Druhý díl se zabývá smrtí Jörga Haidera a poskytuje podrobnou analýzu událostí, které k jeho úmrtí vedly. Odhaluje potenciální skryté faktory a teorie, které popírají oficiální verzi nehody. Pořad postupně prozkoumává jednotlivé aspekty případu a předkládá různé důkazy a interpretace. Další část se zaměřuje na oficiální verzi nehody, která tvrdí, že Haider byl opilý a řídil příliš rychle. Pořad upozorňuje na nedostatky a protichůdné důkazy. Dále se zkoumá možnost, že Haider byl cíleně vystavený účinkům omamných látek, které ovlivnily jeho chování a schopnost řídit. Analýza rychlosti nehody je dalším důležitým aspektem. Další kapitola se zaměřuje na rozsah poškození vozidla. Ukazuje, že rozsah zničení byl nadměrný a mohl být uměle vytvořený. Je prezentováno několik logických vysvětlení, která nabízejí alternativní pohled na příčiny nehody. Tato vysvětlení se snaží odhalit možné skryté motivy a okolnosti. Další část pořadu se také zabývá balistikou a její aplikací na případ Haiderovy smrti. Tímto způsobem je zkoumaný směr a síla nárazu, který vedl k nehodě. Co přesně způsobilo tak rozsáhlé poškození Haiderova vozidla? Byla použitá vnější síla. Pořad se snaží vyvodit závěr o příčinách těchto poškození a jejich vztahu k nehodě. Diskutuje se o střetu vozidla s neznámým prvkem na silnici, který způsobil tragický konec pro Haidera. Další část se zaobírá otázkou, zda airbag, který byl navržený jako bezpečnostní prvek, mohl přispět k fatálním zraněním Haidera. Je zkoumané svědectví jediné svědkyně nehody, které vzbuzuje velké pochybnosti. Pořad se dále zaměřuje na možnost, že ve střeše vozidla byla umístěná miniaturní bomba, která byla odpálená těsně před nehodou. Je také diskutovaná možnost, že nehoda byla způsobená vzdáleným ovládáním vozidla pomocí telefonu. Pořad se dotýká také tématu ničení Haiderova posmrtného obrazu a spekuluje o možných politických motivacích za těmito činy. Haiderova smrt byla podle všeho úmyslnou akcí, která sloužila jako demonstrace moci politických protivníků. Druhý díl se uzavírá otázkou, jak je možné v dnešní globalizované společnosti žít a přežít. Mohla tato událost sloužit jako varování politického establishmentu a jeho schopnosti ovlivňovat a kontrolovat veřejnost?
Stručně shrnu, co jsme slyšeli v první části? Krátce jsem se zastavil u Jörgova dětství a dospívání. Potom jsem se zaměřil na jeho střet s EU. Haider začínal evropské šlechtě dupat na paty a tvrdě se vymezoval proti připravované migraci. Samozřejmě jsem přinesl důkazy o tom, že příprava migračních vln byla už v roce 2008 v plném proudu. Také jsem se podíval na nálepky Haidera jako populisty. Citoval jsem některé jeho myšlenky, abychom si sami utvořili obrázek. Pak jsem se zaměřil na sérii nebo šňůru podivných autonehod nejen v Rakousku, ale i na mezinárodním poli. Jak spolu souvisejí? Potom jsem už přešel ke dnům před Haiderovou smrtí. Haider tvrdě kritizoval nejen evropskou šlechtu, ale i světovou bankovní mafii, kterou otevřeně vinil z důsledků finanční krize. Ta byla tehdy v roce 2008 v plném proudu. Pak jsem už přešel na poslední den před smrtí, tedy 10. říjen 2008. Poslední večer byl také velmi důležitý. Ten jsem ilustroval na výpovědi třech svědků. Závěrem jsem se věnoval druhému, kyvadlovému vozidlu Phaetonu, které stálo hned vedle Haiderova vozu.
Oficiální opilecká verze nehraje
Novináři rakouského deníku Österreich až nápadně protlačovali opileckou historku Jörga Haidera. Prý se zastavil v gay hospodě Stadtkrämer, tam vypil láhev vodky, potácivě se dokodrcal k autu, usedl za volant a na mol se vyboural. 1,8 promile alkoholu v krvi měla historku učinit věrohodnou. Tento příběh až nápadně připomíná řidiče jiné limuzíny v Paříži, Henryho Paula. Pamatujeme si na můj pořad Život a smrt princezny Diany? Řidiči osudové havárie princezny Diany, Henry Paulovi, prý také naměřili 1,75 promile alkoholu v krvi. To odpovídalo zhruba osmi whiskám. Všichni svědkové se ale shodli na tom, že Henry Paul vůbec nebyl opilí předtím, než usedl za volant. Přesně na tom se shodli svědci i u Haidera. Osobně věřím mnohem víc kdejakému běžnému občánkovi na ulici, než všem systémovým soudům, policii nebo dokonce masmédiím. Běžní občánkové na ulici mají vždycky přirozeně blíže k pravdě než systémový aparát, který má primárně za úkol chránit zločinecký syndikát politické, korporátní a banksterské mafie na globální úrovni. Historku, že Haider opustil diskotéku ve 22:30 ale vyvrací jedno médium. Antenne Kärnten totiž uvedlo, že hejtman poskytl stanici rozhovor ve 23:15 v Le Cabaret ve Veldenu. To je zásadní trhlina v připraveném matrixu. Podle univerzální verze Haider opustil diskotéku nejpozději ve 22:45. Do toho jim ale hází vidle médium, které uvádí rozhovor s Haiderem v čase 23:15. Na rozdíl od svědků, kteří po čase svou výpověď změnili, se toto nedá jen tak lehce shodit ze stolu. Podle oficiální historky se prý Haider opil ve Stadtkrämer ve společnosti mladého muže. Haider prý přišel do hospody s cizincem, a sedl si k baru, jak prý dokazují fotografie. Opět tu máme fotografie stejně jako parkovací lístek, které mají působit neprůstřelným dojmem důkazní stopy. Připomíná mě to ale podstrčené důkazy v domě, které policie při razii náhodou najde. V minulém díle jsme si už řekli, že parkovací lístek se nikdy neobjevil. A co fotografie? V pozadí je vidět rozmazaný poloprofil muže. Mohl by to být Haider, ale nemusí. Rakouský web fallhaider.at.tf porovnal údajnou fotografii ze Stadtkrämeru s jinou Haiderovou fotografií z poloprofilu. Srovnání nebylo přesvědčivé. Rozmazaný Haider na fotografii ze Stadtkrämeru vypadal mnohem uhlazeněji a mladší než skutečný 58-letý Haider. Například levé obočí se svažovalo směrem ven, zatímco u skutečného Haidera se zvedalo. Připomíná to také mlhavé video z čerpací stanice bratrů Kouachiových po útocích v redakci Charlie Hebdo. Snímky také nevypadaly, že by tam oba bratři ohrožovali majitele pumpy zbraní. Jen postavy dvou mužů, kteří dokonce vypadali, jako když platili u pokladny na čerpačce. Rozhodně nešlo určit totožnost postav na videu. Haiderova fotografie byla stejně mlhavě nekonkrétní a nebudila příliš důvěry. Podle mě měla sloužit k dotvoření oficiální opilecké verze, kterou protlačovala masmédia. Haider měl s mladíkem vypít celou láhev vodky, jak prý dosvědčili očití svědkové. Oficiální verze o tom, jak Haider vypil v gay hospodě s mladíkem celou láhev vodky dostala další povážlivé trhliny. Především bylo ve Stadtkrämeru plno a k Haiderovi se hlásilo mnoho lidí. Na nějaké flirtování a popíjení s mladíkem tedy nebyl čas ani místo. Navíc gay bar si vysoce zakládal na své diskrétnosti. Opravdu by nechali novináře, aby si jen tak fotil jeho návštěvníky? Přesně to totiž tvrdila masmédia. Novinář měl prý dokumentovat noční život homosexuálů a náhodou se připletl do tohoto gay baru a náhodou Haidera vyfotil. Opravdu by návštěvníci diskrétního gay baru pózovali na fotografiích? Příběh proto vyvolává spoustu otázek.
A: Kdo byl tajemný fotograf a proč není uvedené jeho jméno? Ano, novinář, který by se proslavil přichycením Haidera v gay baru, navíc pár hodin před jeho smrtí, najednou cudně mlčel. Ani se nepochlubil, že ho vyfotil právě on.
B: Proč nebylo zveřejněné jméno ani mladíka, který měl s Haiderem láhev vodky vypít? V čem je problém? Stydí se snad před lidmi? Proč se ale nestyděl před lidmi v narvaném gay baru? Prodělal nějakou přeměnu stydlivosti?
C: Kdo si tuto fotoreportáž objednal? Proč není uvedený ani objednavatel?
D: Jak je možné, že si fotograf může nakráčet do diskrétního gay klubu a jednoduše si vyfotit hosty?
E: Jak je možné, že hosté této gay hospody fotografovi také zábavně pózovali?
Otázky, samé otázky. Všechno ale budí dojem, že fotografie měla být podstrčeným podpůrným důkazem, který dotvářel oficiální opileckou verzi.
Útoky omamnými kapkami
V září, říjnu a listopadu 2008 začaly být v Klagenfurtu častější útoky s omamnými kapkami. První případ se stal v září, jak informoval Kleine Zeitung 3. prosince 2008. Tehdy 24-letá žena upadla do bezvědomí potom, co vypila sklenici bílého střiku. Přesně stejného nápoje, který si prý Haider dal jako poslední. A nejen to. Mohlo jít dokonce o stejnou hospodu, kde Haider údajně pobýval. Protože všechny tři policii známé případy se podle médií odehrály ve stejné hospodě na místě činu. Byl to například Stadtkrämer? Kleine Zeitung citoval Karla Schnitzera, vedoucího protidrogové skupiny na velitelství městské policie:
"Jedna z obětí po návštěvě hospody ztratila vědomí. Když se druhý den probrala, chybělo jí několik hodin. Nevěděla už vůbec nic, dokonce ani to, jak se dostala domů."
O několik týdnů později se policii přihlásila další oběť. Tentokrát Krone.at uvedl:
"V posledních týdnech tři oběti uvedly, že byly zneschopněné přísadami v nápojích. A policie se domnívá, že počet nenahlášených případů může být ještě vyšší."
Mohl být Jörg Haider jedním z dalších? Na první pohled by to mohlo sedět. Haider nejdříve vypil bílé střiky s omamnými kapkami, například extázi. Pak nasedl do auta. Omamné kapky měly euforizující účinek. Haider se v autě nepřipoutal bezpečnostním pásem a šlápl na plyn. O něco později upadl do bezvědomí, auto sjelo ze silnice a narazilo do překážky. Nepřipoutaný Haider byl smrtelně zraněný. Nejdříve dvě navlas stejné limuzíny, a teď tajemné útoky omamnými kapkami. To už ale vážně zní jako otřepaná detektivka Agathy Christie!
Nehoda: Trochu moc rychle
Ráno, 11. října 2008, byla média plná šokujících zpráv o Haiderově nehodě na spolkové silnici Loiblpass v obci Lambichl jižně od Klagenfurtu. Z celé mediální záplavy ocituji Ernsta Frießneggera, policejního ředitele Klagenfurtu:
"Haider jel 11. října v 1:05 ráno služebním vozidlem v Klagenfurtu po Rosentaler Straße ven z města směrem na Ferlach. Krátce před místem nehody předjel vozidlo a potom se vrátil do krajního pravého jízdního pruhu. Krátce potom z neznámého důvodu vyjel z vozovky vpravo a narazil se svým vozidlem vpravo do několika plastových vymezovačů a sloupu s dopravní značkou a směrovkou. Následně levým předním kolem narazil do náspu. Z náspu na plot zahrady, na betonový podstavec. Odtud vozidlo sklouzlo dále na vodní hydrant. Vozidlo se potom několikrát převrátilo a nakonec se po zhruba 35, přesněji 36 metrech zastavilo s koly zpět na silnici. Dr. Haider utrpěl velmi vážná zranění. Vozidlo bylo poškozené. Místo nehody bylo následně policií uzavřené. V současné době je silnice stále uzavřená v obou směrech a na místě probíhá záznam o nehodě."
Toliko výklad policejního ředitele Klagenfurtu. Zamysleme se teď nad základní skutečností. 5 hodin po nehodě stále neexistoval žádný znalecký posudek ani další vyšetřování. Nicméně rakouské úřady se už v této rané fázi usnesly na přesném sledu nehod. V 6 hodin ráno už měly úřady přesný průběh nehody vyjasněný. Bylo také jasné, že se vůz převrátil. Nikdo to ale neviděl, ani pověstný jediný svědek. Trochu moc rychle, ne? Co vedlo úřady k takovému spěchu? Povšimněme si, že většinou se v hodinách po podobných nehodách uvádějí nekonkrétní formulace. To, co se stalo, musí být podrobně analyzované a prošetřené, a teprve poté může být vynesený konečný výsledek o tom, co se stalo. V tomto případě ale ne. Tady se už policie, pár hodin po nehodě, usnesla na přesné verzi nehody. Nebylo potřeba dalšího vyšetřování, které by mohlo přinést odlišné výsledky nehody. Nebylo třeba už nic dále vyšetřovat, policie to věděla přesně. Byla nastavená jediná verze nehody, jiné varianty nebylo třeba zkoumat. Masmédia tuto oficiální verzi nehody přirozeně papouškovala. Proč se zamýšlet nad tím, že by to mohlo být jinak? To přece není úkolem mainstreamových médií. Jejich úkolem je vtisknout oficiální narativy systémového aparátu do hlav lidí. Haider prý dvakrát překročil povolenou rychlost, a jel 140 km/h. Úřady a média byla po nehodě hejtmana ještě rychlejší, než samotná policie. Státní zastupitelství chrlilo jen pár dní po nehodě další a další podrobnosti, které do sebe až podezřele hladce, a jako zázrakem zapadaly.
A: Už den po nehodě, 12. října, státní zastupitelství oznámilo rychlost 142 km/h.
B: Rekordních 5 dní po nehodě, 16. října, Vorarlberg informoval:
"Pro státní zastupitelství je nyní případ jako uzavřený."
Považme, 5 dní po nehodě státní zastupitelství uzavřelo vyšetřování. Naprosto ohromující, když si uvědomíme širokou škálu možných variant toho, jak mohlo k nehodě dojít. Mohla být zapojená jiná vozidla, která se mohla z místa nehody vzdálit. Na vozidlo a řidiče mohlo být stříleno. Střelci se nemuseli trefit, což by na autě zanechalo stopy, ale řidič se jim snažil ujet. Řidič mohl být zdrogovaný, třeba omamnými kapkami ve střiku bílého vína. S vozem mohlo být také manipulováno. Mohlo dojít k selhání brzd, k manipulaci s elektronickými systémy na dálku. Stručně řečeno, existuje nepřeberné množství možností, co se mohlo řidiči a vozu stát. A tyto možnosti by bylo možné vylučovat pouze v rámci zdlouhavého vyšetřování trvajícího týdny, ne-li měsíce. Médiím a úřadům ale bylo všechno jasné za pouhých 5 dní po nehodě. Pokud jel Haider skutečně rychle, mohl se srazit s protijedoucím vozem. Média a úřady se ale při takové rychlosti zpravodajství srazily s protijedoucí pravdou! Jen několik málo médií, například Die Presse 12. října, si uštěpačně postesklo:
"Technická vyšetření vraku Volkswagen Phaeton, ve kterém našel smrt zemský hejtman Jörg Haider, byla v neděli ukončená překvapivě rychle."
Animace Mickey Mouse
Aby masmédia důsledně vryla oficiální verzi nehody do hlav lidí, přispěchala s animacemi. Animace jsou obzvláště přesvědčivé, protože člověk je zvíře očí. 80% našich smyslových vjemů je vizuální povahy. A co vidíme, tomu máme tendenci věřit. Přinejmenším podvědomě nabýváme dojmu, že jsme nehodu přece jen viděli. Bohužel, to, co vidíme na obrazovce, považujeme za pravdu. Naštěstí se lidé z tohoto trvalého tranzu a hypnózy probouzejí, ale stále je to jen menšina. Animace jsou ale přesvědčivé i z jiného důvodu. Často se zaměňují s počítačovými simulacemi. Ty lze ale vytvořit pouze tehdy, je-li k dispozici množství dat. Například dnes je možné vytvořit realistickou animaci chování letadla před havárií s využitím dat z letového záznamníku havarovaného letadla. Pokud ovšem nejsou k dispozici žádná data, jako v případě Haidera, neexistuje žádná simulace. V takovém případě není animace ve skutečnosti o nic lepší než film s Mickey Mousem. Například v jedné animaci se kreslené autíčko otočilo ve vzduchu jako pirueta a vrátilo se zpátky na kola, aniž by se dotklo země střechou. Jenom škoda, že kapota Phaetonu byla rozdrcená a střecha nad řidičem doslova zdemolovaná. I kdyby došlo k převrácení, vozidlo by nemohlo letět vzduchem bez kontaktu střechy se zemí. Německá televize RTL představila další animaci. Opět vynaložili veškeré úsilí, aby protlačovali oficiálně předepsanou verzi nehody. Tentokrát už se střecha auta dotkla země. Ale opět špatně. Aby bylo převrácení věrohodné, nechali grafici vozidlo vyjet na násep na okraji vozovky, který je vysoký asi dvě délky vozidla, tedy 10 metrů. Tento násep se ale ve skutečnosti nacházel daleko před místem, kde Haiderovo vozidlo opustilo silnici. Tam se nacházel pouze nevýrazný násep zvedající se asi na šířku jednoho vozidla, ohraničený křovinami. Grafici ale dali přednost tomu, aby auto vyjelo na velký násep daleko před místem nehody, nahoře narazilo do zdi a pak se převrátilo přes střechu. Jednoduše, animace působily dojmem posílení oficiální verze nehody. Vedle slov to už měli lidé vizualizované. Slova se v hlavě propojila s obrázky. 5 dní po nehodě bylo proto všechno jasné.
Nehoda: Trochu moc rozbité
Dvouapůltunová limuzína luxusní třídy stála asi 100 metrů za místopisnou značkou Rottmannsdorf (jehož je součástí obec Lambichl). Limuzína byla zcela rozmačkaná na silnici. Vypadala, jako když přední část rozdrtila obří bota. Příď vozidla vypadala jako rozdrcená o zem. Přední pneumatiky byly prasklé. Levá pneumatika byla roztržená a posunutá do strany v ráfku, jako by se vůz při drcení posunul do strany. Z ráfku byl vylomený velký kus. Při pohledu zepředu byla přední část rozdrcená zleva doprava směrem k čelnímu sklu před řidičem. Povrch kapoty byl otlučený a pomačkaný. V přední části byly dvě díry. Od levé přední části se kapota šikmo zvedala k pravé straně řidiče, jako by na kapotu zleva něco těžkého tlačilo. Zřetelné stopy šikmo od levé přední části k pravé části čelního skla přes kapotu, ukazují směr tohoto nárazu. Ovšem střecha představuje přesně opačný obraz. Byla promáčknutá zleva doprava. Zatímco vpředu, vlevo nad sedadlem spolujezdce, byla stále téměř v původní výšce, nad sedadlem řidiče byla stlačená do výšky volantu. Zvláště nápadná byla tolik diskutovaná díra nad sedadlem řidiče. Zdá se, že se skládá ze tří struktur:
A: Kulatý důlek ve tvaru kráteru.
B: Velký otvor uprostřed důlku.
C: Malý otvor uprostřed většího otvoru.
Otvor ve střeše nad sedadlem řidiče je uprostřed kulatého kráterovitého důlku. Uvnitř otvoru je vidět další otvor v podkladové vrstvě střechy. Na jiných fotografiích místa nehody není otvor viditelný nebo není tak zřetelný.
Nehoda: Logická vysvětlení
Z charakteru poškození lze vyvodit základní logické závěry:
A: Síly působily především shora.
B: V podélném směru vrak nevykazuje vůbec žádné stlačení.
C: Nedošlo k sebemenšímu čelnímu nárazu.
D: Zepředu ani z boku není vidět ani promáčklina od dopravní značky, natož od hydrantu.
E: Kinetická energie šla především shora. Nezdá se, že by došlo k nějaké výrazné podélné rychlosti.
Na první pohled budí vozidlo dojem naprostého chaosu. Ve skutečnosti je tu ale cosi jako rozumný řád. Síly a poškození byly nápadně soustředěné na sedadlo řidiče. Je nápadné, že všechny struktury kolem řidiče byly ze všeho nejvíce zničené nebo vážně poškozené. Sloupek A před řidičem, sloupek B za řidičem, práh dveří pod řidičem, dveře vedle řidiče, sedadlo řidiče posunuté dozadu. Stručně řečeno, celá buňka a struktura kolem řidiče byla proražená, rozdrcená a ohnutá. Všechny ochranné a podpůrné konstrukce kolem řidiče byly zničené. Zato zadní část vozu zůstala z velké části nepoškozená a rozměrově stabilní. Vnější strana zadních dveří byla nepoškozená. Střecha byla také z velké části nepoškozená, kromě masivní destrukce nad řidičem. Totéž platí pro zadní okno a kapotu zavazadlového prostoru.
Balistika: Zákony koule a kulečníku
Jak mohlo dojít k tak masivnímu poškození zrovna řidičovy buňky? Pojďme se společně podívat na místo nehody, ale zejména na předpokládanou balistiku na místě nehody. Balistika se zabývá studiem chování neřízených střel. Tedy přesně toho, za co byl Haiderův vůz médii a úřady vydávaný. Krátce před místem nehody je spolková silnice Loiblpass rovnou stoupající širokou dopravní tepnou. Rychlá jízda 142 km/h by proto technicky nebyla problém. Ovšem problém je rychlost dokázat. Na travnaté krajnici před místem nehody se totiž nacházela vysokorychlostní kamera, která automaticky měřila rychlosti všech vozidel. Problém je, že snímek této kamery se v médiích nikdy neobjevil. Nechala by si policie vážně ujít takovou bezvadnou přihrávku na smeč, která podporovala její verzi příběhu? Měli báječný důkaz kamery Haiderova vozidla, jak se řítil 142 km/h, a nepoužili ho? Proč tedy použili rozmazané fotografie z gay baru nebo fiktivní parkovací lístek z garáže, ale tento důkaz nepoužili? Hrabali prstíčkem, aby dali dohromady chatrnou oficiální verzi nehody, ale tento skvostný důkazní diamant nepoužili? Vychází z toho dva logické závěry. Buď kamera nebyla v provozu, nebo Haider tak rychle nejel. Pojďme ale dál. Na vrcholu kopce tvoří dálnice mírně zakřivenou levotočivou zatáčku, kterou na volantu téměř necítíme. K jejímu projetí stačí několik milimetrů vychýlení volantu. Vpravo je vysoký násep s dřevěnou místopisnou značkou obce Köttmannsdorf, ke které Lambichl patří. Kdyby auto na tento násep najelo, ceduli s místopisným názvem by sejmulo. Za cedulí se silnice stáčí na krátký rovný úsek, než se stočí doprava. Soudě podle stop, vůz opustil silnici v mělkém úhlu doprava až na tomto rovném úseku, tedy v místě, kde už končila levotočivá zatáčka. Krátce potom, co stopy pneumatik opustily silnici, byl v trávníku velký, plochý defekt, kde se objevila zemina, nebo díra. V mělkém úhlu přímo od silnice, bez jakýchkoli známek pohybu řízení, vedly podivně zdvojené stopy pneumatik. Jako od nákladního auta se zdvojenými pneumatikami. To by mohlo naznačovat, že řidič už nebyl schopen reagovat. Že opustil silnici, protože byl mrtvý. A ne mrtvý až potom, co opustil silnici. Stopy pak vedly po velmi mělkém výběžku náspu, který měřil jen jednu šířku vozidla. Malý, plochý svah se najednou láme na křižovatce silnice přicházející zprava nebo příjezdové cesty. Proto působí jako šikmá rampa. Následuje obdélníková, přibližně 20 až 25 cm vysoká betonová podezdívka plotu, která byla v médiích stylizovaná jako betonový sloup. Drátěné pletivo namontované na vrcholu bylo držené plotovými sloupky ve tvaru písmene T. Uvnitř ohrady plotu, která byla dlouhá jen několik metrů, se nacházela řada asi 150 cm vysokých stromků tújí, které byly srovnané se zemí. Na části plotu kolmé k silnici byl vyražený kus široký jako část automobilu. Na zadním konci podezdívky plotu byla v zemi díra, údajné místo hydrantu. Bezprostředně za ním, za dalším vjezdem na pozemek, se nacházela asi 2 metry vysoká protihluková stěna ohraničená keři a stromy. Před ní se nacházel šedý plastový sloup, elektrický rozvaděč, který byl také mylně považovaný za betonový sloup. Protihluková bariéra a rozvodná skříň nevykazovaly žádné stopy po nárazu. Jinými slovy, vůz tedy mohl sjet ze silnice jakýmkoli způsobem a být mírně nakloněný na náspu. Potom mohl přejet křižovatku a dopadnout v mírném úhlu před plot, narazit jedním kolem do plotu a levým bokem se skutálet po plotě a živém plotu z tújí. Potom mohl narazit do hydrantu. Až sem je dráha vozidla pochopitelná, ovšem ne jeho úplné zničení. Škrábance, promáčkliny, rozbité pneumatiky a přední zavěšení ano. Ale rozdrcená přední část, zcela zničený prostor řidiče a vytržené dveře? Navíc se cesta Phaetonu stává záhadnou od místa, kde údajně stál hydrant. Vůz, který jel rychlostí 142 km/h a vážil 2,5 tuny, měl jednoduše srovnat hydrant a narazit do protihlukové stěny, logicky ve směru jízdy. Ale na protihlukové stěně nebylo ani škrábnutí. Místo toho visely trosky na stromech nad protihlukovou stěnou. Jedna koruna stromu byla dokonce vyvrácená ve výšce několika metrů. Máme tu tedy co do činění s balistickým zázrakem. Vůz se hydrantu prostě vyhnul. Dokonce i tenká kovová trubka hydrantu nebyla při střetu s Phaetonem ani poškrábaná, ani ohnutá. Hydranty mají totiž důmyslný mechanismus, aby se při nárazu automobilu do hydrantu neporušil celý systém podzemního potrubí. Hydranty proto mají na svém dolním konci předem stanovený bod zlomu. Takže se v případě prudkého nárazu jednoduše odlomí. Ale zpátky k balistice.
Nehoda: Co zničilo Phaeton
Po hydrantu vedla cesta kolem protihlukové stěny pouze strmě vzhůru nebo prudce doleva zpátky na silnici. Nebylo tu nic, co 2,5 tunový Phaeton vymrštilo do větví stromů. Jak se tedy mohl vůz rozpadnout mezi stromy? Jak by okrasná výsadba protihlukové stěny mohla rozdrtit kapotu po celé její ploše, zatlačit střechu dovnitř, dveře ven a podlahový práh skrz? Obrovské energie, které tuto škodu způsobily, nejsou prostě nikde vidět. Nebo to všechno způsobil náraz do země? V tom případě by v úvahu přicházely dvě verze:
A: Vůz dopadl na střechu. V tomto případě by ale musela být střecha zničená na větší ploše. Jenže střecha zůstala téměř nepoškozená. To potvrdil znalec Harald Weinländer 3. prosince 2008 v deníku Kleine Zeitung.
B: Vůz dopadl na kola. A co potom střecha, kapota, zcela zničená kabina řidiče a protržený práh?
Náraz do země proto můžeme vklidu vyloučit. Máme tu stále jakousi obrovskou energii, která vymrštila 2,5 tunový vůz do korun a větví stromů. Tato energie stále není nikde vidět, protože jsou všude takzvané měkké cíle. Jak se tedy části auta dostaly do stromů?
Nehoda: Dva komplexy poškození
Na oficiální verzi nehody bylo prostě všechno špatně. Haiderovo auto mělo prostě špatné a příliš velké poškození pro místo nehody. A řidič byl příliš mrtvý. Stopy na vozidle a na místě nehody byly příliš bizarní. Na vozidle by měl být pouze jeden komplex poškození. A to ten, který vznikl na místě nehody. Na Haiderově vozidle jsou ale dva komplexy poškození:
A: Komplex poškození, který lze vysvětlit místem nehody. Přední pneumatika, ráfek a zavěšení kola, škrábanec na pravých předních dveřích a dveřích spolujezdce.
B: Komplex poškození, který nelze vysvětlit místem nehody. Splasklá přední část, zcela zničený prostor řidiče, vytržené blatníky a dveře, promáčklina ve víku zavazadlového prostoru, pravé zadní světlo.
Komplex poškození číslo 2 mohl být tedy způsobený pouze faktorem X, který zatím neznáme.
Nehoda: Trochu moc mrtvý
Neuvěřitelné je, že bylo zničené nejen auto, ale i jeho řidič. Podle médií měl Haider utrpět těžká poranění hlavy a hrudníku a poranění páteře, ze kterých každé bylo samo o sobě smrtelné. Kromě toho mu byla téměř utržená levá ruka. Pitva byla provedená 12. října 2008 od 17:00 do 21:30 v Ústavu soudního lékařství Univerzity ve Štýrském Hradci doktorkou Kathrin Yenovou. Společně se státním zástupcem a dalšími úředníky stál kolem mrtvoly asi tucet lidí. Mrtvý muž skutečně představoval obraz zkázy. Vypadalo to, jako by Haidera zasáhla obrovská pěst. Pitva ukázala, že Haider utrpěl přerušení levé tepny, prasknutí srdce, přerušení míchy, sériové zlomeniny žeber vlevo, zlomeninu a posunutí spodiny lebeční a mnoho dalších zranění, která také vedla k okamžité smrti při dopravní nehodě. Kam se poděla všechna ta pověstná bezpečnost Phaetonu? V případě nárazu mají být cestující připoutaní bezpečnostními pásy, přikurtováni na svých sedadlech a náraz mají pohltit airbagy, které reagují cíleně. Zároveň mají cestující zůstat pevně usazení na svých sedadlech. Bezkonkurenčně vysoká torzní tuhost má zabránit deformaci rámu vozu. Musely tu působit obrovské síly. Polstrovaný a zaoblený interiér mohl Haidera jen stěží takto smrtelně zranit. Co tedy bylo ve Phaetonu tak záhadného? Co Haidera zasáhlo? Jak mohl být Haider zraněn tak vážně a smrtelně? Máme tu opět onen faktor X, tedy energii, kterou neznáme. Energii, která nepochopitelně vymrštila vůz do korun a větví stromů. Energii, která nepochopitelně poškodila vůz v řidičově buňce. Energii, která nepochopitelně způsobila řidiči smrtelná poranění. A stále ještě nevíme, jestli se jednalo o původní Phaeton, nebo druhý Phaeton z letiště. I ten měl stejnou černou barvu, stál na stejném místě, a ve stejnou dobu. Nebo byl snad Haider pod vlivem omamných kapek, které byly v tu dobu přidávané do vinných střiků? Navíc kdosi vydal příkaz k balzamování Haiderova těla ihned po pitvě 12. října, tedy den po nehodě. Ani samotná rodina se nedozvěděla, kdo tento příkaz vydal, přestože rodina měla v té době výhradní dispoziční právo k mrtvole. Po balzamování už ale nebylo možné provést mnohá vyšetření. Celkem logicky. Jak víme, státní zastupitelství případ uzavřelo pouhých 5 dní po nehodě. Balzamování těla bylo přikázané ihned po pitvě, tedy den po nehodě. Zametání stop a likvidace důkazů? Všechno svědčí o vysokém spěchu, aby se nad případem zabouchlo víko a nikdo už do toho příliš nešťoural.
Airbag: Smrtící zabiják
Airbagy nejsou plyšové polštářky, ale mohou zabíjet. Výzkumníci nehod zjistili, že na každých 1000 záchranných akcí s airbagy připadá statisticky také 57 obětí airbagů v důsledku jejich falešné aktivace. Jinými slovy, na každých 1000 cestujících, kterým airbag zachrání život, připadá 57 těch, které airbag usmrtí. 57 z tisíce je 5,7%. Například Eastern Forensic Science Group z Gainesville na Floridě, která se specializuje na rekonstrukce nehod, zejména nehod s airbagy, hovořila 17. února 2009 o airbagu zabijákovi:
"Ve vašem volantu tiká časovaná bomba a výrobci o ní jen lžou. Americká vláda mlčí a pojišťovací průmysl to tají."
Podle Los Angeles Times stáhla společnost General Motors v létě 1998 milion vozidel kvůli riziku náhlého vystřelení airbagů. V roce 2004, po 107 hlášeních o náhlém vystřelení airbagů, hrozilo podle stejných novin stažení půl milionu vozů také výrobci Phaetonů Volkswagen. To bylo 4 roky před smrtí Haidera ve stejném vozidle. Zranění způsobená airbagem jsou vážná a mohou být smrtelná. Do ledna 2003 vyšetřoval americký Národní úřad pro bezpečnost silničního provozu celkem 94 úmrtí způsobených airbagy:
"V 50% potvrzených [smrtelných] případů utrpěli řidiči zranění hrudníku, zatímco 43% utrpělo kombinaci zranění hlavy, krku a páteře. Zbývajících 7% utrpělo kombinaci poranění hlavy, krku, páteře a hrudníku."
Rychlost vystřeleného airbagu se pohybuje kolem 320 km/h. Takže i když auto jede nízkou rychlostí, může být cestující zcela rozdrcený a mohou mu být amputované končetiny. Končetiny, které visí jen na několika vláknech, mohou být známkou vystřeleného airbagu. Charakter zranění Jörga Haidera přesně odpovídá vystřelenému airbagu. Jeho zranění jsem uváděl v předchozí kapitole u pitvy, proto je tu nebudu opakovat. Obrovská pěst airbagu zasáhla Haidera silou půl tuny. Během zlomku sekundy airbag rozdrtil jeho tělo od hlavy až k pasu, včetně těžkých vnitřních zranění. Co ale způsobilo aktivaci airbagů? Airbagy přece nevystřelují jen tak. Musí tu působit proti energie, která aktivuje příslušná čidla. Ta potom uvedou do chodu vystřelovací mechanismus airbagů. Opět, máme tu onu záhadnou energii X, kterou zatím neznáme.
Jediná svědkyně nehody: Tajemnější než hrad v Karpatech
Svědkyní nehody se stala žena, kterou Haider těsně před havárií předjel. Ovšem její jméno bylo držené v tajnosti. Jakoby žena byla předmětem nejvyššího stupně státního utajení. Její oficiální popis v médiích byl ale značně strohý a vágní. Už 6 hodin po nehodě byla korutanská žena předvolaná na městské policejní ředitelství v Klagenfurtu a tam ji od 8:30 hodin vyslýchal inspektor G. se služebním číslem 8352. Žena uvedla, že ji v 1 hodinu ráno Haider předjel na spolkové silnici Lambichl. Pak odbočil opět doprava, načež se zvedl oblak prachu a ona už z nehody nic neviděla. Potom se auto nacházelo na silnici v troskách. Potom zavolala svému manželovi Christophovi, který krátce nato přijel a uviděl Haiderovy nohy viset z auta. Řekl, že se nedá nic dělat, a zalarmoval úřady. Tento příběh má až nápadné mezery:
A: Odkud se vzala matka dvou dětí v sobotu ve čtvrt na dvě v noci?
B: Proč nejprve zavolala svému manželovi?
C: Jak vznikla manželova náhodná diagnóza na dálku, když prohlásil, že se už nedá nic dělat?
D: Něco jako první pomoc jim nic neříkalo, když ji nevykonali?
E: V jakém autě žena cestovala?
F: Nechal její manžel děti samotné, když přijel na místo nehody?
G: S jakým autem přijel její manžel na místo nehody? Měli snad dvě auta?
H: Co to bylo za oblak prachu a odkud se vzal v chladné a vlhké říjnové noci?
Údajné svědectví, které mělo nehodu vysvětlit, spíš věci ještě víc zamotalo. Nebo byla žena opět další maskovací kulisou, jako když rozestavujeme na jevišti scénu pro chystanou divadelní hru? Doprostřed umístíme rychlé auto, vlevo fiktivní parkovací lístek, vpravo zase rozmazanou fotografii z gay baru, dopředu zase láhev vodky. Vypadá to dobře, rejžo? Docela jo, hoši, ale chtělo by to ještě špetku něčeho. Ano, už to mám. Korunní svědek, žena, která nám legendu hezky převypráví a dotvoří. Ale nikdo se jí nesmí na nic ptát. Jenom jí postavíte dozadu, ona vykoukne, odrecituje a pak okamžitě schovat, je vám to jasné? Ženu ale nikdy nikdo nespatřil. Místní obyvatel Fritz Boss, další místní obyvatel Rudolf Bartlmä, lékařka záchranné služby Andrea O., svědek Wolfgang König, který se na místo nehody dostavil bezprostředně po události. Prostě nikdo ji neviděl. Navzdory výslechu 6 hodin po nehodě. Sandra Sch. se prý po nehodě skrývala a média ji vypátrala až 63 dní po nehodě. Podivné chování svědka nehody. Nebo scénické divadlo dostávalo povážlivé trhliny, a bylo potřeba ho upevnit nějakým zázračným králíkem z klobouku? Když ale zkoumáme články, dojdeme k odhalení velkého novinářského triku. Novináři netvrdili, že by od svědkyně získali nový exkluzivní rozhovor. Pouze budili takový dojem. Ve skutečnosti kombinovali návštěvu domu svědkyně, pokus o kontakt se svědkyní a výpověď policejního záznamu. Z těchto ingrediencí umíchali koktejl dojmů, že získali exkluzivní rozhovor. Tato rafinovaná metoda navíc není napadnutelná. Vždyť přece vysloveně nelhali. Netvrdili přece, že se s ní setkali. Ovšem kombinací událostí a řazením slov takový dojem vzbuzovali. Články byly navíc formulované tak právně neprůstřelně, aby byly jen o vlásek před hranicí falšování, aniž by tuto hranici překročily. Bravurní bruslení na tenkém ledě. Dámy a pánové, před takovou novinářskou vychytralostí se dá jen tiše smeknout klobouk. Novináři se prostě neštítí ničeho. Verze nehody Sandry Sch. můžeme také posuzovat tak, že ji policie vydírala. Třeba že s manželem neposkytli první pomoc a proto byli obvinění třeba z nedbalosti. Z obvinění se mohli vykoupit prezentací dopředu připravené legendy. A také mlčením pro média. To by také vysvětlovalo skrývání její identity, které trvalo déle než měsíc, než ji média vypátrala. Ale i tak dostála svému mlčení a médiím rozhovor odmítla.
Nehoda: Bomba ve střeše
Pravděpodobnost, že šlo o atentát, se výrazně zvýšila. Máme tu dva černé Phaetony. Také omamné kapky. Rychlou pitvu a ještě rychlejší balzamování mrtvoly, ke kterému rodina nedala svolení. Nepotvrzenou rychlost 142 km/h. Fiktivní parkovací lístek z garáže. Rozmazanou fotografii z gay baru. Všichni svědkové tvrdili, že Haider si dával pouze vinný střik. Podezřelou ženu coby svědkyně nehody, jejíž jméno je dodnes utajené. Případ byl uzavřený pouhých 5 dní po nehodě. K tomu přispívá stále záhadný faktor X, tedy energie, kterou zatím neznáme. Energie, která nepochopitelně vymrštila vůz do korun a větví stromů. Energie, která nepochopitelně poškodila vůz v řidičově buňce. Energie, která nepochopitelně způsobila řidiči smrtelná poranění. Vedle toho víme, že poranění zřejmě způsobily airbagy. Ty ale muselo něco předtím aktivovat. Byla to neznámá energie X? Když na sebe kupíme a vrstvíme tyto důkazy, jakoby se nám drolily pod rukama. Co se tedy mohlo doopravdy stát v tu osudovou noc? Řekli jsme si, že na vozidle byly dva komplexy poškození:
A: Komplex poškození, který lze vysvětlit místem nehody.
B: Komplex poškození, který nelze vysvětlit místem nehody.
Musí proto existovat dosud záhadný faktor X, tedy energie, kterou zatím neznáme. Vjelo auto pod náklaďák? Nebo do vozidla narazila dodávka nebo stavební stroj? Nebo se dokonce na vozidlo střílelo? To nás přivádí k záhadné díře na střeše. Kruhový otvor, který se nacházel přesně nad hlavou řidiče. To může svědčit o cílové bombě. Na Darknetu můžeme najít popis výroby takových bomb. Vezmeme kontejner na plastové role fólie, naplníme jej výbušninou, nainstalujeme malou rozbušku a znovu stlačíme koncovou zátku. Na dno přilepíme přísavku a bomba je hotová. Je to malá plastová nádobka s přísavkou, třeba z dětské miniaturní šipky, nebo něčeho podobného. Nenápadné auto s atentátníky mohlo Haidera předjíždět, a když bylo vedle něj, nádobku nastřelit na střechu přímo nad hlavu řidiče a předjíždění dokončit. To mohlo způsobit hluk, kterého si Haider mohl všimnout. Než ale stačil zareagovat, bomba vybuchla a vytvořila se kruhová díra na střeše přesně nad jeho hlavou. Do hlavy ho zasáhly kusy střešního kovu a byl na místě mrtvý. Jaké jiné vysvětlení může být pro nepochopitelnou díru ve střeše?
Nehoda: Dálkové ovládání auta telefonem
V první epizodě jsem slíbil, že se dostanu ke zvláštnímu zážitku Herberta Haupta. Herbert Haupt byl tehdejším ministrem sociálních věcí a vicekancléřem. V roce 2003 se mu přihodil zvláštní zážitek. V neděli v 7:30 ráno jel Haupt na návštěvu hřbitova ve Villachu. Je tam mírná zatáčka doprava. V zatáčce je před vjezdem do tunelu omezení na 100 km/h. V zatáčce se nachází i tunel:
"Jel jsem rychlostí asi 140 km/h směrem ke značce 100 km/h, když mi najednou zazvonil mobilní telefon: podle čísla na displeji jsem měl hovor ze zemského parlamentního klubu v Klagenfurtu. Dodnes si pamatuji, jaké to bylo. Neděle v půl osmé, muselo se stát něco mimořádného. V neděli v půl osmé v Landtagsclubu nikdo nebývá. Dodnes, po letech, si to nedokážu vysvětlit."
Každopádně když přišel telefonát, selhal Hauptovu vozu posilovač řízení a posilovač brzd, který se chystal brzdit ze 140. Vůz byl v tu chvíli v havarijním stavu. Politik měl plné ruce práce, aby dostal auto pod kontrolu a nenarazil do portálu tunelu:
"V okamžiku, kdy jsem stiskl tlačítko hands-free na volantu, auto se začalo točit. Nakonec jsem s velkými obtížemi dostal auto zpátky pod kontrolu. Když jsem byl dole u hřbitova, vypnul jsem mobilní telefon, přerušil spojení Bluetooth s autem a auto pak začalo zase normálně jezdit. Nechal jsem auto zkontrolovat ve Vídni, nic nenašli. Pak jsem měl nějaké drobné závady. Za jízdy mi najednou zhasínala světla, ukazatel paliva byl plnější a plnější, a pak mi v místním autosalonu zjistili, že byl vadný čip."
Nakonec mu čip vyměnili a od té doby poruchy zmizely. Haupt dodnes, po letech, nedokáže vysvětlit tuto náhlou poruchu v tento nepříznivý okamžik. Byl to pokus o atentát nebo ne? To se dnes už asi nedozvíme. Faktem ale je, že výrobci už dlouho pracují na využití mobilních telefonů jako dálkových ovladačů pro své automobily. Příkladem je společnost Sony Ericsson. Abychom vůbec mohli spekulovat, zda se to mohlo stát i v Haiderově případě, nesmíme to hodnotit podle současného vývoje. Musíme se přenést do let nehody. A ejhle. Podle zprávy serveru handy.t-online.de z 9. října 2008 se měl nejnovější top model Sony Ericssonu, Xperia XI, stát dálkovým ovladačem v novém modelu. Samozřejmě ho musel ovládat řidič, ale některé další věci bylo možné provádět prostřednictvím mobilního telefonu. Pomocí mobilního telefonu Xperia mohl řidič ovládat osvětlení interiéru a nastavení sedadel, zapínat a vypínat světla, otevírat zavazadlový prostor a zamykat vůz. K dispozici bylo také dálkové ovládání GSM, které už tehdy umožňovalo přepínat zařízení blízké osoby v autě, a teď pozor, prostřednictvím telefonátu, a to bezplatně a odkudkoli na světě. Tento článek byl uveřejněný shodou okolností 2 dny před Haiderovou smrtí. To samozřejmě nic neznamená. Dokazuje to ale, že v autě mohla být zadní vrátka, třeba v palubním počítači. Mohl by se například vypnout i posilovač řízení a brzd, nebo aktivovat airbagy? Dalo by se to použít jako elegantní atentát? Aby to bylo ještě složitější, máme tu programování OTA, tedy programování over the air, čili vzduchem. Toto programování vzduchem umožňuje zasílání aktualizací nebo nastavení prostřednictvím SMS. To může být ještě efektivnější metoda. Koncem října 2008 zveřejnil deník Österreich poslední záznam z mobilního telefonu Jörga Haidera:
1:08:39: Po třech minutách jízdy Haider telefonoval. Hovor trval přesně 68 vteřin. Volané číslo nebylo uložené.
1:12:53: O čtyři minuty později byla z Haiderova telefonu odeslaná SMS zpráva.
1:14:38: Jörg Haider dostal poslední textovou zprávu.
1:16:06: Žádný další signál. Kontakt operátora s Haiderovým telefonem se přerušil.
Byl to skutečně řidič, kdo komunikoval prostřednictvím textové zprávy? Nebo se někdo zvenčí napojil na mobilní telefon a prostřednictvím bezdrátového hands-free systému vyslal do vozu smrtící signály? Odkud a kam proudily SMSky se ale nezjistilo. Mobilní telefon ležel po nehodě zcela zničený v autě. Nakonec tu máme záhadný faktor X, tedy energii, kterou už možná známe. Způsobila díru na střeše miniaturní bomba? Došlo k aktivaci airbagů díky SMSce Haiderova telefonu? To je jen poloviční vysvětlení. Stále netušíme, co způsobilo záhadnou změnu směru jízdy, kterou jsem řešil v kapitole o balistice. A co mohlo trosky Phaetonu vymrštit do korun a větví stromů. Ať se na to díváme z jakéhokoli úhlu, všude máme samé záhady. Všechny okolnosti hovoří pro pečlivě zinscenovanou vraždu.
Ničení Haiderova posmrtného obrazu
Jörg Haider byl velmi populární a měl k lidem docela blízko. To starý politický establishment nemohl snést. Po smrti se mu proto začali mstít. Proč ne, mrtví už přece ublížit nemohou. Jeho populární auru a pověst bylo třeba rozdupat, aby si od něj ani pes kúrku nevzal. Aby se u veřejnosti vzbudil odpor k Jörgu Haiderovi, nebo aby snad nikoho nenapadlo rýpat a šťourat ve vyšetřování, bylo nutné vypracovat negativní profil jeho osobnosti. Tyto prvky musely navíc tvořit stavební kámen podprahového sdělení. Haider si za nehodu mohl sám.
A: Haider před nehodou navštívil gay bar. Jak víme, to nebylo jasně prokázané, protože fotografie byly velmi rozmazané. Ale negativní mediální cihlička byla položená. Haider ženatý s Klaudií Haiderovou vedl dvojí život. Pod povrchem bylo cosi ošklivého a odpudivého. Navíc u konzervativního pravicového politika je to téměř likvidační odhalení.
B: Haider před nehodou vypil s mladíkem v gay baru láhev vodky. Byl nametený a přesto řídil. Chlastal, a proto se vyboural. Kdo by s ním měl ještě slitování? A pokud ano tak…
C: Při nehodě jel rychlostí 142 km/h. Překročil tedy dvakrát maximální povolenou rychlost 70 km/h. Jel rychle a proto se vyboural.
Máme tu tedy tři stavební kameny Haiderova negativního mediálního obrazu. Homosexualitu, alkohol a vysokou rychlost. Pokud jsme mu mohli prominout jednu dvě skleničky, rychlá jízda už omluvitelná není. A ještě k tomu ten gay bar! Přes veškerou politickou korektnost je homosexualita stále často využívaná ke stigmatizaci lidí. To se věřícím katolíkům na rakouském venkově, ve středním a starším věku, s rodinami a tradičním, konzervativním životním stylem rozhodně líbit nebude. S tím mediální stratégové a sociální inženýři jistě počítali. Homosexuál, opilec a ještě k tomu nezodpovědný rychlý řidič. Takoví mohou na ulici srazit starého člověka nebo maminku s dítětem. Opilý řidič si přece nezaslouží ani soucit, ani spravedlnost, ani žádné otázky. Co chcete ještě řešit? Tohle všechno se spolu s animacemi vypálilo lidem do mozků. A k dovršení všeho, pouhých 5 dní po nehodě byl případ uzavřený. Celé to budí dojem, jakoby kdosi za oponou spřádal mediální legendu a sestavoval cihličky předepsané verze příběhu. Předem připravené nitky gay baru, vodky a rychlosti se rázem spletly do jednoho mediálního klubíčka.
Nehoda jako demonstrace moci
Zcela zničené vozidlo Jörga Haidera mohlo demonstrovat moc a sílu. Mohlo také vyslat vzkaz ostatním, kteří zkříží cestu globálním elitám. Toto poselství by mohlo znít: Podívejte, my můžeme zničit každého, kdo se nám znelíbí. Před očima celé země, ba celého světa, a žádný kohout o tom nezakokrhá. Pokud byla nehoda demonstrací moci, pak byla zřejmě v této podobě nutná. Haider mohl klidně zemřít nenápadněji. Při koupání, otravou jídlem nebo podobně. V každém případě se moc demonstruje, když hrozí, že se vysmekne z rukou. Senzační atentáty, spektakulární vraky vozidel. To všechno demonstruje konec dotyčného po celém světě. Je to mnohem účinější než nenápadný infarkt, kde toho není moc vidět. U neobyčejných vraků vzniká obraz, který obletí celý svět. Na rozdíl od nehody při koupání nebo otravy jídlem. Právě tohle jsme pozorovali u Jörga Haidera. Rychlá autonehoda, a ještě rychlejší zametení pod koberec. Byla to v podstatě dvojí demonstrace. Elita poprvé demonstrovala zničení Haidera. Podruhé demonstrovala uzavření případu po pouhých 5 dnech. Podívejte, takovou moc máme. Nejenže dokážeme zničit někoho, kdo nám zkřížil plány. Dokážeme také přinutit systém, aby jeho smrt nevyšetřil. A budeme jeho pověst ničit i po smrti.
Závěr: Žít či nežít v globalizaci
Na závěr považuji za nutné dokončit Haiderův příběh jednou zásadní věcí. Je totiž roztomilé, jak se systém snaží být tak důsledný, až ve své překotnosti předhoní i sám sebe. Pokud by některá prohlášení byla řečená v rozumném čase, zněla by důvěryhodně. Pokud jsou ale řečená v nelogickém předstihu, působí přesně opačným dojmem. Jakoby se systém snažil cosi skrývat a odvrátit podezření. Prudce a chaoticky máváme rukama. Sem ne, sem se nekoukejte, tady nechoďte. To má ale účinek přesně opačný. Neuváženě jsme vyhrkli něco, co působí značně bizarně. Pouhých 5 dní po nehodě, tedy 16. října, státní zastupitelství kromě jiného uvedlo jednu zásadní věc:
"Neexistuje žádné cizí zavinění ani žádná třetí osoba."
A to je velmi zajímavé. Co vedlo státního zástupce Gottfrieda Kranze, aby vyloučil atentát pouhých 5 dní po nehodě? Proč to vyhrkl tak chvatně, tak uspěchaně, tak rychle? Podezření z cizího zavinění by přece muselo být prošetřované týdny, spíše měsíce. Když náhle a nečekaně zemře vysoce postavený politik, který je středem mnoha motivů, a to zejména ve velmi specifické politické situaci, musí být jeho smrt považovaná za pochybnou. Pokud náhle a neočekávaně zemře manžel nebo manželka v nejlepších letech, kteří jsou v centru silných motivů, třeba životní pojištění, dědictví a tak dál, bylo by takové úmrtí také považované za pochybné. Profesionální vyšetřovatelé by se ohledně okolností úmrtí drželi při zemi a případ by nechali otevřený. Také by při vyšetřování zvažovali mnoho variant. Pitvy a toxikologické posudky trvají dlouho. To samé platí pro protokol o nehodě, tedy odpověď na otázku, jak vůbec mělo k nehodě dojít. Výslechy svědků mohou trvat i několik týdnů. Nakonec následuje analýza a shrnutí všech materiálů a na jejich základě další vyšetřování. Pochybnou smrtí, jako byla smrt Jörga Haidera, by se musela zabývat komise pro vyšetřování vražd nebo zvláštní komise. Teprve až budou osvětlené všechny okolnosti smrti a bude možné vyloučit atentát, lze předpokládat, že šlo o nešťastnou náhodu. To by trvalo týdny, ne-li měsíce. Rozhodně ne pouhých 5 dní jako v případě Jörga Haidera. Systém věděl už 5 dní po nehodě, že nešlo o atentát. Řekněme sami, nepůsobí takové překotné vyhrknutí velmi bizarně, a o to podezřeleji? Ostatně co bychom mohli čekat od státních institucí pod kontrolou starého politického establishmentu, proti kterému Haider tvrdě vystupoval? Co bychom také mohli čekat od mezinárodních institucí? Bude justice EU vyvíjet tlak na důkladné prošetření smrti člověka, který se vůči bruselské šlechtě tvrdě vymezoval? Haider to měl prostě polepené jak na domácí, tak i na zahraniční scéně. Proto nevznikl ani zájem o hluboké vyšetření nehody. Jediní, kdo měli zájem znát pravdu, byli běžní lidé na ulici. Ovšem, jak víme, o běžné lidi jde až na posledním místě. Běžným člověkem politický establishment z duše opovrhuje. Běžných lidí se politici štítí a handlují s jejich voličským potenciálem přes mediální PR agentury. V evropské demokracii na běžném člověku prostě vůbec nezáleží. Nad Haiderovou nehodou se proto uzavřela hluboká voda, přestože představoval milník na evropské křižovatce. Do jeho silné osobnosti se koncentrovalo mnoho faktorů, které už stály za jeho smrt. Starý politický establishment v Rakousku se otřásal v základech, protože hrozilo, že ho Haider převálcuje. Bankéři měli vrásky na čele z Haiderových postihů kvůli finanční krizi. Brusel starostlivě vraštil obočí nad Haiderovým odmítáním připravované migrace. Evropský globalizační stroj se v Irsku zadrhl a rakouský Haider byl další brzdou. Nesměl projít! Tak zněl definitivní verdikt. Nad jeho případem se proto zavřela voda. Otázkou zůstává, zda má vůbec autentická opozice šanci? Pokud někdo bude tvrdě kritizovat světovou bankovní mafii nebo tvrdě šlapat na paty globální šlechtě, neriskuje poruchu svého vozidla nebo zhoršení svých řidičských schopností? Nebo si zanedlouho přiťukne s Jörgem Haiderem nebeským vinným střikem? Tyto otázky je snadné řešit teoreticky. Ovšem prakticky se do toho nikomu moc nechce. Shakespearovské "žít či nežít" nabývá v dnešní technicky vyspělé době mnohem snadnější podoby než v 17. století. Rafinovaných metod, sofistikovaných nástrojů a důmyslných postupů pro atentáty je široká škála. To jsem ukázal na mobilních telefonech v kombinaci s palubními počítači vozů. Podlehl Jörg Haider některé z nich. Chceme snad riskovat, a zeptat se ho na to sami? Můžeme. Ale naši odpověď už také nikdo neuslyší.