Druhý díl se zaměřuje na analýzu Breivikova manifestu a videa, které zanechal před masakrem, a na to, co tyto dokumenty naznačují ohledně jeho pachatelství. Dále zkoumá podobnosti mezi Breivikovým modus operandi a útoky organizace Al-Káida a Timothyho McVeigha v oklahomském atentátu. Pořad se také zabývá trvalou strategií zvyšování napětí ve společnosti, kterou lze vidět v Breivikově chování, a zkoumá jeho finanční zázemí a případné spolupracovníky. Pořad se dotýká i tématu řádu 777, který zmiňuje Breivik v manifestu, a jeho spojení s organizací Far West LLC a mezinárodním obchodem se zbraněmi za drogy. Pořad se zaměřuje na to, kdo může stát za systémovou destabilizací, a diskutuje o možnosti zapojení globálních stínových elit. Závěr se pak věnuje Breivikovu vězení a jeho budoucnosti.
Úvod
Předtím, než se vypravíme na další pátrání kolem Breivikovy Kauzy v širší perspektivě, zrekapituluju stručně, co jsme slyšeli v minulém prvním díle. Po úvodu Norska, jako do určité míry rovnostářské a homogenní země jsem začal čím jiným než rodinou Anderse Breivika a jeho dospíváním a hledáním místa ve společnosti. Podíval jsem se také na Breivikův téměř týdenní pobyt v Praze, ve které hledal možnost, jak si na černém trhu zakoupit zbraně. To se mu v Praze nepodařilo. Pokračoval jsem roky před masakrem, kdy si Breivik pronajal statek, a začal si objednávat jednak zbraně a jednak součásti na výrobu bomby. A byl tu osudový černý pátek 22 července, kdy Anders Breivik nejprve odpálil bombu před norskou vládní budovou v Oslu, kde zahynulo celkem 8 lidí, a pak postřílel 69 lidí na ostrově Utoya. Dohromady zemřelo jeho rukou 77 osob. Pak jsem pokračoval hodinami po masakru, kdy byl Anders Breivik vyslýchaný policisty. Po téměř roce následoval desetitýdenní soud, který v podstatě jen shrnoval to, co už víme. Pak už jsem se pustil do dalšího rozboru v rámci hodnocení toho, co vlastně znamená hluboká událost. Můžeme útok Anderse Breivika hodnotit jako hlubokou událost? Volně jsem navazoval na mé jiné předchozí pořady, například Psychologie Deep State, Tálibán a Al-Káida nebo Drogy a CIA, ve kterých jsem tuto otázku hlubokých systémových událostí řešil. Minule jem hluboké události řešil i z pozice sítě Gladio. Síť Gladio byla totiž byla původně organizovaná aliancí NATO jako potenciální odpor v případě sovětské okupace západní Evropy. Potom jsem načrtl základní otázky kolem útoku 22 července 2011. Byl klíčem k tomuto útoku člověk, osoba Anderse Breivika, nebo samotná událost?
Manifest a video: Zasazené stopy pro Breivikovu legendu
Jen několik hodin před odpálením bomby poslal Breivik tisícovce adresátů e-mailem patnáctisetstránkový manifest s názvem "2083: Evropská deklarace nezávislosti". V tomto manifestu uvedl, že jsme ve válce s muslimy a multikulturalismem a že masakr táborníků měl být výzvou k probuzení. Manifest byl plný bojovných řečí, poskládaných z jeho oblíbených webových stránek, o nutnosti zachránit západní civilizaci před dobytím islámem.
Ve skutečnosti však muslimové nebyli hlavním cílem Breivikovy války. Hlavními nepřáteli Breivikova templářského řádu byly kulturní marxismus, multikulturalismus a kulturní elity, které kolaborovaly s islamizací Západu. V Breivikově manifestu mě zaujal jeden výrok. V něm tvrdil, že se k pravicovému aktivismu obrátil v roce 1999, když NATO s norskou účastí bombardovalo "naše srbské bratry". Měli bychom vědět, že právě Norsko bylo jedním ze zakládajících členů NATO v roce 1949. V té době se mělo za to, že hlavním účelem NATO bylo čelit vojenské hrozbě ze strany Sovětského Svazu. Norsko a Rusko už dříve vedly územní spory na dálném severu a Rusko od té doby zvýšilo svou vojenskou přítomnost v regionu. V zájmu Norska je, aby se proti vlivu Ruska NATO postavilo a udrželo tak vojenskou rovnováhu v regionu. Dlouhodobé zapojení Norska do NATO mělo na zemi zjevně silný vliv. Koneckonců to dosvědčuje i bývalý norský premiér JensStoltenberg, který je dnes šéfem NATO. Breivik viděl v srbských válečných zločincích bratry ve zbrani ve svém křížovém tažení proti islámu: "Bylo naprosto nepřijatelné, jak americké a západoevropské režimy bombardovaly naše srbské bratry. Chtěli pouze vyhnat islám tím, že albánské muslimy deportují zpět do Albánie."
Hlubší průzkum Breivikova manifestu ukazuje, že Breivik byl podivně posedlý Balkánem. Při hledání slova "Kosovo" se objeví 143 shod, "Srbsko" dává 341 shod, "Bosna" 343 a "Albánie" 208 shod. Jde o kontakty Anderse Breivika se srbským bývalým velitelem srbské polovojenské jednotky známé jako Arkanovi tygři, a později jako Rudé barety, která zahájila etnické čistky v Bosně. Tím velitelem byl Milorad Ulemek. K němu se ještě vrátím v konkrétní kapitole. Je to záležitost, kterou jsem chtěl původně vpravit do mé pětidílné série pořadu Válka proti Jugoslávii, ale protože už to bylo i tak dlouhé, nechal jsem si to bokem. A dobře jsem udělal, protože tato kapitola Balkánu se perfektně hodí do stop podsvětí mezinárodního zločinu kolem Anderse Breivika. Nicméně vazby na Balkán jsou v manifestu připisovaném Breivikovy více než patrné.
Breivik také nahrál na YouTube dvanáctiminutové video, které s propagandistickou jednoduchostí odhalovalo, co se v Evropě chystá: muslimská invaze. Odhlédnuto od masakru, který Andres Breivik rozpoutal, se jeho slova z roku 2011 ukázala prorocká. Obrovská migrační krize vypukla o 4 roky později, v roce 2015. Odkud měl Anders Breivik tak včasné informace nejen o blížící se migrační krizi, ale zejména o lidech, kteří této krizi otvírali dveře dokořán?
Na Anderse Breivika jako člověka je třeba pohlížet jako na nespolehlivého a na každé jeho prohlášení se dívat s největším podezřením. Přesto si jeho rozsáhlá autodokumentace – čímž mám na mysli internetový manifest, video a facebookovou stránku, které jsou mu připisované – zaslouží pečlivé posouzení bez ohledu na autorství, zejména ve světle pozdějších výpovědí, které měl údajně učinit před norskou policií. A tady můžeme říci, že ať už je pravda o Breivikovi jakákoli, autodokumentace ukazuje na vazby vedoucí nakonec do stínového podsvětí obchodníků se zbraněmi a drogami, které možná podporovalo i al-Káidu.
Po denících Lee Harveyho Oswalda a SirhanaSirhana je mimořádně běžné, že hluboké události s velkou publicitou doprovází taková autodokumentace. Poněkud podobně jako Anders Breivik po sobě LeeHarvy Oswald zanechal dědictví autodokumentů, ze kterých se některé ukázaly být jako stvořené pro televizi po atentátu. Kromě deníku a rozsáhlých politických rukopisů k nim patřila i audio-videokazeta, na které se podílel bývalý armádní expert na psychologickou válku a na které vyložil své údajné politické přesvědčení. Přesto jsou rozdíly poučné. Oswaldovuautodokumentaci jeho údajné levicové identity lze zpětně považovat za falešnou a pravděpodobně za součást snahy FBI a CIA zdiskreditovat Výbor pro fair play na Kubě, do kterého se Oswald snažil proniknout. Breivikovo video podle všeho vyjadřuje jeho skutečné přesvědčení, i když za chvíli budu tvrdit, že většinu videa mohl připravit někdo jiný. Na rozdíl od Breivikova videa ale bylo zavádějící Oswaldovo audio-video po atentátu na Johna Kennedyho hojně vysílané v rámci propagandistické kampaně, která ho popisovala jako levičáka. Breivikovo video bylo oproti tomu bagatelizované a skutečně zmizelo z mnoha, ne-li většiny webových stránek, kde bylo původně zveřejněné.
To mi naznačuje, že Breivikovo video mělo za cíl využít publicity způsobené jeho činy, ale že skupina, která za touto snahou stála, nebyla součástí hlavního proudu západní společnosti a v současné době není podporovaná těmi, kdo mají na starosti hlavní média. Krátce naznačím, že bylo určené především jinému publiku: světu uražených, kteří na internetu nacházejí odlehčení pro své rozhořčení.
Co Breivikovo video naznačuje? Že Breivik nejednal sám
Obsah i autorství Breivikova videa zůstávají velmi záhadné. Co se zdá být poměrně jasné, je to, že to video nesestavil a neřídil sám Breivik.
Důkazy o pluralitním autorství videa jsou interní. Téměř celé video se zdá být zrychlenou verzí textově náročné sekvence snímků, možná původně prezentace slideshow o templářských rytířích a jejich souputnících. Je zřejmé, že přípravě a prezentaci tohoto textu bylo věnované hodně práce. Na jedné stránce obrazovky je totiž někdy až kolem dvaceti řádků textu, ze kterých se v čase, který je jim vyhrazený, než video přeskočí na další řádky, nedá přečíst, byť zrychleně, více než asi čtyři nebo pět řádků. Prostě to nestihneme přečíst.
Jinak je video profesionální kvality, rozhodně nejde o domácí film. Jedním ze stylistických rysů, které jej sjednocují, je stálý předvídatelný rytmus tří nebo čtyřvteřinových časových úseků, které jsou každému snímku vyhrazené. Tento rytmus je náhle přerušený na samém konci, kdy se objeví tři fotografie samotného Breivika. První dvě jsou prezentované velmi rychle, zcela mimo rytmickou prezentaci ve zbytku videa.
Několik osob pracující ve zpravodajské komunitě naznačilo podezření, že ten, kdo Breivikovy fotografie na konec videa přidal, a možná to byl dokonce sám Breivik, nebyl původním kameramanem ani tvůrcem slideshow. Místo toho to byl někdo s jiným stylem, citlivostí a účelem. (Nepřekvapilo by mě, kdybych se dozvěděl, že mezi částmi videa s diapozitivy a Breivikem jsou i další znatelné a dokonce měřitelné rozdíly, například co se týče stínů světla).
Ten, kdo video a manifest rozeslal e-mailem těsně před útoky, si byl nejspíš vědomý chystaných masakrů. A pokud je autorů videa více než jeden, pak Anders Breivik s největší pravděpodobností nejednal sám. Zveřejnění obou dokumentů je totiž třeba považovat za nedílnou, spíše podstatnou součást události 22. července 2011, ba dokonce za její smysl. Krátce budu tvrdit, že jejím cílem nebylo jen zabíjení, ale i publicita: vyvolat zvýšenou diskusi o problémech a propagátorech protidžihádu.
Stejné rysy modus operandi: Al-Káida, oklahomský atentát a Breivik
Všeobecně se uvádí, že Breivik 22. července 2011 použil stejný modus operandi bombového útoku jako v Oklahoma City v roce 1995, a v podzemních garážích Světového obchodního centra v roce 1993. Bombu s dusičnanem amonným ukrytou v zaparkovaném vozidle. Pro ty zvás, kteří neznají základ oklahomského atentátu, šlo o to, že TimothyMcVeigh v rámci protivládního protestu zaparkoval náklaďák s bombou před federální budovou a zavraždil 168 lidí. Stejný modus operandi, tedy bomby ukryté ve vozidle, byl provedený v podzemních garážích Světového obchodního centra v roce 1993. Jak napsal Andrew Gumbel v článku pro Los Angeles Times:
"Anders Breivik se zřejmě více než jen inspiroval americkými předchůdci, jako byl TimothyMcVeigh, atentátník z Oklahoma City: Materiály, které použil, způsob, jakým své útoky naplánoval a provedl, a jeho vlastní texty naznačují, že byl hluboce obeznámený s činy některých známých politických vrahů na této straně Atlantiku. Anders Breivik vlastnil poloautomat Glock, stejnou zbraň, jakou měl u sebe TimothyMcVeigh, když ho 90 minut po bombovém útoku v Oklahomě v dubnu 1995 zatkla dálniční policie s ostřížím zrakem. Breivik vlastnil také útočnou pušku Ruger ráže .223, stejně jako TimothyMcVeigh."
Mohl si Anders Breivik docela sám osvojit dovednosti k výrobě úspěšné bomby s dusičnanem amonným? Existují ale silné indicie, že atentátníci na Světové obchodní centrum z roku 1993 a jeden ze dvou známých atentátníků z Oklahoma City z roku 1995 TimMcVeigh a TerryNichols, prošli výcvikem v zahraničí, pravděpodobně od Al-Káidy.
Slovy Dany Rohrabachera, předsedy výboru pro mezinárodní vztahy Sněmovny reprezentantů:
"Zdá se, že Nicholsovy teroristické dovednosti vzrostly během pobytu na Filipínách. Zpočátku byl neúspěšným výrobcem bomb. Podle svědectví Michaela Fortiera, TerryNichols a TimothyMcVeigh neuspěli, když testovali výbušné zařízení v arizonské poušti pouhých šest měsíců předtím, než odpálili bombu v budově Murrah. Po Nicholsově poslední cestě na Filipíny byli s TimothymMcVeighem plně schopní vyrobit surovou, ale smrtící bombu, která byla použitá ke zničení federální budovy Murrah."
Dany Rohrabacher se také zabýval zjevnými vazbami na Filipínách mezi TerryNicholsem a RamzimYousefem, který byl napojený na Al-Káidu jako strůjce bombového útoku na Světové obchodní centrum v roce 1993. RamziYousef byl blízkým spolupracovníkem a příbuzným ChálidaŠeika Mohammeda, o kterém se tvrdí, že byl hlavním strůjcem útoku al-Káidy z 11. září 2001. Podle badatele J. M. Bergera a dalších "se v listopadu 1994 TerryNichols a RamziYousef oba pohybovali v areálu stejného vysokoškolského kampusu",Southwestern University ve filipínském městě Cebu, kde působila islamistická buňka. Později si každý z nich rezervoval letenku stejné letecké společnosti.
Stojí za to připomenout, že při bombovém útoku na Světové obchodní centrum v roce 1993 byli útočníci vycvičení členem al-KáidyAlím Mohamedem, který byl téměř jistě dvojitým agentem pracujícím také pro americké zdroje. Tentýž školitel Alí Mohamed vedl, řečeno slovy zprávy Komise pro 11. září, útok na americké velvyslanectví v roce 1998 a mohl vycvičit i únosce z 11. září.
Trvalá strategie zvyšování napětí ve společnosti
Tato návaznost naznačuje, že všechny tyto americké násilné incidenty mohly být součástí trvalé strategie napětí. Tato trvalá strategie napětí má za cíl destabilizovat společnost jako prostředek ospravedlnění stále rostoucích rozpočtů pro bezpečnostní složky, armádu, vojenské rozpočty a hlavně zavádět nové zákony pro postupnou totální kontrolu obyvatel šmírováním vládních institucí. Ve svých pořadech jsem se mnohokrát věnoval otázkám, zda bychom měli útok z 11. září považovat za součást pokračující tradice "vykonstruovaných" hlubokých událostí. V tomto kontextu bych rád použil termín "inženýrské", protože to paradoxně mnohé vysvětluje. Tento termín "inženýrské" se totiž vyskytuje v jednom dokumentu americké armády, ve kterém se uvádí: "Inženýrské provedení série provokací, které by ospravedlnily vojenskou intervenci, je proveditelné a mohlo by být realizované s dostupnými zdroji." Už nám to dochází? Zpravodajské a armádní složky provádějí dlouhodobou strategii zvyšování napětí ve společnosti. Je to uvedené přímo v tomto armádním dokumentu.
Skutečnost, že Anders Breivik napodoboval TimothyMcVeigha, nedokazuje, že byli součástí stejné organizace. Je možné, že Anders Breivik napodoboval TimothyMcVeigha vědomě, jako způsob, jak zvýšit a odstínit auru tajemna, kterou kolem svých činů pěstoval. Nebo chcete-li jako určitý druh pocty TimothyMcVeighovi, spolu s Unabomberem Tedem Kaczynskym a dalšími, které budu brzy jmenovat. Vedle toho budu ale také tvrdit, že Anders Breivik mohl být skutečně spjatý s prostředím obchodu se zbraněmi a drogami, které lze vnímat i v pozadí Oklahoma City a Al-Káidy. Neboť Al-Káida, navzdory podivnému popírání ve zprávě Komise z 11. září, byla téměř jistě organizací obchodující s drogami a podporovanou drogami.
Breivikovy finance naznačují, že nejednal sám
Breivikovy podstrčené indicie o jeho financích také záhadně ukazují na mezinárodní vazby, které přesahují rámec toho, co bylo potřeba pro samotný 22. červenec 2011. V tomto případě záhadu jeho financí posiluje důkaz, který se dozvídáme nezávisle na norské policii: totiž že v roce 2007, kdy vykazoval jen malé zdanitelné příjmy, byl na Breivikův bankovní účet záhadně vložený ekvivalent 115000 dolarů. Tato důležitá stopa, která nepochází od samotného Anderse Breivika, se vztahuje k době, kdy "vládní záznamy naznačují, že jeho první pokusy o podnikání byly neúspěšné. Už jsem hovořil o společnosti City Group, přes kterou vyráběl napodobeniny a rekvizity vysokoškolských diplomů, a práci pro něj dělal jeden člověk z Indonésie. Peníze prali přes offshorové daňové ráje v rámci ostrovů Bahamy nebo Svatého Vincence, ale také Antiguu. Ta byla ze všech nejzajímavější, dostanu se k ní za chvíli.
Anders Breivik sám údajně prohloubil tajemství, které se za údajným "samotářem" skrývá. Policii prý vysvětlil, že na financování svých teroristických útoků měl desetkrát tolik peněz, konkrétně šest milionů norských korun, asi 1,1 milionu dolarů. Jeho právník GeirLippestad dodal, že jeho plánování zahrnovalo také rozsáhlé cestování:
"Anders Breivik cestoval po mnoha zemích Evropy, autem, trajektem i letadlem," řekl GeirLippestad. Tyto státy odpovídají některým státům uvedeným v Breivikově takzvaném manifestu, který opakovaně zmiňoval během výslechů. Podle LippestadaBreivikovo cestování přímo souviselo s plánováním útoků, které bylo nejintenzivnější v posledních letech. Setkával se s neznámým počtem lidí, kteří mu pomáhali získávat materiály, a vysvětlil také, že většina vybavení pocházelo ze zahraničí. Při dřívějších výsleších Anders Breivik vysvětlil, že na financování teroristických útoků měl šest milionů norských korun.
Ještě sugestivnějším vodítkem k tomuto skrytému finančnímu rozměru bylo prohlášení připojené k Breivikovu manifestu, ve kterém Anders Breivik tvrdil, že popisuje své nepravidelné obchodní a bankovní aktivity.
Mezi lety 2005 až 2007 byl Anders Breivik jednatelem společnosti E-Commerce Group AS. Byla to zčásti investiční společnost, zčásti obchodní, outsourcingová společnost. Andres Breivik přeměnil ABB ENK na obchodní akciovou společnost. Měla celkem 7 zaměstnanců. 3 v Norsku, 1 v Rusku, 1 v Indonésii, 1 v Rumunsku, 1 ve Spojených Státech. Zabývala se distribucí outsourcingových služeb zahraničním společnostem, prodejem softwarových a programových řešení. Většinou práce na částečný úvazek s denním obchodováním jako akcie, opce, měny nebo komodity.
Jednalo se samozřejmě o zástěrku, nebo dojnou krávu, s cílem financovat vojenské operace související s takzvaným odbojem nebo osvobozením. Společnost byla úspěšná, přestože většina finančních prostředků směřovala přes karibskou dceřinou společnost (se základnou na Antigui, tedy v místě, kam evropské země nemají přístup): BrentwoodSolutions Limited s bankovními účty v dalších karibských zemích a ve východní Evropě, například v Lotyšsku a Estonsku. Skupina E-Commerce Group byla ukončená v roce 2007, zatímco většina finančních prostředků byla nasměrovaná neortodoxním způsobem do Norska, které bylo k dispozici pro nadcházející intelektuální a následnou provozní fázi.
Antigua, tento malý ostrov v Karibiku, byla známá svými zkorumpovanými bankami s napojením na zpravodajské služby. V 80. letech ji například využívala naše legendární banka zločinců, kterou jsem probíral v mnohých mých pořadech, Bank ofCredit and Commerce International, a také Antiguu využívali izraelští agenti k nezákonnému prodeji zbraní medellínskému kokainovému kartelu v Kolumbii. Někteří v této narážce Breivika na Antiguu, v jeho manifestu zapřísáhlého sionisty, spatřovali možnou narážku na Izrael. Stejní lidé poukázali na článek BarryhoRubina v Jerusalem Post z 31. července, ve kterém tvrdil, že mládežnický tábor Utoya, na který Breivik zaútočil, a který mimochodem nacvičoval způsoby, jak prolomit izraelskou blokádu Gazy, se zabýval něčím, co bylo v podstatě protiteroristickým programem. A konečně někteří poukázali na rostoucí vazby mezi pravicovými stranami Izraele a dříve antisemitskými pravicovými stranami, které Anders Breivik ve svém manifestu vychvaloval.
V tomto článku neargumentuji ani pro, ani proti možnému zapojení Izraelců, spolu s dalšími, do událostí z 22. července 2011. Budu ale tvrdit, že bychom měli hledat konečný zdroj, nikoliv v utajených strukturách některého jednotlivého státu, ale v polonárodní temné síle, která má schopnost se s nimi spolčit nebo je dokonce manipulovat.
Breivik, templáři a řád 777 šíleného Nicka Gregera
Stručně řečeno, jakBreivikovaautodokumentace, tak nezávislé zprávy policie o jeho bankovním účtu naznačují, že existuje neprozkoumaný vyšší rozměr Breivikových zločinů. Breivikův manifest a video tuto domněnku posilují a spojují Anderse Breivika s údajným větším hnutím novokřesťanských templářů, kteří křižují na obranu židovsko-křesťanské Evropy.
Breivikův manifest popisuje setkání templářů, kterého se Breivik údajně zúčastnil v Londýně a které se skládalo pouze z asi pěti osob, včetně jednoho Rusa a jednoho Srba v zastoupení, který se později vyhýbal trestu za své zabíjení muslimů v Bosně, a kterého na schůzce zřejmě zastupoval sám Anders Breivik. "Měl jsem tu čest setkat se s jedním z největších žijících válečných hrdinů tehdejší Evropy, srbským křižákem a válečným hrdinou, který v boji zabil mnoho muslimů. Kvůli pronásledování ze strany EU za údajné zločiny proti muslimům žil jednu dobu v Libérii. Jednou jsem ho navštívil v Monrovii, těsně před zakládajícím zasedáním v Londýně v roce 2002," píše Breivik ve svém manifestu. Anders Breivik odcestoval do Libérie v dubnu 2002 v době vrcholící občanské války, aby vydělal na obchodu s krvavými diamanty. Do tohoto obchodu byl zapojený i Nick Greger.
Existují důvody k podezření, že tímto srbským velitelem byl Milorad Ulemek, známý také jako Milorad Lukovič (nebo Legija), bývalý velitel srbské polovojenské jednotky známé jako Arkanovi tygři, a později jako Rudé barety, která zahájila etnické čistky v Bosně. Breivikův manifest vychvaluje Arkanovy Tygry a jejich velitele, včetně zesnulého RaznatovičeArkana a Milorada Ulemka, jediného přeživšího jako vzory. Policie tyto vazby Anderse Breivika s Miloradem Ulenkemzačla vyšetřovat. Breivik policii sdělil, že jím zastupovaná organizace Templáři vznikla v roce 2002 v důsledku bombardování křesťanů v Srbsku ze strany NATO a že důvodem jeho cesty do Libérie v témže roce bylo setkání se srbským válečným hrdinou.
"Byl jsem v Libérii na setkání s militantním extremistou, Srbem. Jeho jméno nebudu prozrazovat. Nechci, aby byli zatčení další," řekl Breivik třetího dne soudního procesu. Ulemekův právník AleksandarZorić popřel, že by se jeho klient s Breivikem znal. Norský prokurátor však uvedl, že razítka v jeho pasu ukazují, že v Libérii skutečně byl, i když jeden z psychiatrů se domníval, že tato cesta byla Breivikovou fantazií.
Milorad Ulemek byl členem francouzské cizinecké legie a velitelem speciální jednotky srbské tajné policie, Červených baretů. Jako kapitán této nechvalně proslulé jednotky bojoval v letech 1992 až 1995 ve válce v Bosně a v letech 1998 až 1999 ve válce v Kosovu. V Srbsku byl Milorad Ulemek odsouzený k maximálnímu trestu 40 let odnětí svobody za spiknutí s cílem zabít bývalého srbského premiéra Zorana Djindjiče 12. března 2003, když premiér vstupoval do vládní budovy v centru Bělehradu.
Video připisované AndersuBreivikovi vykazuje pozoruhodnou podobnost s jiným videem vychvalujícího Milorada Ulemka, které zveřejnil vůdce samozvané skupiny templářských rytířů s názvem Řád 777. V tomto videu se objevují i další podobnosti. Vůdcem byl bývalý protimuslimský terorista a atentátník z východního Německa jménem Nick Greger. Nick Greger se od raného mládí pohyboval na neonacistické scéně. Musel si odpykat několik trestů vězení za ublížení na zdraví a poškození majetku. Celostátně známým se stal v roce 2000, kdy se přestěhoval do Berlína a seznámil se s CarstenemSzczepanskim, braniborským neonacistou, který také pracoval jako tajný agent Úřadu na ochranu ústavy pod krycím jménem "Piato". Nick Greger referoval o zahraničním pobytu, během něhož se naučil zacházet s výbušninami. CarstenSzczepanski ho požádal, aby sestrojil trubkovou bombu, kterou chtěl použít k útoku na antifašisty. Nick Greger bombu nedoručil, ale na základě tipu byla policie přivolaná k akci. Policie u něj zabavila hotovou trubkovou bombu a další součásti. Poté byl odsouzený ke dvěma letům vězení nepodmíněně za plánování a přípravu výbušného útoku a za trestné činy propagandy. Během procesu Nick Greger tvrdil, že se rozešel se svou neonacistickou minulostí. Po propuštění Nick Greger uprchl do Jihoafrické republiky. Tam se připojil k Afrikánskému hnutí odporu, odpovědnému za několik bombových útoků, aby bojoval za "stát bílých lidí". Greger měl v Namibii nakoupit zbraně pro plánovaný státní převrat organizace inspirované národními socialisty.
Velitel zvaný Mad Nick, šílený Nick nebo madnick77. Nick Greger má mnoho talentů a zájmů, mimo jiné je umělcem a spisovatelem, a především byl madnick77 obsedantním tvůrcem videí na Internetu. Tato videa templářského Řádu 777, podobně jako ta Breivikova, vyzývají židovsko-křesťanskou Evropu ke sjednocení proti hrozbě islámu, přičemž nejde o rasu, ale o náboženství, a související hrozbě globalistického multikulturalismu prosazovaného OSN a Spojenými státy.
Jedno konkrétní video, které Nick Greger zveřejnil, s názvem "Řád 777 – Nesmrtelní", je ve svých stylistických detailech natolik podobné Breivikovu videu, že naznačuje, že pro oba může existovat společný původ. Je třeba pozoruhodné, že tato obě videa jsou rozdělená na části a v každém z nich je závěrečná takzvaně optimistická, rozumějme protidžihádistická část, uvozená obrázkem templářského rytíře s jeho charakteristickou heraldikou červeného maltézského kříže na bílém poli.
Následující popis Gregerova videa v londýnském deníku DailyTelegraph, který ocituji, je přesný:
"Skupina, která si říká Řád 777, tvrdí, že sdružuje křesťanská hnutí odporu, a obsahuje vyobrazení templářského rytíře, toho s červeným maltézským křížem, s heslem "Řád 777 vrací úder!" vedle záběrů různých ozbrojených gangů se slovy "frakce se spojily".
Mezi těmito skupinami byla polovojenská skupina Ulster FreedomFightersJohnnyhoAdaira v Severním Irsku, srbští nacionalisté, liberijští a konžští bojovníci a členové neofašistického Afrikánského hnutí odporu z Jižní Afriky.
V jednom videoklipu Nick Greger manipuluje s kalašnikovem a v dalším říká: "Válka budoucnosti bude válkou náboženství." Nick Greger znal třeba další extrémisty jako JohnnyAdaira ze severoirské polovojenské skupiny Ulster FreedomFighters, nebo Paula Raye, který vedl protiislámské hnutí Templářských rytířů, ale byl také zakládajícím členem EnglishDefenceLeague.
Začala se objevovat řada dalších podobností mezi Breivikovým manifestem a videoklipy Řádu 777. Anders Breivik uvedl, že se zúčastnil zakládajícího setkání "Templářské Evropy" v Londýně poté, co navštívil jednoho z prvních zprostředkovatelů, srbského křižáckého velitele a válečného hrdinu, v Monrovii v Libérii.
Jak ve "sborníku", tak na videozáznamech Řádu 777 vystupuje muž jménem Milorad Ulemek, bývalý velitel Červených baretů, jednotky srbských bezpečnostních služeb zvané JSO, který byl, jak jsem už zmínil, v roce 2003 zatčený a odsouzený za atentáty na srbského premiéra Zorana Djindjiče a bývalého srbského prezidenta Ivana Stamboliče a za organizaci pokusu o vraždu srbského opozičního vůdce VukaDraškoviče.
Na videozáznamech se objevuje také Charles Taylor, bývalý liberijský diktátor, který později čelil soudnímu procesu s válečnými zločinci, a dívka zvaná "Černý diamant", která v roce 2003 bojovala v povstalecké armádě proti Charlesi Taylorovi.
K těmto podobnostem je třeba přidat i další podobnosti. Rozdělení videa na části, úvod s latinským citátem, staccatový sled záběrů obklopený těžkými černými rámečky s doprovodnými nápisy, pozadí s hlasitou zlověstnou sborovou hudbou, scény z Afriky, zaměření na hrdinné či rádoby hrdinné křesťanské křižáky, minulé i současné, a takzvaně optimistické, tedy proti-džihádistické závěrečné části, kterým předchází obraz templářského rytíře s červeným maltézským křížem na bílém poli. Na Internetu se také objevily fotografie samotného Nicka Gregera v templářském tričku se stejným červeným maltézským křížem, který Anders Breivik umístil na první stránku svého internetového manifestu.
V dalších příspěvcích se Nick Greger prezentuje jako napravený, protirasistický "křesťanský bratr". "Křesťané", které ve svém videu obhajuje, jsou ale bez výjimky vrazi připravení, pokud budou naživu, zabíjet znovu. Zdá se, že například Charlese Taylora, jemuž Nick Greger věnoval další video, není důvod nazývat křesťanem jinak než tím, že se kdysi spojil s televizním evangelistou Patem Robertsonem, aby v Libérii těžil diamanty. Podle Colberta Kinga ve Washington Post:
"V Americe vzdělaný, ale v Libyi vycvičený Charles Taylor, je hrozbou pro všechno slušné. Desetitisíce Liberijců bylo zabitých, statisíce lidí bylo vysídlených po celé západní Africe, generace mladých liberijských chlapců bylo zničených přeměnou na dětské vojáky, ženy byly znásilněné a zmrzačené, jeho země je v naprostých troskách a světové společenství ji ostrakizuje."
Pro tento pořad o AndersuBreivikovi je důležitější, že Charles Taylor, stejně jako všichni kromě dvou z devíti mužů oslavovaných v Gregerově videu, byl zapletený do obchodu se zbraněmi za drogy.
Templářští rytíři, mezinárodní obchod se zbraněmi za drogy a společnost Far West LLC
Skutečností, která nebyla ani v Gregerově videu, ani v následné diskusi o něm, zmíněná, je fakt, že z devíti mužů oslavovaných na jeho začátku, všechny kromě dvou (Eugene Terreblanchez Jihoafrické republiky a LaurentNkunda z Demokratické republiky Kongo) spojovala nikoli ideologie, ale jejich zapojení do výnosného obchodu se zbraněmi za drogy. Mezi nimi bylo šest osob, které byly jinde přímo označené za obchodníky s drogami. Tito obchodníci se zbraněmi byli konkrétně:
– Charles Taylor, samozvaný prezident Libérie,
– SamirGeagea, vůdce milicí v Libanonu,
– JohnnyAdair, bývalý vůdce protestantských milicí v Severním Irsku,
– nájemní vrazi irských milicí Gary Smith a Billy Wright,
– a především Breivikův a Gregerův hrdina ze Srbska Milorad Ulemek.
Milorad Ulemek nebyl jen vůdcem milice, ale srbským mafiánem a členem skupiny Zemunského klanu, kombinace dnes už neexistující tajné policejní jednotky a mocných gangsterů z bělehradského předměstí Zemun, kteří řídili pašování drog po celém Balkáně a podíleli se na desítkách vražd a únosů.
Není překvapivé, že se z vůdců Gregerových milicí stali překupníci. Nelegální polovojenské jednotky obvykle musejí své zbraně získávat a platit za ně prostřednictvím nelegálních sítí zbraní za drogy. Obchod s drogami dnes vzkvétá tam, kde existuje nestátní násilí, a ti, kdo se na takovém násilí podílejí, ať už zprava, nebo zleva, se drogami živí. Globální mapy velkých pěstíren drog a nestátního násilí jsou dnes prakticky totožné.
Pro Breivikovy hrdiny RaznatovičeArkana a Milorada Ulemka ale drogy mohly být vážnější a trvalejší součástí jejich kariéry než jako prostředek ke zbraním a etnickým čistkám v Bosně. Jugoslávská vláda ztělesněná Miloševičem na politické úrovni a ŽeljkemRažnatovićemArkanem jako katem, představovala v Srbsku mafii. Zapojení byli i další vysoce postavení aktéři, včetně Stanka Subotiče zvaného Rákose, který se díky pašování cigaret stal jedním z nejbohatších mužů ve východní Evropě. Rákos později uprchl do zlatého exilu ve Švýcarsku, které nemá se Srbskem dohodu o vydávání osob. Arkanova vražda v roce 2000 znamenala vrchol této fáze. Arkan vydíral všechny ostatní zločinecké skupiny a byl tak přesvědčený, že byl nedotknutelný, že chodil bez ochranky. "Zemunský klan po něm šel", řekl StevanDojčinović z Centra pro investigativní zpravodajství. Pod záminkou pomsty Arkana, Zemunský klan v následujících letech zlikvidoval veškerou konkurenci a vytvořil nejtvrdší monopol. Ať jste chtěli podnikat v čemkoli, museli jste to dělat s nimi.
Ruské zdroje spojují srbského Milorada Ulemka s Vladimírem Filinem, ruským šéfem společnosti Far West LLC, skupiny bývalých důstojníků sovětské vojenské rozvědky obviněných z obchodu se zbraněmi a drogami. Srbský Milorad Ulemek si byl prý s ruským Vladimírem Filinem natolik blízký, že Far Westu hrozilo Ulemkovo uvěznění. Toto spojení je pravděpodobné: Srbský a ruský organizovaný zločin včetně Far Westu, se společně podílely nejen na obchodu s drogami, ale i na ochranářských machinacích v černomořských přístavech.
Breivik, destabilizace, Far West a globální stínové elity
O ruské společnosti Far West nelze uvažovat jako o lokalizované drogové mafii, jako byl zemunský gang, ale jako o nadnárodní spojce mezi organizovaným zločinem, včetně obchodu s drogami, a globálním zpravodajským a korporátním establishmentem. Od svých počátků jako skupina sovětské vojenské rozvědky (GRU) v Afghánistánu, která měla na starosti záležitosti týkající se narkotik, se rozšířila do celého světa a teď se těší napojení na zpravodajské sítě Izraele, Turecka, Saúdské Arábie, Ruska, Velké Británie a Spojených států.
Obchodní fronta skupiny Far West LLC, má smluvní vztahy se zbrojařskou korporací Halliburtonem schválené CIA pro geopolitické účely na Kavkaze, stejně jako vztahy v Iráku se společností Diligence LLC, skupinou s vazbami na JoeaAllbaugha, šéfa FEMA v roce 2001, a na mladšího bratra exprezidenta George Bushe, Neila Bushe. Šéf Far Westu prozradil jednomu ruskému médiu, že "známá americká korporace je spoluzakladatelem naší agentury".
Kvůli všem těmto vazbám přesahujícím běžné politické a ideologické rozdíly, ji můžeme popsat jako meta-skupinu, podobně jako drogovou banku zločinců, Bank ofCredit and Commerce International, která byla v některých významných ohledech její předchůdkyní.
Možná bych ještě doplnil, že nemám zatím znalosti, abych dostatečně jasně rozlišoval mezi touto samotnou rozvětvenou meta-skupinou společnosti Far West a její takzvanou střechou nebo ochranou. Tedy muži, se kterými jednala na ještě vyšší úrovni, jako byl člověk Borise BerezovskéhoAlexandr Vološin v Kremlu nebo multimiliardáři Roman Abramovič a AdnanChášukdží. Společnost Far West tvořila nadnárodní propojení struktur a sítí na konkrétních místech. Ti, kteří tyto struktury a propojení využívali a chránili, netvořili strukturu, ale polonárodní prostředí bez jediného místa nebo organizace.
Tito ochránci struktur a propojení mezinárodního podsvětí, se kvalifikují jako součást toho, co David Rothkopf nazval "nelegálními stínovými elitami", tedy těmi, jejichž vliv pramení z nelegálních nebo nekonvenčních prostředků. Takové nelegální elity nejsou marginální: Ruský obchodník se zbraněmi Viktor Bout, který prováděl obchody se zbraněmi jak s Charlesem Taylorem v Libérii, tak se společností Far West na Ukrajině, byl nazvaný "Billem Gatesem nebo Donaldem Trumpem moderním obchodníkem se zbraněmi“.
V době, kdy se souhrnný majetek 225 nejbohatších lidí téměř rovná ročnímu příjmu chudší poloviny obyvatel Země, lze předpokládat, že moc a vliv nelegálních boháčů je významnou silou, se kterou je třeba počítat ve světových záležitostech. A je zřejmé, že někteří členové těchto stínových elit mají prospěch ze zločinů, ze kterých byl Anders Breivik obviněný. Konkrétně z "destabilizace nebo ničení základních funkcí společnosti" a "vyvolávání vážného strachu v obyvatelstvu". Právě díky tomu se tomuto stínovému podsvětí elit daří prosazovat a lobbovat za mnohem větší objem pašovaných zbraní, se kterými obchodují. Vzniká více napjatých regionů, více rozbušek, které zažehnou válku, a větší vojenské a armádní rozpočty legitimních vlád. Ti všichni potřebují zbraně od těchto překupníků.
Tuto ruskou společnost Far West lze charakterizovat jako součást větší válečné mašinérie, a to konkrétně jako "pokračující destabilizační mašinérii", jejímž hlavním cílem při destabilizaci není ideologie, ale "podpora podmínek, které usnadňují její vlastní obchodní vyhlídky a konkrétně chaos, který vytváří budoucí zakázky".
Tím se dostávám zpět k srbskému Miloradu Ulemkovi a ruskému Vladimíru Filinovi, jejichž spojení muselo být spíše záležitostí obchodu než ideologie. Milorad Ulemek se podílel na zabíjení muslimských menšin, zatímco členové ruského Far Westu, mezi nimiž byli i muslimové, se podíleli na podpoře etnických muslimských džihádů uvnitř Ruska. Ale Milorad Ulemek a Vladimír Filin, stejně jako Nick Greger a vlastně i Anders Breivik, měli společný zájem na jednom cíli: destabilizaci stávající společnosti. Je zřejmé, že pro jejich aktivity, ať už jde o polovojenské násilí, obchod se zbraněmi nebo drogami, je destabilizace prospěšná, dokonce nezbytná.
Destabilizace ovšem není výhodná jen pro obchodníky s drogami. Generuje také byznys pro mocenskou byrokracii a soukromé vojenské korporace, jejichž praxí je intervenovat v destabilizovaných zemích. A konečně je zdrojem příjmů těch nelegálních elit, které samy bezpečně stojí nad obchodem s drogami, ale zbohatly díky bankovním výnosům.
Anderse Breivika, kterého je třeba odsoudit jako psychopatického masového vraha i jako hrozbu světovému řádu, tak lze považovat za někoho, kdo je užitečný těm, jejichž byznysem je profitovat z destabilizace tohoto světového řádu.
Kdo stojí za systémovou destabilizací?
Breivikův manifest a video představují skutečný třešňový sad nastrčených stop, z něhož je možné vybírat řadu alternativních vysvětlujících scénářů. V rámci tohoto pořadu jsem chtěl ověřit dvojí hypotézu.
– Existuje trvalé prostředí, které je opakovaně zdrojem systémové destabilizace v mnoha významných světových událostech hlubokého významu?
– Existuje shoda mezi tímto temným kvadrantem systémové destabilizace, nebo tím, co můžeme nazvat "řízeným násilím" a prostředím mezinárodního obchodu s drogami?
V tomto pořadu jsem se pokusil ukázat, že události z 22. července 2011, které jsem studoval v kontextu spojení Anders Breivik, srbský Milorad Ulemek, a ruský šéf Far Westu Vladimír Filin, poskytují počáteční potvrzení, v této fázi sice méně než definitivní, této dvojí hypotézy. Nesmíme se ale nechávat jednoduše strhnout fakty, která se na první pohled zdají být neprůstřelná. Nesmíme tak úplně kategoricky ztotožňovat třeba bombový útok na PiazzaFontana v Itálii nebo bombový útok v Semdinli v Turecku, jako zdroj všech takových hlubokých událostí s polostátními nebo hlubokými státními strukturami v těchto zemích, včetně americké CIA. Konečný zdroj takových hlubokých událostí bychom měli hledat mimo polostátní struktury států včetně CIA, a to v nestrukturovanější a polonárodní hluboké síle, nebo temné síle, nebo silách, které se s těmito polostátními strukturami spolčují a někdy jimi možná i manipulují.
Podobné dilema jsem řešil v mém pořadu Drogy a CIA. Tím, že jsem se rozhodl odkazovat na globální drogové spojení CIA, jsem se nesnažil přesně definovat sílu, ale "pokoušel jsem se označit a popsat hlubokou sílu nebo síly, kterým stále plně nerozumím, a nebudu předstírat, jako většina rozumbradů a mudrlantů, kteří si jen přičichnou ke zpravodajským informacím, že v tom mají naprosto jasno. Události z 22. července 2011 samy o sobě záhadu této temné síly nevyřeší. Pomáhají ale zdůraznit její přetrvávající význam.
Závěr: Vězení
Dnes Breivik sedí ve vězení u Osla. Dostal jednadvacetiletý trest, který může být prodloužený na neurčito. Je to nejvyšší možný trest v Norsku. Po intenzivním zájmu médií po útoku a během soudního procesu je dnes kolem něj téměř úplné ticho. Jedna z posledních zpráv týkající se Anderse Breivika se týkala jeho sdělení žalovat norskou vládu kvůli podmínkám ve vězení. Následovala dlouhá série obvinění týkajících se všeho možného, od toho, že jeho herní konzole nebyla řádně upgradovaná z PlayStation 2 na PlayStation 3, až po to, že mu bylo vydané ergonomicky nesprávné gumové pero, které způsobovalo křeče v rukou, cituji: "Kdyby bylo teoreticky možné onemocnět revmatismem, jsem přesvědčený, že toto gumové pero by ho bylo schopné způsobit," napsal Breivik, který pokračoval: "Je to noční můra a jeho používání mě frustruje." Tohle tvoří jakousi mediální zastírací clonu, aby se lidé chytali za hlavu a pohoršovali se nad cynickostí Anderse Breivika.
Ovšem jenom málokdo se pokusil dodnes proniknout za zdánlivě neproniknutelnou clonu Breivikova napojení na skupiny mezinárodního podsvětí. Do jaké míry mu tyto kruhy pomohly realizovat jeho útok? Postrkoval ho někdo? Ovlivňoval ho někdo? Hodil se Breivik těmto stínovým elitám jako pěšák v dlouhodobé strategii vyvolávání napětí ve společnosti? Proč to složitě organizovat sami, když si můžeme vybrat nějakého vražedného psychopata, a myšlenky o vlastním velkém činu mu vnutit. Není tohle mnohem jednodušší varianta? Jak víme, to, co Anders Breivik tak mrazivě a prorocky předpovídal, se skutečně stalo. Obrovská migrační krize, která postihla celou Evropu, vytvořila výbušnou směs teroristických útoků a další destabilizace společnosti. Byl Anders Breivik předčasným nositelem tohoto poselství, které nikdo nevyslyšel? Pokud ano, odkud měl tak exkluzivní informace?
Jeho krvavý teroristický útok musí každý z nás naprosto odsoudit. Ovšem jedno se Breivikovi upřít nedá. Předvídal mnohem dříve to, co se spustilo jako další systémová migrační krize. Krize, kterou Evropa přivítala, krize, které bruselské stádo otevřelo dveře dokořán, krize, která zatěžuje evropský finanční systém, a která sebou přinesla další ghetta v západních městech, do kterých se neodvažují ani policisté. Ať chceme nebo ne, Breivikova slova se do puntíku naplňují. Samozřejmě multikulturní kruhy si ohřívají polívčičku přirovnáváním Breivika k pravicovému extrémistovi. Je tedy zřejmé, že pravicoví extrémisté jsou nebezpeční. Je třeba si na ně posvítit. Nelze je úplně zakázat, ale lze zvýšit jejich pronásledování, ostrakizaci a hlídání, jsou to přece nebezpeční pravicoví extrémisté.
Je zajímavé, že neříkají "Breivik je Svobodný zednář nebo přítel Izraele, z toho vyplývá, že všichni Svobodní zednáři a přátelé Izraele jsou nebezpeční". To ne, to se do krámu nehodí, takový závěr neuslyšíte. A nikdy jsme neslyšeli po roce 2015 označování islámské ideologie jako extrémisté. Extrémistický džihádista, extrémistický muslim, extrémistický islámista. Nic takového. A to přesto, že teroristických útoků v západní Evropě, i všude různě po světě, bylo napácháno obrovské množství. Ale ticho po pěšině, vždy to byl psychicky vyšinutý jedinec, se kterým bychom měli mít skoro až soucit, protože měl špatné dětství, byl frustrovaný, a my, Evropané, jsme se k němu nechovali dostatečně zdvořile, a proto nás odpálil bombou v Manchesteru, nebo odpráskl kalašnikovem v Bataklanu nebo rozjezdil kamionem jako v Nice.
To všechno je zapomenuto, je to prý daň za demokracii. Ovšem Anders Breivik jako pravicový extrémista zapomenutý není. Je až nedůstojné srovnávat počet mrtvých páchaných muslimskými teroristy na jedné straně a AndersemBreivikem na straně druhé. Ale přesto je mediální narativ cílený na démonizaci takzvaného pravicového extrémismu, ale muslimský extrémismus je umenšovaný a tiše zapomínaný. Žádné připomínkové akce na výročí Manchesteru, Berlína, Nice nebo Bataklanu se nekonají. Ale velkolepé, spektakulární a okázalé uctění mrtvých na norském ostrově Uteya jsou medializované.
Jen otázka na závěr. Nenese sám takovýto systém cenzury a potlačování názoru o nebezpečí Islámu největší vinu za Breiviky dnešní doby? Čím více nějaký názor potlačujete a cenzurujete, tím se skupina zastávající takové postoje radikalizuje ve frustraci, že není slyšet. Stejně jako když neumožníte páře v papinově hrnci po troškách unikat. Nakonec dojde k přetlaku, a Anders Breivik papinův hrnec odpálí. Cenzurou a potlačováním plurality názorů si systém sám své Breiviky vyrábí. Otázkou jen je, zda je to cílené pro trvalou strategii vytváření napětí ve společnosti pro zvyšování vojenských a armádních rozpočtů na jedné straně, ale odzbrojování lidí na straně druhé. To je přesně ta systémová strategie. Uspořádat pár akcí, kde budou lidé kosení a střílení jako na jatkách. Režim ale předtím lidem sebral zbraně, aby se nemohli bránit. Systém otrávil studnu. Vytvoření krize. Systém ale velkoryse a ušlechtile nabídne, že nás bude chránit, ale musíme odevzdat opět další část svých svobod.
Přesně jako v rámci agendy covidismu. Systém nabídne, že studnu, kterou sám otrávil, vyčistí. Lidé se rozhýkají, sláva, hurá, jak je ten režim hodný. Jen málo tupého stádečka napadne, že nám ale režim předtím sebral zbraně. 95% lidí budou režimu vděční, že nás bude udatně chránit před číhajícím zlem. Systém nabídl řešení ve svůj prospěch. A k tomu přesně tyto útoky slouží. Odpůrci zbraní mezi veřejnosti ovšem budou argumentovat tím, že snadná dostupnost zbraní zvýší pravděpodobnost takových událostí. Spíše si myslím, že ne. Že právě naopak. Pokud někdo chce vraždit a plánuje to dlouho dopředu, zbraň si opatří i v nejrestriktivnějším režimu. Na černém trhu se dá koupit vždy. A naopak vědomí, že se jeho oběti budou moci bránit, bude působit spíše odrazujícím způsobem. Systém si díky Breivikům samozřejmě ospravedlní další šmírování, plošné odposlechy, sledování, další pouliční kamery. Globalisté nikdy nenechají krizi proklouznout mezi prsty, ale vždycky z ní vydojí maximum ve svůj prospěch totální kontroly obyvatel. Další bod pro systém.