Záhada ztracené Atlantidy

Chcete-li mě pravidelně podpořit, zašlete prosím drobnou, ale pokud možno pravidelnou částku na účet:
217845530/0300
Iban: CZ90 0300 0000 0002 1784 5530
BICSWIS: CEKOCZPP
Můžete také jednoduše použít QR kódy.

100 Kč

250 Kč

500 Kč

Pomůže také sdílení na sociální sítě.

A k čemu použijeme Váš dar? Dozvíte se zde.

2. díl

audio

Druhý díl pojednává o tématu Atlantidy a o tom, zda je skutečností nebo pouze mýtem. V úvodu se odkazuje na minulou epizodu a následují kapitoly věnované různým oblastem, které se Atlantidy týkají, jako jsou Karibik, Jižní Amerika, Mexiko a Egypt. Zmíněné jsou také ovály, kruhy a oblouky jako možné pozůstatky z Atlantidy. V závěru se klade otázka, zda Atlantida skutečně existovala, nebo je to jen chiméra.

Úvod

Na začátku si stručně zrekapitulujme, co jsme slyšeli v prvním díle. Tyto dva díly jsem rozdělil na Evropský první díl, a jihoamerický druhý díl, aby to mělo patřičné souvislosti a logické rozdělení. Minule jsme si ukázali Platónovu legendu o Atlantidě, kterou sepsal 350 let před naším letopočtem. Nejprve jsme se vypravili na Maltu, potom na ostrov Théranebo-liSantorini, na kterém jsme si popsali obrovskou kataklyzmatickou sopku a její výbuch. Ta spláchla celou Minojskou civilizaci do moře. Pak jsme se ve Středozemním moři vydali na Krétu, hlavní centrum Minojské kultury a civilizace. Následně jsme zamířili na území malé Asie v západním Turecku do bájného města Troja, a také do ztraceného města krále Tantala. Potom jsme se podívali na druhou stranu za Gibraltarský průliv mimo Středozemní moře za takzvané Herkulovy pilíře. Kanárské ostrovy a zdejší Tenerife se svými pyramidami tvořily naši další zastávku v pátrání po ztracené Atlantidě. Dnes budeme pokračovat na druhé straně Atlantiku.

Karibik: Bahamy

Některé náznaky napovídají, že Atlantida by se mohla nacházet pod hladinou Karibského moře kolem ostrovů Bahamy a Kuby. Pokud totiž existovaly civilizace 10.000 let před naším letopočtem, jsou dnes všechny podél amerického pobřeží pod vodou. Proč? Hladina vody se totiž od poslední doby ledové významně zvedla. To, co dnes vidíme jako ostrovy Karibiku, je jen desetinou původní velké karibské říše. Jsou to pouze její nejvyšší body. Bahamy byly součástí dávné námořní kultury, která tu existovala už od dob doby ledové. Tuto námořní kulturu označujeme jako Atlantida. Podmořskou archeologii většinou lidé používali k hledání pokladů, zlata atd., ale ne k hledání ponořených měst nebo staveb. Jak jsem uvedl, moderní věda dokázala, že 9.000 let před naším letopočtem byla hladina vody na celém světě mnohem níže. Někteří archeologové proto věří, že ostrovy, které jsou dnes rozeseté v mělkých vodách Karibiku, byly kdysi spojené do jedné velké souše, která hostila bájné království Atlantidy. Ještě nikdo zatím pořádně nepátral v okolí Baham. Existuje totiž odkaz na ostrov Bimini v práci slavného křesťanského proroka z 30 let 20 století Edgara Cayce. Ten předpověděl, že Atlantida jednoho dne vystoupí z vody poblíž bahamského ostrova. V roce 1968 si pilot letící nad ostrovem Bimini, povšiml linie obdélníkových kamenů pod hladinou. BiminiRoad. Je to pravděpodobně stavba, která je nejvíce svázaná s Atlantidou. Je to jakási formace kamenů ve tvaru písmene J. Ta se zdá být příliš pravidelně rozmístěná, než aby to mohl být přírodní útvar. Existují dva názory na BiminiRoad. Jeden z nich předložený několika geology hovoří o tom, že BiminiRoad je jenom obrovským masivem přírodní skály mořského pobřeží. To se rozdělilo na přímé linie, které vytvářejí obdélníkové a čtvercové bloky. Druhá skupina lidí se domnívá, že BiminiRoad vytvořil člověk. Šlo o plošinu, nebo cosi jako pobřežní hráz. Stejně tak to mohla být i stěna, která se zřítila. Pokud ovšem byl BiminiRoad součástí Atlantidy, měly by se blízko nacházet i jiné stavby. To se později ukázalo pravdou. Objevil se potápěč, který ohlásil nález podobně velké formace u největšího z bahamských ostrovů, ostrova Andros. Andros je vzdálený asi 160 km od Bahamského ostrova. Tento potápěč našel podmořskou plošinu, která se velmi výrazně podobá BiminiRoad. Obří kamenné desky položené vedle sebe. Vypadá to jako BiminiRoad, ale mnohem větší, široké od 30 do 45 metrů, a podle odhadů dlouhé kolem 360 metrů. Jsou tu pravoúhlé kameny velké 4 až 6 metrů. Kamenné bloky jsou uložené ve více vrstvách. Tyto bloky vytvářejí souvislé celky. Byl to přístav nebo přístavní hráz stará tisíce let? Je pravděpodobné, že tu mohou být další stavby táhnoucí se celou cestu od východní části ostrova Andros až dolů ke Kubě. Tento útvar kamenných bloků se nachází v blízkosti kanálu Tank ofOcean. Pokud by hladina oceánu klesla o 90 metrů, tato plošina by se ocitla přímo na jeho okraji. Na něm by mohly stát masivní stavby, ze kterých by byl vynikající výhled na všechny lodě plujících v tomto velmi hlubokém a širokém kanále. To je naprosto fascinující, protože to vzbuzuje pádné domněnky, že Karibik byl před mnoha tisíci lety velkou civilizací. Ta se nakonec potopila, a vyčnívá z ní jen desetina z původní plochy. Ta desetina jsou současné ostrovy v Karibiku. V podmořské archeologii je ale ten problém, že když se přes nějakou oblast přežene hurikán, má to vliv i na mořské dno, kde probíhají písečné přesypy. Proto některé objevy kvůli těmto přesypům už objevené být nemohou. Bádání také ztěžuje narůstající objem chaluh a korálů na mořském dně. Nicméně vyvstává otázka, jak se tento kontinent v Karibiku dostal pod mořskou hladinu. Mnoho vědců se domnívá, že stoupající vody po době ledové 9000 let před naším letopočtem, jednoduše mýtický kontinent potopily. To by i odpovídalo legendě o spláchnutí Atlantidy do moře. Ovšem podle Platóna zničilo Atlantidu něco mnohem více kataklyzmatického. Sopečná erupce. To pro tuto část světa příliš neodpovídá. Může jednoduše jít o jinou civilizaci v Karibiku. Pokud by se podařilo dokázat, že tyto kamenné bloky pod Karibikem jsou dílem starověké civilizace, od základu by to změnilo dějiny této oblasti. Archeologové tvrdí, že v okolí Baham až do roku 1000 našeho letopočtu nežili žádní lidé. To je podle mě naprostý nesmysl, protože zbytek Ameriky byl osídlený ještě tisíce let předtím. Přepíše se někdy historie Baham? Byly Bahamy součástí námořní kultury, která tu existovala už od doby ledové 9.000 let před naším letopočtem?

Karibik: Katastrofa z vesmíru

Na samotném ostrově Andros, dnes nad vodou, leží skály na jednom z kopců. Někteří ostrované tyto skály považují za pozůstatky opevnění na vrcholu. Z tohoto kopce je výborný výhled na moře i na vnitrozemí ostrova. V minulosti tu proto docela klidně mohla stát pevnost nebo obranná budova. Nikdo neví, kdy toto opevnění vzniklo. Někteří si ale myslí, že ho mohli postavit staré indiánské kmeny z Ameriky. Tyto skály totiž velmi připomínají to, co můžeme vidět v ruinách Mayů. Mayové ze střední Ameriky mohli překročit oceán směrem na Bahamy kvůli obchodování a zakládání nových kolonií. Lidé teoreticky mohli obývat tyto ostrovy mnohem dříve, než jsme se domnívali. Pokud to tak bylo, co se s nimi stalo? Připusťme, že tu žili lidé, které vyhubila přírodní katastrofa. Jak strašná katastrofa by to musela být, aby zahladila i ty nejmenší stopy? Někteří se domnívají, že tato katastrofa měla původ ve vesmíru. Důkaz byl prý objevený ve východní části Spojených Států. Tady, mezi Delaware a Floridou, se nacházejí tisíce oválných prohlubenin, které jsou známé jako Carolina Base. Zhruba 9.000 let před naším letopočtem, vstoupila do atmosféry Země masivní kometa. Rozpadla se na dvě velké části a miliony malých úlomků. Ty dopadly na východní polovinu Spojených Států a vytvořily dnešní Carolina Base. Velké části z komety přistály v Atlantickém oceáně. Podle této teorie, dopad úlomků způsobil masivní požáry, ve kterých všechno shořelo na uhel. V moři vyvolaly obrovské vlny. Když ty dva velké kusy komety dopadly do Atlantiku, způsobily vlny tsunami. Právě ony mají, podle této teorie, na svědomí úplné vyhlazení těchto ostrovů i všeho, co se na nich nacházelo. Právě proto nelze objevit žádné známky toho, že by tu před rokem 1000 našeho letopočtu žili lidé. Byla ovšem objevená BiminiRoad a tato plošina skal na ostrově Andros. Jsou obrovské, stojí přímo u pobřeží. A i když voda smetla všechno, co na nich stálo, samotné základy zůstaly. Tato teorie má ale jeden háček. Vědci, kteří zkoumali oblast Carolina Base, nenašli žádné důkazy o dopadu komety. Domnívají se, že prohlubiny vytvořil ledovec anebo větrné eroze. Stále ovšem nezískali definitivní důkazy. Zůstává sice záhadou, jak Carolina Base vzniklo, ale přesto se můžeme domnívat, že na Bahamách se kdysi nacházela obrovská civilizace. Tou civilizací ale nebyla Atlantida. Když opět porovnáme Bahamy s Platónovým popisem. Nemáme žádný nezvratný důkaz o katastrofické události, která by postihla tuto oblast kolem roku 9600 před naším letopočtem. Kometa je pouze teorií. Nebyla objevená ani stopa po kanálech, ani budovách z černého, červeného nebo bílého kamene, obětování býků a ani po slonech. O tom všem Platón psal. Přinese nám více štěstí následující místo?

Karibik: Kuba

U ostrova Kuba se potápěčům podařilo najít 600 metrů pod mořskou hladinou objekt, který mohl být pozůstatkem starověké civilizace. Už na první pohled je zřejmé, že vysvětlení jejich původu bude trochu náročnější. Protože je tato oblast u Kuby příliš hluboko, zhruba 600 metrů, nelze mořské dno zkoumat potápěči s výstrojí. Oblast se proto zkoumala ultrazvukovým zaměřovačem. Je to zařízení, které používá zvukové vlny na vytvoření obrazů podmořského dna. Badatelé rozeznali známky symetrie, geometrie a architektury. Věci, které rozhodně nevytvořila příroda. Objekty vypadaly tak, jakoby je vytvořil člověk. Ovšem tyto stavby ultrazvukového obrazce z mořského dna velmi připomínají Mayské stavby. Tento podmořský objekt měl podobné architektonické uspořádání jako starověká Mayská města ve Střední Americe. Potápěči proto provedli další výzkumy, a pod vodu místo ultrazvukového zaměřovače poslali tentokrát ponornou kameru. Získané záběry byly skutečně neobyčejné. Zachytily skály pravidelných tvarů. Některé z nich vytvářejí struktury vysoké téměř 45 metrů. Rozprostírají se na území 20 kilometrů čtverečních. Výtvarná zobrazení zhotovené na základě ultrazvukového zaměřovače odhalují, jak by mohly objekty vypadat. Působí skutečně, jakoby je vytvořil člověk. Pravidelný vzor, který naznačuje městské uspořádání. Ovšem většina starobylých ruin leží obvykle v hloubce méně než 30 metrů pod hladinou. Dosud nikdo neobjevil nic podobné tak hluboko pod hladinou, 600 metrů pod vodou. Jednoduše je to příliš hluboko na stoupající vodu oceánů. Možná tu ale mohlo dojít k tektonické aktivitě, například ke katastrofě, kterou popisuje Platón. A právě ta způsobila, že se potopili tak hluboko. Ale i tak je třeba to pořádně prošetřit. Pokud tu došlo k náhlé události, která způsobila pokles podloží, nikdo ale netuší, o co šlo. Příběh, který podivuhodně připomíná ten o Atlantidě, se vyskytuje mezi legendami původního obyvatelstva mexické provincie Yucatán. Legenda vypráví o původu zdejšího obyvatelstva. Pocházejí údajně z ostrova, který se potopil východně od Mexika během velkého kataklyzmatu, během jediné noci. Ostrov prý obývala bílá, vysoce rozvinutá rasa, která sebou přinesla vyspělé formy kultury. Architekturu, astronomii, vědu, zemědělství apod. Je alespoň malá šance, že by mohlo jít o Platónovu Atlantidu? Pokud by tyto objekty vytvořil člověk, musely se potopit během katastrofy. Nemáme ale žádné důkazy o tom, kdy k této katastrofě došlo. Nemáme ani stopy po černých, červených nebo bílých skalách. Chybějí také důkazy o kruhových kanálech, uctívání býků nebo o slonech. Jisté ale je, že v hlubokých kubánských vodách čeká vědce ještě mnoho práce. Ale velká starověká civilizace, která tu kdysi existovala, pravděpodobně Atlantidou nebyla.

Jižní Amerika

Když se v 15 století vydali cestovatelé směrem na západ přes Atlantický oceán, a objevili obrovský ostrov Ameriku, některé z nich napadla myšlenka, že právě toto by mohla být Atlantida. Existovala mapa z roku 1678, která tuto jejich představu ukazovala. Sever je na této mapě dole. Když mapu obrátíme, stane se z ní Jižní Amerika s Gibraltarským průlivem a Afrikou vpravo. Tento názor byl později zamítnutý, ale v současnosti se opět ozývají hlasy, zda středověcí cestovatelé neměli pravdu. Současný geologický výzkum odhalil, že i ten nejmocnější přírodní fenomén nemůže potopit ostrov za jednu noc. A ostrov velký jako kontinent se určitě nemůže ztratit v moři. Navzdory pokračujícím tvrzením, že Atlantida může být na nějakém potopeném ostrově v oceánu, moderní geologie zpochybňuje přesnost Platónových detailů v popise jejího zmizení. A tak se objevil nový názor na Atlantidu. Názor, který může úplně změnit naše chápání starověkého světa. Tento názor předpokládá, že když Platón hovořil o ztraceném městě, hovořil o místě vzdáleném tisíce kilometrů na druhé straně Atlantického oceánu. Jižní Amerika může někomu připadat jako málovhodný kandidát, ale na tomto kontinentě kdysi vzkvétala řada civilizací, z nichž některé by mohly odpovídat Platónovu popisu. O Novém světě víme, že tam byly civilizace soustředěné z města s velkou populací, rozsáhlé úrodné pláně a silné vojenské mocnosti. Všechny se však objevily až po Platónovi. Jedno takové město bylo nedávno objevené v Bolívii. Ale na Atlantidu je příliš mladé. Samotná Bolívie má přes 30.000 neprobádaných ruin. Ukazuje to ovšem, jak velké byly civilizace. Lidé žili v jižních Andách po tisíce let. Jejich vzdálení předkové postavili monumentální stavby na místě zvaném Tiwanaku. Místo dnes vypadá opuštěně, ale podle dochovaných svitků tu naše zraky mohly před několika tisíci lety spatřit úplně jiný obraz. Jedním z vedoucích pracovníků týmu, který tyto ruiny pomáhá odkrýt, je archeolog (antropolog) profesor Alan L. Kolata z Chicagské univerzity. Formuje se myšlenka, že by mohlo jít právě o pozůstatky ztraceného města Atlantidy. Archeologický výzkum vedený profesorem Alanem L.Kolatou ale odhalil jeden závažný problém. Ačkoli byl Tiwanaku obydlený dávno předtím, než Platón napsal svůj příběh, říše se stala impériem až stovky let po jeho smrti.

Teprve když před více než sto lety dorazili na Tiwanaku první objevitelé a archeologové, mysleli si, že jde jen o chrámy, ale vykopávky vypovídají o něčem úplně jiném. Tiwanaku leží na drsné náhorní plošině. Bývalo jedním z nejvýše položených center starověku. Jak lidé, na tomto chladném nehostinném místě vůbec dokázali žít? Kdo postavil monumenty a proč? Poměrně nedávný archeologický průzkum na tomto podivném místě objevil něco zcela nečekaného. Zatím byla prozkoumaná jen nepatrná část Tiwanaku. Není to jen pár chrámů, ve skutečnosti je to obrovské město. Dnes víme, že má rozlohu přes 6 km2 a žilo tu nejméně 300.000 lidí. Ačkoli Tiwanaku není legendárním městem, její „Ztracená civilizace“ má mnoho společného se slavnou Platónovou novou bájí. Potvrzuje, že mohla existovat rozvinutá říše podobná Atlantidě v Novém světě. Podobnost s Atlantidou vyplývá z pozoruhodného detailu Platónova textu: "Uprostřed říše byla obdélníková plocha o rozměrech 3.000 krát 2.000 stadií. Lodě mohly sítí kanálů doplout až do středu města, kde stály chrámy pokryté stříbrem a zlatem. Celá oblast byla obklopená sopkami." Konec citace. Mimochodem řecké stadium se rovná délce 180 metrů. Tiwanaku leží v Bolívii na (náhorní plošině) Altiplano, obdélníkové náhorní plošině v Andách ve výšce 3800 metrů nad mořem. Toto místo rozhodně ničím nepřipomíná Středomoří. Jedná se o plošinu mezi jezery Titicaca a Poopó, které kdysi byly součástí jedné vodní plochy pokrývající celou oblast. Je ovšem zřejmé, že v tomto případě by se kontinent s Atlantidou potopit nemohl. Na náhorní plošině 3.800 metrů nad mořem je dnes poměrně neúrodná zemědělská půda, ale v dobách Tiwanaku tady rolníci měli zvláštní systém vyvýšených polí, na kterých byla země desetkrát úrodnější jako dnes. To také znamenalo desetkrát vyšší výnosy. Jejich metoda byla jednoduchá, zato geniální. Vyvýšená, obdělávaná plocha měla po obou stranách kanály. Voda z těch kanálů nejen že rostliny zavlažovala, ale také je uchovávala v teple. Nadzemní část rostlin i kořeny. Ochrana před mrazem je v tomto chladném a suchém prostředí 3.800 metrů nad mořem životně důležitá. Úroda byla pěstovaná na vyvýšených polích obklopených vodou. Sluneční světlo během dne vodu ohřálo. Voda chránila rostliny před vyschnutím, a živiny, které obsahovala, obohacovaly půdu. V noci, kdy teplota prudce poklesla, ohřátá voda chránila úrodu před zmrznutím. Díky této metodě, starověcí rolníci získávali ohromnou úrodu. Rozsáhlá obdělávaná plocha poskytovala obrovský nadbytek potravin, který se stal základem velké expanze říše Tiwanaku. Mohla být Tiwanaku modelem pro Atlantidu? Stejně jako v Atlantidě, i tady měli dostatek potravin, a proto oblast prosperovala a město se mohlo rozvíjet. Nalezený chrám byl jen jedním z mnoha chrámů v centru rušné metropole, kde se nacházely královské paláce, městské zahrady a výrobní oblasti, a stejně jako Atlantida bylo vnitřní město vyhrazené vládnoucí elitě. V pevnosti tedy žily pouze vládnoucí vrstvy, ostatní bydleli za hradbami města. Všechny budovy byly pečlivě orientované podle drah slunce a hvězd, a vytvářely tak jeden monumentální kalendář. Dnes je z celého města vidět jen zlomek. Vykopávky však odhalily, že mnohé z budov byly postavené z masivních kamenných bloků, které byly dovezené z lomů vzdálených mnoho kilometrů. Alan L. Kolata a jeho tým z Bolivijského archeologického ústavu zjistili, že stavební pomůcky, jako jsou například svorky vyrobené z tavené mědi, byly poměrně dokonalé. Díky těmto technologiím mohli obyvatelé Tiwanaku postavit velmi působivé stavby, jako je například obrovská mohyla Akapana vysoká 17 metrů a dlouhá 200 metrů. Na první pohled může vypadat jako přirozený kopec, ale vykopávky potvrdily, že v podzemí se nachází pyramida se sedmi stupni, takže není pochyb o tom, že Tiwanaku byla velkou metropolí. A tím paralely s Atlantidou nekončí. Podle Platóna bylo ztracené město tak bohaté, že jeho hradby byly pokryté zlatem. Možná je to ale jen básnická licence, ale podrobné zkoumání ostatků Tiwanaku přineslo nečekaný objev. Už víme, jak mimořádně bohatým městem Tiwanaku byl. Objevili jsme, že paláce a chrámy ve městě jsou doslova pokryté zlatem. Našlo se několik zlatých cvoků navrtaných do průčelí těchto budov, kde byly asi připevněné pásy. Takže když jsme se dívali na chrámy a paláce na Tiwanaku, neviděli jsme kámen. Viděli jsme město doslova třpytící se ve světle, které se odráželo od zlatých fasád.

Je to smutné, ale po staletích plenění bylo nalezeno jen několik artefaktů ze zlata. Jako například miniaturní maska v pohřební komoře. Nepředstavitelné bohatství se Atlantidě podařilo nashromáždit z jednoho konkrétního důvodu. Město bylo obchodním centrem. A máme další paralelu ke ztracenému městu. Vyšlo najevo, že Tiwanaku bylo také takovýmto centrem. Město. Lidé ze široka, zdaleka i zpoza hranic s Peru, stále přiváželi své zboží na místní trh.

Obchodní síť v Tiwanaku fungovala jinak. Lidé neprodávali a nenakupovali volně jako dnes. Veškeré transakce kontrolovali králové z Tiwanaku prostřednictvím státního monopolu. Ale většina zboží, Potraviny, látky a keramika byly stejné jako dnes. Rozsáhlou kupeckou činnost kolem Tiwanaku pravděpodobně umožňoval velmi zvláštní druh dopravy. Příbuzné velbloudů, lamy, jsou i dnes neocenitelné v drsných andských terénech. Odborníci předpokládají, že v časech Tiwanaku, obrovské lamí karavany. Neustále křižovali náhorní plošinu a dopravovaly zboží do metropole.

Víme, že tak 2, 3, možná dokonce 5.000 zvířat bývalo naložených různým zbožím od jemných látek přes zlato a stříbro až po běžnější zboží, jako jsou hroudy soli a potraviny. Překvapivé množství zboží bylo dovezené a vyvezené právě z Tiwanaku. Víme také, že Tiwanaku bylo kdysi významným obchodním centrem v jižních Andách.

Objevy v Tiwanaku tedy ukazují, že šlo o nesmírně bohaté město a centrum obchodu. Ale Atlantida byla také vojenskou mocností s velkou armádou. Měli panovníci v Tiwanaku, podobně jako v Atlantidě, možnosti, jak napadnout, dobýt a ovládnout cizí území? Ve vykopaných zbytcích Tiwanaku byl nalezený bojovník s tváří pumy, který drží trofej, hlavu nepřítele. Získávání uměleckých důkazů, jako je třeba tento, vytváří obraz Tiwanaku jako vojenské mocnosti, se kterou bylo třeba počítat. Králové z Tiwanaku byli válečníci.

Víme, že v určitém období historie města jeho králové dobyli celé jezero Titicaca v Peru, a v Bolívii se začaly rozmísťovat posádky na pobřeží Peru a Čile, a na jihu až v severní Argentině. Začala také kolonizovat toto rozsáhlé území, čímž se Tiwanaku stal velkou vojenskou mocností.

Vojenská síla však nebyla jediným důvodem, proč byli králové Atlantidy schopní vládnout nad velkým územím. Byli také božští a zrození z bohů. Měli i králové v Tiwanaku takovýto božský původ? Odpověď zní ano. Moc králů z Tiwanaku nebyla jen vojenská. Byly také božští a zrození z náboženství. Takovéto stopy nacházíme v kultuře Ajmari. Sluneční brána je jasným symbolem důležitosti náboženství ve městě a je také zároveň i kalendářem. Díky tajným znalostem, kdy sklidit úrodu a kdy sít, se králové z Tiwanaku stali božským spojením mezi bohy a lidmi. vyzbrojení touto magickou mocí mohli šířit své náboženství po celé oblasti.

Co ale ve skutečnosti králové z Tiwanaku šířili spolu se svými náboženskými myšlenkami, byla nesmírně mocná a vlivná státní ideologie. Tato ideologie ovládla rozsáhlou oblast v jižních a středních Andách a ve skutečnosti to byla spíše síla náboženských myšlenek než vojenská síla nebo nátlak, která umožnila králům z Tiwanaku udržet svou dynastii u moci po více než 500 let.

Stejně jako králové v Atlantidě se svým božským postavením, i vládnoucí dynastie v Tiwanaku si odevzdávala tajné vědomosti a moc z generace na generaci. Tiwanaku neleží daleko od jezera Titicaca, a území kolem jezera bylo jeho hlavní sférou vlivu. Ale jeho náboženské předměty a důkazy o kolonizaci byly nalezené až na pobřeží Čile, Peru a v severní Argentině.

Tiwanaku nebylo jen několik chrámů nebo jen velké město. Byla to nesmírně mocná říše, která ovládla andskou oblast. Dnes tu žije jen několik málo chudých rolníků. Ti zde konají rituály, jejichž kořeny sahají daleko před první historické záznamy. Při slavnosti jarní rovnodennosti, rolníci vhazují do ohně malé objeti, jako jsou amulety zvířecí kůže nebo drobné peníze, aby měli dobrou úrodu. Jejich předkové byli válečníci, kteří si podrobili velké území, a obchodovali s celou Jižní Amerikou.

Mexiko

Podle Platónova popisu mohlo být Atlantidou mnoho měst v Novém světě, ale Tiwanaku jím být nemohlo kvůli svému věku. Možná se ale Tiwanaku zrodilo z popela dřívější civilizace, která vznikla nedaleko. Pak by i teorie, že se Atlantida nacházela v Novém světě, byla reálnější. Tato starší a mnohem velkolepější říše se nacházela na východ od Tiwanaku, v povodí řeky Amazonky. Tisíce kilometrů na východ od bolivijských And se hustá džungle náhle mění v území porostlé trávou. Je to země plná extrémů. Každý rok tu rozsáhlé povodně vyženou místní obyvatele z jejich domovů. Druhou polovinu roku je tu zase neustálé sucho. Na první pohled to jako místo vhodné pro hledání ztracené civilizace nevypadá. V roce 1962 ale jeden americký student přemluvil pilota bolivijských aerolinií, aby letěl oklikou. To, co spatřil, mu vyrazilo dech. Krajina se náhle změnila v ohromná pole lemovaná valy. Protínaly je dlouhé linie, které mohly být kanály nebo nějakými hrázemi. Bylo jasné, že to nemohla vytvořit sama příroda. V tropické džungli v Mexiku národ zvaný Olmékové, vytvořil s nadlidským úsilím něco mimořádného. S pomocí 80.000 lidí, kteří odpracovali přibližně 11 milionů hodin, porazili přírodu a vytvořili úžasné sídlo, které bylo postavené v srdci džungle. Uprostřed amazonských pralesů se nacházela oválná pole lemovaná hliněnými náspy, čtvercová jezera a rovné linie táhnoucí se do vzdálenosti mnoha set kilometrů. Jednalo se o neznámý, zapomenutý způsob obdělávání půdy, který vznikl v povodí Amazonky a dnes už neexistuje. Vědcům se podařilo nashromáždit velké množství keramiky, kterou tu rolníci nacházejí na svých políčkách. K čemu sloužila a kdo ji vytvořil? Pomocí radiokarbonové metody bylo zjištěno, že některé nálezy jsou staré 5.000 let před naším letopočtem. Tyto kanály pokrývají území o rozloze 200.000 kilometrů čtverečních, a pokračují dál až do Brazílie a Venezuely. Tyto starověké kanály umožňovaly proplout celou džunglí. Spojovaly vzájemně všechny řeky a zpřístupňovaly tak rozsáhlé oblasti. Olmékové dočista přírodu přetvořili. Stromy tu rostou na vyvýšených náspech, které tu navršili lidé, aby chránili svá pole před povodněmi. Otevřená krajina kdysi byla zátopovou oblastí, kterou tito lidé dokázali odvodnit. Přímky kanálů se táhnou až k horizontu. Důmyslný způsob obdělávání polí obklopených vodou mohl uživit značně velkou populaci. Je tu několik set tisíc polí, tisíce kilometrů cest a několik desítek tisíc kilometrů umělých hrází. Některé z kanálů spojují celé říční systémy. Lidé proto mohli plout z jednoho systému do druhého. Znamená to, že zdejší krajina byla kdysi v obrovském měřítku přetvořená pro potřeby jejích obyvatel. Součástí Olmecké říše jsou obrovské kamenné koule, pro které tradiční archeologie nemá vysvětlení. Archeologové, kteří zkoumali tuto oblast, zdokumentovali existenci pěti set těchto koulí. V zemi jich je pohřbená ještě spousta. Rozmístění těchto koulí mělo ale specifický význam. Když si třeba stoupneme za jednu kouli, a díváme se směrem k druhé nejbližší, tak v určitém datu roku se v této linii mezi těmi dvěma koulemi, ukáže hvězda. A astronom navigátor by věděl, že když v tento den poplujeme za touto hvězdou, dostaneme se na konkrétní místo. Podle legendy byly obyvatelé Atlantidy vynikající mořeplavci. Takže takovýto důmyslný systém navigace pomocí hvězd, byl pro plavby k dalekým cílům zcela zásadní. K jejich mořeplavectví se dostanu ještě za chvíli. Dnes jsou to archeologové jako Anne Sibersová z Mexické univerzity, kteří kopou a vyklízejí v lokalitě San Lorenzo, kde se nacházejí nejrozsáhlejší vykopávky od dob Olmécké kultury. Je to velká úloha, protože místo, které Olmékové osídlili, je v podstatě násyp široký několik kilometrů a většina z něj je zarostlá vegetací. Jedno je ale jasné. Ohromný věk sídla.

Olmécká kultura San Lorenzo sahá až do doby před 3000 lety, možná ještě trochu dříve. Před tímto obdobím tu ale existovaly jiné kultury a z těchto místních kmenů vznikla Olmécká kultura.

Olmécká kultura byla na svém vrcholu více než tisíc let předtím, než Platón napsal svůj příběh o Atlantidě, tedy 1.300 let před naším letopočtem. Olmécká kultura byla velmi stará a poskytuje nám jasné důkazy o pravěké civilizaci. Přestože tropické podnebí zničilo většinu staveb, z výzkumu vyplývá, že Olmékové si takové označení jednoznačně zaslouží. Stavbu těchto kolosálních dva metry vysokých soch vytvořil výjimečný a složitý umělecký styl. Olméčtí vládci měli všechny vymoženosti velké civilizace. Ohromnou organizovanou lidskou sílu, třídní systém a širokou sféru vlivu v oblasti. Nepřístupná divočina byla kdysi obdělávaná obrovským počtem Olméků, kteří jednoho dne téměř všichni zmizeli. Někteří badatelé hovoří o padesáti, možná až sto milionech obyvatel Ameriky v době, kdy sem dorazil Kolumbus. Do roku 1650 tento počet klesl na pouhých 7 nebo 8 milionů. To je obrovský úbytek. Jedná se o jednu z největších tragédií v dějinách světa. Historie na tyto lidi zapomněla, protože zemřeli dávno předtím, než sem dorazili první evropští badatelé. Když Španělé a Portugalci 200 let po Kolumbovi pronikli do nitra Amazonských pralesů, mysleli si, že šlo o panenskou zemi. Neměli tušení, že tu kdysi žili miliony lidí. Prohráli snad tito lidé jejich boj s povodněmi, které každý rok pustošili jejich zemi? Nebo je zahubila nějaká strašná epidemie? První Evropané sebou do Jižní Ameriky přinesli původce infekcí, které se bleskově rozšířili. Původní obyvatelé neměli proti spalničkám, neštovicím ani chřipce žádnou odolnost. Choroby se šířily mnohem rychleji než samotní kolonisté a vyhubily okolo 90% populace. Mohly se snad velké civilizace, které kdysi hustě zalidnily Jižní Ameriku stát inspirací Platónovy Atlantidy? Nikdo neví, kdy zmizeli, ale byli tu už 5.000 let před naším letopočtem. Kontinent se v mnoha ohledech podobá Platónovu popisu. Rozsáhlé vodní plochy tu jsou obklopené vysokými horami. Existovaly tu velké pláně, džungle, kanály, i mohutné stavby. Navíc tu byly velké zásoby kovů a minerálů. Více zlata a stříbra než kdekoli na světě. Předkové těchto horníků kdysi vytěžili tolik zlata, že to pokrylo náklady na celé španělské dobývání Ameriky. Jestliže ale Jižní Amerika byla předlohou Atlantidy, jak se tisíce let před Kolumbem dostaly zprávy o její existenci až k Platónovi?

Objevil Ameriku teprve Kolumbus?

Dnes tedy víme, že v době existence Atlantidy už existovala civilizace v Americe. Ovšem stará historie Ameriky, známá jako předkolumbovská, byla mnohem vyspělejší, než připouští konvenční archeologie. V jejích relikviích jsou ukryté pozůstatky zapomenutého období. Šlo o velmi vyspělou civilizaci, žádnou primitivní kulturu. Už v době Kryštofa Kolumba se objevitelé Ameriky setkávali s náznaky toho, že nejsou prvními osobami bílé pleti, se kterými se některé indiánské kmeny setkaly. A tento fakt mimo jiné potvrzovaly i četné legendy, které přežily až do současnosti. Jedním z nejznámějších odkazů na postavy světlé pleti a světlých vlasů je prastará pověst Inků o lidech z nebes, kteří po několik století ovládali peruánské severní Andy. Poslední z nich byli údajně poražení Inky. Obavy Inků z moci bílých lidí byly natolik silné, že se snažili vymazat veškeré stopy po jejich existenci. Ničili jejich města, hroby, kulturní pozůstatky. Proto také archeologové dlouhé roky neúspěšně pátrali po jakýchkoliv připomínkách těchto legendárních postav z nebes. Jedna z hypotéz uvažuje i o tom, zda nešlo v souvislosti se světlými lidmi o potomky Féničanů či Kartaginců, kteří objevili americký kontinent dávno před Kolumbem. Ale stejnou prioritu mohli teoreticky mít i Vikingové, i když v jejich případě je uvažováno spíše o východním pobřeží Severní Ameriky. Nicméně například kmen Chachapoyů, který obýval vrcholky And, měl také světlou pleť, krásné ženy a jejich stavby byly podobně kruhové, jako stavěli Vikingové…

Záhada Atlantidy ovšem ještě není rozluštěná, a náš příběh ještě není u konce. Proti americké teorii totiž existuje jednoduchá a zřejmá námitka. Jak se mohli Egypťané nebo Řekové dozvědět o Americe? Vždyť až o dva tisíce let později, v době Kolumbových výprav, byly navázané kontakty mezi Evropou a Amerikou, a proto se tu naše ztracené město nemohlo nacházet. Jsou ovšem i tací, kteří nám dokazují, že jsme se opět nechali zaslepit našimi teoriemi o historii. Tvrdí, že Olmékové zanechali stopu. Důkazy o návštěvnících zpoza Atlantiku dávno před Kolumbem. Poukazují na skutečnost, že obličeje Olméckých kolosálních hlav se vůbec nepodobají obličejům domorodců ze střední Ameriky. Profesor Henoves je antropolog a je přesvědčený o tom, že Olmécké obří hlavy vypadají jako portréty Afričanů.

Některé z těchto rysů obličeje naznačují kontakt s negroidními skupinami, nebo alespoň s těmi, které za ně považujeme. Když se podíváme na podobné rysy, vidíme, že nejsou typické pro Střední Ameriku. Stejně jako běloši nejsou původními obyvateli Afriky, ani černoši nejsou původními obyvateli Ameriky. Je to zvláštní, když je tu vidíme a musíme se divit proč.

Mohou Olmécké hlavy znázorňovat africké návštěvníky zpoza Atlantiku? Jiní archeologové se domnívají, že hlavy jsou pravděpodobně sochami Olméckých králů, ale značně stylizovanými. Ale jak se objevili tyto vousaté postavy v Olméckém umění? Jedná se o další genetickou zvláštnost, protože americkým indiánům v této oblasti nerostou vousy. Takže jsou to portréty cizinců, nebo Indiáni v minulosti měli vousy? A opět existují různé názory.

Vousy, které vidíme na postavách, jsou v Olméckém umění zvláštní, protože domorodé a středoamerické obyvatelstvo obecně nemá vousy na tváři. Ale to mluvíme o dnešních lidech. Nevíme, jak to bylo v minulosti. Když vidíme postavu s vousy nebo s černošskými rysy, není jasné, že by to mohla být jen představivost umělců. Pokud tyto rysy nepatří na tuto stranu Atlantiku, odkud se tu vzaly? Odpověď je, že z druhé strany Atlantiku.

Ať už je pravda o záhadě Olméckých soch jakákoli, bylo prokázané, že starověké transatlantické cesty byly přinejmenším technicky možné. Profesor Henoves to dokázal už před několika desítkami let, když přeplul oceán na primitivním rákosovém člunu v roce 1970. Byl členem posádky antropologa doktora ThoraHeyerdahla, na dnes už legendárních výpravách člunu Ra. O ThoruHeyerdahlovi jsem hovořil v souvislosti s Tenerife na Kanárských ostrovech. K úspěchům těchto expedic můžeme přičíst i objevení vikingských a římských artefaktů v Americe. Doktor ThorHeyerdahl vyrazil v roce 1947 od západního břehu Peru do vod Pacifiku plných žraloků. 101 dní se Heyerdahl a posádka voru Kon-Tiki živili jen tím, co jim poskytovalo moře. Přistáli u Polynéských ostrovů 6500 km od místa, ze kterého vypluli. Jejich dobrodružnou plavbu sledoval s nadšením celý svět. V roce 1970 se doktor ThorHeyerdahl vydal na další výpravu. Tentokrát si ale vybral Atlantik. Na rákosovém člunu nazvaném Ra vyplul z Afriky do Jižní Ameriky. I tato výprava byla úspěšná, a historikům poskytla důležitý důkaz. Atlantský oceán se dá překonat i pomocí těchto primitivních prostředků. Norský antropolog a výzkumník, profesor ThorHeyerdahl se domnívá, že jde o další důkaz transatlantických plaveb. Máme důkazy z morfologie, archeologie, etnologie, etnografie, lingvistiky, genetiky, a dokonce možná i botaniky. V podstatě máme mnoho důkazů. Doktor ThorHeyerdahl chtěl především dokázat, že lidé už ve starověku občas překonali oceán kvůli obchodu a cestování. Trvalo ale dalších 20 let usilovného pátrání, než se mu podařilo najít důkaz, který potřeboval. Bylo to v Tukume, v severozápadní Peru. Celá staletí zdejší pískovcové hory postupně přecházejí v duny a vyprahlou poušť. Když doktor ThorHeyerdahl v roce 1988 navštívil Peru, uvědomil si, že tyto kopce nejsou jen obyčejnými přírodními útvary. Že to jsou ohromné pyramidy postavené v 11 století nedaleko moře. Je jich celkem 26. Doktor ThorHeyerdahl objevil v Peru reliéfy s velikými vory vyrobenými z balzového dřeva. Podobně jako Kon-Tiki, i tato plavidla sloužila k přepravě po moři. Reliéfy poskytly důkaz, který potvrdil teorii, že námořní plavba měla v Peru dlouhou tradici. Podle HeyerdahlaTukume prokázal, že se zdejší obyvatelé vydávali na pospas větru a mořským proudům Pacifiku dávno předtím, než se historici původně domnívali. Je tím ale prokázáno, že přepluli Atlantik? V roce 1992 našel doktor ThorHeyerdahl důkaz na druhé straně oceánu. Při návštěvě Tenerife, jednoho z Kanárských ostrovů, četl o městu, které bylo postavené okolo záhadného náměstí tvořeného starověkými kamennými stavbami. Stavby na náměstí zůstaly naštěstí netknuté. Mnozí archeologové dodnes tvrdí, že se jedná o staré zemědělské terasy. Doktor ThorHeyerdahl ale došel k jinému závěru. Šlo o překvapující nález. Nejen že se uprostřed města na malém ostrově v Atlantiku nalézají pyramidy, ale zároveň se velmi podobají stupňovitým pyramidám a chrámům v Mexiku, v Jižní Americe a v Egyptě. Schody na západní straně vedou na horní plošinu, kde se konaly ceremoniály uctívání slunce. Strany pyramid na Tenerife jsou orientované podle pohybu slunce a měsíce. Tyto důkazy svědčí pro teorii, že mezi staviteli starých pyramid na celém světě existovaly nějaké vztahy. Kdo postavil pyramidy na Tenerife? Doktor ThorHeyerdahl se domnívá, že se na Tenerife usadili lidé ze severní Afriky nebo z Egypta, a potom přepluli Atlantik. Mořské proudy míří od těchto ostrovů přímo k Americe. Všechny rané civilizace na obou stranách Atlantiku uctívali slunce. Proto pro ně bylo asi velkým pokušením následovat slunce na jeho cestě po obloze. Evropané nebyli prvními, kdo přeplul Atlantický oceán. A znovu odkážu na rozmístění obrovských, dokonale rozmístěných koulí, které v určitý datum roku a v dané linii, ukazují na konkrétní hvězdu, podle které se mořeplavci dostanou na konkrétní místo. Tyto obrovské koule, které byly nalezené uprostřed džungle Kostariky, byly dlouhodobě používané k výuce mladých lidí o celé astronomii. Obyvatelé Atlantidy také věděli, že měsíc a slunce jsou kulaté. Zřejmě také dospěli k závěru, že samotná planeta Země je také kulatá. Tajemství těchto koulí v džungli stále čeká na definitivní vyjasnění, ale v jejich záměrném uspořádání a rozmístění můžeme najít zajímavý důkaz o spojení mezi Atlantidou a dalšími tajemnými místy na zeměkouli. Jedna koule třeba ukazuje na pyramidu v Gíze. Dokazuje to, že tito lidé věděli o existenci pyramid a že přepluli oceán, nebo je to jenom náhoda? Nebo byli světovými mořeplavci? Položme si základní otázku. Kdo ještě vyráběl takovéto koule? A najednou se ukázalo, že starověcí astronomové v Řecku a v Egyptě také vyráběli stejné koule o průměru necelých dvou metrů. Patří k řeckému bohu Atlasovi držícímu na zádech kouli, hvězdný glóbus. Takže to čím dál tím víc vypadá, že Atlantida skutečně mohla ležet v Americe. Jak koule, tak pyramidy byly společné pro oba břehy Atlantiku. První mořeplavci byli závislí především na mořských proudech. Proudy je unášely mezi Amerikou a Polynézií, nebo mezi starým světem a novým. Je možné, že příběhy o Jižní Americe, které se v té době možná říkalo Atlantida, mohly cestovat po těchto proudech také?

Zpět do Egypta

Takže pokud existuje důkaz o přítomnosti cizinců v Americe tisíce let před Kolumbem, vracíme se k příběhu o Atlantidě. Někteří z těchto lidí se možná dostali zpět do Egypta. Objevil se ale i další možný původ příběhu o Atlantidě. Mohli američtí indiáni plout na východ přes Atlantický oceán, objevit Evropu, a přinést sebou příběhy o její civilizaci? Podobně jako v Atlantidě, i tady žili zdatní stavitelé lodí. To souhlasí i s Tiwanaku. Starodávní plavci kdysi dokázali proplout celou Jižní Amerikou po řekách nebo vykopaných kanálech na rákosových člunech. Tradiční rákosové lodě jsou lehké a velmi odolné. Po vodách v této oblasti se plaví už po staletí. Dostali se po řece z jezera Titicaca ve výšce 3.800 metrů nad mořem do jezera Poopó, a potom po nějaké řece vytékající z Bolivie přes džungli v nížinách dolů k Monte Videu a nakonec až na východní pobřeží Jižní Ameriky. Dnes to samozřejmě není možné kvůli vyschlým korytům řeky. Někteří lidé si skutečně myslí, že je velmi pravděpodobné, že američtí indiáni cestovali na východ přes Atlantik s pomocí golfského proudu. Kdokoli z Karibiku dále na sever podél amerického pobřeží až po Kanadu, kde se proud stáčí na východ, se mohl nechat unášet touto řekou v oceáně. Takto by mohl cestovatel z Ameriky přistát v Evropě.

Lidé z nejstarších amerických civilizací ve Střední a Jižní Americe mohli zachytit Golfský proud, který začíná v Karibiku. Karibské ostrovy jsou vzdálené tisíce kilometrů od mexického zálivu, kde Olmékové žili. Víme, že Olmékové používali čluny a vory na přesuny kamení a zboží po svém území hustým říčním systémem. Řeky, po kterých se plavili, ústí do mexického zálivu. Našla se například socha žraloka, který požírá celého člověka. To poukazuje na to, že Olmékové využívali pobřežní oblasti k rybolovu a dopravě. Neexistuje ale žádný přímý důkaz o tom, že by vypluli dále na moře. Jinými slovy, že byli schopni navázat kontakt s jinými kontinenty nebo oblastmi na větší vzdálenosti.

Na druhou stranu ale Májové, následovníci Olméků v této oblasti, dokázali plout z Mexika do Karibiku už před příchodem Kolumba. Jejich čluny, které prý byly stejně velké jako Kolumbova loď, se ale nedochovaly, ovšem existují o nich záznamy.

Kolumbus si při své čtvrté výpravě do jižního Karibiku zapsal do deníku, že viděl Májskou obchodní loď. V době Kolumbovy plavby probíhal v Karibiku čilý obchod, a je tedy pravděpodobné, že probíhal už několik století. To je jeden z nezvratných důkazů o schopnosti indiánů plavit se po moři. Kdyby Jižní Amerika byla Atlantidou, existoval by jediný způsob, jak by se o ní starořecký filozof Platón dozvěděl. Oceán, který leží mezi Amerikou a Evropou, by někdo musel přeplout. Byly ale tak dlouhé plavby před tisíci lety skutečně možné? O schopnosti amerických civilizací plout po mořích se stále pochybuje, ale dnes se ukazuje, že byly dlouho podceňované. Koneckonců, když norský antropolog, doktor ThorHeyerdahl chtěl postavit člun z rákosu dostatečně pevný na cestu přes Atlantik v roce 1970, vydal se pro radu za rybáři z jezera Titicaca. Tyto potřebné znalosti mají stále jen lidé z oblasti Tiwanaku. Pradávné kontakty přes oceán jsou už ztracenou částí historie. Ale existují překvapivé náznaky, že tyto kontakty byly zcela běžné. Jeden takový odkaz je spojený s kulturou samotného Tiwanaku. Králové z Tiwanaku, stejně jako egyptští faraoni, byli po smrti munifikovaní. Skutečnost, že obě kultury používaly modifikaci, ale může být jen náhoda. Další podobnost mezi těmito oběma obrovskými říšemi ovšem už nemůže být náhodná. Na trhu v TiwanakuAjmarská žena prodává listy koky. Žvýkáním listů se uvolňuje kokain. Takové využití koky bylo vždycky součástí náboženství a kultury v Andách. Ve skutečnosti, žvýkání koky bylo zvykem králů z Tiwanaku. Jejich sochy často mají svazek listů v tváři. Rostlina koky roste pouze v Jižní Americe. Nebýt transatlantických výprav, bylo by nevysvětlitelné, kdyby se používala na jiných kontinentech před tisíci lety. V roce 1995, chemici na základě testů egyptských mumií, objevili v jejich tělech molekuly kokainu spolu s nikotinem pocházejícím pravděpodobně z tabáku. Jedná se o další americkou rostlinu. Protože mumie vznikly před tisíci lety, tento objev naznačuje častý obchod a kontakt s Amerikou. Tento objev kokainu v egyptských mumiích je jen dalším důkazem transoceánského kontaktu, protože koka pochází z Ameriky, takže ji sem někdo musel přivézt. Nikde poblíž Egypta ani koka ani tabák nerostou. Navíc koka roste pouze v Andských horách na území Peru a Bolívie. Byl to revoluční nález. Prokázal, že Egypťané museli konzumovat plodiny, které se k nim mohly dostat pouze přes oceán. Určitě nešlo o trvalý každodenní obchod, ale spíš o občasné kontakty mezi dvěma velkými civilizacemi. Jestli staří mořeplavci pluli do Egypta ze západního amerického pobřeží přes Pacifik, nebo od východního pobřeží přes Atlantik, zůstává zatím otevřenou otázkou. Je ale jasné, že vyprávění o Jižní Americe se mohlo do Egypta snadno dostat, a v Egyptě také celý příběh o Atlantidě začal. Jak jsem zmínil na začátku, egyptští knězi jej vyprávěli v roce 600 před naším letopočtem řeckému státníkovi Solónovi, a ten ho zase v Řecku předával dalším generacím, až se za 240 let dostal k Platónovi.

Navzdory tomu, co nás učili ve škole, byly transatlantické plavby možné a mohly vyřešit záhadu Platónova ztraceného kontinentu. Kontinent, který nebyl nikdy ztracený. Amerika.

Lidé si mysleli, že Platónův popis Atlantidy nedává smysl. Pokud lidé pochopí, že Egypťané a Řekové věděli o Americe, všechno do sebe zapadá a dává smysl. Na základě poznatků o zámořských kontaktech velkých říších a civilizacích, si můžeme představit, že pozůstatky ztracené Atlantidy leží někde v Americe. Jezero Titicaca bylo důležité pro říši v Tiwanaku. Je to jedno z nejhlubších jezer na světě a je téměř neprobádané. Potápěči v něm našli artefakty z období Tiwanaku, včetně kamenných nádob s obětinami bohům. Obyvatelé Tiwanaku je tam umístili, protože věřili, že život začíná v jezeře. Možná to bylo něco víc než jen pověra a možná to byl příběh o ztracené kultuře. Je možné, že právě pod hladinou jezera Titicaca leží ztracená Atlantida? Možná je právě tam a čeká na své objevení. Ovšem zajímavý je i chrámový sloup, vyčnívající z vod jezera Titicaca při nízkém stavu vody. Podle náročného odborného výzkumu se jedná o věž rozlehlého obrovského chrámového komplexu na dně jezera, pocházejícího z předinckého období. Chrám byl podle vědců zaplavený v době, kdy se vody jezera zvedly na dnešní úroveň. Kdo jej ale postavil? Že by někdejší Atlanťané?

Atlantida: Základ lidské civilizace

Na všem tom cestování, abychom se dopátrali toho, kde Atlantida mohla ležet, je pozoruhodné to, že jsme museli procestovat téměř celou planetu Zemi. V 19 století existoval politik a spisovatel z amerického státu Minnesota jménem IgnatiusL. Donnelly. IgnatiaL. Donnellyho přitahovaly podobnosti mezi starověkými civilizacemi na obou stranách Atlantiku. Pyramidy ve Střední Americe se podle něho pozoruhodně podobaly egyptským pyramidám. Mohl by je spojovat společný původ? V roce 1882 IgnatiusL. Donnelly publikoval bestseller Předpotopní svět. Vyslovil v něm teorii, že velký technický pokrok starověkého světa pochází z jedné, mnohem starší civilizace, z Atlantidy 9.600 let před naším letopočtem. Ignatius L.Donnelly tvrdil, že ti, kteří její zánik přežili, rozšířili svoje vědomosti po světě. Odevzdali znalosti, jak postavit takové stavby, jakými byly egyptské pyramidy nebo svatyně Majů v Mexiku. Ignatius L.Donnelly jako první představil myšlenku, podle které byla Atlantida základem lidské civilizace. Jakýsi rozcestník pro mladší následující kultury roztroušené po celém světě. Jakousi klíčovou kulturou, od které se ve starověkém světě odvíjelo všechno ostatní, co následovalo. Donnelly propagoval to, čemu se dnes říká "difuzionismus", tedy myšlenku, že všechny velké kultury lze vysledovat až k jedinému zdroji. Donnellyho teorie zapříčinila, že se lovci pokladů Atlantidy rozletěli do všech koutů planety Země. Spojuje Atlantida základ všech civilizací na světě? Je Atlantida skutečným městem, nebo jde o alegorii pro něco, co tvoří základ naší existence. Atlantida jako původ všech našich civilizací, které spojuje? Nemyslel třeba Platón právě tohle svým jinotajem? Naše civilizace se musí spojit na základě Atlantidy, protože právě Atlantida je základem všech civilizací na světě? A když se civilizace nespojí v míru, v lásce a svobodě, jakémsi Platónově ideálním světě, tak zahyneme stejně jako Atlantida? Je právě tohle vzkaz, kterým nás Platón varoval před naší zkázou? Kolik úžasných a ztracených kultur a civilizací je stále potopených pod hladinou oceánů? Kdybychom oceány vypustili, možná bychom odkryli naprosto nový svět, o kterém dnes vůbec nic nevíme. Známe jen to, co vidíme na povrchu, ovšem jak hladina oceánů stoupala od doby ledové 9.000 let před naším letopočtem o zhruba 15 metrů, možná zakryla spoustu impozantních a velkolepých civilizací a kultur. Jak jsem zmínil na začátku, dosud leží neprozkoumaného zhruba 85% mořského dna. Dnes známe dobře jen malé části moří. Středoatlantský hřbet, moře kolem Galapág, východopacifický hřbet. Moře ale pokrývá husté červené bahno v hloubce 5 – 5 a půl kilometrů pod hladinou. Z toho zatím není prozkoumané vůbec nic.

Ovály, kruhy a oblouky

Při sestavování tohoto pořadu Hledání ztracené Atlantidy jsme si jistě povšimli zajímavého jevu. Ať se jednalo o civilizace ve Středozemí, nebo Malé Asii, nebo šlo o Kanárské ostrovy, Karibik a hlavně Jižní Ameriku, všude se vyskytovala buď oválná pole, nebo kruhové stavby, kulaté útvary, jako pomůcka pro astronomii a navigaci se používaly koule, ne kvádry. Samotné město Atlantida mělo být vybudované ze soustředěných kružnic. Samozřejmě, jsou tu pravé úhle, čtvercové nebo obdélníkové tvary zejména pyramidy, ale převažují ovály, kruhy, oblouky nebo koule. Prostě kulaté tvary. Jak je to možné? Všímáme si třeba dnes hnusných krabicovitých staveb ať administrativních městských budov, tak hlavně nevzhledné krabice budov super nebo hypermarketů, Hranaté ostré tvary. To je v přímém protikladu s kulatými tvary minulých civilizací, protože ostré, špičaté, hranaté tvary jsou nám intuitivně nepřirozené. Obyvatelé všech civilizací a kultur se snaží vytvořit prostředí, ve kterém se cítí dobře a vzpírají se nepřirozené hranatosti, do které je cpe současný „technosvět“. Proto se džbánky, buclaté lahve, oplétané demižony, košíčky a skleničky tak dobře prodávají. Prostředí, ve kterém jsme rádi, je polozapomenutou vzpomínkou na přírodu, ve které převažují kulaté oblouky a ne hranaté krabice. Oblouk je všeuměl, protože umí zatáčku, vlnku, kroužek, kopec i údolí. Kvůli obloukům milujeme naší krajinu. Oblouk je tajuplný, protože nás láká sledovat, odkud a kam až vede. Oblouk se nám chce pohladit rukou nebo aspoň pohledem. Oblouk má jenom jednu vadu. Nedělá se tak snadno jako krabice, která se vyrobí anebo postaví lehce a levně. Proto jí mají rádi ti, kteří chtějí mít všechno srovnané v řadě a na všem vydělávat jako dnes. Dnešní technologové chtějí nás všechny nacpat do hnusných krabicovitých hranatých staveb. Oblouky se z dnešního „technosvěta“ vytrácejí. Dnešní systém potřebuje, aby v krabicích zmizela jedinečnost každého z nás. Jen si to představme. Přes noc jsme uskladnění v bydlících krabicích, přes den v pracovních krabicích a jdeme na nákup do velké, nákupní krabice. A pořád a všichni máme krabicovitě myslet a jednat. A protože jenom na krabicovitém světě mohou nejbohatší zločinné syndikáty dále bohatnout, tak se nezastaví vůbec před ničím. Tohle zamyšlení nad kulatými oblouky a hranatými krabicemi není žádná hra se slovy, ale popis urputného boje za svobodu a důstojnost; boje, kterého se většina lidí dosud nevšimla. Braňme se proti hranatému světu kramářů a mocí posedlých technokratů. Nenechme se strkat do krabic stejného myšlení a chování. Rychle a radikálně změňme způsob života. Tím vytvoříme lepší svět pro sebe a naše děti. To se promítá třeba i do mezilidských vztahů, kdy špičatá aura je nám zduše nepříjemná, a takové špičaté lidi se snažíme vytěsnit z našeho osobního nebo komunikačního pole. Špičaté, rýpavé poznámky, ostré dohady s našimi přáteli, vyostřené argumenty, místo přirozeného zakulacení a nehnání věcí do extrémů. Když bruslíme po čtvercovém kluzišti, také nedojedeme až přesně do rohu, tam se neotočíme o 90 stupňů vpravo, a nerozjedeme se na další část linie čtverce. Ale když vidíme, že se blížíme k rohu, tak zpomalíme a pár metrů před tím rohem zabočíme do oblouku. Takhle přirozeně v souladu s přírodou, byly stavěné i starověké stezky, po kterých koně putovaly dlouhé stovky, někdy tisíce kilometrů s těžkými náklady. Stavitelé se samozřejmě snažili vést stezky plynule do kopce nebo z kopce. Pokud by byl kopec příliš prudký, koně by vůz z těžkým nákladem neutáhly. Z kopce by zase vůz zrychloval a obchodníci by musely ty těžké vozy namáhavě brzdit. Starověké stezky stoupaly a klesaly plynule v souladu s přirozeným rázem krajiny. Dnes, ve zrychlené době, se silnice postaví přímo, rovně, nerespektuje se vůbec kopcovatá linie krajiny, klidně se jde prudce do kopce, auta to všechno vyjedou, a když to nejde, tak se prostě prokope tunel. Tunely mají samozřejmě smysl, nejen metro, ale i klasické třeba Gotthardský tunel dlouhý 57 km, nebo tunel Seikan mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaidó, který je dlouhý 54 km. Nemyslím pokrok jako takový, je třeba stavět mosty a tunely mezi národy a civilizacemi. Mám na mysli fakt, že jsme totálně zabili přirozený řád. A proto podle mě minulé kultury a civilizace naprosto poslouchaly přírodu a přirozený řád a běh věcí. Oblouky, ovály, kruhy a koule byly pro ně naprosto přirozené, a promítali to i do mnohých staveb i jejich myšlení. Je to další ponaučení, které bychom si měli odnést z tohoto pořadu o hledání ztracené Atlantidy.

Závěr: Skutečnost nebo mýtus

Po tisíce let šeptali snílci a básníci název Atlantida, a inspirovali badatele, aby sledovali stopy k legendárnímu ztracenému kontinentu. Stopy zanechané mořeplavci, obchodníky z ostrova Santorini? Nebo na ostrově Kréta? Nebo na ostrově Malta s jeho civilizací stavitelů chrámů 3000 let před naším letopočtem dlouho před staviteli v Egyptě? Případně v Turecku na místech Troji, ztraceném městě krále Tantala? Nebo za Herkulovými sloupy v Kanárských ostrovech na Tenerife se zdejšími pyramidami? Nebo jsou tyto stopy skryté v pozůstatcích útvarů pod dnešní hladinou Karibiku u ostrova Bahamy, Andros nebo Kuby? Nebo v záhadných kamenných koulích a nádherných městech Jižní Ameriky? Byla Atlantida součástí úžasné civilizace Tiwanaku, která zmapovala hvězdy a plavila se po širých mořích dlouho před Kolumbem? A s celým svým věděním byla smetená z povrchu země jednou strašlivou katastrofou? Procestovali jsme téměř celý svět, abychom našli Platónovu bájnou Atlantidu. Dnes přežívá pouze její název, který zní ozvěnou věků. Atlantida, ztracený kontinent. Vize, která je zapotřebí k nalezení Atlantidy, může odkrýt dlouho skryté dějiny, a odhalit moudrost jiných starověkých kultur. Je úchvatné, že legendě o Atlantidě věnuje tolik běžných lidí takovou pozornost. Většinou jsou to lidé, které minulost zase až tak nezajímá. Proto často přemýšlím, že mýtus má možná něco společného s naší budoucností. Všechny z nás zajímá vlastní budoucnost. A pokud se už v minulosti stalo něco tak vážného, proč by se to nemohlo zopakovat? Dnes jsme si prošli tolik úžasných míst, že by bylo škoda Atlantidu přišpendlit pouze do jednoho geografického bodu, co myslíte? Existuje nespočet míst, které lidé spojili s mýtem o Atlantidě. Santorini do tohoto příběhu zapadá asi nejlépe, ale můžeme polemizovat i o jiných místech a jiných civilizacích. Ty také zanikly, i když nemusely být zrovna Atlantidou. Ale díky Atlantidě je badatelé objevili. Kdyby nebylo Atlantidy, tak by i tyto ostatní civilizace zůstaly navždy skryté. Mýtus bude existovat dále bez ohledu na konkrétní událost. Lidé jsou prostě takoví. Potřebují takové příběhy. Atlantida je jednou z největších, dosud nevyřešených záhad, která se zatím vyhnula vědě, technice a výzkumu. Dokud tyto záhady budou existovat, lidé budou cestovat po celém světě jen proto, aby je vyřešili. Navzdory Platonovu odkazu, že Atlantida existovala, jedna otázka zůstává nezodpovězená. Bylo jeho velké dílo faktem anebo fikcí? Můžeme si být jistí jen jedním. Pokud někdo Atlantidu skutečně objeví, bude to zaručeně největší objev v dějinách archeologie. Někteří lidé říkají, že Atlantida je jen sen. Proto všechny ztracené civilizace připomínají legendární říši, ale žádná se jí nevyrovná. Pokud je to pravda, je Atlantida největším snem lidstva.

Hledání Atlantidy nikdy neskončí, protože Atlantida je v nás. Každý musí snít o ideálním místě, musí snít o ráji. A to je Atlantida.

Ale i když je to jen sen, příběh Atlantidy je dostatečně kompaktní a reálný na to, abychom po ní pátrali v naději, že ji jednoho dne najdeme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *