Když se píše o zlu globalizace, mnoho autorů se zaměřuje na komerční aspekty, jako je privatizace. Přitom ostatní, především politické složky, jako je ztráta národní suverenity, ničení kultur a civilizací, rodiny, morálky a společnosti, nejsou možná ignorované, ale nejsou vnímané nebo zahrnuté jako nedílné součásti téhož obrazu. Nezdá se, že by se všeobecně uznávalo, že jedním ze základních pilířů globalizace, vlastně našeho blížícího se Nového světového řádu, je překvapivě razantní a krutá snaha zlikvidovat nejen nadbytečné chudé na světě, ale vylidnit většinu dnešního světa. Části tohoto depopulačního schématu jsem se věnoval v prvním díle Utajených démonů nacismu, ve kterém jsem důkladně popisoval eugenické hnutí, jak se v Americe v první polovině 20. století prováděly masové sterilizace žen, ale také, že 2 z amerických států odhlasovalo eugenické zákony sterilizace, segregace a další navazující nařízení. Zaměřil jsem se na americké eugenické hnutí, které podporovali přední vědci jako Medison Grant, Davenport, Laughlin, Goete, Hariman a další, ale také přední univerzity, filantropové jako Carnegie, Ford nebo Rockefeller, a rovněž média.
Všechno jsem velmi podrobně dokumentoval a dokladoval v prvním díle Utajených démonů nacismu, prosím, najděte si to na kanále Odysee, protože je to takový velmi zásadní úvod pro mé dnešní bádání. Ovšem v tomto prvním díle Utajených démonů nacismu jsem řešil jen jakousi výseč celé problematiky depopulace. Dnes bych se chtěl samozřejmě pomocí zdrojovaných odkazů, tomuto tématu průběhu depopulace elitami dále věnovat. Když totiž kutáme Internetem, procházíme často nudné dokumenty, archivní záznamy, rozsáhlé dobové články, nacházíme stopy něčeho, co se snahám o depopulaci planety, velmi blíží. Eugenika, kterou začali Američané prosazovat před Druhou světovou válkou, se sice proměnila v čase, ale o to hrůznější jsou její stopy v moderní historii. Depopulace se totiž rafinovaně maskuje a proměňuje, takže není na první pohled tak patrná.
V tomto trojdílném cyklu Depopulace planety budu v bádání a pátrání snah o depopulaci elitami pokračovat, a zaměřím se na historický kontext už od konce 17. století. Může se nám to zdát velmi vzdálená doba, ale jak vždycky zdůrazňuju, musíme pochopit absolutní základ a jádro nějaké myšlenky, abychom ji mohli vetkat do přítomnosti. Myšlenka depopulace je totiž velmi sexy zejména pro globální elity. Ty mají totiž pocit naprosté privilegované nadřazenosti nad přízemní stádo pachtící se za svými pozemskými statky, zatímco oni jsou nad tohle všechno upocené pinožení povznesené. No, bodejť by ne, když právě z tohoto upachtěného pinožení podřadného stáda mají pohádkové bilionové bohatství, jehož hodnotu si ani nedokážeme představit. Bohatství se přesouvá stále více ke globálním elitám, bankéřům a korporacím, a stále větší planetární zdroje se koncentrují v rukou úzké skupiny globálních elit. Myšlenka vlastní genetické nadřazenosti je potom velmi svůdná. Je to něco jako jejich náboženství, kterému rádi podléhají. Dává jim vznešený pocit zodpovědných správců planety, ale ve skutečnosti je to jen fasáda, maskování pro pravé zvířecí cíle těchto sociopatů, psychopatů a deprivantů. Elity, dříve aristokracie a šlechta, se začali těmito myšlenkami opájet už v 17 století, což během stovek let mohutnělo až dodnes. Ve třech dílech cyklu Depopulace planety vám ukážu naprosto jasné a nepopiratelné důkazy.
Thomas Malthus (1766-1834)
Podívejme se zpátky do minulosti a vydejme se po stopách původu myšlení elit, které jim dává pocit výjimečnosti myslet si, že právě globální elity jsou nadřazené nad ostatní populaci planety. Tento proces začal v Anglii, kde se na něm podíleli především čtyři muži: Thomas Malthus, Charles Darwin, Herbert Spencer a Francis Galton.
Páter Thomas Malthus, anglikánský duchovní, publikoval své úvahy v roce 1798 v traktátu nazvaném Esej o principu populace. Thomas Malthus vzbudil velké znepokojení veřejnosti tím, že vykreslil obraz hrozící katastrofy způsobené nekontrolovaným růstem počtu lidí. Thomas Malthus tvrdil, že takovému osudu lze zabránit pouze přísnými, dokonce nelítostnými opatřeními. Problém viděl v tom, že úmrtnost v Anglii výrazně klesala. Před příchodem moderních hygienických a lékařských prostředků umíralo ročně zhruba 40 lidí z tisíce, ale s rozvojem průmyslové revoluce se zlepšilo bydlení a výživa chudých a státní orgány mohly financovat zdravotní a hygienická opatření. Úmrtnost klesla na 30 na tisíc obyvatel a stále klesala. Thomas Malthus navrhl, že to všechno změní. Já jsem část jeho traktátu přeložil, a upozorňuju, že to byla tedy kláda, protože je to stará angličtina z konce 17. století, a byl to tedy masakr něco takového přeložit, ale snad se mě to podařilo co nejlépe. Thomas Malthus tedy napsal, cituji:
"Proto … bychom měli usnadnit, místo abychom se hloupě a marně snažili bránit přírodě v její činnosti, která tuto úmrtnost způsobuje; a pokud se obáváme příliš častých návštěv strašlivé formy hladomoru, měli bychom důsledně podporovat jiné formy zkázy, které přírodu nutíme používat. Místo abychom chudým doporučovali čistotu, měli bychom podporovat opačné návyky. V našich městech bychom měli zúžit ulice, nacpat do domů více lidí a dvořit se návratu moru. Na venkově bychom měli stavět své vesnice v blízkosti stojatých tůní a zejména podporovat osídlování všech bažinatých a nevhodných míst. Především bychom ale měli zavrhnout, tedy odmítnout, specifické léky proti pustošivým nemocem a omezit ty dobročinné, ale značně pomýlené lidi, kteří se domnívají, že prokazují lidstvu službu tím, že navrhují plány na úplné vymýcení určitých nemocí."
Thomas Malthus takto zákeřně doporučoval podporovat přelidnění a špínu, aby se podpořily infekční choroby a způsobil návrat moru. A především tvrdil, že bychom měli zakázat lékařské prostředky proti jejich nemocem a nechat například neštovice zcela zpustošit chudé čtvrti a vesnice, aniž bychom zvedli ruku na pomoc. To byl jejich spravedlivý dar, založený na jejich přirozené méněcennosti z nedostatku peněz.
Pro příslušníka křesťanského kléru to byly podivné, téměř ďábelské názory. Opravdu Malthus truchlil nad křty, zatímco pohřební obřady slavil se zvláštním zápalem? Jeho opatření na kontrolu populace odsoudilo mnoho jeho spolukřesťanů, kteří je odmítali jako urážku lásky, natož zdravého rozumu. Přijali je ale příslušníci britské vyšší třídy. Sami byli stále neplodnější a obávali se, že se chudí stávají příliš plodnými, nemluvě o tom, že chudí mají příliš velkou moc ve volbách a na trhu. Jaká paralela se současností, že?
[24]
Thomas Malthus v jeho traktátu vyděsil britskou společnost vyhlídkou, že produkce potravin nikdy nebude stačit na zásobování populace, která bude vždycky narůstat rychlejším tempem, takže část společnosti zůstane věčně bez potravy. Teoreticky předpokládal, že příroda sama řídí a provádí omezení nadměrného růstu populace a vyrovnává množství potravin s počtem obyvatel pomocí válek, moru a hladomoru. V jeho konstrukci to byli chudí, kteří byli přírodou určení, aby nesli tíhu těchto nutných občasných, ale opakujících se genocidních pustošení, jejich nevyhnutelný životní úděl na základě jejich neštěstí narodit se v chudobě, a dále že tito nemajetní nešťastníci neměli ani schopnost povznést se nad své postavení, ani prostředky, aby tak učinili, i kdyby tu schopnost měli. Thomas Malthus v podstatě rozdělil svůj svět na dvě nové a dosud nedefinované rasy lidí: nadřazené bohaté a podřadné chudé. Z nedotknutelnosti a nemilosrdnosti přírodních zákonů pak vyvozoval, že je kontraproduktivní, a dokonce nebezpečnou výzvou pro moc přírody živit chudé nebo jim jinak pomáhat, protože zlepšení jejich fyzických podmínek by vedlo ke zvýšenému rozmnožování, kterému by se pak příroda bránila stále tvrdšími opatřeními, když by považovala za nutné tento nadměrný populační růst omezit. Vzdor vůči přírodě nevyhnutelně povede k odvetě. Možná to není všeobecně známo, ale právě přijetí Malthusových teorií a politiky vedlo přímo k úmyslnému vyhladovění nesčetných milionů lidí v Irsku a v Indii. Navíc to byl právě strach z Malthusových teorií, který přiměl Čínu k zavedení její někdejší politiky jednoho dítěte, ale podotýkám, že vybraní lidé ze Západu, kteří Čínu v tomto směru tolik tlačili, jsou přesně ti samí lidé, kteří dnes odsuzují Čínu za to, že je poslechla.
Bohatí, elita, pozemková šlechta, byli přirozeně nadšení, když se dozvěděli o tomto odhalení, když se jim dostalo vědeckého potvrzení jejich tajně chované víry ve vlastní nadřazenost, když vlastně jejich vždycky tušená, ale teď prokázaná přirozená výjimečnost byla vyryta do kamenných desek ve svatyni lidstva. Stejně tak byli nadšení, že jim příroda a vesmírné zákony poskytly silný motiv, aby se necítili být dále povinní pomáhat chudým. Filantropie byla mrtvá. Dobročinnost byla nejen hloupým plýtváním penězi, ale i neoprávněným aktem vzdoru proti samotné přírodě, který by přinesl krutou odplatu stejným objektům této dobročinnosti. Tolik dobré zprávy od jednoho muže. Thomas Malthus si přirozeně získal vděčné příznivce mezi elitou národa a vytvořil přitom zcela nový a zcela nepříjemný ekonomický rasismus, který byl mnohem lepší než ten etnický, protože se jedním rázem zbavil snad 80 % populace jako kandidátů na vybití podle diktátu samotné matky přírody. Tito malthusiáni, jak se jim začalo říkat, se zasloužili o to, že kniha jejich zakladatele Essay on Population (Traktát o populaci) měla komerční úspěch a v letech 1798 až 1826 vyšla nejméně v šesti vydáních.
Charles Darwin (1809-1882)
Přibližně ve stejné době Charles Darwin vyslovil svou novou teorii evoluce, kterou nazval "přirozeným výběrem" – zjednodušeně řečeno, že organismy a bytosti se v průběhu času mění, mutují a přizpůsobují, a ty mutace, které pomáhají organismům přizpůsobit se prostředí, přetrvávají, zatímco ostatní vymírají. Stejně tak organismy obsahující tyto příznivé mutace budou mít tendenci přežít, protože budou lépe přizpůsobené, nebudou tolik stresované prostředím. Darwinovu vědeckou a v podstatě správnou teorii pak využil Herbert Spencer k tomu, aby vymyslel "vědecký" základ pro Malthusův protilidský rasismus, a vytvořil tak to, čemu dnes říkáme "sociální darwinismus".
Herbert Spencer (1820-1903)
Herbert Spencer spojil Malthusovu teorii, že chudí existují jako méněcenná lidská rasa, a Darwinovu teorii, že nejlépe se přizpůsobí ti, kteří nejlépe přežijí, do tvrzení, že v průběhu tisíciletí se ukázalo, že některé složky lidstva jsou nejen více mutovatelné, ale že si inteligentně vybraly nejpříznivější mutace, a proto se z nich stala elita a bohatá vyšší třída společnosti. Na základě Darwinova přírodního výběru a jejich přežití nejsilnějších se ukázalo, že elita bohatých je nejen ekonomicky a vědecky, ale teď i geneticky nadřazená chudým vrstvám.
Francis Galton (1822-1911)
Po Herbertu Spencerovi přišel Francis Galton, který tento lákavý pohled na lidstvo ještě více podpořil tím, že vyhlásil nově objevené vědecké důkazy o tom, že Darwinův proces přírodního výběru skutečně vedl k evoluci chudých, v tomto případě ke zpětnému a sestupnému vývoji, a že sama matka příroda skutečně učinila z chudých méněcenné a bezcenné. Přitom tento evoluční proces možná ještě není dokončený. Francis Galton se jako vědec dále vyznamenal tím, že si uvědomil, že stejně jako u rostlin nebo zvířat může křížení a inbreeding žádoucích lidských vlastností sloužit přírodě k tomu, aby vytvořila ještě dokonalejší produkt. Francis Galton tak vytvořil to, co dnes nazýváme eugenikou, kterou volně definoval jako "vědu o zlepšování stavu zvířat rozumným pářením".
Herbert Spencer byl podobně jako Thomas Malthus nakloněný pomoci chudým, protože charita odporovala "přirozeným pravdám biologie" a sloužila pouze jako "umělé zachování těch, kteří jsou nejméně schopní se o sebe postarat", jako bychom si mohli představit neustálé financování zkrachovalého podniku. Přitom tato umělá pomoc slouží pouze k prodloužení utrpení a zabraňuje znovuzrození. Podle jeho názoru, stejně jako příroda vyřazuje neschopné, musí i společnost dovolit jejich vymírání, aby zachovala zdraví zbývající elity. Lidstvo se podle něj nacházelo v procesu vývoje. Přitom sama příroda chránila ty, kteří měli peníze, a vybíjela ty, kteří je neměli. Francise Galtona zase trápila možnost, že by nižší vrstvy bránily přirozenému vývoji k bohatství elity, a protože se na tyto věci díval geneticky, považoval chudé za nepřátele státu a byl jedním z prvních zastánců násilné sterilizace všech kromě elity. Oba muži chápali eugeniku jako pomoc přírodě, která má zabránit porodům, které jsou tak jako tak odsouzené k předčasnému zániku, a v druhé řadě jako zkvalitnění lidského dobytka pomocí zdravých chovatelských postupů – jinými slovy, páření peněz s penězi.
Allan Chase ve své knize tak vhodně napsal: "Tam, kde Herbert Spencer nabízel revoluční důvody pro nízké mzdy a podlidské pracovní a životní podmínky, Francis Galton nabízel dědičné důvody v přírodních zákonech biologie, proč neplýtvat soucitem, penězi, vzděláním a především zdravotní péčí na biologicky nízké typy, které jsou z vůle Boží, nebo přírody, předurčené k tomu, aby se staly jen odtokem pro společnost a rychle se množící populací dědičných chudáků, zlodějů a parazitů."
[25]
Steven Mosher ve svém rozkošném, poučném a přehledném článku napsal, že britská vyšší třída "pomohla zajistit, aby Traktát o populaci jejího zakladatele Thomase Malthuse měla komerční úspěch a, jak jsem zmínil, v letech 1798 až 1826 vyšla v nejméně šesti vydáních. Populační horory se od té doby začly dobře prodávat. Délka života se prodlužovala a celkový zdravotní stav se v průběhu devatenáctého století zlepšoval, ale Charles Darwin dal malthusiánům něco nového k zamyšlení. Nejenže byli chudí příliš plodní, ale tím, že měli všechny ty děti, ze kterých většina teď, aby to bylo ještě horší, přežila dětství -, rychle otupovali populaci. Pro bohaté a privilegované, kteří se ocitali ve stále větší početní převaze nad zbytkem společnosti, to bylo "přežití nejsilnějších" v opačném gardu.".
[26]
Dá se říci, že Malthusův ekonomický rasismus propojený s Darwinovými teoriemi evoluce a přirozeného výběru zanechal chudé v nezáviděníhodné pozici, ale pak Herbert Spencer a Francis Galton vzali tyto stavební kameny a dále spojili tradiční etnický rasismus národa se svou verzí vědeckého rasismu, čímž světové bílé elitě zanechali pohodlnou jistotu, že nejen chudí, ale prakticky všechny nebělošské populace jsou ve své podstatě, vědecky, geneticky a morálně horší než oni. Taková šťastná prozření jsou vskutku vzácná, takže nemůže být překvapením, že Spencerův sociální darwinismus a Galtonova eugenika spojily své síly a zachvátily elitu anglosaského světa přibližně se stejnou neukojenou bezbřehou vášní jako sexualita Emmy Emmy Goldmanové, ke které se teď vypravím.
Emma Goldmanová (1869-1940)
Emma Goldmanová byla židovskou komunistkou, bolševičkou, anarchistkou, uprchlicí z blázince, s inklinací k násilí a vraždám, potížistkou a nymfomankou, a to ne nutně v tomto pořadí. Emma Goldmanová od svých mladistvých let studovala bolševické anarchisty, což vedlo její představivost k obrazům společenského řádu se svobodou jednání neomezovanou zákony vytvořenými člověkem. Emma Goldmanová brzy začala podporovat politicky motivované vraždy a násilné revoluce a atentáty na politicky významné osoby jako nástroj společenské změny. Stala se rozhodnou zastánkyní násilí vždycky, když slova nepomohla, což někteří historici označují jako "propagandu činu", to znamená když nás nebudou poslouchat, tak je zabijeme. Podle webových stránek JewishWomens‘ Website "toužila po stavu absolutní svobody a věřila, že k němu nikdy nedojde postupnými reformami, proto Emma Goldmanová a její soudruzi prosazovali úplné zničení státu".
[1]
Emma Goldmanová emigrovala z Ruska jako dospívající dívka a brzy začala hlásat různé modely společnosti založené především na dvou pilířích – politické anarchii a promiskuitním sexu. Její široká a nadmíru hlasitá propagace těchto ideálů vynesla Emmě Goldmanové nálepku jedné ze dvou nejnebezpečnějších anarchistek v Americe. Na stejném webu židovských žen se ale dočteme, že její trvání na "právu vyjádřit se" – především prostřednictvím sexuální promiskuity, potratů a vražd – ji přivedlo k tomu, že se stala významnou osobností pro nastolení svobody slova v Americe. Tentýž web JewishWomens‘ obsahoval svůj článek o Emmě Goldmanové pod heslem "WomenofValor, statečné ženy"
[2]
Netuším proč, ale tak se točí dějiny. Různí apologeti uváděli, že Emma Goldmanová a její milenec Alexandr Berkman, byli zděšení násilím, jako při potlačování stávkujících dělníků. Naše dynamické duo reagovalo tak, jak by reagovaly všechny rozumné bytosti zděšené násilím – rozhodli se zabít osobu odpovědnou za protidělnické násilí, tehdejšího amerického prezidenta Williama McKinleyho.
[3][4]
Policii se nikdy nepodařilo spojit Emmu Goldmanovou přímo s McKinleyho vraždou, ačkoli se s ní atentátník často setkával a tvrdil, že jednal podle jejích pokynů. Nebyl to jen americký prezident, kdo se stal cílem Emmy Goldmanové a její skupiny. Pokusili se zabít několik dalších veřejných činitelů. Třeba jejich plán odpálit bombu v sídle Johna D. Rockefellera v New Yorku ztroskotal jen na tom, že bomba explodovala předčasně a zabila asi tucet anarchistů. Přitom zničila velkou část domu Emmy Goldmanové. Jeden z anarchistů kolem Goldmanové jménem Carlo Valdinoci vyhodil do povětří průčelí domu generálního prokurátora A. MitchellaPalmera ve Washingtonu, D. C., a při tom se také odpálil, když bomba explodovala příliš brzy.
[5]
Pak proběhlo několik dalších dobrých pokusů.
[6][7]
Emmě Goldmanové bylo nakonec odebrané občanství a byla deportovaná zpět do Ruska. Zbytek života strávila ve vyhnanství a zemřela v Kanadě, sama, chudá a bez přátel, s tvrzením, že tam "nikoho nezajímá, jestli je člověk živý nebo mrtvý". Přesto jeden z jejích příznivců tvrdil, i když bez důkazů, že "k její rakvi se sjížděly tisíce truchlících a ze všech koutů světa jí přicházely pocty". Podle mě těch několik málo truchlících, kteří se skutečně zúčastnili, tam spíš přijelo jen proto, aby se ujistili, že byla skutečně mrtvá, a jediná pocta, o které vím, byla od New York Times. Jako jakýsi nekrolog organizace JewishWomens‘ Organisation tvrdí, že Emma Goldmanová "obhajovala … sexuální svobodu, která pomohla utvářet moderní americkou společnost". Přitom opomíjí, že výsledná nová podoba Ameriky nemusela být nutně požehnáním. Stejní milovníci Emmy Goldmanové prohlásili, že její dílo přispělo nejen k rozvoji svobody slova v Americe, ale ukázalo i "pravý význam vlastenectví". Netuším jak.
Než Emma Goldmanová zemřela, její příznivkyně Peggy Guggenheimová a několik přátel pro ni vybrali čtyři tisíce dolarů, aby si mohla pořídit malou chatu v Saint-Tropez na Azurovém pobřeží ve Francii, kde dva roky psala svou autobiografii s pomyslným názvem "Žít svůj život", která vyšla v roce 1931. O této knize napsal spisovatel PBS následující poznámku: "Při jejím vydání New York Times doporučily čtenářům, aby "věnovali méně pozornosti politice Goldmanové a četli knihu jako lidský dokument, který je nanejvýš zajímavý". Ne všichni s tím souhlasili. Jeden významný kritik napadl memoáry jako "tisíc nudných stránek smilstva a fanatismu"".
[8]
Nejsou to jen webové stránky Židovských žen a New York Times, kdo se zabývá hygienizací a vybělování historie nebo životopisů. Wikipedie nechce zůstat stranou této přehlídky, jak tomu říkám vybělování minulosti, a tak nás Wikipedie slavnostně informuje, že Emma Goldmanová "významně přispěla k několika oborům moderní politické filozofie", a nechává na naší fantazii, aby tyto obory identifikovala a odvodila její přínos. Při zmínce o jedné příležitosti, kdy skupina jejích kolegů z řad politických anarchistů napadla Emmu Goldmanovou za její bezuzdnou sexuální promiskuitu, Wikipedie slastně sanitárně podotýká, že "byla jedním ze svých spolupracovníků pokáraná za své bezstarostné chování".
[9]
Ze vztahů s jejími židovskými bolševickými přáteli vyplývá, že skutečným cílem Emmy Goldmanové bylo podnítit komunistickou revoluci ve Spojených Státech podle vzoru, který tito lidé položili svými revolucemi v Rusku, Maďarsku, Německu a dalších zemích. Nakonec ale Emma Goldmanová nedosáhla takové anarchie, jaké mohla, především proto, že zjistila, že ji více než politika zajímá sex. Prohlásila, cituji: "Žádám nezávislost ženy, aby milovala, koho chce, nebo tolik, kolik se jí zlíbí." A tolik najednou, kolik se jí zlíbí; Emma Goldmanová měla pověst, že si sex ve skupinkách svých anarchistických kolegů obzvlášť užívala. Naše židovské ženské webové stránky nám říkají, že Emma Goldmanová byla neúnavnou zastánkyní "emancipace" žen, ale tak to přesně nebylo. "Nahlížela na manželství optikou represivní prostituce", její emancipace žen se soustředila na jejich "svobodu", tj. sexuální a reprodukční svobodu, tedy na bezuzdný a promiskuitní sex, individuální nebo sériový, po kterém následovaly bezplatné potraty jako metoda post-hoc kontroly porodnosti. Emma neváhala získávat prostředky na své anarchistické aktivity prací prostitutky na ulici. Přitom rodiče jejího manžela ji považovali za natolik morálně zbídačenou, že ji odmítli vpustit do svého domu.
Zajímavé je, že Emma Goldmanová nechtěla pro ženy skutečnou emancipaci, ani volební nebo politická práva, dokonce ani zaměstnání nebo profesní kariéru nebo vlastnictví majetku. Pro Emmu Goldmanovou byl celý koncept svobody, nezávislosti, emancipace, ženských práv jen takovou červenou stužkou, která obepínala jádro problému, kterým byla sexuální promiskuita. Její zájem o emancipaci žen byl především osobní, pramenil z její vlastní zkušenosti s neuváženým sexem, opakovaným těhotenstvím a opakovanou potřebou potratů – které byly v té době nebezpečné a nezákonné. A tak se žena emancipovala. Emma Goldmanová věřila, že ženy by měly vstupovat do sexuálních vztahů a opouštět je bez zábran. Tvrdila, že promiskuitní sexualita je klíčová pro osobní a profesní naplnění", a tak se během svého života věnovala "četným vášnivým aférám.
Jako svědectví o tom napsala jednomu milenci, který ji zřejmě opustil. "Otevřel jsi brány vězení mého ženství. Všechna vášeň, která ve mně byla tolik let neukojená, přeskočila v divokou bezohlednou bouři bezbřehou jako moře."
[10][11]
A kdo říkal, že komunisté se neumějí bavit. Důvod, proč jsem se pozastavil u tohoto posledního bodu, je ten, že zatímco Emma Goldmanová nezanechala anarchistům žádné hodnotné dědictví, jako revolucionářka žalostně selhala a k moderní politické filozofii jistě nijak nepřispěla, její "bezstarostné chování" zanechalo ve světě nesmazatelnou stopu, neboť, jak to osud chtěl, kdo jiný by měl vstoupit do této skutečné Zahrady pozemských rozkoší než mladá žena jménem Margaret Sangerová.
Margaret Sangerová (1879-1966)
Na rozdíl od Emmy Goldmanové, Margaret Sangerová nebyla ani bolševičkou, ani neinklinovala k násilí nebo politické vraždě. Stejně jako Emma Goldmanová ale byla anarchistkou, uprchlicí z blázince, potížistkou a nymfomankou, a stejně jako Emma Goldmanová ne nutně v tomto pořadí. Zdá se, že historické knihy jsou na původní vztah mezi těmito dvěma ženami poněkud skoupé, ale existují indicie, že bezstarostné chování v uvozovkách Emmy Goldmanové podnítilo u Margaret Sangerové oheň vášně a "otevřelo brány" jejího ženství. Přitom obě hluboce sdílely společnou potřebu antikoncepce v jakékoli podobě a dost možná sdílely i podstatně více. Jediným zjevným přínosem Goldmanové pro kariéru Sangerové bylo probuzení její nymfomanie, i když, jak uvidíme, to bylo víc než nic. Poté, co Emma Goldmanová navázala něco, co bychom mohli nazvat vzájemnými pouty plodnosti mezi těmito dvěma ženami, poskytovala "agresivní podporu" sexuálnímu a antikoncepčnímu tažení Margaret Sangerové. Přitom obě ženy byly zatčené za šíření oplzlého materiálu, ale obě unikly odsouzení za chování, které bylo jeho základem. Emma Goldmanová dokonce jménem Sangerové pořádala celostátní přednášková turné, na kterých zvyšovala povědomí o antikoncepci a bůhví o čem dalším. Stejně jako Emma Goldmanová, i Sangerová horlila pro kontrolu porodnosti, což bylo z nemalé části způsobeno jejím sexuálně promiskuitním životním stylem.
[12][13]
V době setkání s Emmou Goldmanovou měla četné milostné pletky, manželské lože označovala za "nejdegenerativnější vliv ve společenském řádu" a své bezuzdné sexuální chování horlivě věnovala regeneraci tohoto řádu. Vzhledem k námitkám překvapeného manžela se brzy rozešli. Její "společensky regenerační" chování se pak výrazně zrychlilo a vzbudilo značnou pozornost veřejnosti. Ve stejné době, a možná i v důsledku stejných rozdmýchaných vášní, začala Margaret Sangerová vydávat bulletiny a distribuovat sexuální materiály, které byly zjevně nezákonné. To vedlo k jejímu zatčení na základě obvinění, které by s největší pravděpodobností vedlo k trestu odnětí svobody v délce asi 45 let.
Protože se Margaret Sangerová snažila být opatrnější, den před soudním procesem odkopla své děti a utekla do Anglie, kde osud zasáhl ještě jednou. Po příjezdu do Anglie se Margaret Sangerová setkala s muži, kteří jí nechtěně poskytli nástroje, které bohužel navždycky změnily dějiny. Záznamy nejsou zcela jasné, kde začaly její vztahy, ale byli tam sexuolog HavelockEllis
[14],
H. G. Wells a George Bernard Shaw, stejně jako snad většina členů jejich nové Fabiánské debatní společnosti.
H. G. Wells s ní určitě prožil vášnivý románek a Margaret Sangerová určitě převzala iniciativu s HavelockemEllisem, tito dva si ji pak dost pravděpodobně předávali v debatní společnosti. Jeden spisovatel poznamenal, že H. G. Wells a HavelockEllis byli jen součástí "obrovské stáje mužů", se kterými měla Sangerová poměr. Ellisovy teorie o ženské sexualitě pomohly Margaret Sangerové "rozšířit pohled" na ženy, které si plně užívaly sexuálních vztahů, ačkoli se zdálo, že v tomto ohledu už neměla téměř žádné zábrany. Zejména HavelockEllis ale rozšířil její zdůvodnění antikoncepce více než jedním způsobem.
Snad nejvýznamnějším faktorem evropského exilu Margaret Sangerové bylo to, že společnost těchto mužů tvořili radikálové, feministky a především skutečné hejno neomalthusiánů, kteří Margaret Sangerovou poučili o hrozivé hrozbě nadměrné světové populace, a tím značně zpřesnili její sexuální zdůvodnění. O Thomasi Malthusovi jsem hovořil v první kapitole. Margaret Sangerová obchodovala s hojnou bezplatnou láskou a informacemi o potřebách antikoncepce a na oplátku získávala vzdělání nesrovnatelné hodnoty. Předtím ani Emma Goldmanová, ani Margaret Sangerová nedosáhly se svými propagacemi antikoncepce většího ohlasu, alespoň ne v širokém veřejném mínění, protože jejich snahy byly reálně vnímané jako zástěrka pro jejich osobní sklony, která slibovala prospěch pouze chudým – kteří nikoho nezajímali nebo zajímali jen málo. Nyní ale mise Sangerové náhle získala intelektuální základy, jakési úctyhodné filozofické lešení, na kterém mohla prosazovat své názory. Teď byla Margaret Sangerová připravená vrátit se do Spojených Států a propagovat celou škálu genocidních opatření, jako je eugenika, antikoncepce, potraty a eutanazie, a to nikoli kvůli svým úzkým osobním zájmům, ale za účelem záchrany lidstva před sebou samým.
V té době se na potraty nehledělo vůbec příznivě, natož jako na příležitostnou metodu kontroly porodnosti, a byly nezákonné. Ale jsme zpátky ve Spojených Státech. Naše dvě malé nymfomanky postrádaly služby "plánování rodiny" ještě nevynalezené WHO a USAID, a přesto nutně potřebovaly pravidelné potraty. Co si chudinky měly počít, když chtěly uskutečnit podnik, který byl podle tehdejších měřítek nelegální a zároveň vysoce nemorální a jehož normální provedení by je dostalo do vězení a vysloužily by si všeobecné morální odsouzení? Co byste dělaly v takovém případě? A někde tady musíme začít hledat základy depopulace, která, jak vidíme, vznikala také, i když ne pouze, kvůli promiskuitě a následným potřebám potratů právě kvůli této promiskuitě. Co dělat v takovém případě? No, zabalíme svůj záměr do pláště svobody a lidských práv, pak mu vtiskneme biblický čárový kód a představíme ho jako podnik nesmírné humanitární hodnoty, naše činy vykonané v pokoře a sebeobětování pro dobro světa.
Liga kontroly porodnosti a Plánované rodičovství (1921)
Margaret Sangerová založila Americkou ligu kontroly porodnosti, předchůdkyni plánovaného rodičovství, a snažila se své přesvědčení uvést v život. Aby zajistila "méně dětí od těch neschopných", otevřela kliniky kontroly porodnosti zaměřené na "špatně situované" a "dysgenické rasy", jako jsou "černoši, Hispánci, Američané, fundamentalisté a katolíci". A pak se zrodilo plánované rodičovství,
[15]
prezentované nikoli jako kontrola porodnosti pro bezohledné nymfomanky, ale teprve sekundárně jako "svoboda žen rozhodovat se", aniž by bylo přesně specifikované, co si vybírají; hlavním tahákem se teď stalo přelidnění a zoufalá potřeba omezit, vyřadit a jinak vyhubit přebytečné chudáky na světě. Teď by Margaret Sangerová upoutala pozornost všech, přinejmenším těch z elity, kteří byli v jádru malthusiáni. O Thomasi Malthusovi jsem hovořil v první kapitole. Samozřejmě, že by se zpráva dostala i k běžnému obyvatelstvu, ale na tom vlastně nezáleželo, protože elita poskytovala finanční prostředky a běžné obyvatelstvo bylo cílem.
A právě tehdy, po svém návratu do Spojených Států po krátkém evropském exilu, Margaret Sangerová vyzdvihla svou pravou tvář a dokázala, že byla skutečně uprchlicí z blázince. První, co Margaret Sangerová udělala, bylo, že se znovu provdala, tentokrát za muže jménem J. Noah H. Slee, židovského milionáře, majitele společnosti vyrábějící ropné produkty. Z historických záznamů se dozvídáme, že Margaret si ponechala jméno svého prvního manžela – Sangerová – a že si po sňatku s jejím manželem Sleem "zachovala sexuální nezávislost". Použijte svou představivost. To bylo zvláštní, protože, jak uvidíte, Margaretino propagační a fundraisingové působení proťalo širokou cestu ložnicemi a kancelářskými pohovkami průmyslníků, bankéřů, finančníků, sponzorů všeho druhu, prakticky všech mužů, s nimiž podle všeho Margaret prostírala stoly k snídani po dlouhé noci, abych se vyjádřil kulantně. A po dvacet let, až do své smrti, financoval její manžel Slee její aktivity, zřejmě bez stížností. Motivy Sangerové už nesouvisely s osvobozením žen, ale s eugenikou. Nějakým způsobem totiž dospěla k filozofickému názoru, že jejím posláním bylo, prostřednictvím nespoutané sexuality, následované antikoncepcí, potraty, sterilizací a eutanazií, napomáhat postupné likvidaci lidského rodu, nebo alespoň té části, kterou její zbožňovaný stoupenec Bill Gates později označí za neschopnou života.
Současně s řádově větší sexuální promiskuitou opustila morálku a etiku, získala zálibu ve vulgaritě a všeobecný nevkus, zbytečnou a často kontraproduktivní agresivitu a naprosto neopodstatněné nadšení pro vyhlazování lidí. Po návratu do Spojených Států a po nástupu do funkce, Margaret Sangerová chválila sterilizační politiku nacistického Německa, vystupovala radikálně proti institutu rodiny, a proti některým rasám, až do té míry, že tvrdila, že černoši by neměli kontaminovat bílý genofond. Stala se také zarytě protikřesťanskou a v jednom novinovém článku prohlásila, že ji baví propagovat antikoncepci, protože je "vypočítaná na podkopání autority křesťanské církve".
Zpočátku se Margaret Sangerová vyhýbala propagaci eutanazie, když psala, že by společnost neměla posílat vadné potomky do plynových komor, ale brzy nato v téže knize poměrně ostře prohlásila, že by měla skončit veškerá charita, protože slouží jen k prodlužování života neschopných, a že společnost vyžaduje "odstranění lidského plevele".
[16]
Podobně se měnily i její názory na potraty, a to až do té míry, že ona a její organizace aktivně sponzorovaly právo na potrat.
V tomto bodě se zdá, že Margaret Sangerová byla šílená, ačkoli organizace PlannedParenthood (plánované rodičovství) se velmi snaží pohřbít šílenosti tvrzením, cituji: "Nemůžeme vědět, co chtěla Margaret skutečně říci, protože je mrtvá." No ano, můžeme vědět, co tím myslela. Její slova mají dnes stejný význam jako tehdy. Za prvé, nejméně odporné na nové Margaret bylo to, že schvalovala selektivní šlechtění za účelem vytvoření dokonalých lidí, jak tvrdila v článku nazvaném "Kontrola porodnosti k vytvoření rasy plnokrevníků". Dále toužila po mateřství, které by odmítalo "rodit slabochy", prosazovala více dětí od schopných, méně od neschopných. Přitom ti neschopní představovali "největší současnou hrozbu pro civilizaci". V jedné knize Margaret Sangerová napsala, že rodičům vadného dítěte by nemělo být dovoleno mít více dětí a že "kontrola porodnosti … není nic víc a nic míň, než vytřídění nevhodných, zabránění narození vadných, nebo těch kteří se stanou vadnými". V téže knize odsuzovala rodiny s více dětmi a napsala, cituji: "Nemorálnost velkých rodin nespočívá jen v tom, že škodí jejich členům, ale i v tom, že škodí společnosti… Nejmilosrdnější věc, kterou velká rodina udělá jednomu ze svých nemluvňat, je jeho zabití." Konec citace.
[17]
Při přehledu historických záznamů je nesmírně obtížné pochopit, proč by organizace Plánované rodičovství, Židovská ženská společnost, Bill Gates nebo vlastně kdokoli jiný tuto ženu uctívali.
Margaret Sangerová propagovala používání toho, co nazývala "kontrolou porodnosti", k vyhubení geneticky méněcenných ras, což pro ni znamenalo většinu nebělošského světa. Tvrdila, že Židé!, Hispánci a černoši jsou "lidský plevel", který, pokud se rozmnoží, "přinese na svět mrtvou váhu lidského odpadu". Jejím cílem bylo vyhubit všechny černochy ve Spojených Státech a chudé lidi dehumanizovala jako "parazity", "defektní" a "chybující". Sangerová napsala, cituji: "Čím níže na stupnici lidského vývoje jdeme, tím méně sexuální kontroly nacházíme. Říká se, že australský domorodec, nejnižší známý druh lidské rodiny, který je ve vývoji mozku jen o stupínek výše než šimpanz, má tak malou sexuální kontrolu, že jen policejní autorita mu brání v tom, aby dosáhl sexuálního uspokojení na ulici." Konec citace.
[18]
S dokonalou ironií bychom mohli vyjádřit totožné pocity o samotné Margaret, ačkoli historie nám říká, že ani policie někdy nestačila potlačit Margaretino bezstarostné chování.
V jiné knize Sangerová napsala, cituji: "Eugenika ukazuje, že platíme a dokonce se podřizujeme diktátu rostoucí, nepřetržitě se rozmnožující třídy lidských bytostí, které se vůbec neměly narodit". Pokračovala, že "každý jednotlivý případ dědičné vady, každé deformované dítě, každá vrozeně poskvrněná lidská bytost přivedená na tento svět má nekonečný význam pro toho nebohého jedince, ale má sotva menší význam pro nás ostatní a pro všechny naše děti, které musí za tyto biologické a rasové chyby tak či onak platit. " Konec citace
[19]
V široce propagovaném veřejném projevu Margaret Sangerová prosazovala eliminaci celých tříd lidí, když prohlásila, že společnost musí "nechat dveře imigrace zavřené pro vstup určitých cizinců, o jejichž stavu je známo, že škodí výdrži rasy, jako jsou slabomyslní, idioti, blbci, šílenci, syfilitici, epileptici, kriminálníci, profesionální prostitutky a další z této třídy".
[20]
Margaret Sangerová také navrhovala, aby byli chudí, "blbci a nemorální" a další "podřadné typy" umístění do koncentračních táborů, kde by byli převychovávaní k tomu, co nazývala "lepším morálním chováním", tj. aby měli dostatek potratů. Dále napsala, cituji: "Domnívám se, že svět a téměř celá naše civilizace bude v příštích pětadvaceti letech záviset na jednoduchém, levném a bezpečném antikoncepčním prostředku, který se bude používat v chudinských slumech, džunglích a mezi těmi nejnevědomějšími lidmi. Ani to ale nebude stačit, protože se domnívám, že teď, okamžitě, by měla být provedená národní sterilizace některých dysgenických typů naší populace, které jsou podporované v rozmnožování a které by vymřely, kdyby je vláda neživila." Konec citace. Sangerová dále Napsala, cituji: "Ačkoli osobně věřím ve sterilizaci slabomyslných, šílených a syfilitických, nepodařilo se mi zjistit, že tato opatření jsou více než povrchní odstrašující prostředky, pokud jsou aplikovaná na neustále rostoucí proud neschopných. Eugenika bez kontroly porodnosti je domem postaveným na písku." Zvláště tvrdá byla Sangerová vůči černochům, cituji: "Masa černochů … zejména na Jihu se stále rozmnožuje bezstarostně a katastrofálně, což má za následek, že přírůstek mezi černochy, dokonce více než mezi bělochy, pochází z té části populace, která je nejméně inteligentní a schopná." Na jiném místě uvedla, že jejím záměrem bylo vyhubit všechny černochy v Americe, ale doufala, že tento záměr neodhalí, dokud nebude příliš pozdě.
[21]
New York Times se tato verze pravdy nelíbila, a tak redakce vytvořila vlastní historii Margaret Sangerové. V nekrologu za Sangerovou "Speciálně pro New York Times" napsali, že Sangerová pouze "usilovala o vytvoření rovnosti mezi pohlavími tím, že osvobodí ženy.".
[22]
Možná jsem pomalý, ale jestli tomu dobře rozumím, redaktoři New York Times nám říkají, že za A: vyvražděním všech černochů se ženy stanou svobodnými a za B: potratem všech plodů v Americe se ženy a muži zrovnoprávní. New York Times nás také informovaly, že Margaret se pouze snažila prezentovat "svůj názor, že plánování rodiny je základním lidským právem". Redaktoři se ale opomněli zamyslet nad "základním lidským právem" nás všech defektních žít své životy bez Margaretiné pomoci. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že New York Times zveřejnily oslavné nekrology téměř každé lidské zrůdy za posledních 100 let, pokud vím, téměř bez výjimky.
New York Time si všimly "neutuchajícího šarmu a přesvědčivého důvtipu" Sangerové, a upřesnily, že "nejednomu policistovi, který ji doprovázel na stanici, zčervenaly uši od jejích irských invektiv". Přitom opomněli zmínit, že to nevypovídá o šarmu a důvtipu, ale o nevymáchané puse. A její dobrý přítel a spolupracovník z Plánovaného rodičovství, doktor Alan Guttmacher, zjevně zapomínající na výše uvedené, tvrdil, že Sangerová "přesvědčila Ameriku a svět, že … početí je základní lidské právo". Guttmacher zapomněl zmínit, že vyhnout se sterilizaci a eutanazii, tedy právo na život, je možná ještě základnějším lidským právem. A aby toho všeho nebylo málo, elita prohlásila Margaret Sangerovou za "humanistku roku" a udělila jí cenu za "nejviditelnější přínos k obohacení života", aniž by přesně uvedla, čí život byl obohacen. Nebo jak.
Nicméně nedávno se objevila zpráva, že organizace Plánované rodičovství (PlannedParenthood), přinejmenším v New Yorku, odstraňuje jméno Sangerové z hlavičky kvůli jejím konečně na světlo vycházejícím názorům na eutanazii, pro nás všechny defektní.
[23]
John D. Rockefeller III.: Populační rada (1952-1960)
V trojdílném cyklu Utajení démoni Nacismu jsem velmi podrobně popisoval, jak Nacisté přijali aktivní opatření k očištění krevních linií a zlepšení stavu "nadřazené" árijské rasy, která daleko přesahovala vše, co si Margaret Sangerová představovala i ve svých nejtemnějších chvílích. Celý eugenický projekt upadl po Druhé světové válce do zatmění a jeho zastánci horlivě popírali, že by kdy měli na mysli něco takového jako Dachau, Osvětim a Bergen-Belsen. Přesto "kvalita" populace zůstala zájmem komunity zabývající se kontrolou populace a – pečlivě maskovaná – se časem opět vkrádala do jejich diskurzu. Zdá se, že růst populace vzbuzuje v bohatých lidech, kteří se cítí být nějakým způsobem ohrožení početnou chudinou, prvotní strach. Jak jinak si vysvětlit prozření, které zažil John D. Rockefeller III, vnuk ropného magnáta Johna D. Rockefellera a jeden z nejbohatších mužů světa, když se setkal s chudými masami rozvojového světa. John D. Rockefeller III. totiž podnikl po válce delší cesty do Asie a Afriky. Odjížděl s přesvědčením, že snahy Západu o zastavení toho, co považoval za nezadržitelný růst populace, musí mít přednost před hospodářským rozvojem. Jeho snaha získat pro svou novou vášeň kolegy z Rockefellerovy nadace ale ztroskotala. Většina z nich věřila, že západní technologie, zejména americké zemědělské know-how, umožní národům světa, aby se i nadále uživily samy. Odmítli jeho kontroverzní návrh vyvinout nové metody kontroly porodnosti a vyvážet je do rozvojového světa. Rockefeller, kterému byl odepřený přístup k rodinnému jmění, použil své vlastní peníze na založení Populační rady v roce 1952. Populační rada se tvářila jako neutrální vědecká organizace, a tak je tomu až dodnes, ale její účel byl v Rockefellerově mysli jasný. Kontrolovat růst světové populace. Přestože se jeho bratr Nelson obával negativního dopadu těchto okrajových aktivit na jeho vlastní politickou kariéru, rodina jako celek Rockefellerovo úsilí podporovala, i když není jasné, zda to bylo ze společného přesvědčení, nebo jen proto, aby mu pomohla najít sebe sama. Rodinný právník se vyjádřil takto: "Můj vlastní pocit je, že on [rozumějme Rockefeller III.] na to má čas a že jedna z věcí, kterou nejvíce potřebuje, je nějaká činnost, která ho zaměstná na plný úvazek pět dní v týdnu. Zdá se mi, že pokud na tom bude rok nebo dva svědomitě pracovat, mohl by do problému udělat zásadní průlom." Ve skutečnosti měl pracovat jako předseda další organizace s názvem Rada pro obyvatelstvo po celé následující čtvrtstoletí. Když například John D. Rockefeller III. v roce 1954 vypracoval návrh stanov takzvané Populační rady, zahrnul do nich odstavec vyzývající k podpoře výzkumu, aby "v každé sociální a ekonomické skupině měli rodiče, kteří jsou nadprůměrně inteligentní, kvalitní osobností a láskyplní, tendenci mít větší než průměrné rodiny". Thomas Parran, bývalý generální chirurg a jeden z mála katolíků v Rockefellerově okruhu, namítl, že "upřímně řečeno, důsledky tohoto opatření by mohly být snadno nesprávně pochopené jako nacistická filozofie nadřazené rasy". Tento odstavec byl v tichosti vypuštěný.
John D. Rockefeller III. se do své nové role prvního technokrata v oblasti kontroly populace na světě vrhl s téměř evangelickým zápalem. Shromáždil nejlepší mozky v oboru a další vycvičil, čímž vybudoval celosvětovou síť populačních expertů, kteří sdíleli jeho názory. Financoval výzkum s cílem najít jednodušší, spolehlivější a především trvalejší způsoby antikoncepce a sterilizace chudých. Založil regionální střediska pro demografické vzdělávání a výzkum v Bombaji (1957), Santiagu (1958) a Káhiře (1963) a národní střediska v mnoha zemích, která chápal jako odrazový můstek k zavedení plnohodnotných programů kontroly populace. Taková centra a odborníci, jak vysvětloval Frederick Osborn, Rockefellerova pravá ruka v Populační radě, "podněcovali uznání nebezpečí příliš rychlého růstu místní populace". To nepochybně ano, protože právě proto byla zřízená.
Postupem času se Rockefeller III. stále více zapojoval i do "akčních programů", poskytoval granty na nákup antikoncepčních prostředků i technický personál, který skutečně dohlížel na jejich distribuci v rozvojových zemích, Pomáhal zakládat národní programy plánování rodiny v Jižní Koreji, Malajsii, Hongkongu, na Cejlonu a jinde. Ale to nejdůležitější, co udělal, bylo, že za použití svých vlastních prostředků a prostředků podobně smýšlejících superbohatých lidí, tiše pracoval v zákulisí, a pomohl přesvědčit americkou federální vládu s jejími bezednými kapsami, aby se podepsala pod jeho program.
HughMoore: Populační akční výbor (1954)
John D. Rockefeller III. by ovšem neuspěl bez pomoci HughaMoora. Neodolatelný Moore měl také peníze, ale na rozdíl od "starých peněz" Rockefellerů je sám vydělal, když z nápadu na papírový kelímek vytvořil multimilionový výrobní koncern – Dixie Cup Company – jehož výrobek znal každý Američan. A Mooreovo prozření ohledně populace nepřišlo na velkém turné po Asii, ale zcela obyčejným způsobem – při čtení knihy.
Tou knihou byla Cesta k přežití (TheRoad to Survival), pekelně obsáhlý popis nebezpečí přelidnění, který napsal Wiliam Vogt, národní ředitel Federace plánovaného rodičovství v Americe. Když HughMoore četl, jak je růst populace "základní příčinou budoucích válek" a "šíření tyranie a komunismu", v hlavě se mu rozezněly poplašné zvony. HughMoore vděčí Wiliamu Vogtovi za to, že, cituji: "mě skutečně probudil", a tehdy se HughMoore rozhodl, že se bude zabývat pouze populací. Založil Populační akční výbor a vyzval k okamžité mobilizaci proti hrozící krizi. "Kdo z nás," křičel HughMoore na schůzích, "přijde s plánem, jak zažehnout požár?" Podle jeho životopisce Lawrence Leadera byly Moorovy "metody často záměrně navržené tak, aby podnítily kontroverzi a tím upoutaly pozornost veřejnosti. Čas běží, lidé se musí postavit čelem k syrovým faktům. Varování by mělo být vykřičeno ze střech," hřímal HughMoore. Moore věřil, že lidé potřebují mít strach, skutečný strach, aby si uvědomili katastrofu, která se před nimi rýsuje. A jak lépe je vyděsit než obrazem bomby a řečmi o výbuchu.
Bomba srovnala se zemí Hirošimu a Nagasaki. Na začátku padesátých let ji měli i Sověti a studená válka byla v plném proudu. Amerika se děsila při pomyšlení na bomby. Jejich výbušná síla se už nevyjadřovala v tunách, ale v megatunách – připravených zničit svět. HughMoore si na tyto obavy záměrně zahrál brožurou nazvanou Populační bomba, kterou rozeslal tisícovce vedoucích představitelů podnikatelské sféry a profesí. Prohlašoval v ní, že "dnes hrozí, že populační bomba způsobí výbuch stejně ničivý a nebezpečný jako výbuch atomu a že bude mít stejný vliv na vyhlídky na pokrok nebo katastrofu, válku nebo mír". Nadcházející "populační exploze" by byla matkou všech katastrof, vedla by k rozsáhlému hladomoru a drtivým daňovým sazbám, k šíření komunismu a válečné pohromě, plus ke všem dalším myslitelným ekologickým a sociálním neduhům mezi tím. To vše bylo napsané způsobem, který Moorův životopisec LawrenceLader označil za "bičující frazeologii, která uhranula spící veřejnost". V touze přesvědčit ostatní o správnosti své věci, HughMoore nafoukl budoucí počty lidí, aby ospravedlnil svůj radikální plán na omezení lidské plodnosti. Tento humbuk nebyl nikde patrnější než na obálce brožury. Byla na ní kresba světa překypujícího lidstvem, kde na všech kontinentech jsou jenom místa, na kterých se dá jen postavit. (Afrika, která už byla hlavním cílem regulátorů populace, byla v popředí a uprostřed.) Ze severního pólu vycházela zapálená rozbuška. Nůžky s dlouhými ostrými čepelemi byly připravené ji odstřihnout. Nůžky byly označené nápisem "kontrola populace".
Mýtus o populační bombě roste
Během následujících 15 let HughMoore rozeslal zdarma stovky tisíc výtisků brožury všem skupinám politiků, pedagogů, úředníků, novinářů a vlivných lidí, na které si vzpomněl. Tento neúnavný propagátor učinil z "populační bomby" metaforu soudného dne. Do povědomí většiny Američanů vryl obraz hřibovitých mraků lidí, kteří se v neomezeném šílenství rozmnožování valí z povrchu planety. Mnohé přesvědčil, že "kontrola populace" zastaví šíření komunismu. A zaujal mladého odborníka na motýly Paula Ehrlicha, který později požádal o zapůjčení názvu pro svou vlastní knihu o nebezpečí přelidnění. Právě s tímto Paulem a Anne Ehrlichovými napsal knihu pozdější hlavní poradce prezidenta Baracka Obamy, doktor John Holdren. Ten to samozřejmě popírá, ale byl spoluautorem této knihy o depopulaci planety. A tento člověk se stal za 30 let hlavním poradcem exprezidenta Baracka Obamy. Hezky se nám to spojuje, ale k Johnu Holdrenovi samozřejmě dojdu zvlášť. Tady to zmiňuju jen proto, abychom si dali tyto věci do souvislostí.
John D. Rockefeller III. byl jedním z prvních, kdo obdržel výtisk Populační bomby spolu s vysvětlujícím dopisem od HughaMoora, cituji část dopisu: "Nezajímají nás především sociologické nebo humanitární aspekty kontroly porodnosti," napsal Moore, "zajímá nás, jak komunisté využívají hladové lidi ve svém úsilí o dobytí země." Rockefeller a jeho okolí byli předvídatelně pohoršení Moorovým hrubým stylem i jeho alarmistickou rétorikou. Frederick Osborn se obával, že Mooreova "technika z Madison Avenue" by mohla "vrátit hnutí [za kontrolu populace] o deset let zpět", a naléhal, aby byla distribuce brožury zastavená. Málomluvný a vědecky založený Rockefeller se obával, že výrazy jako populační exploze a populační bomba by mohly vytvořit atmosféru paniky. Člověk skoro slyší Moora, jak se směje, protože právě paniku se snažil vyvolat.
Bleskový útok na média (1961)
Ačkoli John D. Rockefeller III. byl už delší dobu přesvědčený o tom, že federální vláda Spojených Států se musí zapojit do kontroly populace, byl to právě upřímný HughMoore, kdo mu připravil půdu. Když prezident Dwight Eisenhower jmenoval jeho starého přítele Williama Drapera předsedou výboru pro studium zahraniční pomoci, HughMoore se chopil své šance. Nasytil tohoto finančníka z Wall Streetu Williama Drapera a další členy výboru materiály o nebezpečí přelidnění a tvrdil, že ekonomická pomoc je populačním růstem znehodnocená. Když Draperova zpráva v roce 1959 vyšla, byla to první oficiální vládní zpráva, která podporovala kontrolu populace.
V roce 1961, kdy americký Kongres zvažoval návrh zákona o velké zahraniční pomoci, zahájil HughMoore reklamní kampaň v New York Times, Wall Street Journal, Washington Post a časopise Time. Mezi prvními inzeráty byly dvě výzvy, jejichž cílem bylo postavit prvního katolického prezidenta země, který předtím Draperovu zprávu odmítl, "na pranýř", jak se HughMoore vyjádřil. Celostránkové inzeráty nesly titulek "Výzva prezidentu Kennedymu" a vyzývaly federální vládu, aby se zabývala "populační explozí". William Draper se na Mooreovo naléhání vrátil do Washingtonu a podnikl v této věci lobbistickou kampaň jako jeden muž. Spolu s Rockefellerem a jeho kolegy, kteří také pracovali v zákulisí na podpoře federálního zásahu, se tito bohatí muži chystali vnutit svou vůli americkému Kongresu. Ten by následně vnutil svou vůli světu.
Použití ekonomického biče (60. léta)
Americký zákon o zahraniční pomoci z roku 1961 představoval radikální odklon od dřívějších představ o zahraniční pomoci, jako bylo nasycení hladových nebo vyzbrojení amerických spojenců, protože za základní cíl považoval kontrolu populace:
Americký kongres prohlásil, že osobní svobody, ekonomická prosperita a bezpečnost lidu Spojených států se nejlépe udržují a posilují ve společenství národů, které … spolupracují na moudrém využívání omezených světových zdrojů v otevřeném a spravedlivém mezinárodním ekonomickém systému. Rozvojová pomoc … se soustředí do zemí, které tuto pomoc využívají nejefektivněji. Prezident hodnotí závazky a pokrok zemí … s využitím kritérií, včetně … kontroly populačního růstu.
Důsledkem této formulace bylo zakotvení dvou základních přesvědčení hnutí za kontrolu populace v americkém právu, a sice že populační růst je otázkou národní bezpečnosti a že zahraniční pomoc by měla být poskytovaná především zemím, které jej kontrolují. Následné ustanovení zákona je ještě radikálnější, neboť do války proti lidem zapojuje všechny programy americké pomoci, od vzdělávání a zdravotnictví až po rozvoj venkova a kontrolu nemocí:
Všechny vhodné činnosti, navržené k financování podle této kapitoly Integrace programů pomoci, budou zaměřené na budování motivace pro menší rodiny prostřednictvím úpravy ekonomických a sociálních podmínek podporujících touhu po velkých rodinách, a to v programech, jako je školní a mimoškolní vzdělávání, výživa, kontrola nemocí, zdravotní služby pro matky a děti, zlepšení postavení a zaměstnanosti žen, zemědělská výroba, rozvoj venkova a pomoc chudým městům, a prostřednictvím programů komunitního rozvoje.
Důvod zahraniční pomoci
Ti, kdo si mysleli, že cílem zahraniční pomoci Spojených Států bylo především nasytit hladové, snížit výskyt nemocí nebo podpořit hospodářský rozvoj, se mýlili. Správným cílem veškeré zahraniční pomoci nebylo podle tohoto i pozdějších zákonů nic jiného než snižování porodnosti. Vlády, které chtěly získat přístup k americké zahraniční pomoci, musely nejen souhlasit s tím, že budou "kontrolovat růst své populace", ale také přijmout programy vědomě zaměřené na zmenšování počtu rodin a snižování porodnosti. Americký návrh zákona z roku 1961 byl nejhorším sociálním inženýrstvím maoistického typu, ale umírnění a konzervativní američtí politici pro něj většinou hlasovali, protože byli přesvědčení HughemMoorem, Williamem Draperem a dalšími, že zastavením rození dětí zastavují šíření komunismu.
Memorandum 200 o studiu národní bezpečnosti Henryho Kissingera (1974)
Tohle všechno přímo vedlo k k Memorandu 200 o studiu národní bezpečnosti Henryho Kissingera z roku 1974, krutě agresivnímu plánu, jehož cílem bylo zabránit, zřejmě téměř za každou cenu, obyvatelstvu nezápadních zemí mít děti.
[30][31][32]
Toto memorandum 200 o studiu národní bezpečnosti je absolutně a naprosto klíčové, proto považuji za stěžejní a důležité vám ho teď představit. Toto memorandum se dotýká motivace amerického financování kontroly světové populace, a proto je znalost tohoto memoranda naprosto klíčová pro pochopení toho, proč Spojené Státy nadále vynakládají miliony dolarů z daní, aby zabránily rodinám v rozvojovém světě mít děti. Memorandum 200 pro studii národní bezpečnosti bylo sepsané v roce 1974 pod vedením ministra zahraničí Henryho Kissingera. Protipopulační aspekt americké zahraniční politiky byl ve skutečnosti už v plném proudu, když byla v roce 1961 založená Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID), ke které se vypravím ve speciální kapitole. Toto memorandum pouze doplnilo otázku národní bezpečnosti jako další zdůvodnění. Toto memorandum spojovalo rychlý růst populace v rozvojových oblastech světa s občanskými nepokoji a dalšími narušeními. Argumentovalo tím, že takové nepokoje povedou k přerušení toku strategických nerostných surovin a dalších materiálů do Spojených států, a budou tak představovat hrozbu pro národní bezpečnost. Ve třetí kapitole dokumentu tohoto memoranda se uvádí, cituji: "Ekonomika Spojených Států bude potřebovat velké a stále větší množství nerostných surovin ze zahraničí, zejména z méně rozvinutých zemí. Tato skutečnost dává Spojeným státům zvýšený zájem na politické, hospodářské a sociální stabilitě dodavatelských zemí. Všude tam, kde snížení populačních tlaků prostřednictvím snížení porodnosti může zvýšit vyhlídky na takovou stabilitu, se populační politika stává relevantní pro dodávky surovin a pro hospodářské zájmy Spojených států." Konec citace.
Nikdy by nebylo od věci, aby si všichni lidé v rozvojových zemích uvědomili skutečnou motivaci, která stojí za takzvanou populační pomocí Spojených Států a USAID. Proto Toto memorandum varuje před nebezpečím, že vedoucí představitelé méně rozvinutých zemí, cituji: "budou vnímat tlak rozvinutých zemí na plánování rodiny jako formu ekonomického nebo rasového imperialismu". Konec citace.
Toto memorandum se opíralo o statistiky, které byly pochybné už v té době, ale historie ukázala, že byly velmi nepřesné. V části věnované populačním prognózám toto memorandum uvádí, že, cituji: "pokud by se současná míra porodnosti nezměnila, vzrostl by počet obyvatel v roku 1974 ze 3,9 miliard na 7,8 miliard v roce 2000, a do roku 2075 by se zvýšil na teoretických 103 miliard." Konec citace. I takzvaná střední varianta předpokládala, že světová populace dosáhne do roku 2000 6,4 miliard a do roku 2100 12 miliard.
Nejkritičtější je, že Toto memorandum předpokládalo, že tempo růstu světové populace se bude zvyšovat. Ve skutečnosti se v době vzniku dokumentu začalo snižovat. Tempo růstu světové populace se dramaticky zpomalilo z 2,07 % ročně v období mezi lety 1966 až 1970 na 1,33 % ročně v letech 1996 až 2000. Vyspělé země světa, zejména Spojené státy, Kanada, Švédsko, Dánsko nebo Japonsko, vynaložily za posledních třicet let na programy kontroly populace více než 100 miliard dolarů. Poznali jsme, že pouhá opatření na kontrolu populace nevedou k míru a stabilitě, což byl mimochodem hlavní cíl nastíněný v tomto memorandu, ale k odporu a větší chudobě. Dopady tohoto memoranda na muže, ženy a rodiny v rozvojovém světě jsou zničující. Obyvatelé méně rozvinutých zemí volají po základní zdravotní péči, elektrifikaci venkova, lepších silnicích, čisté pitné vodě a hygienických zařízeních a lepší zemědělské technice. Tragické je, že o tyto základní potřeby žádají už léta. Místo toho Spojené Státy nadále posílají peníze, aby se jejich počet snížil. Tohle je ta úžasná a skvělá pomoc Spojených Států. Jednak klestí cestu pro drancování jejich korporacemi v zemích rozvojového světa, a jednak peníze, které jako posílají lidem v tomto světě, jsou ve větší míře peníze na plánované rodičovství a kontrolu populace.
Závěr
To je pro tento díl všechno, co uslyšíte v díle druhém? Podívám se na projekt 100000, kdy byli vojáci s nízkým IQ 60 až 65 poslaní do války ve Vietnamu, kde masově umírali, a zpátky se jich vrátilo jen několik. To byl jeden z nejbestiálnějších projektů někdejšího ministra obrany Roberta McNamary sledující stopu eugeniky, jak se jednoduše zbavit těch nejneschopnějších blbců, jak by pyšně pronesla Margaret Sangerová. Podíváme se na ohromné depopulační plány americké agentury pro mezinárodní rozvoj USAID s doktorem ReimertemRavenholtem, šéfem úřadu pro populaci. Podíváme se na sterilizaci dvou set tisíc žen na Haiti a tří set tisíců žen v Peru. Tyto dva masivní sterilizační programy proběhly v 90 letech. Amerika ale také sterilizovala původní indiánské obyvatelstvo, i na to se podíváme. Potom se zaměřím na Světovou zdravotní organizaci WHO, která prováděla masovou sterilizaci žen v rozvojovém světě pomocí vakcín proti tetanu a dětské obrně. To zahrnovalo podle odhadů kolem 130 milionů žen v zemích Třetího světa. Hitler byl proti WHO žabař. Podíváme se na důkazy v Keni, Sýrii, Pákistánu, na Filipínách, v Madagaskaru, v Peru nebo Nigérii, kde úřadoval Pfizer s jejich lékem Provan. Podíváme se také na selektivně smrtící zbraně v rámci biologické války. Elity si vyberou nějakou rasu nebo etnikum, a nebo skupinu či jednotlivce, a na toho personalizují biologickou zbraň díky vzorku DNA, která nezanechá žádné stopy. To se týká takzvaného biohackingu, tedy hackování naší DNA.