Kdo vaří svět pro války?
Skutečný původ obou světových válek byl ze všech učebnic dějepisu vymazaný a nahrazený čirou mytologií. Oficiální historie se dnes opakuje v masové přípravě obyvatel západního světa na třetí světovou válku, která bude podle všeho probíhat asymetricky. Nepůjde o klasickou válku dvou stran na bojišti, jak jsme tomu byli zvyklí u dvou válek předchozích, i když ani tohle není v určité fázi vyloučeno. Půjde o asymetrickou hybridní válku na více frontách a v mnoha odvětvích. Energetika, tedy přírodní zdroje vody, plynu nebo ropy, a jejich enormní zdražování. Ekonomika, tedy finanční krize, zavírání továren, řízená inflace nebo stagflace, boj proti soukromému vlastnictví nemovitostí a pozemků, stále nedosažitelnější hypotéky, zdaňování nemovitostí, jejichž ceny se vyhánějí do absurdních výšin. Digitalizace tedy fingované hackování, falešné hybridní útoky atd. Je zřejmé, že válečná mračna se stahují. Náznaky jsou všude. V mnoha zemích se o válce mluví v médiích a otevřeně. Za první moderní think-tank,tak jak je dnes známe,bývá označován americkýRAND Corporation,založený po konci druhé světové války,který byl zaměřený na oblastvojenského strategického plánování. tečkaředitelem této firmystrategických studiíBrand corporationje William Courtney,který také figuruje např.v mezinárodní nevládní organizaciEurasiaFoundations,s úzkým propojenímna ruskou opozicispolu s Madelaine Albrightovou,a dalšími top americkými elitami. A právě tento americký think-tank RAND Corporation už léta připravuje vojenské scénáře pro třetí světovou válku, a v současné době tak údajně činí i NATO. Obrovské přesuny vojsk a techniky NATO se buď připravují, nebo probíhá proces obklíčení Ruska. Spojené Státy obklopují Čínu vojenskými základnami včetně největší na světě na ostrově Guam. Čína i Rusko jsou obklopené téměř čtyřmi sty laboratořemi Spojených Států pro výrobu biologických zbraní. Írán je zcela ohrožený americkým vojenským budováním na Blízkém východě. Urputná a dlouhodobá štvavá kampaň proti Číně neustává, a je více či méně úspěšná. Všechno se řídí stejnou šablonou, jakou použili stejní lidé, aby rozdmýchali nenávist a připravili obyvatelstvo na první a druhou světovou válku. Je to stejná šablona, a založená na stejném druhu lží, jako ta, která byla použitá k přípravě invaze do Iráku, Libye a Sýrie. Tito lidé využívají všechny způsoby provokací proti Číně a Rusku, včetně stále nehoráznějších a bezohlednějších vojenských výzev například v Jihočínském moři a v blízkosti Tchaj-wanu, nebo provokace obřích cvičení NATO, které probíhají téměř každý rok, a které s železnou pravidelností končí podél ruských hranic. Celý svět se učí nenávidět Čínu, Rusko a Írán. Pokusy převést Indii na nepřítele Číny, jsou stále zoufalejší. Počátek třetí světové války bude spočívat v tom, že spojené síly Američanů, NATO a Izraele, který se považuje za světovou vojenskou velmoc, vyprovokují konflikt, jehož cílem bude konečné zničení Číny, Ruska a Íránu, tří zemí, které musí být zničené, aby byl naplněný sen o vybudování třetího chrámu v Jeruzalémě, a zahájení našeho Nového světového řádu, který proklamoval už George Bush starší v roce 91 v jeho slavném projevu před americkým kongresem. Každý si ten projev může najít, je k dispozici dokonce na Youtube. Takový je plán. Naše víra není pro jeho uskutečnění podstatná. Od Američanů se nemůžeme na nic spoléhat, protože jsou příliš hloupí. Arogantně a slepě ochotní fungovat jako soukromá armáda bankéřů a korporací, protože přísahali věrnost stejným osobám, které drží konečnou kontrolu nad CIA i Mosadem. Britské impérium tomuto účelu sloužilo po sto nebo více let, ale byla ochotně obětovaná, když bankéři přenesli svou vlajku do Spojených Států.
Světová válka zanechá Spojené Státy fyzicky i finančně v troskách, podobně jako první dvě války zničily britské impérium, a nechaly Anglii zbankrotovat. Tito lidé jsou nad míru bezohlední; aby získali, co chtějí, budou bojovat do posledního Američana. Ale jak slavně řekl Benjamin Netanjahu: "Jakmile ze Spojených Států vymačkáme všechno, co chceme, mohou vyschnout a odletět." A to se jim podaří. A to se také stane. Ale na tom nezáleží, protože bankéři už přenášejí svou vlajku do NATO. Nadnárodní armády, která se nikomu nezodpovídá, a která bude naším oficiálním utlačovatelem v našem Brave New World. A s masami lidí na Západě nemůžeme počítat, protože jsou pouhými pěšáky v těchto geopolitických kláních a málokdo chápe, do jaké tragické jámy tak ochotně skáče. Britská královská rodina je stoprocentně na jejich straně. Pokud o tom pochybujete, požádejte královnu Alžbětu o veřejné prohlášení, že Anglie odmítne jakoukoli účast v další světové válce. Bude vás ignorovat, stejně jako Boris Johnson a britská parlamentní kabala, protože stojí v čele těchto plánů. Požádejte zbabělého kanadského premiéra Justina Trudeaua, aby rezolutně prohlásil, že Kanada odmítne následovat Američany do další světové války. Odmítne to. S Německem počítat nemůžeme, tato země je už od konce druhé světové války americkou kolonií, které chybí vlastní vůle. Bohužel velká část východní i střední Evropy, podobně jako Austrálie, se nechala zviklat a naše zkorumpované zločinecké vlády hloupě věří, že nás síla NATO ochrání, zatímco ve skutečnosti budeme mezi prvními obětními beránky v této třetí válce. Itálie, Francie a Španělsko budou téměř jistě donucené k účasti; zbytek Evropy je do značné míry irelevantní. Japonsko, které je také od konce druhé světové války americkou kolonií bez vlastní vůle, a navíc je hlavní vojensko-operativní základnou Spojených Států, nebude mít jinou možnost než se obětovat. Vezměme si jen Japonsko. Tady mají Američané pozemní základnyJokotaa Iwakuni, dále základny leteckých sil:Camp Butler,Courtney,Foster,Hansen,Kuwae,Lester,McTureous,Schwab,Shields,a Zukeran,dále základny námořních sil:přístav Jokosuka,Atsugi,Misawa,Sasebo aa Okinawa. V Německu je to podobné, ovšem to můžu probrat někdy jindy. Japonsko jsem jen uvedl pro naši představu. Nelze se vyhnout závěru, že se historie skutečně opakuje, démonizuje další národ a záměrně vyvolává dostatečnou nenávist a hněv, aby ospravedlnila další světovou válku. Dokonce i potvrzení západní ideologové uznají, že to, co jsem tu uvedl, je pravda. Jaký bude postoj naší české zkorumpované zločinecké vlády, až bude konečně zažehnutý náboj pro válečné dělo? Zločinci z mafie budeme krást Spolu klidně rozpoutají válku s Ruskem. Koneckonců galérka, která rozjela bourání sochy maršála Koněva nebo ricinovou aféru, je toho excelentním příkladem. Jsou tito mafiánští zločinci schopní vysvětlit, proč považují třetí světovou válku za dobrý nápad? Neviděli jsme my jako Evropané už těch válek dost? Nezabila už americká vláda dost Američanů na to, aby si řadoví Američané uvědomili, že války jsou naprostý nesmysl? Musíme si ale uvědomit, jaký je zdroj těchto militaristických snah, protože víme, že jednotlivé státy jsou pouze rukou, která drží meč, ale někdo tu ruku přece ovládá. Nějaký centrální mechanismus a opět skuteční lidé se jmény. Ve skutečnosti jde o malou hrstku evropských bankéřů a průmyslníků, kteří chtějí třetí světovou válku, aby zničili ten starý řád dříve, než bude moci být nastolený nový. Když chcete na troskách předchozího systému vybudovat nový řád, musíte se především postarat o to, aby ten předchozí režim byl rozmetaný napadrť, zničený a neživotaschopný. Pak teprve můžete začít budovat ten nový. Nejde o fyzické zničení, ale o systémovou demontáž. Pro každou takovou práci jsou vybraní lokální poručíci, kteří jsou zaúkolovaní provádět destruktivní politiku, která nevyhnutelně směřuje k pádu impéria tedy k pádu systému. Viděli jsme to na finanční krizi, potom migrační krizi, pak umělé pandemické krizi a nakonec ekologické a energetické krizi. Zatímco německé automobilky stěhují výrobu do Afriky, aby uspokojily potenciál miliardy nových zákazníků pro levná auta, tak nám vnucují greendalerikši a zvláštní daň za každý kravský "prd". Pořád věříte, že tu jde o záchranu planety? Takže my budeme platit povolenky na kotle na tuhá paliva a spoustu dalších nesmyslů. Plyn a elektřina bude pro mnohé v podstatě nedostupná. A evropské fabriky budou ve stejné době vyrábět miliony aut pro Afriku? Tohle je ten Green Deal? Rozumějte, my zavřeme elektrárnu, Čína dvě postaví. My zavřeme fabriky, abychom každou pitomost vozili přes půl světa právě z Číny. Green Deal v Evropě není nic jiného, než likvidace našeho průmyslu, životní úrovně a hodnot. Jednoduše vnucované krize a destruktivní politika s žádnou perspektivy lepší perspektivnější budoucnosti. Co bylo hnacím motorem každé generace? Aby se jejich děti tedy další generace měla líp. Jak myslíte, že se v tomto marasmu bude mít líp nová generace? Vždyť osekávání občanských a lidských práv je den ode dne horší a horší. Destrukce, rozmetání a ničení starého systému starého řádu, aby mohl být nastolený nový řád. Ten starý řád musí být samotnými občany vyhodnocený jako nefunkční, přebyrokratizovaný, s nulovou perspektivou pro lepší budoucí život. Pro demontáž starého řádu musí být zajištěný legitimizovaný souhlas většiny obyvatel, kteří řeknou: takhle ne, to my nechceme, chceme něco nového funkčního, v čem se budeme mít lépe. Nějaký brave newworld. Chápeme už? A v tu chvíli příjdou tito noví zachránci, kteří nám jako spasitelé nabídnou nové světové uspořádání s centrálně řízenou architektonikou moci, a lidé budou plácat rukama a jásat hurá, děkujeme konečně něco, co bude fungovat. A lokální zkorumpovaní poručíci, kteří se osvědčili při demontáži starého systému budou instalovaní do vládnoucích pozic řádu nového. Psychopati a sociopati, kteří jsou schopní klidně rozpoutat Třetí světovou válku. Přesně jako česká zločinecká mafie budeme krást Spolu. Jenže tohle všechno jsou lokální poručíci, kteří jsou destruktivními úkoly pověření. Jednotlivé státy jsou rukou, která drží meč. Ale tuto ruku ovládá malá hrstka euroamerických bankéřů a průmyslníků, kteří chtějí ještě větší moc a ještě více bohatství. A na ně vázané bankovní domy, spřízněné hedgeové fondy a samozřejmě nadnárodní korporace se svými vlastními pravidly. Tito lidé musí být pojmenovaní a jejich cíle odhalené. V každém případě, soudní debata o urážce několika stovek lidí, nebo rozpoutání třetí světové války, co je větší zločin? V tomto pořadu odhalím některé historické události, které jsou záměrně zamlčované hlavním proudem médií a oficiálními vládními úřady, které rozhodně nenajdeme v učebnicích školního dějepisu. Některé nepřímé, ale poměrně silné důkazy můžeme nacházet třeba ve zmínkách v zaprášených historických archivech.
Zakázaný projev Benjamina Freedmana: Židovská zodpovědnost za obě války
V této kapitole si odhalíme, jaké úzké skupiny stály za vyvoláním obou světových válek a z jakých důvodů. Jsou to tak otřesné skutečnosti, že když jsem to překládal, byl jsem naprosto zděšený. Totálně to totiž staví na hlavu všechny naše nabyté školní znalosti, které v nás vytvořili architekti moci. To co jsme dosud znali, byly pouhé divadelní kulisy moci. Následující minuty budou pro mnohé z nás tak šokující, že si musíme položit základní otázku. Chceme opravdu a upřímně znát nefalšované dějiny lidí, kteří vycházejí přímo z těchto kruhů, chceme se upřímně a opravdově snažit pochopit zákulisní machinace, nebo dáme přednost resentimentu a emocím? Tohle je základ, který si musíme položit. Pokud odpovíte kladně na druhou variantu, tedy na resentiment a emoce, potom mě raději vypněte, protože s touto odpovědí jste určitě nedospěli do bodu, kdy je na čase přehodnotit veškerý váš postoj a nabyté školní znalosti z dějepisu nebo přefiltrovaných televizních dokumentů. Vy kteří jste odpověděli kladně na první variantu, tedy chcete se upřímně, opravdově a poctivě snažit pochopit zákulisní dějiny, a naprosto se oprostit od resentimentu a emocí, máte otevřené dveře povýšit své vědomí na souvislosti, které jsou většině světa dodnes utajené. Vy rozhodně nevypínejte, a doufám že je takových z vás většina, a poslouchejte dál. Prozradím vám ještě malé tajemství. Od jistého okamžiku v mém pátrání začal platit vzorec, kdy čím výše se dostávám v patrech zkoumání mocenské světové geopolitiky, tím více Židů potkávám na vlivných pozicích. Delší dobu jsem se tomu chtěl vyhýbat, protože jednak jsem tohle téma považoval za ožehavé, a jednak jsem různé žvásty o židovských spiknutích považoval za jednu velkou dezinfo konspiraci. Ale při tvrdém zdrojování jmen začínám zjišťovat, že skutečně těch napojení na sionistické hnutí a na Izrael začíná být tolik, že to prostě není možné přehlížet. Kdo se chce upřímně, opravdově a poctivě podívat na mocenské uspořádání světa, dříve či později na téma Židů a jejich obrovského světového vlivu, narazí. A ocitne se před těžkým rozhodnutím. Má tyto vazby a otázky ignorovat, a tvářit se, že to neexistuje jen proto, aby se stal konformním s režimem, byť naoko předstírajícím, že odhaluje některé skutečnosti? Anebo přece jen kousnout do toho kyselého jablka, a i když riskuje nařčení z antisemitismu, tuto tématiku začít řešit? Já si vybral druhou variantu, protože jsem přesvědčený, že žádná tabu v historii i současnosti existovat nesmí, protože jedině to člověka posune opět o několik pater výš. Jakýsi úvod jsem načrtl v Izraelském jaderném programu, což byla má dvoudílná série, ovšem tehdy jsem ještě netušil to, co vím teď. A ty skutečnosti jsou naprosto otřesné. Projev, který jsem přeložil, pochází od Benjamina Friedmana. Benjamin Harrison Freedman se narodil v roce 1890 a stal se úspěšným newyorským podnikatelem, svého času hlavním vlastníkem WoodburySoapCompany. Benjamin Freedman je židovského původu, ale byl také vysoce postaveným úředníkem americké vlády, a byl přítomný mnoha historickým událostem, které popisuje. Byl spojkou Henryho Morgenthaua staršího v kampani v roce 1912, kdy byl zvolený prezident Wilson. Pro pořádek Henry Morgenthau mladší propagoval s Franklinem Rooseveltem v roce 1933 slavnou loupež zlata všem Američanům. Hovořil jsem o tom v kapitole Humanita na rozcestí. Benjamin Freedman byl velmi zasvěcený do nejvyšších pater židovských machinací, a jeho popisy událostí skutečně mají punc pravdivosti. Benjamin Freedman se v politice začal angažovat už v raném věku, a dobře se znal s mnoha významnými lidmi, jako byli Bernard Baruch, Samuel Untermeyer, Woodrow Wilson, Franklin Roosevelt, Joseph Kennedy a jeho syn John Kennedy. Dobře se také znal se všemi americkými prezidenty od Woodrowa Wilsona až po prezidenta Richarda Nixona, a pro své články osobně vedl dlouhé rozhovory se sedmi americkými prezidenty. S organizovaným židovstvem se Ben Freedman rozešel na konci druhé světové války v roce 1945. Ačkoli byl Benjamin Freedman vychovaný jako Žid, znechutilo se mu šikanózní jednání Židů i judaismus a stal se horlivým křesťanem. Arnold Forster, vysoký funkcionář Ligy proti hanobení B’naiB’rith neboli ADL, ve své autobiografii Square One z roku 1988 označil Benjamina Freedmana za zámožného, odpadlého a sebenenávidějícího Žida. Časopis Commentary vydávaný Americkým židovským výborem, ho v únoru 1955 označil za židovského antisemitu Benjamina Freedmana. To byl samozřejmě jen způsob, jak ho "neutralizovat" v očích ostatních Židů, kteří slepě následovali své vůdce. Povšimněte si, že světoví Židé už od druhé světové války praktikují onen fenomén zvaný antisemitismus na kohokoli, kdo je jakkoli kritizuje. Je to opět další z řady psychomanipulativních nástrojů, jak zamezit a potlačit jakoukoli diskuzi o vzrůstající moci Židů, a je to velmi rafinované. Můžete kritizovat Muslimy, a až na pár protiútoků se vám nic nestane. Můžete stejně tak dobře kritizovat hinduisty, buddhisty, dokonce i křesťany. Nic se vám nestane. Zkuste ale kritizovat Židy, a okamžitě dostanete nálepku antisemita. Už chápeme? Potřebují zaškrtit jakoukoli informaci už při narození. Nesmí dopustit, aby se mocenské ambice Židů staly běžnou součástí veřejných debat. Proto udržují tento zákeřný prvek v západních společnostech. Můžete kritizovat genocidu Arménů v Turecku, nic se vám nestane. Ale kritický pohled na židovský holokaust je v západní společnosti tabu? Proč se jedna genocida může vnímat kriticky a druhá ne? Tím rozhodně nechci neznačit, že se ani jedna genocida nestala. Němci sice byli zahnaní do kouta mezinárodním židovským hnutím, jak se z unikátního Freedmanova projevu za chvíli dozvíme, ale staly se z nich bestie, rozjely rasové programy, terorizovali okolní národy, jen v Československu Nacisté vyvraždili 365000 Čechoslováků, a vykoupali půl Evropy v krvi. To je pravda, a Němci vždy ponesou tento svůj kříž, co provedli evropskému kontinentu. Hovořil jsem o tom velmi podrobně v mé trojdílné sérii Utajení démoni Nacismu. Nemůže to ospravedlnit ani ta skutečnost, že byli vyprovokovaní světovým Židovstvem, o čemž bude hovořit Ben Freedman, a vedle Freedmanových tvrzení uvedu i své vlastní důkazy a pátrání o této skutečnosti v další kapitole po jeho projevu. Jak jsem už řekl, Benjamin Freedman byl od roku 1912 svědkem procesů, které se probíhaly v zákulisí. Byl členem Národního demokratického výboru v kampani v roce 1912, která zvolila prezidenta Wudrowa Wilsona do jeho prvního funkčního období. Benjamina Freedmana přivedl na svět v roce 1890 Dr. Simon Baruch, otec jednoho ze zakladatelů amerického židovského výboru Bernarda Barucha. Bernard Baruch byl dobrým přítelem Freedmanovy rodiny, a velmi často s ním konzultoval tuto situaci. Nejméně dva a půl milionu dolarů vynaložil Benjamin Friedman na osvětu o tom, co sám nazýval "talmudskou tyranií", jejíž baštou podle něj byly a jsou Spojené státy americké. Ben Freedman zemřel v dubnu 1984.
Neprovedl jsem vyčerpávající výzkum všech bodů, o kterých se v tomto historickém projevu hovoří, protože mě na to nestačí moje limitované časové kapacity. Ovšem aspoň z toho mála, co jsem udělal vyplývá, že všechna tvrzení Benjamina Friedmana jsou nezávisle ověřitelná. Zdá se, že celý svět by měl znovu upravit své vnímání Izraele a Židů, včetně nejen role, kterou sehráli ve dvou světových válkách, ale také všudypřítomnosti židovské lobby v současnosti. Židovské lobby jsem se v maximální míře věnoval v mém dvoudílném speciálu Izraelský jaderný program, i když je jasné, že jde pouze o jakýsi úvodník, nikoli kompletní hloubkový průzkum. Já se ale nezaměřuju na jedno téma speciálně, protože by portfolio mých pořadů bylo příliš jednotvárné, a také si myslím, že není třeba znát podrobnosti nějaké epizody až do mikroskopických atomů a molekul, ale spíš zásadní skutečnosti, které tu danou historickou epizodu definují. Přednesu vám projev Benjamina Freedmana, který pronesl v hotelu Willard v roce 1961 jménem CondeMcginleyho novin CommonSense.
"Zde ve Spojených státech mají sionisté a jejich souvěrci naprostou kontrolu nad naší vládou. Z mnoha důvodů, příliš mnoha a příliš složitých na to, abychom je zde nyní rozebírali, vládnou sionisté a jejich souvěrci Spojeným státům, jako by byli absolutními monarchy této země. Nyní si možná řeknete, že je to velmi obecné tvrzení, ale dovolte mi, abych vám ukázal, co se stalo, zatímco jsme všichni spali.
Co se stalo? V létě 1914 vypukla první světová válka. Je tu jen málo lidí v mém věku, kteří si to pamatují. Tuto válku vedly na jedné straně Velká Británie, Francie a Rusko a na druhé straně Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko.
Během dvou let Německo tuto válku vyhrálo: nejen nominálně, ale i skutečně. Německé ponorky, které byly pro svět překvapením, smetly všechny konvoje z Atlantického oceánu. Velká Británie tam stála bez munice pro své vojáky, se zásobami potravin na jeden týden – a potom už jen s hladem. V té době se vzbouřila francouzská armáda. Při obraně Verdunu na Sommě ztratila 600000 výkvětů francouzské mládeže. Ruská armáda přebíhala, sbírali své hračky a odcházeli domů, nechtěli si už hrát na válku, neměli rádi cara. A italská armáda se zhroutila.
Na německém území nepadl ani výstřel. Ani jeden nepřátelský voják nepřekročil hranice Německa. A přesto Německo nabízelo Anglii mírové podmínky. Nabídlo Anglii vyjednaný mír na základě toho, čemu právníci říkají status quo ante. To znamená: "Odvolejme válku a nechme vše tak, jak to bylo před začátkem války." Anglie o tom v létě 1916 vážně uvažovala. Neměla na vybranou. Buď měla přijmout tento vyjednaný mír, který jim Německo velkoryse nabízelo, nebo pokračovat ve válce a být zcela poražená.
Zatímco to probíhalo, sionisté v Německu, kteří zastupovali sionisty z východní Evropy, šli do britského válečného kabinetu, a, budu stručný, protože je to dlouhý příběh, ale mám všechny dokumenty, které dokazují jakékoli mé tvrzení, řekli: "Podívejte se. Tuto válku ještě můžete vyhrát. Nemusíte se vzdávat. Nemusíte přijmout vyjednaný mír, který vám teď Německo nabízí. Tuto válku můžete vyhrát, pokud Spojené státy vstoupí do hry jako váš spojenec".
Spojené státy v té době ve válce nebyly. Byli jsme čerství; byli jsme mladí; byli jsme bohatí; byli jsme mocní. A to řekli Anglii: "Zaručíme vám, že Spojené státy vstoupí do války jako váš spojenec a budou s vámi bojovat na vaší straně, pokud nám po vítězství ve válce slíbíte Palestinu." Jinými slovy, uzavřeli tuto dohodu: "Dostaneme Spojené státy do této války jako vašeho spojence. Cena, kterou musíte zaplatit, je Palestina poté, co vyhrajete válku a porazíte Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko." Nyní měla Anglie stejné právo slíbit Palestinu komukoli, jako by Spojené státy měly právo slíbit Japonsko Irsku z jakéhokoli důvodu.
Je naprosto absurdní, že Velká Británie, která nikdy neměla žádnou vazbu, žádný zájem ani žádné právo na to, čemu se říká Palestina, by ji měla nabízet jako minci království, aby zaplatila sionistům za to, že přivedli Spojené státy do války. Nicméně tento slib učinily, a to v říjnu 1916. A krátce nato, nevím, kolik z přítomných si to pamatuje, Spojené státy, které byly téměř zcela proněmecké, vstoupily do války jako spojenec Británie.
Říkám, že Spojené státy byly téměř zcela proněmecké, protože zdejší noviny ovládali Židé, bankéři byli Židé, všechna média masové komunikace v této zemi ovládali Židé. A oni, Židé, byli proněmečtí. Byli proněmečtí, protože mnozí z nich pocházeli z Německa, a také chtěli, aby to Německo pořádně nandalo carovi. Židé neměli cara rádi a nechtěli, aby Rusko tuto válku vyhrálo.
Tito německo-židovští bankéři, stejně jako Kuhn Loeb a další velké bankovní firmy ve Spojených státech, odmítali financovat Francii nebo Anglii do výše jednoho dolaru. Stáli stranou a říkali: "Dokud budou Francie a Anglie svázané s Ruskem, tak ani cent!". Ale lili peníze do Německa, bojovali po jeho boku proti Rusku a snažili se nahlavu porazit carský režim.
Teď ti samí Židé, když viděli možnost získat Palestinu, šli do Anglie a uzavřeli tuto dohodu. V té době se všechno změnilo, jako když se na semaforu změní červená na zelenou. Tam, kde předtím byly noviny veskrze proněmecké, kde lidem vyprávěly o potížích, které Německo mělo v boji s Velkou Británií z obchodního hlediska a v jiných ohledech, najednou Němci nebyli dobří. Byli to padouši. Byli to Hunové. Stříleli zdravotní sestry Červeného kříže. Uřezávali dětem ruce. Nebyli dobří. Krátce nato vyhlásil pan Wilson Německu válku.
Sionisté v Londýně poslali do Spojených států telegramy soudci Brandeisovi: "Jděte pracovat na prezidentu Wilsonovi. Dostáváme od Anglie, co chceme. Teď jděte pracovat na prezidentu Wilsonovi a dostaňte Spojené státy do války." A tak se stalo. Tak se Spojené státy dostaly do války. Neměli jsme na ní o nic větší zájem, neměli jsme o nic větší právo v ní být, než máme dnes večer být na Měsíci místo v této místnosti.
Nebyl absolutně žádný důvod, aby první světová válka byla naší válkou. Byli jsme do ní vtažení, mohu-li být vulgární, byli jsme do ní zajebaní – jen proto, aby světoví sionisté mohli získat Palestinu. To je něco, co lidem ve Spojených státech nikdy nebylo řečeno. Nikdy se nedozvěděli, proč jsme šli do první světové války.
Poté, co jsme se dostali do války, sionisté šli do Velké Británie a řekli: "Dobře, splnili jsme svou část dohody. Mějme něco písemně, co ukáže, že dodržíte dohodu a dáte nám Palestinu poté, co vyhrajete válku." A tak se stalo. Nevěděli, jestli válka potrvá ještě rok nebo dalších deset let. Začali tedy vypracovávat stvrzenku. Stvrzenka měla podobu dopisu, který byl formulovaný velmi tajemným jazykem, aby celý svět nevěděl, o co jde. A tomu se říkalo Balfourova deklarace.
Balfourova deklarace byla pouhým slibem Velké Británie, že sionistům zaplatí to, na čem se dohodli jako na odměně za to, že Spojené státy vstoupí do války. Takže ta velká Balfourova deklarace, o které tolik slyšíte, je stejně falešná jako třídolarová bankovka. Nemyslím si, že bych to mohl vyjádřit důrazněji.
Právě tady začaly všechny problémy. Spojené státy se zapojily do války. Spojené státy rozdrtily Německo. Víte, co se stalo. Když válka skončila a Němci jeli v roce 1919 do Paříže na mírovou konferenci, bylo tam 117 Židů jako delegace zastupující Židy v čele s Bernardem Baruchem.
Byl jsem tam: Měl bych to vědět. Co se stalo? Židé na té mírové konferenci, když porcovali Německo a rozdělovali Evropu mezi všechny ty národy, které si nárokovaly právo na určitou část evropského území, řekli: "A co takhle Palestina pro nás?" A tak se stalo. A poprvé, co se o tom Němci dozvěděli, předložili tuto Balfourovu deklaraci.
A tak si Němci poprvé uvědomili: "Aha, tak tohle byla ta hra! To je důvod, proč Spojené státy vstoupily do války". Němci si poprvé uvědomili, že byli poražení, že trpěli strašnými reparacemi, které na ně byly uvaleny, protože sionisté chtěli Palestinu a byli odhodlaní ji získat za každou cenu.
Tím se dostáváme k dalšímu velmi zajímavému bodu. Když si to Němci uvědomili, přirozeně se jim to nelíbilo. Do té doby se Židé v žádné zemi na světě neměli lépe než v Německu. Měli jste tam pana Rathenaua, který byl v průmyslu a finančnictví možná stokrát důležitější než Bernard Baruch u nás. Měli jste tam pana Balina, který vlastnil dvě velké paroplavební společnosti, Severoněmeckou Lloydovu a Hambursko-americkou. Měli jste pana Bleichrodera, který byl bankéřem rodiny Hohenzollernů. V Hamburku jste měli Warburgovy, kteří byli velkými obchodními bankéři – největšími na světě. Židům se v Německu dařilo velmi dobře. O tom není pochyb. Němci to cítili: "No, to byl pěkný výprodej."
Byl to výprodej, který by se dal přirovnat k této hypotetické situaci: Předpokládejme, že by Spojené státy byly ve válce se Sovětským svazem. A my jsme vyhrávali. A řekli bychom Sovětskému svazu: "Dobře, skončíme. Nabízíme vám mírové podmínky. Zapomeňme na celou věc." A najednou do války vstoupila Rudá Čína jako spojenec Sovětského svazu. A její vhození do války nám přineslo porážku. Drtivou porážku s reparacemi, jaké lidská představivost nedokáže obsáhnout.
Představte si, že bychom po této porážce zjistili, že to byli Číňané v této zemi, naši čínští občané, o kterých jsme si celou dobu mysleli, že jsou loajálními občany, kteří s námi spolupracují, kdo nás zaprodal Sovětskému svazu, a že právě jejich prostřednictvím byla Rudá Čína zatažená do války proti nám. Jak bychom se tedy ve Spojených státech cítili proti Číňanům? Myslím, že by se nikdo z nich neodvážil ukázat svou tvář na žádné ulici. Nebylo by dost příhodných sloupů veřejného osvětlení, které by se o ně postaraly. Představte si, jak bychom se cítili my.
No, přesně tak se cítili Němci vůči těm Židům. Byli na ně tak hodní: od roku 1905, kdy se v Rusku nezdařila první komunistická revoluce a Židé se museli z Ruska vydrápat, šli všichni do Německa. A Německo jim poskytlo útočiště. A chovali se k nim velmi hezky. A tady prodali Německo do záhuby, aniž by k tomu měli jiný důvod než ten, že chtěli Palestinu jako takzvanou "židovskou pospolitost".
Nyní NahumSokolow a všichni velcí vůdci a velká jména, o kterých dnes čtete v souvislosti se sionismem, v letech 1919, 1920, 1921, 1922 a 1923 psali ve všech svých novinách a tisk byl plný jejich prohlášení, že nálady proti Židům v Německu jsou způsobeny tím, že si uvědomili, že tato velká porážka byla způsobená židovskou přímluvou při zapojení Spojených států do války.
Sami Židé to přiznávali. Nebylo to tím, že by Němci v roce 1919 zjistili, že sklenice židovské krve chutná lépe než Coca-Cola nebo Müenschnerovo pivo. Nebylo v tom žádné náboženské cítění. Neexistoval žádný sentiment proti těmto lidem pouze z důvodu jejich náboženského přesvědčení. Vše bylo politické. Bylo to ekonomické. Bylo to všechno, jen ne náboženské. Nikoho v Německu nezajímalo, jestli Žid přijde domů, stáhne rolety a řekne "Šema‘ Jisroel" nebo "Otče náš". V Německu to nikoho nezajímalo o nic víc než ve Spojených státech. Tento pocit, který se později v Německu vyvinul, byl způsobený jednou věcí: Němci považovali Židy za zodpovědné za svou drtivou porážku.
A první světová válka byla proti Německu rozpoutaná bez důvodu, za který by Německo neslo odpovědnost. Nebyli ničím vinní. Pouze za to, že byli úspěšní. Vybudovali velké námořnictvo. Vybudovali světový obchod. Musíte si uvědomit, že Německo se v době Francouzské revoluce skládalo z tří set malých městských států, knížectví, vévodství atd. Tři sta samostatných malých politických celků.
A mezi tím, mezi dobou Napoleona a Bismarcka, byly sloučené do jednoho státu. A během padesáti let se z nich stala jedna ze světových velmocí. Jejich námořnictvo soupeřilo s námořnictvem Velké Británie, obchodovali po celém světě, dokázali kohokoli porazit, uměli vyrábět lepší výrobky. Co se v důsledku toho stalo?
Došlo ke spiknutí mezi Anglií, Francií a Ruskem s cílem zničit Německo. Na světě není jediný historik, který by našel pádný důvod, proč se tyto tři země rozhodly Německo politicky vymazat z mapy.
Když si Německo uvědomilo, že za jeho porážku mohou Židé, přirozeně se mu to nelíbilo. Žádnému Židovi však nebyl zkřivený ani vlásek na hlavě. Ani jediný vlas. Profesor Tansill z Georgetownské univerzity, který měl přístup ke všem tajným dokumentům ministerstva zahraničí, ve své knize píše a cituje z dokumentu ministerstva zahraničí, který napsal Hugo Schoenfelt, Žid, kterého CordellHull v roce 1933 poslal do Evropy, aby prozkoumal takzvané tábory politických vězňů, a který mu napsal zpět, že je našel ve velmi dobrém stavu.
Byly ve vynikajícím stavu a se všemi se zacházelo dobře. A byly plné komunistů. No, hodně z nich byli Židé, protože Židé shodou okolností tvořili asi 98 procent komunistů v tehdejší Evropě. A byli tam i nějací kněží, ministři, odboroví předáci, zednáři a další, kteří měli mezinárodní vazby.
Židé se snažili tuto skutečnost zamlčet. Nechtěli, aby svět skutečně pochopil, že zaprodali Německo a že to Němcům vadilo.
Němci proti Židům podnikli patřičné kroky. Řekněme, že je diskriminovali, kde se dalo. Vyhýbali se jim. Stejně jako bychom se my vyhýbali Číňanům, černochům, katolíkům nebo komukoli v této zemi, kdo nás zaprodal nepříteli a způsobil naši porážku.
Po nějaké době svolali Židé celého světa schůzku do Amsterdamu. Tohoto setkání se v červenci 1933 zúčastnili Židé ze všech zemí světa. A řekli Německu: "Vyhoďte Hitlera a každého Žida vraťte na jeho původní místo, ať už byl komunista, nebo ať byl jakýkoli. Takhle s námi nemůžete zacházet. A my, Židé celého světa, vám podáváme ultimátum." A tak se stalo. Dovedete si představit, co jim Němci řekli. Co tedy Židé udělali?
Samuel Untermeyer. Je třeba uvést několik souvislostí: V roce 1917 komunisté na několik dní ovládli Bavorsko. Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht a skupina dalších Židů se na tři dny zmocnili vlády. Ve skutečnosti, když císař ukončil válku, uprchl do Holandska, protože si myslel, že komunisté se chystají ovládnout Německo stejně jako Rusko a že ho čeká stejný osud jako cara.
Proto uprchl do Holandska, aby byl v bezpečí. Poté, co byla komunistická hrozba v Německu potlačená, Židé stále pracovali, snažili se vrátit do svého dřívějšího postavení a Němci proti nim bojovali všemi možnými způsoby, aniž by někomu zkřivili jediný vlas na hlavě.
Bojovali proti nim stejným způsobem, jakým u nás bojovali zastánci prohibice proti každému, kdo měl zájem o alkohol. Nebojovali proti sobě pistolemi. No, takhle bojovali proti Židům v Německu. A uvědomte si, že v té době žilo 80 až 90 milionů Němců, a Židů bylo jen 460000. V té době bylo v Německu asi 50000 Židů.
Židé tvořili asi půl procenta německé populace. A přesto ovládali veškerý tisk a ovládali většinu hospodářství, protože přišli s levnými penězi, když byla devalvovaná marka, a skoupili prakticky všechno.
Když se Německo v roce 1933 odmítlo vzdát na světové konferenci Židů v Amsterdamu, konference se rozpadla a pan Samuel Untermyer, který byl vedoucím americké delegace a předsedou celé konference, přijel do Spojených států a z parníku odešel do studia Columbia Broadcasting System a učinil rozhlasové vysílání po celých Spojených státech, ve kterém v podstatě řekl: "Židé světa nyní vyhlašují Německu svatou válku. Jsme nyní zapojeni do svatého konfliktu proti Němcům. A my je vyhladovíme, aby se vzdali. Použijeme proti nim celosvětový bojkot. Tím je zničíme, protože jsou závislí na svém vývozu."
A je skutečností, že dvě třetiny německých zásob potravin se musely dovážet a mohly se dovážet pouze z výnosů toho, co vyvezli. Kdyby tedy Německo nemohlo vyvážet, musely by dvě třetiny jeho obyvatel umřít hlady. Pro více než třetinu obyvatelstva prostě nebylo dost potravin.
Nyní v tomto prohlášení, které zde mám a které bylo otištěno v New York Times 7 srpna 1933, pan Samuel Untermyer odvážně prohlásil, že "tento hospodářský bojkot je naším prostředkem sebeobrany. Prezident Roosevelt prosazoval jeho použití v rámci Národní správy pro obnovu", na kterou si někteří z vás možná vzpomenou, kdy měl být bojkotován každý, kdo nedodržuje pravidla stanovená New Deal, a která byla tehdejším Nejvyšším soudem prohlášená za protiústavní.
Nicméně Židé celého světa vyhlásili bojkot Německa a byl tak účinný, že jste nikde na světě nemohli v žádném obchodě najít jedinou věc s nápisem "Made in Germany". Ve skutečnosti mi jeden manažer společnosti Woolworth řekl, že museli vysypat do řeky nádobí a talíře za miliony dolarů. Že jejich obchody byly bojkotované, pokud někdo přišel a našel nádobí s nápisem "made in Germany", byly piketované s nápisy "Hitler", "vrah" a tak dále, něco jako tyto konflikty, které probíhají na Jihu.
V obchodě patřícím do řetězce R H Macy, který ovládala rodina Straussových, shodou okolností také Židů, tam jedna žena našla punčochy, které pocházely z Chemnitzu a byly označené nápisem "Made in Germany". No, byly to bavlněné punčochy a mohly tam být tak dvacet let, protože už mnoho let pozoruji ženské nohy, a už dlouho jsem na nich neviděl žádné bavlněné punčochy. Viděl jsem, jak Macy bojkotují, stovky lidí tam chodily s cedulemi s nápisy "vrazi", "hitlerovci" a tak dále. Do té doby se v Německu žádnému Židovi nezkřivil ani vlásek na hlavě. Nebylo tam žádné utrpení, žádný hlad, žádné vraždění, nic.
Němci si samozřejmě řekli: "Kdo jsou ti lidé, že proti nám vyhlašují bojkot, vyhazují všechny naše lidi z práce a zastavují náš průmysl? Kdo jsou, že nám tohle dělají?" A tak se stalo. Přirozeně se jim to nelíbilo. Jistěže malovali hákové kříže na obchody, které vlastnili Židé. Proč by měl Němec chodit a dávat své peníze majiteli obchodu, který se podílel na bojkotu, který chtěl Německo vyhladovět a přimět ho, aby se podřídilo Židům celého světa, kteří mu budou diktovat, kdo má být jejich premiérem nebo kancléřem? No, bylo to směšné.
Bojkot ještě nějakou dobu pokračoval, ale teprve v roce 1938, kdy mladý polský Žid vešel na německé velvyslanectví v Paříži a zastřelil německého úředníka, začali Němci vůči Židům v Německu skutečně tvrdě postupovat. Ti pak rozbíjeli okna, pořádali pouliční bitky a podobně.
Teď nerad používám slovo "antisemitismus", protože je bezvýznamné, ale pro vás to pořád něco znamená, takže ho musím použít. Jediný důvod, proč v Německu existovaly nějaké nálady proti Židům, byl ten, že byli zodpovědní za první světovou válku, a za tento celosvětový bojkot.
Nakonec byli zodpovědní i za druhou světovou válku, protože poté, co se tato věc vymkla kontrole, bylo naprosto nezbytné, aby Židé a Německo vystrčili růžky ve válce, aby se zjistilo, kdo z nich přežije. Mezitím jsem žil v Německu a věděl jsem, že Němci se rozhodli, že Evropa bude buď křesťanská, nebo komunistická: neexistuje nic mezi tím.
A Němci se rozhodli, že ji pokud možno udrží křesťanskou. A začali znovu zbrojit. V listopadu 1933 Spojené státy uznaly Sovětský svaz. Sovětský svaz se stával velmi silným a Německo si uvědomilo, že "na nás brzy přijde řada, pokud nebudeme silní". Totéž, co si dnes říkáme my v této zemi: "Na nás brzy přijde řada, pokud nebudeme silní".
Naše vláda vydává na obranu 83 nebo 84 miliard dolarů. Na obranu proti komu? Na obranu proti čtyřiceti tisícům malých Židů v Moskvě, kteří ovládli Rusko a pak se svými vychytralými způsoby zmocnili vlády nad mnoha dalšími zeměmi světa.
To že se tato země nyní ocitá na pokraji třetí světové války, ze které nemůžeme vyjít jako vítěz, je něco co ohromuje mou představivost. Vím, že jaderné bomby se měří v megatunách. Megatunou se označuje jeden milion tun TNT. Naše jaderné bomby měly v době svého vzniku kapacitu 10 megatun, tedy 10 milionů tun TNT. Nyní vyvíjené jaderné bomby mají kapacitu 200 megatun a bůhví, kolik megatun mají jaderné bomby Sovětského svazu.
Čemu čelíme nyní? Pokud vyvoláme světovou válku, která může přerůst ve válku jadernou, je s lidstvem konec. Proč by k takové válce mohlo dojít? Dojde k ní v okamžiku, kdy se zvedne opona třetího dějství:
První dějství byla první světová válka, druhé dějství byla druhá světová válka, třetí dějství bude třetí světová válka.
Židé celého světa, sionisté a jejich souvěrci všude na světě, jsou rozhodnutí, že opět využijí Spojené státy, aby jim pomohly trvale udržet Palestinu jako opěrný bod pro jejich světovládu. To platí stejně, jako když tu stojím. Nejen já, ale i mnozí zde přítomní to četli a je to známé po celém světě.
Co budeme dělat? Život, který zachráníte, může patřit vašemu synovi. Vaši chlapci mohou být dnes večer na cestě do té války; a vy to nevíte o nic víc, než že v roce 1916 v Londýně sionisté uzavřeli dohodu s britským válečným kabinetem, aby poslali vaše syny do války v Evropě. Věděli jste to tehdy? Ve Spojených státech to nevěděl nikdo. Nesměli jste to vědět. Kdo to věděl? Věděl to prezident Wilson. Plukovník House to věděl. Věděli to i další zasvěcení.
Věděl jsem to já? Měl jsem docela dobrou představu o tom, co se děje: Byl jsem spojkou Henryho Morgenthaua staršího v kampani v roce 1912, kdy byl zvolený prezident Wilson, a tam se o tom v kanceláři mluvilo. Byl jsem "důvěrníkem" Henryho Morgenthaua staršího, který byl předsedou finančního výboru, a byl jsem spojkou mezi ním a RollemWellsem, pokladníkem.
Takže jsem seděl na těchto schůzkách s prezidentem Wilsonem v čele stolu a se všemi ostatními, a slyšel jsem, jak prezidentu Wilsonovi vtloukají do hlavy odstupňovanou daň z příjmu a to, co se stalo Federálním rezervním systémem, a slyšel jsem, jak ho indoktrinují sionistickým hnutím.
Soudce Brandeis a prezident Wilson si byli blízcí jako dva prsty na této ruce. Prezident Woodrow Wilson byl stejně nekompetentní, pokud jde o určení toho, co se děje, jako novorozeně. Tak nás dostali do první světové války, zatímco jsme všichni spali. Poslali tam naše chlapce, aby se nechali zmasakrovat. Kvůli čemu? Aby Židé mohli mít Palestinu jako své "společenství". Zblbli vás tak moc, že nevíte, jestli jdete, nebo chodíte.
Nyní každý soudce, když obžalovává porotu, říká: "Pánové, kterýkoli svědek, o němž zjistíte, že řekl jedinou lež, můžete jeho svědectví ignorovat." To je pravda. Nevím, ze kterého státu pocházíte, ale ve státě New York takto soudce oslovuje porotu. Pokud tento svědek řekl jedinou lež, neberte jeho výpověď v úvahu.
Jaká jsou fakta o Židech? (Pro vás je nazývám Židy, protože se jim tak říká. Já sám je Židy nenazývám. Nazývám je takzvanými Židy, protože vím, co jsou zač).
Východoevropští Židé, kteří tvoří 92 % světové populace těch lidí, kteří se nazývají Židy, byli původně Chazaři. Byl to bojovný kmen, který žil hluboko v srdci Asie. A byli tak bojovní, že je dokonce Asiaté vyhnali z Asie do východní Evropy. Založili velké chazarské království o rozloze 800000 čtverečních mil.
V té době Rusko neexistovalo, stejně jako mnoho dalších evropských zemí. Chazarské království bylo největší zemí v celé Evropě. Tak velké a mocné, že když ostatní panovníci chtěli jít do války, Chazaři jim půjčili 40000 vojáků. Tak velcí a mocní byli.
Byli to uctívači falického náboženství, což je špinavé, a nechci teď zabíhat do podrobností. Ale bylo to jejich náboženství, stejně jako to bylo náboženství mnoha dalších pohanů a barbarů jinde ve světě. Chazarský král byl tak znechucený zdegenerovaností svého království, že se rozhodl přijmout takzvanou monoteistickou víru – buď křesťanství, islám, nebo to, co dnes známe jako judaismus, což je ve skutečnosti talmudismus. Otáčením vršku a voláním "íny, míny, mány, mou" si vybral takzvaný Judaismus. A to se stalo státním náboženstvím. Poslal dolů do talmudských škol Pumbeditu a Suru a vychoval tisíce rabínů, otevřel synagogy a školy, v jeho království s osmi sty tisíci lidmi, pardon s osmi sty tisíci čtverečních mil, a možná 10 nebo 20 miliony lidí, a jeho lid se stal tím, čemu říkáme Židé. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by měl předka, jenž by kdy vkročil prstem do Svaté země. Nejen ve starozákonních dějinách, ale od počátku věků. Ani jeden z nich!
A přesto přicházejí ke křesťanům a žádají nás, abychom podpořili jejich ozbrojené povstání v Palestině slovy: "Chcete pomoci repatriovat Boží vyvolený národ do jeho zaslíbené země, domova jeho předků, že? Je to vaše křesťanská povinnost. Dali jsme vám jednoho z našich chlapců jako vašeho Pána a Spasitele. Teď chodíte v neděli do kostela, klečíte a klaníte se Židovi, a my jsme Židé." Jsou to však pohanští Chazaři, kteří byli obrácení stejně jako Irové. Je stejně směšné nazývat je "lidmi Svaté země", jako by bylo směšné nazývat 54 milionů čínských muslimů "Muslimy". 54 milionů. A Mohamed zemřel teprve v roce 620 našeho letopočtu, a od té doby přijalo islám jako svou náboženskou víru 54 milionů Číňanů. A teď si představte, že jste v Číně vzdálené 2000 mil od Arábie, od Mekky a Mohamedova rodiště.
Představte si, že by se těchto 54 milionů Číňanů rozhodlo nazývat se "Araby". Jen si to představte. Řekli byste, že jsou to blázni. Každý, kdo věří, že těch 54 milionů Číňanů jsou Arabové, musí být blázen. Jediné, co udělali, bylo, že přijali jako náboženskou víru víru, která má svůj původ v Mekce, v Arábii. Stejně jako Irové. Když se Irové stali křesťany, nikdo je nevyhodil do oceánu a nedovezl do Svaté země novou úrodu obyvatel. Nestal se z nich jiný národ. Byli to stejní lidé, ale přijali křesťanství jako náboženskou víru.
Tito Chazaři, tito pohané, tito Asiaté, tito Turkofinové, byli mongoloidní rasou, která byla vytlačená z Asie do východní Evropy. Protože jejich král přijal talmudskou víru, neměli v této věci na výběr. Stejně jako ve Španělsku: Pokud byl král katolík, museli být katolíky všichni. Pokud ne, museli jste ze Španělska odejít.
A tak se Chazaři stali tím, čemu dnes říkáme Židé. A teď si představte, jak hloupé bylo, když velké křesťanské země světa řekly: "Využijeme své moci a prestiže k repatriaci Božího vyvoleného národa do jeho původní vlasti, do jeho zaslíbené země." A tak se stalo. Mohla by existovat větší lež než tato?
Protože ovládají noviny, časopisy, rozhlas, televizi, knižní vydavatelství a protože mají své duchovní na kazatelnách a politiky na bednách na mýdlo, kteří mluví stejným jazykem, není příliš překvapivé, že této lži věříte. Uvěřili byste, že černá je bílá, kdybyste to slyšeli dostatečně často. Už byste neříkali černé černá, začali byste říkat černé bílá. A nikdo by vám to nemohl mít za zlé.
Je to jedna z největších lží historie. Je to základ všeho neštěstí, které svět postihlo.
Protože po dvou válkách v Evropě, první a druhé světové válce pokud pro ně nebylo možné žít v míru a harmonii s lidmi v Evropě, jako žijí jejich bratři ve Spojených státech, k čemu byly tyto dvě války vedené? Museli, jako když spláchnete záchod, protože se nemohli dohodnout, museli říct: "Dobře, vrátíme se do své vlasti a vy, křesťané, nám můžete pomoci"?
Zatím nechápu, jak mohli být křesťané v Evropě tak hloupí, protože každý teolog, každý učitel dějepisu věděl věci, které vám říkám. Ale oni je samozřejmě podplatili, umlčeli penězi, zacpali jim ústa penězi a teď… Je mi jedno, jestli to všechno víte, nebo ne. Mně je úplně jedno, jestli všechny tyhle skutečnosti znáte, nebo ne, ale pro mě to rozdíl je. Mám v rodině kluky, kteří budou muset být v příští válce, a já nechci, aby šli bojovat a umírali… jako umírali v Koreji. Jako umírali v Japonsku. Jako umírali po celém světě. Za co?
Aby pomohli podvodníkům udržet si to, co ukradli nevinným lidem, kteří tu půdu, ty farmy, ty domy v míru vlastnili stovky a možná tisíce let? Proto musí jít Spojené státy do války? Protože Demokratická strana chce stát New York, volební hlasy? Illinois, volební hlasy? A Pensylvánie, volební hlasy? Které ovládají sionisté a jejich souvěrci? rovnováhu sil?
V New Yorku je 400000 členů liberální strany, všichni sionisté a jejich souvěrci. A stát New York získal pro Kennedyho 400000 hlasů. Já se panu Kennedymu nedivím. Mám pana Kennedyho rád. Myslím, že je to skvělý člověk. Myslím, že nás z těch potíží může opravdu vytáhnout, pokud mu předáme fakta. A věřím, že ví mnohem víc, než naznačují jeho jmenování. Hraje si s nepřítelem. Jako když jdete na ryby, musíte si hrát s rybami. Pustit je, a přitáhnout je. Pustit je, a přitáhnout je. Ale jak znám otce pana Kennedyho, a jak dobře je o celé věci informovaný, a jak blízko má Kennedy ke svému otci, nemyslím si, že pan Kennedy tápe úplně ve tmě.
Ale myslím si, že je povinností každé matky, každého věrného křesťana, každého člověka, který považuje obranu této země za svaté právo, aby komunikoval ne se svým kongresmanem, ne se svým senátorem, ale s prezidentem Kennedym. A říci mu: "Nemyslím si, že byste měl posílat mého chlapce nebo naše chlapce v uniformě Spojených států amerických a pod vlajkou, kterou zde vidíte, naší červenou, bílou a modrou, aby tam bojovali a pomáhali ji udržet v rukou těch, co ji ukradli". Myslím, že každý by měl nejen jednou napsat, ale psát dál a přimět k tomu i své přátele.
Teď bych mohl pokračovat donekonečna a říkat vám tyto věci na podporu toho, o co jsem vás právě požádal. Ale myslím, že to není nutné. Jste nadprůměrně inteligentní skupina a nemyslím si, že je nutné to ještě více zdůrazňovat.
Ale, chci vám říct ještě jednu věc. Mluvíte o Židech. Proč zrovna o Židech? O křesťanství. Proč jsme dostali křesťanství od Židů a Židé nám dali Ježíše a Židé nám dali naše náboženství." To je pravda.
Víte, co dělají Židé v Den smíření, který je pro ně podle vás tak posvátný? Byl jsem jedním z nich. To není z doslechu. Nejsem tady proto, abych se choval jako vztekloun. Jsem tu proto, abych vám sdělil fakta. Když v Den smíření vejdete do synagogy, úplně první modlitba, kterou odříkáte, je, že se postavíte a je to jediná modlitba, při které se stojí a třikrát zopakujete krátkou modlitbu. Kol Nidre. V této modlitbě uzavíráte s Všemohoucím Bohem dohodu, že jakákoli přísaha, slib nebo slib, který můžete během následujících dvanácti měsíců učinit, jakákoli přísaha, slib nebo slib, který můžete během následujících dvanácti měsíců složit, je neplatný.
Přísaha nebude přísahou, slib nebude slibem, slib nebude slibem, slib nebude slibem. Nebudou mít žádnou platnost a účinek a tak dále a tak dále.
A dále Talmud učí, že kdykoli složíte přísahu, slib nebo zástavu, máte si vzpomenout na modlitbu Kol nidre, kterou jste odříkali v Den smíření, a jste osvobození od jejich plnění. Jak moc můžete spoléhat na svou věrnost? Na jejich loajalitu se můžete spolehnout stejně, jako se na ni v roce 1916 spolehli Němci.
A nás čeká stejný osud, jaký postihl Německo, a to ze stejného důvodu."
Ben Freedman, který se narodil jako východoevropský "žid" a velmi se podílel na sledování a účasti na židovských machinacích proti svobodě a tradičním americkým hodnotám, byl zděšený tím, když viděl, co všechno jeho "židovští" soukmenovci páchali na Spojených Státech. V důsledku toho se Benjamin Freedman zcela oddělil od svých bývalých židovských společníků, a konvertoval ke křesťanství. Právě upřímnost křesťanské víry mu umožnila vyjít z hradby mlčení, a odhalit světu broušené vzácné diamanty informací, o kterých jsem mluvil v mé třídílné sérii Média a propaganda. Informace, které se jinde nedozvíme než od lidí, kteří byli členy nejvyšších světových mocenských kruhů jako byl Ben Freedman. Můžeme tady najít paralelu s izraelským technikem MordechajemVanunuem, který v roce 1986 vynesl na světlo veřejnosti nejpřísněji střežený projekt izraelských jaderných zbraní v Dimoně. I MordechajVanunu od judaismu konvertoval ke křesťanství, a díky tomu se odpoutal od mlčení o izralských jaderných projektů. Židé zduše nenávidí ty, kteří vynesou nějaké přísně střežené tajemství o jejich způsobech a metodách ovlivňování světové mocenské geopolitické šachovnice, ale ještě více nenávidí ty, kteří konvertují na jinou víru, a pod její osvobozující čistotou jejich hnusná odporná temná tajemství vynesou na světlo. Takové lidi se snaží vymazat z kolektivního vědomí veřejnosti jak je to jen možné. Vidíme to na Benu Freedmanovi, kterého nejen že totálně cenzurují tichem, ale označují ho za antisemitu. Protože v jejich očích zradil, vynesl jejich odporná tajemství a ještě k dovršení všeho konvertoval ke křesťanství. Benjamin Freedman stejně jako MordechajVanunu, kterého jsem probíral ve druhém díle mé série Izraelský jaderný program. Ve Freedmanově projevu jsme třeba slyšeli, že když světové židovstvo agitovalo za obsazení Palestiny a vytvoření "židovského státu" na Blízkém východě, NIKDO nebyl proti tomu více než Freedman. Byl tedy jedním z nejvýznamnějších antisionistů, což je o to více zarážející, že Ben Freedman vzešel z oné totožné temné talmudské sítě. Benu Freedmanovi bylo jasné, že aškenázští Východoevropané, kteří si říkají "Židé", Freedmana velmi považovali za zrádce a velké nebezpečí pro svou kabalu. Na Benjamina Freedmana byl účinně použitý velmi známý marxistický nástroj "dynamického mlčení". Ať se snažíte sebevíc, v tištěných svazcích o něm nenajdete prakticky NIC. Jako by Benjamin Freedman nikdy neexistoval. Jde o cenzuru tichem, kterou známe, a kterou jsem také popisoval v mém trojdílném cyklu Média a propaganda. Povšiměte si, jak Ben Freedman, který znal 7 amerických prezidentů, hovoří o Johnu Kennedym. Jeho projev pronesl v roce 1961, kdy byl John Kennedy už rok v Bílém domě. V té době Izrael v Dimoně začínal budovat svůj jaderný program, a John Kennedy se je snažil velmi účinně zastavit. Přeložil a citoval jsem jeho dopis izraelskému premiérovi Benu Gurionovi, který mu John Kennedy zaslal. John Kennedy měl upřímnou snahu zastavit Izraelce ve vývoji jaderných zbraní v Dimoně, ovšem byl zavražděný 22. listopadu 1963, aniž by se mu to podařilo. Byl zavražděný dva roky po Freedmanově projevu. Měl John Kennedy exkluzivní informace od Bena Freedmana, o kterých ve svém projevu hovořil, že by je měl Kennedy dostat? Rozhodoval se John Kennedy právě podle těchto informací, které Kennedy zohlednil v jeho dopise izraelskému premiérovi, v němž ho nabádal k pozastavení vývoje jaderných zbraní v izraelské Dimoně? Podařilo se Benu Freedmanovi vymanit Johna Kennedyho z indoktrinace sionistického hnutí jako poslednímu prezidentovi Spojených Států? Všechno jsem to detailně probíral v mém dvoudílném pořadu Izraelský jaderný program, jak se John Kennedy snažil zastavit Izrael ve vývoji jaderných zbraní, ale svou misi nedokončil, protože byl zastřelený. Právě o Kennedym Ben Freedman hovořil jako o naději. Dnes už málokdo zná fakta o ojedinělé události, která pomohla vyvolat to, co se nakonec stalo známým jako druhá světová válka.
Ve vydání londýnského deníku TheDaily Express z 24. března 1933 bylo popsané, jak židovští představitelé ve spojení s mocnými mezinárodními finančními zájmy zahájili bojkot německého zboží s jasným cílem ochromit jeho už tak chatrné hospodářství v naději, že se jim podaří svrhnout nový Hitlerův režim. Teprve poté Německo odpovědělo úderem. Po pravdě řečeno to tedy bylo celosvětové židovské vedení – nikoliv Třetí říše – kdo ve skutečnosti vypálil první výstřel druhé světové války. Významný newyorský advokát Samuel Untermeyer byl jedním z hlavních agitátorů války proti Německu a židovskou kampaň označil za nic menšího než "svatou válku". To jsou prostě fakta, která bychom si měli zapamatovat v souvislosti nejen s Freedmanovým projevem, ale i v rámci dobových novinových článků, které jsem citoval. Ovšem to bych se už příliš zaplétal do mikropodrobností, pojďme dále.
Pacifická fronta: PearlHarbor
Věřím, že tento neskutečný a naprosto převratný projev Benjamina Friedmana mnohým z nás včetně mě otevřel oči o geopolitickém zákulisí úzkých skupin, které stály za první i druhou světovou válkou. V dalších kapitolách budu pokračovat stále dokola udržovanými mýty, jejichž kulisy v nás architekti moci udržují už od základní školy. Jedním z takových neuvěřitelných mýtů je, že Američané byli zaskočení a překvapení nenadálým útokem Japonců na americkou základnu PearlHarbor 7. prosince 1941. V posledních měsících tohoto roku 1941 Spojené státy zachytily a během několika hodin prolomily téměř všechny kódy vytvořené Japonskem. Armádní signální sbor prolomil nejvyšší japonský diplomatický kód známý jako PURPLE v srpnu 1940. Spojené státy tak byly schopné dešifrovat a přečíst všechny diplomatické zprávy posílané mezi Tokiem a japonskými představiteli po celém světě. Kopie těchto a dalších zachycených zpráv byly rozeslané všem klíčovým představitelům administrativy ve Washingtonu. Tyto zprávy, známé jako MAGIC, odhalily příjemcům mnoho důležitých informací. Spojené státy poslaly duplikáty kódovacích strojů do Londýna, Singapuru a na Filipínské ostrovy, aby informovaly Brity a americké jednotky na Dálném východě. Ovšem, co je velmi překvapivé, Havajské ostrovy nikdy neobdržely duplikát kódovacího stroje. Proto měla americká vláda ve Washingtonu mnohem větší než malou odpovědnost za to, aby Havaj byla řádně informovaná a varovaná. Tyto depeše nikdy nedoputovaly na Havaj, ačkoli tam měli Američané také své základny. Dva velitelé Spojených států v PearlHarboru, admirál HusbandKimmel a generál Walter Short, o zachycených japonských zprávách nikdy nebyli informovaní. Rooseveltova administrativa tyto zachycené japonské zprávy Kimmelovi a Shortovi nesdělila, protože chtěla, aby Japonci provedli překvapivý útok na PearlHarbor. V posledním listopadovém týdnu roku 1941 Roosevelt věděl, že útok Japonců v Tichomoří se blíží. Roosevelt varoval Williama Bullitta před cestou přes Pacifik cituji: "Očekávám, že Japonci zaútočí každou chvíli, pravděpodobně během příštích tří nebo čtyř dnů." Konec citace. Roosevelt a jeho administrativa o chystaném japonském útoku věděli na základě zachycených japonských zpráv. Tyto informace měly být předané velitelům v PearlHarboru, aby se mohli na japonský útok připravit a zmařit ho. Válka trvala pouhých 10 dní, než se někteří kongresmani začali ptát, proč američtí vojenští velitelé v PearlHarboru nebyli na japonský útok připravení. Franklin Delano Roosevelt se obával, že vyšetřování Kongresu by mohlo poškodit jeho politickou budoucnost i válečné úsilí, a proto jmenoval pětičlennou vyšetřovací komisi, v jejímž čele stál soudce Nejvyššího soudu Spojených Států Owen J. Roberts. V zájmu zachování vojenského tajemství, Robertsova komise nezkoumala ani neprojednávala žádné japonské námořní odposlechy. Zpráva Robertsovy komise dospěla k závěru, že útok na PearlHarbor byl úspěšný v důsledku selhání a chyb v úsudku admirála HusbandaKimmela a generála Waltera Shorta. Oba byli obvinění ze zanedbání povinností. Prezident Franklin Delano Roosevelt zprávu Robertsovy komise schválil 24. ledna 1942. Po zprávě Robertsovy komise následovala řada vyšetřování útoku na PearlHarbor. Většina těchto vyšetřování byla pokusem o potlačení, uvedení v omyl nebo zmatení těch, kteří hledají pravdu. Fakta a spisy byly zatajované tak, aby byly odhaleny pouze ty informace, které byly výhodné pro Rooseveltovu administrativu. Vyšetřování vedená armádními a námořními komisemi nakonec admirála HusbandaKimmela a generála Waltera Shorta očistila od zanedbání povinností a nečinnosti, které byly "skutečnými příčinami" katastrofy v PearlHarboru. Ve své zprávě zveřejněné 29. srpna 1945 vyšetřovací soud námořnictva uvedl, že admirál Harold Stark "neprojevil zdravý úsudek, který se od něj očekával", když v roce 1941 nepředal admirálu HusbanduKimmelovi důležité informace. Mezi tyto důležité informace patřilo i varování HusbanduKimmelovi, "že lze brzy očekávat útok v oblasti Havaje. Jeden komentátor poznamenal, že ti, kteří zachovávali mlčenlivost, nepamatovali si nebo svědčili ve prospěch administrativy při vyšetřování PearlHarboru, se velmi rychle vyšvihli na vysoká místa. Mezi tyto lidi patřil generál George Marshall, který se stal natrvalo pětihvězdičkovým generálem, plukovník Walter Bedell Smith, který se stal tříhvězdičkovým generálem, Alben Barkley, který se stal viceprezidentem za Harryho Trumana, senátor Scott Lucas, který se stal vůdcem senátní většiny, a John W. Murphy a Samuel H. Kaufman, kteří byli jmenováni doživotními federálními soudci. Na druhou stranu prakticky nikdo, kdo při různých slyšeních vypovídal o skutečnostech poškozujících Rooseveltovu vládu a jejich nadřízené, nebyl nikdy povýšený nebo odměněný. Žádné z vyšetřování PearlHarboru nedokázalo s konečnou platností prokázat, že Rooseveltova administrativa věděla předem o japonském útoku na PearlHarbor. Je tomu tak proto, že klíčové důkazy začaly být utajované už 11. prosince 1941, tedy ani ne týden po útoku.
Toho dne kontradmirál LeighNoyes, ředitel komunikací námořnictva, odeslal japonské vojenské a diplomatické odposlechy před PearlHarborem a příslušné směrnice do trezorů námořnictva. V srpnu 1945 námořnictvo zablokovalo přístup veřejnosti k odposlechům z doby před PearlHarborem tím, že dokumenty označilo stupněm utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ. Když 15. listopadu 1945 začalo kongresové vyšetřování útoku na PearlHarbor, byly zveřejněné pouze diplomatické zprávy. Žádné podrobnosti o zachycení, dekódování nebo šíření námořních zpráv před PearlHarborem nebyly předložené jako důkazní materiál. Zákon o svobodném přístupu k informacím od té doby využil Robert Stinnett ke zveřejnění informací, které nebyly k dispozici při předchozích vyšetřováních PearlHarboru. Robert Stinnett, veterán války v Tichomoří, prováděl 17 let výzkum zahrnující více než 200000 dokumentů a rozhovorů. Robert Stinnett dospěl k závěru, že: Za prvé: Spojené státy vyprovokovaly japonský útok na PearlHarbor, Za druhé, americké zpravodajské služby věděly, že se chystá japonský útok na PearlHarbor, a za třetí: admirál HusbandKimmel a generál Walter Short byli o tyto informace připravení. Robert Stinnett konstatuje cituji: "Japonská námořní vysílání zachycená mezi 28. listopadem a 6. prosincem 1941 potvrdily, že Japonsko mělo v úmyslu zahájit válku a že začne v PearlHarboru. Důkazy, které zaplavily americké zpravodajské stanice, jsou ohromující. Všechna vysílání mají jednoho společného jmenovatele: žádné z nich se nedostalo k admirálu HusbanduKimmelovi." Konec citace. Admirál Robert A. Theobald, který byl v době japonského útoku v přístavu PearlHarbor, prováděl po mnoho let rozsáhlý výzkum útoku na PearlHarbor. Robert A. Theobald dospěl k závěru, že prezident Franklin Delano Roosevelt donutil Japonsko k válce neúprosným diplomaticko-ekonomickým tlakem. Robert A. Theobald také dospěl k závěru, že Franklin Delano Roosevelt vylákal Japonsko k zahájení nepřátelství překvapivým útokem na tichomořské loďstvo v havajských vodách. Tím, že prezident Franklin Delano Roosevelt zatajil admirálu HusbanduKimmelovi informace, které by Kimmelovi znemožnily útok, Robert A. Theobald konstatuje, že prezident Franklin Delano Roosevelt přivedl 7. prosince 1941 Spojené státy do války. K útoku na PearlHarbor by nedošlo, kdyby byly zprávy MAGIC havajským velitelům k dispozici. Odepření veškerých poznatků o dešifrovaných japonských zprávách Magicu havajským velitelům bylo pro plán vylákání Japonska k překvapivému útoku na flotilu v PearlHarboru životně důležité, protože ještě den před útokem, v sobotu 6. prosince, mohl admirál HusbandKimmel způsobit zrušení útoku tím, že by svou flotilu odvedl na moře a zmizel mimo dosah pozemních posádek. Závěry admirála Roberta A. Theobalda potvrzuje i admirál William F. Halsey, který byl jedním ze tří vyšších velitelů Tichomořské flotily sloužících pod admirálem HusbandemKimmelem. Admirál William F. Halsey prohlásil cituji: "O žádných relevantních zprávách Magicu jsem tehdy nevěděl. Všechny naše zpravodajské informace ukazovaly na útok Japonska na Filipíny nebo jižní oblasti v Malajsii nebo Nizozemské východní Indii. I když se uvažovalo o PearlHarboru a nebylo to vyloučené, množství důkazů, které jsme měli k dispozici, ukazovalo jiným směrem. Kdybychom věděli o minutovém a trvalém zájmu Japonska o přesnou polohu a pohyb našich lodí v PearlHarboru, jak naznačovaly zprávy Magicu, je jen logické, že bychom soustředili své myšlenky na splnění praktické jistoty útoku na PearlHarbor." Konec citace.
Admirál HusbandKimmel byl ohromený tím, že mu zprávy MAGICu nebyly nikdy prozrazené. Admirál HusbandKimmel uvedl, že kdyby měl k dispozici všechny důležité informace, které mělo tehdy ministerstvo námořnictva k dispozici, vyplul by se svou flotilou na moře a byl by v dobré pozici, aby japonský útok zachytil. Cituji: "Znovu a znovu jsem v duchu přezkoumával události, které japonskému útoku předcházely, a snažil se zjistit, zda jsem z rozkazů, směrnic a informací, které mi byly předané, vyvodil závěry, které jsem učinil, neoprávněně. Skutečnost, že jsem si tehdy myslel a nyní si myslím, že mé závěry byly správné, když vycházely z informací, které jsem obdržel, mi byla oporou po celá léta, která uplynula od pádu první japonské bomby na PearlHarbor. Když mi byly sdělené informace, které jsem měl k dispozici ve Washingtonu, byl jsem zděšený. Nic z mých téměř dvaačtyřicetiletých zkušeností ze služby u námořnictva mě nepřipravilo na jednání nejvyšších představitelů naší vlády, kteří tyto životně důležité informace velitelům v PearlHarboru odepřeli. Pokud se ti, kdo byli u moci, chtěli zapojit do mocenské politiky, měli přinejmenším informovat své námořní a vojenské velitele o tom, čeho se snaží dosáhnout. Využít Tichomořskou flotilu a armádní síly v PearlHarboru jako návnadu pro japonský útok, aniž by o tom informovali vrchního velitele flotily a velitele armádní základny na Havaji, je něco, co naprosto nedokážu pochopit." Konec citace.
Admirál James O. Richardson s Kimmelovým hodnocením souhlasí. Richardson po válce napsal cituji: "Domnívám se, že po PearlHarboru se admirálu HusbanduKimmelovi dostalo od Franklina Delano Roosevelta těch nejsurovějších podmínek. . . . Považuji Harolda Starka, který nezajistil, aby HusbanduKimmelovi byly poskytnuty všechny dostupné informace z pronikajících japonských depeší, za výrazně profesionálně nedbalou při plnění svých povinností náčelníka námořních operací. Tento prohřešek byl ještě umocněný tím, že dvakrát písemně ujistil vrchního velitele loďstva Spojených států, tedy mě i HusbandaKimmela, že vrchní velitel byl informovaný o všech záležitostech, které byly Starkovi známy, a "můžete si být jistí, že jakmile se dozvím něco určitě zajímavého, pošlu to dál. " Konec citace.
Americká vláda a armáda měly před 7. prosincem 1941 k dispozici spolehlivé zpravodajské informace o japonských plánech na útok na Spojené státy. Podle Armádní rady pro PearlHarbor cituji: "Informace od informátorů a z jiných zdrojů o aktivitách našeho potenciálního nepřítele a jeho záměrech při jednáních mezi Spojenými státy a Japonskem měla ministerstva zahraničí, války a námořnictva v listopadu a prosinci 1941. Tyto úřady měly k dispozici poměrně úplné informace o japonských plánech a záměrech a mohly vědět, jaké potenciální kroky mohly být Japonskem proti Spojeným státům naplánované." Konec citace. Washington měl tedy k dispozici zásadní fakta o záměrech nepřítele… Tyto informace jasně ukazovaly, že válka byla nevyhnutelná a koncem listopadu naprosto neodvratná. Jasně ukazovaly nutnost uchýlit se ke všem možným obchodním aktům, aby se odložil konečný den narušení vztahů a armáda a námořnictvo měly čas připravit se na případné válečné události.
Japonský útok na PearlHarbor nebyl pro Rooseveltovu administrativu žádným překvapením. Admirálu HusbanduKimmelovi a generálu Walteru Shortovi byly odepřeny zásadní informace o plánovaném japonském útoku na PearlHarbor, protože Franklin Delano Roosevelt chtěl mít záminku, aby Spojené státy vstoupily do války. Roosevelt učinil z Kimmela a Shorta obětní beránky tragédie v PearlHarboru. To odpovídá složité a prohnané povaze Franklina Roosevelta. Roosevelt se šest měsíců po PearlHarboru přiznal ministru financí Henry Morgenthauovi cituji: "Víte, že jsem žonglér a nikdy nedovolím, aby moje pravá ruka věděla, co dělá levá… a navíc jsem ochotný klamat a říkat nepravdy, pokud to pomůže vyhrát válku." Konec citace.
To by bylo pro tento díl všechno, co uslyšíte ve druhé závěrečné epizodě? Úvodem příštího dílu ještě doklepnu PearlHarbor a zamyslím se nad tím, proč musela Amerika vstoupit do druhé světové války. Dále se podívám na to, jak Sovětský Svaz infiltroval americkou vládu svými špiony a přispěl k tomu, že Japonsko napadlo Spojené Státy. Jsou to nové a příliš nepublikované skutečnosti, jak Sovětský Svaz zvýšil agresi Japonců vůči Spojeným Státům, v čemž hrál hlavní roli Harry DexterWhite, který byl sovětským špionem a infiltroval se do vrchních pater americké vlády. Potom se podívám na evropskou frontu a namapujeme si Stalinovu strategii, kdy chtěl Josef Stalin vyvolat celoevropskou válku Německa s Británií i Francií, a do rozervané Evropy pak vstoupit a většinu jí zabrat. Zanechme prosím opět stranou resentiment a emoce o jakési záchraně Stalinem resp. Sovětským Svazem. Sovětský Svaz byl stejnou velmocí jako americký svaz. Obě velmoci sledovaly stejné cíle, uchvátit co nejvíce území. O žádnou záchranu nešlo, i když máme sklon uvažovat tímto způsobem. Podívám se také na nezveřejňované záznamy historiků o tom, jak Adolf Hitler opakovaně usiloval o uzavření míru s Velkou Británií a to i během válečného stavu. Rudolf Hess byl toho zářným příkladem. Ale povíme si i hromadu dalších šokujících skutečností, jak Adolf Hitler spolupracoval a čile obchodoval s Velkou Británií. Budete se tedy mít rozhodně na co těšit, a budu proto rád, když se ke mě připojíte v bádání i ve druhém díle Druhé světové války.