Druhý díl pojednává o různých aspektech biologických zbraní a rizicích, která s sebou přináší vývoj biotechnologií. Úvod se zaměřuje na předchozí díl a shrnuje jeho obsah. Následující části se věnují konkrétním událostem, jako je válka v Perském zálivu v 90. letech, výroba antraxu v projektu Bacchus, projektu pro nové americké století a nákupu antraxu v Dugway v roce 2005. Pořad také přináší informace o dalších továrnách na vývoj biologických patogenů a rizicích biologické války. Další témata, která jsou v pořadu diskutovaná, zahrnují španělskou a ptačí chřipku, geneticky modifikované potraviny, antikoncepční kukuřici, trezor semen soudného dne na Špicberkách, Rockefellerovu nadaci a globální zemědělskou revoluci, genetické inženýrství a jeho možné důsledky pro společnost a Zelenou revoluci v agrobusinesu. Pořad také zkoumá, kdo je odpovědný za ochranu trezoru semen na Špicberkách a proč jsou tato semena tak důležitá. Nakonec se pořad ptá na otázku, zda by GMO mohly být použité jako biologická zbraň, a přináší závěr o rizicích spojených s biotechnologiemi.
Úvod
Zrekapituluji velmi stručně, o čem jsme si povídali v prvním díle. Po historii používání chemických a biologických látek Spojenými Státy jsem se zastavil u výborů, které vznikaly během druhé světové válce v rámci biologické války. Ve 40 letech se v Americe začal masově vyrábět antrax, který chtěl dokonce Winston Churchill použít na likvidaci Nacistů. Dále jsem se podrobně podíval na tajné biologické partnerství mezi Spojenými Státy a Japonskem. Zatímco se na pacifické frontě válčilo po Pearl Harboru, na druhé utajené frontě se kryly zvěrstva páchaná v rámci pokusů na lidech japonskými lékaři jako doktor Širo Išii a jeho jednotka 731. Prováděli pitvu na živých obětech nebo chirurgické zákroky vyřezávání orgánů opět na živých zajatcích. Tento doktor Širo Išii nejen že nebyl odsouzený za bestiální válečné zločiny, ale dokonce přednášel v americkém středisku biologických zbraní ve Fort Detricku. Inu zamlčovaná tajemství historie. Podíval jsem se na spolupráci Spojených Států s Kanadou, na Korejskou válku, operace s nakaženým hmyzem, mouchami, komáry, blechami Drop Kick, Big Buzz, Big Itch a další. Prozkoumal jsem také Dugway v Utahu a 6000 mrtvých ovcí postříkaných látkou VX z letadel. Podíval jsem se také na ministra obrany Roberta McNamaru, který posvětil pokusy na vojácích vlastní americké armády v Pacifiku. Podíval jsem se na biologické zbraně na Kubě, a nakonec virové patogeny v dalších převážně latinskoamerických zemích.
Válka v Perském zálivu (90. léta)
Opět se jedná o minikapitolku, čistě pro enciklopedické a chronologické účely. Na konci války v Perském zálivu americká armáda vyhodila do povětří irácký sklad chemických zbraní v Kamašíji. V roce 1996 ministerstvo obrany nakonec přiznalo, že v důsledku americké operace v Kamašíji bylo více než 20000 amerických vojáků vystaveno působení nervově paralytických látek VX a sarinu. To může být jednou z příčin onemocnění z války v Zálivu. Další příčinou jsou jistě experimentální vakcíny, které byly nevědomky podané více než stům tisícům amerických vojáků.
Výroba antraxu: Projekt Bacchus a další (2000)
Opět minikapitolka. V roce 2000 jsme pak měli třeba projekt "Bacchus", jehož cílem bylo zjistit, zda je možné vybudovat zařízení na výrobu antraxu v cizí zemi a přitom zůstat neodhalený. Existovaly samozřejmě i další takové programy, všechny s hloupými názvy a všechny určené k posouzení šíření infikovaného hmyzu a jiných smrtících patogenů do civilního obyvatelstva. Byly držené ve velké tajnosti, protože byly z hlediska vnitrostátního práva nezákonné a odporovaly mezinárodnímu právu a mnoha zbrojním smlouvám, které ostatní státy v dobré víře se Spojenými Státy podepsaly.
Projekt pro nové americké století (2000)
V roce 2000 byl vypracován Projekt pro nové americké století.
Zprávu, nazvanou "Přestavba americké obrany", která obsahovala radikální a bojovné ambice pravicové politiky pro Ameriku. Jejich zpráva se nazývala "plán na udržení globální převahy Spojených Států a utváření mezinárodního bezpečnostního řádu v souladu s americkými zásadami a zájmy". Autoři, jejichž genocidní mentalita je zřejmá, prohlásili, cituji:
"Pokročilé formy biologické války, které mohou cílit na konkrétní genotypy, mohou změnit biologickou válku na politicky užitečný nástroj."
Mnohé nemoci se šířily přirozeně, ale některé mohly být důsledkem nepřátelství, nebo zhoubného působení jiných národů.
V posledních letech nebyly zaznamenané případy biologické války. Historie však naznačuje, že biologické zbraně mohou být vyvinuté tak, aby způsobily rozsáhlý teror.
Biologická válka představuje obrovskou hrozbu pro bezpečnost národa. Vláda Spojených států zavedla několik opatření, aby takovým útokům zabránila.
Jak vláda Spojených Států chrání své občany
Vláda Spojených Států udělala mnoho pro to, aby její občané netrpěli biologickými hrozbami. Zavedla řadu opatření. Některé z těchto přístupů jsou následující:
– Vláda poskytuje obrovské finanční prostředky ministerstvu zdravotnictví, což pomáhá budovat lepší oddělení. Peníze se také používají na vytváření zásob léků a léčby.
– Financovala vybudování větších laboratoří, které provádějí různé testy v rámci fám o biologické válce.
– Přijala zákony, které zakazují komukoli vlastnit, nebo ohrožovat, věci, které mohou být použité k vývoji biologických zbraní.
Vybudovala lepší výcviková zařízení, která nabízejí školení zdravotníkům a dalším pracovníkům ve veřejném zdravotnictví. Tady vidíme, že se financuje vznik dalších laboratoří, třebaže tu šikovně rétoricky poukazují na obranný charakter proti biologickým zbraním, ale jak si ukážeme, rozdíl mezi obranným a útočným charakterem není prakticky žádný.
Masivní nákup antraxu v Dugway (2005)
Deník Daily News uveřejnil 24. září 2005 článek, ve kterém podrobně popsal plány americké armády na hromadné nákupy antraxu, týkající se řady zakázek, které objevil Edward Hammond, ředitel americko-německé organizace Project Sunshine, který pocházel z vojenského cvičiště Dugway v Utahu. Dugway jsem tu zmínil v souvislosti s návštěvou Saddáma Husajna a vysokých iráckých důstojníků v roce 1967. V těchto oznámeních byly různé společnosti požádané, aby se zúčastnily výběrových řízení na výrobu velkého množství antraxu a také na výrobu "značných objemů" jiných biologických látek. Jedna ze smluv na "biologické služby" uvádí: "Společnost musí být schopná a ochotná pěstovat kmen Bacillus anthracis Sterne v množství 1500 litrů". Další zakázky se týkaly fermentačního zařízení na výrobu 3000litrových dávek blíže nespecifikované biologické látky a ovčích mršin pro testování účinnosti spalovny na likvidaci infikovaných hospodářských zvířat.
Když národní armáda vyrábí smrtící biologické patogeny v množství milionů litrů, je načase přestat předstírat, že nejsme zapojení do biologické války. Není žádnou útěchou, že armáda může tvrdit, že se jedná o "neškodné" kmeny patogenů, protože každé zařízení schopné vyrábět neškodné patogeny může snadno produkovat smrtící odrůdy a nic takového jako "neškodný" antrax neexistuje.
Mezi obranným a útočným programem biologických zbraní není žádný podstatný rozdíl a ani hlupáci nemohou tvrdit, že jde o "sebeobranu", když vyrábějí miliony litrů antraxu. Dokonce i americký Vládní kontrolní úřad ve své zprávě o těchto programech z roku 1994 uvedl, že program biologické obrany americké armády obsahoval desítky divizí, oddělení, výzkumných skupin, biologické rozvědky a dalších. Zdaleka ne všechny se týkaly obrany v jakémkoli smyslu a svou povahou se jednalo o válečné a útočné vojenské programy. Přesto jsme ujišťovaní, že Spojené Státy "nikdy nepoužily biologické zbraně" a to stejnými lidmi, kteří současně vypisovali výběrová řízení na výrobu antraxu a dalších "patogenů" v několikanásobných dávkách po 3000 litrech. Šíření propagandy se v Americe nelze vyhnout, a to ani v oficiálních vojenských lékařských učebnicích.
Další továrny na vývoj biologických patogenů
Kromě střediska biologických zbraní ve Fort Detricku v Marylandu existovala i další místa a zařízení, která americká armáda vybudovala výhradně pro vývoj biologických zbraní, včetně testovací stanice Horn Island v Mississippi, která měla být hlavním místem testování biologických zbraní a laboratoře Plum Island Germ Laboratory ve státě New York, ze které armáda šířila boreliózu mezi polovinou obyvatel oblasti.
Jedna část zařízení Plum Island byla určena výhradně k vývoji a testování smrtících zvířecích patogenů, které by mohly zničit zásoby potravin nepřátelského státu, jak se o to Spojené Státy pokoušely v Severní Koreji. O Koreji jsem už hovořil ve speciální kapitole. Jedním z výsledků tohoto výzkumu byly smrtící kmeny slintavky a kulhavky, o které se Američané později podělili se svými kolegy psychopaty v Porton Downu ve Velké Británii, kteří je dobře využili. Jistě si vzpomínáme na operaci Novičok. Salisbury, ve kterém k té otravě Skripalových došlo, je nedaleko právě této laboratoře v Porton Down. Další částí byl vývoj, testování a výroba bomb, které obsahovaly takzvanou kyselinu zabíjející zeleninu a které dokázaly zničit obiloviny, obilí a většinu pěstovaných rostlinných plodin. Mám silné podezření, že mnoho z nedávných epidemií ptačí a prasečí chřipky pochází z patogenů vytvořených na Plum Islandu.
Učebnice s názvem Medical Aspects of Biological Warfare z roku 2007, kterou vydal generální chirurg americké armády, připouští zřízení "rozsáhlého výrobního zařízení v Pine Bluff v Arkansasu". Přitom nový závod se vyznačuje "pokročilými laboratorními opatřeními umožňujícími rozsáhlou fermentaci, koncentraci, skladování a vyzbrojování mikroorganismů".
Také přiznává, že v roce 1951 Spojené Státy vyrobily své první biologické zbraně, protiletecké bomby a "protipěchotní" munici. Přitom všechny tyto zbraně "vyzbrojily a uskladnily". Dodává, že CIA nezávisle "vyvinula zbraně využívající toxiny, včetně jedu kobry a saxitoxinu pro tajné operace", ale bohužel "všechny záznamy týkající se jejich vývoje a nasazení byly zničené v roce 1972", kdy se tyto informace dostaly na veřejnost.
Jistě v tom měl prsty nechvalně proslulý Sidney Gottlieb ze CIA, kterého jsem široce probíral v mém dvoudílném cyklu MK-ULTRA.
Také americká armáda se pokoušela do svého biologického zbrojního arzenálu začlenit pohlavní choroby, což vedlo k parodiím, jako byl projekt syfilis v Guatemale, kde nakazili tisíce lidí a pak je nechali zemřít. Hovořil jsem o tom v trojdílné Depopulaci planety. Oficiální vyprávění sice přiznává zločinnost, ale tvrdošíjně se drží pohádky o dobročinném účelu testování léků pro tisíce lidí, kterým byly výslovně odepřené léky a které by jim zachránily život.
Guatemalský experiment s nakažením nevědomých osob sifilisem a dalšími pohlavními chorobami, jsem probíral v mém trojdílném cyklu Depopulace planety. Tento případ je tak „profláknutý“, že se dokonce dostal i do mainstreamu a Američané se jeho exponováním snaží vyvinit z ostatních mnohem horších zvěrstev, které páchali. Rozumějte, budeme se kát a sypat si popel na hlavu za Guatemalu, čímž vytvoříme dojem a iluzi, jak jsme se vyrovnali se svou historií. Hezky tak odvrátíme pozornost od ostatních biologických a chemických zvěrstev.
Biologická válka
Mělo by být zřejmé, že zahájení biologické války, stejně jako konvenční války, je značně usnadněné umístěním vojenských základen, útočných zbraní a nosičů co nejblíže potenciálnímu nepříteli. To je jeden z důvodů, proč Spojené Státy zřídily téměř 1000 zahraničních vojenských základen, aby zajistily schopnost vystavit nepřítele útoku do 30 minut kdekoli na světě. Hovořil jsem o tom v prvním díle pětidílného cyklu Krvavá historie CIA z října minulého roku. Je zřejmé, že stejná strategie platí i pro biologickou válku. Americká armáda vytvořila v cizích zemích desítky těchto laboratoří eufemisticky definovaných jako "zdravotně-bezpečnostní infrastruktura".
Je děsivé zjistit, že mnohá z těchto zahraničních biologických zařízení jsou klasifikovaná jako natolik "přísně tajná", že o nich nevědí a nekontrolují je ani místní vlády v zemích, kde jsou vybudovaná. Děsivé je také zjištění, že všechny epidemie eboly propukly v těsné blízkosti několika těchto dobře známých a přísně tajných amerických laboratoří na výrobu biologických zbraní v Africe. O ebole v Sierra Leone a Libérii jsem zmínil opět v trojdílné Depopulaci planety z ledna tohoto roku.
Španělská a ptačí chřipka
Před několika lety panovaly velké obavy, když američtí vědci znovu vytvořili virus španělské chřipky, který v roce 1918 zabil asi 50 milionů lidí. Než se jim to podařilo, strávili nad tím devět let a teď je velké množství tohoto viru uloženo v přísně střežené vládní laboratoři v Atlantě ve státě Georgia. Nedávno vědci vytvořili zmutovaný superkmen smrtelného viru ptačí chřipky H5N1, který je přímo přenosný mezi lidmi a měl by nejméně 50% smrtelnost, což v roce 2005 vyvolalo obavy z celosvětové pandemie, která by mohla zabít stovky milionů lidí.
Koncem roku 2013 více než 50 nejvýznamnějších světových vědců ostře kritizovalo výzkum Rona Fouchiera a jeho kolegů z lékařského centra Erasmus v Rotterdamu, kteří vyvíjeli zmutované odrůdy viru ptačí chřipky H5N1, které jsou pro člověka mnohem nebezpečnější. Vědci napsali, že výzkum byl navržen tak, aby byl virus plně přenosný mezi lidmi a měl zjevně dvojí civilně-vojenskou funkci. Takto upravená chřipka by mohla zabít polovinu světové populace a to nikoli náhodou. Americká armáda financovala tento výzkum částkou více než 400 milionů dolarů.
Geneticky modifikované potraviny jako zbraň
Zdá se, že americká armáda zoufale hledá nejen biologické způsoby, jak zabíjet národy lidí, ale stejně tak se zajímá o metody, jak zničit jejich zásoby potravin. V souladu s tím se také přiznala nejméně k dalším několika desítkám případů, kdy byly vypuštěné ničivé látky způsobující choroby plodin a rostlin, a to při pokusech, jejichž cílem bylo otestovat metody, jak zničit veškerý rostlinný potravinový život nepřátelského národa. V roce 2012 japonská média odhalila, že vláda Spojených států v roce 1960 a počátkem 70. let minulého století testovala na Okinawě a na Tchaj-wanu specifické biologické zbraně, které ničily plodiny pomocí DNA, a že americká armáda některé z nich testovala i na území kontinentálních Spojených států. Byly použité také ve Vietnamu. Účelem Agent Orange nikdy nebyl defoliant, jak se tvrdilo, ale byl vyvinutý k tomu, aby zničil celou úrodu rýže ve Vietnamu a dostatečně kontaminoval půdu, aby zabránil jejímu opětovnému růstu.
Geneticky modifikovaná semena a geneticky modifikované potraviny představují pro všechny národy velké riziko a to do té míry, že je podle mě z mnoha důvodů nutné tyto potraviny zcela zakázat. Toto téma je příliš rozsáhlé na to, abych se jím tady zabýval nějak rozsáhle, ale jeden aspekt si zaslouží krátkou zmínku. Kdybychom se zeptali na původ geneticky modifikovaných semen, na to, jak tato myšlenka vznikla a jak se vyvíjela, kdo prováděl výzkum a kdo poskytl finanční prostředky, jak bychom odpověděli? Mohli bychom rozumně naznačit, že tato myšlenka možná vznikla na katedře biologie, nebo zemědělství některé univerzity, nebo že ji mohla vymyslet a realizovat vládní laboratoř, která se zabývá výzkumem zásobování potravinami. Nebo bychom mohli navrhnout, že soukromá společnost v oblasti zemědělství hledala produktivnější odrůdy obilovin a narazila na tento postup.
Mohli bychom navrhnout všechny tyto odpovědi, ale v každém případě bychom se mýlili. Geneticky modifikované osivo vymyslelo, propagovalo, zkoumalo a financovalo americké ministerstvo obrany resp. americké ministerstvo války. Geneticky modifikované osivo nebylo nikdy zamýšlené jako způsob, jak nasytit hladové, ale bylo naopak koncipované a vyvinuté jako zbraň, přesněji řečeno jako systém pro dodávku zbraní. Geneticky modifikované osivo nebylo nikdy určené k podpoře lidského života, ale k jeho likvidaci.
Musíme si uvědomit, že geneticky modifikované osivo není ani produktivnější, ani zdravější než tradiční dědičné plodiny. Naopak je mnohem dražší a ničivější. Ovšem představuje téměř neodolatelné vojenské výhody proti každému národu, který se stane závislým na tomto zdroji potravinových zrn. Jednou z nich je, že Spojené Státy je mohou použít jako politickou zbraň a odmítnout dodávat osivo znevýhodněnému národu, což může způsobit rozsáhlý hladomor a rozvrat. Druhá možnost je zlověstnější, protože mnoho skupin experimentuje s technologií genového štěpení a vkládá nepříbuznou DNA do různých semen.
Třeba v jednom případě v Kanadě objevilo vládní oddělení gen proti zamrzání, obsažený v krvi ryb žijících v arktických vodách, který jim umožňuje přežít ve vodách s teplotou pod bodem mrazu.
Vědci tento gen vpravili do plodin kanadské pšenice, což umožnilo, aby pšenice odolávala mrazivým teplotám bez poškození. Společnost Monsanto tyto geny vnutila také rajčatům, čímž vzniklo první geneticky modifikované rajče.
Nebo třeba americká výzkumná laboratoř vpravila geny ze světlušek do rostlin tabáku, čímž vzniklo tabákové pole, které ve tmě svítilo.
Tyto příklady mohou být neškodné, ale jiné jsou neškodné mnohem méně. Americké ministerstvo obrany investovalo obrovské částky do výzkumu zaměřeného na vpravování smrtících genů do semen těchto geneticky modifikovaných plodin, včetně virů pravých neštovic, ptačí a prasečí chřipky, koronavirů, moru, AIDS a dalších. Jako vojenská zbraň je taková věda k nezaplacení. Proč začínat válku střelbou, když Monsanto nebo Cargill mohou prodávat rýži, kukuřici a sóju, které obsahují neštovice, H5N1 nebo koronavirus? Když se toto osivo sklidí a dostane se do národních zásob potravin, může během několika týdnů vyhubit 50 % nebo více obyvatel bez jediného výstřelu.
A to byl přesně důvod, proč Američané geneticky modifikované osivo vymysleli a vyvinuli. Je to válečná zbraň, navržená a určená k tomu, aby celé populaci národa dodala smrtící virus, nebo jinou chorobu a doslova tak vyhladila nepřítele bez jakéhokoli rizika pro agresora. Mnoho vědců a amerických vojenských dokumentů prokázalo, že semena jsou při snaze o vojenskou nadvládu mnohem levnější a mnohem účinnější než bomby. V jednom takovém vojenském dokumentu byly uvedené náklady na smrt nepřátelské populace jadernými, konvenčními a biologickými zbraněmi. Přitom náklady na smrt jadernými zbraněmi jsou řádově nižší než náklady na smrt biologickými zbraněmi.
Antikoncepční kukuřice
V roce 2001 vytvořili vědci z biolaboratoře Epicyte v San Diegu geneticky modifikovanou antikoncepční kukuřici poté, co objevili vzácnou třídu lidských protilátek, které napadají spermie. Jejich výzkumníci izolovali geny, které regulují výrobu těchto protilátek a vložili je do rostlin kukuřice, čímž vytvořili zahradnické továrny na výrobu antikoncepce.
Krátce po tiskové zprávě společnosti Epicyte z roku 2001 veškeré diskuse o tomto průlomu zmizely. Společnost převzala firma Biolex a o vývoji spermicidní kukuřice už nebylo v žádných médiích slyšet. Společnosti Epicyte, DuPont a Syngenta, sponzoři Svalbardského trezoru semen, měly společný podnik na sdílení a využívání této technologie. Silvia Ribeiro z nevládní organizace ETC Group ve svém sloupku v mexickém deníku La Jornada varovala, že "potenciál spermicidní kukuřice jako biologické zbraně je velmi vysoký" a připomněla používání nucených sterilizací proti původním obyvatelům. Hovořil jsem o tom v trojdílném cyklu Depopulace planety.
Trezor semen soudného dne na Špicberkách
Novým a vážným důvodem k obavám je trezor semen vybudovaný na kusu neúrodné skály jménem Svalbard, který patří Norsku, je velmi vzdálený v blízkosti severního pólu a prakticky nepřístupný. Podle tiskových zpráv má tento trezor na semena dvoje dveře odolné proti výbuchu se senzory pohybu, dva vzdušné zámky a stěny z metr silného betonu vyztuženého ocelí. Není zde žádný stálý personál, ale relativní nepřístupnost trezoru usnadní sledování jakékoli lidské činnosti. Deklarovaným účelem je uchovávat veškerá světová dědictví osiva, aby se zachovala rozmanitost plodin pro budoucnost. Ale tato rozmanitost plodin je už přece zachráněná a je uložená v trezorech po celém světě. Co tito lidé předpokládají, že by se mělo vyvinout takové vzdálené a bezpečné zařízení?
Propagátoři a finančníci tohoto podniku jsou stejní lidé, kteří ovládají světová geneticky modifikovaná semena a kteří patří k nejhlasitějším zastáncům drastického snížení světové populace: Rockefellerova a Gatesova nadace, Syngenta, DuPont, Monsanto a Mezinárodní skupina pro zemědělský výzkum. Jsou to ti samí lidé, kteří aktivně ničí rozmanitost plodin na celé planetě. Proč by je najednou osvítilo čisté náboženství, a rozhodli se zachránit v Norsku stejná semena, která ničí všude jinde?
Před časem napsal William Engdahl na toto téma trezoru semen výborně zpracovaný článek a dospěl ke stejnému závěru, že trezor byl vytvořený jako skladiště smrtících biologických patogenů, jejichž DNA lze s pomocí stejných semenářských společností zkombinovat s geneticky modifikovaným osivem a vypustit kdekoli. Žádné jiné využití by nevysvětlovalo seznam účastníků ani potřebu vzdáleného umístění a prakticky jaderně odolného zabezpečení. William Engdahl se ptal: "Je to náhoda, že tytéž organizace, od Norska přes Rockefellerovu nadaci až po Světovou banku, jsou zapojené i do projektu Svalbardské banky osiva?"
A teď si uvědomme, že jedním z lidí, kteří nejvíce investují miliony do semenné banky v Barentsově moři poblíž Severního ledového oceánu, asi 1100 kilometrů od severního pólu je vedle Světové banky a Rockefellerovy nadace také Bill Gates a jeho nadace. Uvědomme si, že to jsou investoři, chtějí investovat. Je uskladnění semen kdesi u severního pólu výdělečným projektem? Samozřejmě není. Přesto na tomto Bohem zapomenutém ostrově investuje Bill Gates spolu s Rockefellerovou nadací, korporací Monsanto, nadací Syngenta a norskou vládou, desítky milionů do takzvané "banky semen soudného dne". Kdykoli se Bill Gates, Rockefellerova nadace, Monsanto a Syngenta spojí ve společném projektu, stojí za to zapátrat trochu hlouběji za skalami na Špicberkách. Když to uděláme, najdeme fascinující věci.
Prvním pozoruhodným bodem je, kdo sponzoruje trezor osiva soudného dne. Zde se k Norům připojují, jak jsem uvedl, Nadace Billa a Melindy Gatesových, dále americký agrobyznysový gigant DuPont-Pioneer Hi-Bred, jeden z největších světových vlastníků patentovaných geneticky modifikovaných osiv rostlin a souvisejících agrochemikálií, dále Syngenta, hlavní švýcarská společnost vyrábějící geneticky modifikovaná osiva a agrochemikálie prostřednictvím své nadace Syngenta Foundation, dále Rockefellerova nadace, soukromá skupina, která od 70. let minulého století vytvořila genovou revoluci s více než 100 miliony dolarů na osivo a nakonec Mezinárodní skupina pro zemědělský výzkum, globální síť vytvořená Rockefellerovou nadací k prosazování svého ideálu genetické čistoty prostřednictvím změn v zemědělství.
Rockefellerova nadace: Globální zemědělská revoluce (1970)
Abychom pochopili skutečný význam tohoto trezoru semen ve Špicberkách a hlavně kdo ho sponzoruje, musíme se podívat hlouběji do historie. V roce 1960 Rockefellerova nadace, Rada pro rozvoj zemědělství Johna D. Rockefellera třetího a Fordova nadace spojily své síly a vytvořily Mezinárodní institut pro výzkum rýže v Los Banos na Filipínách. V roce 1971 se tento Institut pro výzkum rýže Rockefellerovy nadace spolu se svým Mezinárodním centrem pro zlepšování kukuřice a pšenice se sídlem v Mexiku a dvěma dalšími mezinárodními výzkumnými centry vytvořenými Rockefellerovou a Fordovou nadací, prvním je Institut pro tropické zemědělství v Nigérii a druhým je náš Institut na výzkum rýže na Filipínách, tak se všemi těmito organizacemi se spojily do celosvětové Poradní skupiny pro mezinárodní zemědělský výzkum.
Tato skupina pro zemědělský výzkum se formovala na řadě neveřejných konferencí, které se konaly v konferenčním centru Rockefellerovy nadace v italském Bellagiu. Klíčovými účastníky jednání v Bellagiu byli George Harrar z Rockefellerovy nadace, Forrest Hill z Fordovy nadace, náš známý Robert McNamara ze Světové banky, dříve americký ministr obrany a Maurice Strong, mezinárodní organizátor Rockefellerovy rodiny v oblasti životního prostředí, který jako člen správní rady Rockefellerovy nadace organizoval Summit Země OSN ve Stockholmu v roce 1972. Byla to součást deset let trvajícího zaměření nadace na obrácení vědy do služeb eugeniky, ohavné verze rasové čistoty.
Aby byl zajištěný co největší dopad, tato mezinárodní skupina pro zemědělský výzkum zapojila Organizaci OSN pro výživu a zemědělství, Rozvojový program OSN a Světovou banku. Rockefellerova nadace tak díky pečlivě naplánovanému využití svých počátečních finančních prostředků mohla počátkem 70. let 20. století utvářet globální zemědělskou politiku. A to se také stalo.
Mezinárodní skupina pro zemědělský výzkum financovaná štědrými studijními granty Rockefellerovy a Fordovy nadace, se postarala o to, aby přední zemědělští vědci a agronomové z třetího světa přijeli do Spojených Států, aby si "osvojili" koncepci moderní zemědělské výroby a přenesli ji zpět do své vlasti. Vytvořili tak neocenitelnou síť vlivu pro propagaci amerického agrobyznysu v těchto zemích, zejména pro propagaci GMO, tedy genové revoluce v rozvojových zemích a to všechno ve jménu vědy a efektivního zemědělství na volném trhu.
Genetické inženýrství jako nadřazená rasa?
Teď začíná být zajímavá banka semen na Špicberkách. Ale je to ještě lepší. Projekt, o kterém jsem teď hovořil, je projekt Rockefellerovy nadace a mocných finančních zájmů od 20. let 20. století, jehož cílem je pomocí eugeniky, později přejmenované na genetiku, ospravedlnit vytvoření geneticky upravené panské rasy. Hitler a nacisté ji nazývali árijská panská rasa. Hitlerovu eugeniku financovala z velké části tatáž Rockefellerova nadace, která dnes buduje trezor semen soudného dne, aby uchovala vzorky všech semen na naší planetě. Zmínil jsem se o tom v prvním díle Utajených démonů nacismu, jistě si na to pamatujete. Teď to začíná být opravdu zajímavé. Stejná Rockefellerova nadace vytvořila „pseudovědní“ obor molekulární biologie ve své neúnavné snaze zredukovat lidský život na "určující genovou sekvenci", kterou, jak doufali, by pak bylo možné modifikovat za účelem libovolné změny lidských vlastností. Hitlerovi eugeničtí vědci, z nichž mnozí byli po válce v tichosti přivezení do Spojených států, aby pokračovali ve svém biologickém eugenickém výzkumu, položili velkou část základů genetického inženýrství různých forem života, z nichž většina byla otevřeně podporována až hluboko do Třetí říše štědrými granty Rockefellerovy nadace. Opět tyto granty jsem pokryl v prvním díle Utajených démonů nacismu.
Stejná Rockefellerova nadace vytvořila takzvanou zelenou revoluci a to na základě cesty Nelsona Rockefellera a bývalého ministra zemědělství New Dealu a zakladatele společnosti Pioneer Hi-Bred Seed Company Henryho Wallace do Mexika v roce 1946.
Zelená revoluce měla údajně do značné míry vyřešit problém hladu ve světě v Mexiku, Indii a dalších vybraných zemích, kde Rockefeller působil. Agronom Rockefellerovy nadace Norman Borlaug získal za svou práci Nobelovu cenu míru, čímž se těžko může chlubit někdo jako Henry Kissinger, který dostal stejnou cenu.
Ve skutečnosti, jak se po letech ukázalo, byla zelená revoluce geniálním plánem rodiny Rockefellerů na vytvoření globalizovaného agrobyznysu, který by pak mohli monopolizovat. Stejně třeba jako před půl stoletím světový ropný průmysl. Henry Kissinger v sedmdesátých letech prohlásil: "Pokud ovládáte ropu, ovládáte zemi; pokud ovládáte potraviny, ovládáte populaci“.
Agrobyznys a Rockefellerova zelená revoluce šly ruku v ruce. Byly součástí velké strategie, která o několik let později zahrnovala financování výzkumu Rockefellerovy nadace pro rozvoj genetického inženýrství rostlin a zvířat.
John H. Davis byl počátkem 50. let minulého století náměstkem ministra zemědělství za prezidenta Dwighta Eisenhowera. V roce 1955 opustil Washington a odešel na Harvard Graduate School of Business, což bylo v té době velmi neobvyklé místo pro zemědělského experta. Měl jasnou strategii. V roce 1956 John Davis napsal článek do Harvard Business Review, ve kterém prohlásil, že, cituji: "jediným způsobem, jak jednou provždy vyřešit takzvaný zemědělský problém a vyhnout se těžkopádným vládním programům, je postupovat od zemědělství k agrobyznysu". Přesně věděl, co měl na mysli, ačkoli jen málokdo tehdy tušil, že šlo o revoluci v zemědělské výrobě, která by soustředila kontrolu nad potravinovým řetězcem v rukou nadnárodních korporací, daleko od tradičních rodinných farmářů.
Zásadním aspektem, který vedl k zájmu Rockefellerovy nadace a amerických agrobyznysových společností, byla skutečnost, že zelená revoluce byla založená na šíření nových hybridních osiv na rozvojových trzích. Jedním z podstatných aspektů hybridních osiv byla jejich nedostatečná reprodukční schopnost. Hybridy měly zabudovanou ochranu proti množení. To je velmi důležité, ty hybridy měly zabudovanou ochranu proti množení. Ta hybridní osiva se prostě nemohla množit. Na rozdíl od běžných otevřeně opylovaných druhů, jejichž semena dávala výnosy podobné svým rodičům, byl výnos semen nesených hybridními rostlinami výrazně nižší než výnosy první generace.
Tato klesající výnosnost charakteristická pro hybridy znamenala, že zemědělci musí obvykle každý rok nakupovat osivo, aby dosáhli vysokých výnosů. Byl to geniální a zvrácený trik. Museli zasadit hybridní osivo, které se nemnožilo a tak museli každý rok nakupovat pořád nová semena. Běžná semena se prostě množí sama od sebe, z čehož by ale agrobusiness neměl žádné zisky. Tak do těch hybridních semen zabudovali ochranu proti množení. A tím si zajistili, že zemědělci budou muset, ať chtějí nebo ne, rok co rok nakupovat nová semena. Hnusný trik agrobusinessu Rockefellerů.
Nižší výnos druhé generace navíc eliminoval obchod s osivem, který často prováděli výrobci osiva bez povolení šlechtitele. To zabránilo přerozdělování osiva komerčních plodin zprostředkovateli. Pokud velké nadnárodní osivářské společnosti byly schopny kontrolovat rodičovské linie osiva ve vlastní režii, žádný konkurent nebo zemědělec by nemohl vyrábět hybridy. Celosvětová koncentrace patentů na hybridní osivo do hrstky obřích semenářských společností v čele s Pioneer Hi-Bred, DuPont, Dekalb a společnosti Monsanto, položila základ pro pozdější revoluci v oblasti geneticky modifikovaných osiv.
Zavedení moderních amerických zemědělských technologií, chemických hnojiv a komerčních hybridních osiv ve svém důsledku způsobilo, že místní zemědělci v rozvojových zemích, zejména v těch větších a zavedenějších, se stali závislými na zahraničních, většinou amerických agropodnicích a vstupech petrochemických společností. Byl to první krok v pečlivě plánovaném procesu, který měl trvat desítky let.
V rámci zelené revoluce agrobyznys výrazně pronikal na trhy, na které měli dříve američtí vývozci omezený přístup. Tento trend byl později nazvaný "tržně orientované zemědělství". Ve skutečnosti šlo o zemědělství řízené agrobyznysem.
Orchestrace Zelené revoluce agrobusinessem
Rockefellerova nadace a později Fordova nadace prostřednictvím zelené revoluce ruku v ruce formovaly a podporovaly zahraničněpolitické cíle Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) a CIA.
Jedním z hlavních důsledků zelené revoluce bylo vylidnění venkova od rolníků, kteří byli nucení utíkat do chudinských čtvrtí v okolí měst a zoufale hledat práci. Nebyla to náhoda, šlo o součást plánu na vytvoření rezervoárů levné pracovní síly pro nadcházející americké nadnárodní manufaktury. A co to je? To je přece globalizace posledních let. Naženeme lidi do měst, protože se na venkově neuživí a pak jim za odměnu postavíme obří továrny a fabriky globálních korporací. Levnou pracovní sílu už máme hustě koncentrovanou ve městech, můžeme začít opět dělat business, drancovat a plenit země Třetího světa.
Když sebepropagace kolem zelené revoluce utichla, výsledky byly zcela jiné, než se slibovalo. Problémy vznikly v důsledku neuváženého používání nových chemických pesticidů, často s vážnými zdravotními následky. Monokulturní pěstování nových hybridních odrůd osiva časem snížilo úrodnost půdy a výnosy. První výsledky byly působivé: dvojnásobné nebo dokonce trojnásobné výnosy některých plodin, například pšenice a později kukuřice v Mexiku. To se však brzy vytratilo.
Zelenou revoluci obvykle doprovázely rozsáhlé projekty zavlažování, které často zahrnovaly samozřejmě půjčky Světové banky na výstavbu nových obrovských přehrad a zaplavení dříve osídlených oblastí a úrodné zemědělské půdy. Také „superpšenice“ přinášela větší výnosy díky tomu, že půda byla nasycená obrovským množstvím hnojiv na akr, přičemž hnojiva byla produktem dusičnanů a ropy, tedy komodit, které ovládaly velké ropné společnosti Seven Sisters ovládané Rockefellery.
Používalo se také obrovské množství herbicidů a pesticidů, což vytvářelo další trhy pro ropné a chemické giganty. Jak uvedl jeden z analytiků, zelená revoluce byla v podstatě jen chemickou revolucí. Rozvojové země nemohly v žádném okamžiku zaplatit obrovské množství chemických hnojiv a pesticidů. Úvěr získaly díky laskavosti Světové banky a speciálním půjčkám Chase Bank a dalších velkých newyorských bank, které byly podpořené zárukami americké vlády.
Tyto půjčky, uplatňované ve velkém počtu rozvojových zemí, dostávali především velcí vlastníci půdy. Pro menší rolníky fungovala situace jinak. Drobní rolníci si nemohli dovolit chemické a jiné moderní vstupy a museli si půjčovat peníze.
Zpočátku se různé vládní programy snažily poskytovat zemědělcům určité půjčky, aby si mohli nakoupit osiva a hnojiva. Zemědělci, kteří se nemohli tohoto druhu programu zúčastnit, si museli půjčovat od soukromého sektoru. Kvůli přemrštěným úrokovým sazbám u neformálních půjček mnoho drobných zemědělců nezískalo ani výhody počátečních vyšších výnosů. Po sklizni museli prodat většinu, ne-li veškerou svou produkci, aby splatili půjčky a úroky. Stali se závislými na lichvářích a obchodnících a často přišli o půdu. Dokonce i s výhodnými půjčkami od vládních agentur ustoupilo pěstování plodin pro samozásobení produkci plodin určených k výdělku.
Od několika desetiletí se tytéž zájmy včetně Rockefellerovy nadace, která podporovala počáteční zelenou revoluci, snaží prosadit druhou "genovou revoluci", jak ji před několika lety nazval prezident Rockefellerovy nadace Gordon Conway.
Gates, Rockefeller a zelená revoluce v Africe
S ohledem na skutečné pozadí zelené revoluce Rockefellerovy nadace z 50. let minulého století je obzvláště zajímavé, že tatáž Rockefellerova nadace spolu s Gatesovou nadací, které dnes investují miliony dolarů do ochrany každého osiva před možným scénářem "soudného dne", investují také miliony do projektu nazvaného Aliance pro zelenou revoluci v Africe.
AGRA, jak se tato aliance sama nazývá, je opět spojenectvím se stejnou Rockefellerovou nadací, která vytvořila "genovou revoluci". Pohled do správní rady AGRA to potvrzuje.
Jejím předsedou není nikdo jiný než bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan. Ve své děkovné řeči na Světovém ekonomickém fóru v Kapském Městě v Jihoafrické republice v červnu 2007 Kofi Annan prohlásil, cituji: "Přijímám tuto výzvu s vděčností vůči Rockefellerově nadaci, Nadaci Billa a Melindy Gatesových a všem ostatním, kteří podporují naši africkou kampaň".
V představenstvu AGRA navíc zasedá Jihoafričan Strive Masiyiwa, který je členem správní rady Rockefellerovy nadace. Patří do ní Sylvia M. Mathews z Nadace Billa a Melindy Gatesových, Mamphela Ramphele, bývalý výkonný ředitel Světové banky mezi lety 2000 až 2006, Rajiv Shah z Gatesovy nadace, USAID a teď také v Nadaci pro inkluzivní kapitalismus, Nadya K. Šnavonjanová z Rockefellerovy nadace a Roy Steiner z Gatesovy nadace. Kromě toho jsou členy této Aliance AGRA Gary Toenniessen, výkonný ředitel Rockefellerovy nadace a Akinwumi Adesina, zástupce ředitele Rockefellerovy nadace.
Pro doplnění sestavu této aliance AGRA tvoří Peter Matlon, výkonný ředitel Rockefellerovy nadace, potom Joseph De Vries, ředitel Programu pro africké semenné systémy a zástupce ředitele Rockefellerovy nadace a nakonec Akinwumi Adesina, zástupce ředitele Rockefellerovy nadace. Stejně jako stará neúspěšná zelená revoluce v Indii a Mexiku je i nová zelená revoluce v Africe zjevně prioritou Rockefellerovy nadace.
Zatímco doposud se drží při zemi, má se za to, že společnost Monsanto a největší giganti v oblasti GMO agrobyznysu jsou v centru pozornosti a využívají Kofiho Annana k šíření svých patentovaných GMO semen po celé Africe pod klamavým označením "biotechnologie", což je nový eufemismus pro geneticky modifikovaná patentovaná semena. Jihoafrická republika je dosud jedinou africkou zemí, která povoluje legální pěstování GMO plodin. V roce 2003 povolila pokusy s GMO Burkina Faso. V roce 2005 připravila Ghana Kofiho Annana návrh zákona o biologické bezpečnosti a hlavní představitelé vyjádřili záměr pokračovat ve výzkumu GMO plodin.
Afrika je dalším cílem kampaně americké vlády za rozšíření GMO po celém světě. Díky své bohaté půdě je ideálním kandidátem. Není divu, že mnoho afrických vlád tuší od sponzorů GMO to nejhorší, protože v Africe bylo zahájeno množství projektů genetického inženýrství a biologické bezpečnosti s cílem zavést GMO do afrických zemědělských systémů. Patří k nim sponzorské příspěvky nabízené vládou Spojených Států na školení afrických vědců v oblasti genetického inženýrství v USA, projekty biologické bezpečnosti financované Agenturou Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Světovou bankou.
Rockefellerova nadace se už léta snaží podporovat projekty zavádění GMO na afrických polích. Podporovala výzkum, který podporuje použitelnost GMO bavlny v Makhathini Flats v Jihoafrické republice.
Společnost Monsanto, která má silnou pozici v jihoafrickém průmyslu osiv a to jak GMO, tak hybridních, vymyslela důmyslný program pro drobné zemědělce známý jako kampaň "Semínka naděje", v jehož rámci je drobným chudým zemědělcům předkládán balíček zelené revoluce, po němž samozřejmě následují patentovaná GMO semena společnosti Monsanto.
Švýcarská společnost Syngenta, jeden ze "čtyř jezdců GMO apokalypsy", vkládá miliony dolarů do nového skleníkového zařízení v Nairobi, aby vyvinula GMO kukuřici odolnou vůči hmyzu. Syngenta je rovněž součástí Rockefellerovy Mezinárodní skupiny pro zemědělský výzkum.
Kdo hlídá trezor semen na Špicberkách?
Znovu si musíme klást základní otázku. Co vede Gatesovu a Rockefellerovu nadaci k tomu, aby současně podporovaly šíření patentovaných semen po celé Africe, což je proces, který stejně jako na všech ostatních místech na Zemi ničí odrůdy semen rostlin při zavádění monokulturního průmyslového agrobyznysu? Zároveň investují desítky milionů dolarů do uchování všech známých a hlavně přirozených odrůd osiva v trezoru odolném proti bombám v blízkosti polárního kruhu, "aby se rozmanitost plodin zachovala pro budoucnost", abych tedy zopakoval jejich oficiální sdělení?
Není náhodou, že Rockefellerova a Gatesova nadace se spojily, aby prosadily zelenou revoluci ve stylu GMO v Africe a zároveň v tichosti financují "trezor semen soudného dne" na Špicberkách. Obři GMO agrobyznysu jsou v projektu na Svalbardu až po uši.
Na Špicberkách bude budoucí nejbezpečnější světové úložiště osiva střežené policisty GMO zelené revoluce, tedy Rockefellerovou a Gatesovou nadací, společnostmi Syngenta, DuPont a Mezinárodním výzkumem pro zemědělský výzkum.
Projekt na Svalbardu bude řídit organizace nazvaná Global Crop Diversity Trust. Kdo jsou, že mají tak úžasnou důvěru nad všemi odrůdami osiv na planetě? Global Crop Diversity Trust založila Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Bioversity International (dříve Mezinárodní ústav pro genetický výzkum rostlin), což je odnož Mezinárodní skupiny pro zemědělský výzkum.
Global Crop Diversity Trust sídlí v Římě. Jeho správní radě předsedá Margaret Catley-Carlsonová, Kanaďanka, která je také členkou poradního sboru skupiny Suez Lyonnaise des Eaux, jedné z největších soukromých vodárenských společností na světě. Margaret Catley-Carlsonová byla do roku 1998 také prezidentkou Populační rady se sídlem v New Yorku. Pamatujete si na Populační radu, kterou jsem podrobně rozebíral v Depopulaci planety? Populační rada je organizace Johna D. Rockefellera třetího pro snižování počtu obyvatel, která byla založená v roce 1952 za účelem prosazování eugenického programu rodiny Rockefellerů pod rouškou propagace "plánování rodiny", antikoncepčních zařízení, sterilizace a "kontroly populace" v rozvojových zemích. Všímejte si, žádná konspirace, sedí tu stále ti samí lidé. Žena, která sedí ve společnosti hlídající trezor semen na Špicberkách, je zároveň členkou Rockefellerovy Populační rady. Mají pořád stejné koně v klíčových postech.
Mezi další členy správní rady Global Crop Diversity Trust patří bývalý manažer Bank of America, v současnosti šéf hollywoodské společnosti DreamWorks Animation, Lewis Coleman. Lewis Coleman je rovněž vedoucím ředitelem správní rady společnosti Northrup Grumman Corporation, jednoho z největších amerických dodavatelů Pentagonu pro vojenský průmysl. Rozebíral jsem ji tuším ve třetím díle trilogie Saddám Husajn.
Dále třeba Jorio Dauster z Brazílie je také předsedou představenstva společnosti Brasil Ecodiesel. Je bývalým velvyslancem Brazílie při Evropské unii a hlavním vyjednavačem brazilského zahraničního dluhu pro ministerstvo financí. Jorio Dauster působil také jako prezident Brazilského kávového institutu a jako koordinátor projektu modernizace brazilského patentového systému, který zahrnuje legalizaci patentů na geneticky modifikovaná osiva, což brazilské zákony donedávna zakazovaly.
Dále Cary Fowler je výkonným ředitelem našeho Global Crop Diversity Trust. Cary Fowler byl profesorem a ředitelem výzkumu na katedře mezinárodních studií životního prostředí a rozvoje na Norské univerzitě přírodních věd. Působil také jako hlavní poradce generálního ředitele Bioversity International. Tam zastupoval centra budoucí sklizně Poradní skupiny pro mezinárodní zemědělský výzkum při jednáních o Mezinárodní smlouvě o rostlinných genetických zdrojích.
V devadesátých letech vedl Mezinárodní program pro rostlinné genetické zdroje při OSN. Připravil a řídil jednání o Globálním akčním plánu pro rostlinné genetické zdroje, který v roce 1996 přijalo 150 zemí. V minulosti byl členem Národní rady pro rostlinné genetické zdroje ve Spojených Státech a správní rady Mezinárodního centra pro zlepšování kukuřice a pšenice v Mexiku, dalšího projektu Rockefellerovy nadace a Mezinárodní skupiny pro zemědělský výzkum.
Člen představenstva Global Crop Diversity Trust Dr. Mangala Rai z Indie je tajemníkem indického ministerstva zemědělského výzkumu a vzdělávání a generálním ředitelem Indické rady pro zemědělský výzkum. Je také členem správní rady Mezinárodního institutu pro výzkum rýže, který je součástí Rockefellerovy nadace, a který prosazoval první velký pokus s GMO na světě, tolik propagovanou "zlatou rýži", která se ukázala jako neúspěšná. Doktor Mangala Rai působil jako člen správní rady Mezinárodního centra pro zlepšování kukuřice a pšenice, a člen výkonné rady Mezinárodního výzkumu pro zemědělský výzkum.
Mezi dárce, nebo finanční anděly Global Crop Diversity Trust patří řekl bych všichni naši obvyklí podezřelí. Kromě Rockefellerovy a Gatesovy nadace patří mezi dárce také giganti v oblasti GMO DuPont-Pioneer Hi-Bred, Syngenta ze švýcarské Basileje, Mezinárodní skupina pro zemědělský výzkum a agentura USAID, která se energicky zasazuje o rozvojovou pomoc zaměřenou na GMO. Skutečně se zdá, že máme GMO a lišky snižující populaci, které hlídají kurník lidstva, globální skladiště rozmanitosti semen na Špicberkách.
Proč právě teď na Špicberkách?
Můžeme se oprávněně ptát, proč Bill Gates a Rockefellerova nadace spolu s největšími giganty agrobyznysu v oblasti genetického inženýrství, jako jsou DuPont a Syngenta, spolu s Mezinárodní skupinou pro zemědělský výzkum budují v Arktidě Trezor osiva soudného dne?
Kdo takovou banku semen vůbec používá? Hlavními uživateli genových bank jsou šlechtitelé rostlin a výzkumní pracovníci. Největšími šlechtiteli rostlin jsou dnes společnosti Monsanto, DuPont, Syngenta a Dow Chemical, světoví giganti, kteří patentují GMO. Od počátku roku 2007 drží společnost Monsanto společně s vládou Spojených států amerických světová patentová práva na takzvaný rostlinný "terminátor", což je technologie omezení genetického využití. Terminátor je zlověstná technologie, díky které patentované komerční osivo po jedné sklizni spáchá "sebevraždu". Prostě se nerozmnoží samo od sebe a hlavně zadarmo. Zemědělci musí koupit každou sezónu nové osivo a tvrdě za něj zaplatit. Už jsem to tu řešil. Kontrola soukromých osivářských společností je naprostá. Taková kontrola a moc nad potravinovým řetězcem ještě nikdy v historii lidstva neexistovala.
Tato chytrá geneticky modifikovaná vlastnost terminátoru nutí zemědělce, aby se každý rok vraceli k Monsantu, nebo jiným dodavatelům GMO osiv, aby získali nová semena rýže, sóji, kukuřice, pšenice, ať už potřebují k výživě své populace jakoukoli hlavní plodinu. Pokud by se rozšířila po celém světě, mohla by během deseti let udělat z většiny světových producentů doslova potravin nové feudální nevolníky v otroctví tří, nebo čtyř obřích osivářských společností, jako je Monsanto, DuPont nebo Dow Chemical.
To by samozřejmě také mohlo otevřít dveře k tomu, aby tyto soukromé společnosti, možná na příkaz své hostitelské vlády ve Washingtonu, odepřely osivo té či oné rozvojové zemi, jejíž politika by byla v rozporu s politikou Washingtonu. Ti, kdo říkají "tady se to stát nemůže", by se měli pozorněji podívat na současné světové události. Samotná existence této koncentrace moci ve třech nebo čtyřech soukromých agrobyznysových gigantech se sídlem v USA je důvodem k zákonnému zákazu všech GMO plodin, i kdyby jejich výnosy byly skutečné, což zjevně nejsou.
Tyto soukromé společnosti, Monsanto, DuPont nebo Dow Chemical, mají sotva neposkvrněnou pověst, pokud jde o hospodaření s lidským životem. Vyvinuly a rozšířily takové novinky, jako jsou dioxiny, PCB nebo Agent Orange. Po desetiletí tajily jasné důkazy o karcinogenních a dalších závažných důsledcích používání toxických chemikálií pro lidské zdraví. Pohřbili závažné vědecké zprávy o tom, že nejrozšířenější herbicid na světě, glyfosát, což je základní složka herbicidu Roundup společnosti Monsanto, který je spojený s nákupem většiny geneticky upravených osiv Monsanto, je toxický, když proniká do pitné vody. Třeba Dánsko zakázalo glyfosát už v roce 2003, když se potvrdilo, že kontaminoval podzemní vody v zemi.
Rozmanitost uložená v genových bankách semen je surovinou pro šlechtění rostlin a pro velkou část základního biologického výzkumu. Pro tyto účely je ročně distribuováno několik set tisíc vzorků. Organizace OSN pro výživu a zemědělství uvádí přibližně 1400 semenných bank po celém světě, z nichž největší je v držení vlády Spojených států. Další velké banky vlastní Čína, Rusko, Japonsko, Indie, Jižní Korea, Německo a Kanada. Kromě toho Mezinárodní skupina pro zemědělský výzkum provozuje řetězec semenných bank ve vybraných centrech po celém světě.
Mezinárodní skupina pro zemědělský výzkum, kterou v roce 1972 založily Rockefellerova nadace a Fordova nadace s cílem šířit svůj model agrobyznysu Zelené revoluce, kontroluje většinu soukromých semenných bank od Filipín přes Sýrii až po Keňu. Celkem tyto současné banky osiv uchovávají více než šest a půl milionu odrůd osiv, z nichž téměř dva miliony jsou "odlišné". Svalbardský trezor soudného dne bude mít kapacitu čtyři a půl milionu různých semen.
GMO jako biologická zbraň?
A právě teď se dostávám k jádru nebezpečí a potenciálu zneužití, které se skrývá v projektu Svalbard Billa Gatese a Rockefellerovy nadace. Může být vývoj patentovaných semen pro většinu hlavních světových plodin pro výživu, jako je rýže, kukuřice, pšenice a krmné obiloviny, jako je sója, nakonec použitý v hrůzné formě biologické války?
Výslovným cílem eugenické lobby financované bohatými elitními rodinami, jako jsou Rockefeller, Carnegie, Harriman a další, je od dvacátých let minulého století ztělesnění toho, co nazývali "negativní eugenikou", tedy systematické vybíjení nežádoucích krevních linií. Margaret Sangerová, rychlá eugenička, zakladatelka organizace Plánované rodičovství Planned Parenthood International a důvěrná přítelkyně rodiny Rockefellerů, vytvořila v roce 1939 něco, co se jmenovalo The Negro Project, v překladu Projekt černochů, se sídlem v Harlemu, který, jak se svěřila v dopise příteli, spočíval v tom, že, jak se vyjádřila, cituji: "chceme vyhladit černošskou populaci". O Margaret Sangerové jsem hovořil v prvním díle trilogie Depopulace planety.
Jak jsem už několikrát zmínil tady i v Depopulaci planety, malá kalifornská biotechnologická společnost Epicyte v roce 2001 oznámila vývoj geneticky upravené kukuřice, která obsahovala spermicid, který činil sperma mužů, kteří ji snědli, neplodným. V té době měla Epicyte uzavřenou dohodu o společném podniku na šíření své technologie se společnostmi DuPont a Syngenta, dvěma sponzory Svalbardského trezoru semen soudného dne. Od té doby společnost Epicyte koupila biotechnologická společnost ze Severní Karolíny. Překvapivé bylo zjištění, že Epicyte vyvinula svou spermicidní GMO kukuřici z výzkumných prostředků amerického ministerstva zemědělství. Téhož ministerstva, které navzdory celosvětovému odporu nadále financovalo vývoj technologie Terminátor, nyní v držení společnosti Monsanto.
V 90. letech minulého století zahájila Světová zdravotnická organizace OSN kampaň na očkování milionů žen v Nikaragui, Mexiku a na Filipínách ve věku 15 až 45 let údajně proti Tetanu, nemoci, která vzniká například šlápnutím na rezavý hřebík. Vakcína nebyla podaná mužům ani chlapcům, přestože jsou pravděpodobně stejně náchylní k šlápnutí na rezavý hřebík jako ženy. Zmínil jsem se o tom tuším ve druhém díle trilogie Depopulace planety, proto to jen stručně zopakuji.
Kvůli této zvláštní anomálii pojala římskokatolická laická organizace Comite Pro Vida de Mexico podezření a nechala otestovat vzorky vakcíny. Testy odhalily, že vakcína proti tetanu, kterou WHO šířila pouze mezi ženami v plodném věku, obsahuje lidský choriový gonadotropin, neboli HCG. HCG je přírodní hormon, který v kombinaci s nosičem tetanového toxoidu stimuluje protilátky znemožňující ženě udržet těhotenství. Žádná z očkovaných žen o tom nebyla informovaná.
Později vyšlo najevo, že Rockefellerova nadace spolu s Rockefellerovou populační radou, Světovou bankou, tedy sídlem Mezinárodní skupiny pro zemědělský výzkum a Národním zdravotním ústavem Spojených států se podílely na 20 let trvajícím projektu zahájeném v roce 1972, jehož cílem bylo vyvinout pro WHO skrytou potratovou vakcínu s nosičem tetanu. Podrobně jsem to rozebíral v depopulaci. Kromě toho norská vláda, která hostuje Svalbardský trezor semen soudného dne, věnovala 41 milionů dolarů na vývoj speciální potratové vakcíny proti tetanu.
Je náhoda, že tytéž organizace, od Norska přes Rockefellerovu nadaci až po Světovou banku, se podílejí i na projektu Svalbardské banky semen? Podle profesora Francise Boylea, který vypracoval zákon o boji proti biologickým zbraním z roku 1989 přijatý americkým Kongresem, se Pentagon, cituji: "připravuje na boj a vítězství v biologické válce" v rámci dvou Bushových národních strategických směrnic přijatých, jak poznamenává, "bez vědomí a kontroly veřejnosti" v roce 2002. Francis Boyle dodává, že jen v letech 2001-2004 utratila federální vláda USA 14,5 miliardy dolarů za civilní práce související s biologickou válkou, což je ohromující částka.
Biolog z Rutgersovy univerzity Richard Ebright odhaduje, že v USA má dnes přístup k patogenům vhodným pro biologické zbraně více než 300 vědeckých institucí a přibližně 12000 osob. Jen na výzkum infekčních nemocí s potenciálem pro biologické zbraně existuje 497 grantů americké vlády. Samozřejmě se to zdůvodňuje obranou proti možnému teroristickému útoku.
Velký budget vlády Spojených Států vynaložených na výzkum biologických zbraní zahrnuje genetické inženýrství. Profesor biologie Jonathan King říká, že "rostoucí programy biologického terorismu představují významné vznikající nebezpečí pro naši vlastní populaci". Jonathan King dodává, že "zatímco takové programy jsou vždy označovány za obranné, u biologických zbraní se obranné a útočné programy téměř zcela překrývají".
Čas ukáže, zda je, nedej bože, Svalbardská banka semen soudného dne Billa Gatese a Rockefellerovy nadace součástí dalšího konečného řešení, tentokrát zahrnujícího vyhynutí pozdní, velké planety Země.
Závěr
Od prvních dnů amerických experimentů s biologickými zbraněmi se američtí političtí a vojenští představitelé, stejně jako úředníci CIA, nijak nesnažili skrývat svůj zájem o vývoj metod infikování osob rakovinou jako metody zbavování se jim nepohodlných národních vůdců, metody s dokonalou možností popření. O tomto tvrzení svědčí záznamy Spojených Států, které různými způsoby zavraždily asi 150 politických vůdců jiných zemí.
"Lákavé je, že biologické zbraně jsou nejen velmi účinnými masovými zabijáky, ale ve srovnání se střílecími válkami jsou i poměrně úsporné. Stejně tak lze genetické zbraně šířit mnoha způsoby, pomocí virem infikovaného hmyzu, nebo bakterií, nebo je vpravovat do geneticky modifikovaných semen. Tyto zbraně je obtížné odhalit a identifikovat a často se může stát, že léčba, nebo vakcína bude připravovaná roky."
Dr. Leonard Horowitz, známý whistleblower farmaceutického průmyslu, citoval jednoho experta, který řekl, že by plánoval biologický útok, cituji:
"S jemnými finesami, aby to vypadalo jako přirozená epidemie. To by oddálilo reakci a zablokovalo rozhodovací proces. I když máte podezření na biologický terorismus, je těžké ho dokázat. Stejně tak je těžké ho vyvrátit. Můžete vystopovat zásilku zbraní, ale je téměř nemožné vystopovat původ viru, který pochází z brouka."
Jeden z dalších autorů poznamenal, že řádně provedené vypuštění infekční látky by ztížilo diagnostiku a léčbu a dodal, že tento druh biologické války nelze vystopovat až k jejímu zdroji a mohl by být považovaný za "Boží čin".
Zdá se, že mnoho nedávných epidemií nemocí by se správně kvalifikovalo jako potenciální biologické bojové látky: AIDS, SARS, MERS, ptačí chřipka, prasečí chřipka, hantavirus, borelióza, západonilský virus, ebola, dětská obrna v Sýrii, slintavka a kulhavka, syndrom války v Zálivu a ZIKA.
Máme tu ale i historické utajované souvislosti, které média a učebnice dějepisu úspěšně zamlčují. Zmínil jsem se třeba o tom, že Winston Churchill chtěl v roce 1944 vyřídit Němce půl miliony antraxových bomb vyrobenými ve Spojených státech (jeho generálové ho od takové akce odradili).
Nebo o tom, že Spojené státy poskytly imunitu japonským generálům před válečnými zločiny, kteří prováděli strašlivé pokusy s biologickými látkami na čínských zajatcích v Mandžusku, aby japonské výsledky mohly být použité při vývoji biologického arzenálu Spojenými Státy.
Ve skutečnosti to byly Spojené státy, které po druhé světové válce vedly tajné závody ve zbrojení těmito zbraněmi (ačkoli je v roce 1969 odsoudily). A jsou to právě Spojené státy, které musely téměř půl století žít s obviněním Číňanů, že v korejské válce skutečně použily biologické zbraně v rozporu s Ženevským protokolem z roku 1925.
Vzhledem k této historii je dnešní pokrytectví Washingtonu a Londýna ohromující. Ještě více ohromující je ale skutečnost, že se o těchto zvěrstvech páchaných Washingtonem a Londýnem nemluví a ani se je nedozvíme z učebnic dějepisu. Západní masmédia to všechno ignorovala, cenzurovala celou tuto část historie a dokonce i internet je pečlivě pročišťovaný od těchto informací. To můžu dokumentovat na skutečnosti, že dobrá třetina odkazů, které tu mám jako studijní materiál, a ze kterých jsem čerpal, už je nedostupná, nebo články zmizely.
Je to neskutečné, ale je to tak. A to na tom pracuju zhruba 2 měsíce v rámci překladů, zpracování a sestavování materiálů do finální podoby pořadu a přesto dobrá třetina z těch odkazů, které mě před dvěma měsíci fungovaly, dnes už nefungují. Umělá inteligence se zdokonaluje a sanace Internetu probíhá od nepohodlných skutečností i dnes. Svoboda slova vždy závisí výhradně na tom, kdo ovládá média. Ten kdo ovládá média, tvoří a píše jeho vlastní verzi dějin.