Druhý díl MK-Ultra pojednává o programu CIA, který se zabýval experimenty na lidských subjektech v období studené války. Tento program zahrnoval mnoho podprojektů, jako například Artichoke, Bluebird, Monarch a další. Experimenty se zaměřovaly na hypnózu, halucinace, amnézii a programování osobností. V pořadu se mimo jiné diskutuje o účastnících programu, jako byli Dr. John Gittinger, Dr. Louis Jolyon West a George Estabrooks, a také o obětech programu, které byly vystavené různým formám mučení a zneužívání. V dalších částech se pořad zabývá konkrétními případy, jako například smrtí Franka Olsona a Harolda Blauera, tajemstvím Pont-Saint-Esprit, outsourcingem sexuálního zneužívání dětí a dalšími skandály, které se týkají programu MK-Ultra. Celkově se jedná o šokující přehled zločinů spáchaných v rámci programu CIA, který trval od 50. do 70. let a který se dodnes setkává s kritikou a odsouzením.
Úvod
V minulém díle jsme se podívali souhrnně na projekty spadající pod programy MK-Ultra, tedy Monarch, Artichoke, Bluebird a další projekty. Prozkoumali jsme japonskou jednotku 731, která už v žoldu CIA prováděla některá z nejstrašnějších lidských zvěrstev v historii, včetně pokusných operačních zákroků na živých dětech bez lokálního umrtvení. Podíval jsem se na Stanfordský výzkumný ústav, takzvaný výzkum Hvězdné brány, doktora Johna Gittingera, doktora Louise Jolyona Westa, ale popsal jsem také projekt Violence losangelské univerzity. Posvítil jsem si také na doktora Harolda Wolfa, ale popsal jsem také, jak tyto zrůdy programoovaly v rámci MK-Ultra disociativní poruchy osobnosti. Do mozků vkládali nové osobnosti s falešnými vzpomínkami a minulostí tak, aby tito lidé byli kamsi vyslaní, provedli vraždu, vrátili se, a na všechno zapoměli. To pomocí spouštěčů v podobě frází nebo hypnózy případně v kombinaci s koktejlem drog třeba LSD. Také jsem prozkoumal armádu sexuálně zneužívaných dětí, a podíval jsem se také na odborníka na hypnózu George Estabrookse. Podíval jsem se také na doktora Johna Cunninghama Lillyho, specialistu na smyslovou deprivaci. Podrobně jsem popsal také experimenty nejznámnější stvůry Sidneyho Gottlieba, jeho komnatu hrůzy. Podíval jsem se ale na svědectví těch pár lidí, kteří MK-Ultra přežili a svědčili jako Patty Hearstová, Claudia Mullenová, Karen Wildshireová nebo Carol Rutzová. Také jsem popsal projekt nebo program Zebra pod MK-Ultra, který způsobil výbuch absurdních a nesmyslných, ale o to brutálnějších vražd v Kalifornii v jednom konkrétním období a na jednom konkrétním místě. Popsal jsem také příběh úspěšné americké modelky Candy Jonesové, což tvořilo poslední kapitolu z minulého dílu. Proto vás prosím, abyste si určitě před tímto dílem, pustili díl předchozí. Zvláště u programů MK-Ultra je to naprosto důležité.
Holocaust malých dětí prováděný CIA – a kanadský zločin století
Před druhou světovou válkou byla katolická církev v Kanadě, přinejmenším v provincii Quebec, faktickým provozovatelem sirotčinců a do konce války obsadila svá zařízení se státními dotacemi asi 200000 dětí. Církev vymyslela plán na obohacení tím, že všechny své sirotčince překlasifikovala na psychiatrické ústavy, protože státní dotace na jedno dítě měsíčně byla v té době několikanásobně vyšší než u těch prvních. Tento plán schválil tehdejší quebecký premiér Maurice Duplessis a děti se navždy staly známými jako "Duplessisovy děti". Po změně klasifikace byly samozřejmě záznamy všech dětí natrvalo změněné tak, aby bylo každé z nich zařazeno do kategorie mentálně retardovaných nebo trpících jinou duševní chorobou. Už to bylo dost špatné, ale sirotčince a ústavy byly pro děti peklem už před touto změnou a po ní se jejich stav ještě podstatně zhoršil. Katolická církev byla velmi dlouho známá svou krutostí vůči dětem, jak naznačila nedávná desetiletí odhalení sexuálního zneužívání dětí, ale bylo toho mnohem víc. Katolické jeptišky byly proslulé svou podlostí, krutostí a fyzickým i sexuálním zneužíváním chlapců i dívek, a to jak ve svých školách a sirotčincích, tak i jinde. V té době ovšem bylo "Boží dílo" a ti, kdo ho vykonávali, téměř nezpochybnitelné a nekritizovatelné. Po přetřídění a překategorizování dětí na mentálně postižené se s nimi v mnoha případech zacházelo jako se zvířaty. Mnohé děti se po dosažení věku 14 nebo 15 let statečně snažily o útěk, mnohým se to podařilo a ostatní byly přísně potrestané.[40][41][42][43][44][45]
Už před touto událostí se CIA po mnoho let zabývala širokou škálou mučení, extrémně tvrdých výslechů, pokusů o mentální programování a mnoha dalšího. V té době si tehdejší ředitel CIA Allen Dulles nejvíce stěžoval na to, že nemá "dostatek lidských pokusných králíků, na kterých by tyto mimořádné techniky vyzkoušel". S Boží pomocí se jeho obavy brzy rozplynou. Jistě si pamatujete na šéfa CIA Allena Dullese z mé krvavé historie CIA, převraty v Íránu roku 53, Gvatemala roku 54, Kongo v roce 60 atd. Tento ředitel CIA Allen Dulles se už tehdy dohodl s Ewen Cameronem ze střediska Allan Memorial a McGillovy univerzity v Montrealu, že bude provádět některé z nejodpornějších experimentů CIA, z nichž mnohé se týkaly dětí, na v podstatě zdravých pacientech, kteří byli lstí vyslaní z místních nemocnic, aby se ubytovali na Cameronově soukromé mučící klinice. Allen Dulles se později chlubil, že "kanadská nemocnice Allen Memorial Hospital je dobrým zdrojem lidských pokusných králíků". V návaznosti na tento úspěch a krátce poté, co Allen Dulles naverboval Sidneyho Gottlieba do čela projektu MK-ULTRA, uspořádal několik tajných schůzek s představiteli katolické církve a Mauricem Duplessisem, aby CIA zajistil přístup k obrovské zásobě těchto čerstvě retardovaných dětí pro mnohé experimenty s kontrolou mysli a programováním lidí. Dr. Wilder Penfield[46], byl jedním z mužů, kteří se na těchto zvěrstvech hluboce podíleli, ale McGillova univerzita Penfielda úžasně takzvaně vybělila v rámci jeho oficiálního životopisu, aniž by se zmínila o jeho rozsáhlém zapojení do zvěrstev MK-ULTRA. Zdá se, že v těch dnech byla McGillova univerzita zkorumpovaná až do morku kostí a zapletená nejen do Cameronova Spánku, ale téměř jistě i do tragédie Duplessisových sirotků.
Teprve na přelomu 80 a 90 let začaly vycházet najevo některé z dětských obětí této desítky let trvající parodie sponzorované CIA a veřejné pobouření bylo citelné. Bůh samozřejmě nepodléhá malichernostem, jako jsou delikty nebo žaloby, a církev každopádně dodnes všechno popírá. Kanadská vláda takové štěstí neměla a nakonec musela zaplatit mnoho desítek milionů dolarů – což je v porovnání s obrovským počtem obětí a rozsáhlým obdobím jejich podrobení nelidským praktikám, se kterými se setkaly, skutečná almužna.[47]
CIA byla žalovaná také, ale vinu svalovala v plném rozsahu na kanadskou vládu, což z nemalé části vyplývalo ze síly sexuálních videozáznamů, které agenti CIA chytře pořídili a na kterých kanadští vládní a církevní činitelé provozují mnohonásobné sexuální akty s mnoha stejnými malými dětmi. Protože byla Kanada takto kompromitovaná, musela účet zaplatit sama. Nejen to. Duplessis si se CIA vytvořil lepší vztahy než kanadská federální vláda, a tak CIA v podstatě provincii Quebec zcela očistila a nechala na národní vládě země, aby zaplatila všechny účty a vzala na sebe většinu škody. Bylo to chytře provedené. A kanadský premiér Justin Trudeau samozřejmě inicioval úplné utajení všech důkazů a co nejdéle oddaluje projednávání a odškodnění.[48][49]
Ale nedokončil a možná ani nikdy nedokončí. Mnoho obětí se stále hlásí a mnozí dodnes požadují úplné veřejné vyšetření všech aspektů této obrovské tragédie, které nebyly nikdy prozkoumané. Jedním z těchto "nedořešených konců" je hromadný hřbitov o rozloze 800 akrů, který církev s oblibou nazývá "prasečím chlívkem" a který podle většiny zpráv obsahuje mnoho tisíc malých tělíček. Mnozí z těch, kteří byli dětskými chovanci těchto sirotčinců, důsledně uváděli, že jedním z jejich úkolů bylo přenášení těl, která měla být uložená na tomto hřbitově, přičemž více než několik z nich uvedlo, že tento úkol vykonali každý 60 až 80krát. Nebyly vedeny žádné záznamy, alespoň žádné, které by katolická církev chtěla zveřejnit. Je to ještě horší, než jsem tady naznačil, protože celkový počet malých dětí zapojených do všech aspektů této akce byl spolehlivě odhadnutý na přibližně 300000. Některé z nich přežily, některé utekly a některé byly umístěné do kartonových krabic na zaoceánských nákladních lodích a bez dalších informací odeslány do jiných zemí. Odhady celkového počtu dětí, které zemřely, se pohybují od nejméně několika desítek tisíc až po 100000. Jednou z možností, jak zjistit počet mrtvých, by bylo, kdyby armáda provedla nějaký podzemní průzkum radarem a vytáhla lopaty, ale to se nikdy nestane.
Bylo toho mnohem víc, tolik příběhů důsledně odhalujících hrůzy Drákulova hradu páchané na tak nepatrných a nevinných životech, příběhy o drogových a deprivačních experimentech, brutalitě, mučení, sexuálním zneužívání všeho druhu a další. Gottlieb a jeho zvrácená, bohem zapomenutá parta skutečně mučili a zabili nespočet desítek tisíc malých dětí a nikdo z quebecké vlády ani z kanadského parlamentu neměl odvahu otevřít tuto Pandořinu skříňku malých tělíček, která tak mocně přispěla ke Gottliebově medaili cti. Kanada má jako země méně hříchů než většina ostatních, ale ty, které má, jsou tak trestuhodné, že nám bude krvácet srdce. A provincie Quebec je zbabělá až do morku kostí, když se odmítá postavit této obrovské tragédii a zajistit uzavření tolika tisíc nenávratně zničených životů.
Tento odporný program byl provozován nejen za aktivní účasti katolické církve v Quebecu a Kanadě, ale s plným vědomím a spoluúčastí samotného Vatikánu. Některé oběti jednotlivě napsaly stovky dopisů vatikánským představitelům, petice se táhnou mnoho desetiletí, ve snaze najít podporu pro vyšetřování a uzavření, ale bezvýsledně. Jsou ignorované. Všichni na všech úrovních státní správy v USA i v Kanadě, v rozsáhlé celosvětové organizaci katolické církve, v kolegiu lékařů a chirurgů, a především v masmédiích, krouží kolem, aby chránili viníky a zabránili tomu, aby vyšla najevo celá pravda. Záznamy byly pravděpodobně všechny zničené spolu s životy. Některé pravdy se přece jen objevily v malých rozhlasových pořadech, kde oběti popisovaly názorně a hrůzostrašně příběhy o tom, jak byly malé děti mučené, zabíjené a pak házené do prasečího chlívku, rozumějme hřbitova s tímto hanlivým označením. Malých dětí, které trpěly Gottliebovými nelidskými činy, byly jistě desetitisíce a možná i více než 100000. Mnoho jich tehdy zemřelo a mnoho dalších zemřelo od té doby, když si své příběhy odnesli do hrobu.
Oběti, které ještě žijí, popisují hrůzy z LSD nebo podobných drog měnících mysl, fyzické bití, mučení nejrůznějšího druhu, věznění v řetězech a opakované bičování při obojku jako pes, nekonečnou spánkovou deprivaci, lobotomie, dlouhodobé ledové koupele, sexuální zneužívání všeho druhu, vraždy a mnoho dalších zvrácených zločinů, které naprosto šokují. Byli vystavení neuvěřitelně kruté a časté terapii vysokonapěťovými elektrošoky, injekcím drog měnících mysl tak silně, že děti musely být nejprve spoutané ve svěracích kazajkách. Existují potvrzené zprávy o "dětech z rozvrácených rodin, které byly prodávané za peníze na černém trhu a vypravované, některé v kartonových krabicích, na zaoceánských lodích mířících do zahraničních přístavů". Nejhoršího zacházení se dostalo těm nejbezbrannějším dětem, těm, kterým nikdo nikdy nepřijde na pomoc, a ty skončily v prasečím chlívku, tedy onom hřbitově. V Německu nacisté neprovedli nic, co by se byť jen přiblížilo tomu, co Gottlieb a CIA provedli v Kanadě, a Kanada se na Gottliebových zločinech podílela zdaleka nejméně.
A ve skutečnosti byli do těchto částí Gottliebových programů MK-ULTRA zařazeni přinejmenším někteří z pachatelů operace Paperclip, tito váleční zločinci byli dovezení Allenem Dullesem do USA z Japonska a Německa. Navíc se opakovaně objevovaly historky a dokonce i některé fotografie, které zřejmě potvrzovaly, že se některých těchto sezení účastnil sám Josef Mengele.[50]
Jeden zdroj poznamenal, že nemocnice Saint Michel Archange v Quebecu byla nechvalně známá jako místo, kde při Gottliebových tajných experimentech CIA zmizelo mnoho Duplessisových sirotků. V ročence této instituce z roku 49 jsou fotografie muže, který se až zarážejícím způsobem podobá Josefu Mengelemu, což nemusí být úplným překvapením, protože právě s pomocí vatikánské "krysí stezky" Mengele uprchl z Německa a odcestoval do USA – kde se zřejmě nějakou dobu volně pohyboval, než ho média a veřejnost učinily příliš horkým pro CIA a byl za přispění americké vlády převezený do Střední Ameriky. Je zvláštní, že jeden reportér o té fotografii diskutoval s představiteli Židovského pamětního centra holocaustu v Montrealu, kteří ji odmítli s komentářem: "No a co, že je to Mengele?". Asi záleží na tom, čí vůl se pase.
MK-Ultra-LR-28
Právník jedné z obětí prohlásil, že všechny důkazy nasvědčují tomu, že katolická církev uzavřela dohodu se CIA s plným vědomím quebecké vlády "o vydání naprosto zdravých dětí výměnou za peníze, což lékařům umožnilo experimentovat podle libosti, protože jsme byli všichni považováni za šílence". Jeden z psychiatrů CIA označil děti stejně za "defektní" a v článku nazvaném "Etnická čistka duševně nezpůsobilých" využil jistý eugenik příležitosti ke kampani za sterilizaci, aby zabránil matkám "zaplnit kolébku degenerovanými dětmi". Gottliebovy hrůzy MK-ULTRA v Kanadě někteří označovali za "program organizované psychiatrické genocidy".
Chybějící vzpomínky ze spací místnosti
Další část tajného programu MK-ULTRA CIA na vymývání mozků a kontrolu mysli byla přesazená do Kanady, aby se USA vyhnuly odpovědnosti, a zpočátku o ní nevěděla ani kanadská vláda. Doktor Ewan Cameron ze střediska Allan Memorial v kanadském Montrealu a působící na McGillově univerzitě prováděl některé z nejodpornějších experimentů CIA, ze kterých mnohé byly prováděné na malých dětech a zahrnovaly jejich mimořádné sexuální zneužívání včetně pohlavního styku s prominentními politiky.[51][52][53][54]
V roce 57 zahájil Dr. Cameron za finanční podpory CIA a pod Gottliebovým dohledem podprojekt 68 MK-ULTRA. Experimenty, jejichž cílem bylo nejprve "dezorientovat" jedince, vymazat její mysl a vzpomínky, snížit je na mentální úroveň kojence, a poté obnovit osobnost jedince způsobem, který si Dr. Cameron sám zvolil. Tyto experimenty představovaly lidskou katastrofu, která trvale a zcela zbavila identity mnoho stovek Kanaďanů.
Aby měl Cameron k dispozici soukromé a tajné zařízení, použil peníze CIA k přestavbě několika koňských stájí za střediskem na důmyslnou izolační a smyslově deprivační komoru, v níž pacienty držel zavřené po celé týdny. Jeho metody spočívaly v tom, že neinformované duševně nemocné a další pacienty podroboval "modernímu mučení zahrnujícímu masivní elektrošokovou terapii, injekce drog, nepřetržité dávky LSD a chemicky navozené kóma, které mělo zničit pacientovy vzpomínky na sebe a na jeho rodinu. Tato drogově navozená kómata trvala až 90 dní, během kterých Cameron aplikoval četné a opakované vysokonapěťové elektrické šoky, přičemž často dával mnoho set šoků na osobu, a to třicetkrát až čtyřicetkrát silnější, než je běžné"[55][56].
Cameron také experimentoval s různými paralytickými léky a u svých subjektů vyvolával inzulínové kóma tím, že jim podával velké injekce inzulínu, a to dvakrát denně po dobu až dvou měsíců. Poté na těchto jedincích prováděl takzvané experimenty s psychickým řízením, při kterých nejprve testovaným osobám připevnil na hlavu fotbalové helmy, aby je zbavil smyslů, a poté jim opakovaně přehrával nahrané výroky prostřednictvím reproduktorů implantovaných v helmách. Pacienti nemohli dělat nic jiného než poslouchat tyto zprávy, které se přehrávaly nepřetržitě po celé týdny. V jednom případě Cameron donutil osobu, jejíž mysl již byla vypuštěná pomocí smyslové deprivace a elektrošoků, poslouchat sdělení bez přerušení po dobu 101 dní. Pacienti, kteří se do ústavu dostali kvůli drobným problémům, jako byla úzkost nebo poporodní deprese, Cameronovým působením nesmírně trpěli. Mnozí z nich ztratili veškerou paměť na rodiče a rodinu a trpěli trvalou inkontinencí.
Arlene Tynerová popsala příběh jedné z obětí, cituji:
"Gail Kastnerová, které je nyní 60 let, zjistila, že příčinou jejího "promarněného života" byly experimenty Owena Camerona, až když si v roce 92 přečetla novinový článek v Montreal Gazette.[57]
V roce 99 zažalovala kanadskou vládu a montrealskou nemocnici Royal Victoria Hospital poté, co vláda zamítla její žádost o odškodnění. Kastnerová, "brilantní studentka, kterou její dominantní otec přihlásil do ústavu kvůli depresím", tvrdí, že Cameronova elektrokonvulzivní převzorkovací léčba a inzulínem vyvolané kóma po dobu pěti týdnů jsou příčinou života plného křičících nočních můr, opakujících se záchvatů, ztráty paměti a dlouhodobé regrese do infantilního stavu.[58][59]
Její manžel, syn a sestra-dvojče nemohli tolerovat její bizarní chování, tj. "pomočování koberce v obývacím pokoji, cucání palce, dětskou mluvu a touhu být krmená z láhve". Opuštěnou vlastní rodinou ji před bezdomovectvím zachránila organizace Jewish Family Service".
Mnoho obětí pocházelo z dětí, které byly Cameronovi svěřené do péče, a většina z nich byla v rámci experimentů a "terapie" sexuálně zneužívaná, přičemž mnohé z nich byly během jednoho sezení sexuálně zneužité několika muži. Jedno z dětí bylo mnohokrát natočené při sexuálních aktech s vysoce postavenými federálními vládními úředníky v rámci plánu, který připravil Gottliebův tým MK-ULTRA, aby úředníky vydíral a zajistil si tak další financování experimentů. Když se existence tohoto projektu dostala na veřejnost, následovaly rozsáhlé soudní procesy. Je třeba poznamenat, že doktor Cameron byl členem Norimberského tribunálu, který přísně soudil a tvrdě trestal experimenty na lidech, které byly méně špatné než jeho vlastní. Ve skutečnosti ale Cameron, stejně jako Gottlieb, a stejně jako ostatní zvrhlíci ve Fort Detricku a Edgewoodu, tyto experimenty částečně založili na tom, co se naučili od Němců, a pak je značně přikrášlili.
V osmdesátých letech CIA a americké ministerstvo zahraničí zahájily krutý veřejný protiútok na kanadskou vládu za to, že zpochybnila správnost aktivit CIA. V tiskových zprávách, rozhovorech a soudních spisech CIA opakovaně prohlašovala, že Kanada financovala i Camerona, a proto za zvěrstva může Kanada. Jeden z amerických prokurátorů prohlásil, cituji: "Financování Camerona kanadskou vládou jim omotáme kolem krku". Konec citace. Původně měla kanadská vláda v úmyslu vznést proti USA a CIA obvinění u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, ale Američané Kanadu natolik zastrašili, že věc byla zažehnaná a zapomenutá.
CIA byla také zodpovědná za mnoho experimentů s LSD prováděných v psychiatrické léčebně v kanadském Weyburnu,[60], odkud pochází slovo "psychedelický". Podle bývalých zaměstnanců CIA dodávala nemocnici obrovská množství LSD, protože chtěla zjistit, jaké účinky mají na jedince velké a opakované dávky této drogy. Nemocnice byla v té době známá svými "špičkovými" léčebnými postupy a "výzkumem psychiatrických léků". Nemocnice byla mezitím uzavřená a všechny záznamy byly zřejmě zničené, ale personál nemocnice i pacienti byli často využívaní k těmto experimentům a nemocnice ve Weyburnu časem získala hluboce zlověstnou pověst. Všichni jen tiše hovořili o hrůzostrašných historkách, které z této instituce občas pronikaly ven. Dnes existuje webová stránka hřbitova všech, kteří zemřeli během "léčebných kurzů" ve Weyburnské nemocnici,[61], ale zbyly z ní jen záznamy o jménech a datech úmrtí. Vše ostatní vláda zničila, a to z dobrého důvodu.
Účinky smyslové deprivace vyšly najevo na základě série zcela nevinných experimentů, které v Kanadě na McGillově univerzitě provedl doktor Donald Hebb,[62], který zaplatil skupině svých studentů psychologie, aby zůstali po celý den izolovaní v místnosti zbavené všech smyslů, a pokusil se tak zjistit souvislost mezi smyslovou deprivací a zranitelností kognitivních schopností. Hebb byl popisovaný jako "nadaný muž, jehož vynalézavost způsobila revoluci v psychologii jako vědě" a který byl nominovaný na Nobelovu cenu, i když si nejsem jistý, zda by cena byla vhodným oceněním jeho práce. 6 září 12 uveřejnil deník McGill Daily článek Juana Camila Velasqueze s názvem "MK-ULTRA Violence",[63], který potvrzuje, že 1 června 51 "se v hotelu Ritz Carlton konala tajná schůzka k zahájení [úsilí] vedeného CIA o financování studií o smyslové deprivaci". Této schůzky se zúčastnil i Hebb, který musel pochopit, co se děje a že tyto "studie" nevyhnutelně povedou k "technikám psychologického mučení a výslechů. Dr. Ewen Cameron o několik let později dokončil to, co Hebb začal. Článek pokračoval, cituji:
"Cameronův výzkum byl založený na myšlenkách "převychování" a "převýchovy" lidské mysli. Dr. Cameron chtěl depaternovat, já to překládám jako převzorkovat, mysl pacientů pomocí aplikace vysoce rušivých elektrošoků dvakrát denně. pacienti by byli uvedení do stavu prodlouženého spánku asi na deset dní pomocí různých léků, poté by zažili invazivní elektrošokovou terapii, která by trvala asi 15 dní. Ne vždy ale byli pacienti na replikaci připravení a Cameron někdy používal i extrémní formy smyslové deprivace. Po přípravném období a depaternizace odvzorkování následoval proces "psychického řízení" neboli repaternizace převzorkování, při kterém Cameron svým pacientům přehrával zprávy na magnetofonových páskách … až půl milionukrát. Konec citace z článku.
Experimenty prováděné na McGillské univerzitě byly součástí rozsáhlejšího projektu MK-ULTRA, který vedl Sidney Gottlieb ze CIA. Shromáždil všechny výzkumy do příručky mučení nazvané Příručka kontrarozvědného výslechu KUBARK.[64]
Ano, příručka mučení, která měla nakonec definovat výslechové metody a výcvikové programy agentury v celém rozvojovém světě. Kubark, který je dnes snadno dostupný, uvádí experimenty prováděné na McGillské univerzitě jako jeden z hlavních zdrojů svých technik smyslové deprivace. Výňatek z instrukcí pro vyšetřovatele CIA zní, cituji: "Výsledky, které se dostaví až po týdnech nebo měsících věznění v běžné cele, lze zopakovat za několik hodin nebo dní v cele, která nemá světlo, je zvukotěsná, ve které jsou eliminované pachy atd.". Konec citace. Psychologické paradigma, které CIA přijala, by v podstatě nebylo možné bez Hebbova a Cameronova výzkumu smyslové deprivace a psychického řízení." Jistě si vzpomenete na Johna Cunninghama Lillyho, o kterém jsem krátce hovořil dříve. Byl to ten Lilly, který proslul vybuchujícími delfíny, a na to, jak jeho kombinace smyslové deprivace a halucinogenních sloučenin dokázala při programování jedinců dělat divy. I Lilly se dobře učil od Hebba a Camerona.
Outsourcing sexuálního zneužívání dětí, MK-Ultra-LR-29
Na jaře 16 britská média např. BBC, Telegraph, nebo Mirror, odhalila, že bývalé pacientky Aston Hall, dětské nemocnice v Derbyshire, začaly přicházet s tvrzením, že na nich počátkem 70 let 20 století prováděl podobné experimenty vedoucí lékař nemocnice, jistý Dr. Kenneth Milner.[65][66]
Všechny příběhy se shodovaly. Ženy tvrdily, že jako děti byly pravidelně svlékané donaha a svazované, poté podrobované různým drogovým experimentům, přičemž nejčastěji snášely i nucený pohlavní styk. Jednou z drog, které se dětem běžně podávaly, byl údajně amytal sodný, což je silný barbiturát často používaný v klinické praxi k obcházení zábran. Zdá se, že nejméně 100 dětí a možná mnohem více – většina z nich byla v té době ve věku 10 až 12 let – bylo pravidelně a opakovaně využíváno k různým drogovým experimentům, při kterých byly podávané vysoké dávky různých antipsychotik a anestetik. Mnohé z nich uvádějí, že jim před injekcemi byla nasazena svěrací kazajka. Stížnosti na experimenty a zneužívání se na nemocnici a doktora Milnera zřejmě začaly objevovat z více zdrojů již před více než 20 lety, ale úřady je opomněly prošetřit. Zachytil jsem několik článků o tom, že v Austrálii docházelo k podobným zvěrstvům, která také čekají na odhalení.
Zdá se stále pravděpodobnější, že CIA buď zadávala experimenty externě, nebo přinejmenším spolupracovala s institucemi v jiných zemích než v Kanadě a Velké Británii. K tomu bych dodal své silné podezření, že ty nejhorší experimenty, které dosud nevyšly najevo, byly outsourcované na Haiti a Portoriko. Není žádným tajemstvím, že USA po desetiletí využívaly Haiti jako soukromou biologickou laboratoř, a protože tento malý národ byl pod absolutní kontrolou USA a pod absolutním mediálním embargem, americká armáda a CIA tam mohly provádět operace bez výhrad a zábran.
Haiti je také centrem celosvětových pedofilních kruhů provozovaných dříve za účelem experimentů CIA a následně za podobnými účely jako Jeffrey Epstein, tedy osobní potěšení a vlákání politiků. Italská sociální agentura nedávno vystopovala 640 z 1000 pedofilních webových stránek na Haiti. Tyto stránky nabízely nejen živá videa sexuálního zneužívání, některá z nich příšerná, dětí ve věku od 0 do 2 let, ale také mučení těchto dětí a také další filmy.[67]
Pamatujete si na můj dvoudílný speciál Pizzagate, ve kterém jsem popisoval, že po zemětřesení na Haiti12 ledna 10 tu vypukl skandál,kdy 10 amerických misionářů¨podezřelých z překupnictvía obchodování s dětmi,chtěli z ostrova tajněvyvést několikdesítek dětíod dvou do dvanácti letdo sousední Dominikánské republikyjednou baptistickou církvíz amerického státu Idaho. Opět a znovu Haiti.
Také velmi nedávno italská policie dopadla velkou "psychosektu", která praktikovala sexuální zneužívání dětí po více než 30 let.[68]
A opět docela nedávno vyšla usvědčující zpráva německé univerzity v Hildesheimu, která odhalila, že berlínský senát organizoval systém, v jehož rámci byly zranitelné děti po desetiletí svěřované do péče známých pedofilů.[69]
Ve skutečnosti se jednalo o velkou část práce MK-ULTRA a zdá se, že ačkoli byl projekt možná oficiálně ukončený, pokračoval nerušeně dál tím, že byl outsourcován. V roce 18 publikoval doktor lékařské fakulty peruánské Universidad Nacional Mayor de San Marcos článek s názvem Tajný program amerických zbraní na kontrolu mysli: Rozvíjí se v Latinské Americe?[70][71][72]
Zdá se, že tento muž ví, o čem mluví, a sleduje zájem o kontrolu mysli od Rothschildova Tavistockova institutu ve Velké Británii přes různé kroky až k CIA, uvádí mnoho podrobností o projektech a sleduje kontrolu mysli od nacistů až po DARPA.
Smrt Harolda Blauera
Experimenty s drogami byly na Gottliebově programu od prvních dnů jeho jmenování, přičemž jeho hlavní překážkou byl nedostatek dostupných obětí. V rámci strategie, jak tento nedostatek vyřešit, se nejprve vydal k samozřejmým zdrojům bezmocných obětí. Tedy do věznic, psychiatrických léčeben, sirotčinců, vojenských nemocnic a dalších institucí, ale zásoby se pro jeho potřeby zdály být skromné. Sidney Gottlieb pak s pomocí tehdejšího šéfa CIA Allena Dullese, požádal o pomoc všechny složky armády, americké Centrum pro kontrolu nemocí, ministerstva zdravotnictví a další zdroje, aby zajistil oběti z řad běžných civilních pacientů, a to zejména těch v soukromých nemocnicích a psychiatrických klinikách. Důvod byl prostý. Právě tito lidé by s největší pravděpodobností přijali experimentální léčbu bez rozumných námitek. Dalším důvodem bylo, že svědectví těchto osob by bylo velmi chatrné, a tím pádem i nedůvěryhodné, pokud by došlo k průlomu a prozrazení, což se často stávalo.
Jednou z takových událostí byla pravděpodobně Gottliebova první vražda, vražda slavného amerického profesionálního tenisty Harolda Blauera, který navštěvoval soukromého psychiatra kvůli depresím po rozvodu.[73][74][75][76]
Sidney Gottlieb prostřednictvím americké armády sjednal s mnoha takovými soukromými psychiatry vysoce tajné a utajované smlouvy o provádění studií léků bez vědomí pacientů, přičemž dotyčné chemikálie byly částečně zkoumané z hlediska jejich hodnoty jako hromadné biologické zbraně pro armádu i jejich užšího potenciálu pro CIA. V případě Blauera mu byly aplikovány stále větší dávky vysoce toxického derivátu meskalinu, přičemž poslední injekce byla překvapivě velkým předávkováním, které ho téměř okamžitě zabilo. Samozřejmě, že utajení bylo extrémní a po určitou dobu úspěšné. Jeho lékařské záznamy byly nejen zfalšované, ale zcela přepsané tak, aby Blauera popisovaly jako schizofrenika a šílence a jeho smrt přičítaly "slabému srdci". Teprve po třiceti letech vyšla pravda najevo a soud Blauerově rodině přiznal odškodné ve výši 700000 dolarů za jeho smrt. CIA a armáda to až do konce popíraly a protestovaly, dokud únik tajných dokumentů neodhalil fakta.
To byla šablona, podle které se Sidney Gottlieb a CIA řídili po celá desetiletí a způsobili smrt neznámému, ale jistě velmi velkému počtu osob, přičemž akce byly vždy pečlivě naplánované bez podezřelých konců a s věrohodným popíráním. Existuje velmi zřetelná stopa přinejmenším stovek a velmi pravděpodobně tisíců podivných, pochybných, podezřelých a nevysvětlených úmrtí, která Sidneyho Gottlieba a jeho skupinu provázela po Americe a po celém světě po dobu nejméně dvou desetiletí. Jedním z nich, jak uvedu za chvilku, byla smrt Franka Olsona, na jehož vraždě se Sidney Gottlieb aktivněji podílel. Osobně mu podal předávkování LSD, poté zahájil psychiatrickou léčbu a nakonec Olsona zavraždil rukou Roberta Lashbrooka, což bylo další spiknutí, které bylo nakonec odhalené až po mnoha desetiletích popírání. Lashbrook byl totiž pravou rukou Sidneyho Gottlieba. Protože tehdejší šéf CIA Richard Helms nechal zničit prakticky všechny záznamy MK-ULTRA, svět se nikdy nedozví souhrn Gottliebových hrůzných nelidských činů.
Život a smrt Franka Olsona, MK-Ultra-LR-30
Frank Olson byl vědcem, který pracoval na projektu MK-ULTRA CIA a podílel se na experimentech, jejichž cílem bylo posoudit účinnost některých bakteriálních kmenů na člověka, včetně použití biologických patogenů americkou armádou. CIA ale rozšířila své působení daleko za hranice laboratorních pokusů a pokročila v testování těchto patogenů v rámci programu výslechů. Během takových testování armáda a CIA využívaly "postradatelné" lidské jedince – korejské válečné zajatce, zadržené zahraniční špionážní agenty, a dokonce i agenty CIA, kteří byli podezřelí z neloajality. Frank Olson měl nejvyšší bezpečnostní prověrku a byl svědkem mnoha programů a experimentů v USA, Velké Británii a Evropě, ale nikdy neviděl přímé výsledky své práce. Jednoho léta pak navštívil "bezpečný dům" CIA v Německu a takzvaný britský Frankenstein House v Porton Downu, kde byl svědkem takzvaných koncových výslechů", kdy muže mučili a omamovali, dokud nezemřeli v agónii z vyrobených zbraní. Jen kontrolní otázka, jaká laboratoř se nachází v Porton Downu? Přece ta, ze které unikla látka novičok, kterou byli otrávení Sergej a Julia Skripalovi. Kdo ví, co za děsivé a šílené pokusy se v této oblasti provádějí dnes. Frank Olson se zúčastnil také masového experimentu v Pont St. Esprit ve Francii, kde CIA zorganizovala podávání LSD celému městu. Olson také tvrdil, že viděl zdokumentované důkazy o použití biologických zbraní americkou vládou v Severní Koreji během korejské války – stejně jako to USA dělaly v Číně.
Frank Olson začal mít vážné problémy se svým svědomím a vyjadřoval morální pochybnosti o své práci. Svěřil se kolegům, že ho znepokojují výslechy CIA v Německu, při kterých docházelo k mučení až k smrti, a použití bakteriologických zbraní v Severní Koreji. Stále hlasitěji kritizoval tyto projekty, což zpečetilo jeho osud. Ředitel CIA Allan Dulles rozhodl, že Frank Olson je nebezpečným whistleblowerem, a představuje bezpečnostní riziko. V té chvíli Olson rezignoval na svou funkci a o několik dní později zemřel. Sidney Gottlieb osobně podal Olsonovi obrovskou naddymenzovanou dávku LSD a poté mu zařídil "psychiatrickou" poradnu u své pravé ruky, Roberta Lashbrooka. Olson byl v hotelovém pokoji s Lashbrookem, který tvrdil, že se zabil tak, že přeběhl pokoj, prohodil se oknem z tabulového skla a spadl z desátého patra, a zemřel.[77]
Původní verze CIA zněla, že Olsonova smrt byla prostě tragická "nehoda" rozrušeného jedince, a rodina 22 let oficiálnímu vyprávění věřila. Poté se při vyšetřování zvěrstev a zločinů CIA v americkém Kongresu objevil odtajněný dokument, který obsahoval informace o agentovi CIA, kterému bylo bez jeho vědomí podané LSD a poté byl ve společnosti jiného agenta eskortovaný do New Yorku, kde spáchal sebevraždu skokem z okna. Jeho rodina okamžitě rozpoznala okolnosti otcovy smrti a zahájila podrobné vyšetřování. Nakonec CIA přiznala odpovědnost, Olsonova rodina byla pozvána do Bílého domu na setkání s prezidentem Fordem, který se omluvil a souhlasil s vyplacením odškodného rodině ve výši 750000 dolarů pod podmínkou, že zastaví veškeré další vyšetřování a nikdy se nepokusí zjistit další skutečnosti týkající se Olsonovy smrti.[78][79][80]
Rodina ale s vyšetřováním nepřestala a nakonec nechala Olsonovo tělo exhumovat a prozkoumat. Soudní patolog určil, že Frank Olson před pádem z okna utrpěl silný úder do hlavy. Mnoho nesrovnalostí kolem jeho smrti bylo nakonec plně zveřejněno a nakonec vyšlo najevo, že Olsona nařídil zabít ředitel CIA Allen Dulles a popravili ho Sidney Gottlieb a Robert Lashbrook, že smrt nebyla ani nešťastnou náhodou, jak se zprvu tvrdilo, ani sebevraždou, jak se uvádělo v pozdější verzi, ale úmyslnou vraždou, která měla zabránit tomu, aby Frank Olson prozradil médiím tajemství zločinů CIA. Americká vláda se zejména obávala toho, že se jejich použití biologických zbraní v Severní Koreji dostane na veřejnost. Teprve v roce 12 bylo veškeré vyšetřování ukončené a rodina od té doby podala na CIA a vládu USA rozsáhlou žalobu za Olsonovu vraždu. Pozdější přepisy odhalily, že rodina byla pozvaná na schůzku s prezidentem Fordem ve snaze odvrátit zničující PR na CIA, a peníze vyplacené rodině měly sloužit pouze k tomu, aby si koupila jejich mlčení. Olsonův syn se však s oficiálním vysvětlením nikdy nespokojil a strávil dvě desetiletí pátráním po událostech smrti otce. Zajímavé je, že za utajení pravdy o Olsonově smrti byli zodpovědní především Dick Cheney a Donald Rumsfeld, kteří se později stali viceprezidentem George Bushe staršího, respektive jeho ministrem obrany.
MK-Ultra-LR-31
V očích CIA byla Olsonova smrt natolik "dokonalou vraždou", že její způsob byl podrobně popsaný v jejich tajné příručce pro atentáty, která byla později zveřejněná. Dokonce izraelský Mossad použil Olsonovu případovou studii při výcviku své atentátnické jednotky jako dokonalý příklad popiratelného atentátu.[81][82][83]
Olsonův příběh je ale složitější než tato jediná smrt. Během desetiletí vyšetřování nabídl bývalý ředitel CIA William Colby Olsonově rodině několik podrobných pravd o smrti, ale den před setkáním s Olsonovými byl William Colby nalezen mrtvý v jezeře poblíž svého domu. Zřejmě byl vyrušený při večeři o samotě, na stole měl ještě nedojedené jídlo a sklenici vína, a zmizel v jezeře. Oficiálně byla stanovená smrt utonutím, ačkoli nebylo vysvětleno, jak a proč k tomu mohlo dojít.
Biologické experimenty CIA zahrnovaly nejen jejich zařízení v Camp Detrick, které bylo hlavním americkým zařízením pro chemickou a biologickou válku, ale také značnou práci ve Velké Británii v podobném zařízení pro biologické zbraně v Porton Down, místě, které neslo svá vlastní temná tajemství zahrnující špionážní agenty obou národů. Spojené království naverbovalo Dr. Bassona z Jižní Afriky[84]a Vladimira Pasečnika,[85], který vedl sovětský program biologických zbraní v Rusku, a také britského vědce Dr. Larryho Forda. Tito muži ve spolupráci se CIA vyvíjeli geneticky upravené nemoci, které by postihovaly pouze skupiny s podobnými vlastnostmi DNA, přičemž jejich výzkum zbraní zahrnoval dýmějový mor, antrax a další smrtící patogeny. Dalším zapojeným vědcem byl lékař Don Wiley z Harvardovy univerzity, který patřil k uznávaným americkým výzkumníkům HIV a který teprve tehdy identifikoval vlastnosti viru HIV, díky kterým je infekční a jak se vyhýbá zničení antigenů v lidském imunitním systému. Don Wiley byl svým úspěchem znepokojený, protože, jak poznamenal, temnou stránkou tohoto objevu bylo, že stejné informace by mohly být použité ke změně relativně neškodných virů v masové zabijáky.
Nedlouho po všech těchto událostech byli všichni zúčastnění muži mrtví. Frank Olson byl zabitý už dříve, o tom jsem mluvil. Doktor Larry Ford byl zabitý výstřelem z brokovnice, který byl označený za sebevraždu. Vladimir Pasečnik zemřel na zjevnou mrtvici a Don Wiley zemřel v roce 2001 na následky zřejmě nešťastného pádu z mostu do řeky. Mnoho dalších vědců bylo nalezeno mrtvých, všichni za podezřelých okolností, které se zdály být spojené s utajováním na vládní úrovni, a u všech byla vyloučená buď přirozená smrt, nebo sebevražda. Ve všech těchto případech se s odstupem času a zpřístupněním odtajněných dokumentů často ukazuje, že každé další úmrtí bylo úmyslným zabitím lidí, kteří věděli příliš mnoho a na které se nedalo spolehnout, že budou mlčet, ze strany CIA a MI6.[86]
Projekt CIA MK-DELTA
Program MK-ULTRA měl také svou zahraniční složku pod krycím názvem MK-DELTA. To byl podobný program s podobným záměrem, ale s hrůzami způsobenými skrytě na nevědomých občanech jiných zemí. Často se stávalo, že agent CIA navázal rozhovor s cizím člověkem v kavárně na chodníku někde v Evropě, nabídl mu, že ho pozve na skleničku, a tu pak okořenil obrovskou dávkou LSD jako nácvik zneškodnění cizích diplomatů nebo hlav států při budoucích tajných operacích. Tímto způsobem bylo zničeno mnoho životů, mnohé z nich osobně Sidney Gottliebem. A nešlo jen o jednotlivce. Sidney Gottlieb a americká armáda měli také zájem na masovém nasazení drog a jejich doprovodných šílenstvích. Uvedu jen dva příběhy z mnoha dalších. Myslím, že pro ilustraci to stačí.
Stanley Glickman
Mladý americký umělec Stanley Glickman seděl v roce 52 na zahrádce jedné pařížské kavárny, když se s ním dal jiný přátelský Američan do řeči a přinesl Glickmanovi nápoj, který byl silně ochucený LSD.[87][88]
Předávkování bylo příliš silné a vyvolalo děsivou psychotickou epizodu. Stanley Glickman upadl do křečí, trpěl divokými halucinacemi a musel být hospitalizovaný. To ovšem bylo součástí plánu, protože byl převezený do místní nemocnice, kde na něj zřejmě čekali američtí lékaři a kde tvrdil, že byl značně fyzicky, psychicky a sexuálně týraný, což zahrnovalo i opakované injekce LSD. Tvrdil, že po jeho kolapsu v kavárně bylo jedním z prvních úkonů amerických lékařů zavedení kovového katétru do jeho penisu a aplikace násilných elektrošoků a opakované injekce dalších halucinogenních drog. V době propuštění z nemocnice se Stanley Glickman psychicky zhroutil, z čehož se již nikdy nevzpamatoval. Už nikdy nemaloval a jeho život zůstal v troskách.
Když se ale začaly šířit zprávy o programu MK-ULTRA CIA a při slyšeních v Kongresu se objevily podrobnosti, Stanley Glickman si uvědomil, že byl jednou z obětí, a co je možná ještě důležitější, dokázal přesvědčivě identifikovat Sidneyho Gottlieba jako muže, který mu do pití přimíchal koření a který dohlížel na mučení kontroly mysli v pařížské nemocnici. Podal žalobu,[89], kterou CIA a americká vláda 16 let mařily a odkládaly, dokud Stanley Glickman nezemřel. Jeho sestra ale v žalobě pokračovala a ta se nakonec dostala až k soudu. Štěstí tomu chtělo, že Sidney Gottlieb byl v té době v USA, kam se vrátil ze svého domova v Indii, aby se tu léčil. Těsně předtím, než musel svědčit u soudu, však Gottlieb v nemocnici náhle zemřel a deník New York Times záhadně uvedl, že jeho rodina "odmítá zveřejnit příčinu jeho smrti". Sidney Gottlieb se zřejmě léčil s lehkým zápalem plic, když "náhle upadl do kómatu", z něhož se už neprobral.
Ovšem další vývoj byl ještě lepší. Soudní proces tedy probíhal bez Sidneyho Gottlieba, ale pak náhle soudce – který se stavěl proti CIA a zjevně směřoval k vynesení podstatného rozsudku proti vládě a Gottliebově pozůstalosti – den před vynesením rozsudku náhle zemřel na údajný "infarkt" v tělocvičně poblíž soudní budovy.[90]
Americká vláda si okamžitě nárokovala pravomoc jmenovat k případu nového soudce a také tak učinila, přičemž tímto novým soudcem se kupodivu stal Kimba Wood,[91], stejný soudce, který stejný případ o dva roky dříve zamítl s tím, že je to nesmysl. Přirozeně rozhodla v neprospěch Stanleyho Glickmana. Později se ale objevilo ještě více důkazů. Glickmanovy nemocniční záznamy dokazovaly, že dva z pařížských lékařů, kteří o něj pečovali spolu se Sidney Gottliebem, se po nějakou dobu podíleli na Gottliebových experimentech s LSD na jednotlivcích. Snad se Glickmanovi naskytne další příležitost, aby se mu dostalo nějakého posmrtného zadostiučinění. Do té doby se snad můžeme spokojit s poťouchle lahodným konstatováním, že to byla právě samotná CIA, kdo navždy umlčel Gottliebova ústa.
Tajemství Pont-Saint-Esprit
Pětašedesát let starou záhadu se investigativním novinářům konečně podařilo vyřešit. V roce 1951 propadli téměř všichni obyvatelé městečka Pont-Saint-Esprit v jižní Francii masové hysterii a šílenství, halucinacím a sebevraždám.[92][93]
Mnoho lidí tehdy zemřelo a desítky jich bylo navlečených do svěracích kazajek a poslaných do psychiatrických léčeben, což byla jedna z nejbizarnějších záhad na světě. Mnoho lidí se pokoušelo vyletět z oken nebo ze střech budov. Jeden muž vykřikl "Já jsem letadlo", než vyskočil z okna ve druhém patře a zlomil si nohy. Jeden muž se pokusil utopit a křičel, že mu břicho rozežírají hadi. Jedenáctiletý chlapec se pokusil uškrtit svou babičku. Jiný viděl, jak mu nohama uniká srdce, a prosil lékaře, aby mu ho vrátil zpět. Časopis Time tehdy napsal: "Pacienti se divoce zmítali na lůžku a křičeli, že jim z těla vyrůstají rudé květy a že se jejich hlavy změnily v roztavené olovo." Nakonec většina z nich buď zemřela, nebo byla umístěna do psychiatrické léčebny. Po desetiletí se předpokládalo, že místní chléb byl nevědomky otráven psychedelickou sloučeninou, a spekulovalo se, že největší místní pekař nevědomky kontaminoval svou mouku námělem, halucinogenní plísní, která někdy napadá žitné obilí. Jeden novinář ale objevil důkazy, že tato tragická událost byla výsledkem tajného experimentu CIA a přísně tajné Divize speciálních operací americké armády. Při této tajné operaci, agenti CIA v rámci experimentu na kontrolu mysli prošpikovali místní potraviny obrovským množstvím LSD.
Jak jsem uvedl dříve, už v roce 50 americká armáda a CIA vyhotovily dobře propracované plány na "zadávání" polních testů různých patogenů jiným národům, přátelským i nepřátelským. Velká část tajných testů LSD a dalších halucinogenů probíhala v Evropě a Asii pod krycími názvy "Projekt třetí šance" a "Projekt Derby Hat". Pro projekt Pont St. Esprit vyslala CIA vědce ze společnosti Sandoz, dodavatele LSD, aby vymysleli věrohodnou historku o příčině. CIA vymyslela a realizovala mnoho takových plánů na infikování mnoha míst v USA i v cizích zemích nejrůznějšími patogeny. Výše zmíněný novinář vyšetřoval smrt Franka Olsona, biochemika CIA, se kterým jsem vás už obeznámil. Tento novinář ale také objevil přepisy rozhovoru mezi agentem CIA a úředníkem farmaceutické firmy Sandoz, který se zmínil o "tajemství Pont-Saint-Esprit" a vysvětlil, že příčinou nebyla plíseň, ale LSD. Dva Olsonovi kolegové dále potvrdili, že incident v Pont-Saint-Esprit byl součástí experimentu na kontrolu mysli, který prováděla CIA a americká armáda. Armáda rozprašovala LSD do ovzduší v celém městě a také kontaminovala místní chléb a další potraviny. Posledním důkazem byl dokument Bílého domu zaslaný členům Rockefellerovy komise během jejího vyšetřování zneužití CIA. Dokument obsahoval jména osob, které CIA pro tuto práci zaměstnávala, a přímo odkazoval na "incident v Pont St. Esprit", přičemž viníkem nebyl samozřejmě nikdo jiný než Sidney Gottlieb.
Američané opět čelí svým zločinům, MK-Ultra-LR-33
Jedním z nejtrvalejších propagandistických mýtů o Americe je mýtus o odhalování a čelení amerických hříchům, na rozdíl od jiných národů, které prý všechno zatajují. V deníku Boston Globe vyšel článek Stephena Kinzera,[94], který napsal, ocituji část pasáže: "Zveřejnění dlouho odkládané zprávy amerického Senátu o zneužívání CIA by mělo Američany přimět k hrdosti…", přičemž uvedl, že je "rozumné, aby Američané byli při čtení této zprávy hrdí, protože jiné země zneužívají lidi a lžou o tom, ale je to pouze Amerika, která zveřejňuje zprávy o svých zločinech". A senátní zpráva "poslouží jako příklad pro ostatní země, které se potýkají s výzvami, jak čelit své minulosti", že přiznat svá pochybení "je známkou síly a vyspělosti", že "je lepší se očistit, než nechat otázky odpovědnosti navždy viset ve vzduchu". Konec citace.
Média skutečně odhalila nanejvýš několik desítek, většinou drobných, případů nezákonností z několika set tisíc hrůz, které se skutečně staly. Opravdu proběhla slyšení v Kongresu, před kterými už byly téměř všechny usvědčující dokumenty zničené a při kterých všichni lhali. Došlo k téměř povinnému přiznání, že "nejméně jeden člověk při těchto prohřešcích zemřel", ovšem s tím, že pravděpodobně nezemřel na následky samotných programů, ale "ze souvisejících zdravotních příčin". Pak, jako na konci chřipkové epidemie, téma jednoho dne prostě zmizelo z dohledu.
Vyšetřování církevního výboru o aktivitách CIA: obsahuje 23 souborů ve formátu .pdf ke stažení podle jednotlivých témat.[95]
V červnu 2005, dlouho poté, co už byly pravdy o MK-ULTRA dobře známé, pak deník Washington Post zveřejnil článek, ve kterém zopakoval pouze toto shrnutí, [96], cituji:
"Ve výpovědi v Kongresu Gottlieb přiznal, že agentura podala LSD až 40 nevědomým jedincům, včetně vězňů a návštěvníkům nevěstinců zřízených a provozovaných agenturou. Nejméně jeden účastník zemřel, když vyskočil z okna v 10. patře hotelu." Konec citace.
Národ, který dosáhl své katarze a rozhřešení od veškerého mediálního humbuku, se nyní mohl znovu zahalit do národní hrdosti, jistý si vědomím, že jeho svatozář je stále neporušená a že Američané jsou stále nadřazení všem ostatním bytostem. Jedním z prvků tohoto tragického skandálu – stejně jako všech předchozích – bylo samozřejmě to, že se vlastně nic skutečného nestalo, ani neodhalilo. Nic se nezměnilo a nikdo nebyl potrestaný. Všichni viníci, vrazi, mučitelé, nelidské zrůdy, které plánovaly a páchaly tuto desítky let trvající sérii hrůz na statisících nevinných lidí, se prostě dostali na svobodu. Sidney Gottlieb odešel ze CIA do důchodu s medailí a obrovskou penzí a všichni ostatní účastníci udělali něco podobného. A to byl konec. Nespočetné tisíce lidí, jejichž životy byly zničeny, byly jednoduše ponechaní svému osudu.
Sidney Gottlieb, MK-Ultra-LR-2
Povězme si něco o tom, kým vlastně byl Sidney Kottlieb. Sidney Gottlieb[97].
Byl americkým chemikem židovského původu, který ve svých 30 letech nastoupil do CIA a během dvou let byl tehdejším ředitelem Allenem Dullesem jmenovaný konstruktérem a vedoucím rozsáhlého a přísně tajného programu MK-ULTRA, který byl zahájený za účelem zkoumání ovládání mysli, programování lidí, vražd a mnoha dalších věcí. Gottlieb byl odborníkem na jedy, zejména ty s psychoaktivními účinky, a rychle se stal známým jako "Černý čaroděj" a "Špinavý trikař". Byl to právě Gottlieb, kdo s prakticky neomezeným financováním CIA inicioval skutečně masivní program zahrnující psychoaktivní drogy, psychické řízení, nejhorší části psychiatrie a psychologie a velké množství smrtících jedů, aby zkoumal a vyvíjel "techniky, které by rozdrtily lidskou psychiku natolik, že by připustila cokoli". Mučení, takzvané koncové výslechy, a nechutně široká škála nelidských zásahů, to vše bylo součástí MK-ULTRA pod vedením Sidneyho Gottlieba.
Nejenže tuto desítky let trvající lidskou ohavnost vytvořil, řídil a usměrňoval, ale aktivně se na její činnosti podílel. Byl to Sidney Gottlieb, kdo osobně předávkoval Franka Olsona LSD, a byla to Gottliebova pravá ruka Robert Lashbrook, kdo Olsona přivedl do bezvědomí a vyhodil ho z okna jeho hotelového pokoje v 10. patře, aby se CIA zbavila potenciálního informátora. Byl to Sidney Gottlieb, kdo domluvil spolupráci s podobně zvrácenými lidskými bestiemi v britském Porton Downu, kde prováděli své koncové výslechy, bezpečně mimo americkou půdu a kde byl Frank Olson svědkem takových hrůz, že plánoval opustit CIA a zveřejnit své poznatky.
Byl to Sidney Gottlieb, kdo odcestoval do Paříže s otrávenou zubní pastou, kterou osobně doručil Larrymu Devlinovi, šéfovi pobočky CIA, aby ji podal premiérovi Patrice Lumumbovi, ačkoli Devlinovi se ho podařilo zabít jinými prostředky. Byl to Sidney Gottlieb, kdo jednal prostřednictvím šéfa CIA Allena Dullese na příkaz amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera, aby "zlikvidoval" Lumumbu a otevřel tak Kongo americkému obchodu.[98][99][100][101]
Byl to Sidney Gottlieb, kdo zosnoval stovky plánů na zavraždění kubánského Fidela Castra, zejména včetně všech pokusů spojených s jedem, jako jsou doutníky, mokré obleky a plnicí pera. Pokud to nevíte, Fidel Castro vytvořil Guinnessův rekord, když přežil 638 pokusů o atentát ze strany Američanů.[102][103][104][105]
Byl to Sidney Gottlieb, kdo zařídil, aby byl kapesník iráckého generála Abdula Karima Kásima kontaminován botulínem při dalším pokusu o atentát,[106], vyvinul otrávené čokolády a cigarety určené pro Džamála abd an-Násira z Egypta[107]a pravidelně cestoval se svou diplomatickou taškou obsahující vyvinuté biotoxiny CIA, které měly napodobit endemickou nemoc v dané oblasti, nebo se speciálně vypěstovanými smrtícími viry.
Byl to právě Sidney Gottlieb, kdo plánoval a financoval aktivity Dr. Ewena Camerona v Kanadě při jeho takzvaných psychických tripových experimentech, které zcela zničily životy mnoha lidí a nakonec stály kanadskou vládu desítky milionů dolarů na odškodném. Byl to Sidney Gottlieb, kdo byl zodpovědný za tisíce Duplessisových dětí, které byly mučené a zabité, a kdo financoval Doktora Harrise Isbella při jeho výzkumných experimentech v oblasti psychiatrického programování lidí. Isbell je nejznámější tím, že kdysi podával skupině mužů obrovské dávky LSD 77 dní po sobě a že pro Gottlieba "testoval" na zajatých obětech více než 800 toxických chemických sloučenin. Byl to právě Sidney Gottlieb, kdo ve spolupráci s ministrem obrany Robertem McNamarou pomáhal vymyslet a realizovat masivní program mučení a pokusů na lidech ve Vietnamu známý jako program Phoenix[108]a jeho genocidní "Projekt 100000,[109], kdy týmy agentů CIA prováděly širokou škálu Gottliebových mučících a jiných experimentů, po kterých následovaly popravy. Sidney Gottlieb také plánoval a financoval velkou část pokusů na lidech, které prováděli Lauretta Benderová,[110], Albert Kligman,[111]Eugene Saenger,[112], Chester Southam,[113]a nepochybně i mnozí další.
Právě Sidney Gottlieb, který byl tak fascinovaný potenciálem psychotropních a halucinogenních sloučenin ovládat mysl, byl zodpovědný za kontaminaci potravin a aerosolový rozprašovač smrtelně účinné sloučeniny LSD ve vesnici Pont-Saint-Esprit ve Francii v srpnu 51, který způsobil silnou masovou psychózu, po které téměř všichni obyvatelé vesnice buď zemřeli, nebo byli trvale uzavření v psychiatrických léčebnách. Sidney Gottlieb byl vyhlídkami na halucinogeny natolik uchvácený, že se dohodl s farmaceutickou společností Eli Lilly na výrobě jedné zásilky více než sta milionů dávek LSD.
Sidney Gottlieb navrhl a schválil programy CIA související se sexem, jako byla operace Midnight Climax a mnoho dalších, ze kterých mnohé zahrnovaly efektivní odchyt dětí nebo mladých žen, jejich dlouholeté fyzické, sexuální a psychické zneužívání a následné vypuštění na svobodu jako robotických nástrojů. Sidney Gottlieb zařídil mnoho "bezpečných domů", kam jeho naprogramované ženy lákaly oběti, aby je nevědomky krmili velkými dávkami LSD a kromě sexu se věnovali všem možným nelidským činnostem. Opakovaně se objevovaly příběhy, zřejmě věrohodně zdokumentované, o stěnách těchto domů pokrytých fotografiemi nahých a spoutaných žen, které byly bičované a mučené. Sidney Gottlieb byl nelidský predátor nejhoršího druhu. Záměrně vyhledával a obvykle si vybíral pro své tisíce pokusných osob a obětí děti, vězně, chudé lidi, drobné kriminálníky a duševně nemocné, protože u nich byla "nejmenší pravděpodobnost, že budou braní vážně, kdyby měli tu drzost si stěžovat", že je američtí vládní úředníci omamují, zneužívají a mučí.
Právě Sidney Gottlieb nebo jeho skupina byli zodpovědní za naprogramování velké části lidí, jako byli vrah Roberta Kennedyho Sirhan Sirhan a geniální student Ted Kaczynski, a je pravděpodobné, že Gottliebova skupina byla také zodpovědná za koncepci a naprogramování "vražd Zebra", které vyústily v náhlou vlnu téměř 100 nesmyslných náhodných vražd bez jakéhokoli náznaku motivace, které se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století prohnaly Kalifornií. Tyto a mnohé další sériové vraždy, které sužovaly Kalifornii po většinu desetiletí, měly příliš podobné vzorce, než aby se jednalo o náhodu, a všechny byly spojené s příliš mnoha stejnými lidmi a institucemi, než aby se daly považovat za náhodné události.
Ačkoli se Sidney Gottlieb podílel na přípravě a realizaci některých z nejtajnějších a nejsmrtonosnějších – a obscénně nelidských – misí CIA, nezdálo se, že by Gottlieba nemorální rozměr jeho práce alespoň trochu trápil. Před senátním výborem vypověděl, že ačkoli jeho aktivity v rámci MK-ULTRA mohou "při zpětném pohledu znít krutě" a někdo by je mohl označit za vraždu, byly ospravedlnitelné jako záležitost národní bezpečnosti.
A Tim Wiener, píšící nekrolog v New York Times 10 března 99,[114][115]označuje Gottlieba jednoduše jako "muže, který přinesl LSD do CIA" a říká nám, že to byl "génius", který se pouze "snažil prozkoumat hranice lidské mysli pro svou zemi" a zároveň "hledal náboženský a duchovní smysl svého života". Podle Wienera Gottlieb "strávil svá pozdější léta péčí o umírající pacienty", a to v pěkné vesnici na úpatí Blue Ridge Mountains, přičemž poznamenává, že CIA udělila panu Gottliebovi medaili za zásluhy o zpravodajskou činnost. Wiener sice poznamenal, že Gottlieb svými pokusy na nevědomých subjektech porušil norimberské normy, podle nichž ti samí Američané popravovali nacistické lékaře za zločiny proti lidskosti, ale nepoznamenal, že Gottlieb byl rozhodně mnohem větší zrůda, než jakou kdy vyprodukovali samotní nacisté. Že jeho zločiny byly také proti lidskosti a svým rozsahem, trváním a stupněm byly rozsáhlejší než cokoli, co se dělo v Hitlerově Německu. Sidney Gottlieb však místo stíhání a popravy byl odměněný pochvalou a medailemi. Takové je americké pokrytectví. A bájného New York Times, který opět vydal svůj tradiční zářivý nekrolog tohoto psychopata.
Z této parády nemohl být vynechán ani britský Independent, který nám tak dojemně sdělil, že "Gottliebův život po skončení činnosti CIA připomínal snahu o odčinění. Se svou ženou Margaret strávil 18 měsíců v Indii, kde vedl nemocnici pro malomocné. Poté se vrátil na venkov ve Virginii, kde se věnoval dvěma dlouholetým koníčkům, lidovému tanci a pasení koz. Poslední léta života věnoval práci v hospici, kde se staral o umírající.[116]
Také John Marks ve své knize "Hledání mandžuského kandidáta" hloupě tvrdí, že Gottlieb byl "nepochybně vlastenec, člověk s velkým důvtipem", který své činy nikdy neprováděl "z nelidských důvodů", ale naopak "myslel si, že dělá přesně to, co je potřeba. A v kontextu doby, kdo by se s ním hádal?". Takže prostě "loajální služebník americké vlády[117]
Stejně jako jsou známí nacisté z koncentračních táborů, kteří prováděli nelidské experimenty na vězních a obětech, by měla být známá i jména psychopatů, kteří se podíleli na těchto bestiálních projektech pod MK-ULTRA.
Sidney Gottlieb je samozřejmý. Dalšími lidmi jsou vedoucí nebo dílčí vedoucí projektu. Lidé jako
· Dr. John Gittinger,
· Harris Isbell,
· James Keehner,
· Lauretta Benderová,
· Albert Kligman,
· Eugene Saenger,
· Chester Southam,
· Robert V. Lashbrook,
· Harold Abramson,
· Charles Geschickter,
· Ray Treichler
a mnoho dalších.
Stejně tak bylo mnoho takových osob, které prováděly tyto "pokusy" na lidech na nejlepších amerických vysokých školách a univerzitách, v nemocnicích, výzkumných nadacích a psychiatrických ústavech. Ctihodní lékaři, vážení psychiatři.
Ještě závěrem bych k tomu ještě něco rád doplnil.
Vznik MK-ULTRA se totiž časově shodoval s dovozem 500000 německých válečných zajatců z Německa do USA. Možná víte nebo nevíte o Eisenhowerových táborech smrti, kde je teď prokázáno, díky knize Jamese Bacquea s názvem Další ztráty, že americká armáda, na příkaz svých vrcholových šéfů, zabila v amerických koncentračních táborech v Německu 10 až 14 milionů Němců – v letech po skončení války, přibližně od roku 44 do roku 48. Asi milion jich bylo zastřeleno, zbytek pracoval a zemřel hlady.
Dwight Eisenhower vydal rozkaz, že všichni němečtí civilisté, kteří se pokusí přinést těmto německým zajatcům jídlo, budou na místě zastřelení, a mnozí z nich byli zastřelení. Právě v této době bylo z těchto táborů v Německu do USA převezeno 500000 německých válečných zajatců pod deklarovanou záminkou, že "je Američané budou moci lépe nakrmit. Nepodařilo se mi najít žádnou věrohodnou dokumentaci o tom, že by tito němečtí zajatci někdy opustili USA. Americká vláda tvrdí, že všichni byli v roce 48 odeslaní zpět do Německa, ale pro toto tvrzení neexistují žádné důkazy. Ani Mezinárodní červený kříž, který měl všechny tyto přesuny na starosti, ani americké vojenské záznamy, ani nikdo jiný nemá žádné záznamy o tom, že by se Němci vrátili z USA kamkoli do Evropy.
To se shoduje s přesunem celého personálu jednotky 731 Širo Išiiho, který měl za úkol provádět experimenty podobné a související s MK-ULTRA, do USA a také s vytvořením amerického Centra pro kontrolu nemocí, které, jak většina z nás neví, bylo, a domnívám se, že stále je, jednotkou americké armády, a nikoliv civilní zdravotnickou organizací. Ve skutečnosti americké Centrum pro kontrolu nemocí funguje mimo jiné jako americký vojenský distributor biologických patogenů a mnoho Išiiho zaměstnanců bylo do Centra pro kontrolu nemocí vysláno při jeho vzniku. To vše naznačeuje a vede mě k závěru, že němečtí váleční zajatci v USA byli všichni použití jako "experimentální materiál" někde pod celkovým zastřešením MK-ULTRA a že všichni zemřeli.
Závěr
Závěrem tohoto druhého dílu bych chtěl ještě doplnit, že všechny informace, které jsem probíral, mám postahované v rámci pdf dokumentů, archivních záznamů, dobových článků a dalších materiálů a dokumentů. Plus mám k dispozici kolem 150 odkazů, kde jsou případy, které jsem popisoval, uvedené včetně dalších podrobností. Pokud bych ale každý případ rozebíral ještě podrobněji, bylo by to už příliš zdlouhavé a zbytečně bychom se pachtili v podrobnostech. Nicméně veškerá data, údaje, informace mám zdrojované zhruba sto padesáti odkazy, které se mě ale do popisu na kanál Odysee nevejdou, protože je tu znakové omezení 5000 znaků. Pokud máte zájem o konkrétní odkazy ve vztahu ke konkrétní kauze, určitě mě nechte komentář na kanále Odysee, a odkazy ke konkrétní kapitole zašlu. Nebudu posílat kompletní odkazový aparát, protože tohle mě stálo spoustu nocí, dřel jsem na tom zhruba čtvrt roku souběžně s dalšími pořady, po nocích, protože přes den nemám čas, přes den pracuju v civilní práci, také mám svůj soukromý život a také vysílám na SVCS, tak to musím nějak rozčlenit, protože nechci zanedbávat soukromé záležitosti, na tomto světě jsme jen jednou, a proto bychom svůj život měli zasvětit radostným věcem, nikoli jen práci, ale dřel jsem na tom více než tři měsíce včetně samotných překladů dokumentů, článků a archivních materiálů, což je také obrovský žrout času. Takže nebudu zasílat kompletní seznam odkazového aparátu, protože je to jakési mé knowhow, ale dílčí záležitosti nemám naprosto žádný problém zaslat.
Děkuju vám za pozornost, kterou jste mě věnovali až do konce, a věřím, že jsme společně dospěli k dalším obřím odhalení zákulisí za fasádou učesaných kulis moci, které v našich hlavách udržují mainstreamová média. Hra na hodného a zlého, pečlivé udržování architektoniky moci, mýty a vystavované kulisy moci. Korporátní média představují ideologickou clonu a psychologickou bariéru předtím, abychom se tyto skutečnosti dozvídali v čiré syrové formě. Budu rád, když budete hojně komentovat pod pořadem, když mě zanecháte vaše postřehy, návrhy, názory, dojmy, a hlavně když se zaregistrujete na kanál Odysee, a kliknete na tlačítko Odebírat v rámci tohoto kanálu, abyste nezmeškali další pořady u nás na SVCS studiu TR. Prosím také sdílejte tento pořad i minulý díl, protože to je velmi důležité, aby se takové informace dozvídalo co nejvíce lidí. Ještě doplním, že na kanále Odysee jsem rozčlenil kapitoly podle časů, na které můžete kliknout, a pustit si tak vybranou kapitolu, takovou, kterou chcete. To výrazně zpřehlední všechny tyto oba díly. Dělal jsem to tak u Krvavé historie CIA, Utajených démonů Nacismu i u 11 září. Kliknete na časové razítko na časovou značku, a pustíte si požadovanou kapitolu.