Třetí díl se zaměřuje na aktuální problémy na Haiti. První část pořadu se věnuje pašování dětí a obchodování s lidmi na Haiti, které se staly velkým problémem pro tuto zemi. Dále se pořad zabývá Jovenalem Moisem a masakrem v Lasalin v roce 2018 a nedávným atentátem na haitského prezidenta v roce 2021. Také se diskutuje o privátních bezpečnostních agenturách a outsourcingu bezpečnosti v zemi. Pořad dále pokračuje diskuzí o militarizaci karibské oblasti a zahrnuje i problematiku těžby zlata na Haiti. Závěr pořadu se zaměřuje na to, jak se Haiti stává somálskou kopií a jak se dá s tímto problémem bojovat.
Úvod
Krátce zrekapituluji, o čem pojednával předchozí, druhý díl. Začal jsem otřesnou kapitolou, a to o sterilizaci žen v karibské oblasti. Pokud si vzpomínáte na můj trojdílný dokumentDepopulace planety, hovořil jsem tam o sterilizaci 200000 žen na Haiti v 90. letech. To bylo v období vládnoucí vojenské junty a totálního chaosu mezi lety 1991 až 1994, kterou podporovali Američané a CIA. Nicméně, když jsem pátral a zjišťoval další informace, dostal jsem se k neuvěřitelným zprávám. Z nich vyplývá, že sterilizace žen byla prováděná na Portoriku a Haiti už od 30. let 20. století kontinuálně a masově až do 90. let. Podívali jsme se proto i do Portorika.
Potom jsem pokračoval takzvanou občanskou opozicí na Haiti, a jejím napojením na největší oligarchy, zkorumpované státní úředníky a zahraniční zájmy převážně z Ameriky. Zaměřil jsem se na americkou Národní nadaci pro demokracii, tedy NED, a její projekty na Haiti pod lupou.
Podíval jsem se na hořkou ekonomickou medicínu, kterou Haiti vnutil Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Od Duvalierovy éry přicházely vlny těchto šokových terapií, stejně jako bylo zdecimované haitské zemědělství. To dříve Haiťany uživilo, ovšem dnes je půda vykupovaná zahraničními korporacemi, a většina je neobdělávaná nebo tu jsou těžené nerosty případně i zlato.
Na Haiti byl uplatňovaný tentýž model jako v Kosovu ve stejném období 90. let. Žoldáci a hrdlořezové byli vychvalovaní jako hlas demokratické opozice, a to stejnými lidmi na americké ambasádě jako v Kosovu. Haiti je využívané jako geostrategická pozice pro překládku kokainu z Kolumbie na trase do Miami na Floridě. I to jsem podrobně rozebral.
Na konci minulého dílu jsem se podíval na převrat, kdy byl 29. února 2004 haitský prezident Aristide unesený letadlem do zahraničí Američany. To dokumentuje proces "somalizace" Haiti, který pokračuje až dodnes.
Pašování dětí z Haiti
Lauren Silsbyová-Gaylerová je zajímavou osobou. Je totiž bývalouředitelkou organizaceNew Life Children Refuge(Dětské útočiště pro nový život) na Haiti.Po zemětřesení na Haiti12. ledna 2010 tu vypukl skandál,kdy 10 amerických misionářůpodezřelých z překupnictvía obchodování s dětmi,chtěli z ostrova tajněvyvést několikdesítek dětíod dvou do dvanácti letdo sousední Dominikánské republikypod zastřešením této baptistické církvez amerického státu Idaho.Navíc tyto dětinebyly opuštěné,ale měly svojedomovy a rodiny.Přesto je tito američtímisionáři chtěliz ostrova v utajení vyvést.
Lauren Silsbyová-Gaylerováz této organizacepro záchranu dětíbyla zadržená 29. ledna 2010,stíhaná a poslanádo vazbyza pokus o únosdesítek dětíz ostrova Haiti,nakonec byla propuštěnápo několika týdnech.Původně byla obviněnáz únosu a zločineckého spolčení.Tato obvinění byla staženáa byla pak už jenodsouzená za zprostředkovánínelegálního cestování.Jak už jsem zmínil,většina těchto dětímělo svoje rodiny a domovy,nešlo tedy o to,že by je chtěli vyvéstze země s příslibemlepšího životav nových rodinách atd.Haitská vláda tehdy uvedla,že se obávala,že by se bezohlední obchodnícimohli pokusit využíttéto katastrofy tím,že odvezou zranitelné děti.Dokonce haitští úředníci uvedli,že už měli zprávyo obchodování s nezletilými dětmi,a dokonce s lidskými orgány.
V této kauze se angažovaljistý právník sdominikánským pasemJorge AnibalTorres Puello.Tento právník byl prokazatelně najatýAmeričany, aby zastupovalLauren Silsbyovou-Gaylerovou.Tento právník sdominikánským pasembyl také shledán podezřelýmz obchodování s lidmi.Jorge AnibalTorres Puellovedl skupinu pro obchodovánís bílým masem,kdy pod falešnou identitouodvážel dominikánské dívkya nezletilé holky z Nikaragui,sliboval jim nabídku práce,ale pak je věznilia udělali z nich prostitutkyv Salvadoru.
Byla to tehdyvelká kauza, do které se výrazně zapojilšéf salvadorské pohraniční policie,komisař Jorge Callejas,který přesně tohoto právníkas dominikánským pasem identifikoval.Jorge Puello byl nakoneczatčený v hlavním městěDominikánské republiky Santo Domingona základě zatykačevydaného mezinárodnípolicejní organizací Interpol.V době jeho zatčeníbyla navíc jeho manželkauž také uvězněná v Salvadorua čelila obviněníze sexuálního vykořisťovánínezletilých dívek.
Právník Laury SilsbyovéJorge Puellobyl nakonec odsouzenýna tři roky ve federálním vězení.Ten případ pokusuo únos dětí baptistickoucírkví z amerického Idahatěmi deseti misionáři,vyšetřoval soudceBernard Saintvil.Tento soudce prohlásil,že tento podezřelý právníkv salvadorské policejní databázije stejný člověk,kterého potkal u soudu,a dodal, že měl v úmysluzahájit vlastní vyšetřování,do jaké mírybyl tento právníkJorge Puellospolčený s Američanyv rámci únosu dětí.Ukázalo se totiž,že si ho najali představitelététo baptistické církve z amerického IdahakoordinátorkaCarla Thompsonováa její pastorClint Henry.
Do případu se ale vložili Američané. Ti začali usilovně pracovat na tom, aby se ředitelka organizaceLauren Silsbyová-Gaylerovádostala z rukouhaitské policie.22. dubna 2010haitský soudceBernard Saintvilzamítl obvinění z únosua zločineckého spolčeníproti devíti dalšímamerickým misionářůmve skupině Silsby’s Baptist.A najednou už soudceBernard Saintvilpřestal vyšetřovat spojeníprávníka a obchodníka s bílým masemnapojeného na americkoubaptistickou církev misionářůz amerického Idaha.Případ utichl,zhasněte, zapomeňte,nic se nestalo.
Jenže mezie-maily z Wikileaks Johna Podesty, šéfa a manažera volební kampaně Hillary Clintonové,jsou takée-mailyministerstva zahraničí,které hovořío jejich případu. V těchto e-mailech Wikileaksse uvádí, žesoudce Bernard Saintvildovolil misionářůmopustit Haitibez propuštění na kauci,ale že předtím chtěl soudceSaintvil vyslechnoutdalší dva misionářevedoucí skupinyLauru Silsbyovoua její důvěrniciCharisu Coulterovou. Pak tu řešili letadlo,které mělo misionáře vyzvednoutna letišti Port-au-Princev utajení tak, abyudrželi média dál,jak se tu píše,a následně měli odletětna Miami na Floridu.
Tato zpráva je jen špičkou ledovce, která unikla na veřejnost, ovšem většina ledovce zůstává pod hladinou. Proč? Jde totiž o systémovou záležitost korupce, jejíž nitky jsou protkané od shora až dolů celým tímto prohnilým systémem.
Obchodování s lidmi na Haiti: Děti i dospělí
Představte si, že žijete v zemi, kde je celý sektor sociálních služeb zprivatizovaný a řízený "charitativními organizacemi" se sídlem v jiných zemích, ve kterých pracují cizinci, kteří rozhodují o tom, zda máte nárok na pomoc. Vítejte na Haiti, v "republice nevládních organizací".
Možná si vzpomínáme na obrovský skandálpracovníků neziskových organizací,který se týkal právě Haiti.Oxfam je mezinárodnícharitativní organizace.Na přetřes se dostala jejíbritská pobočka na Haiti,kdy její pracovníci pozemětřesení na Haiti v roce 2010kupovali za peníze určenépro humanitární pomoc prostitutky.Některé z nich byly dokonceještě nezletilé. Podle řady zpráv si ředitel Oxfam UK na Haiti najímal prostitutky a organizoval orgie v charitativní vile zřízené po ničivém zemětřesení v roce 2010. Některým dívkám mohlo být až 14 let a zástupci Oxfamu vyměňovali pomoc za sex.
Vedení Oxfamu UK se snažilo tuto záležitost ututlat, a chování pracovníků vedení Oxfamu krylo.Na tom základě svou funkciopustila zástupkyněšéfa této mezinárodnícharitativní organizacePenny Lawrencová.Tedy nikoli samotný šéf,tak vysoko pohlavní orgányprostitutek nesahaly,ale padla hlava pouzezástupkyně šéfa.
Stejné to bylo u organizaceSave the Children,kteří také zneužívalimístní dívky z Haitia dalších zemí třetího světa.Pojednávala o tom dokoncezpráva rozvojové komisedolní sněmovny britské vlády. Obrovské zneužívánížen a dětí se týkánejen neziskovek jakoOxfan nebo Save the Children,ale dotýká se dokonce OSN,což je nejvyšší světovýorgán. Vojáci OSNskupinově sexuálnězneužívali haitské dětipo zemětřesení.
Výkonný ředitel haitské organizace Dominican Redemption NetworkJacques Viau uvedl, že stabilizační mise OSN na Haiti "zanechala mnoho znásilněných dívek, dětí bez rodičů, žen a dětí se samopaly, další zabité, s jedinou odpovědí, že to byli vzbouření lidé". Kromě toho v roce 2015 přibližně 225 haitských žen uvedlo, že byly sexuálně zneužívané výměnou za nezbytné věci, jako jsou potraviny, voda a léky, zahraničními pracovníky misí. Přesný počet případů zůstává neznámý, přičemž ze zprávy vypracované Úřadem pro vnitřní dohled vyplývá, že mírové síly OSN, tedy skupina čítající přibližně 125000 osob, se v jedné třetině případů obvinění ze sexuálního zneužívání týkaly dětí mladších 18 let.
K tomu bych dodal své silné podezření, že ty nejhorší experimenty, které dosud nevyšly najevo, byly outsourcované na Haiti a Portoriku. Už jsem popisoval, jak Američané po desetiletí využívaly Haiti jako soukromou biologickou laboratoř, a protože tento malý národ byl pod absolutní kontrolou Ameriky a pod absolutním mediálním embargem, americká armáda a CIA tam mohly provádět operace bez výhrad a zábran.
Haiti je také centrem celosvětových pedofilních kruhů provozovaných dříve za účelem experimentů CIA a následně za podobnými účely jako Jeffrey Epstein, tedy pro osobní potěšení a vlákání politiků do pasti možnosti jejich pozdější kompromitace a vydírání. Italská sociální agentura před několika lety vystopovala 640 z 1000 pedofilních webových stránek na Haiti. Tyto stránky nabízely nejen živá videa sexuálního zneužívání, některá z nich příšerná, včetně dětí ve věku od 0 do 2 let, ale také mučení těchto dětí a také další filmy.
Od zemětřesení se objevilo nespočet příběhů o tom, jak nevládní organizace zneužívaly svou moc nebo drancovaly finanční prostředky získané pro Haiťany. V extrémním případě postavil americký Červený kříž za 500 milionů dolarů, které pro Haiti po zemětřesení vybral, pouze šest domů. Většina peněz byla vyčištěných a pravděpodobně odčerpaných na anonymní offshory.
Na Haiti ovšem probíhá obchodování nejen s dětmi, ale i s dospělými lidmi například do Chile. V polovině února 2017 se na internetu rozšířilo video z nočního přistání asi 140 Haiťanů, které zveřejnil santiagský deník RD Herald a šířily různé další zdroje. Toto video natočil a vyprávěl zaměstnanec letiště, když přijímal zprávy do svého služebního rádia, které byly slyšet. To, co mnoho Chilanů zaujalo, byly podrobnosti tohoto kuriózního příjezdu na letiště, které si mnozí Chilané vyložili jako případ obchodování s lidmi.
Na tomto videu velká skupina Haiťanů vystupuje po jednom z Boeingu 737 na mezinárodním letišti Comodoro Arturo Merino Benitez, kterému se také říká mezinárodní letiště v Santiagu, a je vedená ke čtyřem čekajícím autobusům, což pozoruje vypravěč:"Toto letadlo právě přiletělo ve 21:00 plné haitských přistěhovalců. Všichni vystupují, mnozí s typickými žlutými obálkami. Je to charterové letadlo. Má pouze poznávací značku, žádné logo, které by říkalo, které letecké společnosti patří." Vypravěč vysvětluje, že Haiťané, kteří jsou posazení do autobusů, mají být přepravení do míst, kde budou "podrobeni těžké práci za velmi nízkou cenu. Dělá to 135 až 145 haitských cestujících; je to každý den, po všechny dny", popisuje dále vypravěč na videu.
Můžeme polenizovat s důkazní hodnotou videa, ale některá fakta nelze popřít. Za prvé, každý Haiťan, který vystoupil z letadla, měl skutečně v ruce žlutou obálku, totožnou s těmi, které měli jeho sousedé, zepředu i zezadu. Za druhé, objem migrace Haiťanů do Chile byl ohromující. Podle chilské vyšetřovací policie (Policía de Investigaciones) se mezi lety 2016 a 2017 počet příchozích Haiťanů vyšplhal ze 47027 na 111746: nárůst o 138 procent za jediný rok.
Toto krvácení z Haiti bylo o to pozoruhodnější, když si uvědomíme, že počet obyvatel země je jen asi 10 milionů a přibližně 80 procent cestujících tvořili mladí muži ve věku 18 až 30 let. A konečně, tyto lety byly poměrně časté. Tři dopravci pravidelně dopravovali Haiťany do Santiaga: Latin American Wings, ONE a COPA. Letadlo zobrazené na videu pocházelo od společnosti Latin American Wings. Šlo o obrovský proces vylidňování Haiti. O lidi, kteří byli ekonomicky na dně, zoufalí a chudí.
Bohužel, ani takto si nepolepšili, protože jako nájemná a zbytná pracovní síla na tom v Chile byli ještě hůř. Podle oficiálních dokumentů přepravila Latin American Wings jen za 10 měsíců od ledna do října 2016 do Chile 14000 Haiťanů! V roce 2017 přepravila do Chile dalších 55000 Haiťanů z Haiti a Dominikánské republiky. V roce 2018 už do Santiaga přivezla čtyři náklady Haiťanů. Jeden z bývalých manažerů společnosti se svěřil novináři Gonzalu Cifuentesovi z BioBiochile, že letecká společnost, která byla založená v roce 2016, se rozhodla, že "jejímbyznysem už není dovolená, ale etnická záležitost". Vzhledem k tomu, že haitští cestující si museli kupovat zpáteční letenky, aby ospravedlnili svůj status turistů, vydělávaly lety Latin American Wings každý zhruba 40000 dolarů, přestože při každé zpáteční cestě odlétaly ze Santiaga v podstatě prázdní.
Pokusy o racionální vysvětlení neoznačených letadel a žlutých obálek vykreslily nechtěný obraz obchodu s lidmi v nebývale masovém měřítku. Pravděpodobně nejlepší vysvětlení přinesl výkonný ředitel nadace Fre Jose Maria del Pino, který novinářce Consuelo Ferrer Duranové z časopisu Emol řekl, že vyrostla řada "cestovních kanceláří", které se specializují na migraci:
"Ve žluté obálce je veškerá dokumentace k cestě a hotovost, která je vyžadována od každého turisty vstupujícího do země, který nemá bankovní účet nebo kreditní kartu", vysvětlil ředitel del Pino, který doplnil:"Letadla jsou neoznačená, protože agentury si najímají charterové lety. Cestující si kupují letecký balíček, za který je třeba po příletu do Chile zaplatit. Vymahači v Chile a na Haiti dohlížejí na to, aby byly platby provedené. Máme informace o migrantech, kteří nám přímo řekli, že jejich rodinám je v Port-au-Prince vyhrožováno. Výměnou za to musí platit remitence a peníze, které jim byly poskytnuté, aby odstranili hrozbu, která tíží jejich rodiny," dodal ředitel del Pino.
Obchodníci s lidmi z Haiti a Dominikánské republiky byli v Chile už dříve odhalení, ale místo toho, aby se obchod s Haiťany zpomalil, naopak se rozšířil se a formalizoval. V této aféře byli zapletení vysoce postavení Haiťané. Vyšetřování této kauzy "sobre amarillo" by také mohlo odhalit chilské podnikatele, kteří si objednávali a využívali levnou haitskou pracovní sílu, a také chilské úředníky, kteří po léta ignorovali nesrovnalosti v tomto masivním přílivu údajných haitských turistů.
Tato aféra měla ovšem zajímavou dohru. Tři dny po jejím vypuknutí, letecká společnost Latin American Wings, pouhý rok po jejím vzniku, ukončila svou činnost. A jen pro srovnání. Pamatujeme si na tajné noční vykládky uprchlíků z Afriky a Asie v Evropě? V Itálii, Německu, ale i na Slovensku a v dalších zemí? V Německu se šířily zvěsti,že federální vládatajně nočními letydopravovala uprchlíkydo Německa.Tyto pověsti bylyoficiálními místy označovanéza konspirační teoriea fakenews.
Jenže tehdy poslanec AfDBrandneroficiálně požádal o tyto informacea ukázalo se, že leteckybylo do Německaletecky dopraveno už od roku 2013celkem 45766uprchlíků.Letecké transfery uprchlíkůbyly rozdělené podle kategorií:relokace ze zemí EU,přesídlení ze třetích zemía humanitární příjmy ze třetích zemí.Když pohlédneme na tu tabulku, je to velmi zajímavé:
Nejprve relokace ze zemí EU:v roce 2015 to bylo 21 uprchlíků,v roce 2016 už 1078 uprchlíků,a v roce 2017 neuvěřitelných 8067 uprchlíků.
Přesídlení ze třetích zemí:v roce 2013 to bylo 279 uprchlíků,v roce 2014 to bylo 280 uprchlíků,v roce 2015 to bylo 511 uprchlíků,a v roce 2016 potom 1239 uprchlíků.
Humanitární příjmy ze třetích zemí:v roce 2013 to bylo 801 uprchlíků,v roce 2014 pak 3470 uprchlíků,v roce 2015 to bylo 1804 uprchlíků,a v roce 2017 celkem 2737 uprchlíků.
Opět, ten manuskript, rukopis transportu pašování lidí leteckými aerolinkami je naprosto shodný jak v rámci karibské oblasti, tak i v Evropě. Můžeme si položit otázku, do jaké míry se aerolinie podílejí na pašování a obchodu s lidmi, ať vědomě či nevědomě? Pomalé čluny už jsou příliš zastaralé, stejně jako překračování hranic pro pěší je příliš nebezpečné. Ale zapojení do tak lukrativního a obrovského businessu v rámci leteckých transportů – kdo by odolal?
Když přihlédneme na skutečnost, že Latin American Wings byla založená účelově v roce 2016 čistě za tímto etnickým účelem pašování a obchodu s lidmi, a po vypuknutí skandálu opět v roce 2017 zanikla. Tímto by se měl někdo vážně zabývat. Mně na to nestačí kapacity, ani nemám k dispozici solidní a komplexní data. Důležité ale je, že tyto letecké transporty pro pašování a obchod s lidmi, ať už s uprchlíky, nebo lacinými dělníky jako moderními otroky v otrokářských manufakturách, jsou systémově ukotveným procesem. Je to systém, který tyto operace kryje. Stejně jako zneužívání dětí Oxfanem, Save the Children nebo OSN. Stejně jako biologické experimenty se sterilizací 200000 žen na Haiti. Jde o zločinný západní systém, který zastřešuje a kryje tyto děsivé operace.
Jovenal Moise a masakr v Lasalin (2018)
Jovenal Moise se od svého zvolení prezidentem za velmi kontroverzních okolností v roce 2016 těšil finanční a diplomatické podpoře Washingtonu. Téměř okamžitě po jeho zvolení vypukly masové demonstrace a stávky v reakci na jeho politiku, která měla negativní dopad na dělnické vrstvy a chudé. I přes jeho úzké vazby na předchozí administrativu prezidenta Donalda Trumpa to však k politické stabilizaci situace nestačilo.
K výbuchům sociálních nepokojů docházelo na Haiti od roku 2018 prakticky pořád. Například uprostřed generální stávky v únoru 2019, která málem svrhla Moiseho, byly na videozáznamu zachycené těžce vyzbrojené kanadské speciální jednotky, které hlídkovaly na letišti v Port-au-Prince. Haiti Information Project naznačil, že pomáhaly rodinným příslušníkům Moiseho zkorumpované, represivní a nepopulární vlády uprchnout ze země.
Do roku 2021 došlo k vzestupu organizovaných zločineckých gangů, které podporovaly Moiseho a jeho stranu, když terorizovaly a ničily několik komunit v hlavním městě Port-au-Prince. Ovšem jeden masakr během Moiseho éry vyčníval nad ostatní. 13. listopadu 2018 vstoupili policisté a další příslušníci polovojenských jednotek do pětitisícové čtvrti Lasalin v Port-au-Prince. Následoval masakr civilního obyvatelstva. Budovy včetně škol byly ostřelované a ničené, lidé byli zranění a zabití, někteří z nich upálení zaživa, ženy byly sexuálně napadané a znásilňované a stovky lidí byly násilně vyhnaní z domovů. Těla byla buď spálená, odvezená neznámo kam, pohřbená, aby se nikdy nenašla, nebo v některých případech ponechaná k sežrání psům a prasatům.
Haitská vláda, hlavní lidskoprávní skupiny, a dokonce i okupanti OSN na Haiti, všeobecně přiznali, že se v Lasalinu odehrálo něco strašného. Cílem masakru v Lasalinu bylo potrestat a zničit čtvrť, která byla dlouho známá jako bašta lidového hnutí Lavalas a centrum opozice. Neoficiální vyšetřování zjistilo, že útok na Lasalin byl organizovaný a podporovaný tehdejší Moiseho vládou, přičemž policie spolupracovala s kriminálními živly a vyzbrojovala je.
Podle mnoha obyvatel Lasalinu a přeživších byl koordinátorem masakru Pierre Richard Duplan alias Pierrot z PHTK, tedy vládní strany Jovenela Moise. Pierre Richard Duplan neuspěl ve své snaze stát se starostou Port-au-Prince a stal se tedy vládním zmocněncem pro západní departement Haiti. 21. června 2019 byla zveřejněná zpráva OSN o dodržování lidských práv, která do případu zapojuje i Duplana. Deník Miami Herald ve svém článku z 15. května 2019 zveřejnil, že policejní vyšetřování potvrdilo zapojení vysokých vládních úředníků vlády Jovenela Moiseho do masakru.
To jsou jen některé z příkladů zapojení tehdejší haitské vlády do masakru. Jenže exprezident Moise se začínal vymykat kontrole Američanů, pro které představoval obrovskou hrozbu. A to v podobě Číňanů. V roce 2010 postihlo Haiti obrovské zemětřesení, ze kterého se země dodnes nevzpamatovala a obrovsky se zadlužila kvůli své obnově. Jenže, kvůli korupci došlo k rozkradení většiny peněz z ciziny, přičemž v drtivé většině případů nešlo o sbírky nebo dary, ale o obyčejné a tvrdé půjčky, které Haiti nedokáže splácet. Prezident Jovenel Moise byl sice zpočátku nakloněný západu, ale po nějaké době ho to přešlo. Do celé věci se začala angažovat Čína.
Čína nabídla Haiti jako jediná země na světě bezúročné půjčky. V listopadu 2020 zaslala Čína na Haiti zdarma zdravotnickou pomoc kvůli Covidu. Bývalý prezident Moise hovořil v dubnu 2021 o potřebě mohutných investic na Haiti, které Amerika a ani západní partneři nechtěli Haiti poskytnout, a že jedinou zemí, která je ochotna pomoci s přestavbou zničené země byla Čína a její peníze. Pokud by Čína získala vliv na Haiti, představovalo by to obrovské nebezpečí pro americkou dominanci v Latinské Americe, která dosud nemá konkurenci.
Američané jsou pány nad zeměmi latinské Ameriky, ale příchod Číny by přinesl nové mocenské rozložení, kdy by se Američané musely dělit s Čínou o moc v regionu. Moise by nedokázal čínským penězům dlouho odolávat a Čína by Haiti ovládla a vytvořila ze země předsunutou základnu v Karibiku. To nemohlo dlouho zůstat bez americké odpovědi. Pak ovšem přišel ten osudový den pro samotného prezidenta Moiseho.
Atentát na haitského prezidenta (2021)
Došlo tedy k tomu, co Američané umí nejlépe, když jim dojdou diplomatické karty: Najmou žoldáky z Kolumbie a do čela komanda dají několik naturalizovaných Američanů, aby nic nevedlo k americké vládě. Ve skutečnosti všechno vedlo k americké CIA, ten rukopis je profláknutý. Co se skutečně stalo v noci, kdy byl zavražděný haitský prezident? A proč? Možná se nikdy nedozvíme celý příběh.
Haitský prezident Jovenal Moise byl zavražděný ve své soukromé rezidenci v časných ranních hodinách 7. července 2021 v Port-au-Prince. Kolem jedné hodiny ráno vtrhli do domu Jovenela Moiseho více než dvě desítky ozbrojených mužů, většinou kolumbijských žoldáků a nejméně 2 američtí občané. Do Moiseho vystříleli nejméně 12 nábojů z automatických pušek. Jeho manželka byla po těžkých zraněních letecky převezená na Floridu doAmeriky soukromým tryskáčem bez registračního čísla, které bylo na směrovce stroje přelepené černou izolační páskou.
Stroj podle informací patřil právě CIA. Haitská policie uvedla, že komando vrahů tvořilo 26 kolumbijských státních příslušníků a dva Američané haitského původu, kteří sloužili ve skupině jako velitel a zástupce velitele komanda. Po vraždě vzali nohy na ramena a běželi se ukrýt na velvyslanectví amerického spojence číslo 1 na Haiti, na ambasádu Taiwanu. Jenže, haitská vláda, přestože byla zkorumpovaná, tento atentát nerozdýchala, a rozhodla se, že si nenechá kálet na hlavu.
Haitská policie zahájila operaci následující den, 8. července kolem 16. hodiny, a zatkla zhruba 11 podezřelých. Následně se k policii přidala i armáda, která se vykašlala na mezinárodní právo o výsostných územích a vtrhla na velvyslanectví Taiwanu a pozatýkala pachatele atentátu. Celkem bylo zadrženo asi 20 podezřelých osob. Někteří z nájemných vrahů ale unikli dopadení. Jak jsem uvedl, většina podezřelých atentátníků pocházela z Kolumbie, která je dlouholetým blízkým spojencem Ameriky.
Kolumbijské bezpečnostní složky přijímaly od administrativ ve Washingtonu obrovskou pomoc ve snaze odvrátit revoluční hnutí, které mělo širokou podporu mezi kolumbijským obyvatelstvem. Řada podezřelých Kolumbijců zapojených do atentátu byla vyškolená Pentagonem. Americké ministerstvo obrany často poskytuje vojenský výcvik personálu ze zemí Latinské Ameriky, Afriky a Asie, aby si udrželo vliv, a dokonce i nadvládu v bezpečnostním aparátu utlačovaných zemí, které jsou ve shodě s Washingtonem. Mnoho cizích žoldáků podstupuje výcvik například na vojenské základně Fort Bragg v americkém státu Severní Karolína. Dokonce i Hlas Ameriky, hlásná trouba amerického ministerstva zahraničí, 16 července 2021 napsal:
"Někteří z kolumbijských státních příslušníků zadržených haitskou národní policií v souvislosti s atentátem na prezidenta Jovenela Moiseho se zúčastnili amerických vojenských výcvikových a vzdělávacích programů", potvrdil mluvčí Pentagonu v prohlášení zaslaném e-mailem Hlasu Ameriky. "Informace vyšla najevo při prověřování výcvikových databází", uvedl podplukovník Ken Hoffman, aniž by upřesnil, kdy a kde se výcvik konal. "Naše prověrka stále probíhá, takže v tuto chvíli nemáme k dispozici další podrobnosti", řekl Hoffman. O vývoji událostí jako první informoval deník The Washington Post. Americké ministerstvo obrany uvádí, že "každoročně cvičí tisíce vojáků z Jižní Ameriky, Střední Ameriky a Karibiku."
Všichni tři zadržení Haiťané měli americké občanství. Dva z nich byli zajatí společně s lidmi z Kolumbie. Podle některých zpráv, byli tito Kolumbijci najatí floridskou soukromou bezpečnostní agenturou s vazbami na Venezuelu. To je velmi cenné vodítko, protože v roce 2020 se odehrál jiný pokus o atentát přímo ve Venezuele. Na neúspěšném atentátu na prezidenta Nicolase Madura se podílelo 13 mužů. Jejich vůdcem byl bývalý příslušník námořnictva, který zároveň vedl bezpečnostní společnost na Floridě. Jordan Goudreau spolupracoval s bývalými venezuelskými vojenskými exulanty, kteří chtěli pomoci svrhnout Madura, a umést cestu opozičnímu, a hlavně proamerickému vůdci Juanu Guaidóovi.
Jordan Goudreau vedl propracovaný plán výcviku bývalých venezuelských vojáků ve výcvikovém táboře v Kolumbii. Jordan Goudreau toho dne, kdy bylo venezuelské spiknutí v květnu 2020 zmařené, na výsadkové lodi nebyl, ovšem byli tam dva bývalí "zelení bareti", kteří si dnes odpykávají 20 let ve venezuelském vězení. Tyto dva atentáty nesou společné rysy. Stejný manuskript, stejný rukopis.
Zatímco pokus o atentát ve Venezuele se nezdařil, na Haiti ano. Nitky vedou k floridské soukromé bezpečnostní agentuře s vazbami na Venezuelu. Šéfem této floridské agentury byl Jordan Goudreau, který cvičil vojáky v kolumbijském výcvikovém táboře. Jak Venezuelany, tak i Kolumbijce. Geniálně to do sebe zapadá jako skládačka. Rysy obou operací, jak neúspěšný atentát ve Venezuele, tak úspěšný na Haiti, jsou naprosto totožné.
K těmto vazbám na Ameriku se přidaly zprávy, že ozbrojené osoby, které dorazily do soukromého domu bývalého prezidenta Moiseho, se představily jako agenti amerického úřadu pro kontrolu obchodu s drogami. Někteří z podezřelých byli citovaní, že byli na místě, aby doručili příkaz k prohlídce a zatčení Moiseho. Nejméně jedna osoba spojená s atentátem byla označená za "zdroj", tedy informátora nebo agenta Úřadu pro kontrolu obchodu s drogami. Už jsem o tom hovořil.
Haiti je známé tím, že je sprostředkovatelem a překladištěm pro pašování drog z Kolumbie do Miami na Floridě. Je tedy jasné, že mnohé vazby na osoby zatčené jako podezřelé z vraždy bývalého prezidenta vedou přímo do Spojených států prostřednictvím Pentagonu a federálních orgánů činných v trestním řízení. Ačkoli administrativa prezidenta Joea Bidena uvedla, že neměla v souvislosti s Haiti na programu "nasazení vojáků", připustila, že na Haiti byl vyslaný tým FBI a dalších agentur ministerstva vnitřní bezpečnosti. Tito federální agenti se nacházeli na Haiti, zatímco námořní pěchota byla vyslaná údajně na ochranu amerického velvyslanectví.
Od středy, kdy byl zavražděný prezident Jovenel Moise, Haiti Information Project informoval, že bojové plavidlo USS Billings se nacházelo v Santo Domingu na druhé straně ostrova Hispaniola. Zveřejnili také fotografie dvou amerických vojenských letadel C-20, která vykládala cestující a vybavení na letišti Toussaint Louverture v Port-au-Prince. Na videozáznamu bylo vidět, jak se muži v civilu, údajně příslušníci speciálních jednotek, setkávali se zástupci amerického velvyslanectví.
Privátní bezpečnostní agentury a outsourcing bezpečnosti
Jak jsem uvedl, tyto dva atentáty, neúspěšný ve Venezuele v roce 2020 a úspěšný na Haiti v roce 2021, mají společný rukopis a společné rysy – soukromé bezpečnostní agentury. V tomto případě šlo o jednu jedinou, jak jsem uvedl, floridskou bezpečnostní agenturu se šéfem Jordanem Goudreauem, který provozoval výcvikový tábor v Kolumbii. Tady cvičil žoldáky jak pro Venezuelu, tak i pro Haiti.
Po 11. září 2001 nelze ignorovat rozšíření soukromých vojenských společností se sofistikovanými zbraněmi, dobře vyškolenými vůdci a penězi. Jak píše Sean McFate, autor knihy The Modern Mercenary(Moderní žoldáctví), o soukromé armádách a jejich významu pro světový řád: "Je nemožné tohoto džina nacpat zpět do láhve. Nejen že jsme vyčarovali džina moderního průmyslu outsourcingem bezpečnosti během válek v Iráku a Afghánistánu, vzpomeňme na Blackwater, Dyncorp, Triple Canopy a další, ale udělali jsme z něj lukrativní příležitost pro miliony veteránů těchto válek."
A není to jen americká hra. Spousta společností spolupracujících s vládami po celém světě vidí výhodu ve vedení konfliktů v utajení za pomoci najatých žoldáků. Zeptejte se Rusů. Například Wagnerova skupina působí na Ukrajině, v Libyi, Súdánu, Sýrii, na Madagaskaru, a ano, v roce 2020 pracovala na ochraně Madura ve Venezuele. A nesmíme zapomenout ani na Erika Prince, zakladatele Blackwateru, který podle časopisu Time právě v roce 2020 oslovil ukrajinskou vládu s plány na vybudování soukromé armády, která by jim pomohla proti Rusům. Ukrajinci je chytře odmítli, stejně jako ho odmítla Trumpova administrativa, když Erik Prince obcházel plán na outsourcing Afghánistánu.
Nicméně Erik Prince měl výrazné napojení na Trumpovu administrativu. Donald Trump se po volbách v roce 2016 obklopil lidmi napojenými na bratry Davida a Charlese Kochovy. To jsou jedni z největších ropných magnátů v Americe. Brzy se Trumpovou kandidátkou na post ministryně školství stala Betsy DeVosová, významná miliardářka ze seznamu Kochových dárců. A hádejte, kdo je bratrem Betsy Devosové? Betsyin bratr je Erik Prince, známý jako zakladatel a majitel nechvalně proslulé soukromé armády Blackwater, který v tichosti radil Trumpovu přechodnému týmu v záležitostech týkajících se zpravodajských služeb a obrany.
Eriku Princovi se ale ne vždy ve světě dařilo. Například somálská vláda v roce 2011 zakázku spojenou s Erikem Princem zastavila. Mezitím byl Erik Prince nedávno obviněný z podpory ozbrojené operace, která měla v roce 2019 pomoci povstalci Chalífovi Haftarovi svrhnout vládu v Libyi v rozporu se zbrojním embargem OSN. Erik Prince dokonce nabídl své služby Madurovi, a to rok před Goudreaovým pokusem o atentát na něho.
Spojené Arabské Emiráty ovšem v roce 2011 rády přijaly žoldáky Erika Prince za královské bodyguardy. A hádejte, odkud pocházeli (a kde byli vycvičení)? Z Kolumbie. Tady vycvičení vojáci byli později poslaní bojovat, a také umírat, do Jemenu za Spojené Arabské Emiráty.
Soukromé podnikání v oblasti bezpečnosti je výnosný byznys. Je to také vysoce nemorální řemeslo, ve kterém mohou vlády, nestátní subjekty a soukromníci se správným množstvím peněz vést povstání, potlačovat místní obyvatelstvo nebo zavraždit vůdce jiné země. Vyhrává ten, kdo nabídne nejvíc. Svět s větším počtem žoldáků je světem s větším počtem válek a utrpení.
Skokem na Kubu
Kuba se zbavila okovů americké nadvlády, které se upevnilo po takzvané španělsko-americké válce, která se odehrála na přelomu 19. a 20. století. Kubánská revoluce z roku 1959 se radikalizovala díky nutnosti zajistit skutečnou nezávislost Kuby. Pokus o invazi v Zátoce sviní v dubnu 1961 uprostřed nikdy nekončící blokády určil vztahy mezi Washingtonem a Havanou na příštích 60 let. Haiti se tohle nikdy nepodařilo.
Po atentátu na prezidenta Moiseho, přišly 11. července 2021 z amerických korporátních médií zprávy, že v několika kubánských městech vyšly do ulic tisíce lidí, aby protestovaly proti nedostatku potravin, léků a občanských svobod. Demonstrace byly údajně zaměřené proti vládnoucí kubánské komunistické straně.
Nicméně těmito objektivními médii už nebyla zmíněná hospodářská krize vyvolaná 60 let trvající blokádou Kuby ze strany Ameriky, která se rozšiřuje na mezinárodní úrovni. K tomu Donald Trump přihodil dalších 243 ochromujících sankcí na Kubu. V posledních 20 letech se Kuba spoléhala na růst cestovního ruchu a otevření národního hospodářství americké měně a formám malého a středního podnikání.
Militarizace karibské oblasti
Atentát na Jovenala Moiseho na Haiti, na Nicolase Madura ve Venezuele, nebo demonstrace proti Komunistické straně Kuby mají příčinu v pokračujícím vměšování Ameriky do vnitřních záležitostí karibských států. Všechny ty atentáty, vraždy, převraty, puče a svrhávání prezidentů a vlád na Haiti vyvolávají klíčovou otázku. Proč se to stále opakuje? A proč je taková velká koncentrace takových událostí zrovna na Haiti? Je tento ostrov něčím geostrategicky významný?
Jedním z důvodů může být základní geopolitika. Washington se snažil obnovit Haiti jako plnohodnotnou americkou kolonii se všemi znaky fungující demokracie. Cílem bylo nastolit v Port-au-Prince loutkový režim a zajistit trvalou vojenskou přítomnost Ameriky na Haiti. Americká administrativa dlouhodobě usiluje o militarizaci karibské oblasti. Ostrov Hispaniola, na kterém se nachází Haiti i Dominikánská republika, je vstupní branou do karibské pánve, strategicky umístěný mezi Kubou na severozápadě a Venezuelou a Kolumbií na jihu.
Militarizace ostrova se zřízením amerických vojenských základen má za cíl nejen vyvíjet politický tlak na Kubu a Venezuelu, ale je také zaměřená na ochranu mnohamiliardového obchodu s narkotiky, které se přes Haiti převážejí z oblastí jejich výroby v Kolumbii, Peru a Bolívii.
Militarizace karibské pánve je v některých ohledech podobná militarizaci, kterou Washington vnutil jihoamerickému Andskému regionu v rámci "Plánu Kolumbie", přejmenovaného na "Andskou iniciativu". Ta představuje základ pro militarizaci ropných a plynových vrtů, jakož i tras ropovodů a dopravních koridorů. Chrání také obchod s narkotiky. Americká vojenská přítomnost na ostrově nebo alespoň pákový efekt na jakýkoli režim, který zde vznikne, tak může pomoci udržet politický tlak na další "problémové" země v okolí a zároveň poskytnout vhodnou základnu pro zásah v rámci jakékoli regionální vojenské operace, který bude v budoucnu považovaný za nezbytný.
Haiti, dej mi tvé zlato!
Američané a další státy mají ještě další důvod k mezinárodnímu pirátství a drancování Haiti. Před pár lety byly na Haiti objevené obrovské zásoby zlata v hodnotě 20 miliard dolarů. Po zemětřesení na Haiti 12. ledna 2010 na scénu poprvé vstoupila Clintonova nadace údajně na pomoc s obnovou. A to nás přivádí k osobě Tonyho Rodhama. Tony Rodham je bratrem Hilary Clintonové. Kdo znáte můj trojdílný cyklusClintonova vražedná mašinérie, tak už víte, že Hillary se za svobodna jmenovala Rodhamová. Právě společnost jejího bratra Tonyho Rodhama,VCS Mining, podle deníku Daily Mail získala "velmi lukrativní zakázku na těžbu zlata na Haiti".
Společnost VCS Mining platí jedny z nejnižších licenčních poplatků na světě. Haitská vláda si vyměřila sazbu 2,5 % na 25 let s možností prodloužení. Pro srovnání, Peru si účtuje licenční poplatky ve výši 12 %, zatímco Ekvádor si za těžbu zlata účtuje 5 až 8 procent. VCS Mining je společnost registrovaná v americkém státě Delaware, tedy ve státě, kde se v jako jediném americkém státě neplatí daně. Společnost má označení "zahraniční kvalifikační služba", což jí umožňuje pracovat v zahraničí.
Mezi členy jejího představenstva patří bývalý haitský premiér Jean-Max Bellerive spolu s bývalými úředníky Clintonovy a Obamovy administrativy. Novinářka Georgianne Nienaberová publikovala v Opednews velmi podrobný a rozsáhlý článek o tomto propojení. Nienaberová například cituje uniklé e-maily, které ukazují, jakým způsobem byla haitská elektrárna financovaná USAID. Namísto k zásobování haitských domácností elektrickou energií byla využívána k napájení těžebních provozů VCS Mining, tedy společnosti bratra Hillary, Tonyho Rodhama.
S těžbou zlata jsou navíc spojená vážná ekologická rizika. Mezi tato rizika patří možnost úniku kyanidu, který může otrávit vodovodní systém na Haiti. To však ani Clintonovu mafii, ani zkorumpované haitské úředníky netrápí. Není jasné, zda výnosy ze zlata jsou ukládané do národního rozvojového fondu. Na 99% jsem přesvědčený, že nikoli. Když ani pitomá elektřina nepřitéká lidem, ale Clintonově korporaci, která zlato těží, je jasné, že jak samotné zlato, tak i výnosy z něj, budou opět vyrabované, vypleněné a vydrancované mezinárodními piráty zločineckého syndikátu.
Závěr: Somalizace Haiti
Jeden rok války mezi Somálskem a Etiopií mezi lety 1977 až 1978, stačil ke zničení celé země a rozšíření nestability v celém regionu.
Po somálském převratu v roce 1991, který svrhl generála Mohameda Siada Barreho, byl konflikt nevyhnutelný. Vypukla dlouho očekávaná občanská válka, kterou zažehla Etiopie. Vláda financovala mnoho malých skupin ozbrojených hrdlořezů, aby destabilizovala obyvatelstvo, a Somálsko rázem přestalo být státem a jeho vláda skutečnou vládou. Somálsko bylo tehdy řízené pěti gangy, které si zemi rozdělily mezi válečné náčelníky. Koncept ústřední vlády byl nahrazený kádrovým složením ozbrojených hrdlořezů. Každých 25 kilometrů byl jeden válečný vůdce, který podnikal akce výhradně v zájmu svého gangu, který se začlenil do větší skupiny.
Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1992, po zprávě o 300000 mrtvých, musela OSN s podporou americké vlády, podniknout kroky k zastavení tohoto šílenství. Vytvořily operaci OSN v Somálsku s názvem UNOSOM I. Cílem této mise bylo usnadnit humanitární pomoc a zajistit, aby příměří vydrželo. V občanské válce zahynulo více než 500000 Somálců, více než 2 miliony lidí musely opustit své domovy, 2 americké vrtulníky Black Hawk se zřítily a Spojené státy ztratily 18 vojáků. Vojáky ztratily také Pákistán a Indie.
V roce 2018 zůstává Somálsko na pokraji sil. Hlavní město Mogadišo je stále pod těžkou palbou. Například 14. října 2018 nákladní auto naložené bombou v centru Mogadiša zabilo nejméně 358 lidí. Somálci bohužel stále žijí v nouzi a OSN se nedaří nastolit mír a stabilitu pro 15 milionů mužů, žen a dětí, jejichž osud je se Somálskem spjatý.
Tentýž proces byl ovšem nastartovaný i na Haiti. Haiti se také rychle řítí do chaosu, aby se stalo dalším "americkým Somálskem". Nikdo si toho nevšímá. Bezprostředně po zemětřesení, které si v roce 2010 vyžádalo více než 300000 obětí, se naskytla další příležitost k "somalizaci". Země byla v naprostém rozvratu, hlavní město bylo ze 40 % zničeno a více než milion lidí bylo vysídleno nebo žilo pod stany ve velmi obtížných podmínkách. Haiti je v posledních letech na pokraji zhroucení, a to jak sociálního, tak ekonomického.
Port-Au-Prince, hlavní město Haiti, se podobá Mogadišu v roce 1991. Jižní část hlavního města řídí tři velcí válečníci. Bougoy v Gran Ravine, "Baz Pilat" uprostřed a Arnel Joseph na severozápadě města. Severní část města ovládá Tiougan, bývalý policista a jihozápadní mladík jménem Tije. Hlavní město Haiti Port-au-Prince je po šesté hodině večer liduprázdné. Obyvatelé jsou držení jako rukojmí ve svých vlastních domech.
Mnozí obyvatelé Haiti žijí v otřesných sociálních a ekonomických podmínkách. S méně než 2 dolary na den, bez elektřiny, bez čisté vody, bez práce, bez zdravotního systému; žijí prakticky bez ničeho. Proces somalizace Haiti se rychle rozvíjí. Toto je realita jedné západní země v Karibiku, která se stala překladištěm drogové cesty z Kolumbie do Miami na Floridě. Země, která je, stejně jako Portoriko, biologickou laboratoří. Země, jejíchž obyvatelé zakoušejí nevýslovnou bídu a utrpení. Země, o které se přece nemluví.
Je tohle výkladní skříní globálních elit? Je tohle jejich cílem současného kapitalismu a jejím bratříčkem demokracií? Mají i ostatní země směřovat do trvalé chudoby, indukovanému globálnímu chudnutí po vzoru Haiti? Musíme cílit na hlavní tepnu krakatice, ne na její jednotlivé hlavy. Tepnou krakatice jsou národní centrální banky, CIA v souručenství s Wall Streetem. Do toho vstupuje desítka dalších zájmů lokálních oligarchů, ale tím základním cílem je opět ukotvený systém jemně protkávaný pavučinou korupce.
Tato pavučina korupce je samonosným mechanismem, který zajišťuje fungování současného systému. Od lokální úrovně, přes kraje, státy až na mezinárodní úroveň. Korupce, utlačování slabších národů silnějšími, vykořisťování, rozumějme zotročování národů za hanebné mzdy, drancování, plenění, chamtivost a nenasytnost.To všechno je základním hnacím motorem současného militarizovaného kapitalismu. Haiti je přímým extraktem, jakýmsi čirým destilátem tohoto militarizovaného kapitalismu. Proto pojmenovávejme tyto procesy, soustřeďme se na hlavní tepny, ne na dílčí a nepodstatné detaily. Jedině to nás posune opět nahoru v chápání podstaty fungování světa.