Al-Káida a Tálibán

Chcete-li mě pravidelně podpořit, zašlete prosím drobnou, ale pokud možno pravidelnou částku na účet:
217845530/0300
Iban: CZ90 0300 0000 0002 1784 5530
BICSWIS: CEKOCZPP
Můžete také jednoduše použít QR kódy.

100 Kč

250 Kč

500 Kč

Pomůže také sdílení na sociální sítě.

A k čemu použijeme Váš dar? Dozvíte se zde.

1. díl

audio

Vy, kteří mě sledujete pravidelně, tak víte, že jsem před několika týdny zpracoval analýzu libyjské trilogie, ve které jsem zmapoval vzestup a svržení Muammara Kaddáfího. Vedle toho jsem se ale dostal k fascinujícím dokumentům a materiálům ohledně zpravodajských informací ve vztahu k celosvětové síti zvané Al-Káida. Ta totiž hrála hlavní roli ve svržení Muammara Kaddáfího spolu s její odnoží Islámským státem, ale také Libyjskou islámskou bojovou skupinou. Tu, jak víme, podporovaly britské a americké rozvědky. Kruh se tím uzavřel. I když jsem v této libyjské trilogii popsal, jak Američané stvořili, cvičili a podporovali Al-Káidu až dodnes, rozhodl jsem se do dané problematiky říznout ještě hlouběji.

Částečně také proto, že jsem pátral, a dopátral jsem se ještě ohromnějších materiálů v rámci propojení CIA a Al-Káidy. Jsem přesvědčený o tom, že tyto zpravodajské informace, byť jsou starší, nebyly dosud nikde v Česku publikované, a proto si myslím, že nemohou zůstat nepovšimnuté.

V tomto článku se podíváme na výcvik amerických Arabů na Long Islandu v New Yorku, kde se tito učili střílet ze samopalů, vyrábět výbušniny a vést nekonvenční a netradiční způsob boje. V těchto dovednostech je cvičili speciální americké jednotky. Podíváme se také do náborového centra al-Kifah v Brooklinu, odkud se rekrutovali američtí Arabové do bojů nejprve v Afghánistánu proti Sovětům v 80. letech, a pak na Balkán proti Srbům v 90. letech.

Vypravíme se také do mešit v Brooklinu a New Jersey, kolem kterých se soustředili muslimští pachatelé zapojení do výbuchu v podzemních garážích Světového obchodního centra v roce 1993 a také útocích v roce 2001. Vypravíme se také nejen do Kalifornie, kam se soustředila další větev trénovaných teroristů americkými speciálními jednotkami, ale i do Súdánu, kde Usáma bin Ládinpral peníze na džihád prostřednictvím banky v Chartúmu.

Podíváme se také na zapojení saúdské královské rodiny na ose petrodolaru přímo do Washingtonu. Jelikož tento článek bude maximálně nabitý a bohatý na informace, rozhodl jsem se redukci, protože šíře informací je tak obrovská, že i tak je článek naplněný až po okraj. Bude to opravdu velká jízda, kdy provedu v Česku snad nejhlubší řez do struktury, na jejímž pozadí si namapujeme a vyprojektujeme zcela jednoznačně, jak Američané stvořili, vycvičili, trénovali a podporovali americké Araby, kteří se stali klíčovými hráči v organizacích Al-Káida a Tálibán. Jejich odnoží byl také legendární Islámský stát v Sýrii, Iráku a naposledy v Libyi. Budu samozřejmě uvádět jak jména teroristů, tak i amerických agentů FBI a CIA.

Předmluva

Téměř dvě století byla americká vláda, ačkoli vždy nedokonalá, také vzorem pro svět omezené vlády, protože vyvinula systém omezení výkonné moci prostřednictvím ústavního uspořádání brzd a protivah.

Od 11. září 2001 ovšem ústavní postupy zastínila řada mimořádných opatření v boji proti terorismu. Ta se rozrostla co do rozsahu, dosahu a rozpočtu, zatímco tradiční vláda se zmenšila. Výsledkem je, že dnes máme to, co novinářka Dana Priestová nazvala dvěma vládami: jedna, kterou její občané znali, fungovala víceméně otevřeně. Druhá, paralelní přísně tajná vláda, jejíž části se během necelých deseti let rozrostly jako houby po dešti do gigantického, rozlehlého vlastního vesmíru, viditelného jen pečlivě prověřeným kádrům.

Stále častěji se začíná říkat, že Amerika, podobně jako předtím Turecko, má dnes to, co Marc Ambinder a John Tirman nazvali hlubokým státem (deep state), který stojí za tím veřejným. A tato paralelní vláda se ve věcech sledování řídí vlastním soudem pro dohled nad zahraničními zpravodajskými službami, známým jako soud FISA, který se podle New York Times "v tichosti stal téměř paralelním Nejvyšším soudem". Z velké části díky Edwardu Snowdenovi je nyní jasné, že soud FISA umožnil tomuto deep statu rozšířit sledování nad rámec nepatrného počtu známých a podezřelých islámských teroristů na jakékoli začínající protestní hnutí, které by mohlo zpochybnit politiku americké válečné mašinérie.

Američané tuto paralelní vládu většinou nezpochybňovali a smířili se s tím, že obětování tradičních práv a tradiční transparentnosti je nezbytné, abychom byli v bezpečí před útoky Al-Káidy. Tajná moc je však nekontrolovaná moc a zkušenosti z minulého století jen potvrdily pravdivost slavného výroku Johna Emicha Edwarda Dalberga-Actona, že nekontrolovaná moc vždy korumpuje. Je načase zamyslet se nad tím, do jaké míry si americké tajné služby vytvořily symbiotický vztah se silami, proti kterým mají bojovat, a dokonce občas zasáhly, aby teroristé z al-Káidy mohli pokračovat ve svých spiknutích.

"Zasahovaly, aby umožnily teroristům z Al-Káidy pokračovat v jejich spiknutích"? Když říkám tato slova, znovu si říkám, jako často, jestli neztrácím rozum a neprojevuji se jako pouhý "konspirační teoretik". Přesto si musím připomenout, že mé tvrzení nevychází z teorie, ale opírá se o určitá nezpochybnitelná fakta o událostech, které jsou pravdivé, přestože jsou v západních mainstreamových médiích systematicky potlačované nebo nedostatečně informované.

Ještě výmluvnější je, že popisuji jev, který se vyskytl nejen jednou, ale soustavně, téměř předvídatelně. Uvidíme, že mezi teroristy al-Káidy, kteří byli nejprve chránění a poté pokračovali ve své činnosti, byli:

1.      Ali Mohamed, který byl ve zprávě Komise z 11. září na straně 68, označený za vůdce bombového útoku na velvyslanectví v Nairobi v roce 1998.

2.      Mohammed Džamál Chalífa, blízký přítel a švagr Usámy bin Ládina a finančník Ramziho Júsefa, hlavního architekta prvního útoku na budovu Světového obchodního centra, a jeho strýce Chálida šejka Mohammeda, zatímco působil na Filipínách.

 

3.      Chálid šejk Mohammed, označený ve zprávě Komise z 11. září na straně 145 jako "hlavní architekt útoků z 11. září".

4.      Chálid al-Mihdhar a Nawaf al-Hazmí, dva z údajných únosců z 11. září, jejichž přítomnost ve Spojených státech byla před FBI utajená důstojníky CIA několik měsíců před 11. zářím.

Z těchto tří citací by se mohlo zdát, že Komise pro 11. září znamenala novou etapu v zacházení Spojených Států s těmito teroristy a že Zpráva nakonec odhalila ty teroristy, kteří byli v minulosti chránění. Naopak, hlavním cílem mého pořadu je ukázat, že:

1.      jedním z účelů ochrany těchto osob byla ochrana ceněného zpravodajského spojení ("spojení s Al-Káidou", chcete-li).

2.      jedním z hlavních záměrů zprávy Komise pro 11. září bylo pokračovat v ochraně tohoto spojení.

3.      mezi pracovníky Komise pro 11. září, kteří byli pověření touto ochranou, byl přinejmenším jeden člen komise Jamie Gorelick, jeden pracovník Dietrich Snell a jeden důležitý svědek Patrick Fitzgerald, kteří už dříve figurovali mezi ochránci teroristů.

Je třeba si namapovat tato základní klíčová jména, které budou protkávat náš příběh při stvoření a podpoře Al-Káidy Američany.

USA: Spojenci a protivníci

Hlavním rysem ochrany těchto osob byla obhajoba falešného obrazu Komise pro 11. září o Al-Káidě jako příkladu nestátního terorismu, který je v rozporu nejen se CIA, ale také s královskými rodinami Saúdské Arábie a Kataru. Ve skutečnosti, jak vám ukážu, se ochrany královských rodin z Kataru a Saúdské Arábie, kterou Komise 11. září zatajila, opakovaně dostávalo klíčovým postavám, jako je Chálid Šejk Mohammed, hlavní architekt útoků z 11. září.

Toto zjištění zcela zpochybňuje tvrzení, že války vedené Amerikou v Asii od 11. září byly součástí globální "války proti terorismu". Naopak, výsledkem těchto válek bylo vytvoření trvalé vojenské přítomnosti Ameriky v oblastech střední Asie bohatých na ropu a zemní plyn, a to ve spojenectví se Saúdskou Arábií, Katarem a Pákistánem, hlavními podporovateli džihádistických teroristických sítí, proti kterým Spojené Státy údajně bojují.

Mezitím byli nejautentičtější protivníci těchto sunnitských džihádistických teroristů v regionu, vlády Iráku, Libye, Sýrie a částečně Íránu, svržené americkou invazí nebo vojenskou podporou v případě Iráku a Libye, rozvráceni s americkou podporou v případě Sýrie, nebo na ně byly uvalené sankce a hrozby jako na součást "osy zla" v případě Íránu.

Proč o tom píšu, protože jak Iráku, tak Libyi jsem se podrobně věnoval v trojdílných sériích Saddám Husajn a libyjská trilogie. Musíme si americké působení na blízkém a středním východě naprojektovat na spojencích a protivnících, které Američané svrhli. Spojenci Saúdská Arábie, Katar s Al-Džazírou, Omán a Pákistán, naopak protivníci Sýrie, Irák, Írán a Libye.

Turecko lavíruje tak někde mezi, protože i tady je velmi výrazný turecký deep state, který se výrazně liší od oficiální politiky, protože i ta je velmi nestabilní a roztěkaná. O tureckém deep state jsem krátce hovořil na začátku mého pořadu Psychologie deep state.

Jinými slovy, ochrana teroristů byla udržovaná částečně proto, aby podpořila falešné předpoklady, na kterých jsou už více než deset let založené asijské války Ameriky. A vinu nelze přičítat pouze Saúdům. Dva měsíce před 11. zářím popsal expert FBI na boj proti terorismu John O’Neill francouzskému novináři Jeanu-Charlesi Brisardovi "impotenci" Ameriky při získávání pomoci od Saúdské Arábie, pokud jde o teroristické sítě.

Důvod? V Brisardově parafrázi: "Jen jeden: ropné zájmy".

Bývalý důstojník CIA Robert Baer vyslovil podobnou stížnost na lobbistický vliv skupiny zahraničních ropných společností, která je zástěrkou pro kartel velkých ropných společností podnikajících v Kaspickém moři. Roberta Baera jsem probíral v pátém dílu Krvavé historie CIA. Čím hlouběji jsem pronikal, tím více kaspických ropných peněz jsem nacházel, jak se plouží po Washingtonu.

Desetiletí ochrany teroristů ukazuje sílu tohoto tajného rozměru amerického deep state: temné síly v americké společnosti, které jsou odpovědné za ochranu teroristů, a to nad rámec paralelní vlády institucionalizované 11. září a po něm.

Jde o komplex souručenství Ameriky a Saúdské Arábie, který zahrnuje hlavní ropné společnosti, jako je Exxon, vojenskou koordinaci přesunů ropy a plynu z Perského zálivu a Střední Asie, kompenzační prodej zbraní, saúdské investice do velkých amerických společností, jako je Citibank a zbrojařská korporace Carlyle Group, a především konečnou závislost Spojených států na Saúdské Arábii, Kataru a OPECu, pokud jde o obranu petrodolaru.

Tento hlubší rozměr deep state, který se skrývá za jeho institucionálním projevem v naší paralelní vládě, představuje pro zachování americké demokracie mnohem větší hrozbu než zahraniční terorismus.

Zásah FBI ve spolupráci s kanadskou policií za účelem propuštění Aliho Mohameda (1993)

Jako první si vezměme pokyn FBI kanadské královské jízdní policii z roku 1993, aby propustila organizátora Al-Káidy Mohameda Aliho, který pak v témže roce odjel do Nairobi a začal plánovat bombový útok na americké velvyslanectví v roce 1998. Hovořil jsem o tom v prvním díle libyjské trilogie, ale také v Psychologii deep state.

Počátkem roku 1993 přicestoval na kanadské letiště ve Vancouveru hledaný egyptský terorista Essam Hafez Marzúk, blízký spojenec Usámy bin Ládina a Ajmána al-Zavahrího, a byl okamžitě zadržený Královskou kanadskou jízdní policií. Druhý terorista jménem Mohamed Ali, "hlavní americký zpravodajský agent Ajmana al-Zawáhrího a Usámy bin Ládina", přijel z Kalifornie na letiště, aby se s ním setkal, když ho nenašel, udělal chybu a zeptal se na svého přítele na celnici na letišti ve Vancouveru. V důsledku toho kanadská královská jízdní policie Mohameda Aliho dva dny vyslýchala, ale nakonec ho propustila, přestože Ali Mohamed zjevně přijel s cílem propašovat do Spojených států hledaného teroristu.

Kdyby kanadská královská jízdní policie zadržela Mohameda Aliho, který byl mnohem větší lovnou zvěří než první terorista, mohly být zachráněny stovky životů. Poté, co byl Ali propuštěn, odjel do Nairobi v Keni. Tam v prosinci 1993 se svým týmem vyfotografoval americké velvyslanectví a poté fotografie doručil Usámovi bin Ládinovi do súdánské metropole Chartúmu, což vedlo k bombovému útoku na velvyslanectví v roce 1998. Ali Mohamed později řekl agentovi FBI Jacku Cloonanovi, že v určitém okamžiku také školil teroristy Al-Káidy v tom, jak unášet letadla pomocí štípaček na krabice.

Propuštění Aliho Mohameda kanadskou královskou jízdní policií bylo neoprávněné, mělo zjevně historické důsledky a mohlo přispět k 11. září 2001. Přesto bylo propuštění provedené z byrokratického důvodu: Ali Mohamed dal kanadské královské jízdní policii telefonní číslo na agenta FBI Johna Zenta ze sanfranciské pobočky FBI a řekl jim: "Pokud na toto číslo zavolají, agent na druhém konci linky se za něj zaručí." Ali Mohamed se tak dostal do rukou FBI, kterému dal telefonní číslo. Jak Ali předpověděl, John Zent nařídil jeho propuštění.

Ali Mohamed byl důležitým dvojitým agentem, o kterého se zajímaly důležitější americké úřady než John Zent. Ačkoli byl Mohamed 10. září 1998 konečně zatčený za svou roli v bombovém útoku na nairobské velvyslanectví, americká vláda ho v roce 2006 stále ještě neodsoudila.

Příběh jeho propuštění ve Vancouveru a jeho důsledky jsou dalším příkladem nebezpečí spolupráce s dvojitými agenty. Člověk si nikdy nemůže být jistý, zda agent pracuje pro své hnutí, pro svou agenturu, nebo, což je možná nejpravděpodobnější, pro zvýšení své vlastní moci spolu s mocí svého hnutí i své agentury tím, že zvyšuje násilí ve světě.

Mohamedovo propuštění ve Vancouveru bylo hlubokou událostí, čímž mám na mysli událost předvídatelně potlačenou v médiích a dosud ne zcela pochopenou. Mohl bych tu strávit hodiny, abych popsal Mohamedovy spletité vztahy v různých obdobích se CIA, americkými speciálními jednotkami ve Fort Braggu, vraždu židovského extremisty Meira Kahaneho a nakonec i utajení 11. září, kterého se dopustila Komise pro 11. září a její svědek, americký prokurátor Patrick Fitzgerald, Mohamedův bývalý žalobce.

Hluboká událost je také příkladem hluboké politiky, směsice intrik a potlačování, na které se podílí nejen část americké vlády, ale také vládnoucí média. Dodnes nebyl incident s propuštěním ve Vancouveru, o němž dobře informoval přední kanadský deník The Toronto Globe and Mail 22. prosince 2001, zmíněný v žádných významných amerických novinách.

Ještě znepokojivější je, že o něm není ani zmínka v jinak dobře informovaných knihách a článcích o Alím Mohamedovi od Stevena Emersona, Petera Bergena a Lawrence Wrighta. Stejně tak o něm není žádná dochovaná zmínka v nejlepší knize zasvěcených o FBI a Alím Mohamedovi Černé prapory od bývalého agenta FBI Aliho Soufana (kniha, která byla sama silně a neomluvitelně cenzurovaná CIA poté, co ji FBI povolila k vydání.

O odpovědnosti FBI za Mohamedovo propuštění není pochyb. To, spolu s dalšími anomáliemi FBI při zacházení s Mohamedem, je upřímně přiznané v internetovém článku Pentagonu o Mohamedovi, cituji:

"Na začátku roku 1993 byl Mohamed zadržený Královskou kanadskou jízdní policií na letišti v kanadském Vancouveru. Přijel na letiště, aby se setkal s Egypťanem, který přiletěl z Damašku, ale zjistilo se, že měl u sebe dva falešné saúdské pasy. Když měl být Alí Mohamed také zatčený, sdělil kanadské královské jízdní policii, že spolupracoval s FBI, a sdělil jim jméno a telefonní číslo, na které mají zavolat, aby to potvrdili. Kanadská královská jízdní policie tento telefonát uskutečnila a Alí Mohamed byl na žádost FBI okamžitě propuštěný. Když se FBI následně Mohameda na tento incident zeptala, nabídl jí informace o kruhu v Kalifornii, který prodával padělané doklady pašerákům nelegálních cizinců."

Toto je první veřejně dostupný nezvratný důkaz o tom, že Alí Mohamed byl informátorem FBI.

Srovnejte tuto oficiální upřímnost ohledně odpovědnosti FBI za Mohamedovo propuštění s jejím zamlčením v mnohem delší zprávě o Mohamedovi o 3200 slovech, kterou napsali Benjamin Weiner a James Risen v New York Times:

V roce 1993 ho zastavily pohraniční orgány v Kanadě, když cestoval ve společnosti podezřelého spolupracovníka Usámy bin Ládina, který se pokoušel dostat do Spojených států na falešné doklady.

Brzy poté byl Alí Mohamed vyslýchaný FBI, která se dozvěděla o jeho vazbách na Usámu bin Ládina. Zřejmě ve snaze odradit vyšetřovatele nabídl Alí Mohamed informace o kruhu v Kalifornii, který prodával padělané doklady pašerákům nelegálních přistěhovalců.

Dlouhá zpráva deníku Wall Street Journal masíruje fakta ještě vyhýbavěji:

Přibližně ve stejné době 1993 se nepolapitelný Alí Mohamed znovu objevil na obrazovce radaru FBI s informacemi, které podtrhovaly vznikající bin Ládinovu hrozbu. Královská kanadská jízdní policie vyslechla Alího Mohameda na jaře 1993 poté, co byla zjištěná jeho totožnost u jiného Araba, který se snažil dostat do USA z Vancouveru – muže, kterého Alí Mohamed označil za někoho, kdo mu pomohl převézt Usámu bin Ládina do Súdánu. FBI Alího Mohameda vypátrala v roce 1993 poblíž San Francisca, kde se přihlásil k prvnímu veřejně známému popisu Al-Káidy zevnitř.

10. září 1998, po bombových útocích na americké velvyslanectví v Keni, byl Alí Mohamed konečně zatčený. V následném soudním procesu agent FBI Daniel Coleman předložil soudu místopřísežné prohlášení, schválené státním zástupcem Patrickem Fitzgeraldem, ve kterém shrnul incident ve Vancouveru následovně, cituji:

"V roce 1993 Alí MOHAMED oznámil Královské kanadské jízdní policii, že v Afghánistánu poskytoval zpravodajský a kontrarozvědný výcvik konkrétní osobě. Alí MOHAMED přiznal, že na jaře 1993 odcestoval do kanadského Vancouveru, aby této osobě usnadnil vstup do Spojených států. Alí MOHAMED dále přiznal, že v roce 1991 spolu s touto osobou přepravil Usámu bin Ládina z Afghánistánu do Súdánu. Alí MOHAMED sdělil kanadské královské jízdní policii, že se ucházel o práci tlumočníka FBI a nechtěl, aby tento incident ohrozil jeho žádost. Ve skutečnosti měl Alí MOHAMED poté takovou žádost nevyřízenou, ačkoli nikdy nebyl jako tlumočník přijatý."

Stejně jako americká média i toto místopřísežné prohlášení FBI zamlčelo skutečnost, že Alí Mohamed, přiznaný spojenec Usámy bin Ládina přistižený při činu s jiným známým teroristou, byl na příkaz FBI propuštěný.

Dvě roviny amerických dějin: Oficiální historie a hluboká historie

Celá epizoda ilustruje to, co se v nedávné americké historii stalo až příliš běžným, totiž způsob, jakým může tajná byrokratická politika převážit nad veřejným zájmem, a to dokonce do té míry, že vede k masovému vraždění, protože to přispělo minimálně k bombovým útokům na americké velvyslanectví v Keni v roce 1998, ne-li také k 11. září.

Je to také příklad toho, co mám na mysli, když mluvím o dvou rovinách historie v Americe: Můžeme je označit jako ta historická fakta, která jsou oficiálně uznávaná, a ta, která jsou oficiálně potlačovaná, nebo alternativně jako ta fakta, která se hodí, aby byla zmíněná ve vládních médiích, a ta, která jsou stejnými médii potlačovaná.

To zase vede ke dvěma úrovním historického vyprávění: oficiální nebo archivní historii, která hluboké události ignoruje nebo marginalizuje, a druhé úrovni – nazývané jejími vyznavači hluboká historie nebo jejími kritiky "konspirační teorie", která je zahrnuje. Metodou hlubokého politického výzkumu je obnovit hluboké události z této druhé úrovně.

Tato činnost staví hluboký politický výzkum do rozporu s vládnoucími médii, ale domnívám se, že nikoli s národním zájmem. Ano, v některých situacích národní zájem občas vyžaduje tajemství, alespoň po určitou dobu. Například Kissingerova cesta do Číny, která vedla k normalizaci americko-čínských vztahů, pravděpodobně vyžadovala utajení, alespoň v té době, aby uspěla.

Když zasvěcenci a vládní média spolupracují na udržování tajemství, jako v případě Mohamedova propuštění nařízeného FBI, pravděpodobně se domnívají, že chrání nejen FBI, ale i národní bezpečnost. Národní bezpečnosti ovšem v tomto případě zjevně neprospěly ani následné bombové útoky na americké velvyslanectví v Keni, natož 11. září.

V do očí bijící mezeře mezi těmito dvěma rovinami historie se nachází třetí rovina – rovina privilegovaných knih o Alím Mohamedovi. Privilegovaných v tom smyslu, že mají přístup ke zdrojům, které jsou ostatním odepřené, které poskytují důležité, ale selektivní části pravdy. Tato selektivita nemusí být nutně zaviněná, může být například způsobena tlakem právníků zastupujících saúdské milionáře. Kumulativně je však zavádějící.

Dlouhá historie americké ochrany Aliho Mohameda

Proč se agent FBI John Zent v roce 1993 zaručil za Aliho Mohameda, aby ho kanadská královská jízdní policie propustila? Podle vysvětlení Petera Lance, nejlepšího kronikáře viny FBI na prvním i druhém útoku na budovy Světového obchodního centra, tak John Zent učinil proto, že Ali Mohamed už pracoval jako jeho osobní informátor a "dodával" Johnu Zentovi zpravodajské informace o mexických pašerácích, kteří převáželi nelegální přistěhovalce z jihu do Spojených států.

Agent FBI Jack Cloonan potvrzuje, že Ali Mohamed pracoval jako místní informátor FBI od roku 1992. Na jiném místě Peter Lance popisuje agenta FBI Johna Zenta jako "důvěřivého a roztržitého", takže si neuvědomil Mohamedův význam.

Ochrana Aliho Mohameda ze strany FBI ovšem nezačala u agenta FBI Johna Zenta. Sahala přinejmenším do roku 1989, kdy podle bezpečnostního buletinu Pentagonu, cituji:

"Během služby v armádě ve Fort Bragg jezdil o víkendech do Jersey City ve státě New Jersey a do Connecticutu, aby tam cvičil další islámské fundamentalisty ve sledování, zacházení se zbraněmi a výbušninami. Telefonní záznamy ukazují, že během služby ve Fort Braggu i později Ali Mohamed udržoval velmi úzké a aktivní vztahy se sítí Machtáb-al-Chidamat mudžahedínů v newyorském Brooklynu, který v té době prováděl nábor dobrovolníků a sháněl finanční prostředky pro džihád proti Sovětům v Afghánistánu. Jednalo se o hlavní náborové středisko al-Kifah sítě, která se po odchodu Sovětů z Afghánistánu stala známou jako al-Káida."

FBI pozorovala a vyfotografovala Aliho Mohameda, jak během čtyř po sobě jdoucích víkendů v červenci 1989 prováděl výcvik se zbraněmi pro skupinu obyvatel oblasti New Yorku. Z mešity al-Farouq v Brooklynu odjeli na střelnici v Calvertonu na Long Islandu a během cvičení, které vypadalo jako trénink, stříleli z útočných pušek AK-47, poloautomatických pistolí a revolverů. Z neznámých důvodů pak FBI sledování skupiny ukončila.

V následném soudním procesu s Mohamedovými stážisty a dalšími osobami za bombový útok na Světové obchodní centrum obhájce Roger Stavis prokázal, že Mohamed poskytoval stážistům al-Kifah "kurzy, jak vyrábět bomby, jak používat zbraně, jak vyrábět Molotovovy koktejly". Ukázal soudu, že výcviková příručka zabavená v bytě El Sayyida Núsaira ukazuje, jak vyrábět výbušniny a jakési improvizované zbraně a výbušniny.

Proč by tedy FBI poté, co zjistila výcvik teroristů, přestala se sledováním? Zde Wall Street Journal přináší odpověď, o které jsem přesvědčený, že je správná, cituji:

"FBI ukončila sledování, protože nějakým způsobem zjistila, že tito muži byli vycvičení "na pomoc mudžahedínům bojujícím proti sovětské loutkové vládě v Afghánistánu."

Všimněte si, že mudžahedíni už nebojovali proti samotné sovětské armádě, která byla z Afghánistánu stažená v únoru 1989.

Centrum Al-Kifah, Ali Mohamed, a příliv Arabů do Afghánistánu

Afghánistán je skutečně zřejmým vysvětlením toho, proč FBI ukončila natáčení džihádistů z brooklynského uprchlického centra Al-Kifah. Centrum Al-Kifah, které bylo oficiálně založené v roce 1987 jako Afghan Refugee Services, Incorporated, bylo náborové centrum pro muslimy z Ameriky, kteří chtěli bojovat proti Sovětům. Přes toto středisko se do Afghánistánu dostalo až dvě stě bojovníků.

Důležitější však bylo, že se jednalo o síť Machtáb-al-Chidamat. Organizace se sídlem v Pákistánu, kterou pomáhal financovat a vést Usáma bin Ládin a která se později stala al-Káidou. Ve skutečnosti to byl Egypťan Mustafa Šalabí, kdo centrum al-Kifah založil a vedl, komu Usáma bin Ládin v roce 1991 zavolal, když potřeboval pomoc při stěhování do Súdánu.

Jak ještě uslyšíme, tato síť Machtáb-al-Chidamat, vytvořená v roce 1984 za účelem organizování saúdské finanční podpory zahraničním "arabským Afgháncům" v džihádu, byl součástí projektu, který měl plnou podporu saúdské, egyptské a americké vlády. A Alí Mohamed, přestože zůstal v záloze americké armády až do srpna 1994, byl v tomto projektu jednoznačně důležitým školitelem, a to jak v Afghánistánu, tak v Americe.

Privilegovaný popis Mohamedovy kariéry od Petera Bergena v knize Holy Wars, Incorporated tvrdí, že Ali Mohamed byl nepostradatelným hráčem v al-Káidě. Někdy na počátku osmdesátých let nabídl své služby jako informátor CIA, což byl první z jeho několika pokusů pracovat pro americkou vládu.

CIA s ním byla několik týdnů v kontaktu, ale poté, co zjistila, že je "nespolehlivý", s ním přerušila styky. To se ukázalo jako mistrovské podcenění, protože Ali Mohamed byl již členem egyptské teroristické skupiny Džihád. Po propuštění z egyptské armády v roce 1984 Ali Mohamed nastoupil do protiteroristického oddělení společnosti Egyptair. Následujícího roku se přestěhoval do Spojených států.

Ovšem Ali Mohamed, ačkoli byl vedený na seznamu amerického ministerstva zahraničí, byl v roce 1984 přijatý do USA v rámci programu bezvízového styku, který sponzorovala sama CIA, programu určeného k ochraně cenných aktiv nebo těch, kteří pro Ameriku vykonali cenné služby. To by mělo stačit ke zpochybnění výpovědi CIA, že považovala Aliho Mohameda za nespolehlivého.

Později byl jeden z Mohamedových důstojníků ve Fort Braggu také přesvědčený o tom, že Aliho Mohameda sponzorovala CIA. Před Mohamedovým krátkým působením v roli formálního agenta CIA byl v roce 1981 vybraný z egyptské armády pro velitelský výcvik v americkém Fort Braggu – což je důležitý bod, ke kterému se ještě vrátím.

Krytí Aliho Mohameda FBI: Vražda Meira Kahaneho

CIA si možná chtěla myslet, že výcvik v brooklinském náborovém centru Al-Kifah byl určený pouze pro Afghánistán. Ale šejk Omar Abdul Rahmán, mentor centra, kterého CIA přivezla do Ameriky v roce 1990, kázal pro zabíjení Židů a také pro zničení Západu. Jeho kázání vedlo Mohamedovy stážisty ze sítě Machtáb-al-Chidamat.

Jako první krok se v listopadu 1990 tři z nich spikli, aby zabili Meira Kahaneho, zakladatele Židovské obranné ligy. Skutečný Kahaneho vrah, El Sayyid Núsair, byl téměř okamžitě náhodou zadržený a štěstí přálo policii, která brzy našla jeho dva spoluspiklence, Mahmúda Abúhalima a Mohammeda Salameha, čekající v Núsairově domě.

Podle Johna Millera se v domě také nacházely výcvikové příručky z armádní školy speciálního boje ve Fort Braggu, kde Ali Mohamed v té době působil jako výcvikový důstojník. Byly tam i kopie dálnopisů, které byly směrované ministru armády a sboru náčelníků štábů. CIA označila tyto dokumenty za Mohamedovy, cituji:

"Při domovní prohlídce u Núsaira policie našla výcvikové příručky americké armády, videozáznamy přednášek, které Ali Mohamed vedl v Centru speciálního boje JFK ve Fort Braggu, operační plány společných koaličních cvičení prováděných v Egyptě a další materiály označené jako Tajné nebo Přísně tajné. Tyto dokumenty patřily Ali Mohamedovi, který s El Sayyidem Núsairem často pobýval v New Jersey. Dokumenty se neobjevily během soudního procesu s El Sayyidem Núsairem v roce 1991 za vraždu Meira Kahaneho. Není známé, zda FBI Mohameda v souvislosti s těmito dokumenty vyšetřovala."

Přesto jen několik hodin po vraždě Joseph Borelli, šéf detektivů newyorské policie, prohlásil El Sayyida Núsaira za osamělého vyšinutého střelce. Rozsáhlejší popis jeho výroků v New York Times se skutečně zmiňuje o Ali Mohamedovi, i když ne jmenovitě, a minimalizuje význam spojení s terorismem v podrobném popisu Núsairovy domácí skrýše:

Soubory obsahovaly články o střelných zbraních a výbušninách, které byly zřejmě vybrané z časopisů, jako je Soldier of Fortune, které oslovovaly budoucí žoldáky. Policie však uvedla, že ručně psané dokumenty, přeložené arabsky hovořícím policistou, se zdály být drobnou korespondencí a nezmiňovaly se o terorismu ani nenaznačovaly žádný plán na zabití militantního židovského vůdce, který vyzýval k odstranění všech Arabů z Izraele, cituji:

"Nebylo tam nic, myšleno v Núsairově domě, co by vzbuzovalo vaši představivost,"

řekl newyorských náčelník Joseph Borelli.

Podle úředníka byla zřízená společná protiteroristická pracovní skupina newyorské policie a FBI, která má prověřit případné mezinárodní vazby na vraždu, ale zatím na nic nepřišla, cituji:

"Neobjevilo se nic, co by změnilo náš názor, že jednal sám,"

řekl na tiskové konferenci newyorský náčelník Joseph Borrelli.

Později mluvčí FBI uvedl, že FBI se také domnívá, "že El Sayyid Núsair jednal sám, když střílel na rabína Meira Kahaneho. "Podstatné je, že nemůžeme se střelbou na Kahaneho spojit nikoho jiného," řekl agent FBI.

FBI později obviňovala newyorského okresního prokurátora Roberta Morgenthaua a tvrdila, že důkazy získané v Núsairově domě byly zpracované až po dvou nebo třech letech. Robert Friedman však naznačuje, že FBI nelhala jen veřejnosti, ale také prokurátorovi Robertu Morgenthauovi, který právě pomohl odhalit a zničit oblíbenou muslimskou banku zločinců CIA, tedy Bank of Credit and Commerce International.

Podle jiných zdrojů obeznámených s případem FBI sdělila okresnímu prokurátorovi Robertu Morgenthauovi, že El Sayyid Núsair byl osamělý střelec, nikoliv součást širšího spiknutí, obžaloba toto stanovisko zaujala u soudu a prohrála, Nosaira odsoudila pouze za držení zbraně. Prokurátor Robert Morgenthau spekuloval, že CIA možná nabádala FBI, aby se nezabývala dalšími stopami, tvrdí tyto zdroje. "FBI mi lhala," řekl Robert Morgenthau svým kolegům, cituji:

"Mají rozplétat vazby na teroristy, ale nedá se jim věřit, že by tu práci dělali."

Peter Lance na základě důkazů z přepisu soudního procesu s Núsairem potvrzuje napětí mezi Morgenthauovým úřadem, který chtěl sledovat Núsairovy mezinárodní teroristické vazby, a FBI, která trvala na tom, aby byl Núsair souzený sám.

Ochrana Aliho Mohameda FBI: Bombový útok na WTC (1993)

Tímto omezením případu policie a FBI ve skutečnosti chránily nejen Aliho Mohameda, ale také Núsairovy dva arabské spolupachatele, Mahmúda Abúhalima a Mohammeda Salameha, při vraždě amerického občana. Tito dva tak byli ponechaní na svobodě, aby mohli znovu vraždit 26. února 1993, měsíc poté, co FBI zajistila Mohamedovo propuštění v kanadském Vancouveru. Abúhalima i Salameh byli nakonec odsouzení v souvislosti s bombovým útokem na Světové obchodní centrum v roce 1993 spolu s dalším Mohamedovým stážistou Nidalem Ajádem.

Znovu citujme bezpečnostní zprávu Pentagonu:

"V únoru 1993 teroristická buňka, kterou Ali Mohamed vycvičil, odpálila pod Světovým obchodním centrem nálož v nákladním automobilu, která zabila šest osob a asi 1000 osob zranila. Mezi pachateli tohoto bombového útoku byli lidé, které Ali Mohamed vycvičil, a Mohamed byl s touto buňkou v úzkém kontaktu v období předcházejícím bombovému útoku, tj. včetně ledna 1993, měsíce Mohamedova zadržení a propuštění ve Vancouveru. Mohamedovo jméno se objevilo na seznamu 118 potenciálních neobviněných spolupachatelů, který vypracovali federální prokurátoři".

Ali Mohamed byl opět uvedený jako jeden ze 172 neobviněných spolupachatelů v navazujícím případu "Landmarks", který usvědčil šejka Omara Abdela Rahmána a další ze spiknutí s cílem vyhodit do povětří budovu OSN, Lincolnův a Hollandův tunel a most George Washingtona. Oba případy spolu úzce souvisely, protože většina důkazů pro případ Landmarks pocházela od informátora Emada Salema, kterého FBI nejprve nastrčila mezi spiklence zapojené do výbuchu v garážích Světového obchodního centra.

Vědomí žalobců o zapojení Aliho Mohameda je však třeba dát do kontrastu se selháním zpravodajských informací v protiteroristickém centru CIA: podle Steva Collatoto protiteroristické centrum okamžitě zřídilo sedmidenní, čtyřiadvacetihodinovou pracovní skupinu, aby shromáždila zpravodajské informace o bombovém útoku na Světové obchodní centrum, ale nic podstatného nepřišlo.

V případě bombového útoku na budovy Světového obchodního centra postupovala FBI rychle a o měsíc později, v březnu, postavila spiklence z náborového centra al-Kifah před soud. Podplukovník Anthony Shaffer, důstojník Obranné zpravodajské agentury, později prohlásil, že, cituji:

"byli jsme překvapení, jak rychle FBI provedla zatčení po prvním bombovém útoku na Světové obchodní centrum. Teprve později jsme zjistili, že FBI některé z těchto lidí sledovala už několik měsíců před oběma incidenty, tedy jak bombovým útokem na Světové obchodní centrum v roce 1993, tak 11. zářím".

Shafferovo tvrzení, že FBI sledovala některé ze spiklenců, hojně potvrzuje např. i Steve Coll v knize Ghost Wars.

Americká, egyptská a saúdská podpora sítě Machtáb

Co tu vlastně FBI chránila? Jednou ze zřejmých odpovědí je rozšíření Lanceova vysvětlení chování agenta FBI Johna Zenta, cituji: "Ali Mohamed byl už od roku 1992 domácím informátorem FBI. Zcela však souhlasím s newyorským okresním prokurátorem Robertem Morgenthauem, který měl podezření, že bylo chráněné mnohem větší aktivum, síť sponzorovaná Saúdy, o které dnes víme, že to byla Machtáb-al-Chidamat, v té době již přerůstající v al-Káidu.

V den, kdy FBI zatkla čtyři Araby za bombový útok na Světové obchodní centrum a prohlásila, že měla všechny podezřelé, prokurátor Robert Morgenthau nastražil uši. Nevěřil, že ti čtyři byli "samopalníci", a spekuloval, že pravděpodobně existovala větší síť a také zahraniční sponzor. Měl také tušení, že podezřelí vedli k šejkovi Omaru Abdelu Rahmánovi. Obával se však [správně], že se jednotlivé body nemusí spojit, protože americká vláda šejka chránila za jeho pomoc v Afghánistánu.

Tato "větší síť" Machtáb-al-Chidamat, ačkoli vznikla v roce 1984, konsolidovala program pomoci, který americká vláda zahájila mnohem dříve, téměř na začátku samotné afghánské války.

V lednu 1980 Zbigniew Brzezinski navštívil Egypt, aby mobilizoval podporu pro džihád. Během několika týdnů po své návštěvě Anvar Sadat schválil plnou účast Egypta, povolil americkému letectvu využívat Egypt jako základnu, a verboval, cvičil a vyzbrojoval egyptské aktivisty Muslimského bratrstva pro boj. Nejenže byli zabalení a odeslaní do Afghánistánu, ale koncem roku 1980 jim byl poskytnutý odborný výcvik amerických speciálních jednotek.

Američtí vojenští instruktoři byli ve skutečnosti v Egyptě už nejméně od roku 1978. Byl to rok uzavření izraelsko-egyptských mírových dohod v americkém Camp Davidu. Američtí instruktoři v Egyptě cvičili Sadatovu elitní pretoriánskou gardu, jejímž členem byl v té době i Ali Mohamed. Zpočátku se o výcvik starala "soukromá" firma J. J. Cappucci and Associates, kterou vlastnili bývalí důstojníci CIA Ed Wilson a Ted Shackley. Po Brzezinského návštěvě v Egyptě v roce 1980 však zakázku převzala CIA.

V roce 1981 byl Ali Mohamed vybraný z americké pretoriánské gardy pro čtyřměsíční výcvik speciálních sil ve Fort Braggu: "Při práci po boku zelených baretů se učil nekonvenčnímu vedení války, protipovstaleckým operacím a tomu, jak velet elitním vojákům v obtížných misích. Vůdcovský aspekt tohoto výcviku téměř jistě znamená, že Mohamed byl součástí programu Pentagonu pro profesionální vojenské vzdělávání budoucích vůdců, a že byl trénovaný, aby Egyptu předal takové dovednosti související s Afghánistánem, které později poskytl v brooklinském náborovém centru al-Kifah na Long Islandu v roce 1989".

Ali Mohamed byl tedy v Americe, když někteří jeho kolegové z egyptské pretoriánské gardy v reakci na fatvu neboli náboženský příkaz člena Muslimského bratrstva šejka Omara Abdela Rahmána v říjnu 1981 zavraždili egyptského prezidenta Anvara Sadata. Atentát jen urychlil vývoz členů Muslimského bratrstva obviněných z vraždy do Afghánistánu. Patřili k nim i dva Mohamedovi pozdější blízcí spolupracovníci, šejk Abdul Rahmán a Rahmánův tehdejší přítel Ajmán al-Závahrí, kterému Ali Mohamed po svém návratu do Egypta v roce 1984 složil baját neboli přísahu věrnosti.

Cíl náborového centra al-Kifah: Po Afghánistánu, Bosna (1993)

Podezření prokurátora Roberta Morgenthaua ohledně Afghánistánu v roce 1993 bylo velmi relevantní, ale také poněkud anachronické; v roce 1993, za nového ředitele Jamese Woolseyho, CIA ztratila o Afghánistán zájem. Nový prozatímní afghánský prezident Mojaddedi pod tlakem Washingtonu oznámil, že arabští Afghánci by měli odejít. Pákistán následoval jeho příkladu, uzavřel kanceláře všech mudžahedínů ve své zemi a nařídil deportaci všech arabských Afghánců. Podpůrná síť brooklinského náborového centra Al-Kifah však měla nové cíle jinde.

Po roce 1991 se centrum Al-Kifah zaměřovalo především na výcvik lidí pro džihád v Bosně a přinejmenším dva zdroje tvrdí, že sám Alí Mohamed navštívil Bosnu v roce 1992, kdy se také vrátil do Afghánistánu.

Anglicky vydávaný zpravodaj Al-Kifah Al-Hussam, v překladu Meč, také začal pravidelně zveřejňovat aktuální informace o akcích džihádu v Bosně. Zpravodaj, který řídili přisluhovači šejka Omara Abdela Rahmána, agresivně podněcoval sympatizující muslimy, aby se sami připojili k džihádu v Bosně a Afghánistánu. Bosenská pobočka Al-Kifah v chorvatském Záhřebu, sídlící v moderní dvoupatrové budově, byla zjevně v úzkém spojení s organizačním ústředím v New Yorku. Zástupce ředitele záhřebské kanceláře Hassan Hakim přiznal, že veškeré příkazy a finanční prostředky dostával přímo od hlavní kanceláře Al-Kifah ve Spojených státech na Atlantic Avenue, kterou kontroloval šejk Omar Abdel Rahmán.

Jeden ze stážistů Alího Mohameda v centru Al-Kifah, Rodney Hampton, pomáhal v tomto podpůrném programu, verboval bojovníky ze základen americké armády, jako je Fort Belvoir, a také je cvičil na bojovníky v New Jersey. V roce 1995 byl Rodney Hampton souzený a odsouzený za svou roli spolu s vůdcem centra Al-Kifah šejkem Omarem Abdelem Rahmánem ve spiknutí, jehož cílem bylo vyhodit do povětří newyorské památky.

U soudu Rodney Hampton vypověděl, jak mu saúdský princ Fajsal na saúdském velvyslanectví ve Washingtonu osobně poskytl tisíce dolarů na tento projekt. Podle Mohammeda al-Chilewiho, bývalého prvního tajemníka saúdské mise v OSN, navíc saúdská rozvědka přispěla do fondu na právní obranu šejka Omara Abdela Rahmána.

Více o Al-Káidě zapojené na Balkáně konkrétně v Bosně a Kosovu, jsem probíral v prvním a druhém díle libyjské trilogie. Tam jsem popisoval velmi podrobně včetně citací, jak Američané shazovali zbraně Muslimům na Balkáně spolu s tureckou rozvědkou, přičemž zbraně byly z Íránu. Pokud chcete, rozhodně vám doporučuji k poslechu.

Náborové centrum Al-Kifah, Al-Káida, Tádžikistán a drogy

Mezitím pákistánská rozvědka neztratila zájem o bin Ládinovy Araby, ale začala je s bin Ládinovou podporou verbovat do bojů v nových oblastech, zejména v Kašmíru. Bin Ládin ve stejném období začal vysílat své džihádisty do oblastí bývalého Sovětského svazu, zejména do Islámského hnutí Uzbekistánu (IMU) v Tádžikistánu.

Vypuknutí islamistického násilí v Tádžikistánu přimělo Usámu bin Ládina k vyslání omezeného počtu kádrů Al-Káidy na podporu tádžických islamistických sil, mezi nimiž byl i jeho blízký spolupracovník Wáli Chán Amín Šáh(Uzbek později pracující na Filipínách s Ramzim Jusufem a Chálidem Šeichem Mohammedemú) a brzy proslulý mudžáhid Íbn Chattáb.

Kromě toho Usáma bin Ládin i po svém přesunu do Súdánu v roce 1991 nadále provozoval výcvikové tábory v Afghánistánu, kde uvítal možnost cvičit Tádžiky, Uzbeky, Ujgury a Čečence.

V dokumentu Al-Káidy, který byl zachycený v Iráku, bin Ládin napsal, cituji:

"S Alláhovou milostí jsme úspěšně spolupracovali s našimi bratry v Tádžikistánu v různých oblastech včetně výcviku. Podařilo se nám vycvičit značný počet z nich, vyzbrojit je a dopravit do Tádžikistánu. Alláh nám navíc usnadnil dodávání zbraní a munice; modlíme se, aby nám Alláh dopřál všechna vítězství."

Mnoho dalších zpráv uvádí, že dodávky zbraní a munice byly usnadněné zapojením Islámského hnutí Uzbekistánu a Usámy bin Ládina do masivního toku heroinu z Afghánistánu do bývalého Sovětského svazu.

Podle Ahmeda Rašída, velká část finančních prostředků Islámského hnutí Uzbekistánu pocházela z výnosného obchodu s opiem přes Afghánistán. Ralf Mutschke, zástupce ředitele Ředitelství pro kriminální zpravodajství Interpolu, odhadl, že šedesát procent afghánského vývozu opia se pohybovalo přes střední Asii a že Islámské hnutí Uzbekistánu mohlo být zodpovědné za sedmdesát procent celkového množství heroinu a opia, které procházelo touto oblastí.

Mezi odborníky, kteří potvrzují spojení Islámského hnutí Uzbekistánu s al-Káidou a drogami, je i Gretchen Peters, cituji:

"Obchod s opiem podporoval globální ambice Usámy bin Ládina. Existují důkazy, že bin Ládin sloužil jako prostředník mezi Tálibánem a arabskými pašeráky drog. Se souhlasem mully Omara, Usáma bin Ládin unesl státní leteckou společnost Ariana Airlines a přeměnil ji na drogově-teroristickou charterovou službu, podle bývalých amerických a afghánských představitelů. Jedna zpráva americké zpravodajské služby, kterou autor viděl, popisuje pašeráckou trasu vedoucí přes severozápadní afghánské provincie Bagdád, Fárjáb a Džovzán do Turkmenistánu. Podle zprávy ji od poloviny roku 2004 využívali "extremisté spojení s Tálibánem, Islámským hnutím Uzbekistánu a Al-Káidou". Překupníci po této trase převáželi "heroin i teroristy" a "poté pokračovali do dalších zemí střední Asie", uvádí se v dokumentu CIA.

Všeobecně se uvádělo, že na počátku 90. let, kdy se finanční podpora Ameriky zmenšovala a bin Ládinovy finance se v Súdánu rychle vyčerpávaly, jeho nové zapojení do Islámského hnutí Uzbekistánu a později do Tálibánu zapojilo Al-Káidu také do rostoucího afghánského obchodu s heroinem.

Odborník Gretchen Peters viděl dokument CIA, který to potvrzoval. Zpráva z 11. září to však překrouceným jazykem popírala, stejně jako zpráva štábu, cituji:

"Neexistují žádné přesvědčivé důkazy o tom, že by al-Káida spoléhala na obchod s drogami jako na důležitý zdroj příjmů, že by byla významně zapojená do obchodu s konfliktními diamanty nebo že by byla finančně sponzorována jakoukoli zahraniční vládou."

Toto překvapivé tvrzení bylo v rozporu s názory mnoha amerických zpravodajských pracovníků. Bylo také v rozporu s oficiálním stanoviskem britské vlády, která v roce 2001 sdělila svému parlamentu, cituji:

"Usáma bin Ládin a Al-Káida sídlí od roku 1996 v Afghánistánu, ale mají síť operací po celém světě. Tato síť zahrnuje výcvikové tábory, sklady, komunikační zařízení a obchodní operace, které jsou schopné získat značné finanční částky na podporu její činnosti. Tato činnost zahrnuje značné využívání nelegálního obchodu s drogami z Afghánistánu."

A objevila se také dokonce tvrzení, že brooklynské centrum Al-Kifah, stejně jako Usáma bin Ládin, bylo zapojené do obchodu s drogami. Už v roce 1993 deník New York Times uvedl, že podle vyšetřovatelů někteří z jedenácti mužů obviněných v rámci spiknutí "Den teroru" s cílem bombardovat newyorské cíle jsou podezřelí také z obchodu s drogami.

Mudžáhid Abdulkadir Menepta, muslim podezřelý jak v případu 11. září, tak v bombovém útoku v Oklahoma City v roce 1995, byl podle telefonních čísel na svých mobilních telefonech spojený s probíhajícími kriminálními vyšetřováními, která se týkala "organizovaného zločinu, drog a praní špinavých peněz".

A Raíd Hidžází, terorista al-Káidy zatčený v Jordánsku v roce 1999, se předtím stal informátorem FBI, aby se vyhnul obvinění z drog.

Závěr

To je všechno pro tento díl, co uslyšíte příště? Budeme finišovat. Podívám se na to, jak brooklinské náborové centrum amerických Arabů al-Kifah vysílalo bojovníky džihádu do různých oblastí po světě. Zaměřím se také na saúdskou podporu hnutí Machtáb, které se později přetvořilo na celosvětovou síť Al-Káida. Posvítím si na Usámu bin Ládina, kterému se podařilo bez pasu opustit Saúdskou Arábii a usadit se na nějaký čas v Súdánu. Podívám se také na takzvanou péšávárskou dohodu, na základě které se zformoval Tálibán. Kdo za ní stál, a kdo ji podporoval? Mezi tím saúdská královská rodina spoluzaložila v súdánském Chartúmu islámskou banku, díky které Usáma bin Ládin pral obrovské objemy peněz pro financování světového džihádu. Bahamy a švýcarská Ženeva, podívám se na to blíž včetně jmen a vazeb. Američané mezi tím chránili Usámova švagra a přítele Mohammeda Džamála Chalífu, alke Američané dokonce chránili teroristy, kteří se účastnili nejen útoku v roce 1993 na Světové obchodní centrum, ale dokonce i v roce 2001. Jedná se o Chálida al-Mihdhara a Nawafa al-Hazmího a další únosce. Celé to zastřeším saúdskoamerickým ropným komplexem a ochranou petrodolaru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *