Hledání pravdy a porozumění
Každý, třeba jen trochu přemýšlivý člověk, je přirozeně zvědavý, jak svět funguje. Každého k tomu ale vedou jiné pohnutky. Většině obyvatel stačí znát ty základní divadelní kulisy, které jim dennodenně předhazují korporátní média. Těm, kterým to nestačí a kteří rádi pronikají za fasádu propagandy těchto kulis architektury moci, se stále více nadává do konspirátorů nebo dezinformátorů. Postupem času jsme si na tyto nálepky zvykli, neboť jde o jakési povýšení naší práce. Pokud nás totiž takhle označují, dávají tím najevo, že nás berou vážně a potřebují nás za každou cenu diskreditovat dříve, než bude příliš pozdě. Než alternativa získá na svou stranu příliš mnoho masy, kterou nebudou moci krmit svými propagandistickými žvásty v korporátních médiích. To nám poskytuje určitou naději, protože lidé, kteří nepodléhají informačnímu monopolu, se umí jasněji rozhodovat. Vy, kteří mě posloucháte pravidelně, víte, že točím pořady právě o tom, co se odehrává nebo odehrálo v zákulisí a co má přímý vliv na současné události. Vy, kteří jste si mě našli třeba poprvé, tak budu rád, když si některé z mých pořadů pustíte. Např. dvoudílný speciál 11. září, třídílné Utajené démony nacismu, pak můžete pokračovat třeba dvoudílným Poručíme větru deštiogeoinženýrství, následují Biologické zbraně, Depopulace planety, Špionáž západních rozvědek nebo třídílný Saddám Husajno tom, jak neokonští jestřábi rozervali Irák a jeho zlato i ropu na kusy. Krvavá historie CIA přitom tvoří jakési rozvětvení dalších pořadů do Bankéřských upírů, soukromé armády bankéřů a korporací nebo Psychologie DeepState, případně Drogy a CIA. Americký zdravotní systém nebo americký vzdělávací systém jsou už takové bokovky stejně jako Izraelský jaderný program. Všechny tyto pořady můžete najít na mém kanále.
Při natáčení všech těchto pořadů jsem nechtěl ani tak věci znát, jako spíš jim porozumět. V různých obdobích jsem se pokoušel tuto touhu uspokojit. Obvykle tím, že jsem hltal všechny dostupné materiály, články a knihy na dané téma. Na dané téma, o kterém jsem točil, jsem přečetl nespočet článků a knih, které se mi zdály užitečné. Bohužel, v češtině toho příliš dostupného není, myslím tím skutečné syrové události, ne ty přefiltrované, předžvýkané a učesané. Nejdelší dobu jsem tím pádem vždy ztratil nad překlady a sestavováním materiálů do kompaktního pořadu, čili dramaturgie.
Informace jako broušený diamant
Když stále čtete, vstřebáváte informace a utváříte si závěry. Navazujete je a protkáváte s dalšími souvislostmi, postupně se vám před očima odehrává jiný svět. Informace jsou nesmírně drahocenným a nedostatkovým zbožím. Myslím ty autentické syrové informace, opět ne ty přefiltrované. Můžeme je vnímat jako drahé kameny, diamanty. Přefiltrované a učesané informace jsou něco jako polodrahokamy s různými kazy, vadami, puklinami, prasklinami. Ale solidní syrové autentické informace jsou vzácné drahé vybroušené diamanty bez kazů a vad. Když čtete a vstřebáváte informace, postupně se tříbí i vaše umění rozpoznat kazové falešné diamanty. Vaše schopnosti jsou dokonalejší, protože získáváte znalosti. V jedné chvíli dokážete snadno odhalit vady broušeného kamene nebo šňůry přírodních perel. Přesto připouštím, že jsem ve skutečném světě amatér, který možná ví o něco víc než průměrný laik, ale pro kohokoli v oboru to má jen malý nebo žádný význam. Opět nešlo ani tak o hledání vědomostí, spíš o snahu porozumět. Nešlo o to, vědět všechno, ale pochopit souvislost událostí. Nicméně tento proces splnil svůj účel a dal by se kvalifikovat jako výzkum. Některým historickým epizodám, které budu projektovat na pelotonu mediální cenzury, se budu věnovat ve druhém díle. Tady si názorně předvedeme, jak se můžou některé historické události vymazat z učebnic, z médií, a nakonec i z národního i světového vědomí. Kolektivního vědomí. Tím se budu snažit vytvořit určitou přidanou hodnotu tomuto pořadu, abychom jen nemapovali typy, triky a metody mediální cenzury, ale zároveň se také trochu něco dozvěděli.
Názor nebo informace?
Je tu ovšem jedno úskalí. Když zkoumáme svět přírody, většinou se pohybujeme v kontextu faktů. Přírodní vědy, geografie, fyzické a materiální projevy přírody jsou z velké části, ne-li často, zcela faktické. Nelžou nám. V tom, co se stane, když upustíme kulečníkovou kouli nebo v otázkách vzniku a růstu krystalů nebo perel je jen málo prostoru pro zaujatost nebo názor. Čtení článků a knih napsaných odborníky nebo profesionály nás tedy může naučit všechno, co chceme vědět a poskytnout nám veškeré porozumění, po kterém toužíme.
Věci se ale změní, když vstoupíme do světa člověka nebo alespoň do té jeho části, kterou člověk ovlivnil. Protože už nemáme co do činění s faktickými projevy přírody, ale vstoupili jsme do světa výkladů a názorů, možná tolika různých, kolik je lidí. A teď nám tradiční metoda bádání k získání vědomostí selže, protože už nejsme vyučovaní, ale indoktrinovaní.
Jak máme potom rozlišit rozdíl mezi faktickou informací a výkladovou informací? Může se to zdát snadné třeba u Druhé světové války. O ní jsem natočil třeba Utajené démony nacismu a na výročí osvobození chystám další. Pokud jste ještě neslyšeli ani nečetli, vřele doporučuji, abyste věděli, o čem mluvím. Vykresloval jsem tam propojení eugenické Ameriky a Hitlerova Německa. Jak Američané Hitlerovi pomáhali a financovali ho nejen před druhou světovou válkou, ale i během ní, zejména materiálně. Ale také jak FBI a CIA naverbovala stovky bývalých nacistů do svých služeb.
V minulém pořadu Psychologie DeepState jsem také řešil, jak piloti letadel převážejících opium v jihovýchodní Asii byli v žoldu Američanů a tito piloti byli bývalí nacisté v jejich službách. Další ex-nacisté pomáhali zabezpečovat vzkvétající kanály a drogový obchod v latinské Americe,např. jakoKlaus Barbie v Bolívii pod krytím CIA, která ho po válce naverbovala. Třeba tyto skutečnosti se nikde nedozvíme. To jsou autentické syrové nepřefiltrované informace. Ty skutečně drahé vybroušené diamanty. Ty musíme dlouho hledat a pátrat, abychom je našli.
Co se ale dozvídáme v běžně dostupné literatuře? Nedozvídáme se tato fakta, ale návody, které architekti moci chtějí, abychom si mysleli. A to rozhodně není totéž. Běžně dostupné výklady jsou přinejlepším tendenční, s dějovou konstrukcí, která nám má do hlav vtisknout požadovaný narativ na pro rozpoznání toho zlého a hodného.
Články, dokumenty a knihy nejsou tak docela pohádka, protože sice obsahují mnoho faktů, ale také mnoho faktů překrucují, mnoho jiných, velmi důležitých, vynechávají, splétají nitky, které sotva existují, do tlustých koberců, uvádí jalové názory jako fakta a všechno interpretují tak, aby to odpovídalo předem stanovené dějové linii. A běžný člověk tohle samozřejmě nerozliší, protože je už od školy veden k tomu, co si má o té které události myslet. Tohle jsou právě ty polodrahokamy s kazy a vadami. Ty vybroušené drahé diamanty jsou velmi vzácné, a proto se k nim nedostane jentak každý. Jsou schované, protože vítězové a architekti moci mají všechny své korporátní kanály zmáknuté.
Jsou to vysílačky placené jejich korporacemi. Tam ty diamanty nenajdeme, musíme hledat mimo jejich teritorium. To samozřejmě platí nejen ohledně druhé světové války, ale zejména se to týká současnosti.
Musíme ale těmto historickým věcem porozumět, abychom je mohli propojit se současností. Proto jsem v minulých měsících točil i různé exkurzy do historie. Čím hlouběji zkoumáme nějaké historické události, tím více zjišťujeme, že prakticky většina interpretací jsou zamlžené ideologií, preferencemi nebo prostě osobním přesvědčením. Nemusí být záměrně nečestné, aby obsahovaly tyto nedostatky; často stačí, že je napsal člověk, který je nějak determinovaný prostředím, má už v sobě zakořeněné nějaké kontaminace, ke kterým se intuitivně uchyluje. A to už je názor, ne informace.
Zákazy a tabu: Informační trhliny
Když čteme mnoho knih, které se podobají magisterským nebo doktorským pracím v tom smyslu, že jsou pouhým přehledem dostupné literatury, tak zjišťujeme, že nám sdělují jen to, co na dané téma napsalo mnoho jiných autorů, ale v mnoha případech nepřispívají do zásoby vědomostí nebo porozumění. To by nebylo tak špatné, kdyby v těch knihách byly zahrnuté všechny sporné prvky spolu s mnoha takzvanými "konspiračními teoriemi", ale tento postup je institucemi zakázaný. Jsou to prostě tabu, kterým se autoři vyhýbají, protože jsou systémem, tedy akademickou a mediální půdou, zakázané vůbec zmiňovat! Při hledání pravdy v dějinách jsou to tedy ta nejhorší místa, kde začít.
Další komplikující faktor spočívá v tom, že my lidé máme často sklon věřit, že když něco víme, víme všechno. Vidíme to nejen v korporátní mediální branži, ale i ve vlastních řadách na alternativě. Mnoho lidí se najednou domnívá, že když mají v ruce mikrofon, jen to stačí k tomu, aby mohli polemizovat s autoritou na jakékoli téma. Funguje to i obráceně, kdy příliš snadno uvěříme, že pokud člověk ví hodně o jednom tématu, musí být odborníkem na všechno. Z některých osobností se vytvářejí vznešené kulty a modly, které znají odpovědi na všechno. Je směšné a bolestivé sledovat moderátora zpráv, který upřímně žádá o názor naší Gretu na řešení některých potíží planety. Při vší úctě, co ona může vědět? Jen proto, že se z ní korporátní média snaží vytvořit ikonu? V čem je sedmnáctiletá dívka s aspergerovým syndromem o tolik výjimečnější než jiné sedmnáctileté dívky s aspergerovým syndromem? Co je na ní tak úžasného? Ikonizace je jedním z nástrojů moderních metod propagandy. Ke všemu se dostaneme.
Základní vzorce: Jak vytřídit propagandu
Co teď máme dělat? Pokud jsme začátečníci a chceme se dozvědět něco třeba o Druhé světové válce, kam se máme obrátit? Každá uznávaná historická kniha na toto téma bude mít několik závažných nedostatků. A my nejsme v pozici, abychom věděli, jaké to jsou a v čem spočívají. A co hůř, pokud si přečteme jednu knihu na jakékoli historické téma, může nás to, co jsme si přečetli poprvé, navždy poznamenat a později se může ukázat, že je nesmírně obtížné změnit názor, přestože jsme objevili nezvratné důkazy, které jsou v rozporu s našimi dříve vytvořenými názory a přesvědčeními třeba už ze školy. Nemáme možnost se bránit.
Můj zájem o historii byl naštěstí spíše šikmý než frontální a velkou část svého raného vzdělání jsem náhodou nezískal četbou všech uznávaných a politicky korektních učebnic, ale procházením webových stránek druhé a třetí úrovně, čtením stručných článků – zejména těch s komentáři čtenářů a podobných zdrojů. Nakonec jsem toho viděl dost a začal jsem se věnovat samostatnému výzkumu malých konkrétních témat, která mě zajímala. Spousta věcí, které jsem se dozvěděl, se neobjevily v žádných respektovaných historických textech ani oficiálních článcích. Přesto do sebe ty informace zapadají jako do správně složené mozaiky. Příkladem budiž můj trojdílný cyklus Utajení démoni nacismu. Tyto informace se prostě v oficiálních knihách nedozvíme, stejně jako se nedozvíme o hlubokých událostech, které jsem načrtl v Psychologii DeepState nebo v minulém pořadu Drogy a CIA. Tady jsem vykresloval nesmírný svět mafie, drogových světových kartelů a CIA. Od té chvíle jsem se řídil tímto vyvinutým vzorcem, záměrně jsem se vyhýbal uznávaným učebnicím o tématu, které mě zajímalo. Místo toho jsem nejprve vyhledával jiné zdroje. Rychle přiznávám, že mnohé, nebo dokonce většina těchto zdrojů jsou přinejmenším částečné, ne-li úplné nesmysly, položky napsané konspiračními teoretiky, byť to slovo nemám rád, amatéry, nevzdělanci, prosťáčky a podobnými. Stejně tak se velká část z nich, a to zejména včetně komentářů čtenářů, skládá ze záměrných dezinformací. Ale ne všechny, a v tomto prostém faktu spočívá velká spása. Při pročítání všech těchto sekundárních a terciárních zdrojů bych se dozvěděl, která historická fakta jsou obecně uznávaná a která sporná. A u většiny "historických faktů" bych se také setkal s více referenčními rámci, stovkami různých názorů a interpretací a s několika skutečnými zlatými nugety. Často tyto nugety nebo broušené diamanty spočívaly jen v krátkém letmém komentáři zainteresovaného čtenáře, ale probudily ve mně aspekt historické události, o jehož existenci jsem neměl tušení. A z toho všeho nakonec nebylo těžké identifikovat ideology a trolly a vytřídit nesmysly od zbytku. Možná jsem stále ještě neznal syrovou pravdu o historické události, ale měl jsem mnoho faktů, věděl jsem, které jsou sporné a které ne a obecně jsem znal rámec události, kterou bezděčně prověřily potenciálně tisíce lidí, mezi nimi i ti inteligentní. Teď, když čtu o některých konkrétních událostech, je mi okamžitě jasné, že pisatel míchá názory a fakta, že důležitá uznávaná fakta ve svém příběhu prostě vynechává. Okamžitě vidím, že jakkoli se nějaký pisatel může zdát vzdělaný, ve skutečnosti jsem propagandisticky ovlivňovaný namísto toho, abych se učil historii. Nyní se mohu bránit.
Poznání a porozumění
Tyto poznámky mohou průměrnému čtenáři připadat zvláštní, ale jejich aplikační moudrost je dobře ověřená. Pokud se podíváme na komentáře průměrného webu, pravděpodobně 95 % z nich je buď mimo téma nebo nějakým způsobem špatně formulovaných, ale můžeme také rozpoznat několik inteligentních a odůvodněných komentářů, které jsou bez předsudků a názorů a které přispívají nejen k našemu poznání, ale i k našemu porozumění. Tento poslední bod si zaslouží vysvětlení.
Znalosti a porozumění kategorizuji jako dvě velmi odlišné věci, podobně jako když člověk vidí stromy nebo les. Jak praví to staré přísloví, pro celý les musíme umět rozpoznat jednotlivé stromy. A jak jsem řekl na začátku, nešlo mi ani tak o hledání vědomostí, spíše o snahu porozumět. Existují přinejmenším statisíce, ne-li stamiliony lidí, kteří třeba o Druhé světové válce nebo jiných událostech, o kterých jsem točil některé mé pořady, vědí víc než já, ale mé celkové chápání těchto událostí nemusí tolika z nich podlehnout. Jako jeden příklad uvedu výtky některých posluchačů, kteří mi vytýkali, že jsem si nezjistil oficiální a zdokumentované informace o tom, kolik lidí zemřelo při bombardování Drážďan na sklonku Druhé světové války. Tuto kapitolu jsem uvedl v mém pořadu Psychologie DeepState. Totiž podle oficiálních dokumentů v Drážďanech zahynulo asi 150.000 až 200.000 lidí. Tito lidé ale přehlédli mnoho faktorů mimo oficiální dokumentaci, které je měly vést k závěru, že počet obětí byl mnohonásobně vyšší.
Za prvé, Američané bombardovali všechna města v dojezdové vzdálenosti od Drážďan, čímž nahnali uprchlíky do tohoto města. Bombardovali také všechny alternativní silnice a železnice, které mohly umožnit průjezd jinými směry. Existuje dostatek důkazů, že se do Drážďan v době závěrečného útoku sjelo snad 600.000 německých uprchlíků.
Existuje také mnoho zpráv o tom, že Američané bombardovali každou kolonu uprchlíků, která směřovala do Drážďan, ale nedorazila, včetně konvojů sanitek. Dokonce bombardovali všechna zvířata v drážďanské zoologické zahradě. Je pravda, že konečný počet obětí je sporný, ale je pravděpodobně mnohem větší než uvádějí oficiální dokumenty. Kdyby se autoři více zabývali celkovým obrazem nočního bombardování a spalovacího bombardování a zvážili všechny okolní faktory, mohli dojít ke zcela jinému závěru, i když ne tak pevně doloženému.
A takhle postupně zakoření některé historické mýty. Jeden dojde k nějakému závěru, druzí to nepřezkoumávají, ale jen to po něm slepě opakují. Informace se postupně zahnízdí a ukotví. Těmito výklady se historie postupně kontaminuje, mnohdy zcela záměrně a propagandisticky. Je totiž potřeba udržovat kulisy architektury moci. Kdo je ten hodný a kdo zlý. Je pro nás velmi snadné najít historickou knihu na téměř jakékoli téma, které nás zaujme, podlehnout jejímu čtení a z jakéhokoli důvodu se přesvědčit, že jsme přečetli "definitivní dílo" na dané téma. A pak jen tvrdošíjně uzavírat svou mysl i před těmi nejkřiklavějšími rozporuplnými fakty a do smrti trvat na tom, že o daném tématu víme všechno, zatímco ve skutečnosti je většina toho, co "víme", buď nepodstatná nebo prostě chybná a může vynechat některé nejdůležitější prvky, které zcela mění obraz.
Pro nikoho z nás není snadné udržet si otevřenou mysl, zejména pokud jde o historická témata, která vyvolávají emoce, k čemuž má většina z nás sklony. Tento úvodník k mému pořadu Propaganda a média nemohu skončit bez přiznání, že to, co jsem tady předložil, je digitální obraz, tedy černobílý portrét informací, zatímco náš skutečný svět je analogový, tedy nekonečné množství odstínů šedi. Svět vědy je z velké části, ale ne zcela, faktický. Svět fyziky, zejména zabývající se relativitou, je někdy přetížený názory a předsudky, stejně jako může být někdy přetížená astronomie. A ve světě člověka můžeme identifikovat díla s minimální zaujatostí, která poskytují důvěryhodné základy pro naše poznání a porozumění. Přesto ale platí zobecnění, pro posluchače i nás to vyžaduje obezřetnost.s
Ani vy, posluchači, ani já nemůžeme úplně věřit všemu, co slyšíme nebo čteme, ale je na badateli a spisovateli, aby se snažil zachovat si poctivost a čestnost, neklasifikovat názory jako fakta, rozpoznat a připustit sporné teorie, a hlavně, buď hledat pravdu, nebo ji nehledat vůbec. Podle mého názoru je bezohledné, aby autor nebo respektovaný mediální publicista, případně slavný a obdivovaný herec, pak ten svůj vliv a dosah využíval k propagandě a indoktrinaci důvěřivých posluchačů pohádkami, které jsou fakticky nepravdivé.
A pro vás je úkolem vyhnout se pokušení vyhledávat pouze články nebo fakta, která souhlasí s naším světonázorem a čelit možnosti, že se podle nás mohou mýlit. Jak kdosi napsal: "Bylo by lepší tolik věcí nevědět, než vědět tolik věcí, které jsou špatné." A to je také pravda.
Rozdíly zpravodajství: Užvaněné nebo faktické
Hovořil jsem s několika lidmi, kteří jsou uvyklí natyp západního zpravodajství a kteří odjeli do Číny. Šlo o osobní záležitosti nebo podnikatelské aktivity, v několika případech i politické. Většina z nich uměla alespoň základy čínštiny. Kupodivu všichni se shodli v jedné věci. Po příjezdu do Číny je totiž zaujal formát zpravodajství, zejména ten obrazový. Nejprve nemohli přijít na to, co na něm bylo jiného nebo neobvyklého, ale pak na to kápli. Čínské zpravodajství se jim zdálo jaksi strnulé, trochu suchopárné nebo rezervované, možná opatrné. Rezervovanost a opatrnost jsou samozřejmě čínskou tradicí. Ale jak to posoudit u zpravodajství? Když jsme se o tom bavili, tak první, co mě napadlo, bylo, že čínská vláda možná kontroluje nejen obsah, ale i způsob, jakým se zprávy podávají. Pomalu nám však docházelo, že neobvyklý aspekt spočívá prostě v tom, že to jsou zprávy bez komentáře. Prostá chronologie událostí.
V Severní Americe i Evropě jsme si už natolik zvykli na rozbujelou žurnalistiku založenou na názorech, že nám může její absence v Číně připadat jaksi jalová a prázdná. To čínské zpravodajství ale není prázdné od zpráv. Je prázdné od názorů, předsudků, propagandy, domněnek a morálních soudů, které se na Západě vždycky neoddělitelně mísí s fakty.
Když se dnes podíváme do většiny západních novin na témata týkající se politiky, kapitalismu, náboženství nebo západního imperialismu, zdá se, že každý článek obsahuje
· 3 fakta
· 4 domněnky
· 2 falešné hypotézy
· 6 morálních soudů
· 12 nepodložených názorů
· nejméně 6 nepodložených obvinění
Přitom všechny sledují ucelenou agendu a stejný narativ. V dnešních amerických mainstreamových médiích – a vlastně ve všech západních médiích – není možné najít poctivé zpravodajství, uváděné "zprávy" jsou jen o málo víc než ideologická vlna. Žurnalistika se otevřeně stala pouhým managementem vnímání imperialismu nebo politické moci. Spojené Státy a Kanada, ale především všechny anglicky mluvící země, kdysi měly věcné zpravodajství. Ale v konkurenci o čtenáře nebo diváky začala média přidávat do zpráv něco, čemu říkala "color", v překladu zabarvení, jakési dodatečné informace, které měly učinit zprávu zajímavější. Např. informovat o tom, že někdo ve zprávě má syna, který je olympijským sportovcem; nesouviselo to přímo s příběhem, ale přidávalo to lidskou zajímavost.
Problém s tímto zabarvením je, že těch barev není příliš mnoho a média neztrácejí čas jejich nahrazováním komentáři, v podstatě redakčními zprávami s ideologickými názory.
Bernaysova tajná propaganda
Západní vlády a média samozřejmě dobře znaly Bernaysovy teorie o tajné propagandě. Ale v osmdesátých letech už "tajná" propaganda nefungovala a dokonce i jemnost byla opuštěná, ideologie byla nejen všudypřítomná, ale i otevřená. V dnešních anglických médiích už není možné oddělit fakta od názorů. Je tomu tak, že mnohé články neobsahují žádnou jinou zprávu než okatou zmínku o nějaké minulé události a skládají se výhradně z ideologického editorialu.Ve skutečnosti jde o silně tendenční články poskytující především politický výklad, který elity chtějí, abychom přijali a vytvářejí tak zneužití všeho druhu. Američané, Kanaďané, Britové, Australané a samozřejmě Evropané jsou už po dvě generace vystaveni tomuto lživému zpravodajství a rozsáhlou propagandu si už ani neuvědomují, i když jim už nezůstává skryta. Jak kdosi výstižně napsal:
"Tradiční novinářská kultura zpravodajských místností určuje základní povahu příběhu ještě předtím, než jsou shromážděna fakta“. Mladý reportér napíše odhalení, ale šéfredaktor řekne: "Tohle asi neotiskneme." A tak se to stane. Když jde reportér za šéfredaktorem podruhé, šéfredaktor mu řekne: "Nemyslím si, že je to dobrý nápad." A tak znovu příběh nenapíše. Potřetí má reportér nápad. Ale za svým redaktorem už ani nejde. A počtvrté už nedostane ani ten nápad."
Myslím, že to prohlásil Nicholas Johnson, nejsem si ale jistý.
Ideozprávy podle politického úhlu
Je pravda, že dnes máme denně k dispozici proud vymyšlených zpráv. Některé z nich jsou zcela vymyšlené v tom smyslu, že se nejedná o žádnou událost, která by stála za zprávu, ale kde je použito několik drobných faktů z aktuálního tématu, aby se poskytla záminka pro politické redakce. Většina z nich je řízena politickou nebo spíš kapitalistickou ideologií, která se šíří s překvapivým nedostatkem úcty k pravdě a využívá špatně překroucených interpretací několika faktů k vytvoření zcela falešného příběhu. Vodítko nám k tomu poskytl bývalý člen Rady ČT (od 30. června 2011 do 30. června 2017) Michal Jankovec,který prohlásil na 3. jednáníRady České Televize4. února 2015ve 135. minutě zvukového záznamu:
"ČT má skutečně určenýúhel pohledu na základě doporučeníEvropské komise,která povoluje veřejnoprávním médiímfungovat z poplatků pouze tehdy,pokud prosazujía dívají se na věciz úhlu pohledu tradicevropského humanismu a kritického myšlení."
Jak pak máme věřit zpravodajství České Televize s takovýmto politickým náhledem a filtrem? To se potom promítá i do politických komentářů.
Třeba Centrum pro mediální studia Karlovy univerzityve své analýze zjistilo, že v rámci parlamentních voleb20. a 21. října 2017veřejnoprávní Česká televizea Český rozhlasznevýhodňovaly komunistickou stranua další nevládníparlamentní stranya dávaly více prostoruopoziční TOP 09než odpovídalo jejímu postavení v politice a společnosti.
Novinářská integrita ze západních zemí téměř zmizela. A ve skutečnosti je to ještě mnohem horší, protože velká část našich "zpráv" je ve skutečnosti zcela vymyšlená, s nezbytnými zfalšovanými videozáznamy a zvukovými záznamy, zavádějícími titulky, překroucenými informacemi a naprostými lžemi. Mám zde na mysli skutečné smyšlené výmysly – vymyšlené "zprávy" – věci, které se nikdy nestaly nebo které se vůbec nestaly tak, jak byly prezentované.
A nemluvím tu o "přibarvení" nebo "zaujatosti"; mluvím o skutečném vykonstruování události a o vědomě nepravdivých pevných prohlášeních. To se týkalo třeba zpravodajství ČT ohledně ukrajinského Majdanu v roce 2014. Například ve zprávách 20. května 2014ČT ústy moderátorkyAnety Savarové uvedla,že lidé prý zaplnili Donbas arénu. Na obrazovce byly záběry na statisíce lidí, což mělo vyvolat podporu ukrajinského režimu.Originální záběry ukázaly, že tam bylo jen pár desítek lidí,ale záběry byly upravené tak, aby to vypadalo,že byl stadion zaplněný.Navíc kapacita té Donbas arény je52.187 míst, takže tam ani tolik lidí být oficiálně nemohlo.
Nebo 18. září 2015v raním studio 6 ve 35 minutěse ČT ústy Jany Peroutkovédopustila totálního překreslování historie,kdy začátek druhé světové válkyuvedla 17. září 1939,a navíc Rusko resp.Sovětský Svaz označila za agresora.
Většině z nás se zdá neuvěřitelné, že by nějaká zpráva mohla být výmyslem. Zřejmě nejsme schopní přijmout, že by naše vláda a média skutečně lhala. Ale lžou.
Před několika lety zažaloval CNN jeden z jejích moderátorů zpráv za to, že mu nařídili ve zpravodajství lhát. CNN spor vyhrála. Nepopřela, že by moderátorovi nařídila lhát. Jejich obhajoba byla založena jednoduše na stanovisku, že americká zpravodajská média "nemají povinnost říkat pravdu". Neuvěřitelný rozsudek, že?
Když ale hovoříme o CNN, 5. června 2017na veřejnost uniklo dalšívideo z televizního štábu CNN.Video zachycovalo televizní štábCNN, jak připravovalo scénkus demonstranty ve spoluprácis britskou policií,která předtím danouulici nechala vyklidit. Bylo to po muslimském teroristickém útoku v Británii, po kterém zahynuly desítky lidí.
Štáb televize CNNsi začal před nachystané kameryrovnat muslimskou rozvětvenouskupinu i s dítětem,do rukou dostávali transparenty,od asistentky štábu CNNpřebírali instrukce,a nakonec se štáb CNNpřes satelit spojildo živého vysílání v USA. Reportáž na CNN pakjela jako živý přenosze spontánní demonstracemuslimů v Londýně,kteří odsuzovali terorna London Bridge.Někdo z realizačního štábu CNNale to video vynesl ven.Na internetu vypukl obrovský řev. Toto je slovutná CNN…
Nebo v únoru 2003 floridský odvolací soud jednomyslně souhlasil s tvrzením FOX News, že ve Spojených státech neexistuje žádné pravidlo zakazující zkreslování nebo falšování zpráv. Společnost FOX tvrdila, že v médiích neexistují žádná psaná pravidla proti zkreslování zpráv a argumentovala tím, že podle prvního dodatku mají provozovatelé vysílání právo lhát nebo záměrně zkreslovat zprávy ve veřejném vysílání. Advokáti společnosti Fox nezpochybnili tvrzení moderátorky zpráv, že na ni tlačili, aby odvysílala nepravdivou zprávu; pouze tvrdili, že na to mají právo.
V těchto a dalších případech z postoje amerických soudů vyplývalo, že práva podle prvního dodatku patří několika málo jednotlivcům, kteří vlastní nebo ovládají celý mediální prostor, což je jakýsi štít chránící jejich rozsáhlou propagandistickou kampaň. Dospěli jsme do bodu, kdy západní média praktikují druh psychologické války.
"Všichni víme, že naše ministerstvo zahraničí, Pentagon a Bílý dům bezostyšně prohlásily, že mají právo a moc řídit zprávy, říkat nám ne pravdu, ale to, čemu chtějí, abychom věřili."
Učíme se rozpoznávat propagandu
Toto je rozsáhlé a složité téma, ale začněme něčím jednoduchým. Protože jsme skutečně denně propagandisticky ovlivňovaní vlastními médii, jak rozpoznat, co se nám děje?
Jak rozeznáme propagandu?
Jak oddělit pravdu od lží?
Na co se především zaměřit?
Na začátku uvedu takový žebříček sedmnácti nejdůležitějších propagandistických nástrojů. Některým z nich se pak budu v dalších kapitolách věnovat podrobněji. V tomto žebříčku jsem „rozkategorizoval“ podle mě základní druhy, metody a typy propagandy ne podle nějakého odborného klíče, ale podle svého pozorování. Budu samozřejmě rád, pokud mi zašlete třeba další příklady ve vztahu k některému z těch sedmnácti bodů, případně mi zašlete další typy propagandy, které byste mohli charakterizovat nějakou definicí. Můžeme tak postupně společně skládat další typy a metody propagandy korporátních médií. Budu proto rád za každou vaši reakci. Ale pojďme se už podívat na těch 17 bodů.
1. Zvěrstva.
První z nich je to, co dnes někteří lidé nazývají v angličtině atrocityporn, ve skutečnosti násilné pornografické příběhy o událostech, které se nikdy nestaly. Už starý dobrý propagandista Bernays věděl, že nejlepším způsobem, jak vyvolat nenávist a hněv vůči národu, je vymýšlet příběhy o zvěrstvech.
O tom, že Němci měli vany plné židovských očí, že používali židovský tuk k výrobě mýdla a průmyslových maziv, že porcovali děti a znásilňovali jeptišky. Pokročili jsme k tomu, že Saddám Husajn měl připravené zbraně hromadného ničení, že používal drtiče dřeva k likvidaci svých politických odpůrců, že zplynoval miliony Kurdů a pohřbíval je v masových hrobech, že jeho vojáci vyhazovali děti z inkubátorů při válce v Kuvajtu.
Vzpomínáte? Nebo MuamarKadáfí prý vydával svým vojákům viagru, která jim umožňovala znásilňovat další ženy. A měli jsme "důkaz" v podobě výpovědi ženy, která provedla průzkum (mimochodem průzkum během války, jak důvěryhodné, že?). Tato žena provedla průzkum během války mezi zneužívanými ženami. Rozeslala 1300 dotazníků, 1200 se jich vrátilo, a hádejte co? Všech 1200 žen tvrdilo, že byly znásilněné. Když Červený kříž a HumanRightsWatch tuto ženu vypátraly a požádaly o rozhovor s některými z obětí, ta žena bohužel se všemi "ztratila kontakt". Koneckonců, probíhala válka.
Nebo třeba v Sýrii jsme měli Bašára Asada, který plynuje své lidi chlorem. Nakonec se nikdy nenašel žádný důkaz – žádný důkaz, který by některá z těchto tvrzení potvrdil, ale už bylo pozdě, země už byly napadené a zničené.
Dnes tu máme prý genocidu Ujgurů v čínském Sin-ťiangu, koncentrační tábory věznící miliony Ujgurů na nucených pracích a s neomezenou nucenou sterilizací, násilné vyhlazení ujgurského jazyka, ničení muslimských chrámů a hřbitovů a mnoho dalšího. Jediné, co se v Sin-ťiangu ve skutečnosti děje, je překvapivý úspěch čínské vlády při deradikalizaci statisíců, mimochodem Západem vyškolených, potenciálních teroristů, kteří náboženský extremismus nahradili výdělečným zaměstnáním.
2. Nenávistná literatura.
Téměř bez výjimky cokoli, co nás vede k vytvoření negativního názoru na obvykle nějakou zemi nebo její obyvatele, je propaganda. Obvykle s cílem získat podporu pro nehorázné politické akce nebo v rámci přípravy na další válku.
Stačí si vzpomenout na neustálý valící se tendenční proud negativních zpráv o Rusku, Číně, Íránu, Kubě, dříve třeba Iráku a Libyi, Sýrii, Venezuele, Kubě atd. Součástí tohoto mediálního náporu jsou v maximální možné míře příběhy o zvěrstvech. Jednoduše negativní proud informací a ovlivňování diváka třeba i obrazovými materiály. K tomu se dostanu na začátku třetího dílu této série Média a propaganda.
3. Rámování.
Jedná se o jeden ze zákeřnějších nástrojů propagandy. Jakési poučení o tom, "jak máme přemýšlet" o určité události.
Invaze a zničení Iráku byly armádou a v médiích označeny jako "operace Irácká svoboda".
Lidé, kteří mají skutečné obavy z kontaminace a nebezpečných vedlejších účinků vakcín, jsou označovaní za odpírače.
Když v roce 1950 začalo Rádio Svobodná Evropavysílat své lži o východu, byli lidé žádaní, aby přispěli takzvanými dolary pravdy na boj proti komunismu, což je něco jako vysílání "bojovníků za svobodu" do Libye a Sýrie.
Jak řekl George Carlin: "Jestliže hasiči bojují proti požárům, proti čemu bojují američtí bojovníci za svobodu?"
Ženy z PussyRiot jsou v západních médiích vykreslované jako bojovnice za svobodu a demokracii. Myslíte si, že by minimálně na psychiatrickou léčbu nebyl v Evropě poslaný člověk,který přijde do supermarketu,stáhne si kalhotky,vytáhne drůbež z mrazící jednotkya strčí si jí do rozkroku?Myslíte si, že by bez povšimnutí někomu prošlo,kdyby ve skupině a za plného provozupřišel do muzea a tam zahájil skupinový sex,například bez ohledu na možnost, že mezi návštěvníky budou děti?
Nebo, že by nikoho nenaštvalo ani neurazilo,kdyby přišla do kostela nebo chrámu nějaká skupina,co by začala v polonahém stavu vykřikovatpolitická hesla a "hovna boží"? Totiž PussyRiot v jejich textě zpívají o hovně božím. Všechno tohle páchají holky z PussyRiot. Je tohle skutečně představa boje za svobodu a demokracii podle těch deklarovaných západních hodnot?
Podle některých zřejmě ano. Např. podle redaktorky ČT Tvarůžkové, která za koncesionářské peníze odletěla do Londýna, aby natočila rozhovorse dvěma členkami PussyRiota vydávala je za vzdělané umělkyněvěhlasné punkové skupiny. Ve všech těchto případech je prvním krokem poskytnutí užitečné propagandistické definice, která, pokud ji veřejnost přijme, jedním rázem eliminuje nezávislé myšlení. V pořadu Humanita na rozcestí jsem před pár týdnyhovořil o tibetském Dalajlámovi a o zvěrstvech, kterátam páchali při mučení Tibeťanů. Dalajláma je západními médii vykreslovaný jako meditující bojovník za svobodu a lidská práva. Přitom v Tibetu praktikoval on a další lámové středověké brutální mučení. Těmito způsoby se vždy zarámuje definice příběhu o nějaké osobnosti, která je takto mediálně vykreslovaná.
4. Zaplavení médií
Pokud si vzpomeneme na nedávné světové události, i velmi významné věci, např. zničení japonského reaktoru ve Fukušimě a únik obrovského množství radioaktivity do Tichého oceánu, zaujmou titulní stránky novin jen na krátkou dobu a pak zmizí. Většina událostí je "zprávou" jen na jeden nebo dva dny.
Kdykoli však vidíme, že se nějaká událost opakovaně objevuje v médiích po celé týdny a měsíce, někdy dokonce i roky, je to stoprocentní známka toho, že jsme propagandisticky ovlivňováni a že mediální tok neustane, dokud průzkumy veřejného mínění našim pánům neřeknou, že většina obyvatelstva prosazovaný postoj přijala nebo že politický tlak dosáhl kýženého výsledku.
Jedním z těch nápadnějších je nový kult sexuálních preferencí, které byly v médiích nepřetržitě propagovány do té míry, že jen málokterý politik by měl odvahu odmítnout účast na průvodu Gay Pride. Je to kult, kterému jsme nuceni se povinně klanět, pokud chceme působit ve veřejném životě. Odpor se nepřipouští. Síla propagandy.
Dalším takovým bodem je čínská společnost Huawei, která si získává mnohem větší pozornost médií než by odpovídalo běžným okolnostem. A to z jednoho dobrého důvodu! Společnost Huawei byla přítomná ve Spojených Státech, Kanadě a mnoha dalších zemích během G1, G2, G3 a G4 a nikdy se neobjevil ani náznak špionáže nebo jakéhokoli ohrožení "národní bezpečnosti". Tak co se najednou stalo s G5? Američané nestíhali vyrábět G5 vysílače, a Čína je mnohonásobně předstihla! Jednoduše konkurenční boj. To se promítlo samozřejmě i k nám. V pořadu Fokus Václava Moravce 6. ledna 2019 jeden z hostů, František Vrabel zaútočil proti čínskému koncernu Huawei výrokem, že Česká republika by se měla vyhnout síťovým technologiím Huawei a měla by raději používat technologie od západních firem. Čučkaři dostali během října 2018 pokyn, že Huawei prostě ne, a to se samozřejmě promítalo do českých médií.
5. Změna hodnot.
Jde o cokoli, co vám naznačuje změnu vašich morálních hodnot, zejména sexuálních nebo ohledně potratů, asistované smrti tedy eutanázie, pornografie, migrace, rodinných hodnot ideálně LGBT dnešního západního bílého odpadu. V této kategorii je toho tolik, že to nemá cenu dále rozvádět. Prostě jde o záplavu o našich nových sexuálních úchylkách prezentovaných jako preference. Totéž ohledně pozitivity a superlativů multikulturalismu, maximální vstřícnost k očkování proti Covidu jako jediného spásného světla na konci tunelu atd. Jednoduše přetváření a změny hodnot člověka, aby se na svět díval optikou korporátních médií.
6. Démonizace a pranýřování.
Kdykoli vidíte, jak je nějaký autor nebo publikace v médiích pranýřovaná, víte, že existuje něco, co nechtějí, abyste věděli. Nejlepší je okamžitě se tam vydat a zjistit, co to je. Téměř vždycky, když jsou lidé démonizovaní, víte, že jde o propagandu; jste navádění a indoktrinovaní, abyste se vyhýbali informacím, které nechtějí, abyste měli.
Například když se tanzánský prezident Magufulivysmíval západním vakcínám COVID-19 a prohlásil, že Tanzanie se odmítne podílet na globální mašinérii na vydělávání peněz z vakcín, britský Guardian zveřejnil překvapivý článek, ve kterém uvedl, že cituji: „tento muž musí být odvolaný ze své funkce“. O chvíli později Magufuli záhadně zkolaboval na veřejném pódiu a byl prohlášen za mrtvého, přičemž Guardian napsal tucet článků, ve kterých tuto událost oslavoval. Bylo přinejmenším překvapivé, že se Guardian zajímal o tak bezvýznamnou osobu a věc. Magufuli byl tentýž člověk, který odsoudil americké testy na virus a tvrdil, že koza a papája byly pozitivní. Najednou byl zničehonic mrtvý.
Totéž platí o sérii článků Henryho Forda o Mezinárodním židovi. Ta byla po více než 100 let zlomyslně odsuzovaná jako "antisemitské žvásty", ale při jejich čtení s překvapením zjistíme, že o nic takového nejde a že Ford v mnoha případech chválil Židy za jejich nadání. Články však obsahují informace, které někteří lidé nechtějí, aby se rozšířily na veřejnosti, a protože nejlepší obranou je dobrý útok, mají tyto útoky předejít zkoumání. Takže když se na něco frontálně útočí v korporátních médiích, víte jednak, že jde o indoktrinaci a propagandu, a tedy, že právě to musíte mít a číst!
7. Zmatení informací.
Kdykoli se objeví téma mediální propagandy a do veřejného prostoru prosakují opačné názory a závěry, jsme vždy svědky množství článků vytvářejících záplavu cizích informací, které slouží pouze k vyvolání zmatku v mysli veřejnosti a brání racionálnímu uvažování a závěrům.
Často se tato záplava nežádoucích informací využívá k tomu, aby se myšlení veřejnosti zaměřilo nesprávným směrem a pokud možno se zabránilo jakémukoli zaměření na jádro problému. Odvádění pozornosti rozmělňováním problému.
Představme si tonapř. jako když slyšíme nějakou zajímavou libozvučnou hudbu, soustředíme se na zdroj a na její melodii, zpěv, provedení, cokoli, ale najednou se ze všech stran ozve hlasitý hřmot z dvaceti dalších reproduktorů, které se různě zesilují nebo opakují, zrychlují se nebo se mění. Cíle bylo dosaženo, naše pozornost byla rozostřená, odvedená na jinou kolej, a my už nemáme šanci slyšet tu původní zajímavou hudbu. Jen člověk, který je trénovaný, to dokáže odfiltrovat, ale jen s vysokým úsilím.
Jedním z takových příkladů je COVID-19, kdy publicisté, zřejmě s lékařskou kvalifikací, dokazují, že karantény a izolace jsou buď užitečné, nebo zločin proti lidskosti, že roušky buď zabrání infekci, nebo nás připraví o kyslík. Nebo že virus pochází buď z netopýrů, nebo z banánů, nebo z mražených lososů, nebo z FortDetricku, nebo z univerzity ve Wu-chanu, nebo z jeskyní v S‘-čchuanu, a že byl vypuštěný buď úmyslně, nebo omylem, nebo laboratorními doktory, kteří prodávají nemocná zvířata na ulici za peníze na kafe. A nejméně 100 "faktů" na podporu každého z těchto tvrzení. Kdykoli čteme o nějaké závažné aktuální události a náhle najdeme několik názorů a závěrů od několika osob, z nichž všechny jsou zjevně kvalifikované, víme, že trpíme propagandistickým útokem. Jinak tomu nikdy nebude.
8. Falešné nevládní organizace.
Jednou z běžných strategií propagandistů při šíření pochybných teorií o událostech nebo obvinění proti nějakému národu je vyrábět "falešné" nevládní organizace s legitimně znějícími jmény jako skutečné autory daného obvinění nebo teorie. A tak se najednou někde setkáváme s "Centrem pro demokratickou transformaci CDT", které propaguje "čestnou a odpovědnou vládu" nebo s neřestnými obchodními dohodami prosazovanými s podporou "Centra pro mezinárodní soukromé podnikání CIPE ve Washingtonu". A samozřejmě tu máme "Světový kongres Ujgurů" ve Washingtonu vytvořený CIA o dvou lidech, který se maskuje jako jediný legitimní světový hlas milionů čínských Ujgurů v Sin-ťiangu, nemluvě o "Tibetské exilové vládě", rovněž vytvořené CIA o dvou lidech, a také ve Washingtonu.
Pokud jste o této organizaci dosud neslyšeli, je velmi pravděpodobné, že dříve neexistovala a byla vytvořena teprve včera, aby dodala trochu důvěryhodnosti jinak nešťastnému příběhu.
9. Ověřování faktů takzvaný fact-checking.
Možná nás překvapí nebo nepřekvapí, že fact-checking je obrovské celosvětové odvětví, které bylo před lety vymyšlené a vytvořené jako mocný nástroj cenzury a které je financované zdánlivě neomezenými miliony dolarů především Georgem Sorosem, Gatesovou nadací, různými mediálními společnostmi a podobně.
Nikdy nebyly vytvořeny proto, aby ověřovaly fakta o tvrzeních George Bushe o iráckých zbraních hromadného ničení nebo překreslování historie Českou Televizí, ale aby "ověřovaly fakta" o vás a prohlašovaly vaše informace za nepravdivé, když jste Bushova tvrzení o iráckých zbraních hromadných ničení nebo zpravodajství České Televize zpochybnili. Ke konkrétním příkladům se samozřejmě dostanu ve třetím díle této série Média a propaganda, abych teď nebrzdil spád výčtu sedmnácti bodů propagandy.
Budeme překvapeni, jaké triky tito ověřovatelé faktů používají při vytváření svých výsledků a jakých skutečných přestupků a trestných činů, přinejmenším občanskoprávních, se dopustí při prosazování svých cílů. Jde o propagandistický řetězec celosvětové sítě, který zaplňuje jednu z posledních děr na dálnici lží.
Jako jeden z rychlých příkladů lze uvést video, na kterém Mike Pompeo prohlašuje: "Lhali jsme, podváděli jsme, kradli jsme." Odborníci na ověřování faktů třeba ze Snopes nám sdělují, že je prý pouze "částečně pravdivé", že to Mike Pompeo řekl. Zjednodušeně řečeno, kdykoli nějaké významné médium tvrdí, že něco bylo ověřeno fakty, vymažte tuto informaci ze svého povědomí, protože je téměř jistě nepravdivá.
Například agentura Reuters se zabývá tímto ověřováním faktů takzvaným factcheckingem. A jedním z factcheckingů agentury Reuters je ověřování tvrzení o očkování proti Covid-19 v příspěvcích na Facebooku a Twitteru. Přestože sama agentura Reuters má vazby na společnosti Pfizer, Světové ekonomické fórum a TrustedNewsInitiative. Jim Smith, který zasedá v představenstvu společnosti Pfizer, je také bývalým prezidentem a současným předsedou nadace Thomson Reuters Foundation a generálním ředitelem mateřské společnosti Reuters, kterou je Thomson Reuters Corporation.
Nebo server LinkedIn v roce 2016 koupila za 26,2 miliardy dolarů společnost Microsoft, kdy byl v čele společnosti ještě její spoluzakladatel Bill Gates. Provozní ředitel a viceprezident společnosti Microsoft KirkKoenigsbauer je také členem představenstva společnosti Thomson Reuters.
A to je jen zlomek tohoto řetězce celosvětové sítě, kdy opět financování a zdroje těchto takzvaných factcheckerů jsou definované osobami, které mají pod kontrolou 95% hlavních mediálních informačních outletů. Sedí ve správních radách provázaných do jednotlivých organizací, mají obsazené vlivné posty. Jednoduše média fact-checkují sama sebe. Tito factcheckeři budou pořvávat na ovlivňování Andreje Babiše jeho médií vlastněných Mafrou, ale na tyto obrovské střety zájmů ve světovém měřítku vůbec nepoukazují.
10. Příliš mnoho příběhu známého předem.
Takových příkladů je mnoho a všechny by měly v posluchačích vzbudit mimořádnou obezřetnost. Jde o velké události, u kterých je hned druhý den známý pachatel. Bez vyšetřování, bez pátrání, bez soudů. V případě 11. září zaplavila média druhý den ráno celá zpráva o tom, kdo, jak a proč za útokem stál, zatímco v reálném životě nebyl ani dostatek času si plně uvědomit, co se stalo. Vlastně ano, z hořícího roztaveného mrakodrapu vyplachtil cestovní pas jednoho z teroristů, který se do mrakodrapu záhadně dostal z letadla, které do něj narazilo, ten teroristův pas dopadl z toho hořícího inferna nepoškozený na zem, tam ho sebral nějaký uvědomělý občan a odnesl na policii. Všichni tomu věříme.
Dalším takovým příběhem byl virus ZIKA. Nebo zprávy o zplynování v Sýrii plné všech podrobností ihned vzápětí, které se později ukázaly jako nepodložené. Propagandisté vyfabulují příběh a zaplaví jím média příliš brzy. To je jeden z dalších znaků jasné propagandy.
11. Negativní a nepříjemné emoce.
Jde o cokoli, co vyvolává negativní emocionální odezvu, kromě snad příběhu o tragické smrti apod. Propaganda do značné míry spoléhá na emoce, často především na strach a obvykle na obavy, o kterých bychom možná nechtěli otevřeně mluvit. Také se silně spoléhá na nenávist a hněv, vyvolává pocity nespravedlnosti nebo hrůzných zločinů proti obyvatelstvu. Platí pravidlo, že kdykoli v nás nějaká zpráva vyvolá negativní emocionální odezvu, téměř jistě je nám záměrně cpaná falešná propaganda.
Vzpomeňme si na všechny ty příběhy o Íránu, Libyi, Iráku, Sýrii, Rusku, Číně, o tolika národech a tolika událostech, a přesto se žádná z těch hrozných věcí nikdy nepotvrdila. Je zajímavé, jak globalisté soustředí mediální útoky čím dále tím častěji na konkrétní národy. Aktuálně Rusko, Čínu nebo Írán. Kolik negativních zpráv denně, kterými jsme zahlcováni. Protiruský a protičínský narativ je zcela evidentní.
Jen krátký příklad zkreslování historie. Česká televize 23. listopadu 2012 psala ve svém článku o masakru v Zákřově jako o zločinu spáchaném Vlasovci a Gestapem, ale o pouhých 7 let později konkrétně 28. dubna 2019 o téže události už ČT psala jako o masakru, který způsobili už ne Gestapo, ale ruští Kozáci. Naprostý skandál, který nemá obdoby. Lež jako věž, postupné překreslování historie, nenápadně ale urputně. Vyvolávání protiruských a protičínských negativních emocí.
12. Články založené na názorech.
Jde o články s několika pravdami a mnoha lžemi. Články, které neuvádějí žádné podrobnosti nebo vynechávají zásadní detaily. Ty pro nás může být obtížné identifikovat bez vlastního výzkumu. Uvedu několik vynikajících příkladů v detailnějším rozpracování později.
13. Věci, které prostě nedávají smysl.
Typickým příkladem jsou dvě epidemie slintavky a kulhavky ve Velké Británii, které vedly k utracení milionů kusů dobytka a ke krachu většiny drobných zemědělců. Aktivisté za práva zvířat prý tehdy vnikli do vojenských laboratoří biologických zbraní čtvrté úrovně v Pirbrightu a Porton Downu a ukradli tisíce litrů smrtícího patogenu a rozšířili ho po celé zemi.
Případně "děravý odtok" v Porton Downu vypustil patogen, který zabil dobytek vzdálený 500 km – a nikdo si toho nevšiml. Skutečnost, že každý, kdo by se pokusil proniknout do vojenské laboratoře biologických zbraní, by byl s největší pravděpodobností zastřelen, byla ignorována, stejně jako desítky dalších faktů.
Čínský vědec ve Spojených Státech profesor Bing Liu oznámil, že byl na pokraji velkého objevu, pokud jde o původ COVID-19, ale o den později se tento šťastně ženatý muž pohádal s homosexuálním milencem, který ho zabil a spáchal sebevraždu. Objev byl ztracen. Prostě zprávy, které nedávají smysl.
14. Cenzura.
Propaganda, ať už pozitivní nebo negativní, může být zpochybněna, pokud se na veřejnost současně dostanou i opačné názory nebo pravda. Takže kontrola médií je nezbytná k tomu, aby se jiné názory eliminovaly nebo aby se jim zabránilo v prosazení.
Smrt je nejvyšší cenzurou. Zeptejte se Garyho Webba, jediného známého příkladu člověka, který spáchal sebevraždu tím, že se dvakrát střelil do hlavy. Není těžké zjistit, zda je zpravodajství o událostech cenzurované.A můžete si tím být velmi jisti, když vás i sociální média deplatformují, uvádějí vás jako "falešné zprávy" a Google si najednou nemůže vzpomenout, kdo vlastně jste. V pátém díle Krvavé historie CIA jsem uvedl sérii mrtvol lidí, kteří byli zavraždění Clintonovou mafií před volbami v roce 2016, ve kterých s Donaldem Trumpem soupeřila Hillary Clintonová. Tito lidé vynesli výbušné explozivní informace na rodinu Clintonů, a pak byli zabíjení jeden po druhém několik měsíců před volbami v roce 2016. Náhoda? Jednoduše důkaz konečné fáze cenzury je smrt.
15. Opakování pro masy.
Toto je jeden z jistých způsobů, jak poznat, že jsme krmeni propagandou. Snadným příkladem jsou opakující se články v některých médiích s názvy jako "Co je ve vakcínách COVID-19?". Články, které opomíjejí všechny skutečné obavy skutečných lidí a neposkytují žádné hodnotné informace a které výslovně vynechávají zmínku o hliníku a ženských hormonech a dalších kontaminantech, o kterých se všeobecně uvádí, že jsou ve vakcínách obsaženy.
16. Ankety.
Ty mám hodně rád, klidně vám tady můžu taky vyseknout anketku, kterou si vyrobím:Je Svobodný vysílač placený Kremlem? A odpovědi si taky vyrobím podle zabarvení, jaké chci anketě vtisknout. Anketa dává koncovému konzumentovi pocit validního názoru většiny společnosti. Když je něco v anketě v průzkumu, myslí si to přece většina lidí, no ne?
Je zajímavé, že průzkumy veřejného mínění nám mohou hodně napovědět o agendě, která je základem různých propagandistických kampaní. Jako jeden z příkladů můžeme uvést, že západní média byla více než rok zaplavena protičínskou nenávistnou propagandou, jejímž ústředním tématem byl koronavirus, ale která zahrnovala i mnohé další. Téměř cítíme radost Gallupu nebo PewResearch Center, když uvádějí, že útoky proti "Asiatům" vzrostly za poslední rok o 793 %, protože to byl zjevně smysl této propagandy.
A není to zdaleka poprvé, co k něčemu takovému došlo; tato praxe začala v Anglii během válečných let. Opět vyrobíme vlnu negativních zpráv vůči třeba některému národu, a pak za půl roku za rok uděláme anketu, která nám to potvrdí.
17. Nevíte, co nevíte.
Propaganda nezahrnuje pouze to, že vám říká, co si máte myslet a jak si máte myslet, případně co si nemáte myslet. Existuje také obrovský průmysl, který zajišťuje, že se k vám mnoho zpráv nikdy nedostane, abyste si nemysleli "špatné věci" o špatných lidech.
Jeden příklad: V roce 2011 si saúdský soudce podal inzerát na lékaře, který by provedl operaci páteře muži tak, aby mu páteř zničil a zanechal jej doživotně zmrzačeného. Muž zřejmě způsobil dopravní nehodu, při které měl jiný muž poškozenou páteř. A soudce určil, že přiměřeným trestem je "oko za oko". Četli jste o tom? Ne, není to na pořadu dne.
Je to jen taková drobná událost, ale mohli jsme to vidět na demonstracích třeba ve Švýcarsku, v Itálii nebo ve Velké Británii proti osekávání lidských práv agendy Covidismu nebo covid pasům. Statisícové, v Británii milionové demonstrace třeba v květnu a červnu 2021. Slyšeli jsme o nich v médiích?
Nedostaly se k nám. Na rozdíl od opačného názoru zfanatizovaných a zkovidizovaných takzvaných expertů, kteří se v médiích protáčejí jako na orloji. Ostatní protinázory jsou vytěsněné a odplivávané, a pro jistotu nejsou ani připuštěné. Nesmí se k nám dostat. Protože by nabourali jednotný narativ. Gate-keeping. Všem těmto a dalším tématům se budu věnovat v následujících kapitolách o mediální propagandě.
Závěr
Cobude v příští druhé epizodě trojdílné série Média a propaganda? Podívám se na to, jak jsou ve skutečnosti média mikrofonem americké propagandy a jak hájí zájmy nadnárodních korporací. Zdokumentujeme si to podrobně na projektu CIA s názvem MockingBird, což byl projekt na masivní ovlivňování médií prostřednictvím žoldáckých novinářů angažovaných CIA. Ovšem zdokumentujeme si i další novináře, vynašeče insidery, kteří se s veřejností podělili o praxi, jak to v médiích chodí dnes, např. Doktor Ulfkotte, Amber Lyonová a další.
Zjistíme, že současný stav se od dob MockingBirdu v 50. a 60. letech vůbec neliší, možná je to ještě horší. Podívám se na pár epizod s korporací Coca-cola v latinské Americe, kde byli zabíjení odboráři a jak se k tomu stavěla média klasickou cenzurou tichem.
Stejné je to u očkování proti těhotenství Světovou zdravotní organizací WHO a ženským hormonem HCG. Podívám se na vytváření a kontrolu narativů a na vysoce synchronizované jednotné zpravodajství. Jak je možné, že všechna západní média informují naprosto jednotně a ve shodném narativu o konkrétních událostech jako přes kopírák?
Budeme šplhat na vrcholek pyramidy tohoto vzorce. Podíváme se na základní taktiky, dětinské ale vychytralé a také, jaké manipulativní nástroje korporátní média využívají. Jednou z takových taktik je připojení lži k pravdě. Posluchači mají pak tendenci věřit i té lži tak jako pravdě.
Koncem příštího dílu se podívám na 4 příklady projektované na viru slintavky a kulhavky, SARS, MERS a viru ZIKA a jak o tom média informovala. Příští díl bude tedy rozhodně nabitý informacemi.