Druhý díl se zaměřuje na téma kontroly populace a způsoby, jakými se v minulosti a současnosti snaží některé organizace a jednotlivci ovlivňovat růst populace. V průběhu pořadu jsou zmíněné případy, jako Projekt 100 000, kdy byli do vietnamské války nasazovaní vojáci s nízkým IQ, nebo temný odkaz programu USAID, který prováděl sterilizace v rozvojových zemích. Další kapitoly se věnují tématům, jako je vliv zdravotní péče na kontrolu populace, sterilizace žen v různých zemích (včetně Haiti, Peru nebo amerických Indiánů), používání vakcín ke kontrole plodnosti a selektivní biologické zbraně. V závěru pořadu se nabízí úvaha o tom, jaká témata budou v budoucnu diskutovaná v souvislosti s kontrolou populace a jak by se lidé mohli na tyto problémy připravit.
Úvod
Stručně zrekapituluju a shrnu, co jsme slyšeli minule. Podívali jsme se na zakladatele teorie snižování lidstva a depopulace lidí na planetě Thomase Malthuse, ale také na Charlese Darvina, Herberta Spensera a Francise Galtona. Podíval jsem se také na příběhy Emmy Goldmanové a Margaret Sangerové, která založila v roce 1921 americkou ligu kontroly porodnosti, která se v roce 42 stala Plánovaným rodičovstvím, a později nabla status charity, takže mohla přijímat obrovské sponzorské dary bez zdaňování. Podíval jsem se na Johna D. Rockefellera třetího, vnuka původního magnáta Johna D. Rockefellera, který zvedl pochodeň depopulace, a zakládal sítě organizací po světě, které prosazovaly tyto myšlenky. Podíval jsem se také na osoby HughaMooreho, jeho Populační akční výbor, jeho brožuru Populační bomba, a na konci jsem rozebral Memorandum 200 o studiu národní bezpečosti Henryho Kissingera.
Projekt 100 000: Vojáci s nízkým IQ do Vietnamu
Všechno tohle třeba vedlo k tomu, že statisíce amerických žen se staly trvale neplodnými a také k milionům sterilit a úmrtí v nerozvinutých zemích, ze štítu Dalkon. Vedlo to k Projektu 100000 amerického ministra obrany Roberta McNamary za Johna Kennedyho a Lindona Johnsona, v jehož rámci bylo asi 500000 osob s nízkým IQ odvedeno do americké armády a poslané do Vietnamu, odkud se jich vrátilo jen několik.
[33]
Podívejme se na to podrobněji. Na velmi dlouhém seznamu šokujících a odporných zvěrstev spáchaných Spojenými státy je jedno, které vyniká obzvláště obscénní nelidskostí a pokrytectvím amerických vládních představitelů. Jednalo se právě o zmíněný "Projekt 100000", americký vojenský program zavedený někdejším ministrem obrany Robertem McNamarou, jehož cílem byl nábor 100000 nových vojáků ročně v době velkého odporu veřejnosti proti válce ve Vietnamu a který byl propagovaný jako součást "války proti chudobě" prezidenta Lindona Johnsona. Podle McNamarových vlastních slov se jednalo o "program na záchranu chudobou poznamenané mládeže naší společnosti", který jim měl umožnit dvouletou vojenskou službu a poté je začlenit do "celoživotní produktivní činnosti v americké občanské společnosti".
Dále ministr obrany McNamara prohlásil, cituji:
"Chudoba v Americe své oběti zasahuje vnitřně. Pokud se nekontroluje a nezvrátí, může toto vnitřní ghetto chudobou poznamenané osobnosti těchto mužů vyhnít ve výbušnou frustraci plnou hořkosti a násilí. Chronické neúspěchy ve škole v průběhu celého dětství je předurčují k sestupné spirále porážek a úpadku … Pokud by se nic neudělalo pro to, aby získali silný pocit vlastní hodnoty a potenciálu, byli by oni, jejich manželky a děti za deset let téměř nevyhnutelně neproduktivními příjemci nějaké formy podpory. Statisíce mužů lze zachránit před zhoubou chudoby a ministerstvo obrany – bez jakékoli újmy na své primární úloze – je k tomu obzvláště dobře vybavené."
To zní sice na první pohled dobře, až na to, že tento program byl zahájený v době, kdy si Spojené Státy uvědomovaly extrémně vysoké ztráty ve Vietnamu. Prohlásil to v době, kdy Spojené Státy už přiznaly, že válku nebylo možné vyhrát, přičemž většina vhodných rekrutů buď využila odkladu studia, nebo se vyhnula odvodu útěkem do Kanady. McNamarovým řešením bylo prohnat americká ghetta sítem, což bylo geniální a ďábelské řešení, jak "zbavit národ" přebytečných černochů a chudých, v programu, který možná vymyslel na radu Margaret Sangerové, zakladatelky plánovaného rodičovství. Při realizaci tohoto programu McNamara snížil standardy do té míry, že tito rekruti patřili do spodního kvartilu inteligence a schopností, přičemž velká část z nich měla IQ 60 nebo 65 a nikdo nepřesahoval 80.
Tito noví "vojáci" byli funkčně negramotní, schopni číst pouze na úrovni 3. stupně nebo nižší. Byli tak vzdělanostně zaostalí, že armáda musela graficky vytvořit malé komiksy, které nahrazovaly výcvikové příručky, a mnohé z nich bylo třeba naučit dokonce i zavazovat tkaničky na botách. Jak poznamenali jiní autoři, tito muži často několikrát neprošli značně zjednodušeným základním výcvikem, přičemž většina z nich byla takzvaně opakovaně recyklovaná, až nakonec dosáhla žalostného minimálního standardu připravenosti. Nikdo z nich neměl mentální schopnosti, aby si uvědomil, co se s nimi děje.
Program probíhal pět let a celkem naverboval asi půl milionu mentálně retardovaných mladých mužů a dal jim jednosměrnou jízdenku do Vietnamu, přičemž tito bezmocní mladí muži umírali mnohonásobně častěji než běžní vojáci. Mnozí badatelé tvrdili, že drtivá většina těchto mužů, zejména černochů, dostávala bojové úkoly a "tvořili drtivou většinu … mrtvých v boji" a byli také zpravidla vysílaní na místa, "která byla považovaná za nebezpečná vojenská povolání". Tito muži byli vybavení speciálními "psími známkami", které začínaly nápisem "US67…", aby je ostatní vojáci mohli rychle identifikovat. Podle všeho si řadoví vojáci nepřáli být s těmito muži spojovaní, rozhodně ne v bojové situaci, protože se domnívali, že jejich nedostatečná inteligence a výcvik jednoduše ohrožují životy všech kolem nich. Mnozí uváděli, že když se rozhodovalo na bojišti, vzhledem k tomu, že tito muži nebyli schopní naučit se nic mnohem složitějšího než mačkat spoušť, byli prostě poslaní na smrt a "končili na vietnamské pamětní zdi v alarmující míře mnohem vyšší, než byl průměr". Jeden mladý vietnamský veterán uvedl, že běžný rozkaz vydávaný těmto mladým mužům "zachráněným ze zkázy chudoby" zněl: "Jděte tam a podívejte se, jestli na tom stromě není odstřelovač".
Počty amerických obětí vzrostly po zavedení tohoto programu jako houby po dešti, jejich oběti byly prostě potravou pro děla. 30 května 2002 zveřejnil časopis Salon článek Myry MacPhersonové o filmu HBO "Cesta do války", v němž se zabývá snahou Hollywoodu polidštit někdejšího ministra obrany Roberta McNamaru, "přičemž zcela přehlíží … jeden z jeho nejohavnějších činů" a ignoruje jeho "aroganci a dvojsmyslnost". Upozorňuje, že film HBO opomíjí "některé z nejhanebnějších mozkových pochodů strůjců vietnamské války – včetně málo známého náborového programu, který z duševně a fyzicky nedostatečných lidí vytvářel potravu pro děla".
Podrobně popisuje, jak vojenští náboráři "projížděli městskými ghetty a jižanskými venkovskými zapadlými silnicemi" a nabízeli statisícům retardovaných chudáků – s IQ na úrovni šedesáti let – "jednosměrnou jízdenku do Vietnamu" a že "McNamarův sbor blbců, jak jim ostatní vojáci pateticky přezdívali, vstupoval do boje v neúměrně velkém počtu". Přitom poznamenává, že dostávali bojové úkoly v míře o 250 % vyšší než vojáci obecně. MacPhersonová vypráví, že málokdo dnes ví o tom, co nazývá "touto obzvláště ostudnou kapitolou" amerických dějin, a že její vyprávění o této epizodě "se obecně setkalo s nedůvěrou". Celý tento projekt byl vládou tak dobře pohřbený, že o jeho existenci téměř nikdo nevěděl a málokdo mohl uvěřit, že by bylo možné, aby americká vláda spáchala tak zjevnou genocidní parodii na vlastní obyvatelstvo, zvláště poté, co armáda už přiznala, že válku "nelze vyhrát". Nejen tohle mě vede k přesvědčení hraničící s jistotou, že tento program byl skutečně geniální a zločinnou metodou aplikace eugeniky k odstranění chudoby, zejména chudoby černochů, a idiocie v Americe prostřednictvím využití duševně nedostatečných jako potravy pro děla ve vykonstruované válce, což zdaleka nebylo poprvé, kdy se přebyteční chudí národa ocitli v podobných podmínkách. Za svůj úspěch byl McNamara odměněný tím, že dostal post prezidenta Světové banky. Tady vidíme, jací psychopaté a sociopaté a deprivanti se dostávají na čelní místa těchto globálních institucí. Hovořil jsem o tom v pořadu Soukromá armáda bankéřů a korporací.
USAID: Temný odkaz ReimertaRavenholta (1966-1979)
Všechno to vedlo k tomu, že americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) spolu s doktorem ReimertemRavenholtem sterilizovali nejméně 100 milionů takzvaných nežádoucích žen v zemích Třetího světa, čímž zabily desítky milionů lidí. To je další epizoda blahodárné americké zahraniční politiky, kterou korporátní mainstreamová média svorně zamlčují. Ponořme se společně do zatajované historie, a pojďme si tuto zamlčovanou část probrat společně se zdrojovanými fakty. Spojené státy si tehdy vytkly za cíl zabránit ženám v rozvojovém světě, aby měly "příliš mnoho" dětí. K naplnění tohoto rozsáhlého mandátu byl v roce 1966 v rámci Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) zřízený Úřad pro populaci a jeho prvním ředitelem byl jmenovaný lékař jménem ReimertThorolfRavenholt.
Dr. ReimertRavenholt měl k dispozici obrovské množství peněz na pomoc. K dispozici mu bylo ministerstvo zahraničí a samozřejmě měl mandát od samotného amerického Kongresu. Nebyl to obyčejný úředník, měl se stát zákonem sám pro sebe. Populačním carem, chcete-li. Na konci svého působení v roce 1979 ReimertRavenholt pevně zavedl mocné propojené ředitelství organizací pro kontrolu populace financovaných Spojenými státy, které dodnes útočí na lidi po celém světě.
Kdo byl Dr. Ravenholt? Byl vystudovaným epidemiologem a na těhotenství se zřejmě díval jako na nemoc, kterou je třeba vymýtit stejným způsobem jako neštovice nebo žlutou zimnici.
Do své práce na antikoncepci, sterilizaci a potratech žen na celém světě se pustil s agresivitou, která způsobila, že jeho mladší kolegové znechuceně couvli. Jeho vizitky byly natištěné na kondomy a on je s potěšením rozdával všem příchozím. Neustále mluvil o tom, jak distribuovat větší množství antikoncepčních pilulek a zajistit jejich užívání. Obhajoval masové sterilizační kampaně a jednou řekl listu Saint Louis Post-Dispatch, že čtvrtina všech plodných žen na světě musí být sterilizovaná, aby byly splněné americké cíle v oblasti kontroly populace a aby byl zachovaný "normální chod amerických obchodních zájmů po celém světě". ReimertRavenholt vysvětloval, že taková přísná opatření jsou nutná k omezení "populační exploze", která by v případě, že by nebyla kontrolovaná, snížila životní úroveň v zahraničí natolik, že by vypukly revoluce "proti silné obchodní přítomnosti Spojených Států."
Žádná potřeba všeobecné zdravotní péče
Šéf Úřadu pro populaci agentury USAID ReimertRavenholt odsoudil ty, kteří v USAID i jinde tvrdili, že správným cílem americké pomoci je ekonomický rozvoj nebo sociální reforma, a pohrdavě prohlásil, že "jediná věc, kterou tito lidé zřejmě nechtějí dělat, je plánování rodiny". ReimertRavenholt dále prohlásil, že, cituji: "největší hrozbou pro masové populační programy pramení z revizionistických tendencí, které hlásají ti, kdo se nepřiměřeně zabývají nepodstatnými otázkami sociální politiky nebo dokonce všeobecné zdravotní péče". Konec citace.
Ravenholtovi nepřátelé reagovali, že se "krátkozrace" zaměřuje na kontrolu populace a má "bojovný" osobní styl. Okouzlující nebyl. Třeba na jedné večeři pro výzkumníky v oblasti populace se ReimertRavenholt procházel po místnosti a prováděl pumpovací pohyby pěstí, jako by obsluhoval ruční vakuovou odsávačku nebo pumpu k provádění potratů, ke zděšení ostatních hostů.
Stejně jako téměř všichni populační kontroloři považoval potraty za základní prvek své protilidové strategie, lidská práva za druhořadé a lidi s náboženským cítěním za odpůrce. Odsoudil "náboženský odpor vůči kontrole porodnosti" za to, že, cituji: "značně zhoršuje populační problémy Afriky… Nejvíce Africe uškodil Helmsův dodatek, jehož autory jsou katoličtí fanatici a který blokuje poskytování tolik potřebných potratových služeb. Také náboženští fanatici v Kongresu dále znehodnotili pomoc amerického populačního programu. Přístup k potratům je důležitý v každé zemi, aby se jednotlivé ženy mohly vyhnout plození nechtěných dětí; Afrika si ale teď musí naléhavě vybrat mezi všeobecným zpřístupněním potratových služeb nebo akceptováním katastrofálního nárůstu vražedných polí." Konec citace. Jinými slovy, pokud nezabijete děti v děloze, budou se po narození zabíjet navzájem kvůli stresu z "přelidnění".
Kontrola porodnosti a veřejná bezpečnost
ReimertRavenholt byl neochvějným malthusiánem, který nejenže věřil, že kontrola porodnosti je "klíčem k veřejné bezpečnosti, osvobození od hladu a rozvoji", ale argumentoval proti "intervenčním" lékařským programům na záchranu životů kojenců a dětí. ReimertRavenholt svůj pohled na věc shrnul následovně, cituji:
[Hlavní napomenutí, které je třeba vyslovit osobám a organizacím ve vyspělých zemích, které chtějí pomoci Afričanům, zní: … Dejte si pozor! Nepoškozujte komunity a národy, kterým se snažíte pomoci díky programů veřejného zdraví! Toto napomenutí bohužel ti, kdo se snaží Afričanům pomoci, často zanedbávají. Hlavním příkladem je mocná intervenční prevence kojenecké a dětské úmrtnosti mnoha prostředky, které naše společnost teď snadno nabízí: dotace na potraviny, pitnou vodu, antibiotika, očkování atd. Jak by mohly být škodlivé? Jednoduše řečeno, jsou pro africkou společnost nesmírně škodlivé, pokud úmrtí, kterým se tak zabrání, nejsou vyvážená zabráněním zhruba stejnému počtu porodů. Právě populační excesy vyplývající z dobře míněných, ale populačně nevyvážených intervenčních aktivit jsou do značné míry příčinou dnešních vražedných polí v Africe. Z mnoha kojenců a dětí, které intervenční programy v sedmdesátých a osmdesátých letech zachránily před úmrtím na nemoci, jimž se dalo předejít, se stali zabijáci s mačetami… Intervencionisté v oblasti veřejného zdraví pro Afriku se musí naučit, že přínos nebo škodlivost každého navrhovaného zdravotnického intervenčního programu nevyhnutelně závisí na tom, zda zhoršuje, nebo zlepšuje populační situaci. Konec citace.
Americká praxe snižování populace na planetě
Jako americký populační car si ReimertRavenholt nekladl za cíl zorganizovat obrovskou interní byrokracii pro kontrolu populace, aby dosáhl svého cíle eliminovat nadbytečné lidi. Spíše po americkém vzoru spolupracoval s už existujícími organizacemi, jako je Mezinárodní federace plánovaného rodičovství, Rockefellerova Populační rada, Sdružení pro dobrovolnou sterilizaci, aby realizoval programy plánování rodiny v zámořských zemích. Vybíral menší organizace, které měly hrát specifické, vysoce specializované role, a poskytoval jim granty, které často desetinásobně i více převyšovaly jejich předchozí roční rozpočty. Struktura vytvořená Ravenholtem tak připomíná konglomerát, jehož ústředí,USAID, řídí různé dceřiné společnosti v různých krocích výroby, testování, marketingu a dodávek široké škály produktů proti početí.
Jakmile byl tento řetězec vytvořený, Ravenholtova společnost se rychle stala největším dodavatelem kondomů, antikoncepčních pilulek a dalších antikoncepčních prostředků na světě. Samotný počet prostředků, které on a jeho nástupci v průběhu času dodali, je ohromující. Od roku 1968 do roku 1995 dodal Úřad pro populaci do "nerozvinutých zemí třetího světa" více než 10,5 miliardy kondomů, přes 2 miliardy cyklů antikoncepčních pilulek, více než 73 milionů potratových nitroděložních tělísek a přes 116 milionů vaginálních pěnidel. V devadesátých letech byl arzenál doplněn o abortivní prostředky Norplant a Depo-Provera a do roku 1995 bylo dodané téměř čtvrt milionu kusů Norplantu a téměř 4 miliony dávek Depo-Provery. S výjimkou Norplantu pocházejí všechny tyto prostředky ze Spojených Států, na což USAID neváhala upozornit kongresmany, kteří byli k zásluhám programu skeptičtí.
Jak byly peníze utracené (1968-1995)
V letech 1968 až 1995 utratil Úřad pro populaci více než 1,5 miliardy dolarů za nákup, testování, skladování, přepravu a dodávky antikoncepčních a abortivních prostředků. Méně než třetina z této částky šla skutečně na nákup kondomů, pilulek a injekcí. Zbytek peněz šel na jejich přepravu, testování a především marketing. USAID v současné době využívá mezinárodní přepravní společnost Panalpina, která zajišťuje "skladování antikoncepčních prostředků po celém světě" a také jejich přepravu. (Kontejnery s kondomy a dalšími antikoncepčními prostředky se v tropickém horku a vlhku rychle kazí, takže USAID v posledních letech věnuje skladování větší pozornost.) Za své služby obdržela Panalpina v letech 1992-97 téměř 24 milionů dolarů. Antikoncepční prostředky testuje firma FamilyHealth International ze státu Severní Karolína, která má na základě smlouvy "ověřovat, zda kvalita antikoncepčních prostředků, jako jsou kondomy a pilulky, dodávaných USAID do jiných zemí, splňuje přísné normy".
Marketing antikoncepce
Skutečnou výzvou pro ReimertaRavenholta ale byl "marketing" těchto pomůcek obezřetným párům třetího světa. V rozporu s propagandou kontroly populace o obrovské "neuspokojené potřebě" antikoncepce mezi lidmi na světě byla skutečná poptávka po těchto lécích a pomůckách poměrně nízká. Chudí lidé samozřejmě mají skutečné "neuspokojené potřeby" – prakticky po všem ostatním kromě antikoncepce. Aby ale tyto pomůcky nezůstaly ležet ve zchátralých skladech až do doby, kdy jim vyprší doba použitelnosti a budou muset být vyhozené, což nebyl neobvyklý osud, vyvinul populační car ReimertRavenholt velmi sofistikované distribuční, propagační a reklamní kampaně – které se používají dodnes -, aby je vnutil místnímu obyvatelstvu.
Oblíbeným přístupem byly zdravotnické programy s dominancí lékařů, které ale často nedokázaly zvýšit "prevalenci antikoncepce, to znamená procento párů, které antikoncepci používají, v zemích, kde byly návštěvy lékařů vzácností nebo kde většina lékařů odmítala spolupracovat. V takovém případě se ReimertRavenholt obracel na komunitní programy, kde najatí zprostředkovatelé dostávali odměnu za nacházení příjemců. Současně se zapojily programy sociálního marketingu, kde byli pouliční prodavači a majitelé obchodů všeho druhu vyškolení, aby rozdávali antikoncepci spolu s ostatními nákupy. Masivní programy "antikoncepčního sociálního marketingu" se dodnes používají k motivaci lidí v místech, jako je Keňa a Nigérie, aby přijímali a užívali velké množství antikoncepce, o které si Ravenholtovi nástupci v USAID myslí, že ji "potřebují".
Další programy se opíraly o reklamu a zábavu. Například hlavní propagátor kondomů v USAID, organizace PopulationServices International, používá agresivní a všudypřítomné reklamní kampaně, aby zaplavila média poselstvím podporujícím kondomy. Tyto kampaně zahrnují, řečeno bojovným jazykem této organizace, neustálý "příval rozhlasových spotů a filmů promítaných v televizi, v kinosálech a ve flotile pojízdných filmových vozů", které vychvalují přednosti a výhody používání kondomů. Zdá se, že podobně jako z reproduktorů, které v čínských komunách celý den hlásaly Myšlenky předsedy Maa, není před tímto nuceným přísunem protiporodnické propagandy úniku. K šíření této propagandy se využívají také rozhlasové telenovely a putovní loutková představení. V Bangladéši je podle PopulationServices International "návštěvnost mezi zábavy chtivým venkovským obyvatelstvem obrovská, v průměru 3500 až 4000 diváků na jedno představení. Při některých příležitostech přišlo až 10000 lidí." Aby propagátor antikoncepce ještě více zdůraznil své poselství, rozdává během přestávky na večírku "vzorky produktů, jako jsou ústní antikoncepční pilulky … nebo kondomy".
Kontrola populace!
Po celou dobu svého dlouhého působení v úřadu se ReinhaltRavenholt soustředil na kontrolu růstu populace prostřednictvím antikoncepce, sterilizace a potratů co největšího počtu žen. Byl ohromený "překvapivým úspěchem" Číny v oblasti kontroly populace. Považoval jej za výraz "kolektivní vůle lidu" a tvrdil, že k němu došlo díky "nátlaku vrstevníků". Považoval se za člověka stojícího nad zákonem a "ne" nepovažoval jako odpověď. Pokud demokraticky zvolené vlády odmítly pomoc v oblasti plánování rodiny, ReinhaltRavenholt je obešel a financoval nevládní organizace (NGO) v jejich zemích, aby prováděly aktivity v oblasti kontroly populace, nebo v tichosti financoval organizace, které přicházely ze zahraničí. Pokud zaměstnanci odjeli do země, která zakázala antikoncepci, sterilizaci nebo potraty, očekávalo se, že propašují co nejvíce kontrabandu.
Ačkoli ReinhaltRavenholt z úřadu odešel v roce 1979, jeho temné dědictví o dvě desetiletí později žilo dál, jak nedávno potvrdil Population Reference Bureau, cituji: "I když se dnešní program od jeho programu liší, zejména v důrazu na reprodukční zdraví [které je samo o sobě do značné míry fíkovým listem pro plánování rodiny], jeho programové základy zůstávají Ravenholtovy." .
Sám Ravenholt s tímto hodnocením souhlasí, cituji: "V posledních dvou desetiletích oddaní věřící v poslání USAID, kterým je poskytování pomoci při omezování nadměrné porodnosti a růstu populace v méně rozvinutých zemích, pracovali na tom, aby udrželi při životě co nejvíce z mocného populačního programu, který jsme v USAID vytvořili v 70 letech." Konec citace.
Haiti: Sterilizace 200 000 žen (1992-1994)
Podívejme se teď na interní zprávu americké Agentury pro mezinárodní rozvoj z června 1993, která odhaluje, že základním cílem americké vlády je zabránit domorodcům v rozmnožování. V dokumentu z června 1993, který objevil washingtonský zpravodaj serveru CounterPunch, jsou "cíle" politiky pro Haiti uvedené zcela jasně: získat 200000 nových "příjemců" antikoncepce; cíl "sociální marketingové složky" "6000 cyklů pilulek měsíčně" a zřízení 23 zařízení pro poskytování sterilizací, které byly konejšivě označované jako, cituji: "dobrovolná chirurgická antikoncepce", což byl cíl, který byl překročený.
O "cílech" týkajících se zdraví žen nebyla v dokumentu žádná zmínka.
Cíle sterilizovat domorodé ženy byly patrné i z hlavního doporučení memoranda, kterým byla, cituji: "demedikalizace nebo liberalizace poskytování služeb". Agentura USAID v tomto dokumentu navrhovala "odstranění praxe vyžadování návštěvy lékaře" před podáním hormonálních metod.
Zjednodušeně to znamenalo, že USAID se domnívala, že lékaři na Haiti nemuseli ztrácet čas s pánevními prohlídkami nebo stěry z rodidel. Stačilo, když ženy začaly používat hormonální metodu podle svého výběru.
Brooklynská skupina haitských žen WomenofKoalisyon, vydala brožuru, ve které podrobně popsala zneužívání na klinikách na Haiti financovaných USAID.
Místní kliniky nabízely jídlo a peníze ženám výměnou za to, aby se nechaly sterilizovat. Ženám bylo slibováno, že vazektomie bude nejen vratná, ale že pomůže zabránit AIDS. Ženám bylo také nabízené oblečení výměnou za souhlas s užíváním Norplantu, což byl pětiletý antikoncepční implantát. To vedlo k řadě problémů včetně neustálého krvácení, bolestí hlavy, závratí, nevolnosti, radikálního úbytku hmotnosti, depresí a únavy. Požadavky na vyjmutí tyčinek Norplantu byly obstruované. Všímáte si, tyčinka Norplant patří k jedné z metod arzenálu sterilizace a snižování populace lidí na planetě produkovaná americkou agenturou USAID. Tyto sterilizační programy na Haiti byly rafinovaně zastřešené mainstreamovou feministickou rétorikou posilování postavení žen, které mohou vzít do vlastních rukou svou budoucnost. O takové brutální realitě kontroly populace se v našich pravdumilujících korporátních médiích mluví jen zřídka, protože třeba zprávy z populační konference OSN, která se tehdy konala v Káhiře, líčily střet mezi libertariánským respektem k individuální volbě a středověkou tyranií katolického nebo muslimského kléru. Clintonova administrativa nebyla první, kdo se v těchto otázkách oháněla zájmem o individuální práva. Už v roce 1974, v Nixonově Bílém domě, nechal Henry Kissinger vypracovat Memorandum 200 o studii národní bezpečnosti, o kterém jsem hovořil před nějakou dobou, a které se zabývalo populačními otázkami a sterilizací žen v zemích Třetího světa. "V důsledku hladomoru a potravinových nepokojů a rozpadu společenského řádu v těchto zemích "bude ohrožen plynulý tok potřebných surovin pro Spojené Státy", jak se uvádělo v dokumentu. V roce 1977 ReimertRavenholt, ředitel populačního programu agentury USAID, prohlásil, že cílem jeho agentury bylo sterilizovat čtvrtinu žen na světě. Nesmírně bohatý PewCharitableTrusts, což je seskupení nadací s trvalým zájmem o kontrolu populace, vydal zprávu, ve které upřímně konstatoval, cituji: "Zájem průměrného Američana na udržení vysoké životní úrovně byl hlavním motivem americké populační politiky od jejího počátku a je pravděpodobné, že tomu tak bude i v dohledné budoucnosti." Vážně milé.
Peru: Sterilizace 300 000 žen (1996-1998)
Podívejme se na projekt masové sterilizace v Peru. Pokud byste si mysleli, že jde o nějaké relikty ze 40 nebo 50 let, jste na omylu, dělo se to v 90 letech minulého století. Na počátku 90 let získal Alberto Fujimori prezidentský úřad v Peru a rychle zavedl tvrdá opatření šokové terapie, která ožebračila miliony lidí. Peruánské zbídačené masy nereagovaly na šokovou terapii tak, jak si Alberto Fujimori a neoliberální konsensus mysleli. Fujimori, v současnosti ve vězení za zločiny proti lidskosti, se proto rozhodl, že jediným způsobem, jak snížit chudobu domorodého obyvatelstva, je snížit počet chudých domorodců. A to doslova. V letech 96 až 98 Fujimoriho režim násilně masově sterilizoval přibližně 300000 žen, většinou domorodých obyvatel v Andách a amazonských oblastech. Fujimoriho program masové nucené sterilizace je jedním z pouhých dvou takových národních programů známých od konce druhé světové války. Tím prvním byl předchozí program sterilizace žen na Haiti. A ano, Alberto Fujimori byl nadšeně financovaný z prostředků USAID, která na program věnovala 35 milionů dolarů podle dostupných dokumentů.
Sterilizace amerických Indiánů (70. léta)
Američané se ale nesoustředili na sterilizace žen v zemích Třetího světa, ale také i na domácí půdě. Vyšlo také najevo, že americká indiánská zdravotní služba financovaná federální vládou, která zaměstnává lékaře a zdravotní sestry, nutila v první polovině 70 let minulého století původní americké muže a ženy k nuceným sterilizacím. Americký generální účetní úřad odhadl, že zákrok podstoupilo 3400 osob, většinou žen, ale jejich studie se týkala pouze čtyř z dvanácti regionů zdravotní služby pro Indiány po dobu čtyř let. Aktivisté odhadují počet zákroků mnohem vyšší, a to 60000 až 70000. To spolu s podezřením, které vyvolala epidemie hantaviru v oblasti FourCorners v Arizoně, Novém Mexiku, Kolorádu a Utahu, udržuje podezření a ukazuje prstem na federální vládu a přinejmenším na některé vládní politiky vůči indiánskému obyvatelstvu. (Hantavirus je jednou z mnoha "nových" nemocí, u kterých se objevilo podezření, že mají původ v genetickém inženýrství nebo v laboratořích pro biologické zbraně).
WHO: Tajná sterilizace milionů žen v rozvojovém světě (90. léta)
Podívejme se na globální orgán známý jako Světová zdravotní organizace (WHO). Na základě mnohých indicií není těžké dojít k závěru, a podotýkám, není to tvrzení, ale jen můj subjektivní názor, že WHO je mezinárodní zločineckým podnikem pod kontrolou skupiny psychopatů a sociopatů, v jejímž centru stojí evropské korporátní dynastie, které, jak poznamenal jeden z autorů, "zajišťují strategické vedení a financují vývoj, výrobu a uvolňování syntetických, uměle vytvořených virů výhradně za účelem ospravedlnění nesmírně výnosného masového očkování". Byli jsme svědky tolika případů, kdy se bez varování objevil neobvyklý a zjevně laboratorně vyrobený virus, po jehož nástupu okamžitě následovala naléhavá znepokojivá prohlášení WHO o dalším povinném hromadném očkování. Pro některé může být takové tvrzení příliš přitažené za vlasy, ale ukážu vám několik příkladů. Sami potom posuďte, jestli se jedná o náhody nebo logický za sebou jdoucí sled navazujících událostí. K tomu také připočtěme všeobecnou právní imunitu pro všechny farmaceutické společnosti při vytváření a šíření patogenů očkováním. Když do této směsice přidáme kriminální minulost WHO, jako v případě jejího dnes už proslulého mezinárodního programu sterility proti tetanu resp. ženského hormonu HCG, podivné načasování nástupu AIDS a četné případy, kdy se očkovací programy WHO dokonale shodují s náhlým vypuknutím jiné neobvyklé nemoci ve stejných oblastech a populacích, musel by být člověk zatvrzelý ideolog, aby se nestal zatraceně podezřelým.
To všechno také vedlo k tomu, že Světová zdravotní organizace (WHO) použila očkovací látky proti tetanu a dětské obrně vyrobené Rothschildovými laboratořemi Sanofi-Connaught a osázené ženským hormonem HCG dodaným americkým Centrem pro kontrolu nemocí (CDC), aby tajně sterilizovala možná 150 milionů žen v rozvojových zemích bez jejich vědomí a rozhodně proti jejich vůli.
[34]
Pojďme si o tom povědět více. Na počátku devadesátých let minulého století Světová zdravotní organizace (WHO) dohlížela na masivní očkovací kampaně proti tetanu v Nikaragui, Mexiku, Filipínách, Tanzanii a Nigérii. Všechny vyprávějí podobný příběh, který je téměř neuvěřitelný, ale jehož fakta jsou příliš jasná na to, aby byla vyvrácená. Tetanus je onemocnění, jehož vznik si často spojujeme se šlápnutím na rezavý hřebík, nebo nějakou podobnou událostí. A teď vám řeknu, že riziko šlápnutí na rezavý hřebík je u žen stoprocentní, ale u mužů téměř žádné. Jak je možné, že muži nikdy nešlápnou na rezavý hřebík, ale ženy téměř vždycky? Ťukáte si na čelo? Neptejte se mě, ale zeptejte se přímo WHO, která si to zřejmě myslí. Proč by jinak očkovací programy WHO proti tetanu byly zaměřené pouze na ženy od 15 do 45 let, jinými slovy na plodný věk. V Nikaragui byly cílem ženy od 12 do 49 let. Takže ženy můžou dostat tetanus, šlápnout na rezavý hřebík, a muži ne? A dokonce když je ženě 46 nebo 14 let, tak tetanus nemůže dostat, ani šlápnout na rezavý hřebík? Už se vám to zdá podivné? Proč si WHO myslí, že tetanus mohly dostat jenom ženy, a to ještě jen ty ženy v plodném věku? Další podezřelou věcí bylo, že injekce tetanovky jsou dostatečné k zajištění ochranné doby deseti a více let, ale WHO nevysvětlitelně trvala na tom, aby tyto ženy byly očkované pětkrát během několika měsíců. Krátce po zahájení těchto programů se začaly objevovat obavy ze spontánních potratů a dalších komplikací, které vznikaly výhradně v rámci očkované populace. Na základě podezření nechala jistá skupina v Mexiku analyzovat očkovací sérum a zjistila, že obsahuje hormon lidský choriový gonadotropin (já budu používat zkratku HCG). Tento hormon je pro ženské tělo během těhotenství klíčový. Způsobuje uvolňování dalších hormonů, které připravují děložní výstelku na uhnízdění oplodněného vajíčka. Bez něj není tělo ženy schopné udržet těhotenství a tím dojde k potratu. Tento hormon byl pokusným osobám vpravený spolu se sérem proti tetanu, což způsobilo, že ženské tělo pak rozpoznalo oba tyto hormony, jak tetanu tak HCG, jako cizorodé látky a vytvořilo by si protilátky, které by je zničily, pokud by se někdy v budoucnu objevily v těle třeba i odděleně. Je to velmi rafinované, látka tetanu sloužila jako zástěrka pro zakrytí pravého cíle toho ženského hormonu HCG. Po otěhotnění by tělo ženy nerozpoznalo hormon HCG jako přítele a vytvořilo by si protilátky proti tomuto hormonu HCG, přičemž předchozí očkování by teď přimělo imunitní systém napadnout tento ženský hormon HCG, který je potřebný k donošení nenarozeného dítěte, a zabránit tak dalším těhotenstvím tím, že by zničilo hormon HCG, který je pro jejich udržení nezbytný. To zjednodušeně znamená, že každá žena, která obdržela očkování WHO, byla očkovaná nejen proti tetanu, ale také proti těhotenství.
WHO nejprve fakta popírala, a znevažovala výsledky prvních testů, ale po tomto odhalení všechny státy provedly rozsáhlé testy a ve všech případech byla zjištěna přítomnost ženského hormonu HCG v séru očkovaných proti tetanu. WHO se nakonec odmlčela a svůj program ukončila, ale do té doby bylo očkovaných mnoho milionů žen – a staly se neplodnými. Důležitým faktem je, že tři různé značky vakcíny proti tetanu byly testované nebo licencované pro prodej nebo distribuci kdekoli na světě. Společnosti, které je vyráběly, byly ConnaughtLaboratories, Intervex z Kanady a australské CSL Laboratories.
Dalším usvědčujícím důkazem, který západní média cenzurovala, byla skutečnost, že WHO se už více než 20 let předtím aktivně podílela na vývoji vakcíny proti neplodnosti, která využívala ženský hormon HCG navázaný na tetanový toxoid jako nosič. Přesně stejná kombinace jako v těchto vakcínách. Podle vlastních zpráv WHO vynaložila na tento druh vakcíny téměř 400 milionů dolarů. Na toto téma byly napsané výzkumné články, mnohé z nich samotnou WHO, které podrobně dokumentují pokusy WHO vytvořit vakcínu proti neplodnosti využívající tetanový toxoid. A není v tom sama. Podílela se na tom Světová banka, Rockefellerova nadace nebo americký Národní institut zdraví. Na této parodii se podílela i norská vláda, která přispěla finančními dary, nebo, a to není žádné překvapení, Nadace Billa a Melindy Gatesových, která významně financovala distribuci vakcíny proti tetanu v Africe, kterou provádí UNICEF, což je agentura, která poskytla Keni vakcínu s příměsí ženského hormonu HCG. Bill Gates uvedl: "Gatesova nadace se rozhodla, že se bude zabývat otázkou, zda je možné, aby se v rámci této nadace používaly léky. Na světě dnes žije 6,8 miliardy lidí. To se blíží k devíti miliardám. Pokud teď odvedeme opravdu skvělou práci na nových vakcínách mohli bychom to snížit možná o deset nebo patnáct procent." Rockefellerova nadace také tento výzkum vakcín významně financovala.
Už v roce 1978 WHO aktivně zkoumala způsoby, jak vymýtit velkou část populace třetího světa. Dokument vydaný WHO nesl název "Hodnocení vakcín proti placentárním antigenům pro regulaci plodnosti"; Dokument uznával "značný pokrok" v její celosvětové eugenické rozmanitosti metod" prevence plodnosti a rozplýval se nad tím, že, cituji: "imunizace jako profylaktické opatření je teď tak široce přijímaná", že použití sterilizačních vakcín je široce přitažlivé (pro ty, kteří vakcíny vydávají) a nabízí "velmi snadné podání".
Pokud to není jasné, WHO v dokumentu tvrdila, že očkování pro jiné účely nebo ochranu je tak běžné a široce přijímané, že očkování je pravděpodobně nejjednodušším způsobem sterilizace obyvatelstva nerozvinutých zemí. V dokumentu se pak uvádí, že se hromadí důkazy o tom, že "existují proteiny specifické pro reprodukční systém", které "by mohly být blokované očkováním a poskytnout novou metodu "regulace plodnosti". Mezi uváděnými výhodami sterilizační vakcíny je, že by mohla zabránit nebo narušit implantaci oplodněného vajíčka na děložní stěnu, a tím zaručit, že každé početí bude mít za následek potrat nebo spontánní potrat, tj. vakcína proti HCG. Článek pokračuje, cituji:
"odhalí, zda k dosažení požadované úrovně imunizace postačí jediná injekce, nebo zda bude zapotřebí několik posilujících injekcí. Hlavním požadovaným účinkem je dosažení dostatečného stupně imunizace k: za A: neutralizovat hormonální aktivitu ženského hormonu HCG in viro a za B: zabránit nebo přerušit těhotenství.
WHO: Vakcíny regulující plodnost (1992)
17 a 18 srpna 1992 WHO vypracovala zprávu nazvanou "Vakcíny regulující plodnost", jejímž výsledkem bylo, aby vědci, cituji: "přezkoumali současný stav vývoje vakcín regulujících plodnost". Setkání vzešlo ze společného zvláštního programu výzkumu reprodukce Rozvojového programu OSN, Populační fond OSN, WHO a Světové banky. Ve zprávě se uvádí, cituji: "Aplikovaný výzkum vakcín regulujících plodnost probíhá už více než dvacet let" a diskutovalo se nejen o vakcínách proti HCG, které už procházejí klinickými zkouškami, ale i o vývoji dalších vakcín, jako je vakcína proti GnRH, která by prodloužila dočasnou neplodnost v důsledku kojení." Konec citace.
Plánovači WHO si od počátku uvědomovali, že během hromadného očkování bude mnoho těhotných žen také naočkované sérem proti HCG, což by nevyhnutelně vedlo nejen ke sterilizaci žen, ale i jejich dětí.
WHO tedy nezkoumala "reprodukční zdraví", ale reprodukční nemožnost v rámci vakcíny proti tetanu. Ženský hormon HCG v žádném případě "nereguluje" plodnost žen, ale biologicky znemožňuje jejich plodnost, což není zcela totéž. Jejich vlastní dokument uvádí, že očkování pravděpodobně "způsobí nevratnou biologickou neutralizaci ženského hormonu HCG", což znamená trvalou sterilizaci nevinných žen, které souhlasily s očkováním proti tetanu. Říci, že jejich podvod byl úspěšný, by bylo slabé slovo. WHO naočkovala více než 130 milionů žen v 52 zemích vakcínou, čímž trvale sterilizovala určité velmi velké procento z nich bez jejich vědomí a souhlasu. Teprve když se u obrovského počtu objevilo vaginální krvácení a potraty bezprostředně po očkování, byla jako příčina odhalená hormonální přísada. Podezření vzbudilo, když WHO vybrala pouze ženy v plodném věku a dále upřesnila neslýchanou praxi pěti opakovaných injekcí během tří měsíců, jak jsem zmínil. Zdravotníci v těchto nerozvinutých zemích ale stále věřili medicíně, byli pro vědu a pro vakcíny, ostatně jako dnes..
Po objevení hormonu ve vakcíně nigerijští lékaři hlásili, že jim lékaři WHO řekli, že ženský hormon HCG "nebude mít žádný vliv na lidskou reprodukci", což se ukázalo jako nepravdivá tvrzení. Když se tato informace dostala na veřejnost, WHO zaujala urážlivé a odporné stanovisko, zesměšňovala a vysmívala se národům, které provedly testy a odhalily kontaminaci, odsuzovala je jako nekompetentní, mající "nevhodné" testovací laboratoře a používající nevhodné vzorky nebo postupy. Představitelé WHO tvrdili, že tyto země "neměly vhodný typ laboratoře pro provedení testu. Laboratoře umějí testovat pouze vzorky moči . . ." To je mimochodem standardní reakce západních agentur, vlád a korporací, když se zjistí nějaký obří podvod. Zesměšňovat, vysmívat se, ironizovat, nikoli vysvětlovat. Když k tomuto odhalení došlo, mnoho zemí okamžitě vydalo právní zákaz proti očkovacím programům WHO a UNICEF. Představitelé WHO a UNICEF uvedli, že "závažná obvinění" nebyla "podložená důkazy", což byl nesmysl. UNICEF, USAID a WHO se odmítly zabývat důkazy jako vaginální krvácení, potraty a spontánní potraty. Odmítly také diskutovat o důvodech pro sérii pěti těsně po sobě jdoucích očkování, když vždycky předtím stačilo jenom jedno.
Když byli představitelé WHO konfrontovaní s doloženými výsledky, připustili, že hormon skutečně existuje "v malém množství" v "části" vakcinačního materiálu, ale že jde o nepodstatný důsledek "náhodné kontaminace". Nikdo z WHO se nepokusil vysvětlit, odkud se ženský hormon HCG v dostatečném množství, aby kontaminoval 130 milionů žen v plodném věku, čirou náhodou dostal do všech těchto vakcín. Lancet uvedl, že velkou část ženského hormonu HCG pro pokusy a testování WHO dodal americký Národní institut zdraví. Tady vidíme měření dvojím metrem korporátními médii, kdy pokud se něco nemedializuje, tak jakoby to vůbec neexistovalo. Korporátní média nadměrně ráda démonizují Hitlera, ale Hitler nesterilizoval 130 milionů žen bez jejich vědomí a souhlasu, tak kde je morální rozhořčení proti WHO? Pohoršení je pohřbeno ve skutečnosti, že všechny z těch 130 milionů sterilizovaných žen byly kdesi z rozvojových zemí Třetího světa.
Vatikánský rozhlas: WHO provádí masovou sterilizaci (2015)
WHO se na pár let odmlčela, ale v roce 2015 Vatikánský rozhlas obvinil organizace OSN WHO a UNICEF, že prý opět prováděly rozsáhlé mezinárodní programy depopulace země pomocí vakcín ke skryté sterilizaci žen. Vatikán uvedl, že "katoličtí biskupové v Keni se postavili proti celostátní kampani očkování proti tetanu, která byla zaměřená na 2,3 milionu žen a dívek v reprodukčním věku 15 až 49 let, a označili ji za tajný vládní plán na sterilizaci žen a kontroly populačního růstu". V květnu 2018 bylo oznámeno, že v Indii se používají vakcíny regulující plodnost.
V roce 2009 se v Nigérii rozšířila epidemie dětské obrny, která byla přímým důsledkem dalšího očkovacího programu WHO, tentokrát přímo spojeného s vakcínou, která byla vyrobená z živého viru dětské obrny, který zvýšil riziko, že způsobí dětskou obrnu, místo aby před ní chránil. Dnes se na Západě vakcíny proti obrně vyrábějí z usmrceného viru, který nemůže způsobit obrnu. Tato poslední epidemie sponzorovaná WHO ve skutečnosti začala několik let předtím, což WHO přičítala živým virem ve svých vakcínách, který nějakým způsobem "zmutoval". Vynořovala se silná podezření, že na každý zjištěný případ obrny připadlo stovky dalších dětí, u kterých se nemoc nerozvine, ale zůstanou jejími nositeli a přenesou ji na ostatní. Dlouho se ví, že živá vakcína, kterou WHO používala, může snadno způsobit právě ty epidemie, které předstírá, že odstraňuje, a samozřejmě neexistují žádné publikované důkazy o tom, že by virus obrny skutečně "zmutoval". Totéž se stalo v Keni, tentokrát s použitím hormonu HCG vázaného na očkování proti obrně, se stejně tragickými výsledky.
Očkování proti obrně v Pákistánu a Sýrii (2014)
Koncem roku 2013 propukla v Sýrii náhlá epidemie dětské obrny, první v této zemi za posledních zhruba 20 let, a to v oblasti, která byla pod kontrolou revolučních žoldáků podporovaných Spojenými Státy. Syrská vláda tvrdila, že měla důkazy o tom, že tito cizinci přivezli nemoc do země z Pákistánu, a to od západních amerických agentur. WHO působila v Pákistánu v rámci dalšího ze svých "humanitárních očkování proti dětské obrně a syrské úřady byly neoblomné, že Západ ji do jejich země přenesl, když 1,7 milionu dávek vakcíny proti obrně zakoupil UNICEF, a to navzdory skutečnosti, že od roku 1999 nebyl zaznamenaný žádný případ obrny. Po zahájení masového očkovacího programu se začaly případy dětské obrny znovu objevovat.
Náhlá ohniska epidemií: Filipíny, Peru, Madagaskar
Byl spuštěný další očkovací program s pěti sty tisíci dávkami živé vakcíny proti dětské obrně na Filipínách, a to navzdory skutečnosti, že od roku 1993 nebyly na Filipínách zaznamenané žádné případy dětské obrny. To by odpovídalo schématu z jiných případů náhlého výskytu onemocnění. Tato náhlá ohniska virů jsou vždycky podezřelá, protože nemohou vzniknout z ničeho a musí být zavlečená do populace, a s překvapivou pravidelností se objevují v patách některému očkovacímu programu WHO. Nejprve plošné očkování, potom náhlé ohnisko výskytu epidemie. Nemělo by to být spíše naopak? Dvě takové události jsou náhlý a nevysvětlitelný výskyt dýmějového moru v Peru a na Madagaskaru. Sstále častěji se také zdá, že patogeny nebyly přirozeného původu. Zejména, velbloudí virus související se SARS na Blízkém východě měl některé zjevné známky lidského inženýrství, stejně jako samotný koronavirus SARS-COV2. Existuje mnoho dalších takových případů, které jsou až příliš často spojované s přítomností nějakého programu WHO.
Pfizer v Nigérii: Provan a dokonale načasovaná meningitida (2009)
Jedním z příkladů různých infekcí je meningitida. Farmaceuti vyvíjejí méně invazivní antibiotika. Mnohá z těchto nových antibiotik jsou velmi silná a s vedlejšími účinky, které obvykle způsobují, že jsou pro děti příliš nebezpečná a často způsobují trvalé následky. Jedním z takových léků byl Provan společnosti Pfizer. Jenže Pfizer ho neměl vyzkoušený. Pfizer se tedy rozhodl provést testovací zkoušky na kojencích. Společnost Pfizer ale měla standardní problém: certifikace Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv ve Spojených Státech vyžadovala klinické testy na lidech, které je ve vyspělých zemích téměř nemožné provádět, protože žádní rodiče nejsou ochotni nechat své děti účastnit se tak riskantních klinických testů, nemluvě o žalobách vyplývajících z nepovedených testů. Proto tyto farmaceutické společnosti téměř všeobecně přenášejí své pokusy do chudých zemí v Africe, Asii a Jižní Americe kde nejsou připravené zákony a lidé nerozumějí rizikům netestovaných a neschválených léků. Americké a evropské farmaceutické společnosti proto přeměnily rozvojový svět v obrovskou zkušební laboratoř, která provádí takové testy.
Jenže shodou okolností právě ve chvíli, kdy byla společnost Pfizer připravená zahájit klinické zkoušky léku, Nigérii náhle a nevysvětlitelně zasáhla jedna z nejhorších epidemií meningitidy v historii. A společnost Pfizer byla samozřejmě na místě, aby nigerijské vládě pomohla epidemii zvládnout. Společnost Pfizer se ale s epidemií tak úplně nevypořádala; provedla totiž trestuhodnou klinickou zkoušku nového léku společnosti Pfizer a konkurenčního produktu. Rychle se ukázalo, že Američané nepodnikali pouhou humanitární misi, ale prostě šetřili náklady na živé testy. Po pokusech na zhruba dvou stech obětech shromáždili informace o svých testech a odjeli – přímo uprostřed epidemie meningitidy, aniž by zachránili jakýkoli život. Nigerijská vláda tehdy vyčíslila počet úmrtí na přibližně 11000..
– To by byl konec, až na to, že brzy poté vypukla polemika o vztahu mezi potřebou testovacích zkoušek společnosti Pfizer a vypuknutím epidemie meningitidy. Shodou okolností byla WHO v Nigérii bezprostředně předtím na dalším z životy zachraňujících" očkovacích programů, tentokrát proti dětské obrně. A opět další náhoda, načasování a místo vypuknutí meningitidy zřejmě dokonale odpovídalo očkovacímu programu WHO proti obrně. A samozřejmě se dokonale shodoval, protože Pfizer potřeboval velké množství testovacích subjektů. Následovaly žaloby a platby, obvinění a popírání, ale Nigérie dodnes odmítá vstup WHO do země a nehodlá se účastnit žádné další "humanitární" pomoci od OSN nebo WHO. Nemůžu s konečnou platností tvrdit, že WHO úmyslně vytvořila epidemii meningitidy ve prospěch testů společnosti Pfizer, ale je to jediná teorie, která odpovídá všem známým faktům, a je to věc, kterou WHO podle všeho dělá pravidelně. Měli bychom si všimnout záměru společnosti Pfizer uvést Trovan na trh ve Spojených Státech a Evropě po jeho testech na těchto afrických dětech. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv odmítl schválit Trovan pro americké děti kvůli závažnému nebezpečí.
Chování společnosti Pfizer po ukončení těchto "terénních zkoušek" bylo trestuhodné. Žaloby byly založené na tvrzení, že společnost Pfizer neměla řádný souhlas rodičů s použitím experimentálního léku na jejich dětech, jehož použití nezpůsobilo jen smrt mnoha dětí, ale u jiných i velké vady řeči a logopedické potíže. Společnost Pfizer se nakonec dohodla s nigerijskou státní vládou na vyplacení odškodného ve výši 75 milionů dolarů a vytvoření fondu ve výši 35 milionů dolarů na odškodnění obětí. A to po tom, co deník Guardian popsal jako "15 let trvající právní bitvu proti společnosti Pfizer, ostře kontroverzní zkoušku léku". Společnost Pfizer nejenže vzdorovala až do konce a donutila nebohé rodiny projít patnáctiletým peklem, než nakonec ustoupila, ale vládní úředníci se ve snaze vyhnout jakýmkoli platbám rodinám obětí jejího nezákonného pokusu s lékem soudili 15 let. Britský deník Guardian uvedl, že uniklé diplomatické depeše americké vlády odhalily, že Američané najali vyšetřovatele, aby hledali důkazy o korupci proti nigerijskému generálnímu prokurátorovi ve snaze přesvědčit ho, aby upustil od soudního řízení", a to zřejmě s plným vědomím a možná i za pomoci amerického ministerstva zahraničí..
The Guardian uvedl, že diplomatické depeše zaznamenaly schůzky mezi manažerem společnosti Pfizer pro zemi Enricem Liggerim a americkými úředníky na velvyslanectví v Abuji 9 dubna 2009, kde se uvádí, cituji: "Podle Liggeriho Michaela Aondoaka, aby ho odhalil a vyvinul na něj tlak, aby upustil od federálních kauz. Řekl, že vyšetřovatelé společnosti Pfizer předávají tyto informace místním médiím." Deník Guardian také uvedl, že neexistují žádné náznaky ani důkazy, že by nigerijský generální prokurátor byl ovlivněný tímto nátlakem. Pfizer samozřejmě tvrdil, že celá představa je "absurdní", ale můžeme předpokládat, že americké depeše, které byly klasifikované jako důvěrné, nelhaly.
V roce 2006 deník Washington Post informoval o dlouhé nigerijské vládní studii testující její neschválený lék na dětech s mozkovými infekcemi. Washington Post zřejmě získal kopii důvěrné zprávy, která byla pět let utajená, a ve které se uvádí, že společnost Pfizer nikdy neobdržela povolení od vlády ke klinické studii. Přitom zdánlivý povolovací dopis byl zfalšovaný na hlavičkovém papíře neexistujícího oddělení a datovaný zpětně před zahájením studie. Podle článku ve Washington Postu vláda tvrdila, že "humanitární snaha" společnosti Pfizer byla "nezákonným neregistrovaným lékem a jasným případem zneužití nevědomých."
Selektivně smrtící biologické zbraně (kolem roku 2000)
Podívejme se teď na projekty lidského genomu z druhé poloviny 90 let. Tento projekt lidského genomu otevřel dveře k vývoji a použití genetických zbraní zaměřených na konkrétní etnické skupiny. Tento projekt tehdy probíhal pod záštitou amerického ministerstva energetiky, které třeba dohlíží i na americký arzenál jaderných zbraní.
V říjnu 1997 varoval Dr. WayneNathanson, vedoucí oddělení pro vědu a etiku Lékařské společnosti Velké Británie, na výročním zasedání této společnosti, že takzvaná "genová terapie" by se případně mohla změnit v "genové zbraně", které by mohly být potenciálně použity k cílení na konkrétní geny, kterými disponují určité skupiny lidí. Jen drobná odbočka, jaká je definice vakcín proti dnešnímu Covidu? Přece genová terapie. Selektivní biologická zbraň genové terapie, o které se hovořilo už ve druhé polovině 90 let minulého století. WayneNathanson varoval, že tyto zbraně by mohly být dodávané nejen ve formách, které se už tehdy objevily ve válce, jako je plyn a aerosol, ale mohly by být také přidávané do zásob vody, což by u cílových skupin způsobilo nejen smrt, ale i sterilitu a vrozené vady.
Tehdejší odhady nákladů na vývoj "genové zbraně" se pohybovaly kolem 50 milionů dolarů. 15 listopadu 1998 přinesly londýnské Timesy zprávu o Izraeli, který tvrdil, že úspěšně vyvinul geneticky specifickou "etnickou kulku", která byla zaměřená na Araby. Když byl tehdy mluvčí izraelské vlády požádaný, aby potvrdil existenci těchto etnických zbraní, nepopřel, že je mají, ale spíše řekl, že, cituji: "máme koš plný vážných překvapení, který nebudeme váhat použít, pokud budeme mít pocit, že je stát Izrael vážně ohrožený". Když londýnské Timesy přinesly v roce 1998 zprávu o izraelském projektu biologických zbraní a zájmu o vývoj patogenů, které by zneškodňovaly nebo zabíjely podle etnické příslušnosti, citovaly nejmenovaný zdroj z britských zpravodajských služeb, podle kterého byly tyto druhy zbraní "teoreticky možné". Nebyly pouze "teoretické", ale byly zkoumané už několik desítek let.
Někteří vědci se už tehdy začli obávat, hovoříme o druhé polovině 90 let, tak už tehdy se vědci začli obávat, že modifikované geny, které korporace vpravily do ryb, drůbeže, ovoce a zeleniny, trvale změnily světové zásoby potravin. Některé z nich prý mohly být určené k redukci populace.
Spojené státy mají dlouhou historii zájmu o takový genetický výzkum. Současným sídlem projektu lidského genomu je laboratoř ColdSpringsHarbor na Long Islandu ve státě New York. Přesně na místě, kde v roce 1910 založila rodina Harrimanů nechvalně proslulý Úřad pro výzkum eugeniky. Vzpomínáte si na můj první díl Utajených démonů Nacismu? Tam jsem přesně tento úřad popisoval. Program projektu z roku 1910 zahrnoval vládní uvalení sankcí na taková lidská práva, jako je reprodukce, a na přistěhovalectví do Spojených Států na základě méněcennosti určitých etnických skupin. Projekt eugenického výzkumu stanovil lékařské a psychologické podmínky, které by člověka kvalifikovaly ke sterilizaci nebo eutanazii. Významní zastánci programu, jako například rodina Rockefellerů, Henry Ford a Margaret Sangerová, pomohli usnadnit cestu k přijetí zákonů o násilné sterilizaci ve 25 amerických státech. Tyto zákony umožnily v první polovině 20 století násilnou sterilizaci desítek tisíc lidí, většinou z řad menšin. Všechno jsem popisoval v prvním díle Utajených démonů nacismu.
V listopadovém čísle časopisu MilitaryReview z roku 1970 vyšel článek s názvem "Etnické zbraně" určené pro vojenský personál na úrovni velení. Autorem článku byl Dr. Carl Larson, vedoucí oddělení genetiky člověka na Institutu genetiky ve švédském Lundu. Dr. Larson psal o tom, jak se genetické rozdíly mezi rasami shodují s rozdíly v toleranci k různým látkám. Například velké části populace jihovýchodní Asie vykazují nesnášenlivost laktózy v důsledku absence enzymu laktázy v trávicím systému. Biologická zbraň by podle něj mohla využít této genetické odlišnosti a zneškodnit nebo zabít celou populaci.
Jinými slovy, Carl Larson v jeho článku psal o možnosti využít citlivost nebo nízkou odolnost různých ras vůči specifickým sloučeninám, např. nesnášenlivost laktózy u Asiatů, buď jako biologickou zbraň samotnou, nebo jako "vektor", který by umožnil jiným jedům nebo mikroorganismům snadněji proniknout do lidského těla, pokud by byla snížená nebo zničená jejich obranyschopnost. Tato metoda nebyla tak chirurgicky přesná, jak by si armáda možná přála, protože mnoho populací není zcela homogenních.
Ve světle předchozích skutečností o geneticky selektivních biologických zbraní, které mají tedy za cíl zlikvidovat konkrétní rasu nebo etnikum, je znepokojující, že Američané několik let poté provedli obrovský masový výzkum v Číně. O co šlo?
Přibližně 200000 čínských zemědělců byli bez svého informovaného souhlasu použití ve dvanácti amerických genetických experimentech. Pokusy prováděli harvardští vědci a financovala je americká vláda a (v některých případech společnost Millenium. Byl to projekt Harvardské univerzity, který se týkal konkrétně čínských zemědělců ve východočínské provincii An-chuej. Harvardská univerzita v Massachusetts zahájila sérii genetických výzkumných projektů v roce 1994 a od té doby publikovala výzkumné práce. Od roku 1999 prováděla vláda USA tříleté vyšetřování těchto projektů a zjistila jejich pochybení. Během období vyšetřování ovšem provinilci pokračovali v publikování výzkumných prací založených na nezákonně získaných genetických datech. Američané tedy sbírali genetické vzorky dvou set tisíců čínských zemědělců. K čemu je potřebovali, a proč zrovna čínských? Odpověď si můžeme domyslet celkem logicky sami.
Hackování prezidentovy DNA (2009)
V biologických vědách probíhá obrovský skok. Skok, jehož důsledky si teprve začínáme představovat.
Personalizované biologické zbraně představují jemnější a méně katastrofickou hrozbu než náhodné epidemie nebo zbraně hromadného ničení. Přesto budou pravděpodobně uvolněné mnohem snadněji. Proto by nás snad už ani neměla překvapit zpráva, že americká vláda začala tajně shromažďovat DNA světových vůdců v roce 2009, a údajně také chránila DNA tehdejšího prezidenta Baracka Obamy. Dekódování těchto genetických plánů by prý mohlo poskytnout kompromitující informace. V nepříliš vzdálené budoucnosti mohou poskytnout i něco víc. A to základ pro vytvoření personalizovaných biologických zbraní, které by mohly konkrétního politika zlikvidovat a nezanechat po sobě žádné stopy. V tomto směru se ale musíme podívat pár let do minulosti. Podle tajných zpráv, které v roce 2010 zveřejnil server WikiLeaks, nařídila ministryně zahraničí Hillary Clintonová americkým velvyslanectvím, aby tajně odebírala vzorky DNA hlavám zahraničních států a vysokým představitelům OSN. Je zřejmé, že Spojené Státy vidí strategickou výhodu v tom, že znají specifickou biologii světových vůdců; bylo by překvapivé, kdyby to tak necítily i jiné národy. Zcela jasně se blížíme k použití pokročilé, geneticky cílené biologické zbraně. Většina základních technologií už existuje a slouží potřebám akademických výzkumných a vývojových skupin a komerčních biotechnologických organizací. A tyto technologie jsou stále výkonnější, zejména ty, které umožňují snadnou manipulaci s DNA.
Vývoj léčby rakoviny poskytuje jedno z okének do tohoto dění. Většina léků proti rakovině zabíjí buňky. Dnešní chemoterapie jsou odnoží chemických bojových látek: ze zbraní jsme udělali léky proti rakovině, i když surové – a stejně jako u kobercového bombardování jsou vedlejší škody veliké. Dnes ovšem díky pokroku v genetice víme, že každá rakovina je jedinečná, a výzkum se přesouvá k vývoji personalizovaných léků, tedy designových terapií, které dokáží vyhubit konkrétní rakovinné buňky konkrétním způsobem u konkrétního člověka terapií zaměřených jako lasery. Oblast genových terapií, virových přenosů a dalších personalizovaných terapií rychle postupuje. Jedním z příkladů genové terapie je opět, jak jsem zmínil, vakcína proti Covidu. To není vakcína, ale je to genová terapie, genová emulze. Ovšem jak víme, že se tyto terapie nezvrátily, a z personalizovaných léků se staly personalizované biologické zbraně? V posledních několika desetiletích vědci také zjistili, že čtyři písmena genetické abecedy – A (adenin), C (cytosin), G (guanin) a T (tymin) – lze přeměnit na jedničky a nuly binárního kódu, což umožňuje snadnou elektronickou manipulaci s genetickou informací. Tímto vývojem se biologie změnila ve vědu založenou na informacích a exponenciálně se rozvíjí. V důsledku toho základní nástroje genetického inženýrství, nástroje určené k manipulaci s životem – nástroje, které by mohly být snadno kooptované k destruktivním účelům, dnes radikálně klesají na ceně a rostou na síle. To se nazývá biohacking. Tento vývoj výrazně zvyšuje několik nebezpečí.
Personalizované biologické zbraně jsou jemnější a méně katastrofickou hrozbou než třeba zbraně hromadného ničení. Přesto se domnívám, že jakmile budou k dispozici, budou se používat mnohem snadněji než biologické zbraně hromadného ničení. Pro začátek, zatímco většina zločinců by si masové vraždění dvakrát rozmyslela, vraždy jsou naprosto běžné. V budoucnu by mohli být politici, celebrity, vedoucí představitelé průmyslu – vlastně téměř kdokoli – zranitelní vůči útoku nemocí. I kdyby byly smrtelné, mnoho takových útoků by mohlo zůstat neodhaleno a mylně považováno za smrt z přirozených příčin. Tento vědecký vývoj nakonec připraví půdu pro zcela nový druh osobní války. Představte si například vyvolání extrémní paranoie u generálního ředitele velké korporace, aby získal obchodní výhodu, nebo – ještě dále v budoucnosti – infikování nakupujících coby nutkáním k impulzivním nákupům. Třeba Bill Gates v nedávném rozhovoru řekl jednomu reportérovi, že kdyby byl dnes dítětem, zapomněl by na hackování počítačů: hacknul by biologii. To nám dává zlověstnou představu, jak tito psychopaté a sociopaté uvažují. Biologii, genom, DNA považují za další nástroj k udržení a upevnění moci. Ne pro blaho lidstva, ale pro naše podmanění a zotročení jako vazaly. Jako zbytná inventurní čísla, která se dají kdykoli vymazat.
Závěr
To je všechno ve druhém díle Depopulace planety, co uslyšíte v závěrečném třetím díle? Podívám se na několik epidemií s velmi podezřelými a zarážejícími skutečnostmi, průběhem a hlavně pozadím. Nejprve epidemie Eboly v Africe roku 14, potom MERS v Jižní Koree, který unikl z americké armádní biologické laboratoře v Osanu v roce 15, dále prozkoumám zajímavý virus ZIKA v Brazílii v roce 15 s geneticky modifikovanými komářími terminátory společnosti Oxitec, která právě s těmito komáry prováděla výzkum. Podívám se ale také na biologicko-chemické působení na páté prioritě, která způsobuje snížení porodnosti a snižování plodnosti. Jde třeba o antikoncepční kukuřici, do které vloží látku, která dramaticky zpomaluje pohyblivost spermií, pak se podívám na bavlnu jako další sterilizační nástroj, a budu končit aktuálními americkými vrcholovými politiky, jako vice-guvernéry, členy kongresu nebo hlavním vědeckým poradcem exprezidenta Baracka Obamy, kteří by zastavili dávky sociálně slabým občanům, protože se prý množí jako toulavé psi, což prohlásil jeden vice-guvernér, a zase hlavní vědecký poradce Baracka Obamy se před desítkou let zabýval naléváním sterilizačních chemikálií do nádrží s pitnou vodou pro snižování lidstva. To na něj vytáhli z knihy, jejímž byl spoluautorem. Zakončím jen telegrafickým výčtem takzvaných měkkých, ale stejně manipulativních metod pro depopulaci planety, jako je podpora a maximální prioritní postavení homo a trans agendy.