Druhý díl se zaměřuje na tajemné a kontroverzní operace CIA v historii. V úvodní kapitole dojde ke krátké rekapitulaci předchozích dílů. Následující kapitoly se pak věnují konkrétním tématům. Jednou z kapitol je atentát na Johna F. Kennedyho a otázka, zda měla CIA s jeho zavražděním něco společného. Další kapitola se bude věnovat obviněním, že CIA podporovala pašování drog z jihovýchodní Asie do celého světa a praní špinavých peněz z tohoto byznysu. Zabývat se budeme také zakládáním offshorů v daňových rájích, což bylo dalším způsobem, jak prát špinavé peníze. Dále se budeme věnovat Operaci Phoenix, která byla součástí války ve Vietnamu, a Operaci Chaos, která se zaměřovala na špionáž v USA. Kapitola o Chile se bude zabývat CIA a její účastí na pádu prezidenta Salvadora Allendeho v roce 1973. Dalším tématem budou výslechy šéfů CIA v americkém Kongresu a to, jak se snažili odpovídat na otázky týkající se jejich operací. V poslední kapitole se budeme zabývat otázkou, zda CIA drancuje státy ve prospěch korporací a zda zápas proti komunismu byl jen zástěrkou pro získávání suverenity a moci.
Úvod
V minulém díle jsme si položili základy prvních operací CIA, kterými se tato agentura učila režírovat a zorchestrovat vyvolávání nepokojů a občanských válek v případě, kdy nějaký režim ohrožoval americké zájmy. Podívali jsme se na Írán v roce 1953, kdy CIA vyvolala svržení Mohammada Mossadegha a nastolila režim šáha Rézy Páhlavího, potom Guatemalu v roce 1954, opět svržení Jacobo Armáze Guzmána, Kongo v roce 1960 a svržení Patrice Lulumby, nebo snahy o likvidaci Fidela Castra na Kubě. Prosím, pokud jste neslyšeli první díl, určitě si ho pusťte, abyste měli kontinuitu pokračování do dílu dnešního, je to skutečně velmi potřeba.
Atentát na JFK (22. listopad 1963)
S atentátem na Johna Kennedyho je spojovaný osamělý americký střelec Lee Harvy Oswald. Pojďme si nejprve něco o něm povědět.
V pátek 27. září 1963 v 11 hodin dopoledne vstoupil do kanceláře kubánského konzulátu mladý Američan. Řekl Silvii Duranové, že se jmenuje Lee Harvey Oswald a že potřebuje kubánské tranzitní vízum. Oswald oznámil Duranové, že plánoval odjet za tři dny a zůstat na Kubě několik týdnů. Poté se hodlal přesunout do Sovětského svazu. Aby prokázal svou totožnost, ukázal Oswald Duranové svůj cestovní pas, korespondenci s Americkou komunistickou stranou, členskou průkazku výboru Fair Play for Cuba, novinový výstřižek o své činnosti v New Orleansu a fotografii Oswalda ve vazbě v doprovodu dvou policistů.
Silvia Duranová byla vůči Lee Harveymu Oswaldovi podezřívavá. Nedokázala pochopit, proč se Oswald předem nepřihlásil kontaktováním Komunistické strany Kuby. Duranová mu řekla, že k žádosti o vízum na Kubu bude potřebovat pasovou fotografii. Za hodinu se Oswald s fotografií vrátil. Duranová pak Oswaldovi řekla, že mu nemůže vydat tranzitní vízum bez potvrzení, že má povolení k cestě do Sovětského svazu. Oswaldovi bylo řečeno, že bude trvat nejméně sedm dní, než mu bude tranzitní vízum vydané. Oswald odpověděl, že může zůstat pouze tři dny.
Duranová řekla Lee Harveymu Oswaldovi, že bude muset navštívit sovětské velvyslanectví, aby získal potřebné dokumenty. To také udělal, ale vicekonzul Oleg Nečiperenko ho informoval, že žádost o vízum bude zaslaná na sovětské velvyslanectví ve Washingtonu a potrvá asi čtyři měsíce. Oswald se tedy ve čtyři hodiny vrátil na kubánský konzulát a řekl Duranové, že byl na sovětském velvyslanectví a že jsou ochotni mu vízum ihned vydat. Duranová zavolala na velvyslanectví a bylo jí řečeno, že Oswald lhal a že vízum bude vydané až za nějakou dobu. Po krátké hádce Oswald konzulát opustil. Oswald musel projít šestkrát kolem nově instalované kamery CIA v rámci operace LIERODE.
Sledovací program CIA fungoval a v pondělí 30.září 1963 Anne Goodpastureová zaznamenala podrobnosti Oswaldových návštěv na kubánském konzulátu. Jak Goodpastureová poznamenala, dva typy "bezpečnostních" informací, které pobočku CIA nejvíce zajímaly, se týkaly "amerických občanů, kteří navazují nebo udržují kontakty s kubánskými a sovětskými diplomatickými orgány", a "cest na Kubu amerických občanů nebo rezidentů".
Později vyšlo najevo, že pobočka CIA v Mexiku už Silvii Duranovou sledovala. Podle Winstona Scotta a Davida Atleeho Phillipse, program sledování CIA odhalil, že Duranová měla poměr s Carlosem Lechugou, bývalým kubánským velvyslancem v Mexico City, který v roce 1963 působil jako velvyslanec Fidela Castra při OSN.
Když byl krátce po atentátu na Johna Kennedyho v Dallasu Lee Harvey Oswald zatčený, Duranová v něm okamžitě poznala muže, který 27. září toho roku navštívil kancelář kubánského konzulátu. K tomu přispěl i nález jména Duranové a telefonního čísla v Oswaldově adresáři. K vazbě Lee Harvyho Oswalda na Kubu a Sovětský Svaz se za chvíli ještě vrátím. Den po Kennedyho vraždě, 22. listopadu 1963 spěchal jeho bratr Robert Kennedy za velitelem CIA Johnem McConem s jedinou otázkou. Měla v tom prsty CIA? Jako bratr měl právo se na to ptát. Nebylo to nezvyklé, proč by neměl. Chtěl znát odpověď na tuto otázku. Chtěl mít jistotu, bylo to přece přirozené. Zavraždili jste mi bratra?
Jisté však bylo, že John McCone by nic takového nepřiznal. Žádný šéf CIA přece nepřizná, že byl zapletený do vraždy prezidenta. Ani ten bývalý Allan Dulles. Proč by bývalý šéf CIA vraždil prezidenta. Prezident ho vyhodil, a Dulles neměl žádné nástroje k tomu, aby zabil prezidenta. A proč by to dělal? Aby ukázal, že ho neměl rád? To přece prezident dobře věděl. Nový americký prezident Lindon Johnson ustanovil komisi, která se měla zabývat Kennedyho vraždou. Tuto komisi ale vedl Allen Dulles, přestože se s Kennedym vůbec neměl v lásce, a přestože ho Kennedy zbavil místa. Dulles se nechal nafilmovat při své návštěvě Dallasu.
Charles Cabell, zástupce ředitele CIA a také bratr tehdejšího starosty Dallasu Earle Cabella, při vyšetřování pomáhal. O několik měsíců později nejvyšší soudce Earl Warren předkládá prezidentovi závěry své vyšetřovací komise. Prý nešlo o žádné spiknutí. Lee Harvy Oswald jednal sám. Allen Dulles jednoznačně sabotoval Warrenovu vyšetřovací komisi jak mohl. Nechtěl přece, aby komise cokoli zjistila. Bylo to účelové. Bylo ale nařízeno, aby CIA poskytla veškeré dostupné informace. CIA doslova vyprázdnila všechny složky týkající se Kennedyho vraždy.
V dokumentech se ale nenašel jakýkoli důkaz o spiknutí, zcela jistě nic o tom, že by CIA byla nějakým způsobem do akce zapojená. Osobně si nedovedu představit, aby se CIA podílela na vraždě amerického prezidenta, je to něco nepředstavitelného. Dovedu si představit hodně věcí, kdo mě znáte, tak je vám to určitě jasné, ale až takové spiknutí si představit nedovedu. To nevylučuje, že se to nemohlo stát, protože všechny dokumenty nebyly odtajněné ani Donaldem Trumpem, ale je to věc, která prostě není dokázaná. Tak tady nebudu rozvíjet nějaké divoké teorie a spekulace. Lidé z toho vytvořili kultovní záležitost. Americký kongres spustil vyšetřování za 6 milionů dolarů. Ale nic se nevyšetřilo. Stejně jako v Česku, tak ani ve Washingtonu lidé neumějí držet jazyk za zuby. A hlavně pokud jde o tak dlouhou dobu a o tak velké peníze, kdyby to někdo mohl prodat médiím nebo novinářům, tak by to už dávno udělal. Nic nelze takhle dobře ututlat.
Tisíce lidí z FBI, CIA, armády, Pentagonu, by muselo udržet tajemství o vraždě Kennedyho. Faktem je, že vražda Kennedyho je největším tajemstvím Ameriky. Byla to pohnutá doba, protože CIA se spřáhla s mafií v pokusech o likvidaci Fidela Castra, stejná mafie nenáviděla Kennedyho, protože se od ní odvrátil po vstupu do Bílého domu stejně jako ho nenáviděla armáda i CIA za to, že byl příliš měkký na Kubu a na Fidela Castra. Podle mě Castro neměl absolutně žádný důvod organizovat atentát na Kennedyho. Byl si zatraceně dobře vědom, že by Američané rozmetali Kubu na padrť letectvem ve zběsilé mstě, která by následovala. Nicméně zase věděl, že by ho Sovětský Svaz podržel v protiodvetě, a do toho zase Američané jít nechtěli v obavách před jaderným konfliktem viz karibská krize. Ano, Fidel Castro věděl, že mu Američané mnohokrát usilovali o život, ale také věděl, že by účastí na atentátu tu situaci desetkrát zhoršil a stal by se štvancem. Spíš v tom podle měl prsty deep state. Můžeme se bavit o tom, jestli CIA, nebo armáda nebo mafie nejen ta chicagská. Ale určitě ne Fidel Castro.
CIA a drogy v Laosu
V roce 1966 byl důstojník CIA Ted Shackley pověřený vedením tajné války CIA v Laosu. Svým zástupcem jmenoval Thomase G. Clinse. Právě v tomto okamžiku se Ted Shackley a jeho "tajný tým" zapojili do obchodu s drogami. Činili tak prostřednictvím generála Vang Paa, vůdce protikomunistických sil v Laosu. Vang Pao byl hlavní postavou obchodu s opiem v Laosu. Aby mu pomohl, využil Ted Shackley své úředníky a prostředky CIA k sabotáži konkurenčních drogových pašeráků. Nakonec Vang Pao získal monopol na obchod s heroinem v Laosu. V roce 1967 důstojníci CIA Ted Shackley a Thomas Clines pomohli Vang Paovi získat finanční podporu pro založení vlastní letecké společnosti Zieng Khouang Air Transport Company, která přepravovala opium a heroin mezi Long Tiengem a Vientianem.
Důstojníci CIA Ted Shackley a Thomas Clines zorganizovali v roce 1968 schůzku v Saigonu mezi drogovými pašeráky a Vang Paem za účelem vytvoření operace pašování heroinu z jihovýchodní Asie do Spojených států. Ted Shackley do své drogové operace zapojil i další osoby. Patřil k nim Richard Armitage, důstojník amerického námořnictva, který působil v saigonském Úřadu pro námořní operace USA, a generála Richarda Secorda.
Od konce roku 1973 do dubna 1975 vypláceli Ted Shackley, Thomas Clines a Richard Armitage z tajného opiového fondu Vang Pao se sídlem v Laosu mnohem více peněz, než bylo potřeba k financování i velmi intenzivního projektu Phoenix ve Vietnamu. Peníze, které převyšovaly částku použitou ve Vietnamu, generál Richard Secord a agent CIA Thomas Clines tajně propašovali z Vietnamu ve velkých kufrech a převezli je do Austrálie, kde je uložili na tajný osobní bankovní účet, ke kterému měli soukromý přístup Ted Shackley, Thomas Clines a Richard Secord. Ve stejném období mezi lety 1973 a 1975 agenti CIA Ted Shackley a Thomas Clines způsobili, že tisíce tun amerických zbraní, munice a výbušnin byly tajně vyvezené z Vietnamu a uložené v tajné "skrýši" ukryté uvnitř Thajska. Tyto peníze se s pomocí Rafaela Quintera dostaly do Nugan Hand Bank v australském Sydney.
Banku založili Michael Hand, agent CIA v Laosu, a Frank Nugan, australský podnikatel. Po konci války ve Vietnamu roku 1975 byl námořní důstojník Richard Armitage vyslaný agentem Tedem Shackleym z Vietnamu do Teheránu. Richard Armitage zřídil v Íránu tajný "finanční kanál" uvnitř Íránu, do kterého mohly být ukládány tajné finanční prostředky na drogy Vang Paa z jihovýchodní Asie.
Tento kanál sloužil jako prostředek pro tajné financování Shackleyho "Tajného týmu", soukromých černých" operací CIA v Íránu, určených k vyhledávání, identifikaci a vraždění socialistických a komunistických sympatizantů, které Ted Shackley a členové jeho Tajného týmu považovali za "potenciální teroristy" proti íránské vládě šáha Rézy Páhlavího v Íránu. Na přelomu let 1975 a 1976 si Ted Shackley a Thomas Clines najali dalšího agenta CIA Edwina Wilsona, aby odcestoval do íránského Teheránu a vedl v Íránu tajný "protiteroristický" program atentátů zmíněného tajného týmu. Musíme si uvědomit, že tehdejší íránský režim byl dosazený CIA od roku 1953. Vzpomínáte si na operaci Ajax a svržení socialisty Mohammada Mossadegha? Šáhův režim byl dosazený a udržovaný Američany, a proto tu Američané mohli provozovat takovéto polovojenské žoldácké podniky. Tyto tajné podniky financovali z peněz získaných z pašování drog předtím v Laosu a jihovýchodní Asii. Takže agent CIA Edwin Wilson, který jel předtím v drogách z Laosu, teď vedl tajný protiteroristický program v Íránu na příkaz Teda Shackleyho a Thomase Clinese.
S nimi jel také v drogách generál Richard Secord. A o něm teď bude řeč. Totiž v roce 1976 se generál Richard Secord přestěhoval do íránského Teheránu a stal se náměstkem náměstka ministra obrany v Íránu, který měl na starosti blízkovýchodní divizi Úřadu pro podporu bezpečnosti obrany. V této funkci generál Secord fungoval jako hlavní operační důstojník amerického ministerstva obrany na Blízkém východě, který měl na starosti zahraniční vojenský prodej amerických letadel, zbraní a vojenského vybavení blízkovýchodním zemím, které byly spojenci USA. V letech 1977 až 1979 provozoval námořní důstojník Richard Armitage firmu s názvem The Far East Trading Company.
Tato společnost byla ve skutečnosti pouhou "zástěrkou" pro Armitageovy tajné operace vyvádějící peníze z Vang Paových obchodů s opiem z jihovýchodní Asie do Teheránu a do Nugan Hand Bank v Austrálii, aby financovala takzvaný protiteroristický program vražd tajného týmu" Teda Shackleyho a Thomase Clinea. Jen opět připomenu, že Nugan Hand Bank byla australská banka, kterou založili agent CIA v Laosu Michael Hand, a australský podnikatel Frank Nugan, a v této bance prali obrovské peníze z drog z jihovýchodní Asie. Tento tajný tým" stále využíval Nugan Hand Bank k ukrytí svých nelegálních zisků z prodeje drog a zbraní. Tato australská Nugan Hand Bank byla vážně zajímavá. Prezidentem Nugan Hand Bank byl admirál Earl Yates, bývalý náčelník štábu pro strategické plánování amerických sil v Asii.
Dalšími řediteli banky byli Dale Holmgree, který také pracoval pro Civil Air Transport, což byla společnost vlastněná CIA) a generál Edwin Black (velitel amerických jednotek v Thajsku během války ve Vietnamu). Washingtonskou pobočku Nugan Hand Bank řídil George Farris (agent CIA ve Vietnamu) a právním poradcem banky byl William Colby, samotný bývalý šéf CIA před Richardem Helmsem. Banka se postupně rozrostla a měla dokonce pobočky nebo filiálky ve 13 zemích.
Banka se ale bankovní činností zabývala jen velmi málo. Co ale dělala, bylo shromažďování, přesouvání, vybírání a vyplácení velkých částek peněz. V roce 1980 byl australský podnikatel a spoluzakladatel banky Frank Nugan nalezen mrtvý ve svém autě. Ve stejné době zmizel i jeho spoluzakladatel Michael Hand. CIA brutálně likvidovala stopy, aby tito dva zakladatelé banky nemohli mluvit. Australské úřady byly nucené banku vyšetřovat. Zjistily, že Ricardo Chavez, bývalý agent CIA, který byl spolu s dalšími agenty CIA Thomasem Clinesem a Rafaelem Quinterem spolumajitele společnosti API Distributors, se pokoušel banku ovládnout.
Komise pro korporátní záležitosti Nového Jižního Walesu dospěla k závěru, že Chavez pracoval ve prospěch Thomase Clinese, Rafaela Quintera a Edwina Wilsona. Ovšem komise nebyla schopná nebo ochotná prozkoumat spojení mezi CIA a bankou Nugan Hand. Tady vidíme zcela jasné průkazné materiály, jak důstojníci a agenti CIA obchodovali s heroinem, kokainem, opiem drogami, prali peníze přes banky, odváželi je v kufrech bez celních kontrol do Austrálie, dokonce si spolu s laoským pašerákem zřídili vlastní soukromou aerolinku, pomocí které převáželi drogy opět bez celních kontrol přímo do USA.
Vyprané peníze z drog měli zašité v australských kontech, ke kterým měli přístup nejen agenti CIA, ale i místní podnikatel.
Prostě otřesné. Takto nějak podobně to celých 20 let CIA prováděla v Afghánistánu, což jsem probíral ve druhém díle mého dvoudílného speciálu o 11. září. Akorát že ještě nemáme k dispozici kompletní analýzu a rozbor jmen, kanálech, částek peněz, bankách, účtech, pašerácích a přepravcích. Ale ještě vám povím, jak taková pračka firem agentů CIA funguje po světě, protože ta schémata jsou víceméně pořád stejná. Tajný tým agentů CIA Ted Shackley, Thomas Clines, generál Richard Secord, Ricardo Chavez, Rafael Quintero, Albert Hakim, Edwin Wilson, William Francis Buckley a Richard Armitage založili po celém světě několik společností a dceřiných firem, jejichž prostřednictvím utajovali operace "Tajného týmu". Mnohé z těchto společností byly založené ve Švýcarsku. Některé z nich byly např. Lake Resources, Inc, The Stanford Technology Trading Group, Inc a Companie de Services Fiduciaria. Další společnosti byly založené ve Střední Americe, např. CSF Investments, Ltd. a Udall research Corporation. Některé z nich byly založené přímo ve Spojených státech Edwinem Wilsonem. Byly to třeba Orca Supply Company na Floridě a Consultants International ve Washingtonu, D.C. Prostřednictvím těchto společností "Tajný tým" vypral stovky milionů dolarů z tajných peněz z obchodů s opiem přes pašeráka Vang Paa z Laosu.
Pračky peněz přes offshory
Takhle ale fungují schémata všech globálních praček peněz světové mafie. Nemusíme koneckonců chodit daleko. Na veřejnost se vynořila zajímavá napojení ředitele ČT Petra Dvořáka na spolumajitele Kellnerova PPF Ladislava Bartoníčka. Petr Dvořák je totiž finálním majitelem firmy Globeinvest One BV, a to opět s pověřeným ředitelem PPF Ladislavem Bartoníčkem.
A teď to začne být zajímavé, a na tom je krásně možné ověřit, jak to ti globalističtí kádři umí zašmodrchat ty různé majetkové struktury, vlastnické struktury a propojení. Protože majitelem té holandské Globeinvest One je další nizozemská společnostTilia Netherlands Holding, BVse sídlem na stejné adrese.Tu Tiliu vlastní nizozemská společnostAilit Holding, BVse sídlem také na stejné adrese.Tu vlastní kyperská společnostGryphis Invest Limited,kterou vlastní pro změnu česká společnostPaphos Invest, s. r. o.,a tuto českou společnost vlastnídva bývalí manažeři PPFZbyněk Štěrba a Petr Havlíček.
A tuto českou společnost vlastní další, ale jiná kyperská společnostMechini Holdings Limited,kterou vlastní společnost Verde Trading Inc,se sídlem na Britských panenských ostrovechna adrese, která vede k řadě podniků známých z Panama Papers.
Já to uvádím jen jako příklad, jak je velmi obtížné z těch zašmodrchaných propojení, částí akcií, vlastnických práv, pověření a majetkových struktur na mezinárodní úrovni rozplést tu stopu, jak za sebou globální mafie tu stopu zametá. Druhý příklad taky z Česka na začátku takzvané pandemie roku 1920. Ministerstvo zdravotnictvíještě za časů Adama Vojtěcha (ANO)kupovalo za státní miliardypro nemocnice desetinásobněpředražené čínské respirátoryFFP2,nevhodné pro zdravotníky,od prázdných schráneks neznámými vlastníky,s jednatelibílými koňmi v exekucícha bydlištěm na radnicianebo sídlící v daňovém rájiv tomto případě Belize.
LA Factory s.r.o. Lanškroun,
respirátory 1,2 miliardy korun
RECEA PRAGUE s.r.o. Praha,
respirátory 310 milionů korun
De Sol investment s.r.o. Praha,
respirátory 300 milionů korun
Tyto firmy byly prázdné schránky,nevykazovaly žádnou činnost,neměly zaměstnance,a měly minimální nebo žádné tržby. Podrobně to tu nebudu rozvádět, brzdil bych spád příběhu.
Třetí příklad, česká ČSSD a jen střípek napojení na globální světovou mafii.
Pamatujeme si na firmu Tardigrad International Consulting, která vyhrála soutěž ministerstva vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) na dodávku antigenních testů pro děti ve školách. Firma Tardigrad International Consulting má sídlo v hotelu na letišti v Ruzyni, do nedávna neexistovaly žádné roční uzávěrky, a její základní kapitál byl 1000 Kč. Přesto získala státní zakázku za 238 milionů korun. Začínala ve Skotsku, pak přesídlila do Dubaje, ale sídlo měla také v ukrajinské metropoli. Původně byla firma Tardigrad International Consulting napsaná od jejího vzniku tedy od roku 16 na britskou firmu Tardigrad International LP. Jména osob, které britskou "matku" v minulosti ovládaly byly Jennette Saint Luceová a Deborah Merina Grantová, obě s dominikánským pasem. Zmíněné osoby založily stovky společností s neznámými vlastníky.
A tomuto čeští Socani zadali čtvrtmiliardovou státní zakázku. Shell company, skořápka jak řemen, daňové ráje, nedohledatelní vlastníci a anonymní akcie. Praní peněz ve stejném schématu jako agenti CIA nebo ředitel ČT Petr Dvořák a jeho napojení na Lukáše Bartoníčka z PPF. ČSSD je napojená na skupinu čínské mafie do slova a do písmene.
Čtvrtý příklad. Jaroslav Tvrdík z ČSSD s Marcelou Hrdou sedí ve společnosti Lapasan s.r.o. Společnost Lapasan s.r.o. spoluvlastní evropskou část čínské společnosti Citic Europe Holdings a.s. ve které opět sedí náš Jaroslav Tvrdík nebo Marcela Hrdá. Vedle Číňanů ze Šanghaje nebo Pekingu tu působí Chau to Chan. Chau To Chan s hongkongským pasem je jedním z hlavních exponentů fuťienské mafie z Číny, který byl zapletený do úplatků v milionech dolarů diplomatům OSN. Chau To Chan je v mnoha státech vyšetřovaný, a v Číně dokonce zatčený. A právě tento čínský mafián Chau To Chan působil do 17. května 2018 ve společnosti Citic Europe Holdings a.s. jako předseda představenstva. A tuto Citic Europe Holdings spoluvlastní společnost Lapasan, ve které sedí zasloužilý člen ČSSD Jaroslav Tvrdík s Marcelou Hrdou. Sociální demokraté sedí ve firmách s předním členem fuťienské mafie z Číny Chau To Chanem, to prostě nevymyslíš! A opět Sociální demokraté Jan Birke spolu s Jaroslavem Tvrdíkem založili Česko-čínskou obchodní komoru!
A rozplétejme to zašmodrchané klubko ještě dál. V evropské části čínské Citic Europe Holdings a.s. dále najdeme pozoruhodně i Dušana Palcra, který je členem skupiny J&T. Dušan Palcr z J&T působil také třeba ve firmě D+D Park Pardubice a.s. spolu s Jiřím Rušikvasem, bývalým šéfem expozitury BIS Hradec Králové a s napojením na kruhy kolem Miroslava Kalouska. A zase společnost J&T IB and Capital Markets, a.s. vlastní z dvaceti procent zmíněnou Lapasan s.r.o., ve které seděl Jaroslav Tvrdík s Marcelou Hrdou. A tato J&T IB and Capital Markets, a.s. vedle Tvrdíkova Lapasanu spoluvlastní další společnost J & T BANKA, a.s. V té mezi lety 1994 až 1998 působil třeba český miliardář Pavel Sehnal, ale v letech 2003 až 2005 v J & T BANKA, a.s. působil také bývalý šéf protikorupční policie Tomáš Martinec, kterého se zbavila vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová.
Vidíme tu naprosto průhledně pod sklem, jak se vysocí důstojníci zpravodajských služeb BIS a protikorupčních útvarů policie tehdy ÚOOZ snoubí s businessem a podnikatelským sektorem v těch nejvyšších kruzích spolu s politiky. Je to neskutečná mafiánská chobotnice, kterou zplodilo souručenství politiky, policie, justice a mafie z 90 let minulého století.
V čínské Citic Europe Holdings a.s. působil Jaroslav Tvrdík, Dušan Palcr ze skupiny J&T, který také působil ve firmě D+D Park Pardubice a.s. s bývalým šéfem expozitury BIS Hradec Králové Jiřím Rušikvasem s vazbami na Miroslava Kalouska. Nebo ve společnosti J & T BANKA, a.s. působil Pavel Sehnal (kmotr ODA revival r. 2017), samozřejmě Dušan Palcr, a spolu s nimi bývalý šéf protikorupční policie Tomáš Martinec do roku 2005.
Možná si vybavíme jméno Martina Elkána, odcházejícího ředitele České Pošty Praha, který dostal na odchodnou jako zlatý padák 8,5 milionů Korun, což měl pojištěné v pracovní smlouvě a konkurenční doložce. Martina Elkána dosadil 13. června 2014 do křesla ředitele České Pošty bývalý ministr vnitra Milan Chovanec za ČSSD. O jmenování Martina Elkána do čela České Pošty se zasadila i bývalá ředitelka podniku Marcela Hrdá. Marcela Hrdá je ale dobrou známou exministra obrany ČSSD a šéfa Česko-čínské obchodní komory Jaroslava Tvrdíka. Marcela Hrdá byla do roku 2016 poradkyní Milana Chovance, který jmenoval Martina Elkána do čela České Pošty, a za kterého lobbovala. Milanu Chovancovi prostě poradila jeho tehdejší poradkyně, bývalá ředitelka České Pošty a zároveň dobrá známá Jaroslava Tvrdíka Marcela Hrdá, aby po ní na Českou Poštu Chovanec dosadil Martina Elkána. V orgánech České pošty Praha můžeme najít třeba bývalého místopředsedu ČSSD Martina Netolického, který byl hejtmanem pardubického kraje, dále tu seděl třeba místopředseda KDU-ČSL i poslanecké sněmovny Jan Kasal, nebo v České poště Praha také figuroval bývalý statutární předseda ČSSD, někdejší poslanec Jiří Zimola, který byl hejtmanem jihočeského kraje.
Tady názorně vidíme, jak se pár stovek prominentních borců protáčí po funkcích ve státních firmách. Jednou politik, potom pašalík nějaké státní firmy, po čase tě znovu oprášíme jako politika, natřeme fasádu, nabarvíme ksicht, navlékneme nový kabát, holoto žer nás, vol nás, jedině naše mafie to s vámi myslí dobře. Přesně takhle to probíhá na národních i mezinárodních propojeních sítí firem.
Pátý příklad. Pamatujete si na pořad, ve kterém jsme se dvěma expolicisty Pavlem Nováčkem a Pavlem Štěpánem rozebírali třičtvrtě miliardový tunel v rámci solární elektrárny v Bílině na Teplicku v Severních Čechách. To byla jen jedna ta menší solární elektrárna.
Skořápkové firmy v Česku,které byly zapojenédo toho solárního tunelu,si půjčily na svou činnostdesítky milionů korunod Metropolitního spořitelního družstva.Energosun66,4 milionu.Apatit30,6 milionu.CPD Group49,6 milionu.Serried80 milionů.Alusail48,9 milionu.Helios Tech144,1 milionu.Celkem 419,6 milionu.
Ty úvěry nikdynebyly této družstevnízáložně vrácenéa v roce 2013tato záložna zkrachovala. Majitelé vydělajína státem garantovanýchvýkupních cenách solární energiev příštích 20 letechnejméně 343 miliónů korun. Půjčili si 419 miliónů, položili družstevní záložnu, a vydělají 343 miliónů, celkem vyrýžovali sakumprásk tři čtvrtě miliardy.
Opět skořápky. Ta mezinárodní mafie se týká nejen politiků, ale i lobbistického prostředí velkých státních kolosů typu ČEZ.
Šestý příklad. Polostátní firma ČEZ utratila v minulých letechza investice především na Balkáněpřes 70 miliard Korun.Ty investice na Balkáně prosadilněkdejší ředitel ČEZuMartin Roman už v roce 2004,nejprve v Bulharsku koupili asitřetinu distribuční sítě,a později i teplárnu ve Varně,ale třeba v Bosně a Herzegovině podepsal ČEZv roce 2007 kontrakt naobří investici do dolů a elektrárnuv Gackuv hodnotě 40 miliard korun,a v té době vyjednávala takéo sto miliardové investici v Kosovu,to bylo těsně před vyhlášením samostatnostiKosova v roce 2008,z toho nakonec sešlo,Zmínil jsem ty dolya elektrárnu v Gackuv Bosně a Herzegovině,tak tady srbská média zjistila, žečlověk, který tu zastupoval Čez,byl to Srb, který dříve žil v ČR,tak si pořídil vilu vluxusní čtvrti v Bělehradě,a hned vedle něj měl dalšíluxusní budovutehdejší premiér Dodik,a vyšlo na jevo, že polovinaté vily bývalého premiéra Dodikaje vlastněna tím srbskýmreprezentantem ČEZu.
Zmínil jsem také tu albánskou korupci,kdy lidé z ČEZu v roce 2009poslali na účet albánského lobbistyNuelaKulaje200 milion Korun,což bylo v době, kdy ČEZkupoval albánskou distribuční síť.Ten albánský lobbistaNuel Kulajměl napojení na synatehdejšího premiéra AlbánieSali Berišiho,a ty peníze měly posloužitv posledních letech ve volbáchv Albánii, tak tadyono vůbec ten Čez je korupce sama o sobě,třeba kauza stavbymeziskladu jaderného palivav hodnotě 1 a půl miliardy Korun,kterou ČEZ zadal firmě s neznámýmivlastníky v Lichtenštejnsku,a pak vyšlo najevo, že jednímz jednatelů byl lobbistabývalý šéf úřadu vládyz éry Václava KlauseJiří Kovář.
Daniel Beneš aktuálníředitel Čezu je ale pro mnohéjen prodlouženou rukoubývalého ředitele Martina Romana,Jeden z Romanových kamarádůTomáš Krsekvydělal miliardy Korunna obchodech s Českými drahamia Dopravním podnikem hlavního města Prahya z těchto penězposlal milion na kampaňJiřího Drahoše.
Krskova bývalá firmaŠkoda Transportationzase přispěla200.000 Kčpřímo think-tanku Evropské hodnotyJakuba Jandya Radko Hokovského.
Prostě, jedou v tom všichni, kde se perou a točí dlouhé peníze bez keců. Abychom měli skutečně představu o té mezinárodní úrovni, že tento československý dvoreček je takovou mini parodií, uvedu sedmý příklad.
Všimněme si napojení na americkou Demokratickou stranu čili Deep State s největším globálním investičním fondem BlackRock. Nejprve ředitel BlackRocku Thomas Donilon, který byl také poradce pro národní bezpečnost Baracka Obamy, pak majitel BlackRocku Laurence Fink, který měl být ministrem financí v případě zvolení Hillary Clintonové v roce 2016, potom byl BlackRock zmiňovaný v souvislosti s Burismou a praním peněz ze zbraní a drog na Ukrajině Hunterem Bidenem a jeho otcem, prezidentem Joem Bidenem, opět Demokratická strana, a také BlackRock coby poradce amerického federálního rezervního systému čili FEDu.
Když jsme u té Ukrajiny, tak třeba investiční skupina Franklin Templeton Investments, která je také napojená na špičky Demokratické strany? To se totiž odhalilo báječně na té Ukrajině, protože zástupce Burismy na Ukrajině Hunter Biden vyváděl peníze do této americké pračky Franklin Templeton Investments, ale začal to už Viktor Janukovič, který takhle přes Američany vypral 7,4 miliardy dolarů. Ty platby z ukrajinské Burismy odcházely nejen ve prospěch Huntera Bidena, ale také přes polského politika Alexandera Kwasniewského, dále na výplatním seznamu byl Alan Apter a Devon Archer. Mimochodem syn zakladatele společnosti John Templeton junior byl hlavním dárcem prezidentské kampaně Baracka Obamy.
Zase opět stejné schéma skořápek a mamutích praček peněz světové oligomafie. Ti největší vrcholoví politici nainstalovaní do pozice premiérů nebo stran v jednotlivých zemích fungují doslova jako průtokáče pro praní peněz v zastoupení těchto společností. Tady vidíme Viktora Janukoviče na Ukrajině, Huntera a Joa Bidena v Americe, Alexandra Kvašněvského v Polsku, přes které proudily takové objemy peněz, které se vyperou přes obrovské pračky napojené na jejich partaje.
A to se týká i Česka v rámci Templetonových nadací, protože je to jeden velký světový organismus mafie. Měli jsme tu Franklin Templeton Investments, ale máme tu také Templetonovu nadaci v Oxfordu. To si musíme ale trochu podrobněji vysvětlit.
V Česku působí nakladatelství Ekonomia a.s. Zdeňka Bakaly, to víme všichni, spadá pod něj řada médií a serverů, nebudeme je všechny jmenovat. A v Bakalově nakladatelství Ekonomia působil dlouhá léta sekundant mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který spadal do bankéřského rodu Rotschildů. Tím člověkem byl Andrew Knight. Andrew Knight je skutečně vysokokalibrový člen skupiny Bilderberg. Působil třeba v britském deníku The Economist, pak the Daily Telegraph Group, ale hlavně také v The Rothschild Investment Trust. Andrew Knight z Bakalovy Ekonomie také působil v mezinárodních think-tanzích jako třeba Centre for Policy Studies, Royal Institute of International Affairs (známý jako Chatham House) nebo oxfordské Ditchley Foundation. V rámci inaugurace Sekyra House v areálu Oxfordské univerzity se zřízení lavičky Václava Havla v roce 2014 účastnil i Karel Schwarzenberg, další člen Bilderbergu, kámoš Andrew Knighta z Bakalovy Ekonomie, takže ty vazby tady jsou velmi intenzivní, a je tady vidět, jak to ti internacionalisté a globalisté mají naprosto geniálně obšlápnuté, protože s Andrewem Knightem nastoupil do statutárních funkcí v Bakalově Economia a.s. také jeho syn, diplomat Casimir Knight. Andrew syn Casimir Knight spolu s bývalým poslancem a tajemníkem sněmovního branněbezpečnostního výboru Tomášem Svobodou založili už roku 1996 PR agenturu Knight & Svoboda, spol. s r.o. A tato agentura Knight and Svoboda se mimo jiné podílela na volební kampani TOP 09, když to hnutí vzniklo v roce 2009, ale také se údajně podílela na diskreditačních aférách jako byl Zemanův kufřík nebo výbuch před domem exministra financí Ivana Pilipa v době, kdy mu padaly preference.
Třetím společníkem v této agentuře Knight and Svoboda, který to tehdy vše platil, byl, také do roku 1998, princ Heinrich Liechtenstein, jehož rodina vznášela u mezinárodních soudů nárok na 21 miliard Kč vůči České republice za 160 tisíc hektarů půdy, zámky, kulturní sbírky atd. A tohle je velmi důležité, protože prince Heinricha Liechtensteina nalezneme v záznamech statutárních orgánů správní rady Templetonovy nadace v Oxfordu. Zde se kruh pomalu uzavírá.
Templetonovy organizace, ať Franklin Templeton Investments tak Templetonova nadace v Oxfordu, všechno stejní loupežníci a globální jestřábi. Takže nejen politici, ale i samotné partaje mají za sebou podobné pračky peněz jako je Franklin Templeton Investments, BlackRock Investments a další, jde prostě o jeden organizmus, skrz který se ty peníze přelévají.
Ve druhém sledu tuto světovou mafii uvádějí do chodu a pohánějí agenti rozvědek jako je třeba výnosný podnik CIA. Dříve to bylo opium v jihovýchodní Asii v rámci války ve Vietnamu, teď je to heroin a kokajn v rámci války v Afghánistánu. To schéma je pořád stejné. Afghánistán jsem probíral detailně ve druhém dílu dvoudílného speciálu o 11 září.
Oni mají založené společnosti skořápky ve strategických regionech, ve kterých mohou kdykoli udeřit. Zaplatit si nějaké lokální komando, sólového snippera, nebo žoldnéře, aby na někoho zaútočili, někdo se utopil ve vaně, nafingovali dopravní nehodu, to pro ně není problém, mají obrovské finanční prostředky, o kterých se nám ani nesní, ani si to nedokážeme představit, kolik peněz se musí takhle proprat. Vždycky se někde válčí, pašují se zbraně oběma stranám konfliktu, čím déle se bojuje, tím déle se vydělává, ještě pak nějaké to embargo OSN, to je úplná pohádka, protože tím se ty kšefty akorát navýší, ty zbraně se do regionu stejně dostanou, akorát třikrát dráž a je do toho zapojeno více lidí. Třeba dříve v Libyi ještě za Moamara Kadáfího. Letadla pro Kaddáfího šla do Itálie jako sportovní nebo cvičné stroje. V Itálii se ta letadla předala konkrétní krycí firmě a ta s nimipřeletěla do Libye. Někdo další pro ně koupil výzbroj a rakety a tradá, mohlo se létat a střílet. Směšné embargo OSN akorát vyšroubuje cenu. Je to voda na mlýn zbrojařů, kteří na to samozřejmě mají koule a odvahu. Stejně tak drogy, ty se pěstují stále v latinské Americe v Kolumbii, v Bolívii. Ve trojdílných Utajených démonech nacismu jsem třeba probíral exnacistu Klause Barbieho, který po druhé světové válce pracoval pro CIA, a pak mu začala být horká půda pod nohama, tak byl odvelený do Bolívie.
A co tady dělal exnacista přezdívaný řezník z Lionu kvůli brutálním výslechům vězňů ve Francii Klaus Barbi? Asistoval řadě vojenskýchrežimů v Bolívii, kdevyučoval techniky mučenívojáků a pomáhal chránitvzkvétající obchod s kokainemna konci 1970 a napočátku 80 let. Všechno pod krytím CIA.
Tak o čem se tady bavíme? Zase drogy. Drogy jihovýchodní Asie, drogy Afghánistán, drogy Bolívie, všude agenti CIA. Všude skořápky, po celém světě, globální síť tisíců skořápek, přes které se jako přes živý organismus přelévají obrovské objemy peněz tam, kde jsou zrovna potřeba. Musíme si to představit takhle, abychom vůbec pochopili obludnost této globální mafie, jak pracuje, jak funguje, jak uvažuje a jak přemýšlí. Na veřejnost proniknou tu a tam jen jakési úponky toho svlačce, které vedou do mamutích sítí firem v obrovských světových pračkách na peníze. To, o čem jsem tu hovořil, jsem chtěl zprostředkovat i v rámci českých reálií, abychom měli ucelenější představu, ale vraťme se zpět do 60. let do Spojených států Amerických.
Operace Phoenix (válka ve Vietnamu)
Několik měsíců po Kennedyho vraždě začal Lindon Johnson uvažovat o tom, že stáhne vojenské poradce z Vietnamu. Jednomu netrpělivému generálovi dokonce řekl, aby se nechal zvolit, pokud chtěl tu zatracenou válku vést. Ovšem, abychom znali opět dobové reálie. Severní Vietnam byl komunistický, a jižní Vietnam byl takzvaně demokratický a pod ochranou USA. Jižnímu Vietnamu vládl Ngo Dinh Diem. Diem měl být už několikrát svržený, ale CIA a americké vojenské síly ve Vietnamu ho vždycky uchránily a podržely. 2 srpna 64 CIA nafingovala útok severní části Vietnamu na americký torpédoborec Maddox v zátoce Tonkin.
Tento falešný útok posloužil jako záminka k tomu, aby se zdesetinásobil počet amerických vojáků v jižní Asii, a aby mohl být bombardovaný severní Vietnam. Všímáte si podobnosti operace Northwoods na Kubu, kterou smetl John Kennedy? Fingovaný útok jako záminka pro napadení Kuby. Uplynulo pár let, a máme tu fingovaný útok na americký torpédoborec Meddox v zátoce Tonkin. Přesně podle scénáře operace Northwoods, až na to, že nešlo o letadlo, ale mnohem jednodušší zinscenování útoku na loď. Dokonce kapitán toho amerického plavidla odeslal zprávu, že o žádném útoku nevěděl. Pročítal své předchozí zprávy. Myslel si, že je možné, že bojoval proti přeludu.
Pentagon a prezident Lindon Johnson se rozhodli tyto zprávy ignorovat. Použili události v zátoce Tonkin jako záminku pro válku. To vedlo k rezoluci, která hodně věcí změnila. To jistě. Byla to prostě jen záminka k eskalaci války a nehoda byla použitá k ospravedlnění dalších operací.
Teď víme, že to byla lež. V té době panovalo podezření, ale později bylo potvrzeno, že to byla jen záminka a naprosto nepravdivá informace. Ve Vietnamu spustili operaci Phoenix. Zmínil jsem tu vysokého důstojníka CIA Teda Shackleyho. Právě Ted Shackley zaměstnal dalšího agenta CIA Davida Moralese, aby převzal vedení v Pakse, základně pro černé operace zaměřené na politické polovojenské akce v Laosu. V roce 1969 se Ted Shackley stal náčelníkem stanice ve Vietnamu a vedl program Phoenix. CIA dostala nařízení, aby si vybírala cíle mezi civilním obyvatelstvem jen proto, aby paralyzovala zemi. Specialisté CIA školili týmy, jak terorizovat populaci vyvražďováním učitelů, lékařů a obchodníků. To je vzor té svobody, ctnosti a vznešené demokracie. Každá vražda nesla jasný rukopis. Pokaždé, když udeřilo vražedné komando, nechávalo na těle oběti esovou hrací kartu. Většina obětí byla před vraždou mučená. Agent CIA William Colby velel této operaci Phoenix s vražednými komandy. Právě tento William Colby se zřejmě za odměnu dostal do samého vedení CIA několik let nato. Úkolem operace Phoenix bylo zničení Vietcongu. Chtěli odstranit kohokoli, kdo byl s Vietcongem jakkoli spojený.
Nehovořím o vojácích, ale o civilistech. Byl to krvavý masakr. Strategické vesničky, zpacifikování rolníků, prostě součást politického plánu. Byla to jednoduše tajná operace, která byla namířená na oslabení snah severního Vietnamu. Jeden z amerických vojenských poradců Barton Osborne vypověděl před parlamentním grémiem, cituji: Tisíce vietnamských civilistů, kteří se ocitli v podezření, že pomáhají komunistickým guerillám, nebo se prostě zdržovali v nesprávnou dobu na nesprávném místě, byly mučeny a zabíjeny jen proto, aby se naplnily kvóty. Nevím o žádném vězni, který by výslech přežil. Zemřeli všichni! Většinou byli umučení k smrti nebo svržení z vrtulníků. Osborne nazval operaci Phoenix sterilním neosobním vražedným programem, který je srovnatelný s hrůzami nacistů. Churchův výbor, jenž se v roce 1975 znovu zabýval rolí CIA v rámci operace Phoenix, dospěl k závěru, že od začátku roku 1968 do května 1971, padlo za oběť 20.587 Vietnamců.
Během čtyř let se počet vojáků ve Vietnamu zvýšil z 20.000 na 540.000. Bývalý zaměstnanec Pentagonu předal deníku New York Times složku obsahující důvěrné informace o zapojení Američanů ve Vietnamu, a odhalil tak lži Johnsnovy vlády. Američané vtrhli do Kambodži, bombardovali cíle v Kambodži a Pentagon vytvořil falešné záznamy. V těchto falešných složkách stálo, že Američané bombardovali Vietnam.
Spletli si občanskou válku s válkou proti Komunismu. Stálo to 55.000 amerických životů a milion vietnamských životů. Američané tehdy porušili Ženevskou dohodu, dopustili se válečných zločinů, a lidé ve Spojených Státech si neuvědomovali, že to všechno se dělo jejich jménem. Jen velmi málo lidí tehdy vědělo, jakých strašných věcí se CIA dopouštěla.
Operace Chaos
Operace Chaos, která začala za prezidenta Lindona Johnsona, expandovala za jeho nástupce Richarda Nixona. Vzala si na mušku levičáky a rozvracečské živly, které byly údajně ovládané zahraničními mocnostmi. Všímáte si té stejné terminologie, jakou nás krmili u nás? Přisluhovač imperialismu, zahraniční agent placený západem, a na proti tomu Američané běsnící o levičácích a rozvracečských živlech.
Ty totality, jakkoli se mohou tvářit lidumilně, prozradí používání jazyka a hecující fráze, kterými chtějí vytvořit ráj na zemi, ale ve skutečnosti pořádají hony na kohokoli s jiným názorem. Ostatně stejně jako dnes, štváč placený Kremlem, ruský agent, to znásilnění jazyka ve prospěch totalitního myšlení má pořád stejný manuskript, stále tentýž rukopis.
CIA tehdy sledovala řadu let přes 10.000 Američanů. Sledovala jejich pohyb, odposlouchávala telefony učitelů, studentů, novinářů a politických vůdců. Speciální jednotky se násilím dostávaly do budov, prohledávaly hroby a otevíraly korespondenci lidem, jejichž jediným prohřeškem bylo, že nesouhlasili s politikou vlády. Opět, co nám to jenom připomíná. Stejné metody stejný rukopis těch vznešených vlajkonošů demokracie jako KGB nebo tehdejší STB. Naprosto identické postupy likvidace odporu proti režimu. Nejen CIA, ale veškerá americká rozvědka sledovala děti. Zneužívala svou moc. FBI vyšetřovala skupiny lidí jen proto, že ššlo o určité skupiny. Neměla žádné informace o tom, že by byly nezákonné, nebo že by se podílely na nezákonných operacích nebo je plánovaly. To byla součást americké operace Chaos. Zhatit jakýkoli protest. Jakoukoli námitku proti politice vlády. Vzali si na mušku protiválečná hnutí a novináře vystupující proti vládě. Mnohé z nich odposlouchávali. Operace se zaměřila na řadu lidí. Byly dokonce vytvářené seznamy nepřátel. To má v historii mnohých zemí dlouhou tradici stejně jako i u nás. CIA tyto věci prováděla na příkaz prezidenta Lindona Johnsona. Ti, kdo viní CIA, by měli vinit také prezidenta Johnsona a jeho vládu.
Nebyla to zpravodajská rozvědka, která se vymkla kontrole. Bylo to vše prostupné, dělo se tak rukuvruce s prezidentem. Jay Edgar Hoover z FBI, William Colby a po něm Richard Helms ze CIA a samotný Richard Nixon se podíleli na sledování amerických občanů. Richard Nixon z toho vytvořil součást své politiky. Byl to tehdy obrovský skandál, kdy za Nixona docházelo k masivnímu porušování zákonů. 17 června 1972 bylo během prezidentské kampaně zatčeno 5 mužů, kteří se v přestrojení za instalatéry vloupali do volebního štábu Demokratické strany v hotelovém komplexu Watergate ve Washingtonu. Prezident Nixon poslal někdejší agenty CIA, aby prohledali ústředí Demokratické strany a také, aby namontovali odposlech telefonu demokratického předsedy Larryho O`Briena.
4 ze zadržených mužů byli kubánské národnosti s trvalým bydlištěm v Miami na Floridě. Pátým mužem byl James McCorde. To byl někdejší agent FBI i CIA. V té době ho zaměstnávala Republikánská národní komise a prezidentská volební komise. Začaly vyplouvat na povrch informace o spojení CIA s vloupáním do Water Gate. Bylo do toho zapleteno několik agentů, kteří dříve pracovali pro CIA.
Tato nezákonná a nesmyslná akce mnoho Američanů pobouřila o to víc, že do toho byli namočení i členové volební komise. Nixon pokračoval v jeho volební kampani v přesvědčení, že skandál Water Gate byl ututlaný. Ve volební kampani měl dost velký náskok. Ale dva novináři z deníku Washington Post Bob Woodward a Carl Bernstein utahovali Nixonovi oprátku. Prezident požádal ředitele CIA Richarda Helmse, aby zatlačil na ředitele FBI Patricka Graye. Nixon chtěl, aby FBI upustila od vyšetřování vloupání do Watergate, a šéf CIA Richard Helms měl prezidenta Nixona krýt. Jenže CIA odmítla Nixona krýt a tlačit na FBI, aby vyšetřování zastavili. Protože to Richard Helms odmítl, přišel o místo. Mimochodem Richard Helms byl u veřejnosti paradoxně velmi oblíbený, i když lidem za zády pletl oprátku a podílel se na těch nejhorších věcech, které CIA páchala vůči Američanům do té doby. Říkalo se mu dokonce teflonový šéf, protože na něm nikdy neulpělo nic špatného. Kromě Čile, ale to už je součástí další kapitoly.
Čile 1971
V roce 1970 se zdálo, že Salvador Allende a jeho Socialistická dělnická strana zvítězí ve všeobecných volbách v Čile. Různé nadnárodní společnosti, jako International Telephone and Telegraph, Anaconda, Kennecot a další se obávaly, co by se stalo, kdyby Allende získal kontrolu nad zemí. V roce 1971 se předpověď vyplnila. Socialista Salvador Allende zvítězil v prezidentských volbách v Čile.
Allende ihned začal provádět zásadní ekonomické reformy. Začal proces znárodnění klíčových odvětví ekonomiky, zavedl vysoké daně na činnost nadnárodních korporací a uložil moratorium na zaplacení veřejného dluhu. Nezávislá, suverénní země, která není zadlužená u zahraničních bank, to je nejhorší představa pro světovou oligarchii. Může si dělat, co chce.
To bylo na amerického prezidenta Richarda Nixona příliš. 3. března 1970 svolal Richard Nixon Radu národní bezpečnosti k formálnímu jednání o tom, jakou politiku by USA měly zaujmout vůči nové čilské vládě Lidové jednoty. "Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom [Allendemu] ublížili a přivedli ho k pádu," volal ministr obrany Melvin Laird.
Šéfem CIA byl Richard Helms, šéf tajných operací CIA byl Thomas Karamessin a šéf operací na západní polokouli byl William Bro. Všichni podporovali nepřátelský přístup prostřednictvím tajných operací s cílem podkopat Allendeho. Vyděšený americký vůdce dal řediteli CIA Richardu Helmsovi volnou ruku, aby zabránil Allendemu nástupu do úřadu.
Volnou ruku, to je jazyk novinářů. Jak často dostane člověk volnou ruku, někdo by se mohl ptát. Pokud jde o Salvadora Allendeho, Richard Nixon instruoval CIA, aby se pokusila zabránit v jeho nástupu k moci. Americký archiv národní bezpečnosti odtajnil sbírku dokumentů, které poskytují podrobný záznam o tom, jak a proč prezident Nixon a jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger zavedli a prováděli politiku destabilizace v Čile. Tedy operace, která "co nejlépe vytvořila podmínky", jak se později vyjádřil Kissinger, pro vojenský převrat z 11. září 1973.
Tyto unikátní odtajněné dokumenty zaznamenávají úmyslný záměr Američanů podkopat schopnost Salvadora Allendeho vládnout a svrhnout ho, aby nemohl vytvořit úspěšný a atraktivní model strukturálních změn, který by mohly napodobit další země. Jednoduše Američané měli strach nejen ze znárodnění telefonní společnosti v Čile v jejich vlastnictví, ale také z toho, že by se čilský systém stal vzorem pro další země latinské Ameriky.
Musíme chápat hloubku amerického uvažování, které nejlépe interpretují tyto dokumenty. Totiž, jak se uvádí v odtajněných dokumentech, Kissingerova hlavní obava ohledně Allendeho spočívala v tom, že byl svobodně zvolený, což ponechávalo Spojeným státům jen malý prostor pro to, aby se otevřeně postavily proti jeho vládě jako nelegitimní, a vytvořilo precedens, který by mohly následovat další země.
Tady vidíme tu zvrácenost amerického uvažování, kdy faktor, který zužoval jejich manévrovací prostor byl ten, že Allende byl svobodně zvolený. Prostě svobodné demokratické zvolení Allendeho byl pro Američany přitěžující faktor. To je popření úplného fundamentu svobodných voleb a demokracie, ze které Američané tak rádi školí zbytek světa. Buď úplatky, korumpováním, a když to nepomůže, tak bombami a raketami.
Kissinger tehdy varoval, že Allendeho "modelový efekt mohl být zákeřným příkladem úspěšné zvolené marxistické vlády v Čile, což by jistě mělo dopad, a dokonce precedentní hodnotu, na další části světa, zejména na Itálii, napodobivé šíření podobných jevů jinde by zase významně ovlivnilo světovou rovnováhu a naše vlastní postavení v ní, uváděl Kissinger v těch dokumentech.
Takže podle Američanů jiný než kapitalistický režim musí být potlačený, třebaže překážkou byly nějaké svobodné volby. Všechny prachy korporacím, nic pro lidi, prostě Američané jsou stále latentní fašisté a nacisté vyznávající korporatokracii. Tu chtějí ordinovat zbytku planety.
I to stačilo k podkopávání demokratických voleb. Prý korektní, ale zato chladná diplomacie coby vzkaz Allendemu, to je prostě neuvěřitelné. CIA tedy vyvolávala v čilské společnosti zmatek. Ekonomický a společenský chaos. Chtěla poskytnout záminku armádě, aby svrhla vládu. Nikdo nezmiňoval přímo vraždu Allendeho, ale šlo pouze o snahy zbavit ho moci. Při té destabilizaci a vyvolávání chaosu se využívaly soukromé korporace, CIA, vojsko a americkou ambasádu v Čile, prostě všechno.
Američané v tichosti zablokovali bankovní úvěry pro Čile a ukončili americké vývozní úvěry a půjčky. Američané také manipulovali s mezinárodní tržní hodnotou hlavního čilského vývozu, mědi, a tím ještě více poškodili čilskou ekonomiku. Prostě naschvály podobně jako Američané se Saúdy snižovali později mezinárodní cenu ropy, aby dostali Sověty na kolena. Prostě jeden velký tým pracoval na svržení Salvadora Allendeho. Ministr zahraničí Henry Kissinger a šéf CIA Richard Helms byli ve Washingtonu strůjci této operace.
Washington se rozhodl pomoci vojenským lídrům v Čile svrhnout Salvadora Allendeho, a nastolit režim generála Augusta Pinocheta. Vojenský převrat byl uskutečněný 11. září 1973. Salvador Allende byl zavražděný v bojích v prezidentském paláci v Santiagu. Podle CIA zpáchal sebevraždu.
Tisíce Čilanů bylo mučeno a zabito poté, co CIA předala seznam podezřelých skvadrám smrti vojenské junty Augusta Pinocheta. I tady hrál náš známý důstojník CIA Ted Shackley důležitou roli při svržení Salvadora Allendeho v Čile. Pamatujeme si ho ještě z Laosu, kde rozjel obří obchod s pašováním opia, heroinu a drog do USA? To je on.
Byla třeba také zveřejněná platba CIA šéfovi tajné policie generálu Manuelu Contrerasovi Sepulvedovi, šéfovi obávané tajné policie Pinochetova vojenského režimu, o kterém CIA věděla, že se podílí na porušování lidských práv po Allendeho smrti. Vidíme tady další obrysy nezměrného zla, revolucí, vyvražďování, násilí, nastolování vojenských junt, a za tím vším stojí CIA. V roce 1954 to v latinské americe byla Guatemala, nyní Čile. Obě tyto země byly uvržené do desítky let trvajícího brutálního vraždění vlastních obyvatel vojenskými režimy.
Po převzetí moci generálem Augustem Pinochetem, šéfem vojenské junty, se začaly dít věci. Volby byly pozastavené. Tisk byl cenzurovaný. Allendeho stoupenci a odpůrci junty byli uvěznění. Byla zřízená mučící centra. Fotbalové zápasy na stadionech v Santiagu nahradily popravy. Mrtvoly byly splavované po řece Mapocho. Částečně díky tvrdé práci důstojníka CIA Teda Shackleyho a desítek dalších úředníků a agenturních pracovníků se Čile zbavilo socialistů.
Když byly tajné operace CIA s cílem podkopat Allendeho v září 1974 odhalené na titulní straně New York Times veteránem investigativní žurnalistiky Seymourem Hershem, vyvolaly velký národní i mezinárodní skandál. Rozruch kolem tajné role USA v Čile vedl k prvnímu vyšetřování tajných operací USA ze strany Kongresu, k prvním veřejným slyšením o operacích CIA a k prvnímu zveřejnění rozsáhlé případové studie Covert Action in Chile, 1963-1973, kterou sepsal zvláštní senátní výbor pod vedením senátora Franka Churche.
"Povaha a rozsah americké role při svržení demokraticky zvolené čilské vlády jsou záležitostí hlubokého a trvalého znepokojení veřejnosti," prohlásil tehdy senátor Church.
Výslechy šéfů CIA vyšetřovacími komisemi
I ti nejzkušenější zaměstnanci, lidé s dvaceti, třicetiletou praxí vlastně nevědí, za čím vším CIA stojí. Myslím vraždy nebo jiné tajné operace. Kongres ještě stále popuzovaly lži a ponížení, které musel podstoupit než byl Richard Nixon odvolaný z funkce prezidenta.
Pravdou však je, že úloha CIA v převratu v Čile spolu s propojením CIA na aféru Watergate, donutily Kongres CIA zpacifikovat. V roce 75 začal senátní Výbor pro zahraniční vztahy vyšetřovat CIA. Senátor Stuart Symington se Richarda Helmse zeptal, zda se agentura podílela na odstranění Salvadora Allendeho. Helms odpověděl záporně. Trval také na tom, že nepředával peníze Allendeho odpůrcům. V roce 1976 došlo k výslechům vedoucích pracovníků CIA nezávislými komisemi.
Amerika byla zděšená. Šlo o mezník v americkém politickém životě. Už to nikdy nebude stejné, protože odhalení byla doslova šokující. Jedna ze zpráv popisovala, jak CIA podporovala generála Augusta Pinocheta při svržení vlády socialisty Salvadora Allendeho. Image ministra zahraničí Henryho Kissingera velmi utrpěla. Henry Kissinger nebyl nadšený tím, co odhalily vyšetřovací komise. Byl kritizovaný za to, co prohlásil a udělal. Amerika zneužila v Čile svou moc.
Bylo to dílo Henryho Kissingera a korporací, pro které měl Kissinger něco udělat. Šéf CIA Richard Helms byl povolaný jako svědek. Nikdy předtím navíc na veřejnosti nevystoupil, nikdy předtím neposkytl jediný rozhovor. Washington Post tehdy uvedl, že Richard Helms podal několikrát pod přísahou křivou výpověď. Vyšetřování kromě jiného také ukázalo, že se Richard Helms podílel na nezákonném domácím sledování a na vraždách Patrice Lumumby v africkém Kongu, generála Abd al-Karima Kassema v Iráku a Ngo Dinh Diema ve Vietnamu.
Helms byl nakonec shledán vinným ze lhaní Kongresu a dostal podmíněný dvouletý trest odnětí svobody. Helms měl ovšem dostatek času zbavit se všech důkazů, ještě před svým odchodem ze CIA. Právě Richard Helms tehdejší šéf CIA byl jedním z těch, kdo lhal prezidentům, to on lhal Kongresu, a snažil se, aby všechno zůstalo při starém, a přesto zůstal u CIA hrdinou. Richard Helms byl prostě zapsaný do dějin CIA jako člověk, který udržel tajemství a nic nevyzradil během výslechů komisemi. Odnesl si sebou do hrobu řadu tajemství, o kterých se nikdy nikdo nedozví.
Dřívější ředitel CIA William Colby, to byl ten, který řídil masové vraždění civilistů ve Vietnamu v rámci operace Phoenix, a díky tomu se dostal na šéfovskou pozici CIA, tak tento William Colby byl předvolaný jako svědek před americký Senát vedený Frankem Churchem. Výpověď začínal státním převratem z Čile, cituji: Agentura vydělává peníze. Tiskne peníze. Například společnost ITT, tedy International Telephone and Telegraph, nabídla CIA peníze na destabilizaci Čile. Musíme vyjít z fondů, které jsou nám přidělené, ale při tajných operacích vytváříme soukromé organizace. John McCone, (jen podotýkám, ještě dřívější ředitel CIA před Williamem Colbym a po něm Richardem Helmsem), pokračuji dál v citaci, John McCone měl co dočinění se CIA. To naznačuje, že možná nejde o neslýchaný požadavek. O tajných operacích tohoto typu se ví už řadu let, a nikdo proti nim nic nenamítal.
Nato se ho člen Kongresu zeptal, jestli William Colby musel někdy detailně hovořit o propojení CIA s mafií, pokud ano, tak kdy a kde? Kongresman zřejmě narážel na chicagskou mafii Johnnyho Roselliho a Sama Giancana v rámci plánů na likvidace Fidela Castra v první polovině 60 let. William Colby se jednoduše postaral o to, aby se vedoucí komise Frank Church nevzdal. Vypovídal transparentně, a navždy změnil způsob, jakým je CIA vedená.
William Colby odpovídal na otázky o metodách CIA, o úspěšných a neúspěšných vražedných pokusech. Především těch namířených proti Fidelu Castrovi. Senátoři zahnali Williama Colbyho do kouta. Colby souhlasil s výpovědí o Vietnamu. Operace Phoenix byla vlastně plánováním vražd tisíců vietnamských civilistů.
Nato se ho jeden senátor z Churchovy komise zeptal, cituji: Bylo zničení infrastruktury Vietcongu jako cíl operace probírané na každé schůzi? Kolik lidí bylo podle vás zlikvidováno? William Colby odpověděl, že kolem dvaceti tisíc lidí. Ve své závěrečné zprávě vydané v dubnu 1976 dospěl Výbor pro studium vládních operací s ohledem na zpravodajskou činnost k závěru, cituji: "Vnitřní zpravodajská činnost ohrožuje a podkopává ústavní práva Američanů na svobodu projevu, sdružování a soukromí. Dělo se tak především proto, že nebyl uplatňován ústavní systém kontroly zneužití moci."
Já jsem poslouchal hodiny záznamů těch výpovědí, četl jsem přepisy transkripce těch výslechů, jsou to stohy materiálů v písemné podobě a zvukových nahrávek, a snažím se vybrat skutečně jen to nejpodstatnější, protože bychom se zbytečně dlouho na těchto výsleších zasekli. Ony jsou sice ohromně zajímavé, vtiskne vám to určitý vhled do uvažování vysokých představitelů CIA, ale brzdilo by to spád mého povídání, tak jsem vybral pouze tohle pro dokreslení dohry Vietnamu i Čile. Stejně jako tu nebudu popisovat průběh těchto incidentů týden po týdnu, ale snažím se jen soustředit na linii angažmá a zapojení CIA, ne se pitvat v pidipodrobnostech, protože to s odstupem času nikoho příliš nezajímá, troufám si říct, jen pár zasvěcených fandů.
Většina prezidentských a parlamentních komisí neměla žádný dlouhodobý dopad. Všechny komise byly na nic. Známe to i z Česka, komise kolem Bečvy, komise kolem OKD, stohy papírů, tuny keců, ale žádné závěry, žádné důkazy, žádné monstrprocesy, aby zločinci byli hnáni před soud a k odpovědnosti. Stejné to bylo v Americe. Jen fíkový list pro veřejnost.
Tyto komise se nezaměřovaly na způsob myšlení, na kulturu, povahu lidí, kteří ty operace prováděli. Nemůžeme přece jen jednoduše věřit tomu, že Kongres, a veškerá jeho nejvyšší moudrost, vytvoří zákony, které usměrní rozvědku. Když jsem si pročítal výsledky té Churchovy komise, tak jsem zjistil, že všechno, co CIA dělala, vycházelo od prezidenta. Včetně snah odstranit Patrice Lumumbu v africkém Kongu na příkaz prezidenta Dwighta Eisenhowera. Včetně operace Zátoky sviní na Kubě na příkaz nebo povolení Johna Kennedyho. Operace Phoenix na příkaz Lindona Johnsona. Převrat v Čile na příkaz Richarda Nixona.
Různé věci, ze kterých byla CIA obviněná, vznikaly na politické úrovni. I když každý prezident Spojených Států věděl, že CIA dělala špinavou práci, často využíval jejich služeb v přesvědčení, že se to veřejnost nikdy nedozví. Bohužel, nebo spíš naštěstí, se mýlili. Poslední ránu zasadil CIA prezident Gerald Ford, nástupce po rezignaci Richarda Nixona od roku 1974. Gerald Ford totiž v roce 1976 podepsal vládní nařízení executive order, které končilo slovy, cituji: Žádný z pracovníků vlády Spojených Států se nezúčastní, ani se nebude podílet na politické vraždě. Důvodem, proč Gerald Ford podepsal to vládní nařízení bylo to, že byly ustaveny vyšetřovací komise. V té době zrovna probíhalo vyšetřování, a byl vyvíjený velký tlak. Něco prostě udělat musel. Abychom si to vsadili do časového sledu, odehrávalo se to po čilských událostech se Salvadorem Allendem a dalších věcech. Gerrald Ford se rozhodl, že podepíše vládní nařízení číslo 12033. Už žádné vraždy. Tečka.
To bylo samozřejmě deklaratorní a spíš jako morální štít pro veřejnost, ale každému je jasné, že kdyby CIA chtěla někoho zavraždit, klidně by to udělala, a také se to nesčetněkrát stalo potom. Každá vláda se k vraždám v případě potřeby uchýlí, není to nic zvláštního. Vražda je nástrojem vládnutí, to je vše. A jak to všechno spolu krásně souvisí.
Poté, co Richard Nixon odstoupil, přivedl Gerald Ford na místo ředitele CIA George Herberta Walkera Bushe staršího. To bylo v době, kdy George Bush mladší začal podnikat v rámci Arbusto Energy se saúdským rodinným klanem Bin Ládinů, což jsem detailně rozebíral v mém dvoudílném speciálu o 11. září. Následovalo jmenování našeho známého drogového důstojníka CIA Teda Shackleyho náměstkem ředitele pro operace. Stal se tak druhým velitelem všech tajných aktivit CIA. Ted Shackley doufal, že nakonec nahradí George Bushe staršího ve funkci ředitele CIA.
Zvolení Jimmyho Cartera však bylo pro jeho šance těžkou ranou. Carter jmenoval do čela CIA člověka zvenčí, Stansfielda Turnera. Ten okamžitě zahájil vyšetřování tajných aktivit CIA. Turner se nakonec dozvěděl o Shackleyho "tajném týmu". Znepokojovaly ho zejména aktivity agenta CIA Edwina Wilsona a Nugan Hand Bank. Možná si vzpomínáte, to byla australská banka, kterou založili agent CIA v Laosu Michael Hand, a australský podnikatel Frank Nugan, a v této bance prali obrovské peníze z drog z jihovýchodní Asie.
Jedním z mužů, které agent Edwin Wilson zaměstnával, byl bývalý důstojník CIA Kevin Mulcahy. Ten se začal obávat Wilsonových nezákonných aktivit a poslal o nich zprávu agentuře. Tedu Shackleymu se zpočátku podařilo zablokovat jakékoli interní vyšetřování Wilsona. V dubnu 1977 ale deník Washington Post zveřejnil článek o Wilsonových aktivitách, ve kterém uvedl, že možná získává podporu od "současných zaměstnanců CIA".
Šéf CIA Stansfield Turner nařídil vyšetřování a zjistil, že agenti CIA Ted Shackley i Thomas Clines mají s Edwinem Wilsonem úzké vztahy. Ted Shackley byl předvolaný, aby vysvětlil, co se stalo. Jeho vysvětlení nebylo uspokojivé a bylo mu dáno najevo, že jeho kariéra v CIA skončila. Richard Helms prý prohlásil, cituji: "Ted Shackley je to, čemu ve strašidelném byznysu říkáme čtyřnásobná hrozba. drogy, zbraně, peníze a vražda."
Po odchodu ze CIA v září 1979 Ted Shackley založil vlastní společnost Research Associates International, která se specializovala na poskytování zpravodajských informací podnikatelům. Jinými slovy jim prodával tajné informace ze spisů CIA. Spojil se také se starým známým Thomasem Clinesem, Raphaelem Quinterem a Ricardem Chavezem, dalšími bývalými agenty CIA v další společnosti s názvem API Distributors. Nicméně Ted Shackley se stále nevzdával naděje, že bude nakonec jmenovaný ředitelem CIA. Největší naději vkládal do toho, že se mu podaří v roce 1980 politicky zničit prezidenta Jimmyho Cartera. Shackley se několikrát tajně sešel s Georgem Bushem starším, když vedl kampaň za republikánskou nominaci. Tedova manželka Hazel Shackleyová pracovala také pro Bushe, mimochodem.
Ronald Reagan nominaci vyhrál, ale získal podporu CIA tím, že si Bushe vybral za svého viceprezidenta. Podle Rafaela Quintera se Shackley během prezidentské kampaně setkával s Bushem téměř každý týden. To se mu ale naštěstí nakonec nepodařilo.
Drancování států ve prospěch korporací: Komunismus nebo suverenita
Na těchto všech případech, které jsme si ukázali, a které si ještě v příštích dílech ukážeme, vidíme, že Spojené Státy jednají se světem jako „kmotr“. Jejich zahraniční politika je arogantní.
Všímejme si podobnosti scénářů Íránu, Guatemaly, Konga nebo Čile. Pro američany byly všechny situace stejné nebo podobné.
Všímejme si to, že jakmile jakákoli vláda chce něco málo dát lidem, ať to byl Írán, který zaváděl mnoho sociálních politik včetně znárodnění íránského ropného průmyslu, no bodejť by ne, vždyť ropa byla přece Íránu, tak proč z ní vytahovali zisky Britové a okrádali tak Íránce, vycucávali a drancovali zemi. Nebo ať to byla Guatemala, která chtěla zavést vývozní daně na tropické ovoce a věnovala pár set hektarů půdy těm nejchudším farmářům, i když ta půda patřila americké společnosti United Fruit. Ta půda byla guatemalská stejně jako ropa byla íránská. Stejně jako nerostné bohatství a přírodní zdroje byly Konga resp. lidí z Konga. Stejně jako si Čilané zvolili Salvadora Allendeho s jeho sociálními reformami. Vždycky přišli Američané, aby v zemi rozpoutali občanskou revoluci, pomohli svrhnout vládu, a nainstalovali novou, zkorumpovanou, která jim dovolí opět ždímat, drancovat tu zemi a vytahovat zisky.
Musíme se chtěnechtě ptát, jaké hodnoty prosazuje americká říše, která nedovolí za žádnou cenu, aby se lidé měli aspoň o trochu lépe? Když jim chce lokální vláda pomoci, aby i ostatní lidé těžili z pohádkového národního bohatství, Íránci z ropy, Guatemalci z tropického ovoce, z banánů, Kongo z nerostného bohatství, Brazílie nebo Čile se sociálními reformami, u kterých hrozilo, že by byly vzorové i pro další jihoamerické státy. Ne, to je přece Komunismus, američtí patrioti vyprovokují revoluci, svrhnou vládu, a nainstalují si novou, kterou zkorumpují, aby mohli dál vytahovat a ždímat zisky, drancovat a plenit. A pak mě může šlak trefit, když nějaký přemoudřelý politolog a ekonom na mainstreamu tlachá a slintá něco o ropném prokletí, že země bohaté na ropu, a lidé v ní jsou neuvěřitelně chudí a nic z toho nemají, nebo že v latinské americe jsou zkorumpované junty, které bohatnou, zatímco lidé krvácejí a umírají.
No, bodejť by ne, když kdykoli ty vlády chtěly něco z národního bohatství postoupit lidem, okamžitě nastartovali Američané, aby všechno opět běželo ve starých kolejích, a nainstalovali nějakou jinou zkorumpovanou juntu jen proto, aby všechny zisky a peníze proudily jim.
USA podle odhadů použily svou moc ve 30 zemích světa. Je to stejně jako s našim lithiem v Krušných horách. Obrovská naleziště lithia. Na naše lithium měla zálusk Australian Metals Holding, která byla jen skořápka, to byli spekulanti, a ve skutečnosti za ní stál obří mamutí globální investiční fond BlackRock.
Komu by měla patřit, kdo by z ní měl mít zisky? Přece Češi, protože je to naše české lithium. Stejně jako zisky z české vody nesmí proudit na soukromé účty zahraničních koncernů typu Veolie. Jenže pro Američany a všímám si, že i pro pár českých propagandou zmagořelých imbecilů je to Komunismus. Tito kryptonacisté budou do krve hájit zahraniční kapitál, nadnárodní korporace pobláznění různými libertariány a neoliberálními ekonomickými poučkami, že jde o svobodu podnikání. Tohle přece není žádná svoboda podnikání, to je drancování států ve prospěch nadnárodního kapitálu a korporací. A co to je? To je přece nacismus a fašismus. Vládnou korporace. Něco, co se dnes dotáhlo k dokonalosti, kdy mají mnohem větší váhu globální nadnárodní korporace nad národními vládami. A někteří imbecilové s blouznivými kecy o svobodě podnikání tomu ještě tleskají. To je to blaho, kdy dokud dřete jako dobře promazaný řetěz pro soukolí nadnárodního kapitálu, jste poslušný občan, neremcáte, všechno je v pohodě. Ale běda, jestli s tím máte problém, založíte si malou živnost, preferujete národní étos, nebo nedej bůh, začnete poukazovat na do nebe volající nespravedlnost kořistnických choutek nadnárodního kapitálu, v turánu s vámi zametou.
Přesně podle amerického schématu svrhávání těch vlád, které nejdou na ruku americkým nebo nadnárodním korporacím, a chtějí něco z národního bohatství, přírodních zdrojů, dát lidem. To se nesmí, to je svatokrádež proti modle nadnárodní korporatokracie, před kterou se musíme sklonit až na zem a být rádi za slupky od banánů, které nám hodí.
Nažerte se, holoto, zisky, zdroje jsou naše, vám zbyde jen vypleněná a vydrancovaná zem. Tak to nastavili Američané, jak jsme se přesvědčili, a jak se ještě přesvědčíme v dalších kapitolách a v dalších dílech.
Závěr
Tak, k dnešnímu dílu je to všechno, v nejlepším je třeba přestat, tak si musíme něco nechat taky na příště, co říkáte. Co tedy uslyšíte příště?
Podíváme se na nového šéfa CIA Stansfielda Turnera, který byl spolužákem prezidenta Jimmyho Cartera z americké námořní akademie.
Podíváme se na velkou kauzu a roli CIA při příchodu Ajatolláha Chomejního a sesazení Rezy Šáha, kterého si americká CIA prostřednictvím jejího tehdejšího ředitele Allena Dullese dosadila tehdy před 25 lety v roce 1953. Obrovské zpravodajské fiasko v Íránu.
Také se podíváme, jak američtí rukojmí na americké ambasádě v Teheránu sehráli roli při amerických volbách, ve kterých zvítězil Ronald Reagan. Právě američtí rukojmí na jeho výhře měli velký vliv.
Podíváme se na obří operaci financování afghánských mudžahídů americkou CIA přes banky a zpravodajské rozvědky v Pákistánu, Ománu a samozřejmě v Saúdské Arábii. Také arabští šejkové, teroristé a mafiáni měli napojení na obří pračku peněz, nejzkorumpovanější banku v historii Bank of Credit and Commerce International. Ta spravovala peníze libanonskému Hizbaláhu, afghánským bojovníkům včetně Usámi bin Ládina nebo palestinským teroristům. Dozvíte se více příště.
Podíváme se také na operaci v Nikaragui stejně jako na kauzu Írán kontras proti zdejší sandinistické vládě socialistů.
Podíváme se také, jak Američané dodávali Íráncům zbraně přes Izrael, který na tom vydělával miliony dolarů, ale také na klienta společnosti Kissinger Associates, společnosti exministra zahraničí Henryho Kissingera. Tím klientem byla italská Banca Nazionale del Lavoro. Právě její bagdátská pobočka prala peníze Saddámu Husseinovi v 80 letech proti Íránu. Američané dodávali zbraně Íránu, a zároveň financovali i Sadáma z Iráku. Opět strýček Sam platí a podporuje obě strany a mne si ruce, jak zisky rostou.
Příští díl zakončíme rozpadem sovětského svazu a podíváme se i na dohodu CIA a KGB v uspořádání prostoru ve střední a východní Evropě. Těmto dohodám se vzepřel pouze rumunský Nicolae Ceaușescu, a proto ho zamordovali s jeho manželkou, a jejich rozstřílená zmítající se těla vysílaly všechny televize, aby uspíšili váhající politiky, ať drží hubu a souhlasí, jinak dopadnou jako on.
Příští díl si rozhodně nenechte ujít, bude to opět porce zásadních skutečností, které musíme vědět o tom, jak spolu ve skutečnosti globální mafie drží basu, a to mediálně deklarované nepřátelství na zlého a hodného je ve skutečnosti jen iluzí a pečlivě pěstovanými kulisami už od základní školy.