3. díl

Krátce zrekapituluji, co jsme slyšeli ve druhém díle klanu Bushů. Podíval jsem se na další spojení Bushů s rodinami, které prosazovaly čirou formu eugeniky, chceme-li rasové hygieny tak, jak ji razil Hitler a nacisté. Šlo o rodiny Draperovy a Grayovy. Nejde ale pouze o rodiny, kterými se Bushovi obklopovali, ale i sami Bushové měli tyto eugenické sklony. George Bush starší vystoupil v americkém Kongresu v roce 1969 a hovořil tam o tom, že růst populace je nemoc. Kariéra Bushe staršího pokračovala dál. V 70. letech se stal doslova klonem Henryho Kissingera. Bush starší totiž působil jako velvyslanec Ameriky při OSN v New Yorku. Potom Bush starší odjel na další pozici do čínského Pekingu. Bush spolu s Kissingerem podporovali kambodžské Rudé Khmery a Pol Pota. Mám o tom nezvratné důkazy, které jsem předložil v příštím díle. Američané dokonce trénovali jednotky Rudých Khmerů. Nakonec jsem se podíval na rozvětvenou rodinu bin Ládinů, která začla působit v obrovském počtu v Americe. Co dělali jednotliví členové bin Ládinů? Dozvěděli jste se minule. Stejně tak jsem se podíval ve zkratce na rod Saúdů, což bylo něco podobného. Nerozebíral jsem složité vrstvené struktury obchodů, spletitých vazeb a kontaktů, ale podíval jsem se na to skutečně ve skratce a v globále, protože spolupráce Američanů a Saúdů je notoricky známá. Právě v klanu bin Ládinů a jejich spoluprací s klanem Bushů budu pokračovat právě teď.

Klany Bushů a bin Ládinů

Musíme si uvědomit, že rodina Bushů byla neskutečně úzce napojená na největší dynastii na světě, rod Saúdů. Rodina Bushů a její blízcí spolupracovníci, zahrnovala dva americké prezidenty, bývalého ministra zahraničí Jamese Bakera, který byl vlivnou osobností ve čtyřech prezidentských administrativách, klíčové postavy ropného a obranného průmyslu, Carlyle Group, Republikánské strany a mnoho, mnoho dalších. Saúdská královská rodina fakticky představovala vládu Saúdské Arábie, nejmocnější země arabského světa. Měli stovky miliard dolarů a největší zásoby ropy na světě. Tento vztah byl bezprecedentní. Nikdy předtím neměl americký prezident, natož dva prezidenti ze stejné rodiny, tak úzké osobní a finanční vazby na vládnoucí rodinu jiné zahraniční mocnosti. To vůbec, ale vůbec nikomu nevadilo.

Tyto dvě dynastie, rodina Bushů a rod Saúdů, mají za sebou dlouhou historii. Bushové a Saúdové nebyli jen obchodními partnery a osobními přáteli. Společně prováděli složité tajné operace a účastnili se válek. Sdíleli tajemství, která zahrnovala nepředstavitelné osobní bohatství, velkolepou vojenskou sílu, nejbohatší energetické zdroje na světě a nejodpornější zločiny, jaké si lze představit. V sedmdesátých letech byl Salem bin Ládin spolu s Georgem Bushem mladším zakladatelem ropné společnosti Arbusto Energy v Bushově rodném státě Texas. Salem byl tehdy teprve sedmadvacetiletý, nejstarší ze čtyřiapadesáti dětí Mohammeda Awada bin Ládina, inženýra, který v Saúdské Arábii vybudoval mnohamiliardové stavební impérium. Otec Mohammed Awad bin Ládin založil v roce 1931 skromnou generální dodavatelskou firmu Saudi Binladin Group, která se nejprve proslavila stavbou silnic, včetně úžasné dálnice s prudkými zatáčkami mezi Džiddou a letoviskem Taif.

Ambiciózní otec bin Ládin se prosadil tím, že předkládal nabídky na výstavbu paláců, včetně paláců pro členy královské rodiny, pod cenou. Jeho nejprozíravější inovací bylo vybudování rampy do palácové ložnice stárnoucího a částečně ochrnutého krále Abdula Azíze. Král z něj následně udělal oblíbeného dodavatele královské rodiny pro paláce a velké vládní infrastrukturní projekty. Díky tomuto rostoucímu přátelství získal bin Ládin v roce 1951 zakázku na stavbu jedné z prvních hlavních silnic v království, která vedla z Džiddy do Medíny. Nakonec se stal známým jako králův hlavní dodavatel. Sám Salem bin Ládin měl blízko k saúdskému králi Fahdovi a byl "dobrým přítelem americké vlády". Když patriarcha rodiny, Mohammed bin Ládin, v roce 1968 zahynul při letecké nehodě, zanechal po sobě průmyslové a finanční impérium a potomstvo 54 synů a dcer, které vzešlo z manželství s několika ženami. Zprávy o přesném počtu dětí zplozených Mohamedem bin Ládinem se liší, ale obecně se soudí, že jich bylo nejméně 54. Různé prameny navíc uvádějí, že Usáma bin Ládin byl jeho sedmnáctým synem, zatímco jiné tvrdí, že byl posledním z dvaceti pěti synů.

V roce 1972 převzal majetek Salem bin Ládin, nejstarší syn, jako otcův nástupce s pomocí několika bratrů. v polovině sedmdesátých let, začali bin Ládinové pravidelně přijíždět do Houstonu. Salem přijel jako první. Nakupoval letadla a stavební stroje pro rodinnou firmu. Koupil domy v Marble Falls u jezera Travis v Hill Country ve středním Texasu a poblíž Orlanda na Floridě. V San Antoniu založil společnost Bin Ládin Aviation, která se zabývala leteckými službami a sloužila především jako prostředek pro správu jeho malé flotily letadel. Pro zábavu létal s Learjety, ultralighty a dalšími letadly po středním Texasu, ale nejen tam. Salem třeba létal s přítelkyněmi nad Nilem, aby si prohlédl pyramidy. Salem miloval hudbu, noční život a bavil hosty na večeřích hrou na kytaru a zpěvem písně Deep in the Heart of Texas. Salem bin Ládin získal vzdělání na internátní škole Millfield v anglickém Somersetu a oženil se s Angličankou z vyšší třídy Caroline Careyovou.

Naproti tomu Usáma však vedl spíše izolovaný a asketický život. Jako jediné z bin Ládinových dětí se vzdělával na Blízkém východě, měl mnohem méně kontaktů se Západem než jeho sourozenci a snad jako jediný necestoval do Ameriky. V roce 1971 odjel Usáma s dalšími dvaadvaceti členy rodiny do švédského Falunu, kde rodina obchodovala se společností Volvo. Takové výlety na Západ ovšem byly pro Usámu vzácné. V té době byl George Bush mladý kluk, který právě dokončil Yaleovu univerzitu, mladý podnikatel, který se snažil získat vrtný fond. Bush mladší se vrátil do Houstonu, aby v roce 1968 vstoupil do Texaské národní letecké gardy. V roce 1972 byl Bush mladší suspendován z letectva za "nesplnění roční lékařské prohlídky". Shodou okolností to byl rok, kdy se součástí vojenských lékařských prohlídek stalo testování na drogy. Političtí oponenti později Bushe obvinili, že se prohlídce vyhýbal, aby unikl odhalení užívání kokainu. Bush mladší se potom přestěhoval do Midlandu v Texasu, kde začínal jeho otec. V červnu 1977 založil George Bush mladší v texaském Midlandu společnost Arbusto Energy, která se zabývala těžbou ropy. Díky pomoci svého strýce Jonathana Bushe, finančníka z Wall Streetu, a své babičky Dorothy Bushové dal tehdy jednatřicetiletý Bush mladší dohromady partnerství v hodnotě 4,7 milionu dolarů, které se skládalo převážně z příbuzných a vlivných rodinných přátel.

Když se Arbusto rozběhla, měla finanční potíže. To Bushe donutilo hledat nové investory, kteří by ho zachránili. A přišel Salem bin Ládin. Salem bin Ládin, jeden ze dvou nejbližších přátel saúdského krále Fahda, "do Bushova prvního podnikatelského záměru investoval značné prostředky". Arbusto se později, když se Bushův otec stal viceprezidentem, přejmenovala na společnost Bush Exploration. Vrtala ale jeden suchý vrt za druhým, a tím se nořila do stále větších finančních problémů. Když společnost v září 1984 téměř zkrachovala, byla ve snaze udržet se nad vodou, sloučená se společností Spectrum 7 Energy. Jonathan Bush, strýc George Bushe, sháněl peníze pro Arbusto od politických příznivců Reaganovy a Bushovy administrativy. Navzdory špatným výsledkům, majitelé Spectrum 7 Energy jmenovali Bushe prezidentem společnosti a dali mu 13,6 % akcií mateřské společnosti. Těžké časy pokračovaly, a tak se společnost Spectrum 7 Energy v roce 1986 spojila se společností Harken Energy. Mimochodem, taková zajímavá informace, tuto Harken Energy částečně vlastnila Harvardova univerzita a mezinárodní investor George Soros.

V roce 1990 získala společnost Harken od bahrajnské vlády zakázku na těžbu ropy na moři, ačkoli Harken Energy nikdy předtím nevrtala žádný vrt v zámoří ani nikde ve vodě. Znalé zdroje z ropné společnosti se domnívají, že "bahrajnská ropná koncese byla skutečně okatou laskavostí americkému prezidentovi". Tvrdí také, že za rozhodnutím stála Saúdská Arábie, domov rodiny bin Ládinových. Když stát v Perském zálivu oznámil, že si vybral malou společnost Harken pro průzkum ložiska plynu a ropy v moři, vzbudilo to pozornost ropného průmyslu. Bahrajnští představitelé uvedli, že neměli tušení, že syn prezidenta Bushe je spojený se společností Harken, což zdroje z ropného průmyslu zesměšňují. Dohodu s Bahrajnem částečně zprostředkoval arkansaský investiční bankéř David Edwards, jeden z nejbližších přátel Billa Clintona. Bahrajnský ropný projekt skončil dvěma suchými vrty a společnost Harken energy od projektu upustila. Dva měsíce před válkou v Perském zálivu, tu budu probírat v další kapitole, konkrétně 20. června 1990, prodal Bush mladší dvě třetiny svých akcií společnosti Harken. Na tom vydělal téměř půl milionu dolarů. George Bush mladší tím porušil zákon, protože transakce byla prodejem akcií na základě interních informací. O osm dní později skončila společnost Harken ve druhém čtvrtletí se ztrátou 23 milionů dolarů a akcie šly "ke dnu", ztratily 75 procent své hodnoty a rok zakončily na hodnotě něco málo přes 1 dolar za akcii.

Rodina bin Ládinů měla obrovskou stavební společnost, jednu z největších na Blízkém východě. Byla to společnost Binladen Brothers Construction, později Binladen Group. Skupina Bin Laden Group měla více než 40 000 zaměstnanců a byla zastoupená ve velkých městech Saúdské Arábie a v arabských metropolích Bejrútu, Káhiře, Ammánu a Dubaji. Společnost bin Ládinů měla účty v americké bance Citigroup a investovala u Goldman Sachs a Merrill Lynch. Postupem času bin Ládinové obchodovali s takovými ikonami západní kultury, jako jsou Disney, Hard Rock Café, Snapple a Porsche. Tato společnost rodiny bin Ládinů pomáhala za několik let stavět americká letiště během operace Pouštní bouře. To je legrace, bin Ládinové, které Bush mladší jako imbecil honil jako největší teroristy, pomáhali stavět americká letiště v operaci Pouštní bouře. Společnost bin Ládinů stavěla dálnice, bytové jednotky, továrny, hangáry a vojenské základny, ze kterých některé jsou součástí americko-saúdské dohody Pouštní štít. Tedy bin Ládinové stavěli nejen americká letiště v operaci Pouštní bouři, ale také americké základny v operaci Pouštní štít. A pak je honili jako největší teroristy na planetě, to prostě nevymyslíš.

Příběh Bushovy účasti na bin Ládinovi a skandálu známé banky zločinců, zahrnuje "stopy, které se větvily, křížily nebo se dostaly do nečekaných slepých uliček". Salem bin Ládin se dostal do nečekané slepé uličky v Texasu, 11 let po investici do Arbusta. Ultralehké letadlo, kterým letěl, narazilo v roce 1988 do elektrického vedení poblíž San Antonia.  Ráno 29. května 1988, téměř ihned po startu, letadlo Salema bin Ládina narazilo a zamotalo se do elektrického vedení ve výšce 50 metrů a potom se zřítilo k zemi. Toho dne bin Ládin vzlétl jihovýchodním směrem proti větru. Překvapil přihlížející tím, že se otočil na západ, aby se vyhnul elektrickému vedení vzdálenému čtvrt kilometru.

"Nikdo nemohl přijít na to, proč se snažil přeletět elektrické vedení," řekl sedmasedmdesátiletý Gerry Auerbach, pilot ve výslužbě, který pracoval pro Salema bin Ládina.

"Byl to velmi zkušený pilot. Byl to dobrý pilot. Jen nechápeme, proč se rozhodl letět doprava místo doleva," vzpomínal majitel letištní plochy a bývalý mariňák Earl Mayfield, který krvácejícího Bin Ládina držel v náručí.

Salem bin Ládin měl více než 15 000 hodin letových zkušeností.  V policejní zprávě se uvádí, že šlo o nešťastnou náhodu. Závěr si můžeme učinit sami. Nevyjasněná smrt Salema, nejstaršího bratra Usámy bin Ládina, v roce 1988 náhle ukončila dlouhý vztah mezi prezidentem Bushem a hlavou rodinného majetku bin Ládinů. Američané po mnoho dekád podporovaly islámský terorismus včetně Al-Káidy, která je výtvorem CIA. Je klíčovým nástrojem americké zahraniční politiky. Hovořil jsem o tom v pořadu, jak Američané stvořili islámské organizace.

Falešná válka proti drogám

Ocitáme se na začátku roku 1988, kdy se pomalu začala rozjíždět volební kampaň. Součástí mýtického mediálního profilu, který si George Bush starší v průběhu let vybudoval, aby podpořil své volební ambice, byla jeho role bojovníka proti drogám. Jeho první naplánovaný prezidentský televizní projev k národu v hlavním vysílacím čase v září 1989 byl věnovaný oznámení jeho plánů na opatření proti nelegálním drogám, které nadále zaplavovaly ulice Ameriky. Během své volební kampaně v roce 1988 Bush starší s překvapivou samolibostí poukazoval na své výsledky, kterých dosáhl jako pověřený muž administrativy prezidenta Reagana v boji proti drogám. Nejprve uvedu oficiální funkce Bushe staršího ve světle boje proti drogám. 28. ledna 1982 vytvořil Reagan pod Bushovým vysoce postaveným vedením, pracovní skupinu pro jižní Floridu, která měla koordinovat úsilí různých federálních úřadů o zastavení přílivu narkotik do Bushovy staré rodinné bašty. 23. března 1983 byl Bush starší pověřený vedením Národního systému pro potírání narkotik na hranicích, který měl zastavit tok drog přes všechny hranice Ameriky.

V srpnu 1986 američtí představitelé předložili svým mexickým protějškům plán nazvaný Operace Aliance. Byla to nová iniciativa na ochranu hranic. George Bush starší byl jmenovaný šéfem operace Alliance, která zahrnovala 20 federálních agentur, 500 dalších federálních policistů a rozpočet 266 milionů dolarů. Válka proti drogám pro Bushe staršího byla krutým podvodem, cynickým cvičením v demagogické sebepropagaci, které mělo z velké části maskovat aktivity jeho samotného a jeho sítí, které ve skutečnosti podporovaly obchod s drogami. Další šokující epizoda, která v této souvislosti vyšla najevo, se týká Bushova čtrnáctiletého přátelství s členem miamských mafiánských kruhů Meyera Lanskyho, který Bushovi prodal svou cennou trofej, loď Fidelity. Bushova válka proti drogám byla po určitou dobu rétorickým úspěchem a úspěchem v oblasti vztahů s veřejností. 16. února 1982 v projevu v Miami na Floridě Bush slíbil, že použije sofistikovaná vojenská letadla ke sledování letadel používaných pašeráky.

O několik dní později Bush nařídil americkému námořnictvu, aby za tímto účelem vyslalo svá sledovací letadla E2C. Do května byly dva ze čtyř letounů E2C, které byly původně na Floridě, převezené mimo stát. V červnu se doba leteckého sledování pohybovala na úrovni pouhých 40 hodin měsíčně, nikoli 360 hodin, jak Bush sliboval. To přimělo poslance Glenna Englishe svolat slyšení na toto téma. V říjnu 1982 vydal Generální účetní úřad stanovisko, ve kterém konstatoval, že "je pochybné, zda pracovní skupina jižní Floridy může mít nějaký podstatný dlouhodobý vliv na dostupnost drog". V roce 1988 dospěl demokratický kongresman Glenn English k závěru, že Bushova "válka proti drogám" byla vedená "jen za pomoci slov a tiskových prohlášení". Celá pravda je ovšem mnohem ošklivější. Pojďme se podívat podrobně, jak se na zvýšení množství heroinu, cracku, kokainu a marihuany dovážených do Ameriky podílely operace Írán-Contras, které byly řízené z Bushovy vlastní kanceláře. Podívám se na Bushovy vztahy s jeho blízkými stoupenci ze skupiny na Wall Streetu.

Velká část Bushovy likvidity pochází z plateb za narkotika, které bankovní systém ochotně recykluje a pere. Připomenu také Bushovu schůzku v roce 1990 se syrským prezidentem Háfezem Asadem, který je osobně jedním z nejplodnějších pašeráků drog na planetě a kterého Bush během krize v Perském zálivu přijal za svého spojence. Začněme ale známým motorovým člunem Fidelity, který je schopen plavby na volném moři. Je to drahý motorový člun přezdívaný Ferrari na volném moři. Tento detail by měl vzbudit náš zájem, protože k profilu Bushe jako anglosaského aristokrata by za normálních okolností patřila spíše gentlemanská záliba v plachtění než obliba vulgárního žihadla, jako je Fidelity, který evokuje étos obchodníků s rumem a pašeráků. Tuto loď Fidelity koupil George Bush od jistého Dona Aronowa. Bush se s Aronowem setkal na výstavě lodí v roce 1974 a rozhodl se koupit jeden z člunů zvaný Cigarette, které Aronow vyráběl. Aronow byl jedním z nejslavnějších a nejúspěšnějších závodníků na motorových člunech v 60. letech. Potom se začal věnovat navrhování a stavbě těchto člunů. Existují přesvědčivé důkazy pro závěr, že Aronow byl pašerákem drog a podezřelý z praní špinavých peněz spojených s newyorskou zločineckou rodinou Genovese. V obecnějším rámci, syndikátu organizovaného zločinu Meyera Lanskyho.

Už jsme zase u Genovese, jako v mém pořadu Nesvatá aliance Vatikánu, mafie a CIA a také Trump a ruská mafie. Vším se proplétá rodina Genovese. Aronow mezi své přátele a známé počítal nejen Bushe staršího, ale i mnoho mezinárodních osobností a celebrit, ze kterých mnohé si zakoupily jím postavené lodě. Aronowova manželka byla třeba bývalou přítelkyní jordánského krále Husajna. Aronow se stýkal se španělským králem Juanem Carlosem, členy britské královské rodiny a dalšími. V květnu 1986 obdržel Aronow dopis od Nicolase Iliopoulose, kapitána královské lodi jordánského krále Husajna, který jménem krále vyjadřoval jeho spokojenost s motorovým člunem zakoupeným od Aronmowa. Přitom tlumočil pozdravy španělského krále Juana Carlose a egyptského prezidenta Husního Mubaraka, kteří byli nedávno hosty jordánského panovníka na palubě. Aronow zaslal kopii tohoto dopisu Bushovi staršímu, od něhož obdržel odpověď ze 6. června 1986. V odpovědi mu Bush starší "s vřelými pozdravy" děkoval za předání královské nóty a dodal:

"Mohu zopakovat, že i můj starý Cigarette, tedy člun Fidelity, funguje dobře. Měl jsem ji několik víkendů venku a motory hučí. Doufám, že se naše cesty brzy zkříží, příteli."

Aronow byl blízkým přítelem George Bushe staršího. V průběhu let se Bush starší radil s Aronowem ohledně servisu a údržby své lodi Cigarette. V průběhu roku 1983 začal Bush vyhledávat Aronowovu společnost pro rybářské výlety. Původní motory na Bushově člunu Cigarette bylo třeba vyměnit, což byla zdánlivá příležitost k obnovení kontaktu s Aronowem. Aronow Bushovi řekl o novém modelu lodi, který navrhl, vysoce výkonném katamaránu. 4. ledna 1984 se George Bush starší setkal s Donem Aronowem na Florida Keys. Vydali se na výlet svými motorovými čluny. Na základě tohoto výletu Bush starší využil svého vlivu a postaral se o to, aby Aronow získal lukrativní zakázku na stavbu katamaránů Blue Thunder za 150 000 dolarů za kus pro americkou celní správu. To je panečku paradox. Pašerák drog stavěl lodě pro americkou celní správu, která kontroluje lodě, jestli do Ameriky nepřivážejí drogy. Takovou zápletku by ani Hollywood nevymyslel. Tato zakázka byla s velkými fanfárami oznámená v Miami 4. února 1985. O týden později byla potvrzená veřejnou slavností, při které se floridská senátorka Paula Hawkinsová a komisař americké celní správy William von Raab společně fotografovali s pašerákem drog Aronowem. Byl to tentýž George Bush starší, který v březnu 1988 prohlásil:

"Nikdy nebudu vyjednávat s drogovými dealery na území Ameriky ani na cizím území." Jenže, co se nestalo. Celní správa brzy zjistila, že katamarány Blue Thunder jsou značně neplavné a velmi nevhodné k tomu, aby stíhaly jiné rychlé čluny, včetně Aronowových modelů Cigarette. Blue Thunder byl poměrně pomalou třídou, která byla schopná dosáhnout maximální rychlosti pouhých 80 kilometrů za hodinu, a to i přes přítomnost dvou lodních motorů o výkonu 440 koní. Konstrukce trupů katamaránů postrádala jakékoliv hydrodynamické výhody a čluny byly příliš těžké na to, aby dosáhly dostatečného vztlaku. Záďové pohony byly pro silné motory příliš slabé. Většina Blue Thunderů trávila více času opravami než pronásledováním pašeráků drog v pobřežních vodách Floridy. Nakonec se to začlo rozplétat. Společnost USA Racing, kterou provozoval Aronow a která stavěla katamarány Blue Thunder pro celní správu, nepatřila Aronowovi, ale jistému Jacku Kramerovi jako prezidentovi společnosti Super Chief South Corporation. Jack Kramer se oženil s neteří mafiána Meyera Lanského. Syn Jacka Kramera, Ben Kramer, byl tedy pravnukem a jedním z dědiců nejvyššího šéfa amerického zločineckého syndikátu Meyera Lanskyho. Ben Kramer byl také sám o sobě známou postavou organizovaného zločinu. 28. března 1990 byli oba odsouzení. George Bush starší tak zadal hlavní zakázku při vedení války proti drogám jedné z předních zločineckých rodin v Americe, která se zabývala pašováním drog a praním špinavých peněz.

Samotná Bushova kariéra se rýsovala na pozadí amerického námořnictva, námořní rozvědky i námořní pěchoty. Námořní rozvědka dlouhá desetiletí udržovala přímé vztahy s gangsterským bossem Meyerem Lanskym. To bylo v souladu s operacemi na Kubě během druhé světové války, dávno před založením CIA. Meyer Lansky se na Floridu oficiálně přestěhoval v roce 1953. Po Castrově nástupu uzavřela CIA smlouvu se skupinou mafiánského bosse Meyera Lanskyho, aby zorganizovala a vycvičila vražedná komanda, která měla být použitá proti kubánské vládě. Mezi zaměstnané patřili John Rosselli, Santos Trafficante a Sam Giancana. Například Felix Rodriguez vstoupil do CIA a počátkem 60. let byl vyslaný na miamskou pobočku CIA. Ted Shackley, kterému pomáhali mafiáni Meyer Lansky a Santos Trafficante, vycvičil Rodrigueze a další Kubánce v umění vražd a sabotáží. Rodriguez a jeho spolupracovníci, kteří prošli výcvikem u CIA, se zúčastnili mnoha teroristických útoků proti Castrově Kubě. A George Bush starší byl blízkým přítelem tohoto Felixe Rodrigueze. Ale Bush starší se přátelil s Done Aronowem, který patřil do party mafiána Meyera Lanskyho. Také se přátelil se syrským pašerákem drog Háfezem Asadem, ale znal také Hašemiho Rafsandžáního.

Když studujeme hluboké vazby amerického deep state, tak zjistíme, že jsou patra amerického establišmentu provázaná s předními americkými mafiány. Proto výsledek této spolupráce Bushe staršího s jedním ze členů syndikátu Meyera Lenskyho by nás neměla překvapit. Sám Don Aronow byl zavražděný mafiánskými profesionálními zabijáky 3. února 1987. Během posledních dnů svého života Aronow uskutečnil řadu osobních telefonátů s Bushem starším. Aronow si byl vědom, že je jeho život v ohrožení, a zanechal své ženě seznam instrukcí, co má dělat, kdyby se mu něco stalo. První bod na seznamu zněl. ZAVOLEJ GEORGI BUSHOVI. Lillian Aronowová skutečně Bushovi zavolala. Bush se Aronowova pohřbu nezúčastnil, ale o měsíc později poslal Aronowovu synovi Gavinovi dopis, ve kterém zesnulého Dona Aronowa označil za "hrdinu". Tommy Teagle, bývalý trestanec, se kterým jeden novinář vedl rozhovor, uvedl, že se obával, že ho George Bush nechá zabít, protože informace, které měl k dispozici, by Jeba Bushe usvědčily z pašování kokainu. Tommy Teagle vyprávěl, že Aronow a Jeb Bush byli partnery v obchodu s kokainem a že svým kolumbijským dodavatelům dlužili 2,5 milionu dolarů. Na stejném místě je citovaný Dr. Robert Magoon, Aronowův přítel, který slyšel podobnou zprávu. Tommy Teagle však svou verzi rychle změnil. Nakonec se ukázalo, že jeho vražda mohla být likvidací škod osob zapojených do operace Írán-Contras, ve které bylo zavražděno postupně asi 20 lidí.

Válka v Perském zálivu

Ocitáme se na konci Bushova osmiletého působení v úřadu viceprezidenta Ronalda Reagana. V letech 1989 a 1990 bylo napětí značně umocněné nejen panamským dobrodružstvím a válkou v Perském zálivu, ale také krizí angloamerických finančních zájmů. Ve hře bylo také Bushovo znovuzvolení. V důsledku této přemíry napětí se Bushova osobnost dostala do procesu rozpadu. Naříkavé přízvuky slabocha, tak důvěrně známé pozorovatelům Bushe z minulých let, byly nyní stále častěji nahrazované syčením frenetických výbuchů vzteku. Bushova osobnost jako prezidenta se lišila od jeho dřívější osobnosti jako viceprezidenta před osmi lety. George Bush starší, který se objevil koncem roku 1990 byl mnohem méně zdrženlivý než muž, který živořil v Reaganově stínu. Bush starší stále častěji ztrácel sebekontrolu, a spíše se vyznačoval řadou nutkavých, kvazi-psychotických epizod předváděných v záři televizních světel. Obvykle se jednalo o zuřivé výbuchy slovních urážek a výhrůžek, které Bush pronášel v souvislosti s mezinárodními krizemi. Nejprve proti Noriegovi a později proti iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi.

Někdo by mohl tvrdit, že veřejné záchvaty vzteku, které se v letech 1989 a 1990 stávaly stále častějšími, byly vypočítaná a napsaná představení, kalibrovaná a inscenovaná podle metod války mysli s jasným cílem. Zastrašit zahraniční protivníky a v neposlední řadě i samotné americké obyvatelstvo. Bushova praxe u Kissingera ho naučila těmto technikám komunikace předstírání, že druhá strana má co dočinění s šílencem. Ve skutečnosti byla komunikace chladným, předem prokalkulovaným divadlem. U Bushe staršího ale jeho šílenství daleko přesahovalo hranici předem prokalkulované vypočítavosti skvěle sehrané před televizními kamerami. Tento rys Bushova charakteru si můžeme ukázat na kauze brokolice počátkem dubna 1990. Tehdy totiž pronesl svůj slavný výrok na téma brokolice. Problém se vynořil, když Bílý dům nařídil, že od nynějška se na příkaz samotného prezidenta, Bushovi brokolice už podávat nebude. Bushův infantilní výpad proti brokolici se odehrál v souvislosti se státní večeří v Bílém domě, která se konala na počest návštěvy polského premiéra Tadeusze Mazowieckého. Ačkoli byl Bush brokolicí posedlý, pokusil se svou novou posedlost dát do souvislosti se společenským kontextem, který ale vyzněl ještě trapněji:

"Stejně jako se Polsko vzbouřilo proti totalitě, já se bouřím proti brokolici a odmítám ustoupit. Nemám rád brokolici. Nemám ji rád od doby, kdy jsem byl malý kluk a matka mě nutila ji jíst. A já jsem prezidentem Spojených států a brokolici už jíst nebudu."

V Kalifornii, kde je brokolice jako tržní plodina velkým byznysem, byli pěstitelé natolik vyburcovaní, že do Bílého domu poslali 10 tun brokolice, což odpovídá asi 80 000 porcí. Bush starší byl ale stále neoblomný:

"Barbara," jeho manželka, "brokolici miluje. Snažila se mě přimět, abych ji jedl. Sama ji jí pořád. Takže může jít ven a potkat karavanu."

Tyto výroky přesvědčivě ukazovaly na cholerický infantilní záchvat, který prezident Bush starší prožíval. Právě tato část hystriónské Bushovy osobnosti hrála významnou roli pro uskutečnění války v Perském zálivu. Bush se setkal s Michailem Gorbačovem v březnu 1985. Gorbačovovi ho vřele doporučila Margaret Thatcherová, se kterou se Gorbačov seznámil v předchozím roce. Thatcherová usoudila, že Gorbačov je muž, se kterým může obchodovat. Bush přijel do Moskvy s pozváním od Reagana na jednání na summitu. Bush starší Gorbačovovi vyjádřil zkomolenou a okatou podporu:

"Jestli někdy nastala doba, kdy můžeme pokročit s pokrokem za posledních několik let, pak bych řekl, že je pro to vhodná doba," vykoktal Bush. Následovaly summity na Islandu v roce 1986, ve Washingtonu v roce 1987 a pak Reaganova labutí píseň v Moskvě v létě 1988, která byla cenným pomocníkem při Bushově vlastní předvolební agitaci. Pro angloamerický finanční kartel ovšem vyvstala nebezpečí pro jejich globální dominanci. To si ještě před válkou v Perském zálivu musíme vysvětlit. Angloameričané tehdy stáli před otázkou, jak znovu obnovit rovnováhu sil po rozpadu Sovětského svazu. Hrozba nového sjednoceného Německa byla velká. Evropa by mohla posilovat. Sjednocení Německa, tedy pádu Berlínské zdi, se ovšem nebylo možné vyhnout. Právě spojení Německa s sebou neslo nebezpečí evropského spojení od Atlantiku až po Ural. Tedy opět obnovení spolupráce Evropy s Ruskem, které se angloamerické finanční kartely chystaly plenit a drancovat. Bylo potřeba vnést neklid do Evropy. Ten poskytlo rozdmýchání války v Jugoslávii.

Válka na Balkáně by mohla vnést chaos do německého hospodářského zázemí, což se také stalo. Masová vlna řízené migrace od roku 2015 byla podle mě dalším mistrovským trikem Američanů, jak Evropu vehnat do občanských nepokojů, a zpomalit tak náš ekonomický a hospodářský růst. Evropa tak nemůže být jednotná, a konkurovat angloamerické globální hegemonii. Proto došlo k Brexitu, aby se Angličané mohli znovu spojit s Američany na staré ose NyLonu, tedy ose New York Londýn. Proto se po migrační krizi rozjela fanatická nenávist proti Rusku, zejména proti ruské ropě a plynu. Spolupráce Evropy s Ruskem by znamenala pro Američany růst evropského konkurenta. Musíme na všechny kroky pohlížet jako na snahu o likvidaci evropské konkurence vůči globální dominanci angloamerických finančních kartelů. Jak dosáhnout globální dominance? Rozbít soupeře, vmanévrovat ho do občanských nepokojů, aby měl starosti sám se sebou. Aby se potácel v krizích.

Nejprve válka v Jugoslávii, kterou spustili Američané, a která vehnala Evropu do první krize. To jsem řešil v mém pětidílném cyklu Válka proti Jugoslávii. Potom migrační krize, kde byli vyčlenění teroristé, dříve dovezení do Bosny a Hercegoviny. Tehdy se počítalo s tím, že afghánští mudžahedíni s americkými pasy budou instalovaní v Evropě jako spící buňky pro pozdější teroristické útoky. Byl to plán pro pozdější migrační krizi? Řešil jsem to také ve Válce proti Jugoslávii, ale také podrobně v mém pořadu Je Kanada suverénní? Existují důkazy o mudžahedínech, které vycvičila CIA nejen v 80. letech, ale i později. Ti byli převezení do Kosova a Bosny v 90. letech a později měli být instalovaní do útoků v Evropě v rámci migrační krize a občanských nepokojů v Evropě po roce 2015. Nakonec další krize rozštěpení spolupráce Německa, tedy Evropy s Ruskem na ose North Stream II. Opět další snaha Američanů o likvidaci rostoucího evropského konkurenta. Zpomalení nebo dokonce zastavení evropského růstu. Musíme tohle všechno hodnotit v jednotné šňůře řízených krizí, které mají společného jmenovatele. Likvidovat ekonomický a hospodářský růst Evropy jako překážku angloamerické globální dominanci.

Tohle předmostí znamenalo i válku angloamerických finančních zájmů v Perském zálivu. Nesmiřitelní vůči americké globální hegemonii byli Arabové. Vedoucím státem Arabů byl tehdy Irák, kterého bylo třeba zneškodnit. Později by byl čas na rozdrcení a rozkouskování Indie, Malajsie, Brazílie, Indonésie a některých dalších. Pak tu byla přirozená demografická slabost Anglosasů, zejména klesající porodnost, kterou dnes ještě zhoršuje Hollywood a televize. Jak by mohla tak malá nadřazená rasa zvítězit nad černými, hnědými, žlutými, středomořskými a slovanskými rasami? Odpovědí na tuto otázku mohla být pouze genocida v kolosálním měřítku. Přitom hospodářský rozvrat, hladomor, epidemie a mor dokončily dílo započaté válkou. Navzdory těmto problémům byli Bush a jeho spolumyslitelé přesvědčení, že si mohou podmanit planetu na celé století. Museli si ale pospíšit. Pokud se nepodaří rychle vypořádat se Sověty, Číňany, sjednocenými Němci, Japonci a mocnostmi třetího světa, mohlo by se stát, že Angloameričany dostihne jejich vlastní zrychlující se hospodářský kolaps a oni se brzy ocitnou příliš slabí.

Angloamerický systém závisel na tom, že ze světové ekonomiky vyždímá dostatek bohatství, aby mohl nasytit nenasytné požadavky dluhových a kapitálových struktur v Londýně a New Yorku. Bushovy politické akcie v létě 1990 klesaly. Existuje mnoho důkazů o tom, že Bushův režim byl odhodlaný k nové, rozsáhlé válce na Blízkém východě už ode dne své inaugurace. Následující analýza byla podaná na Květnou neděli 19. března 1989 jedním z autorů této studie a byla publikovaná v Executive Intelligence Review:

"Připravuje Bushova administrativa vojenský útok na Írán, Libyi, Sýrii nebo jiné země Blízkého východu v rámci posunu vpřed, jehož cílem je odříznout nebo zničit významnou část světových dodávek ropy a drasticky zvýšit dolarovou cenu ropy na světových trzích?" Celosvětový sled událostí, který na Květnou neděli monitorovala společnost Executive Intelligence Review, naznačuje, že se takový krok možná chystal. Proč by teď měla být Bushova administrativa kandidátem na útok na Libyi a Írán, když byly v Perském zálivu pravděpodobné rozsáhlé válečné akce? Základní odpověď zní: V rámci maniakálního záchvatu megalomanie "amerického století", který měl odvést pozornost od fiaska prvních šedesáti dnů nového prezidenta v úřadu. Tato zpráva už na jaře roku 1989 rozpoznala plány přípravy na válku v Perském zálivu. Ještě půl roku před touto zprávou, v srpnu 1988, označili britští geopolitičtí stratégové Irák za vedoucí arabský stát a hlavní hrozbu pro rovnováhu sil na Blízkém východě ovládanou Izraelem.

V srpnu 1988 uvažovaly vedoucí kruhy ve Velké Británii i v Izraeli o způsobech, jak zabránit Iráku v obnově jeho poválečné ekonomiky. Zkoumaly možnosti nové války s cílem zlikvidovat nepopiratelné ekonomické úspěchy strany Baas. Bush starší se těchto úvah účastnil už ve velmi rané fázi. 16. července 1990 ukázaly satelitní snímky v Pentagonu, že irácká divize Hammurabi, elitní sbor Republikánské gardy, se přesouvá na jih k hranicím Kuvajtu. Do 17. července měli analytici Pentagonu nové satelitní snímky, na kterých byla celá divize s 300 tanky a více než 10 000 muži na místě podél irácko-kuvajtské hranice. Druhá divize, Medina Luminous, začínala přijíždět podél hranice a třetí divize pochodovala na jih. Spory mezi Irákem a Kuvajtem byly dobře známé a Angloameričané dělali všechno pro jejich vyostření. Irák bránil Kuvajt, Saúdskou Arábii a další Perské země před fanatickými Chomejního legiemi během íránsko-irácké války.

Irák vyšel z konfliktu vítězně, ale zatížený zahraničním dluhem ve výši 65 miliard dolarů. Irák požadoval odpuštění dluhu od bohatých Arabů ze Zálivu, kteří ale nehnuli prstem pro vlastní obranu a záchranu Iráku, který je chránil. Všechno nechali na Iráku, který je sice bránil před Chomejním, ale když došlo na peníze, za nezištnou obranu nezaplatili Saddámu Husajnovi ani cent. Pokud jde o samotný Kuvajt, ten byl od roku 1899 britským loutkovým státem. Součástí strategie bylo udržet uměle nízkou cenu ropy. Nízká cena byla přínosem pro dolar a americký bankovní systém a také bránila Iráku získat potřebné peníze na poválečnou demobilizaci a obnovu. O Kuvajtu se také vědělo, že krade ropu přečerpáváním ropného pole Rumailia, které leželo podél irácko-kuvajtské hranice. Hranice přes ropné pole Rumaila tak byla jablkem sváru mezi Irákem a Kuvajtem. Později vyšlo najevo, že loutkový kuvajtský emír připravoval další opatření hospodářské války proti Iráku, včetně tisku velkého množství padělaných iráckých bankovek, které se chystal vrhnout na trh, aby v Iráku vyvolal hyperinflační krizi.

Mnohá z těchto témat rozvinul Saddám Husajn v projevu ze 17. července 1990, ve kterém obvinil kuvajtského emíra z účasti na americko-sionistickém spiknutí s cílem udržet cenu ropy na nízké úrovni. Kuvajtský emír Džaber el Sába byl mezi Araby a muslimy všeobecně nenáviděnou osobností. Byl pohádkově bohatý, parazit a nepotista, držitel harému a majitel černých otroků pro domácí potřebu ve svém paláci. Rodina Sábů vedla Kuvajt jako soukromou plantáž svého klanu a úředníci Sábů byli notoricky známí svou krutostí a hloupostí. Naproti tomu Irák byl moderní sekulární stát s vysokou mírou hospodářského růstu a disponoval jednou z nejvyšších životních úrovní a gramotností v arabském světě. Postavení žen patřilo k nejpokročilejším v regionu a náboženská svoboda byla rozšířená na všechny církve. Stejně jako byl pokročilý stát v Libyi Muammara Kaddáfího, což jsem velmi podrobně řešil v pořadu Libye. V rámci Kuvajtu musím zmínit také zásadní skutečnost vazeb klanu Bushů. Synové George Bushe, Marvin a Neil. Neil Bush měl vazby například na největší bezpečnostní soukromou agenturu New Bridge Strategies. To jsem probíral v mém pořadu Privatizace bezpečnosti.

Ale co je důležitější. První syn, Marvin Bush, zastupoval společnost, která prodávala elektronické ploty Kuvajtu, a druhý syn, Neil Bush, prodával zařízení proti znečištění kuvajtským dodavatelům ropy. Žádný střet zájmů to prý ale nebyl. Bushové pokračovali v kuvajtských obchodech i roky po válce v Perském zálivu. V dubnu 1993 odjel George Bush a jeho synové Marvin a Neil znovu do Kuvajtu. I po 11. září kšefty Američanů se Saúdy pokračovaly v neztenčené míře. Tři měsíce po 11. září, v listopadu 2001, získala stará firma Dicka Cheneyho, Halliburton, zakázku na rozvoj saúdských ropných polí v hodnotě 140 milionů dolarů. V lednu 2002 Neil Bush, prezidentův bratr, odcestoval na Blízký východ, aby pomohl sehnat investory pro svou společnost Ignite. Jednou z mnoha ironií 11. září bylo, že Marvin Bush, prezidentův bratr, vlastnil akcie a byl ředitelem společnosti Stratesec, která zajišťovala bezpečnost pro tři klienty, kteří v útoku hráli významnou roli. United Airlines, Dullesovo letiště, odkud byl unesený let American Airlines 77, a samotné Světové obchodní centrum. Marvin Bush ovšem opustil představenstvo společnosti Stratesec ještě před 11. zářím.

Je třeba také poznamenat, že jedním z investorů Marvina Bushe byl Mišal al-Sabáh, člen kuvajtské královské rodiny. Právě kuvajtskou královskou rodinu zachránil Bush starší a obnovil její moc během války v Zálivu v roce 1991. Tato rodina al-Sabah je stejná vládnoucí kuvajtská rodina, která v 60. letech pomohla staršímu Georgi Bushovi zbohatnout prostřednictvím společnosti Zapata Off-Shore. A samozřejmě je to tatáž rodina Nayirah, patnáctileté dívky, jejíž falešné svědectví v Kongresu pomohlo rozpoutat válku v Zálivu. Ty vazby jsou naprosto srostlé, když opět zkoumáme hluboké vazby deep state. Angloamerická strategie tedy spočívala v použití ekonomických válečných opatření, včetně embarga na klíčové technologie, aby Saddáma Husajna zahnala do kouta. Když byla pozice Iráku vyhodnocená jako dostatečně zoufalá, nabídli Angloameričané Saddámu Husajnovi tajnou dohodu, aby zaútočil na Kuvajt, s tajnými zárukami, že nebudou reagovat. Důvěryhodné zprávy z Blízkého východu naznačovaly, že Saddám Husajn byl před obsazením Kuvajtu informovaný, že Londýn a Washington proti němu do války nepůjdou.

Saddám Husajn dostal v průběhu prosince a ledna 1990 další ujištění, že vojenský potenciál shromažďovaný na jeho frontě nebude použitý proti němu, ale pouze trvale obsadí Saúdskou Arábii. Američané věděli od 16. července 1990 o shromažďování iráckých vojsk podél hranic s Kuvajtem. Přesto prezident Bush zachoval do 1. srpna naprosté mlčení. Také vnitřními kanály ujistili Saddáma Husajna spolu s Brity, že pokud podnikne výpad na Kuvajt, oni se do toho vměšovat nebudou. Byl to mistrovský trik angloamerické kliky, jak vehnat Saddáma Husajna do války. Předem zrežírovali nízké ceny ropy, aby Irák nemohl získat peníze na obnovu po vyčerpání z desetileté irácko-íránské války. Věděli, že jedinou možností pro Irák bude napadnout sousední Kuvajt. Dohoda nebyla možná. Saddáma Husajna ještě navíc ujistili, že v případě války oni zasahovat nebudou. Jde o mistrovské lsti a rafinované intriky angloamerické kliky, jak někoho vmanévrovat do války. Tyto strategie a metody byly vypracované Brity po mnoho století a spolu s americkou náturou je zdokonalili.

25. července 1990 se americká velvyslankyně April Glaspieová setkala se Saddámem Husajnem a předala mu velmi zavádějící zprávu o pohledu Ameriky na krizi. Všechno nasvědčuje tomu, že se skutečně jednalo o instrukce, které vydal přímo hlavní agent provokatér v Bílém domě Bush starší. Američané i dále, tváří v tvář krizi na Blízkém východě projevovali blazeovanou lhostejnost. Byla to promyšlená a studovaná klamavá operace, které Rusové říkají maskirovka. V novinách vycházely obavy analytiků z vypuknutí konfliktu, ale Bush stále nic neříkal a nic nedělal. 1. srpna 1990, kolem deváté hodiny večerní, začaly do Washingtonu přicházet zprávy, že irácké jednotky překročily ve velkém počtu hranice Kuvajtu. Od chvíle, kdy se 16. července krize objevila, až do okamžiku invaze zachovával Bush postoj nonšalantního mlčení. Najednou se ovšem věci začaly hýbat velmi rychle. Scowcroft a Bush vypracovali prohlášení, které bylo zveřejněné ve 23:20. To důrazně odsoudilo iráckou invazi a požadovalo "okamžité a bezpodmínečné stažení všech iráckých sil".

Bush starší se 2. srpna setkal v Aspenu v Coloradu s vysušenou mumií britského imperialismu. Pokud hádáte Margaret Tatcherovou, hádáte správně. Setkal se s ní ještě podruhé 6. srpna v Bílém domě. Po jeho apatii k této válce se najednou Bush stal zuřivým a maniakálním válečným štváčem. Po těchto schůzkách s Tatcherovou došlo zřejmě k vymytí mozku Bushe staršího směrem k větší poddajnosti a sugestibilitě, pokud šlo o imperiální plány Londýna. Je také možné, že železná lady byla vyzbrojená psychologickým profilem Bushe staršího z Tavistockova institutu. Každopádně, tohle byla skutečná role George Bushe staršího v této válce. Právě tehdy Bush starší pronesl svůj slavný projev o new world order, novém světovém řádu z 11. září 1990. Americký letecký útok na Irák se uskutečnil ve středu 16. ledna mezi 18 a 19 hodinou. Bomby začaly padat během první noci v Bagdádu po vypršení Bushova termínu. Během 24 hodin Irák odpověděl raketami Scud na Izrael a na americké základny v Saúdské Arábii. Den za dnem byly irácké vojenské a především civilní cíle vystavené krupobití bomb. Po válce se ukázalo, že americké bombardéry soustředily svou palbu na civilní infrastrukturu Iráku a vybíraly si cíle bezprostředně vojensky nevýznamné.

Bombardování se soustředilo na systémy zásobující města pitnou vodou, zařízení na výrobu elektřiny, mosty, dálnice a další dopravní infrastrukturu. Tato strategie byla cynicky nazývaná "bombarduj teď, zemři později", protože cílem bombardování bylo zničit civilní infrastrukturu, aby se snížila relativní potenciální hustota obyvatelstva země a tím došlo k astronomickému nárůstu dětské úmrtnosti, epidemií a moru. Byla to zkrátka populační válka. Byl to zbabělý a podlý způsob boje. Přesně v souladu s předchozími americkými genocidními válkami i těch, které následovaly znovu v Iráku nebo Jugoslávii, kde také americké letouny NATO cílili na civilní infrastrukturu, ne primárně na vojenské cíle. Totéž se opakovalo i v Libyi v roce 2011. Monumentální obří vodovodní systém z pouští propojující lybijská města, který ze dvou třetin vybudoval Muammar Kaddáfí, byl rozdrcený. Pak přišel další podraz Bushe staršího, když prohlásil: "Existuje ještě jeden způsob, jak zastavit krveprolití, a to, že irácká armáda a irácký lid vezmou věci do vlastních rukou a donutí Saddáma Husajna, diktátora, aby odstoupil."

Touto výzvou Bush starší vyvolal současné povstání proíránských šíitů na jihu Iráku a Kurdů na severu. Kurdové bláhově usoudili, že jim Američané poskytnou vojenskou pomoc. Byl to cynický trik, protože při zpětném pohledu je zřejmé, že Bush neměl v úmyslu tato kurdská povstání podpořit. Jediným výsledkem těchto povstání, která vedla k masovému exodu nešťastných a ubohých Kurdů do Íránu a Turecka, byly desítky tisíc dalších obětí a nevýslovné lidské utrpení. Koaliční letectvo uskutečnilo proti Iráku přibližně 120 000 vzletů. Pokud si každý nálet vyžádal pouze jeden irácký život, pak zahynulo 120 000 Iráčanů. Ve skutečnosti musely celkové irácké ztráty na životech, to znamená mrtví, zranění a nezvěstní, plus ztráty na civilním obyvatelstvu způsobené hladomorem, nemocemi a morem do konce roku 1991 činit 520 000 osob.

Začátkem března Bush vystoupil na zvláštním zasedání Kongresu s projevem, který se rozhodl nazvat koncem války. Tentokrát to byla Bushova osobní apoteóza; často byl přerušovaný maniakálním potleskem. Bushova válka mysli byla úspěšná. Odpor proti válce byl prakticky zahnaný do podzemí; většinu veřejného diskurzu na čas ovládl krvežíznivý rasismus. Byl to jeden z nejhorších okamžiků amerického ducha. Bush, který vědomě připravoval nové války, si dával pozor, aby nesliboval mír:

"Ani nový světový řád nemůže zaručit éru věčného míru," prohlásil Bush starší. Byla to poslední válka za Bushova prezidentství. Jeho syn, Bush mladší, nastartoval další války proti Afghánistánu a Iráku, které byly stejně bezdůvodnější a které si vyžádaly stovky tisíc životů. Válečné a genocidní úsilí rodiny Bushů pokračovalo v dalších generacích.

Bushové a Carlyle Group

Po odchodu z Bílého domu se Bush starší vrátil ke svým finančním kotrmelcům. Jednou ze společností, která ho přivítala s otevřenou náručí, byla obří zbrojní korporace Carlyle Group, soukromá kapitálová společnost se sídlem ve Washingtonu. Carlyle Group byla založená v roce 1987. Jedním z otců zakladatelů byl David Rubenstein. David Rubenstein byl dříve poradcem pro domácí politiku v Bílém domě Jimmyho Cartera, který mu platil 48 000 dolarů ročně. Carlyle se během několika let po svém založení, dostala z nuly na 16 miliard dolarů spravovaných aktiv. Mezi lidmi, kteří jsou s Carlyle spojeni jako partneři, poradci, konzultanti nebo ředitelé, jsou nejmocnější lidé na světě: bývalý prezident George Bush, bývalý ministr zahraničí James Baker, bývalý britský premiér John Major, bývalý ministr obrany Frank Carlucci a bývalý šéf Úřadu pro řízení a rozpočet Richard Darman. Byly tu bývalé hlavy států Filipín, Jižní Koreje a Thajska, bývalí vládní úředníci, velvyslanci, šéfové vládních regulačních agentur, jako je Komise pro cenné papíry a Federální komunikační komise, ředitelé burz a podobně.

David Rubenstein se vedle Bushů setkával také s Michailem Gorbačovem, nebo s jeho blízkým přítelem, papežem Janem Pavlem druhým. Portfolio Carlyle Group v oblasti zbraní, technologií a bezpečnosti se odhadovalo na 25 milionů dolarů. V této kapitole nebudu pokrývat kompletní historii této zbrojařské korporace, protože jednak je tato trilogie zaměřená na rodinný klan Bushů, a jednak jsem Carlyle dostatečně podrobně pokrýval v mém dokumentu 11. září. Za touto společností Carlyle stojí soukromá investiční skupina, která je určená pouze pro zvané. Její podíly ve válečném průmyslu z ní činí fakticky jednoho z největších amerických dodavatelů v oblasti obrany. Z pověření této skupiny se George Bush starší nejméně dvakrát vydal do Saúdské Arábie, aby se setkal s rodinou bin Ládinů. Naposledy v roce 1999. Mezi vybrané sponzory Carlyle patřili také bin Ládinovi a Saúdové obecně. První významná transakce Carlyle se Saúdy se uskutečnila v roce 1991.

Princ Al-Walíd bin Tálal, tehdy pětatřicetiletý saúdský multimiliardář, se stal největším individuálním akcionářem Citicorpu, jehož cena akcií prudce klesla. Partneři Carlyle tehdy tvrdili, že si je Al-Walíd vybral, protože znali správné lidi na správných místech. Al-Walídova investice se ukázala jako nesmírně výnosná. V roce 1998 měly jeho akcie v hodnotě 590 milionů dolarů hodnotu až 7 miliard dolarů. Takhle se podniká ve velkém světě globálních syndikátů. V roce 1995 také přišla rodina bin Ládinů. Bin Ládinovi tehdy investovali do fondu Carlyle Partners dva miliony dolarů. Průměrný partner zbrojařské korporace Carlyle získal na vlastním kapitálu přibližně 25 milionů dolarů. I když unesená letadla narazila do Světového obchodního centra, Carlyle Group pořádala svou výroční konferenci investorů. Zúčastnil se jí i Šafík bin Ládin, bratr Usámy bin Ládina. Ráno 11. září 2001 se George Bush starší, pozor nikoli mladší, ten byl v tu dobu na Floridě, tedy Bush starší se skutečně sešel v hotelu Ritz Carlton se Šafíkem bin Ládinem, Usámovým bratrem. Ano, otec tehdejšího amerického prezidenta se setkal s bratrem Usámy bin Ládina.

Bushové měli ale se Saúdy mnohem užší vazby sahající až do pater amerických zpravodajských služeb. Tak například, ve dnech bezprostředně po 11. září všechny komerční lety po celé Americe byly zastavené. Bývalý viceprezident Al Gore uvízl v Rakousku. Bývalý prezident Bill Clinton uvízl v Austrálii. Ani tak vysoké kapacity nemohly přiletět do Ameriky. Americké nebe bylo naprosto prázdné. Ovšem, byl povolený jeden klidný let. Let 747. Saúdský velvyslanec v Americe, princ Bandar, organizoval letecký transport více než 140 Saúdů roztroušených po celé Americe. Byli mezi nimi členové dvou rodin: Jednou z nich byl královský rod Saúdů, rodina, která vládla saúdskému království. Druhou rodinou byli blízcí přátelé a spojenci Saudů, rodina bin Ládinových. V 10 hodin večer 12. září, asi 36 hodin po útoku, zavolal Bandarovi domů vysoce postavený představitel CIA, pravděpodobně ředitel CIA George Tenet, a sdělil mu špatné zprávy: "Patnáct z devatenácti únosců byli Saúdové." Ban dar potom řekl: "Měl jsem pocit, jako by mi právě spadla na hlavu Dvojčata."

Tento jediný let nad Amerikou odletěl se členy bin Ládinovy rodiny na palubě do Saúdské Arábie. FBI se shoduje, že jim bylo umožněno vystoupit bez jakéhokoli výslechu. Jak a proč? Bílý dům to dodnes nesdělil své vlastní veřejnosti včetně trpících rodin, které přišly o mnoho blízkých. V tu dobu se po celé Americe na různých místech shromažďovali členové rozvětvené rodiny bin Ládinů, rodu Saúdů, a jejich spolupracovníci. Pro jejich přepravu bylo k dispozici nejméně sedm dalších letadel. Saúdové měli k dispozici nejméně dvě další letadla, která měla bin Ládiny repatriovat. Jedno z nich začalo vyzvedávat členy rodiny po celé zemi. Odstartovalo v Los Angeles v blíže neurčeném termínu a letělo nejprve do Orlanda na Floridě, kde nastoupil Chalíl bin Ládin, sourozenec Usámy bin Ládina. Z Orlanda letadlo pokračovalo na Dullesovo mezinárodní letiště u Washingtonu. 19. září pokračovalo na Loganovo letiště v Bostonu, kde po cestě vyzvedlo členy bin Ládinovy rodiny. V úterý 18. září na Loganově letišti, speciálně upravený Boeing 727 s asi třiceti sedadly první třídy, který si bin Ládinové vypůjčili, odvezl ze země z Bostonu pět cestujících, vesměs členů bin Ládinovy rodiny.

O den později to bylo ještě zajímavější. 19. září brzy odpoledne přišel do Loganova operačního střediska pro mimořádné události telefonát, že soukromé charterové letadlo se chystá vyzvednout členy bin Ládinovy rodiny. 19. září na bostonském Loganově mezinárodním letišti přistálo letadlo, které startovalo v Los Angeles a letělo do Orlanda na Floridě a Washingtonu, další Boeing 727. Jak je možné, že Saúdové mohli létat, i když celá Amerika, včetně agentů FBI, měla zaracha? Byla to obrovská akce Američanů koordinovaná se Saúdy. Akce, která byla organizovaná nejvyššími patry globální mocenské kliky obou států. Těch náhod bylo samozřejmě mnohem více. Tak například, George Bush mladší jmenoval předsedou Komise pro vyšetřování 11. září, jistého Thomase Keana. Thomas Kean měl obchodní styky s Chálidem bin Mahfúzem, švagrem Usámy bin Ládina. Myslí si někdo, že je to také jen náhoda? Samé náhody, jedna vedle druhé.

Závěr: Prezidentské mafie

Jak jsem uvedl, rodinný klan Bushů je produktem jedné z největších soukromých bank na světě, banky Harriman. Musíme ale spojovat tyto rodinné klany amerických prezidentů do jednoho souvislého celku. Bushové vykonali pro globální mocenskou kliku mnoho genocidní špíny a válek, za které byli odměnění. Rodina George Bushe zakoupila 300 000 akrů půdy na největším jihoamerickém a také světovém vodním zdroji, který se nachází pod Argentinou, Brazílií, Paraguayí a Uruguayí. Během mise do Paraguaye pro UNICEF, Dětský fond OSN, Jenna Bushová, dcera George Bushe mladšího, v roce 2006 zakoupila 100 000 akrů zřejmě za účasti amerického ministerstva zahraničí, místní americké ambasády a vyjednávala přímo s loutkovým prezidentem. Důvod, proč to nabývá na důležitosti, je ten, že mnozí varují, že budoucí bitvy se nebudou vést o ropu, ale o vodu. Rodinný klan Trumpů je zase produktem nadnárodních syndikátů spojených s ruskou mafií. Rodinný klan Clintonů je zase výslednicí spolupráce na ose Wallstreet a CIA jako cenné aktivum pro pašování drog z Latinské Ameriky na západní část Spojených států.

Clinton také vykonal pro globální mocenskou kliku genocidní špínu, když zavelel k útoku proti bývalé Jugoslávii. Podařilo se rozbít Evropu. Za odměnu se také Clintonovi dostali k uchvácení a drancování. V mém pořadu Haiti, Somálsko západu jsem hovořil o tom, jak před pár lety byly na Haiti objevené obrovské zásoby zlata v hodnotě 20 miliard dolarů. Společnost bratra Hillary Clintonové, Tonyho Rodhama, VCS Mining podle deníku Daily Mail získala "velmi lukrativní zakázku na těžbu zlata na Haiti". Stejné je to s rodinným klanem Bidenů a synem Hunterem Bidenem.

Korupci ukrajinské Burismy notoricky známe. Jeho senilní otec trpící alsheimerovou chorobou, byl odměněný prezidentským postem v Bílém domě. Pokud se tyto stvůry osvědčí a pro globální mocenskou kliku vykonají zvlášť odpornou genocidní válku nebo jinou špínu, budou odměnění přístupem k nějakým velkým ložiskům přírodních surovinových zdrojů. Bushové vodní zdroje, Clintonové třeba zlato na Haiti. Je to stejné jako s politickými pěšáky třeba v české poslanecké sněmovně nebo senátu. Pokud jsou správně ohební, zkorumpovaní a poddajní, pracují pro své lobbisty a ne pro občany a svou loajalitu dají dostatečně najevo, budou odměnění nějakou neviditelnou, ale stejně placenou státní trafikou nebo trafikou v Bruselu.

Jde o základní systémovou korupci, která se protkává systémem od zdola až po nejvyšší patra globálního mocenského řízení. Vidina peněz, zlatého telete, měšce, žene tyto stvůry kupředu. Stejně jako byli Bushové využití v Americe. Nejprve obchodování Prescotta s nacisty. Potom Bush starší, který podporoval Pol Pota a Rudé Khmery v Kambodži, držel basu s drogovými pašeráky a nakonec rozpoutal válku v Perském zálivu. A nakonec George Bush mladší, který obchodoval s rodinou Bin Ladinů od roku 1978 v rámci jeho Arbusto Energy a který jako prezident rozpoutal války proti Afghánistánu a Iráku. Cynické obchody s nepřítelem, genocidy, války. To jsou hlavní devizy a artikly rodinného klanu Bushů i dalších prezidentů. Všechno na ochranu angloamerického bankovního finančního kartelu. Tento kartel vlastní armády jako své militarizované vymahače surové a brutální dominance. Chceme vaše surovinové přírodní zdroje, aby angloamerický finanční kapitál vyždímal další část planety, nebo vás zasypeme raketami a zemřete. Rozhodněte se dobrovolně. Tohle je poselství, které bychom si měli zapamatovat. Největší teroristé sedí v Pentagonu, Wallstreetu, Kapitolu a Bílém domě.