Ztratilo se ze zemského povrchu během jedné strašné noci. Budovy, lidé, celá civilizace. Legendární město Atlantida. Záhada, která nedá spát historikům ani výzkumníkům už přes 2 000 let. Je místem legendy zahaleným v mimořádném tajemství. Je to výjimečný příběh. Ale je pravdivý? Příběh Atlantidy je jednou z nejstarších záhad na světě. Je svědkem mocné civilizace, kterou bohové zničili 9 600 let před naším letopočtem. Legenda Atlantidy inspirovala představivost umělců a badatelů v celé historii. Touha po nalezení skutečné polohy Atlantidy a opětovném získání jejích starověkých vědomostí už vyvolala nesčetná pátrání. Mnohé informace naznačují, že Atlantida byla moderní civilizací, která zvládla technologie, o kterých ostatní kultury té doby mohly jenom snít.
Atlantida jako červená nit civilizací
Naše doba je svědkem nebývalého všeobecného zájmu o Atlantidu. Atlantida stoupá v povědomí milionů lidí jako nikdy předtím v moderní historii. Varianty historie Atlantidy byly známé doslova po celém světě, mezi desítkami nebo možná stovkami různých společností už několik století před Platónem. V mnoha z těchto domorodých tradic se Atlantida samozřejmě zmiňuje. Například Aztlan, sopečný "Bílý ostrov" v "Moři vycházejícího slunce", odkud přišli předkové Aztéků na východní pobřeží Mexika.
Další "Bílý ostrov" byl popsaný ve velkých indických eposech Mahábhárata a Purány jako Attala, hornatá domovina mocné a vysoce civilizované rasy nacházející se v Západním moři na druhé straně světa než Indie. Purána lokalizuje Attalu "do sedmého pásma", které odpovídá 24 až 28 stupňům zeměpisné šířky, tedy na linii s Kanárskými ostrovy.
V tradici severoamerických Čerokíjů je Atala místem, odkud se jejich předkové rozptýlili po celém světě, bezprostředně po katastrofické potopě. Atitlán, pojmenovaný podle ztracené domoviny prvních předků Mayů, je jezerní oblast v oblasti Solola, centrální vysočině jihozápadní Guatemaly, kde civilizace Quiche-Maya dosáhla svého rozkvětu.
V euskara, jazyce Basků, je Atláintika název utopeného království, ze kterého jejich předkové připluli do Biskajského zálivu. Atlátonán byla "dcera Atlaloka", modře oděné panny, která byla rituálně utopena k uctění aztéckého boha deště. Její osud a filologická podobnost s Atlantidou, doslova "dcerou Atlasovou", je příliš nápadná na to, aby šlo o náhodu. Tato potopená civilizace nebyla zapomenuta 2 000 let po Platónovi. V klasických dobách byla předmětem živých diskusí předních myslitelů řecko-římského světa. Včetně Aristotela, Strabóna, Poseidóna, Krantora, Prokla, Plútarcha a Diodora Sikula. Většina z nich věřila v historickou realitu Atlantidy. Vidíme, že Atlantida, v různých variantách, prostupovala jako červená nit takřka všemi hlavními světovými civilizacemi. To jistě nebyla náhoda.
Legenda
O tragickém příběhu zlatého města Atlantidy se prý šeptalo už mezi egyptskými pyramidami. Knězi v krajině faraónů vyprávěli v roce 600 před naším letopočtem, řeckému státníkovi Solónovi o úžasném městě, které bylo náhle zničené, a nezůstala ani stopa o jeho existenci. Tento národ byl podle samotných egyptských kněží vyspělejší než Egypt, a mocnější než všechny národy světa. Po návratu do Řecka, Solón tuto pověst vyprávěl svým přátelům. Přecházela z generace na generaci, až se za 240 let dostala k velkému filozofu Platónovi, který ji v roce 360 před naším letopočtem literárně zpracoval. Šlo o Timaiovy a Kritiovy dialogy.
Nikdo by se nikdy o Atlantidě nedozvěděl, nebýt tohoto slavného řeckého filozofa Platóna, který žil ve 4. století před naším letopočtem. Platón byl možná největším hledačem pravdy a mudrcem zaznamenaných dějin. Platón tvrdil, že cenné informace se k němu dostaly přes generace Řeků, a tento zvláštní příběh Atlantidy zaznamenal v jedné ze svých klasických zpráv. Jeho popis Atlantidy má přibližně 40 tisíc slov, a je prošpikovaný pozoruhodnými detaily. Podle Platónových zápisků, bylo město nepředstavitelně bohaté a mocné. Nacházelo se na kraji pěkné, a velmi úrodné roviny na velkém ostrově. Město Atlantida vládlo nádherné říši, která vzkvétala 9 600 let před naším letopočtem. Toto rozlehlé město tvořily soustředěné kruhy země a vody. Vystavěli ho z černých, bílých a červených skal. Jeho obyvatelé obětovali býky a po krajině se pásli sloni. Řecký filozof Platón napsal:
"To město se nazývalo Atlantida, a bylo nepředstavitelně bohaté. Jeho stěny byly pokryté zlatem a vzácnými kovy. Leželo uprostřed hustého systému kanálů, a mělo tedy velkou propojenou obchodní síť a ohromnou vojenskou sílu. Králové Atlantidy vládli po mnohé generace. Počet lidí v této zemi byl stejný jako v Africe a Asii dohromady. Avšak ostrov, na kterém leželo jejich město, byl potom náhle zničený velkou potopou. Během jedné strašné noci, ostrov pohltilo moře a město navždy zmizelo."
Atlantida byla velkým a mocným královstvím, které vládlo ostatním. Tato mocnost seskupila své síly a vydala se pokořit své sousedy. Nejvyšší bůh Zeus viděl, že vznešený národ byl v žalostném stavu. Uvalil na ni trest. Přišla krutá zemětřesení a záplavy. A jednoho dne a jedné noci se nad Atlantidou zavřely mořské hlubiny. Tato slova po staletí vrtala hlavou archeologům a historikům. Odkazuje Platón na skutečné místo? Nebo je to jen dobře napsaný příběh? Příběh Atlantidy po staletí fascinuje miliony lidí. Vypráví o ideální společnosti, která byla nesmírně bohatá. Tak moc, že zpyšněla a začala se rozpínat. To rozzlobilo bohy, kteří se rozhodli seslat na nepoddajnou zemi zemětřesení a záplavy, až se potopila v moři.
Platón žil ve 4. století před našim letopočtem v Aténách. Moc toho o něm nevíme, protože sám sebe ve svých dílech příliš nezmiňoval. Víme, že pocházel z bohaté šlechtické rodiny, ale odvrátil se od života státního úředníka, aby se vydal zcela jiným směrem. Platón byl tehdejší Aténskou politikou velmi znechucený. Svět, ve kterém musel žít, se mu vůbec nelíbil. Proto se snažil hledat v historii nějaké jiné, ideální Atény. Platón byl velmi inteligentní, vysoce uznávaný a vlivný. V podstatě položil základy západní filozofie a životního stylu, který dnes žijeme. Platón byl úžasný člověk, který pochopil, že Země je kulatá a že se nachází ve vesmíru. Věděl, že planety obíhají kolem Slunce, a proto když nám říká, že existoval ostrov zvaný Atlantida, můžeme ho považovat za věrohodný zdroj. Ale odkud tyto znalosti čerpal, je mnohem důležitější. Platón nebyl původním autorem legendy o Atlantidě. Příběh byl známý před 9 tisíci lety, tedy mnohem dříve, než se narodil. Těšilo se z něj mnoho generací a kultur. Odhadnout rozdíly mezi skutečností a fikcí trápí archeology a historiky už po staletí.
Jak jsem tedy zmínil, Platón převzal tento příběh od Solóna, který žil 150 let před ním, a ten se o příběhu dozvěděl od egyptského kněze, který ho vyčetl z hieroglyfů v kameni. Mnoho lidí si teď pomyslí, jaký že je to pochybný příběh. Je to podobné, jako kdybychom za tisíc let našli kazetu s Hvězdnými válkami. Vložili bychom si ji do přehrávače a váhali, zda byl takový příběh skutečný. Ve světě existuje dobře zavedený mechanismus bájí, ze kterých vznikají legendy. Do nich se vkrádají různé prvky typického mýtu, z něhož nakonec vznikla Atlantida. Většina mýtů se zakládá na velkých kataklyzmatech typu Noe a Potopa, nebo Legenda o Atlantidě. Je možné, že je v nich část pravdy, na které mnozí v historii stavěli. Co je na tomto příběhu tak zvláštního a proč fascinuje lidi tak dlouho?
Atlantida nám nabízí dvojdomý obraz nejen podmořských ruin, ale v jistém smyslu i ráje. Není pochyb o tom, že Platón tyto myšlenky začlenil do svých děl. Je to podobné jako se seriálem Akta X. Dodnes neexistuje žádný přesný důkaz o tom, kde se Atlantida skutečně nacházela. Možná se skrývá v hustých lesích Jižní Ameriky. Nebo to možná opravdu byl obrovský ostrov v Atlantickém oceánu. Někteří dokonce věří, že legenda vypráví o zásahu mimozemšťanů. Platón ve svých spisech trval na tom, že jeho příběh byl pravdivý, ale dodnes nám zůstala záhada, která čeká na rozluštění.
Kde je Atlantida?
Různí badatelé prohledali téměř celou planetu, aby našli Atlantidu. Přesto dodnes neznáme přesnou polohu ztraceného kontinentu. O mořském dně se někdy říká, že je to dosud nepoznaný světadíl, kde se pořád ještě skrývá spousta tajemství. Pro někoho jsou to neznámí živočichové, pro jiného stará potopená města. Odhady, kolik mořského dna je vlastně prozkoumáno, se pohybují od 5 do 15 %. Jinými slovy, 85 % mořského dna není prozkoumáno. Pod hladinou oceánu se nachází obrovské množství nezaznamenané lidské historie, o které toho nic moc nevíme. Představme si, že bychom mohli vyprázdnit oceány a nechat vodu odtéct, abychom odhalili tajemství mořského dna. Mohli bychom proniknout do hlubin oceánů a proměnit přesná data ve 3D snímky.
Existují 4 ostrovy, které do této záhady vnášejí více světla. Malta s její záhadnou starověkou civilizací 3 000 let před naším letopočtem. Řecký ostrov Santorini v Egejském moři je oblíbeným cílem turistů a oplývá nesrovnatelnou krásou, ale také drsnou minulostí. Kréta je ostrovem ve Středozemním moři, který svou pohnutou historií ovlivnil světové dějiny. A Tenerife v Atlantickém oceánu, které mnozí považují za ztracené město. Někteří tvrdí, že Atlantida mohla být na místě dnešní Troje v západním Turecku, ale také její popis odpovídá ztracenému městu krále Tantalona ve stejné oblasti Turecka. Atlantida se ale také mohla nacházet v Karibiku. Ten je dnes zatopený stoupajícími vodami oceánů, a ostrovy, které Karibik tvoří, mohou být jen nejvyššími body kdysi celého kontinentu a jeho civilizace. Atlantida se ale také může nacházet uprostřed džungle Jižní Ameriky, legendárního Tiwanaco.
Na všechny tyto lokality se podíváme. Když jsem totiž tento dokument připravoval, nikdy by mě nenapadlo, že se budu muset vypravit doslova kolem celé planety Země, abych se pokusil najít tento ztracený svět. Interpretace Platonových textů na neštěstí roztrousila hledače Atlantidy po celém světě. Její polohu určili na místech od Arktidy, až na jih podél Antarktidy, ale také v Tichém oceánu, Atlantickém oceánu a samozřejmě ve Středozemním moři. Pusťme se tedy do hledání starověké říše, která dodnes mnohým z nás tak učarovala.
Malta
Atlantida patří k nejvíce fascinujícím ze všech tajemství historie. Pátrání hledačů Atlantidy ale nebylo vždycky poctivé. Příběh bájné civilizace dokonce přitáhl pozornost Adolfa Hitlera a nacistů. Legenda je tak uchvátila, že části z ní zahrnuli i do vlastního mýtu o árijské nadřazené rase. Nacisté se dokonce snažili Atlantidu také objevit. Šlo o jednu z nejpodivnějších epizod druhé světové války. Největší výpravu za ztraceným královstvím naplánoval důstojník SS Heinrich Himmler ve 30. letech minulého století. Himmler byl přesvědčený o tom, že obyvatelé Atlantidy nejen existovali, ale byli i čistou rasou. Podle tohoto názoru byli nacisté přímými potomky Atlantidy. Proto se po světě rozběhly výpravy s nacistickými antropology, aby našly čistou rasu. Nacisté věřili, že jejich představa nadřazené rasy s nadlidskými schopnostmi pocházela z Atlantidy. Proto tak nutně potřebovali objevit místo, kde se nachází, a napojit ho na linii vzestupu své vlastní říše.
Himmler byl přesvědčený o tom, že pokud by našli Atlantidu, objevili by také nadpřirozené síly, které by mohli využít k podmanění zbytku světa. Důvod, proč nacisty přitahovala Atlantida, byla honba za ideálem. Proto hledali původ árijského člověka, obyvatele vysněného světa. Atlantida měla být součástí vyspělé civilizace. Její objevení by tedy logicky mohlo přinést nové technologie. Nevěděli ovšem, kde začít hledat. Proto vyslali expedice do Arktidy, aby hledaly Atlantidu právě tam. Později se vydali hledat důkazy o existenci vyšší rasy po Venezuele do Střední Ameriky. V zásadě se jednalo o geograficky a vědecky dobře vyzbrojené průzkumníky.
Teď se ale vypravíme na maličký ostrov ve Středozemním moři, který se zapojil do boje proti nacistům, aby uchránil a uchoval svoje starověké poklady. Němci se také pokoušeli dobýt území, které bylo podle nich strategicky důležité. Ostrov ve Středozemním moři, Maltu. Navzdory záplavě německých bomb, ostrov statečně odolal samozvaným okupantům. Jeho obyvatelům se podařilo uchránit vzácné starověké poklady před drancováním Hitlerových hledačů Atlantidy. Tyto poklady přilákaly k pobřeží Malty i další pátrače. Mohl by být tento ostrov Malta místem, kde kdysi ležela Atlantida? Jen několik kilometrů od hlavního města Malty, Valletty, se nacházejí jedny z nejzvláštnějších ruin v Evropě.
Maltské skvostné megalitické chrámy byly postavené kolem roku 3 600 před naším letopočtem. Tisíce let před egyptskými pyramidami. Kdo postavil tyto svatyně? A co se stalo s touto dávnou kulturou? Rané civilizace, které tu žily, mohly dosáhnout takový stupeň vývoje, aby se staly základem pro příběh o Atlantidě. V době jejich vzniku šlo o ta nejdůmyslnější a nejvyspělejší architektonická díla. 3000 let před naším letopočtem nikdo takové stavby nebudoval. Jsou jedinečné a architektonicky velmi vyspělé. Některé z těchto kamenů váží až 20 tun, což se rovná 3 londýnským poschoďovým autobusům. Jejich přesun a vztyčení na určeném místě si vyžádalo neuvěřitelnou stavitelskou zručnost.
Narážíme tu ale i na jiné stopy fungování vyspělé civilizace. Byly tu objeveny impozantní kusy oltáře s vyrytými spirálami. Také rytiny zvířat, například beranů, prasat, ovcí a ryb. Mají tyto chrámy něco společného s Platónovou Atlantidou? Existují také důkazy, že v těchto chrámech docházelo k obětování zvířat. V jednom z chrámů byly objeveny býčí rohy, o kterých se shodou okolností zmínil také Platón. Řecký filozof napsal, že Atlantida byla domovem velkého počtu slonů. Na Maltě ovšem dnes žádného nenajdeme, ale v minulosti bylo všechno jinak. Svědčí o tom jedna archeologická lokalita z nejranějšího období ostrova Malta. Jde o jeskyni Ár Dalám, jeskyni tmy. Její nejspodnější podloží se datuje do období před 500 tisíci lety. V této vrstvě našli archeologové zkameněliny zvířat, která nepocházejí z Malty, včetně trpasličích slonů. Jak se sem tyto sloni dostali? Zkameněliny naznačují, že ve starověku byla Malta spojená s pevninou Evropy i Afriky. Během staletí se ale mořská hladina zvedla, a Malta se změnila na ostrov. Zvířata, která zůstala na tomto nehostinném místě, nakonec vymřela.
Na Maltě ale archeologové narazili na další zvláštní jevy, které připomínají Platónovu Atlantidu. Části ostrova spojovala spleť záhadných cest. Někteří odborníci se domnívají, že by mohlo jít o hlavní cesty, které se používaly na dopravu zemědělských plodin a vody na zavlažování. Platón také popisoval spletitou síť vodních kanálů. Mohl mít na mysli právě toto? Pokud se někdejší Atlantida nacházela právě na Maltě, ruiny by vůbec neměly být na souši. Měly by přece ležet pod vodou. Dnes víme o 24 chrámech ve 14 lokalitách Malty a sousedního ostrova Gozo. Nikdo dnes ani netuší, kolik jich může být pod vodou. Potápěči objevili podél pobřeží Malty další ruiny. Možná jsou to chrámy. Mohly by mít něco společného s potopenou Atlantidou? Od dob vybudování svatyň 3 000 let před naším letopočtem, mořská hladina stoupla o zhruba 15 metrů. To by mohlo vysvětlovat nálezy staveb pod vodou. Příčinou byly postupné klimatické změny, ale ty nevysvětlují náhlé zmizení samotných stavitelů chrámů. Přibližně v roce 2 500 před naším letopočtem, tato sofistikovaná kultura jednoduše zmizela. Nevíme jak, ani nevíme proč. Lidé chrámy prostě opustili.
Co tedy způsobilo zánik této civilizace? Geologové objevili důkazy o velké potopě na Maltě, která se odehrála na konci éry stavitelů chrámů. Ve více lokalitách se našly nánosy bláta. Ty obsahovaly kosti lidí, zvířat a také půdu vymytou z polí. Někteří nadšenci naznačují, že stavitele chrámů mohly vyhubit vlny tsunami. Tsunami vznikají zpravidla následkem zemětřesení nebo sopečné erupce. Zemětřesení v zemské kůře pod mořskou hladinou vytvoří obrovské vlny. Ty potom putují oceány i tisíce kilometrů, a zdevastují každé pobřeží, ke kterému se přiblíží. Pokud by obyvatele Malty zabily tsunami, shodovalo by se to s Platónovým popisem záplav, které vedly k zániku Atlantidy. Takže shrnuto a podtrženo, co se shoduje s Platónovými popisy a Maltou. Na Maltě byly objeveny důkazy o uctívání býků. Kdysi tu žili sloni. A civilizaci možná vyhubila záplava. Ovšem důkaz o vodních kanálech je mimořádně slabý. Skály jsou spíše hnědé, nikoli černé, červené nebo bílé, jak popisoval Platón. Chrámy byly postavené jen 3 000 let před naším letopočtem, zatímco Atlantida 9 600 let před Kristem.
Théra/Santorini: Strašné zemětřesení
Pátrání po Atlantidě pokračuje v řeckém hlavním městě Aténách. Ročně jej navštíví 4 miliony lidí. Je to moderní metropole stojící na antických základech. 500 let před naším letopočtem byly Atény nejmocnějším městem světa a domovem nejvyspělejší civilizace. Právě tady filozof Platón zaznamenal v roce 360 před naším letopočtem příběh o Atlantidě. Od té doby je tento příběh zdrojem polemik a zkoumání. Platón je asi nejznámější svými pokusy popsat ideální společnost, dokonalý svět jak si ho představoval. A mohl si jen vymyslet příběh o Atlantidě, aby objasnil tyto myšlenky. Platón ale opakovaně zdůrazňoval, že příběh o Atlantidě byl pravdivý. Navíc narýsoval geografii a architekturu města tak detailně, že se zdá být konkrétní a skutečná. Mnoho lidí je dodnes přesvědčeno, že Atlantida bylo skutečné místo. Od začátku výzkumu až dodnes, posedlost historiků a hledačů pokladů pátrat po ztraceném městě, neztratila na intenzitě.
Jedním z prvních míst, které inspirovalo hledače Atlantidy, byl řecký ostrov Théra, na východě Středozemního moře. Dnes je tento ostrov známý jako ostrov Santorini. Podle příběhu Platóna, bylo mnoho Kykladských ostrovů spojeno plochým terénem, dnes nazývaným jako Kykladská plošina. V současné době se nachází asi 120 metrů pod hladinou moře a tvořila základ velkého ostrova včetně vysokých hor. V místě erupce vznikla kaldera a od ostrova Santorini byly oddělené části pevniny, které s ním předtím tvořily jeden celek. Théra, tedy Santorini, je jedním z řeckých ostrovů, který leží na cestě lodí z Atén vzdálených pouhých 160 km od tohoto ostrova, do Egypta. Od května do září navštíví ostrov více než 150 tisíc turistů. Santorini nebo Théra, jak mu říkají, je jedním z nejkrásnějších ze 160 obydlených řeckých ostrovů. Minulost Santorini ale nebyla vždy tak klidná. Sopky dokážou vybuchnout silou jaderných bomb a zničit celá města. Seznam jejich obětí byl působivý. Pompeje a Herculaneum z roku 79 před Kristem, nebo Krakatoa z roku 1883. A právě sopka s 13 km širokým kráterem, se stala osudovou pro tento ostrov Théra, dnešní Santorini.
Samotný ostrov je ve skutečnosti spící sopkou. Menší ostrovy rozeseté v tomto zálivu, jsou pozůstatky největší vulkanické erupce v historii, zhruba v roce 1630 před naším letopočtem. Erupce tak mohutné, že způsobila záplavy a zemětřesení a zatemnila nebe nad světem. Z Egejského moře ční už na počátku druhého tisíciletí před naším letopočtem nepřehlédnutelná vápencová hora jménem Théra, vysoká přes 2 km. Během několika tisíců let se spojila s lávovými proudy, které vyvrhla ze svých útrob a vytvořila ostrov velký desítky kilometrů. Ostrov Théra je klidný, ale jeho tmavá skaliska byla svědky přírodní katastrofy. Mohutné erupce zničily většinu Théry okolo roku 1630 před naším letopočtem. Lidé si tehdy museli zachránit život útěkem. Tehdy sopka explodovala s mimořádnou silou. Výbuch sopky provázely masivní pyroklastické proudy, hrůzostrašná lavina hořících skal a vroucích plynů. Sopka vyvrhla velké množství vulkanického materiálu, který nejen že pokryl celý ostrov Théra, ale rozšířil se nad celým východním Středomořím. Vyvrhnutá penza, tedy sopečné sklo, hustě padala. Z vulkánu explodovaly tuny roztaveného kamene ničící okolí, a vzduch se proměnil na jedovatý plyn. Ze sopky létaly v závěrečném stadiu erupce velké balvany jako obří dělové koule. Řítily se po zemi, srážely stromy, trhaly budovy. Tyto pyroklastické proudy se chovaly spíš jako tekutina než jako plyn. Byly velmi horké.
Erupce sopky na Santorini byla největší v historii. Během jediného dne sopečný kráter pohltil thébské město tepající životem. Několik dní po výbuchu byla všude kolem naprostá tma. To, co ze Santorini zůstalo, pochovala za necelé 2 dny, hrubá vrstva penzi, tedy sopečného skla a popela. Popel, jehož teplota se vyšplhala na 500 °C, zasypával hladinu moře i okolní ostrůvky a pokryl prostor o rozloze asi 200 tisíc kilometrů čtverečních. Česká republika by se do něho vešla dva a půl krát. Prvotní sloup oblaků prachu měl výšku až 36 km. Do stratosféry vyvrhl tolik částeček oxidu siřičitého, že pravděpodobně způsobil globální klimatickou změnu s teplotním poklesem, který trval 1 až 2 roky. Výsledkem byla slabá úroda a celkově zhoršené podmínky přežití. Můžeme to porovnat s něčím, co si představujeme pod pojmem nukleární zima. Do ovzduší se uvolnilo obrovské množství penze, tedy sopečného skla a popela. Ta následně úplně pokryla moře, což ho zahradilo asi v okruhu 10 až 20 km kolem ostrova. Když došlo k výbuchu sopky, hora na Santorini se propadla, a z pobřeží vzdáleného zhruba kilometr, tam vtrhlo moře. Celková energie, která se na 2 dny uvolnila, představuje 1 až 2 miliony bomb shozených na Hirošimu. To se rovná 10 bombám za vteřinu, nepřetržitě během 2 dní. Exploze byla v porovnání s erupcí Svaté Heleny devadesátkrát silnější.
"Podívejte na tu zář", hleděli později fascinovaně Egypťané na nezvykle krvavé západy slunce.
Erupce na Santorini byla v historických dobách obrovská. Byla to pravděpodobně největší přírodní katastrofa na Zemi. Stopy popela z tohoto výbuchu se našly až v Číně, Egyptě, Kalifornii, a dokonce i v grónském ledovci. Byl to jistě jeden z nejsilnějších sopečných výbuchů za posledních 10 tisíc let. Taková událost samozřejmě zanechá stopy v podobě legend. Právě tato událost podstatně ovlivnila Platónův popis katastrofického konce Atlantidy. Samotný Platón popsal tyto události ve svém díle:
"Přišla ukrutná zemětřesení a záplavy, a za jeden den a jednu noc se ostrov Atlantida ztratil v hlubinách moře. Zanechal za sebou nepřekonatelnou hráz z bláta."
Dnes už tu zbylo jen několik malých ostrůvků. Sopka na Santorini je dodnes aktivní a roste. Sopečný kráter je sice zatím nečinný, ale stále jej monitorují. Stačil by náznak aktivity, a ostrov během několika hodin evakuují. Sopka je tedy stále aktivní. Z magmové komory je cítit sálající teplo. Výbuch je těžké předvídat, ale je velmi pravděpodobné, že jednoho dne opět vybuchne s devastujícími následky. Podobně jako v minulosti. Pokud sopka na Santorini za tisíc let znovu vybuchne s tou samou silou, možná se její erupce stane základem nové legendy.
Théra/Santorini: Porovnání katastrof
Jen těžko dokážeme uvěřit tomu, že jediný výbuch sopky srovnal se zemí celé město během několika desítek minut. Poznáme už mnoho podobných případů. V roce 1994 otřáslo oblastí Los Angeles v Kalifornii zemětřesení v Northridge. V roce 2004 zničily hurikány Charlie, Francis a Ivan části Floridy. Ani zdaleka však tato místa úplně nesrovnaly se zemí. Když ovšem nahlédneme o něco hlouběji do minulosti, planeta Země nám náhle odhalí svoji skutečnou výbušnost a sílu. Vlny tsunami vyhladily celá pobřeží a zabily stovky lidí. Zemětřesení proměnila města a velkoměsta na ruiny. Sopky dokážou vybuchnout silou jaderných bomb a zničit celá města. Seznam jejich obětí je působivý. Pompeje a Herculaneum z roku 79 před Kristem nebo Krakatoa z roku 1883.
Za chvilku se dostanu k vykopávkám města Akrotiri právě na tomto ostrově Santorini. Paradoxem vykopávek Akrotiri je, že se nenašly žádné stopy po lidských obětech. Vodítkem by ale mohl být přístav města Akrotiri, který je ovšem pod hladinou moře, a dosud nalezený nebyl. Proč by mohl být vodítkem k lidským obětem zrovna přístav? Je to poměrně nasnadě. 4. srpna 79 vybuchla sopka Vezuv v Itálii a zabila tisíce lidí. V jediný den zmizela města Pompeje a Herculaneum pod 20 metry hustého popela. Herculaneum bylo pobřežní letovisko blízko Pompejí. Existují důkazy o tom, že mělo početnou populaci, ale když ho v roce 1980 odkryli, našli pouze 6 obětí. Tuto záhadu vyřešili až za 2 roky, když při vykopávkách narazili na místo blízko přístavu. Uvnitř našli pozůstatky asi 3 stovek obyvatel Herculanea. Lidé totiž v panice utíkali k přístavu v naději, že právě tam najdou záchranu. Mohl se podobný scénář odehrát i na Santorini? To se dozvíme v budoucnosti, pokud se pod vodou najde jeho přístav. Vezměme si například karibský ostrov Martinik. Nad městem se tyčí hora Mount Pelé. Vulkán je většinou klidný. Ale 8. května 1902 jeho vrchol vybuchl. Hořící oblak plynů a sopečného prachu se valil dolů svahem a vtrhl do města Saint Pierre. Obyvatelé tehdy neměli žádnou šanci. Zemřelo 29 tisíc lidí, a přežili jen dva.
V méně vzdálené minulosti, zničily pyroklastické proudy Plimouth, bývalé hlavní město sopečného ostrova Monserat. S rachotem se valily po svazích sopky, a pochovaly město pod sebou. Popel a trosky sahají tak vysoko, že dnes vidíme jen vrcholy domů. Erupce na ostrově Santorini byla mnohem silnější. Na základě vrstev skal a popela, které se usadily po výbuchu, vědci zrekonstruovali průběh událostí, které se tu odehrály. Vrchol odštěpené skály, která zůstala na okraji kráteru, tvoří krémová vrstva přibližně 60 metrů bílé penzy. Právě ona zachytávala, jak erupce neustále narůstala až do finálního výbuchu. Erupce pokračovala. Vyprazdňoval se magmatický krb. V zemi se vytvářela dutina. Láva stoupala do výšky, až dokud se zem pod ní nepropadla. Tlak se konečně uvolnil a došlo k výbuchu. Vrch vyletěl do vzduchu, a sopka se zřítila. Ve středu ostrova Santorini vznikla díra velká jako Manhattan v New Yorku. Okamžitě po této explozi, moře zalilo trhliny i to, co z ostrova zůstalo. V porovnání s mohutností exploze, by plachetnice vypadala jako malá větvička na Niagarských vodopádech. Ty by připomínaly jenom malý pramínek. Téměř 4 000 let historie nabralo úplně nový směr. Mohl by tedy být ostrov Santorini skutečným domovem Atlantidy? Žila tu vyspělá kultura, a určitě ho zničilo smrtelné kataklyzma. Narážíme ale na jeden problém.
Théra/Santorini: Vykopávky Akrotiri
Řecký archeolog Spiridon Marinatos, který v té době pracoval pod záštitou archeologické společnosti v Aténách, v roce 1967 odkryl v santorinském popelu minojskou kulturu. V tomto roce archeologové odkryli právě toto celé opuštěné město Akrotiri, které bylo dokonale uchované a zakonzervované. Po staletí leželo skryté pod vrstvami ztuhnutého vulkanického popela. Až do tohoto objevu neexistovala přesná představa o tom, jak vlastně vypadal život na ostrově 1500 let před naším letopočtem. Vykopávky odhalily, že lidé, kteří tu žili, byli součástí velké Minojské kultury. Minojci, podobně jako Atlanťané, byli bohatí a vzdělaní. Jejich přepychové domy zdobily krásné fresky, například jarní obloha s vlaštovkami. Malé sochy býků a fresky rituálních skokanů přes býky naznačují, že Minojci, podobně jako Platónovi obyvatelé Atlantidy, tato zvířata uctívali.
Platón navštívil tento ostrov Théra v době, kdy tu byla vybudovaná nová civilizace mnoho století po sopečném výbuchu, který zničil původní civilizaci na Théře včetně Atlantidy. 1 500 let před naším letopočtem tu bylo kvetoucí hlavní město Akrotiri, plné chrámů, domů a ulic. Byla tu náměstí a kolem nich se proplétaly úzké a dlážděné ulice. Starověká civilizace s bohatými uměleckými technikami a architekturou. Vykopávky odhalily dvoj, až trojposchoďové budovy s ušlechtilou architekturou, neporovnatelnou s žádnou jinou v Egejském moři. V domech se našly i předměty dovezené z pevninského Řecka a jiných ostrovů, především z Kréty, dodekanéských ostrovů nebo také ze Sýrie nebo Egypta. Akrotiri mělo dokonce pokročilý vodovodní systém. Našla se potrubí, která vedla přes stěny domů. Šlo o velmi vyspělou technologii. Pokrokové využívání vody a systémů kanálů, které se později objevily až v období římské říše. Museli chytat dešťovou vodu a uchovávat ji, což byla součást zavlažování. Vedle kanalizace měli i toalety. Také měli společné kuchyně. Lidé v Akrotiri sice měli své vlastní domy, ale podle toho, jak to Platón popisoval, připravovali jídlo a vařili ve společných kuchyních. A také jedli společně, jako kdyby byli neustále na táboře. Na místě se našlo množství keramiky, zejména předměty denní potřeby, jako nápojové a jídelní nádoby, olejové lampy nebo květináče, dále nádoby sloužící k transportu potravin a k jejich skladování.
Lidé v Akrotiri byli velmi bohatí a kultivovaní. Měli čas na sporty jako box nebo hry s býky. Bylo to město s nadstandardní životní úrovní a duchovním životem. Obyvatelé Akrotiri se věnovali hlavně zemědělství, chovu hospodářských zvířat, rybolovu a lodní dopravě. Bydleli tu ale také např. stavitelé, umělci nebo včelaři. V roce 1630 před naším letopočtem, bylo město Akrotiri zničené velkou sopečnou erupcí na Théře. Leželo pod nánosem popela, dokud nebylo v roce 1967 vykopáno.
Ačkoli Akrotiri je mnohem mladší civilizace než Platónova Atlantida, je možné, že jednou bude odkrytá také samotná, mnohem starší Atlantida. Právě tady, pouhých 160 km od Atén, Platón poslouchal příběhy o sopečné erupci před tisíci lety, a o zničení a obnově ostrova Théra. Je tedy zřejmé, že Platón použil toto pozdější město Akrotiri na Théře pro svou inspiraci příběhu zániku Atlantidy o mnoho století dříve. Místní rybáři stále objevují kusy keramiky ve vodách u Santorini. I to může být jedním z důkazů přítomnosti dávné civilizace. Ztracené království však stále čeká na své objevení.
To ale není všechno. Platón nám říká, že Atlantida byla budovaná z kamenů, které byly černé, bílé a červené. To platí i pro ostrov Santorini. Pokud ze země zvedneme celkem náhodné kameny, najdeme mezi nimi původní vápence a vulkanickou původní horninu. Je zajímavé, že se shodují s Platónovým popisem skal v Atlantidě.
Théra/Santorini: Datování
Datování Théry se ale neshoduje s Platónovým popisem. Nejprve fakta. Sopka vybuchla v roce 1630 před naším letopočtem. Solónovi ho vyprávěli egyptští knězi v roce 600 před naším letopočtem. Platón ho zaznamenal ve svých textech v roce 360 před naším letopočtem. Ovšem Platón v jeho textu pravil, že Atlantida byla zničená 9 tisíc let před jeho předkem Solónem. Ale minojské město Apokriti bylo v té době pochované pod rudým hořícím prachem přes 900 let, v podstatě jedno tisíciletí. Salamón 600 let před Kristem, sopečný výbuch 1630 před Kristem. Tedy rozdíl něco přes 900 let, téměř jedno tisíciletí. Předpokládalo se tedy, že číslo 9 000 musela být chyba. Když ani egyptská historie nesahala tak daleko, mohla se tato chyba objevit při předávání příběhu od Egypťanů Řekům. Vazby mezi Egyptem a starověkou kulturou ostrova Théra jsou očividné. Tvar zálivu zrcadlí Platónův popis kruhového města obklopeného vodou. To je další z přitažlivých teorií, že Santorini, dokonce i spolu s okolními ostrovy, tvoří soustředěné kruhy, které Platón popisoval jako Atlantidu. Jenže Platón se v tomto směru mohl inspirovat tehdejším Kartágem, jehož přístav měl také kruhovou strukturu. Takže příběh Théry nemusí být vymyšlený.
Američtí geologové z Kolumbijské univerzity Dragoslav Ninkovich a Bruce Charles Heezen našli v moři stopy po erupci, která ovlivnila dějiny východního Středomoří zničením minojské civilizace na Krétě a ugaritské v Sýrii, i změnami v Egyptě. Odborníci se při datování události řídí obsahem uhlíku v kusech dřeva zapečených v tufech, což je druh horniny vzniklé ze sopečného popela. Měl ale Platón pravdu, když spojil výbuch se zánikem Atlantidy? Všechny podobnosti, tedy erupce sopky, typ společnosti a úroveň civilizace, přesvědčily mnoho lidí, že Théra je Atlantidou. Ale navzdory přitažlivosti této teorie, nejsou datumy jediným problémem spojeným s Thérou.
Ke zničení Atlantidy mělo dojít 9 600 let před naším letopočtem. Víme ale, že k erupci došlo v roce 1630 před naším letopočtem. Takže načasování je špatné, nebo jde jen o chybu Solóna, od kterého Platón příběh převzal? Je možné, že Solón špatně identifikoval hieroglyfy, které četl, nebo si spletl číslici 100 s číslicí 1 000. Je také možné, že Platón neměl na mysli naše roky, ale měsíční roky, které používali Egypťané, od kterých ji převzal jeho řecký předchůdce Solón. A tak by Atlantida nebyla zničená 9 600 let před Kristem, ale pouze 900 let před Solónem. To by odpovídalo. Pokud by Solón dezinterpretoval data, v tom případě by zkáza Atlantidy spadala do podobného časového období jako erupce na Santorini.
Kréta
Mezi Atlantidou a Akrotiri existuje mnoho paralel. Po technologické stránce byly velmi rozvinuté. Obě zničila masivní a nepředvídatelná přírodní katastrofa. Ovšem tyto paralely jsou velmi povrchní. Na Santorini byla vyspělá civilizace, ale navzdory tomu provinční. Dalším důležitým vodítkem je stará egyptská legenda, mnohem starší než Platónova, ve které se mluví o mořeplavcích, o pokročilé civilizaci, kterou Egypťané současně respektovali i se jí obávali. Mohli být těmito mořeplavci Minojci z Théry, nebo to byli skutečně obyvatelé Platónovy Atlantidy? Théra byla totiž jen malou kolonií mnohem větší Minojské kultury. Ve skutečnosti nebyla centrem Minojské civilizace. Její centrum bylo na Krétě. V Platónově příběhu, byla zničená celá říše Atlantidy, což by odpovídalo skutečnosti po výbuchu sopky na Santorini, tedy Théře. Hustý vulkanický popel zastínil slunce, a jedovaté plyny nahradily vzduch. Při kolapsu sopky vlny tsunami zdevastovaly okolní pobřeží.
Jedním z míst postižených erupcí, byla i Kréta, největší řecký ostrov. Kréta leží 120 km jižně od Santorini, a je to nejjižnější bod Evropy. V historii byla Kréta centrem nejstarší a nejdůležitější evropské civilizace, Minojské kultury. Minojská kultura měla rozhodující význam pro vývoj moderního světa. Minojci s jejich velkolepými paláci a nádhernými freskami, řídili obrovskou říši dlouho před vznikem klasického antického Řecka. Na Krétě se setkávají tři kontinenty – Evropa, Afrika a Asie. Kréta leží na hlavní zlomové linii známé jako Egejský oblouk, který je pověstný častými zemětřeseními. Je to také legendární rodiště nejvyššího boha a ničitele Atlantidy, Dia. Na dnešní Krétě žije půlmilionová populace, která se přes léto čtyřnásobně rozrůstá. Turisté sem rádi přijíždějí díky klimatu a tradiční kuchyni.
Jen 8 km od Heraklionu, hlavního města Kréty, se nachází starověký palác Knosos. Je to nejpopulárnější turistická atrakce Kréty. V době rozkvětu to byl největší a nejhonosnější palác v Evropě. Symboly vytesané v kamenech vědci interpretují jako trojzubce. Tři ostré kopie, symboly Poseidona, boha moře a Atlantidy. Palác Knosos se nápadně podobá legendárnímu Platónovu městu. Mezi palácem Knosos a Atlantidou jsou tři zajímavé paralely. Tou první je král na jeho čele. Možná to byl nějaký kněz, který tu vládl, což se dnes přesně neví. Druhou paralelou je schopnost Minojců ovládat moře, což mělo význam zejména na historii Atlantidy. Samozřejmě šlo o jejich vojenskou sílu, ale třetí paralelou je, že palác Knosos postihly ne jedna, ale více přírodních katastrof. Jednou bylo i obrovské zemětřesení, těsně před erupcí na Santorini. Zdá se, že palác Knosos také postihla ničivá přírodní katastrofa. Dokonce v tomtéž období jako Santorini, tedy po roce 1400 před naším letopočtem. Postihlo ho zemětřesení. Mohlo to být také zemětřesení, na které poukazuje Platón?
Existují důvodná podezření, že po prvních záchvěvech palác Knosos zachvátil požár. Byly tu totiž západní sklady s obrovskými nádobami a jámami naplněnými olejem a obilím. Úzké chodby osvětlovaly olejové lampy, takže i menší zemětřesení mohlo způsobit, že olejové lampy převrátily, a velmi rychle všechno kolem podpálily. Palác Knosos byl do značné míry vybudovaný ze dřeva. Silné teplé větry, které vanou na Krétě, mohly požár rychle rozšířit a palác mohl dočista vyhořet. Knosos, podobně jako Atlantida, prostě neměl šanci. Tady ovšem přesné paralely končí. Knosos je úplně odlišný. Neleží u moře a ani není ohrazený. S Platónovým geografickým popisem má jen velmi všeobecnou podobnost. I když má Knosos s Atlantidou velmi společné rysy, zdá se, že vyspělá civilizace, která tu rozkvétala 1500 let před naším letopočtem, se nestala předlohou Platónovy Atlantidy. Je ale mnoho lidí, kteří věří, že právě tady nastal tragický konec Atlantidy.
1. Na Santorini byla vyspělá civilizace, která byla navzdory tomu provinční. Skutečným centrem říše byla Kréta, nikoli Santorini.
2. Atlantida se měla potopit v moři, což by vysvětlovalo vlny tsunami, které vznikly po zemětřesení a následném výbuchu sopky.
Ani další detaily do sebe nezapadají. Minojská civilizace ale po sopečné erupci v roce 1630 před Kristem nezanikla. Na ostrově Kréta vzkvétala ještě dalších 300 let. Během té doby s Egyptem čile obchodovala a udržovala i jiné styky. Ovšem, pochybnosti o Théře, tedy Santorini nebo Krétě, přivedly další k hledání ztraceného města někam docela jinam.
Troja
Troja. I toto je místo hrdinů a legend. Město, které bylo samo po staletí považované jen za vymyšlený příběh. Mocné město Troju kdysi mnozí považovali za výmysl řeckého básníka Homéra, jako součást jeho příběhu o trojských válkách. Homér napsal o Troje, a její osudové válce v 8. století před Kristem, epos zvaný Ilias. Celá Troja byla stejně jako Atlantida považována za fiktivní místo. Ale po objevení tohoto naleziště z doby bronzové v Turecku, se slavné město Troja zhmotnilo z mýtů do kamene. Objevil ji německý obchodník Heinrich Schliemann v roce 1868, který vydělal miliony na riskantních obchodech spojených například s kalifornskou zlatou horečkou. Své obrovské bohatství použil na největší archeologický výzkum, který byl do té doby proveden.
Starořecká civilizace se kdysi rozkládala na území dnešního Řecka a malé Asie. Trosky Troje leží na severozápadním pobřeží Turecka. Mezi mnohými odborníky, kteří zkoumali zbytky Troje, byl archeolog doktor Ebehar Zenger, který přišel s překvapující myšlenkou. Mohlo by objevení Troje ukončit hledání Atlantidy? Mohla by tato dvě legendární města být jedním a tím samým? Troja se nepropadla do moře, ani nebyla zničená za jeden den. Zengerův výzkum však odhalil mnoho zarážejících podobností s Atlantidou, co se týče rozmístění a architektury města. Někteří odborníci jsou přesvědčení, že Zenger měl pravdu. Síla této teorie spočívá v tom, že příliš mnoho znaků Atlantidy se nachází právě v oblasti Troje. Například se říká, že Atlantida se nacházela na hoře nad výjimečně krásnou a úrodnou nížinou. A skutečně. Trojská pevnost hledí z opevněného kopce na rozsáhlou pláň dole. A to není všechno. Troja se nachází jen několik kilometrů od pobřeží. Zenger poukazuje na fakt, že několik starých řek a člověkem vytvořených příkopů, které byly objeveny na pláni, mohly být kdysi kanály, které spojovaly město s mořem tak jak to bylo v Atlantidě. Dnes jsou to cesty pro pěší, a stoupají poměrně prudce do kopce. Můžeme si dovolit tuto teorii ignorovat? Někteří jiní archeologové ovšem tuto odvážnou teorii zamítli. Byly tyto člověkem vytvořené příkopy skutečně kanály? A mohly po nich tak, jak Platón popisuje Atlantidu, plout lodě až do centra města? Vyvstává tu ovšem jeden problém. Tyto příkopy nebyly nikdy nižší než 11 metrů nad mořem. Je tedy úplně nemožné, aby tudy pluly lodě z moře. Ovšem profesor Vanandel namítá, že úroveň země na pobřeží se zvyšovala, a 1 000 let před naším letopočtem, v období Troje, mohly být tyto kanály mnohem níže. Dokonce tak nízko, aby dosáhly moře.
"Faktem je, že je velmi těžké si představit, proč by někdo vynaložil tolik námahy na kopání dvou kanálů z planiny na pobřeží, které by nedosáhly k moři. Jaký by to mělo smysl?"
Jenže 1 000 let před naším letopočtem byla sice hladina moře o 1 metr výše, než je dnes. Ale i kdyby byla o 3 metry vyšší, tak by tyto příkopy nebo kanály nikdy nemohly ležet pod hladinou moře. Možná tyto kanály používali k odvodnění močálů, které tu kdysi byly. Navíc podle vědců, může legenda o Atlantidě souviset také s teorií o potopě Černého moře. V souladu s ní se hladina Černého moře výrazně zvedla po průlomu vody ze Středozemního moře. Černé moře bylo totiž dříve sladkovodním jezerem, a jeho hladina byla mnohem níž než hladina Středozemního moře, se kterým sladkovodní černé jezero nemělo žádné spojení. Pak praskla Bosporská šíje, a do jezera se vevalil vodopád mořské vody, která rychle zatopila velké obydlené oblasti. To se stalo zhruba 4 000 let před naším letopočtem. Historie Černého moře se totiž střídala. Nejprve to bylo sladkovodní jezero, potom moře. Následně moře stagnovalo. Následně to bylo moře se sirovodíkem. Dnes je ve stadiu, že i když je spojené se Středozemním mořem, voda v Černém moři pod hloubkou 200 metrů stagnuje, tedy je bez kyslíku. Ba dokonce voda v takové hloubce obsahuje sirovodík, takže vytváří otrávené prostředí.
A co trojská planina? Je skutečně identická s širou planinou, na které byla Atlantida? Planina Atlantidy, aspoň podle měření, by měla mít rozlohu 200 tisíc km čtverečních. Trojská planina je 4 000krát menší. Doktor Zenger upozorňuje, že přehnané rozměry jsou velmi časté v klasických textech. On a jeho zastánci, požadovali ještě další vykopávky, aby tuto teorii potvrdili. Povzbudila je skutečnost, že tato teorie umožnila Zengerovi odpovědět na to, co by mohlo být objeveno v této lokalitě. Například předpověděl, že pokud by skutečně Troja byla Atlantidou, zjistilo by se, že byla mnohem větší. Po roce 2000, byly objeveny příkopy, které se nacházely daleko za předpokládanými hranicemi města. Troja byla osídlena od doby kamenné až po starý Řím. Troja byla během té doby několikrát zničena, ale na ruinách vždycky vyrostlo nové město. Ovšem nikde nejsou vidět ani ty nejmenší známky po potopě. To naprosto vylučuje paralelu s Atlantidou, která se podle Platónova textu potopila. Navíc Atlantida byla zničena výbuchem sopky, a o té tu chybí jakékoli důkazy.
Ztracené město krále Tantala
V západním Turecku ale leží ještě jedno zajímavé místo. Ztracené město krále Tantala. Existují o něm zmínky ve starověkých textech. Nejvíce informací v tomto směru poskytuje kniha starého řeckého spisovatele Pauzánia. Starořecký historik Pauzániás popisuje Tantalovo sídlo jako nesmírně bohaté město. Jeho obyvatelé ale byli příliš nenasytní, a to prý vedlo k jejich zániku. Město bylo zničeno zemětřesením a zaplaveno vodou. Legenda Pauzánia vypráví o obrovité bohyni matce vytesané do skalní stěny, o hrobce krále Tantala vyhloubené v tvrdé skále, a o rokli, kterou vtrhla do města voda a zničila jej. Atlantis, Tantalos. I jména jsou si překvapivě podobná. Je možné, že právě toto město je skutečnou Atlantidou? Mohla by bájná Atlantida a ztracené město krále Tantala být jedno a to samé?
Toto město bylo centrum jednoho velkého království. To mohlo dát vzniknout Platónovu příběhu o Atlantidě. Zdejší krajina je plná obrazů z dávných pověstí. Tantalos byl velmi mocným vládcem. Měl dceru Niobé. Začal se ale protivit bohům, kteří se ho rozhodli potrestat. Zničili celé království zemětřesením, a hlavní město potopili pod vodu. Tantalova dcera Niobé tak naříkala nad ztrátou svých dětí, že ji Zeus proměnil v kámen, aby ji umlčel. Niobé a její otec Tantalos byli potrestaní za přílišnou pýchu, podobně jako Atlantida v Platónově příběhu.
Ve skále nad městem leží vytesané místo, ze kterého se dá přehlédnout celé údolí. Podle pověsti se jedná o trůn syna krále Tantala. Je tu zřejmá spojitost s Tantalovým městem. Několik kilometrů odtud leží další monument. Obrovská bohyně matka, popisovaná Pauzániem, vytesaná ve skále. Není to práce žádných pastevců. Sochu musela vytvořit organizovaná skupina lidí, kteří tu trvale žili. Je téměř jisté, že tu na konci doby bronzové leželo nějaké město. Proč tedy pověsti o Tantalovi nevěřit. Kdysi tu prostě stálo město, které bylo zničené zemětřesením a zalité vodou. Mohlo být Tantalovo království Atlantidou? Je to originální teorie, ale v místě se zatím neuskutečnil žádný archeologický výzkum, který by existenci tohoto velkého města potvrdil.
Kanárské ostrovy: Herkulovy pilíře
Navzdory své důležitosti teorie o Troji neuhasila žízeň hledačů Atlantidy. Podle některých z nich nám Platón poskytl jasné informace o tom, kde bychom měli hledat zlaté rozvaliny Atlantidy. On však ukazoval tisíce kilometrů opačným směrem. Když Platón zaznamenával pro historii svůj příběh o ztraceném městě, nezapomněl říct, kde byla Atlantida. Řekl, že se nacházela na ostrově velkém jako Libye a Asie dohromady, který ležel za Herkulovými pilíři v Atlantickém oceánu.
"Povím vám starověký příběh, který jsem slyšel od jednoho starého muže, o tom, že Poseidon, bůh moře, vládl Atlantidě, ostrovu většímu než Libye, k němuž byla připojená Asie. Byl před úžinou, kterou vy nazýváte Herkulovy pilíře. Ve středu ostrova, rozléhala se pláň velká jako 3 000 antických stadií jedním směrem, a 2 000 směrem druhým. Obklopená horami, které spadaly do moře."
Řecké stadium se rovná délce 180 metrů. Tertullianus, raně křesťanský autor, který věřil, že Atlantida kdysi skutečně existovala v Atlantském oceánu, souhlasil s Platónem ohledně velikosti ostrova a tvrdil, že byl větší než dnešní Libye a Asie dohromady. Herkulovými pilíři Řekové běžně nazývali Gibraltarskou úžinu v ústí Středozemního moře. Tedy místo, kde se Středozemní moře setkává s Atlantským oceánem. Herkulovy pilíře označovaly východ ze známého světa, který známe spíše pod pojmem antický. Měly to být legendární skály, kterým všichni antičtí autoři přisuzovali jedno místo. Je to vlastně vstup, nebo lépe řečeno výstup, ze Středozemního moře. Pokud označíme sloupy za gibraltarskou úžinou za Herkulovy pilíře, pak Atlantida musí ležet v Atlantském oceánu nebo ještě dál, ale kde?
Pro Atlantický oceán Řekové používali tentýž název jako my dnes. Pokud se tedy Atlantida nacházela na rozsáhlém ostrově, tak ani Théra, ani Troja, ani jiné město Středomoří to nemohly být. Nicméně zastánci různých teorií tvrdí, že Platónův popis se nesmí brát doslovně. Vždyť Egypťané, od kterých tyto informace původně pocházely, se přece neplavili v Atlantickém oceánu. Středomoří, oblast, jim dobře známá, by tedy měla být tím možným místem pro Atlantidu. Jak příběh procházel staletími, mohla se vyskytnout chyba v interpretaci. Ale odborníci se nikdy nedohodli, že v Platónově popisu mohlo dojít k nesprávnému překladu nebo jeho nepochopení. Popis je ovšem velmi jasný. Atlantida se podle Platóna nacházela za gibraltarskou úžinou v Atlantickém oceánu. Proto žádné město ve Středomoří tomu neodpovídá. A když nám Platón sdělil, že říše se nazývala Atlantida, už sám název byl zřejmou stopou. Není náhodou, že Atlantida a Atlantický znějí stejně. Jsou odvozeny ze stejného kořene – Atlas. Atlas byl jedním z nejdůležitějších řeckých bohů. Jeho jménem se často označovali území na západě.
V roce 1988 zkoumala sovětská expedice těžební systém Podkova na dně Atlantského oceánu, který je několik set kilometrů od gibraltarského průlivu. Člen expedice, doktor geologických a mineralogických věd, Alexandr Gorodnickij, hovořil o podmořských zařízeních připomínajících ruiny města. Vyslovil domněnku, že se zde nachází ostrov. Svět užasle zíral na fotografie ze sedmdesátimetrové hloubky. Mramorové sloupy. Jenže opakovaná expedice zjistila, že to prý byly čedičové sloupy. Čedič se totiž rozpukává do sloupců, což u nás známe například z Kamenického Šenova. Gorodnickij byl jedním z předních ruských geologů.
V Platónově popisu Atlantidy se vyskytovala obrovská pohoří, která nemohla zmizet jen tak přes noc. Na původním místě po nich musí být ještě dnes stopy. Odpovědí by mohly být Kanárské ostrovy u pobřeží severní Afriky. Mnozí se domnívají, že se jedná o vrcholky pohoří Atlantidy. Jediná část, která zůstává nad hladinou moře. Tenerife je největší z Kanárských ostrovů. Leží v Atlantském oceánu 1 200 km jihozápadně od Španělska a téměř 300 km od Maroka. Díky slunečnému podnebí je atraktivním místem pro turisty. Ročně je navštíví více než 4 miliony lidí. Pustý ráz země připomíná spíše Jižní Ameriku než Evropu. Ve stínu Taíde, největší hory Španělska, leží vesnice Guimára. Právě tady byly objeveny starověké pyramidy vysoké přes 6 metrů. Jsou dlouhé 30 a půl metru. Byly vyrobeny s velkou přesností a zručností. Ale kdo je postavil a proč? To zůstává záhadou. Mohli je postavit obyvatelé Atlantidy. Pyramidy v Guimáře přilákají ročně přes 100 tisíc návštěvníků a nabádají je, aby si vytvořili vlastní závěr. To, že Atlantidou bylo místo zvané Via de Vema, a také skutečnost, že pyramidy mohly být součástí Atlantidy, je na Tenerife velmi populární názor. Přichází sem spousta lidí, kteří bádají na vlastní pěst, protože je to legenda a lidé tomu věří. Pokud tyto pyramidy postavili obyvatelé Atlantidy, existuje další důkaz, který by Tenerife zařadil do srdce Platónova příběhu. Platón zmiňuje zeměpisné údaje "za Herkulovými pilíři, někde v Atlantiku" a to nás přivádí právě sem, protože Kanárské ostrovy by mohly být vrcholky potopených kopců Atlantidy.
Thor Heyerdahl je norským antropologem a výzkumníkem, který žije na Tenerife už dlouhou dobu. V roce 1947 postavil loď z balzového dřeva známého jako kontiki, a plavil se po Tichém oceánu, k čemuž se ještě dostanu. Dokázal, že starověká navigace byla natolik vyspělá, že umožňovala plavbu na dlouhé vzdálenosti po moři. Thor Heyerdahl věřil, že starověcí mořeplavci podnikali výpravy od Středozemního moře až po Atlantik a mohli velmi snadno navázat kontakt s Kanárskými ostrovy, dávno před Platónovou érou. Už 3 000 let před naším letopočtem se lidé plavili mezi ostrovy Středozemního moře přes Gibraltar, podél pobřeží Afriky a pobřeží jižního Španělska. Byl by to zázrak, kdyby na Kanárských ostrovech nikdo nepřistál. Mohli se dávní cestovatelé vydat za Herkulovy pilíře, a objevit vyspělou kulturu a její pyramidy, kterou dnes známe jako Kanárské ostrovy? Pokud ano, vrátili se domů s příběhy, které daly vzniknout legendě o Atlantidě.
Je možné, že dnešní ostrovy jsou pozůstatky Atlantidy, kterou bohové potopili na dno moře. Mnoho populárních teorií rádo prezentuje Kanárské ostrovy jako vrchol kdysi hornaté pevniny, která klesla na dno Atlantského oceánu. Geologové a oceánologové potvrzují, že pobřeží těchto ostrovů, jak ho vidíme dnes, se víceméně nezměnilo. I když se zdá, že tu existovala vyspělá civilizace, je nepravděpodobné, že by se stala podkladem příběhu o Atlantidě. Pyramidy v Guimaře tedy zůstanou záhadou. Existuje ovšem mnoho důvodů domnívat se, že původní obyvatelé Tenerife byli v kontaktu s velkými civilizacemi severní Afriky a Mexika. Abych ale nepřeskakoval logickou návaznost trasy plavby, je nutné se zastavit v Karibiku.
Závěr
To je vše z prvního dílu hledání ztracené Atlantidy. Co bude následovat ve druhém, závěrečném dílu této minisérie? Podíváme se právě do Karibiku, který jsem uvedl na konci poslední kapitoly. Karibik je opravdu úžasný, protože během tisíciletí voda světových oceánů stoupala. Dříve byla tedy mnohem níže. To, co dnes vidíme jako ostrovy Karibiku, které vyčnívají nad hladinu, jsou jen nejvyšší vrcholky dřívější civilizace, která je z devíti desetin zatopená. U Baham nebo u Kuby byly objeveny velmi zvláštní útvary pod hladinou oceánu, na které se podíváme podrobněji. Právě katastrofa z vesmíru způsobila zánik těchto civilizací v podobě komety, stejně jako stoupající vody oceánů. Podíváme se ale i do fascinujících krajin Jižní Ameriky, do Bolívie nebo Mexika. V Bolívii kdysi vzkvétala úžasná civilizace Tiwanaco, ale před ní tu byla mnohem starší, Olmecká civilizace. Obrovské vojenské mocnosti s velmi vyspělou kulturou. Byli to také znamenití navigátoři a mořeplavci. Prozradíme si důkazy o kontaktech těchto kultur s Evropou, dávno před Kryštofem Kolumbem. Kolumbus nebyl zdaleka prvním, kdo takzvaně objevil Ameriku, ale kontakty těchto dvou kontinentů probíhaly už dávno před ním. Je Atlantida jedním zdrojem, který spojoval všechny civilizace současně? Pyramidy se totiž našly nejen v Egyptě, ale i na ostrově Tenerife na Kanárech nebo právě v Jižní Americe. Nejen to budu zkoumat ve druhém dílu.