Před nějakou dobou jsem vysílal čtyřdílný cyklus s názvem Průvodce pandemickou galaxií. V něm jsem pokryl zásadní spolčení osob, které stojí v zákulisí globálního řízení agendy Covid a její přípravy. Už v tomto pořadu jsem narýsoval základní obrysy Světového ekonomického fóra a Klause Schwaba, u kterého se tyto nitky sbíhají. Jeho těsné spojení nejen s Billem Gatesem, ale i s dalšími lídry, které si pěstují a vychovávají ve svém globálním inkubátoru. Samozřejmě Klaus Schwab je stejně jako Elon Musk koněm, který jen zviditelňuje příchozí agendy. Agendy čtvrté průmyslové revoluce.
Protože jsem se při shromažďování materiálů v Průvodci pandemickou galaxií dostal k mnohým dalším materiálům, rozhodl jsem se natočit odhalení ohledně Klause Schwaba a hlavně Světového ekonomického fóra. Pro nás je tohle nesmírně důležité, abychom si postupně skládali dohromady obrysy a byli tak vybavení informacemi. Jedině tak se staneme imunními vůči indolentním obviňováním z konspiračních teorií.
Informace dnes mají hodnotu zlata. Ovšem autentické a nepřefiltrované informace. Třebaže pořad má více dílů, snažím se všechno maximálně zpřehlednit a zkrátit do dvou dílů, aby to bylo snadno pochopitelné. Jak víte, nejsem přítelem rozvláčných, rozvleklých a roztahaných přednášek, kde bychom podstatu a zpravodajské informace hledali lupou. Mám raději jasné informace bez omáček ve zhuštěné formě.
Proto se společně vydejme do minulosti a podívejme se na to, jak se za oponou vytváří globální moc. Moc, která je definovaná nekonečnými dluhy států, které nikdy nemohou zaplatit. Moc, která díky těmto dluhům uvazuje státy na řetěz nekonečných vazalů. Lokálních vazalů, kteří musí každý rok odevzdávat tribut globálním vladařům. Tito lokálně pověření vazalové musí plnit zadání nadnárodních bankovních dómů, u kterých jsou zadlužené. Ten, kdo drží kasu, kdo má peníze, určuje podmínky. Ten, kdo dluží, musí poslouchat. Politika je proto v tomto světle jen fasádou pro organizovaný zločin. Globální organizovaný zločin. Politici si můžou vyskakovat do výše státních dluhů. Nemohou dělat nic, nemohou nic změnit. Jejich vřískání o změně je jen PR marketingovým tahákem pro hloupé masy. Nadnárodní bankovní zločinecké syndikáty jim to prostě nedovolí. A to je celé jednoduché tajemství globální struktury řízení moci. Pojďme se podívat na jeho základy.
Jde o celkový obraz
Předem chci zdůraznit, že Klaus Schwab není skutečným hybatelem světového dění. Je šlechtěným bílým koněm. Ten, kdo je takto veřejně na očích, nemůže určovat světové dění. Přesně v souladu s tím, co tvrdil zakladatel PR Edward Bernays. Za nitky tahají zákulisní hráči, kteří vidět nejsou. Klaus Schwab je proto jen vývěsným štítkem podobně jako Bill Clinton, Bill Gates a další. Ti jen profitují ze současného stavu. Vezou se na té správné globální vlně v uvozovkách. To ale neznamená, že bychom na něj neměli zaměřit pozornost. Zkoumáním věcí kolem něj se totiž dostáváme mnohem blíže k jádru řízení globální moci. Proto je důležité nasvěcovat Klause Schwaba z různých úhlů.
Od svého založení v roce 1971 se Světové ekonomické fórum stalo nejdůležitější a v každém případě nejvýznamnější soukromou iniciativou na světě. Je celosvětově aktivní, přitahuje velmi vlivnou skupinu účastníků a pokrývá nejširší spektrum témat. Stojí za ním Klaus Schwab, člověk, od kterého bychom očekávali strmou kariéru v jiných oborech. Překvapivě, Klaus Schwab získal doktorát ze strojírenství a ekonomie. Schwabovým zájmem je zprostředkovávat dialog v globálním společenství. Všestranně sledovat současný vývoj a identifikovat budoucí výzvy. Globalizace tvoří rámec jeho myšlenek. Světové ekonomické fórum je pozoruhodné svou jedinečností a nezastupitelnou rolí v globální moci. Schwabovi se totiž podařilo koncentrovat největší hustotu globálních figur z celého světa. A to na rozdíl od jiných podobných setkání.
Například Clinton GlobalIniciative, Clintonova globální iniciativa, mimochodem Clinton sám byl několikanásobným hostem Davosu, byla založená především za účelem shromažďování darů na sociální účely a je až příliš přizpůsobená osobě Billa Clintona. Nebo například Mnichovská bezpečnostní konference se hlásí k celosvětovému významu, ale zaměřuje se na politické otázky. Petrohradské ekonomické fórum je příliš pod vlivem Kremlu. A často zmiňované Světové sociální fórum není napodobeninou, ale představuje záměrný protějšek Davosu.
Pouze Světové ekonomické fórum nabízí platformu pro všechny druhy otázek, které hýbou světem. Světové ekonomické fórum nese tři charakteristické znaky: globální, neutrální, univerzální. Německý vydavatel Hubert Burda kdysi nazval výroční zasedání Světového ekonomického fóra vzdělávacím centrem pro dospělé nejvyšší úrovně.
Ti, kteří přijíždějí do Davosu poprvé, jsou prostě ohromení. Představme si, že tam, kam se obvykle sjíždějí fandové lyžování, dominují na týden v lednu lidé z celého světa, někteří v zimním oblečení, mnozí ve vznešených šatech a většina s kravatami. Nejvýše položeným městem v Alpách projíždějí karavany těžkých automobilů.
Schůzky a události se neustále opakují. Pobyt je třeba dobře naplánovat. Téměř všichni oficiální účastníci jsou důležití. Ti, kteří důležití nejsou, to alespoň předstírají. Každý, kdo se v této době zdržuje v turistickém městě, může snadno upadnout do jakéhosi deliria, euforie nebo tranzu.
Myslí si, že je to střed světa. Jeden pozorovatel ji kdysi samolibě popsal jako směs manažerského žargonu, fixace na budoucnost a prezentace vzdušných konceptů, jejichž cílem je předat moudrost s vizí. Jednoduše, když se účastníte Světového ekonomického fóra, máte pocit, že jste někdo. Že vám udělili vstupenku do nejvyšších globálních sfér planety. Do slévárny, kde se ková budoucnost světa. Pokud chceme být fanouškem Davosu, můžeme s klidem prohlásit, že se tu scházejí dobrodinci a přemýšliví kapitalisté, kteří dnem i nocí přemýšlejí o tom, jak ulehčit osud znevýhodněných, chránit planetu a zmírnit politické konflikty. Ovšem většina pohlíží na Davos spíše kriticky.
Jde o setkání, na kterém se scházejí nekritičtí stoupenci globalizace. Davos je hlučným veletrhem nových kontaktů a dohod, které se pak uzavírají v tajných kuloárech. Někdo by mohl namítnout, že Světové ekonomické fórum nemá žádný politický mandát ani výkonnou moc. Srovnání třeba s Valným shromážděním OSN je proto zavádějící. Ovlivňuje ale názory důležitých rozhodovacích orgánů na celém světě.
"Na začátku roku tam zjišťují puls světové ekonomiky," říká Michael Dell, zakladatel stejnojmenné americké počítačové společnosti. Pokud je tomu tak, pak by se veřejnost měla o fórum zajímat. Co se děje v Davosu? Jaké jsou její hlavní zásady? Je tato akce kádrovým cvičištěm ideologů? Jaký je zakladatel společnosti Klaus Schwab? To jsou některé z otázek, které budu ve svém pořadu zkoumat.
Co je Světové ekonomické fórum?
Klaus Schwab a jeho manželka HildeSchwabová je také velmi aktivní. Vede Nadaci pro sociální podnikání. Klaus a Hilde mají dvě děti. Dceru Nicole a syna Oliviera.
Nicole Schwabová nejprve studovala imunologii a buněčný výzkum v Cambridge. Získala magisterský titul z politických věd na Harvardu. Nicole začala svou profesní kariéru v letech 1999 až 2002 jako poradkyně bolivijské vlády pro reformu zdravotnictví. Potom pracovala dva roky v oddělení lidského rozvoje Světové banky v Jižní Americe. Od roku 2005 byla Nikole ředitelkou iniciativy pro mladé globální lídry, YoungGlobalLeaders, o kterém budu velmi dlouho hovořit, ale až za nějakou dobu. A teprve v roce 2009 uzavřela partnerství se Světovým ekonomickým fórem v rámci projektu rovnosti žen a mužů.
Olivier Schwab spojil svůj osud mnohem těsněji s prací svého otce. V Lausanne a potom na Massachusettském technologickém institutu získal inženýrské vzdělání. Následoval tak Klause Schwaba. Profesně nejprve pracoval jako analytik v mezinárodní poradenské společnosti Mercer. Potom přešel ke švýcarskému výrobci výtahů a eskalátorů Schindler a získal zkušenosti v Číně. Tato zkušenost se mu na Světovém ekonomickém fóru velmi hodila. V roce 2010 nastoupil Olivier na fórum jako vedoucí programu pro technologické průkopníky. O pouhý rok později byl jmenovaný vedoucím důležité pobočky v Číně, kde se koná každoroční setkání nových mistrů. Olivier se mezitím oženil s Číňankou. Pak se vrátil do Kolína nad Rýnem. Od července 2015 je zodpovědný za vztahy s podniky a má místo a hlas ve výkonném výboru, rozšířeném vedení Světového ekonomického fóra.
Klaus, jeho manželka Hilde, jejich děti Nikole a Olivier, ale také Klausův synovec Hans-JörgSchwab, ti všichni hrají ve Světovém ekonomickém fóru důležitou roli i mimo Klause Schwaba. K tomu se později dostanu.
Světové ekonomické fórum Klause Schwaba funguje jako nezisková organizace ve formě nadace. V průběhu let se vyvinula v určitý druh společnosti osvobozené od daní. Veškeré zisky jdou do kapitálu nadace. Světové ekonomické fórum je z hlediska velikosti významným středním podnikem. Jeho příjmy ročně dělají zhruba 200 milionů eur. Má zhruba 600 zaměstnanců (včetně poboček v New Yorku, Pekingu a Tokiu). Organizačně je ale Světové ekonomické fórum, které sídlí v Kolíně nad Rýnem nedaleko Ženevy, uspořádané poněkud jinak než běžná společnost. Operativní řídicí centrum tvoří devítičlenná správní rada. Klaus Schwab tu působí jako zakladatel a výkonný předseda, stejně jako na Fóru obecně.
Jednoduše řečeno, Schwab je Fórum a Fórum je Schwab. To se od počátku v roce 1971 nezměnilo. Dalšími členy správní rady jsou Lee Howell,Jeremy Jurgens, Cheryl Martinová, Adrian Monck, Philipp Rösler, Richard Samans, MuratSönmez a Alois Zwinggi.
Jeremy Jurgens a Adrian Monck pracovali ve Fóru už několik let před svým jmenováním do nejvyššího vedení a vedli oddělení informací a komunitní angažovanosti. Lee Howell byl dříve poradcem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a humanitární agentury americké USAID. Teď je ředitelem programu Světového ekonomického fóra. Cheryl Martinová dříve pracovala pro americké ministerstvo energetiky. Teď koordinuje globální průmyslová odvětví pod záštitou Světového ekonomického fóra. Pak je tu bývalý politik německé Svobodné demokratické strany FDP a vicekancléř Philipp Rösler. Teď má na starosti regiony jako jakýsi ministr zahraničí Světového ekonomického fóra. Zajímavý je také další člen rady Richard Samans. Ten dříve působil jako vrchní ředitel pro mezinárodní ekonomické záležitosti v Radě pro národní bezpečnost Bílého domu za Clintonovy vlády. Dnes je pověřený vedením Centra pro globální agendu Světového ekonomického fóra. Ve fóru působí jako obchodní ředitel softwarový specialista MuratSönmez. Alois Zwinggi dříve pracoval jako manažer ve švýcarské cementářské společnosti Holcim. Dnes je ve Světovém eekonomickém fóru zodpovědný za tři klíčová oddělení najednou, což je pro společnost této velikosti neobvyklé. Zwinggi je zodpovědný za celou organizaci. Kromě toho působí jako vedoucí finančního oddělení a vedoucí oddělení lidských zdrojů Světového ekonomického fóra.
Můžeme se jen domnívat, jak lidé z těch nejvyšších vládních kruhů asi budou usilovat o zlepšení života lidí na planetě. Vedle vedení existuje ještě výkonný výbor Světového ekonomického fóra. Ten se skládá ze 43 osob, a je tedy mimořádně velký. Výkonný výbor je podřízený správní radě Světového ekonomického fóra. V čele tohoto představenstva stojí Klaus Schwab, a najdeme tu také jeho syna, Oliviera Schwaba.
V představenstvu řídící rady fóra se objevuje celá řada mezinárodních celebrit. Například prezident společnosti NestléPeter Brabeck-Letmathe. Nebo Min Zhu, náměstek výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu. Jeho nadřízená Christine Lagardeová je také členkou této slavné skupiny. V lednu 2016 se k panelu připojili bývalý americký viceprezident a největší kšeftař s emisními povolenkami Al Gore. Připojil se také prezident Světové banky Jim Yong Kim. Později v tomto roce přišla do představenstva tehdejší německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová, která je v současnosti šéfkou evropské komise. Jako předseda rady pro finanční stabilitu tu působí Mark Carney. Mark Carney je mimochodem guvernérem Bank ofEngland.
Jak Světové ekonomické fórum získává své příjmy? Jednoduše. Dobrých 1000 členských společností platí roční poplatek ve výši 60000 švýcarských franků. K tomu je třeba připočítat poplatek pro přibližně 1600 zástupců firem, kteří do Davosu cestují, ve výši 27000 švýcarských franků pro každého. Pro srovnání. Například v roce 1984 činil poplatek 8800 švýcarských franků. Partnerství jsou opravdu drahá. Nejvyšší skupina, což je více než 100 strategických partnerů, zaplatí 600000 švýcarských franků ročně.
Mnozí se možná zamýšlejí nad otázkou, proč masmédia nepodrobují toto fórum nesmlouvavé kritice. Je to jednoduché. Do Davosu se každoročně sjíždí několik stovek zástupců médií. Média jsou také přizvaná, aby vytvářela ideovou clonu a psychologickou bariéru. Mají pocit, že se podílejí také na čemsi velkém. Defilují tu média jako Bloomberg, CNBC nebo BBC.
Kromě šéfů členských firem se do Davosu vydávají i pozvaní hosté z politiky, vědy, občanské společnosti, rozumějme neziskovek, a samozřejmě médií. Cestovní náklady a drahé ubytování si hradí sami. V některých případech jim fórum pobyt a náklady platí samo. Takhle se zavazují různí lektoři univerzit, politici a média. Mají také pocit, že se účastní něčeho velkého. Něčeho, kde se rozhoduje o budoucnosti. To se ale také týká regionálních setkání, která se konají v průběhu roku v nejdůležitějších regionech světa. Kromě sídla v Kolíně nad Rýnem má Světové ekonomické fórum pobočky v New Yorku, Pekingu, Tokiu a nejnověji v San Francisku. Máme tedy základní představu o struktuře, řízení, financích a hlavně členech fóra.
Zakladatel Schwab: Ambiciózní, drzý a s nápadem
Podmínky byly příznivé. Jako dítě hřálo budoucího zakladatele Světového ekonomického fóra slunce středostavovské rodiny. Narodil se 30. března 1938 v Ravensburgu u Bodamského jezera. Vyrůstal jako syn ředitele továrny. Jeho starší nevlastní bratr, a mladší bratr žijí stejně jako Schwab na odpočinku v německy mluvícím Švýcarsku. Matka pocházela z Curychu. Jeho otec, narozený v roce 1899, měl také švýcarské kořeny. Jeho matka byla Švýcarka, zatímco její manžel, dědeček Klause Schwaba, pocházel z Karlsruhe. Otec Klause SchwabaEugen, tak získal občanství tehdejšího Bádenského velkovévodství. Vyrůstal v Karlsruhe a do matčiny vlasti se přestěhoval až na počátku 30. let.
Jacob Schmidheiny ze stejnojmenné švýcarské průmyslnické rodiny využil příležitosti a přijal odborníka s německo-švýcarským vzděláním, aby řídil továrnu na výrobu turbín jeho společnosti EscherWyss v Ravensburgu.
Ve druhé polovině 30. let se proto rodina Klause Schwaba přestěhovala zpět do Německa, přesněji do Horního Švábska. Evropa byla v zajetí Hitlerova teroru. Rok potom, co se Klaus Schwab narodil, začala II. světová válka. Na německé straně válka, na švýcarské mír.
Německo-švýcarská Schwabova rodina byla privilegovaná. Mohli cestovat do sousedního Švýcarska, například na dovolenou. Jaké hodnoty se v rodině počítají? Podle Schwaba ho matka naučila štědrosti. Jeho otec ho svým vlastním příkladem naučil, že zodpovědní občané musí pracovat pro společnost. Mimo továrnu, kterou řídil, se angažoval v různých profesních sdruženích. Mimo jiné jako prezident Hornošvábské průmyslové a obchodní komory.
Schwab vypráví, že během válečných let byl Ravensburg distribučním centrem balíčků pro spojenecké válečné zajatce v Německu. V této souvislosti se jeho otec, který se angažoval v Červeném kříži, podílel na dohodě, která na oplátku zabránila náletům na město, které nemělo žádný zbrojní průmysl.
V roce 1950 se pak Eugen Schwab pokusil získat švýcarské občanství z Německa. Jeho rodištěm byl totiž Roggwil ve Švýcarsku a jeho matka byla Švýcarka. Krátce před Vánocemi ovšem soudci žádost zamítli a odkázali Schwabova otce na běžný, zdlouhavý postup naturalizace. Jeho syn Klaus byl přímým svědkem toho všeho. Dvanáctiletý chlapec nechápal všechny podrobnosti, ale trpěl stejně jako jeho otec. Podle jeho slov je tato zkušenost jedním z důvodů, proč nikdy nepožádal o švýcarský pas, přestože jeho tři prarodiče byli Švýcaři a on sám žije v této zemi více než 50 let. Během tohoto procesu se vyjasnilo ještě něco jiného.
Klaus Schwab své rodiče zbožňoval. Proto se už v raném věku začal angažovat pro společné dobro. Jeho první mimoškolní aktivitou byla Francouzsko-německá kancelář mládeže, která podporovala setkávání mladých lidí po zničující válce. Klaus Schwab odjel do vlasti své matky studovat v roce 1957. Vystudoval strojní inženýrství na Švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu. Právě tam navázal mladý Němec první vztahy, mimo jiné s Ferdinandem Piëchem. Tento fanoušek technologií a pozdější vládce koncernu Volkswagen se stal později věrným hostem Davosu.
V době Schwabova studia byl Davos ještě daleko. Přesto se poprvé setkal se Ženevou: v rámci své diplomové práce navrhl mladý inženýr turbínu pro společnost Sécheron. Po maturitě v Curychu pokračoval ve studiu ekonomie a sociálních věd ve Fribourgu. V letech 1966 a 1967 získal Schwab doktoráty ve dvou studijních oborech. Absolvoval také odborné stáže v několika zemích. Mezi lety 1963 až 1966 pracoval v Německu jako asistent ředitele Německého strojírenského svazu ve Frankfurtu nad Mohanem. Pokračoval také ve své mezinárodní kariéře. Na radu svého otce, který jako rotarián mohl synovi nabídnout další podporu, absolvoval ambiciózní mladík ke konci svého doktorského studia akademický rok na Harvard Business School.
Schwab nezůstal jen u školních šaten: mimo jiné se seznámil s americkým bezpečnostním poradcem a ministrem zahraničí německého původu Henrym Kissingerem. Také se seznámil s legendárním profesorem ekonomie Johnem Kennethem Galbraithem. Tehdy osmadvacetiletý rodák z Ravensburgu s oběma udržoval kontakt i v pozdějších letech.
Po návratu z Ameriky se Klaus Schwab okamžitě stal členem představenstva společnosti EscherWyss. To není úplně překvapivé, protože EscherWyss byla firma, jejíž továrnu v Ravensburgu řídil jeho otec. Tehdy to byl skutečný gigant. Švýcarská průmyslová ikona s 10000 zaměstnanci. Mimochodem, už tady nacházíme základy globálních zločineckých syndikátů od Evropy, přes Čínu, kde má fórum pobočku, až po Rusko. Klaus Schwab byl totiž tehdy ve firmě zodpovědný za integraci do společnosti Sulzer AG ve Winterthuru. Mimochodem, většinovým vlastníkem společnosti Sulzer je dnes ruský miliardář Viktor Vekselberg.
Viktor Vekselberg vždycky přijíždí do Davosu na Světové ekonomické fórum. Staré obchodní kontakty nerezaví. A právě v roce 1970 se začíná rýsovat Světové ekonomické fórum. V té době ale ještě pod jiným názvem. V roce 1971 vydal Klaus Schwab studii Moderní podnikové řízení ve strojírenství. Tady se poprvé zabýval konceptem společnosti s podílem akcionářů. Podnik se zainteresovanými stranami vede dialog s veřejností. Přitom bere v úvahu všechny skupiny, které jsou závislé na prosperitě podniku. To znamená, kromě vlastníků, věřitelů a zaměstnanců také například dodavatele a zákazníky, obce v daných lokalitách. A v případě velkých podniků také daňové poplatníky a politiky. Mezinárodní korporace, které chtějí být na špici, posílají pozdravy.
Později Schwab tento koncept rozšiřuje. Všichni v jednom klubu. Korporace, vlády, média, univerzity a takzvaná občanská společnost, rozumějme neziskovky, v jednom klubu. 24. ledna 1971 se zvedá opona prvního setkání v Davosu. Tehdy se jmenovalo Evropské manažerské sympozium. Klausovi Schwabovi bylo v té době 32 let. Sám iniciátor tehdy netušil, že se jeho manažerské sympozium stane fórem pro globální ekonomiku s rozsáhlým spektrem témat.
Davos pro začátečníky 1971
Sympozium na hraně (1972 – 1973)
Zakládající schůzka v Davosu měla nečekaný úspěch. O to trpčí byl neúspěch Klause Schwaba v následujícím roce. Počet účastníků klesl z téměř 450 na méně než 300 v roce 1972. Novinka v podobě prestižního setkání na neobvyklém místě se zřejmě vytratila. Navíc došlo k nečekanému selhání. Hermann Josef Abs z Deutsche Bank, v té době nejvýznamnější bankovní manažer v Evropě zrušil účast.
Vy, kteří jste poslouchali mé pořady Nesvatá aliance a nacistické kořeny Evropské Unie jste možná zbystřili. Ano, Hermann Josef Abs, je bývalým nacistou, který převzal ekonomické otěže poválečného Německa. Byl dokonce nominovaný do Vatikánské banky, ale jeho historie ho dostihla, a tak se spokojil jen s významem na německé půdě. Právě on se účastnil dalších setkáních v Davosu.
Postupně si v mých pořadech skládáme do souvislostí tyto střípky a stavíme globální pyramidu. Klaus Schwab se ale nevzdával. Evropské manažerské fórum držel nad vodou díky bankovním půjčkám. Z organizačního hlediska bylo výhodou, že účastníci platili předem, což samozřejmě usnadňovalo financování. Už tehdy čtvrtina řečníků v Davosu pocházela z Bruselu. Na prvním i druhém ročníku setkání v Davosu se zúčastnila další zajímavá osoba. AurelioPeccei, zakladatel Římského klubu.
AurelioPeccei už na prvním setkání v Davosu, hovořil o knize Meze růstu, kterou Římský klub inicioval a které se prodalo více než dvanáct milionů výtisků. Autoři z renomovaného Massachusettského technologického institutu v Americe varovali před prostým pokračováním v nuceném ekonomickém růstu. Tento růst lze udržet pouze za cenu nadměrného využívání zdrojů naší planety. Růst bez ohledu na životní prostředí vede ke katastrofě, uváděli v knize. Tady se nám začínají rýsovat základy takzvaného udržitelného růstu. Na třetím setkání v Davosu se opět sešlo asi 450 účastníků, především z Německa, Švýcarska, Velké Británie a Belgie.
Davos se globalizuje (1974 – 1977)
Abychom se tak trochu přenesli do té doby, musíme si načrtnout základní politické reálie těch let. Díky tomu snáze pochopíme mnohem více věcí, než sáhodlouhým vysvětlováním.
Arabsko-izraelské závody ve zbrojení v říjnu 1973, které se staly známé jako Jomkippurská válka, a bojkot ropy, který v této souvislosti zavedly hlavní producentské země v Perském zálivu, zasáhly evropské státy plnou silou. Omezení vývozu ropy se projevilo rychle a všichni občané pocítili bolestivé důsledky.
V Německu vláda zavedla zákaz nedělní jízdy autem. Televize ukazovala prázdné dálnice. Ceny benzínu a topného oleje vzrostly. Rakousko zavedlo dočasné energetické prázdniny ve školách. Ve Velké Británii horníci několik týdnů stávkovali. Na ostrově v zimě doslova zhasínala světla. Vláda Edwarda Heatha tento boj nepřežila a po volbách v únoru 1974 musela ustoupit labouristům Harolda Wilsona. Ropná krize v roce 1973 uvrhla svět do několikaleté recese. Současně se výrazně změnil světový měnový systém.
15. srpna 1971 americký prezident Richard Nixon šokoval finanční trhy oznámením, že ruší pevnou směnitelnost dolaru za zlato ve výši 35 dolarů za trojskou unci. Doufal, že se mu tak podaří stabilizovat ekonomiku své země a bojovat proti inflaci.
Druhý úder následoval v roce 1973. Brettonwoodský systém převážně pevných směnných kurzů se definitivně zhroutil. Politici a podnikatelé byli znepokojení, a zoufale hledali východiska. Pod touto záštitou se konal čtvrtý Davos. Můžeme jen spekulovat, jestli krizová zima 1973 až 1974 zvýšila přitažlivost setkání. Rozhodně to tak vypadá. Faktem je, že počet účastníků se zvýšil ze 450 v předchozím roce na 780. V následujícím roce 1975 se počet opět zvýšil na 860.
Davos 1975 především ukázal, že kocovina po druhém ročníku byla překonaná, a že se toto setkání stalo trvalou součástí diářů mnoha podnikatelů. KlausuSchwabovi bylo tehdy 37 let. Rok 1975 byl rokem globalizace v Davosu. Mexická vláda byla první mimoevropskou zemí, která do Švýcarska vyslala oficiální delegaci vedenou ministrem obchodu a průmyslu. Sám Schwab se stále více snažil navazovat kontakty s organizacemi OSN. Klaus Schwab se začal tvrdě globalizovat. To se ale stalo pro všechny viditelným až v roce 1987, kdy se z Evropského manažerského fóra stalo Světové ekonomické fórum.
Na sedmé setkání v roce 1977 přijeli účastníci z více než 50 zemí. Přibližně polovina z nich tu byla už nejméně podruhé. Jedno vystoupení bylo politicky obzvlášť výbušné. Ruský disident Vladimir Bukovskij, který byl sotva propuštěný z mnohaletého sovětského vězení, hovořil o odpovědnosti ekonomických elit za občanská a lidská práva.
Schwab také dál neúnavně cestoval a vyhledával kontakty s mezinárodními organizacemi. Mimo jiné získává podporu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD, ve které jsou zastoupené nejvýznamnější průmyslové země.
Čína, Indie a USA (1978 – 1986)
Až do konce roku 1976 byla Čína pod vlivem kulturní revoluce. Teprve po smrti Mao Ce-tunga v září 1976 mohl nový vůdce DengSiao-pching jednat bez překážek. Krok za krokem realizoval politiku otevřených dveří a čtyři modernizace v průmyslu. Zemědělství, obraně a vědě. Ty položily základy vzestupu této obrovské země. To je třeba mít na paměti, abychom docenili význam Schwabova fóra na počátku roku 1979. Už v tomto roce se v Davosu poprvé objevuje oficiální čínská delegace. Čínská delegace tímto rokem zahájila tradici stálého zastoupení země na této konferenci. Následující rok vyslala Čína tři zástupce na setkání do Ženevy, ale také delegace evropských podnikatelů cestuje na Dálný východ stejně jako v předchozím roce.
V červnu 1981 uspořádalo Evropské manažerské fórum svou první akci v Číně, a to na významném místě. Ve Velkém sále lidu v Pekingu. Zároveň fórum na počátku 80. let otevřelo cestu čínským ministrům k setkáním s obchodními zástupci v Evropě. V roce 1986 vedl delegaci z Pekingu ČuRung-ťi. Neměli bychom se ani proto divit, že právě tento Ču Jung-ťi zastával funkci předsedy vlády v letech 1998 až 2003. Do zorného pole Klause Schwaba ovšem spadaly i další země jako například Indie.
V srpnu 1984 přijel indický generální tajemník Rádžív Gándhí na Schwabovo pozvání do Ženevy, aby si vyměnil názory se zástupci podnikatelské komunity. Byl otevřený problémům západních společností při získávání přístupu na trh ve své vlasti a nadšeně se vyjádřil k obchodnímu summitu v Indii. O necelé tři měsíce později byla zavražděná jeho matka a premiérka Indira Gándhíová. Syn se stal jasným vítězem následných voleb. V dubnu 1985 se v Dillí konal plánovaný summit s Fórem a Konfederací indického průmyslu. Akci zahájil projevem nový premiér Rádžív Gándhí. Klaus Schwab měl tehdy ale také další starosti.
Na konci 70. let řádili v Německu levicoví extremističtí teroristé z Frakce Rudé armády RAF. V září 1977 unesli Hannse-Martina Schleyera. Schleyer byl ve své dvojí funkci prezidenta Svazu německého průmyslu a Svazu zaměstnavatelů nejmocnějším mužem průmyslu v zemi. O něco více než měsíc později byl Schleyer nalezený mrtvý v kufru auta.
Na sympoziu v lednu 1978 si přítomní připomněli památku manažera minutou ticha. Byl to více než symbolický projev sympatií. Schleyer měl toho roku zasedání v Davosu předsedat. V důsledku násilností proti establishmentu se davoské Fórum poprvé uchýlilo k větším bezpečnostním opatřením. Přítomnost bezpečnostních složek a elektronická kontrola přístupu na místa konání, se stala pravidlem. Od snímání otisků prstů účastníků ale bylo později upuštěno.
V roce 1980 se sympozium konalo v zasněžených horách už podesáté. Výročí doprovází zvláštní pocta. Schwab vyznamenal jednoho ze svých akademických učitelů, bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, za jeho zásluhy o mezinárodní spolupráci. Právě Kissinger varoval na půdě Světového ekonomického fóra v květnu 2022 Ameriku a Západ před izolací Ruska a jeho vehnáním do těsného spojenectví s Čínou. To bylo na margo konfliktu na Ukrajině. Jeden z nejvyšších kádrů světové globální politiky Henry Kissinger je úzce spjatý jak s Klausem Schwabem, tak s jeho Světovým ekonomickým fórem už desítky let. Obrysy se nám začínají hezky nasvěcovat.
V roce 1982 to byl Ronald Reagan, který vysílal svůj projev přes satelit k účastníkům davoského fóra. Následující rok byla v Davosu poprvé osobně zastoupená také americká vláda – čtyři roky po čínské.
Pád železné opony (1987 – 1991)
Na konci Studené války došlo v Německu k pádu Berlínské zdi 9. listopadu 1989, a ke sjednocení východního a západního Německa, o pouhý rok později. Událost století vrhla světlo na Světové ekonomické fórum už v roce 1987. Z Německa tam mimo jiné přijel vicekancléř a ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher – a z Moskvy Ivan Ivanov, první místopředseda Státní zahraniční hospodářské komise.
Genscher si nebral servítky. Vicekancléř z liberální FDP ve vládě Helmuta Kohla otevřeně vyzval k podpoře sovětského stranického vůdce Michaila Gorbačova a jeho zřeknutí se konkrétního myšlení v Kremlu. Nová linie se vtiskla do paměti veřejnosti pod klíčovými slovy glasnosť (otevřenost), a perestrojka (přestavba). Britská premiérka Margaret Thatcherová již v Moskvě rozpoznala potenciál tohoto nováčka.
"Berme Gorbačova vážně," vyzýval Genscher publikum v Davosu.
Na Genscherův historický projev navázalo o tři roky později historické setkání. Po pádu Berlínské zdi se v roce 1990 v Davosu oficiálně setkali kancléř Helmut Kohl a východoněmecký premiér Hans Modrow. Jistě byl milníkem pro další vývoj. Krátce po skončení fóra totiž spolkový kabinet v Bonnu schválil 7. února návrh měnové unie mezi oběma německými státy. Základní obrysy prý byly vypracované krátce předtím v Davosu.
3. října 1990 došlo ke sjednocení Německa. Nesmíme ale zapomenout na přejmenování organizace. Na první pohled se zdá překvapivé, že se Evropské manažerské fórum v roce 1987 přejmenovalo na Světové ekonomické fórum. Schwab to zdůvodňuje globální komunitou, která se mezitím vytvořila a která se každoročně schází v horách.
V roce 1989 byla poprvé více než polovina z 676 členů ze zemí mimo Evropu. Fórum dále expandovalo. V roce 1991 byly nově zastoupené Polsko, Maďarsko, Jihoafrická republika a Vietnam.
Havel či Putin: Všichni nepřátelé pohromadě (1992 – 2001)
V roce 1992 dorazil také Nelson Mandela z Jihoafrické republiky. Přijížděli ale i další. V tomtéž roce poprvé dorazil do Davosu princ Charles. Mimochodem, jeho otec princ Philip navštívil Davos v roce 1986 jako předseda Světového fondu na ochranu přírody. Vidíme tady, do jakých projektů je zapojená britská královská rodina. Životní prostředí, ochrana přírody, všechno eufemismy k takzvanému udržitelnému rozvoji. Jedním ze základních nástrojů globální kliky.
V roce 1992 zavítal do Davosu také Československý prezident Václav Havel. Ten zaujal posluchače svým odhodláním obnovit politiku orientovanou na demokratické hodnoty. Víme už, jak to dopadlo. Česko je naprosto bezprávní totalitou, ve které se beztrestně blokují servery a webové stránky. Stejně jako v Rusku nebo Číně. Žádný právní stát a žádná demokracie neexistuje.
Zajímavé také bylo, že Rusko dále zůstávalo pro Davos důležitým polem působnosti. První zastávkou delegace Fóra na cestě po nových regionech byl Petrohrad v roce 1992. Jednání se zúčastnil tehdejší náměstek petrohradského starosty Anatolije Sobčaka, Vladimir Putin.
V lednu následujícího roku se Davosu poklonil premiér Viktor Černomyrdin. Jednalo se o první cestu Rusa do západní Evropy od jeho nástupu do funkce. Vidíme tady, jak mají globalisté s jejich cenným koněm Klausem Schwabem, podchycené současné elity už 20 let dříve? Už v roce 1992 se jednání zúčastnil Vladimír Putin. Akce Davosu představují laboratoř a inkubátor, kde si globalisté pěstují současné a budoucí kádry. Představuje něco jako seismograf budoucích otřesů na světě. Tyto skutečnosti musíme znát, abychom chápali, že nikdo, doslova nikdo z globálních politiků, ani Putin, nepředstavuje záchranu, jak si někteří blouznivci stále myslí. Jde o protipól téže mince. Jen druhou stranu téže mince.
Další vývoj je skutečně hmatatelný: v roce 1994 Světové ekonomické fórum dosáhlo cílového počtu 1000 členů. Následující rok slavila organizace 25. výročí svého založení. Schwab v té době vydal svou další knihu. V knize Překonání lhostejnosti píše o deseti zásadních výzvách v dnešním měnícím se světě, jak uvádí podtitul.
V únoru následujícího roku Klaus Schwab varoval v International Herald Tribune před rostoucím odporem proti globalizaci. Měl důvod. Během obří demonstrace v Seattle na ministerské konferenci Světové obchodní organizace WTO v prosinci 1999 protesty vyvrcholí násilnostmi. Totéž se dělo na konferenci G-8 v Janově v roce 2001.
V roce 1997 bylo pro Světové ekonomické fórum přijaté motto Závazek zlepšit stav světa, které je platné dodnes. Vidíme, jak se svět zlepšuje k míru, cynicky míněno. A jako by tato symbolika nestačila, v roce 1997 vznikl také Kjótský protokol. Poprvé se stanovily cíle pro emise skleníkových plynů v průmyslových zemích.
Nové milénium (2000 – 2006)
První setkání v Davosu v novém tisíciletí přináší Klausi Schwabovi horskou dráhu emocí. Na přistávací ploše pro vrtulníky vedle Kongresového centra poprvé přistál úřadující americký prezident Bill Clinton. Clinton kromě jiného ve svém projevu připomněl, že v předchozích letech už k účastníkům promluvili jeho viceprezident Al Gore a jeho žena Hillary. První dáma byla v Davosu před dvěma lety.
Z nepřeberného množství akcí a komunit, které Klaus Schwab podporuje, vyniká jedna z roku 2000. V neposlední řadě díky podpoře zakladatele společnosti MicrosoftBilla Gatese. Jedná se o Globální alianci pro očkování a imunizaci GAVI. S pomocí Světové zdravotnické organizace dosáhla proočkovanost dětí ve třetím světě rekordních hodnot. GAVI do roku 2016 očkovala podle odhadu téměř půl miliardy dětí. Jen do roku 2007 podpořila Nadace Billa a Melindy Gatesových GAVI částkou 1,5 miliardy dolarů. Vzpomínáte si, GAVI Billa Gatese jsem probíral v pořadu Průvodce pandemickou galaxií. Vznikla na půdě Světového ekonomického fóra Klause Schwaba už v roce 2000. Je to významné prolínání těchto celků, organizací a agendy očkování. Později se z Globálního fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii vyvinul druhý velký projekt v oblasti zdravotnictví. Tento fond, který z velké části podporuje také Bill Gates, získává ročně přibližně čtyři miliardy dolarů na zhruba 1000 programů ve více než 140 zemích. Pamatujeme si na tento globální fond? Ten založili Clintonovi, a jednu dobu mu šéfoval ThedrosGherbreyesus, nyní předseda Světové zdravotní organizace WHO. V tomto Globálním fondu navíc působil takéElhadž As Sy. Toho zase najdeme v globální neziskovce Wellcome Trust. Všechno jsem to podrobně probíral v mém čtyřdílném pořadu Průvodce pandemickou galaxií. Když nasvěcujeme tyto globální fondy pod rúznými úhly, vidíme, jak se všechny prolínají. U mnohých se nitky sbíhají na Světovém ekonomickém fóru Klause Schwaba, kde se tito globální predátoři slétají, dohadují tu budoucí kořistnické nájezdy a tvrdou ruku militarizovaného kapitalismu v budoucích letech. Zapamatujme si tedy Billa Gatese, který založil organizaci pro očkování GAVI na půdě Světového ekonomického fóra Klause Schwaba, který organizaci podporuje.
Temný stín války v Iráku (2003 – 2006)
11. září 2001 proběhl simulovaný a připravovaný atentát na budovy Světového obchodního centra v New Yorku a Pentagon v Arlingtonu ve Virgínii nedaleko hlavního města Washingtonu. Klaus Schwab byl v tu dobu přímo v New Yorku.
10. září mu generální tajemník OSN Kofi Annan předal v New Yorku cenu CandlelightAward za jeho zásluhy o světové společenství. 11. září Schwab pobýval v New Yorku, kdy došlo ke katastrofě. Světové ekonomické fórum proto v listopadu 2001 proběhlo rovnou v New Yorku. 2700 účastníků ze 102 zemí. Bezpečnostní opatření byla obrovská, a to nejen na letišti. Vozidla, která přijížděla k místu konání konference v hotelu Waldorf-Astoria na Manhattanu, musela vyjet na rampu, kde byla zespodu kontrolovaná. Psi prohledávali auta, hosté byli podrobení další bezpečnostní kontrole.
17. dubna 2002 napsal bývalý americký prezident a přítel Fóra Bill Clinton Schwabovi, a ujistil ho o své trvalé podpoře. Těšil se, až se vrátí do krásného Davosu.
20. března 2003 Američané vtrhli do Iráku. To vyvolalo odpor zejména Německa a Francie. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld přilil olej do ohně, když poprvé označil tyto dvě země neochotné jít do války, Francii a Německo, za starou Evropu.
1. května prezident George Bush prohlásil misi za ukončenou. Její ničivé následky pociťujeme dodnes. Nastává ale další rozmach Klause Schwaba. V roce 2004 totiž založil Fórum mladých globálních lídrů, Younggloballeaders. Tato iniciativa začíná vychovávat a pěstovat takzvané mladé nadějné kádry. Ti budou později instalovaní do vrcholových funkcí jednotlivých národních vlád. K těmto mladým globálním lídrům se dostanu ve speciální kapitole. V roce 2003 také Angela Merkelová pronáší v Davosu její šestý projev. Už v roce 1993 byla vybraná jako jedna z globálních lídrů zítřka. Jak jsem uvedl už u Vladimíra Putina. Kádři se připravují dlouhé roky před jejich nástupem.
Světová finanční krize (2007 – 2011)
Rok 2007 byl počátkem celosvětové finanční krize. V červnu 2006 dosáhly ceny nemovitostí ve Spojených státech vrcholu. Brzy potom se začaly hromadit nesplácené úvěry na nemovitosti druhé a třetí kategorie, takzvané subprime hypotéky.
V létě 2008 propukla krize naplno, a rychle vtáhla americké banky do víru dění. Přibližně třetina jejich úvěrů se týkala sektoru nemovitostí. Chaos se šířil světem závratnou rychlostí. Krize se dotýkala všech velkých i malých bank, pojišťoven a fondů.
15. září 2008 se zhroutila americká investiční banka LehmanBrothers. Hrozilo zhroucení světového finančního systému. Bankrot LehmanBrothers vyvolal po celém světě ekonomické i psychologické otřesy. Pojišťovací gigant AIG byl znárodněný.
Na konci roku 2008 byl navíc zatčený multimiliardář a podvodník Bernard Madoff, který, jak se ukázalo, podvedl investory po celém světě. Vypuknutí finanční krize utvrdilo širokou veřejnost ve stále skrytém podezření, že velcí světoví hráči také jen vaří z vody a nadýmají se svými znalostmi. A co hůř, možná se dokonce uchylují ke kouřovým clonám, když to slouží jejich zájmům. My víme, že jakákoli krize nezůstane globální mocenskou klikou nevyužitá. Každá krize se musí využít k upevnění moci této globální mocenské kliky. To se odrazilo i na Světovém ekonomickém fóru.
Ve svém uvítacím projevu na výroční schůzi v roce 2009 Schwab prohlásil, že nastává nový věk. Schwab vyhlásil utváření post-krizového světa. Zájem o Davos byl v roce 2009 větší než kdy jindy. Hojně přijely také hlavy států a vlád. Na seznamu byli čínský premiér WenŤia-pao, ruský prezident Vladimir Putin tehdy v úřadu premiéra, německá kancléřka Angela Merkelová, britský premiér Gordon Brown a japonský protějšek Taro Aso. Vladimír Putin nebyl v Davosu žádným nováčkem. Už jednou tam byl v roce 1995 – jako šéf ruské tajné služby. Předtím v roce 1992 jako náměstek petrohradského starosty Anatolije Sobčaka. Mohl bych tu probírat další světové události, které hrály významnou roli pro Světové ekonomické fórum. Události jako arabské jaro od roku 2011, Brexit 23. června 2016 a další. Myslím ale, že v rámci této první sekce o minulosti Světového ekonomického fóra to bohatě stačí, abychom si utvořili základní vazby a souvislosti.
Tma pod lampou
Tuto kapitolu jsem sice pojmenoval kontrastem se světlem, ale v případě Schwabova Světového ekonomického fóra ten stín převládá. Představme si pět zásadních strategických partnerů Světového ekonomického fóra, kteří se podíleli na prohloubení světové hospodářské nebo finanční krize. To bude tvořit jakýsi předvoj pro další kapitolu o mladých globálních lídrech.
Strategickým partnerem Světového ekonomického fóra byla investiční banka LehmanBrothers. Její šéf Richard Fuld, známý jako gorila Wall Streetu, padl během finanční krize v roce 2008. Německá elektrotechnická společnost Siemens, která byla také strategickým partnerem Schwabova fóra, byla v letech 2006 až 2008 zasažená korupčním skandálem, a nedávno aférou ohledně dieselových motorů Volkswagenu. A v roce 2005 byl spolupředsedou Schwabova fóra manažer, kterého si evropská veřejnost zapamatovala jako ztělesnění zlodějny. Daniel Vasella, dlouholetý ředitel farmaceutické společnosti Novartis v Basileji. Před lety tam byl PercyBarnevik jako generální ředitel elektrotechnické společnosti ABB, který si vysloužil podobnou pověst kvůli svým přemrštěným penzím, než si to později rozmyslel a část vrátil. To je jen několik příkladů, jak Schwabovo fórum přispívá ke zlepšování světa, jak donekonečna hlásá.
Mladí globální lídři I.
V této kapitole postoupím do vrcholových pater politiky, přičemž si spojíme věci do souvislých celků. Abychom věci nevnímali roztříštěně, fragmentovitě, rozkouskovaně, ale jako souvislý tok informační dálnice, kde na sebe věci navazují. Primárně se zamysleme nad tím, proč se vlády více než 190 zemí světa rozhodly řešit takzvanou covidovou pandemii stejným způsobem – pomocí lockdownů, roušek a očkovacích pasů. Všechny vlády zavedly stejná opatření. Po celém světě. Lišily se jen v kosmetikách. Jinak všechno naprosto stejné. Jak je to možné? Odpověď se nachází ve škole mladých globálních lídrů, YoungGlobalLeaders, kterou řídí Klaus Schwab.
My už víme, že mnozí z těchto politických a obchodních lídrů jí prošli na své cestě na vrchol. Abych to zkrátil. Jde o stínovou alianci politických a korporátních vůdců, kteří jsou instalovaní do vrcholových pozic národních vlád. Mají jasné zadání a úkol. Rozbít národní ekonomiky a zavést novou globální digitální měnu. Pokud to někdo slyší poprvé, vyskočí mu hned varování o konspiracích nebo dezinformacích. Pokud se mezi vámi tací najdou, zkuste chvilku vydržet, zklidnit se, přestat hystericky vřeštět o dezinformacích, jak vás to naučili, a soustředit se na fakta. Na fakta a na jména. Právě jména jsou důležitá. Vždycky ve svých pořadech tvrdím, že důležité jsou osoby. Jména s adresami. Lidé z masa a kostí.
Tedy. V roce 1992 založil Klaus Schwab paralelní instituci, školu Globální lídři zítřka, GlobalLeadersforTomorrow. V roce 2004 byla obnovená jako Mladí globální lídři, YoungGlobalLeaders. Účastníci školy musí o přijetí požádat a výběrové řízení je přísné. Tuto školu mladých globálních lídrů dodnes absolvovalo zhruba 1300 absolventů. Jde o jakousi stáj bílých koní, kteří jsou postupně instalovaní na vrcholové vládní pozice. Inkubátor budoucích kádrů. V této kapitole budu rýsovat spojení mezi absolventy Schwabovy školy, a vrcholovými politickými posty. Stačí nám k tomu selský rozum. Členy hned prvního ročníku školy z roku 1992 byli takoví koně jako Angela Merkelová, Nicolas Sarkozy a Tony Blair. Tony Blair i Angela Merkelová zůstali Schwabovi dlouholetí přátelé i po skončení jejich politické kariéry.
Mimochodem, možná si vzpomínáme na Davos z ledna 2018, jak italský bulvár zachytil italského premiéra, který Angele Merkelové sděloval plán na odstavení Ligy Mattea Salviniho z tehdejší koaliční vlády, a to tak šikovně, aby nedošlo k předčasným volbám. Italský premiér byl také skrytou kamerou přistižený s Angelou Merkel, jak se v Davosu domlouvali na dovážení afrických uprchlíků pomocí letadel, protože tehdejší ministr vnitra Matteo Salvini uzavřel italské přístavy. Tak je do Itálie dostávali letadly. Vidíme tady, nebo spíš jen nahlížíme, jak to ti parchanti pečou za zavřenými dveřmi, a jen tu a tam se něco dozvíme díky „leaknutí“ nebo úniku dat, nebo když někoho nachytají. Ale všichni ti „pazdráti“ vědí, že se do Evropy dováželi uprchlíci letadly z Afriky. Vždyť se o tom sami domlouvali a byli nachytaní skrytou kamerou. Je jasné, že to nedělají nějaké neziskovky na vlastní triko, ale s posvěcením nejvyšších evropských politiků, ze kterých většina navštěvuje Světové ekonomické fórum Klause Schwaba.
Stejné je to se simulací pandemie Covidu. I tady se politici domlouvají v Davosu, aby všechny země zavedly stejné lockdowny, stejná opatření, stejné vakcíny ve stejném čase. Další absolventkou Schwabovy školy byla například premiérka Nového Zélandu JacindaArdernová, jejíž drakonická lockdownová opatření během Covidu ocenily světové zdravotnické orgány. Dalším absolventem školy je francouzský prezident Emmanuel Macron, někdejší rakouský kancléř Sebastian Kurz, anebo také, překvapivě, předseda maďarské vlády Viktor Orbán. I on stejně jako ruský prezident Vladimír Putin absolvoval Schwabovu školu Mladých globálních lídrů. To je tvrdý střet s realitou. Najdeme tu třeba také Jean-Claude Junckera, bývalého lucemburského premiéra a předsedu Evropské komise. Dalším absolventem je předseda kanadské vlády Justin Trudeau. Nesmíme také zapomenout na bývalého britského premiéra Borise Johnsona. Figuroval tu také bývalý polský prezident Alexander Kwasniewski. Ovšem najdeme tu i kádry z České Republiky.
Závěr
To je konec první epizody, co uslyšíte ve druhém díle? Budu pokračovat mladými globálními lídry z Česka a Slovenska. I my máme několik mladých globálních lídrů Klause Schwaba. Kteří to jsou, nechte se překvapit. Musíte si počkat na druhou epizodu. Uvedu potom další příklad toho, kdo stojí za Covid pasem. Organizace je totiž přímo navázaná na Světové ekonomické fórum, až je to knevíře, že si nedali větší práci se zamaskováním těchto spojitostí. Potom budu pokračovat rokem 2014.
Tehdy Klaus Schwab stiskl tlačítko velkého resetu. Na to přímo navazuje čtvrtá průmyslová revoluce a další její tři zásadní atributy. Digitální identita, kreditní sociální systém a digitální měna. Klaus Schwab sní o čipu, který by bylimplantovatelný do lidského mozku, mohl číst naše myšlenky a ovlivňovat naše chování. V lednu 2016 se o tom nechal slyšet. Čip se nazývá neuralink. Na závěr se v rámci naší globální konceptuální mozaiky podíváme na projev Klause Schwaba, který pronesl v roce 2021.