním státních programů pro občany (důchodové pojištění,pojištěnív nezaměstnanosti,starobní důchody…)oslovovat tyto občanygenderově neutrálním oslovením.Mimochodem je už v Kanadě uzákoněno,že můžete mítv cestovním pase ana rodném listě namísto muž nebo ženaprostě pouze X. Státní zaměstnanci sevás nyní musí povinně zeptat,jakým oslovením vás mohou nyní oslovovat -samozřejmě tam není časové omezení,protože někteří trasngendeři seuž nechali slyšet,že secítí každý den jinak.
V Norsku dokonce v roce 2012 největší norské novinyVG Nettuveřejnily názor psychologůa sexuálních terapeutů,např. AndresLindskog. A oni prohlásili, že je pro dětiprospěšné sledovat porno na internetu.Musíme si říci, že ve skandinávských zemíchje pedofilie považovaná za nemoca je uvedena v lékařském registru. Tyto diskuse v mainstreamových médiích slouží nejen k legitimizaci, ale i ke "schvalování" těchto postojů.
To všechno přidejte k nepřetržité záplavě propagace dalších sexuálních preferencí a zkuste to vnímat jako jednu obrovskou propagandistickou kampaň, která fičí na plné obrátky po celém světě jako jedna část "agendy" určované a propagované stejnými lidmi. Díky moci masmédií ve skutečnosti diktují nové postoje a hlediska, která mají být přijímána a zároveň cenzurují a odsuzují opačné názory.
Spojitosti: Cenzura posiluje
Už před pár desítkami minut jsem v tomto díle uvedl, že americká média fungují jako mikrofon amerického ministerstva zahraničí, plnohodnotní partneři při psaní scénářů propagandistických kampaní k dosažení zahraničněpolitických cílů Spojených Států. Je ale nezbytné si uvědomit, že tyto mezinárodní geopolitické, sociální a morální útoky nevedou samotní Američané. Fungují pouze jako soukromá armáda bankéřů a korporací, aby dosáhli cílů skupiny evropských a britských elit, které jsou vždy ve stínu a v jejichž čele stojí někdo, kdo je podobně jako Voldemort ten, kdo nesmí být jmenován.
Marketingová kontrola této agendy je téměř úplná. Do této agendy byly stoprocentně povolané nejen noviny, časopisy, rozhlasové a televizní stanice a knižní vydavatelství, ale i sociální média. Desítky webových stránek, včetně některých velmi významných, byly společností Google de-platformované do té míry, že se jejich obsah téměř nezobrazuje ve vyhledávání. Facebook a Twitter začaly poměrně agresivně cenzurovat a umlčovat všechny nesouhlasné hlasy do té míry, že i uvedení jména autora nebo URL adresy článku je dnes označené jako "falešná zpráva" a buď zakázané nebo smazané.
Takzvaní fact-checkeři se snaží zničit každého, kdo unikne cenzorské síti. Fact-checkery jsem probíral v těch úvodních sedmnácti bodech propagandy prvního dílu a ještě se jim budu obšírně věnovat v díle třetím. Opět se na chvíli zastavme a zamysleme se nad všemi osobami, které se musí podílet na dosažení takových výsledků. Kolik osob na kterých místech musí být zapojeno, aby zajistily buď neutuchající záplavu propagandy, nebo naprostou deku mlčení. A položme si otázku, co je zdrojem jejich moci, aby to dokázali. Spojitost, kterou si musíme vytvořit, spočívá v tom, že všechny tyto kategorie agendy a mnohé další vycházejí ze stejného zdroje.
Nejsou to "média", kdo chce napadnout Írán a zabavit mu ropu. Nejsou to novináři celostátních médií, kteří chtějí zničit Čínu a Rusko, ani redaktoři těchto médií, kteří jsou odhodlaní zahájit třetí světovou válku. Není to Arianna Huffingtonová, kdo chce, abyste se stali sexuálními zvrhlíky a vzdali se svých morálních, sociálních, náboženských a rodinných hodnot. Tito lidé z médií jsou nástroji pro šíření propagandy a manipulaci s veřejným míněním podle různých bodů, které jsou aktuálně na "pořadu dne". Redaktoři a sloupkaři médií jsou jen pověřenými poručíky. Jsou pověřeni úkoly. Dostávají pokyny a jednají podle nich.
Děje se tak proto, že relativní hrstka skutečných, živých lidí, kteří určují agendu, má s majiteli a redaktory médií neotřesitelné etnické a filozofické vazby, které zajišťují spolupráci při vzájemném pohledu na svět. Všichni patří do stejného malého klubu a sdílejí stejné "zájmy" a "hodnoty". To vše je součástí jedné věci vycházející z malé skupiny skutečných lidí se jmény.
Stačí jen přemýšlet
Kdybych byl diktátorem, jedním z mých prvních nařízení by bylo, že každý dospělý člověk musí absolvovat alespoň jeden univerzitní kurz logiky. Jinou otázkou je, jestli bych i po těchto kurzech diktátorem zůstal. Ovšem o to tu teď nejde. V dnešním světě, který v podstatě ovládají mezinárodní zločinecké organizace, které účinně řídí vnímání veřejnosti prostřednictvím svých pák na masmédia, by všem nesmírně prospělo, kdyby se seznámili s principy logiky.
Hlavní problém spočívá v tom, že logika se zabývá praktickou vědou o uvažování, tedy pravdivost a platnost argumentů. Ovšem skutečné mentální procesy, které při uvažování používáme, jsou doménou psychologie, nikoli vědy, a často nejsou platné, což vede k závěrům, které nejsou pravdivé. Právě druhé jmenované využívají mediální propagandisté k porušování prvního, když využívají naše psychologické procesy uvažování k tomu, aby nás dovedli k nepravdivým závěrům a zároveň maskují svou taktiku, abychom si podvodu nebyli vědomi. Většina těchto taktik je překvapivě jednoduchá.
Jednou z nich je spojení argumentu se slavnou osobností nebo zakotveným náboženským nebo politickým principem. Tvrzení typu "Každý vlastenec a Čech bude souhlasit s tím, že…" často stačí k tomu, aby nás dovedlo k nesprávnému závěru, přestože nám naše intuice říká, že něco není v pořádku.
Bohužel, s čímsi podobným se občas setkáme i v našich řadách alternativy, speciálně ve spojení s konkrétním sektářským hnutím. Každý vlastenec prý volí to a to hnutí. Nikoho už nezajímá, že polovina poslanců hnutí jsou bývalí ODSáci, Socani, Topkaři nebo Zemanovci. Je jedno, že v pozadí tahají za nitky bývalí poradci z hnutí ANO. Nezáleží na tom, že toto prý vlastenecké hnutí jedním hlasem hajlovalo pro vytvoření sněmovní komise proti hybridním hrozbám a takzvaným dezinformacím. Tedy naprosto antagonistické k alternativě. Ale podle dokola drilovaného narativu, pouze vlastenci prý volí dané hnutí. To je znakem totální rezignace na zdravý rozum a důvodem k tvrdému hnaní politiků k odpovědnosti za činy, které páchali a páchají.
Pokud si někteří takzvaní vlastenci neudělají pořádek ve svých hlavách, jak potom můžou chtít dělat pořádek v našem státě?
Další velmi často používanou taktikou je útok na charakter nebo autoritu autora, nebo dokonce na tón jeho mluvení, aniž by se ve skutečnosti zabýval podstatou jeho argumentu, a vlastně se důsledně vyhýbá řešení argumentu. Pokud se mi podaří úspěšně zpochybnit váš charakter, mnoho čtenářů bude slevovat ze všech vašich slov.
A překvapivě často stačí pouhé konstatování opaku bez jakýchkoli podpůrných důkazů, aby se naše úvahy odklonily od pravdy. Například "Uvedl dnes už vyvrácenou teorii, že…", aniž by bylo doloženo, že teorie byla skutečně vyvrácena, ani kým, ani na základě čeho. Jsou to takzvané útoky ad-hominem, osobní invektivy. Naprosto oproštěné od faktů, ale útočící na váš charakter a emoce.
Základní taktiky: Připojení lži k pravdě
Zaměřím se teď na příkladech na dvě základní taktiky falešné logiky mediální propagandy.
První z nich je překvapivě jednoduchá: připojit lež k pravdě. Naše psychologické uvažování rozpozná první tvrzení jako pravdivé a pak automaticky přijme připojenou lež jako také pravdivou.
Druhým je použití tvrzení, která se zdají přinejmenším věrohodná, ale po kterých následuje informační vakuum, které nás nutí tvrzení buď přijmout, nebo rovnou odmítnout, ale nedává nám k tomu žádný podklad. Neinformovaní čtenáři téměř nevyhnutelně přijmou taková nepodložená tvrzení jako pravdivá, a to navzdory naprostému nedostatku důkazů.
Mnohé informace, které jsou nám předkládané v podobě toho, co dnes nazýváme "oficiálním vyprávěním" o mnoha geopolitických událostech, jsou podávané téměř dětinsky, ale zároveň chytře. Spindoktoři to dělají tak šikovně, že se k nim objevuje jen málo zjevné kritiky a zdá se, že veřejnost tyto příběhy přijímá i přes obrovské a do očí bijící nedostatky. To je důvod, proč články v médiích neuvádějí buď žádné podrobnosti nebo téměř žádné; pokud nejsou uvedeny žádné informace, není co zpochybňovat nebo napadat; pokud nejsou uvedena žádná tvrzení, nevzniká žádný odpor.
Máme třeba prohlášení odkazující na rostoucí militarismus Číny v Jihočínských mořích, ale žádné informace, žádné údaje, žádné dokumenty kromě tohoto prázdného tvrzení. Čtenáři tak mají na výběr, zda přijmou, nebo odmítnou samotné tvrzení, ale s výjimkou informovaných čtenářů nemají žádný základ, na jehož půdorysu by mohli učinit jedno nebo druhé, protože jim zcela chybí informace. A tradičně, pokud se veřejnost s tímto tvrzením setká v pěti nebo šesti různých mediálních zdrojích, bude mít tendenci ho přijmout jako pravdivé navzdory naprosté absenci důkazů. A co hůř, opakovaně se ukázalo, že velké lži jsou přijímány ochotněji než ty malé. To je dědictví, které nám zanechali Freud, Bernays a Lippman, snadnost "tahání za dráty, které ovládají veřejnou mysl", pokud ovšem někdo ovládá mikrofon.
Obvykle "oficiální příběh" obsahuje jednoduché tvrzení, které je buď pravdivé nebo alespoň okrajově věrohodné a které máme tendenci intuitivně přijmout jako pravdivé. Jak jsem poznamenal, jednou z nejchytřejších taktik propagandy je připojit k pravdě lež. Náhodní nebo zběžní čtenáři a diváci si téměř vždy nevšimnou zarážejícího nedostatku logiky a nespojitosti v uvažování v informaci, kterou přijímají jako pravdivou. Vezměme si třeba tento článek z CNN cituji:
"Ambicí Číny je, aby se vysokorychlostní železnice stala prostředkem volby pro vnitrostátní dálkovou dopravu, ale [Čína to ve skutečnosti dělá proto, že] vysokorychlostní železnice jsou symbolem ekonomické síly země, rostoucí prosperity, a politického vlivu“. Jinými slovy, Čína buduje svou vysokorychlostní železniční síť, aby se
· předváděla
· získala politický vliv na ostatní země.
Lež připojená k pravdě. První tvrzení je pravdivé – že Čína činí z vysokorychlostní železnice preferovaný způsob cestování, ale připojené tvrzení je nesmysl, urážlivé tvrzení prezentované bez jediného důkazu. V mentální logice nepoučeného čtenáře je však lež připojená k pravdě obecně a bezvýhradně přijímaná jako také pravdivá.
Výše uvedený příklad je prostě nenávistnou literaturou připravující veřejnost na přijetí tvrdých politických nebo vojenských opatření na základě "tisíce škrtů".
Slintavka a kulhavka ve Velké Británii
Existuje však ještě jedna kategorie, potenciálně mnohem závažnější, související se zakrýváním zločinů spáchaných naším mezinárodním zločineckým syndikátem politiků.
Propagandistická taktika a devastace logiky jsou velmi podobné, stejně jako naivní důvěřivost čtenářů. I v těchto případech se setkáváme s
a) jednoduchým tvrzením, které se zdá být intuitivně věrohodné
b) naprostým nedostatkem informací a podrobností
c) směšným závěrem, který je buď přímo prezentovaný, nebo alespoň naznačený, ale zcela bez opory
Opět, v modifikované podobě, lež připojená k pravdě.
Sestavil jsem několik typických příkladů pro tento pořad, a překvapilo mě, že se všechny týkají biologických útoků. Každý z nich je zarážejícím příkladem "oficiálního vyprávění", které nemůže být pravdivé, a přitom je provedeno tak chytře, že každá událost nevyvolala u obrovského množství čtenářů masmédií žádnou znatelnou výzvu. Každá z nich je téměř jistě příkladem vysokých zločinů spáchaných naším mezinárodním zločineckým syndikátem, který jejich mediální přátelé kryjí, a přesto si toho zřejmě nikdo nevšiml. Taková je síla chytré propagandy. Podívejme se na ně postupně.
V prvním díle této série Média a propaganda jsem se zmínil o dvou epidemiích slintavky a kulhavky ve Velké Británii, které vedly k vybití milionů kusů dobytka a ke krachu většiny drobných zemědělců. Oficiální verze byla taková, že "aktivisté za práva zvířat" vnikli do biologických laboratoří v Pirbrightu a Porton Downu, ukradli "několik lahviček patogenu a rozšířili ho po celé zemi“. Jedná se o naše jednoduché tvrzení, které se zdá být intuitivně věrohodné, ale je prezentováno s naprostým nedostatkem informací nebo podrobností. "Pravda" se týkala vypuknutí nemoci; lež k ní připojená se týkala pachatelů.
Pirbright i Porton Down jsou však vojenské laboratoře biologických zbraní čtvrté úrovně pod nepřetržitou vojenskou ostrahou.
Za prvé: žádný "aktivista", ať už za práva zvířat nebo jiný, by do takového zařízení nemohl proniknout, aniž by byl při pokusu zastřelen.
Za druhé, "lahvička" je malá skleněná lahvička obsahující možná 10 ml tekutiny, kterou si můžete snadno strčit do kapsy. Ale smrtící patogen se rozšířil po celé zemi a nakazil mnoho milionů kusů dobytka, což by vyžadovalo několik tisíc litrů patogenu. Toho s "lahvičkou" nedosáhnete a nemůžete ji převážet na kole.
Podle všeho se nyní naši ochránci práv zvířat přiblíží k zakázanému, smrtelně nebezpečnému prostředí, nacouvají do pětitunového náklaďáku, naloží do něj několik kubíků smrtelného patogenu a odjedou nejen nerušeně, ale zřejmě i bez povšimnutí. Dále bychom museli mít tisíce aktivistů, abychom pokryli celou Anglii a nakazili miliony zvířat na prakticky každé malé farmě v zemi. A co víc, museli mít na sobě neviditelné pláště Harryho Pottera, protože to všechno dělali nepozorovaně. Proč nám tento příběh dává smysl? A to jsme zatím nevyžadovali fakta; používáme prostě logiku.
Dával by příběh větší smysl, kdyby nám média řekla, že tři měsíce před vypuknutím této nákazy oddělení britské vlády prohledávala zemi a hledala všechny zdroje dřeva, které by se dalo použít na spálení nemocných zvířat? Nebylo to ani příliš velké tajemství.
Dával by příběh větší smysl, kdyby nám média řekla, že podle dokumentů uniklých z kanadské potravinářské inspekce provedla britská vláda "suchou zkoušku" právě této události jen několik měsíců předtím? Velmi podobné události Clide X a Event 201 před vypuknutím COVID-19, pokud vás zajímají náhody.
Dával by příběh také větší smysl, kdybychom se dozvěděli, že se v jeho důsledku náhle objevila jedna nebo dvě obří zemědělské společnosti, které převzaly kontrolu nad víceméně veškerým zásobováním Velké Británie hovězím masem?
Samé náhody, trhliny v oficiálním předkládaném informačním koláči.
Čínští "spekulanti s vepřovým masem"
V letech 2019 a 2020 zasáhla Čínu celonárodní vlna smrtící prasečí chřipky, která si vyžádala utracení několika set milionů prasat – hlavního čínského zdroje masa. Patogen byl prý distribuovaný pomocí malých dronů, které létaly nad nesčetnými tisíci farem a přitom něco rozprašovaly. Vypuknutí epidemie byla pravda; připojená lež se opět týkala pachatelů. Všechna západní média, v tomto případě včetně Hongkongu, zaplavila své stránky tvrzením, že za to mohli "spekulanti s vepřovým masem". Ignorujme na chvíli fakta a pokusme se použít trochu logiky.
Zaprvé, v mnoha laboratořích v mnoha zemích probíhá výzkum těchto patogenů, ale množství potřebné pro výzkum se obvykle pohybuje v řádu hrnků. Objem patogenu potřebný k infikování a usmrcení 300 milionů prasat by činil nejméně desítky tisíc litrů. Kde by naši "spekulanti s vepřovým masem" získali takový objem smrtícího patogenu? V nejbližší prodejně Wal-Martu? Jediným zdrojem patogenu v takovém objemu by byla vojenská laboratoř biologických zbraní, kde by byl vytvořen pro použití. Neexistuje žádný důkaz, že Čína takové laboratoře má, ale pro tuto chvíli předpokládejme, že ano. Jak by se k němu dostali spekulanti s vepřovým masem? Co myslíte, že by se stalo, kdybychom vy nebo já přišli do takového vojenského zařízení a řekli: "Dobrý den. Rádi bychom si koupili 5000 litrů antraxu, prosím." Přesně tak. A pokud by Číňané takové zařízení skutečně měli, těžko by dodávali lidem, kteří chtějí zabít většinu nebo všechny zásoby masa ve své vlastní zemi.
Logika nám dovoluje odmítnout možnost, že by patogen pocházel z čínského zařízení, takže co by bylo jeho zdrojem? Nemáme kouřící zbraň, tu příslovečnou smokin‘ gun, ale uvědomme si, že Čína a Rusko jsou obklopeny čtyřmi sty americkými vojenskými laboratořemi na výrobu biologických zbraní. Probíral jsem to v mém dvoudílném dokumentuBiologické zbraně. Neexistuje žádný jiný pravděpodobný zdroj a žádná jiná země s pravděpodobným motivem nebo s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti. To znamená, že epidemie prasečí chřipky v Číně byla buď zcela, nebo velmi pravděpodobně, útokem amerických biologických zbraní. A mediální záplava "spekulantů s vepřovým masem" byla propagandou, která měla předejít racionálnímu uvažování čtenářů.
Lež připojená k pravdě, aby ochránila pachatele mezinárodního zločineckého syndikátu, a svedla vinu na oběť.
Podívejme se na SARS
Nevíme, jak byl SARSvytvořen a uvolněn, ale víme, že oficiální příběh, jak byl prezentován v západních médiích, byl od začátku do konce lží. A pokud média hlásají lež, víme, že kryjí ty, kteří jsou za ni zodpovědni. Proč by to jinak dělala?
SARS, MERS, Ebola, ZIKA, tomu všemu jsem se věnoval ve svém dvoudílném dokumentuBiologické zbraně. Podívejme se pouze na jednu část epidemie SARS, na "superrozsáhlou událost" v obytném komplexu 30 a 40patrových budov AmoyGardens, kde žilo téměř 20.000 lidí, u kterých propukla masivní epidemie a kteří museli být evakuováni. Virologové ji shodně označili za "nejokázalejší událost" celé krize SARS.
Oficiální vyprávění západních médií nám sdělilo, že virus se rozšířil prostřednictvím závad na kanalizačním systému komplexu budov, přičemž Wikipedie poeticky dodala, že virus "byl zavátý jemným mořským vánkem" z kanalizačních trubek na záchodech do schodišť a odtud do všech bytů. Nepotřebujeme fakta, stačí nám používat hlavu.
Z čeho by mohlo pocházet obrovské množství patogenu SARS, které je potřeba k infikování všech těchto budov? Jaký by byl jeho způsob pohybu a proč by se rozhodl shromáždit v takovém množství na jednom místě? A jak by to mohl udělat? Tvoří viry SARS hejna? Jakým způsobem by se tak obrovské množství tohoto koronaviru dostalo do kanalizace? Kanalizace je celá pod zemí, není tam žádné místo vstupu. Jak by se mohl do kanalizace obrovského bytového komplexu dostat vánek, ať už "jemný mořský" nebo jiný? Je snad ve vnější zdi díra, kterou vyúsťují všechny záchodové trubky? Dále, aby se vzduch a patogen z podzemní kanalizace dostaly nahoru a zamořily všechny byty ve čtyřiceti patrech deseti budov, bylo by zapotřebí více než mírného vánku, spíše hurikánu.
Nejsem instalatér, ale nezdá se, že by "vadný kanalizační systém" v luxusním výškovém bytovém domě měl deklarované předpoklady k tomu, aby roznesl smrtící patogeny do všech bytů. Každopádně, kromě původního – a nepodloženého – tvrzení, nebyly před vypuknutím epidemie ani po ní žádné zprávy, které by naznačovaly existenci jakýchkoli vodovodních závad. Opět, pro náhodného čtenáře zní příběh věrohodně, dokud se nepozastavíme nad praktickou logistikou. Koneckonců, odpadní a kanalizační potrubí jsou bezpochyby špinavá místa, která jsou šťastným domovem pro bakterie všeho druhu, ale tyto bakterie jsou tam proto, že je tam dáváme pokaždé, když se zbavujeme odpadu. Nevstupují do budovy a nevyhledávají kanalizační potrubí samy od sebe, aby pak samostatně pobíhaly jako myši a hledaly si úkryt a číhaly, dokud se nepřiblíží oběti. Nešíří se ani po budově a záměrně nevstupují do každého domu. V obou případech by to vyžadovalo inteligenci. A velký kbelík.
Pomohlo by našemu chápání, kdyby nás média informovala o okamžitém závěru ruských virologů, že virus SARS "rozhodně" vznikl v laboratoři? Bylo zajímavé, že ačkoli se SARS objevil nejprve v provincii Guangdong, osud zavál nakažené osoby do Hongkongu, odkud se virus rozšířil. Zdravotníci v pevninské Číně jej okamžitě utlumili, zatímco Hongkong to odnesl a SARS byl statisticky spíše hongkongskou epidemií než čínskou pevninskou. To zní téměř jako neúspěšný pokus.
Podívejme se na MERS
Koncem roku 2012 svět zažil nástup nové miniepidemie způsobené novým koronavirem, který byl pojmenován MERS, protože údajně pocházel z Blízkého východu a nakazil malý počet lidí v Saúdské Arábii, Jordánsku a Kataru.
Na vině byli velbloudi, kteří se po tisíciletích přátelského soužití s člověkem náhle rozhodli podělit se o svou virologii s lidmi. Epidemii MERS jsem se věnoval také v mém dvoudílném pořadu Biologické zbraně. Epidemie v Jižní Koreji byla největším projevem MERS mimo Blízký východ a zasáhla tuto zemi ekonomickými škodami v řádu miliard. Podle oficiálního vyprávění západních médií za nákazu v Jižní Koreji zřejmě mohl neidentifikovaný, a téměř jistě fiktivní podnikatel, u kterého se MERS objevil po návratu z cesty na Blízký východ. Máme tu naše docela věrohodné úvodní prohlášení, po kterém následují závěry nabízející nulové podrobnosti, vlastně pravdu následovanou lží.
Jednou z položek, kterou média opomíjela, bylo masivní propuknutí MERS na americké letecké základně Osan v Jižní Koreji, která se příhodně nacházela velmi blízko bydliště pravděpodobně smyšleného "nakaženého podnikatele". Letecká základna Osan je domovem amerického JUPITR ATD, vojenského biologického programu, který provozuje své další laboratorní zařízení ve FortDetricku ve státě Maryland a také sídlem jedné z laboratoří americké armády na výrobu biologických zbraní a velmi tajné biologické laboratoře WHO provozované americkou armádou. Teorie, která nejvíce odpovídá faktům, je, že epidemie MERS mohla být způsobena laboratorní nehodou v biovojenském projektu JUPITR a náš "nakažený podnikatel" mohl ve skutečnosti přenést patogen opačným směrem.
Zajímavé je, že o epidemii MERS se v Jižní Koreji informovalo jen zřídka, rozhodně ve srovnání se SARS, kde jsme byli po většinu roku nepřetržitě vystavení virulentní kampani proti Číně.
Podívejme se na ZIKA
Nenápadný malý virus, který je tak mírný, že většina lidí ani neví, že ho má a který nikdy nikomu neublížil. ZIKA se šíří pouze komáry a za celý svůj život nikam necestoval, zůstal uzavřený v lese v Ugandě, kde byl objevený. Jednoho dne se však u ZIKy projevila jakási virová toulavost a urazil zhruba 12.000 kilometrů, překonal Tichý oceán, USA a Mexiko, celou Střední Ameriku a Karibik a nakonec procestoval celou Jižní Ameriku, aby přistál na straně Atlantiku v Riu a Sao Paulu. Odtud se ZIKA téměř okamžitě rozlétla do všech směrů v délce 4.000 až 5.000 kilometrů, aby pokryla většinu Brazílie, poté se rozšířila do celé Jižní a Střední Ameriky a Karibiku a během několika měsíců zaplavila více než 20 zemí a doputovala až do Mexika a Portorika.
Jak k tomu došlo? Inu, podle masivní záplavy v západních médiích, ZIKu do Brazílie přivezl nakažený cestovatel z Mikronésie, který se přijel podívat na mistrovství světa ve fotbale. Věrohodná lež připojená k pravdě. A opět, nepotřebujeme fakta, stačí nám používat hlavu.
ZIKA není nakažlivá nemoc; šíří se pouze při kousnutí infikovaným komárem. Pokud by byl fiktivní cestovatel skutečně nakažený, kolik milionů komárů by muselo tohoto nešťastného Mikronésana kousnout, aby se nakazil a pak během velmi krátké doby nakazil miliony lidí v celé Latinské Americe? K vyvolání tak rychlé epidemie by bylo zapotřebí stovek milionů infikovaných komárů. A co víc, jak by mohli infikovaní komáři procestovat celou Jižní Ameriku? Mohou komáři přeletět Andy? Jak by mohli během několika měsíců urazit 10.000 km nebo více a zaplavit 20 zemí? Jak se jim vůbec podařilo překonat vzdálenost 12.000 km do Brazílie? Víme, že oficiální verze nemůže být pravdivá.
ZIKA dostala masivní prostor v hlavním vysílacím čase západních médií – plno fotografií hřbitovů, náhrobků, uren plných zvadlých květin. Proč? Počet lidí, kteří prodělali byť jen mírné onemocnění způsobené ZIKou, se nebezpečně blížil nule a žádný člověk na něj nikdy nezemřel. Co se to dělo?
Dvě věci. Zaprvé něco, co bylo v západních médiích silně cenzurované. Britská společnost Oxitec už několik let prováděla po celé Latinské Americe "pokusy s transgenními komáry" a předstírala, že páří své komáry s místní odrůdou, aby vzniklo sterilní potomstvo. Vypouštěla stovky milionů komárů ve všech zemích. Tehdy došlo k vypuknutí nákazy ZIKA.
Druhou věcí bylo, že ZIKA byla očerňována povídačkami o poškození mozku kojenců, povídačkami zcela postrádajícími medicínské nebo logické opodstatnění, ale přesto propagovanými. V patách těmto povídačkám bylo náhlé probuzení nebo vzkříšení doslova stovek nevládních neziskových organizací se sídlem ve Spojených Státech a financovaných ze Spojených Států, které všechny hlasitě – s masivní mediální podporou – vedly kampaň za to, aby se celá Latinská Amerika vzdala svých zákonů proti potratům. Kvůli všem těm matkám nakaženým ZIKou, které by teď rodily děti se "zdevastovaným mozkem".
A to je celý příběh. Pro-potratové nevládní organizace jsou financované ze stejných zdrojů stejně jako média a stejně jako Oxitec se svým financováním a konexemi, mezi které samozřejmě patří obvyklá skupina podezřelých. Opět podrobně jsem se Zice věnoval v mém trojdílném pořadu Biologické zbraně. Jediný závěr, který odpovídá všem známým faktům, je, že ZIKA byla záměrně vypuštěna pomocí předem nakažených komárů jako součást plánu na odstranění protipotratových zákonů v Latinské Americe, jediném zdrženlivém regionu na světě. Latinská Amerika má silně zakotvené náboženské křesťanské principy,potraty tam jsou přísně regulované.
Závěr
Co bude ve třetím dílu?
Uvedu pár mediálních lží, které zakořenily v našem kolektivním vědomí a podívám se také na mistrné manipulace masmédií s fotografiemi. Prozkoumám také cenzuru ve smyslu pálení historických knih. To provedu na příkladech Filipín, Hong-Kongu, Indie, Indonésie nebo Japonska. Nakonec se podíváme na průmysl kontroly faktů takzvaný fact-checking. Kdo ho provádí, kdo ho financuje, přičemž v pozadí stojí naši obvyklí podezřelí. Podívám se na Poynter’s Institute a International Fact-Checking Network, ale také na konkrétní fakta, kdo cenzuruje v Německu a Česku. To bude velmi pikantní. Všechno vsadíme do konkrétních rámců.