Jistě tu a tam vstřebáváme různé agendy, o kterých hovoří globální političtí a finanční vůdci. Když neúnavně sestavujeme mozaiky výroků, plánů nebo freudovských přeřeků, rýsuje se nám univerzální schéma. Jistě se ale tu a tam zamýšlíme nad tím, zda tyto veřejné výroky skutečně odpovídají tomu, o čem tyto globální figury hovoří na svých každoročních tajných setkáních. Čas od času něco z tohoto elitního klubu unikne na veřejnost. To zpravidla vede k ohromujícím odhalením a trefným předpovědím světových událostí. Existuje několik elitních klubů globálního rozsahu. Jedním z nich je Světové ekonomické fórum Klause Schwaba, o kterém jsem točil dvoudílný pořad. Dalšími jsou skupiny jako Rada pro zahraniční vztahy, Trilaterální komise, nebo Bilderberg. Jsou to kluby, kde se hraje o světové události, vybírají se prezidenti, formují války, manipuluje se s energetickými trhy a mnoho dalšího. A to všechno za účasti velkého tisku, který o tom ovšem nikdy neinformuje.
Bodejť by ne, když se jedná o systémová korporátní masmédia, o čemž ve svých pořadech neúnavně přináším nesčetné důkazy. Naposledy jsem o tom hovořil ve dvoudílném pořadu Bohatí a mocní. Nahlížet do tajných záležitostí není nikdy snadné, stejně jako se vypořádat s předpojatostí, kterou se člověk musí prodírat. Hlavní média se o těchto skupinách téměř nezmiňují. V pořadu samozřejmě budu dbát na maximální přesnost. To je přirozeně obtížné, protože seznamy se mění, správní rady jsou proměnlivé a tak dál. Důležité je ale zachytit kontext. Lidi se jmény, lidi s adresami, osoby z masa a kostí. Ovšem co tito mudrci dělají, že to vyžaduje tak extrémní utajení? A kam nás vedou?
Je potřeba zasadit jednání těchto skupin do mezinárodního kontextu. Nesmíme tato jednání izolovat čistě na každoroční setkání. To by nám rozostřilo celistvý kompaktní rozměr toho, co po takových jednáních následuje na globální úrovni. Pak teprve začneme chápat zjevný rozsah toho, co oni zamýšlejí a proč potřebují tak vysokou míru utajení, aby to mohli uskutečnit. Zdá se, že to, že jim v cestě k deklarovaným cílům stojí takové věci jako národní a osobní suverenita a s ní spojené lidské svobody a práva, je pro ně málo důležité. Někteří tyto skupiny zkreslují naprosto hloupým způsobem. Jako zlé oko Mordoru, které bedlivě hlídá a kontroluje veškerý náš život. Jiní tyto skupiny vidí jako monolit, skupiny mocných postav, které se scházejí v temných uzavřených místnostech, sedí u kulatého stolu, drží se za ruce a hledí do křišťálové koule, kde pilně plánují dobytí světa. Žádná z těchto definic se nepřibližuje realitě.
Úvod do Bilderbergu: Paralela 800 let zpět
V roce 1954 se v luxusním hotelu Bilderberg v malém nizozemském městečku Oosterbeek poprvé sešli nejmocnější muži světa pod záštitou nizozemské královské koruny a rodiny Rockefellerů. Po celý víkend debatovali o budoucnosti světa. Po skončení se rozhodli, že se budou scházet jednou ročně, aby si vyměňovali názory a analyzovali mezinárodní záležitosti. Pojmenovali se skupina Bilderberg. Od té doby se každoročně scházejí v luxusním hotelu kdesi ve světě, aby se pokusili rozhodnout o budoucnosti lidstva. Přesto za více než padesát let jejich setkání nikdy nebyla umožněná účast tisku, nikdy nebylo zveřejněné žádné prohlášení o závěrech účastníků ani žádný program setkání Bilderbergu. Vedoucí představitelé Skupiny Bilderberg tvrdí, že tato diskrétnost je nezbytná, aby účastníci debat mohli svobodně hovořit, aniž by se o nich psalo do záznamu nebo se o nich veřejně informovalo. Tato diskrétnost nepochybně umožňuje skupině Bilderberg svobodnější jednání. To ale neodpovídá na základní otázku. O čem nejmocnější lidé světa na těchto setkáních hovoří? Je pravdou, že každý moderní demokratický systém chrání právo na soukromí. Ale nemá snad veřejnost právo vědět, o čem hovoří její političtí představitelé, když se setkávají s nejbohatšími podnikateli našich zemí?
Jakou máme záruku, že skupina Bilderberg není pouhým centrem pro obchodování s vlivem a lobbování, když nesmíme vědět, o čem naši představitelé hovoří na tajných setkáních skupiny? Proč se například o Světovém ekonomickém fóru v Davosu, nebo setkáních G8 mluví v každých novinách, věnují se jim první stránky a účastní se jich tisíce novinářů, zatímco o setkáních těchto skupin nikdo nepíše? V lednu až únoru se koná Světové ekonomické fórum v Davosu. V dubnu až květnu setkání Bilderbergu a G8. V září výroční konference Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Vytváří se jakýsi mezinárodní názor, který přechází z jedné konference na druhou. Nikdo ji však ve skutečnosti nekontroluje. Každoročně se těchto setkání účastní prezidenti Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a amerického Federálního rezervního systému. Předsedové 100 nejmocnějších korporací světa, jako jsou Daimler Chrysler, Coca Cola, British Petroleum (BP), Chase Manhattan Bank, American Express, Goldman Sachs a Microsoft. Viceprezidenti Spojených států, ředitelé CIA a FBI, generální tajemníci NATO, američtí senátoři a členi Kongresu, evropští premiéři a vůdci opozičních stran. A vrchní redaktoři a generální ředitelé předních světových novin.
Tito lidé, na každoročních setkáních a v naprostém utajení, rozhodují o tom, jak budou jejich plány realizované. Hrozí, že nás připraví o právo řídit své vlastní osudy. A to je stále snazší. Rozvoj telekomunikačních technologií, spojený s vlivem internetu a novými metodami behaviorálního inženýrství k manipulaci s chováním jednotlivců, může to, co v jiných epochách dějin bylo jen zlými úmysly, přeměnit ve znepokojivou skutečnost. Každé nové opatření, nahlížené samo o sobě, se může jevit jen jako nepatrná odchylka. Ale celá řada změn jako součást pokračujícího vzorce představuje posun směrem k úplnému zotročení. Proto je načase podívat se do zákulisí. Jsme na křižovatce. A cesty, kterými se odtud vydáme, rozhodnou o budoucnosti lidstva. Musíme se probudit a uvědomit si skutečné cíle a činy těchto skupin, pokud doufáme, že si zachováme svobody, za které bojovali naši dědové ve druhé světové válce. Není na Bohu, aby nás přivedl zpět z nového temného věku. Záleží to na nás! To, zda z tohoto století vyjdeme jako elektronický globální policejní stát, nebo jako svobodné lidské bytosti, závisí na tom, jaké kroky podnikneme. Nikdy nenajdeme správné odpovědi, pokud nebudeme znát hluboké souvislosti.
Předně si ale musíme uvědomit, že tyto skupiny nejsou žádné spiknutí. Je to prostě soukromé setkání lidí, kteří reprezentují určitou ideologii. Touto ideologií není primárně jedna světová vláda nebo nový světový řád. To je až sekundární záležitost. Primárně je tato ideologie založená na penězích. Abychom to pochopili, vraťme se teď naskok o 800 let zpět. Tehdy zlé Benátky železnou rukou ovládaly Středomoří, a tedy i obchodní cesty na východ. Benátky byly finanční oligarchický systém tvořený rodinami, nadacemi a dalšími institucemi. Jejich cílem bylo zachovat si svou moc na věčné časy. Proto Benátky agresivně pracovaly na zničení všech systémů a sil, které jim stály v cestě, aby si udržely mechanismus, který chránil jejich existenci.
Je rok 1345. Evropská ekonomika je v troskách; za krachem stojí banky rodin Peruzzi, Acciaiuoli a Buonaccorsi, které řídí pozemková aristokracie severní Itálie. Tyto mocné banky a jejich správci v letech 1250 až 1350 monopolizovali, ovládali a kontrolovali obrovskou mezinárodní bublinu měnových spekulací díky naprosté dominanci na úvěrových trzích. Je to naprosto stejná analogie jako dnes v rámci rizikových hypoték a finančních krizí. Když se vody uklidnily, byl celý finanční trh Evropy a Středomoří zničený, s výjimkou německých bank hanzovního spolku, které byly mnohem menší a zakázaly vstup italských bank do svých měst. Evropa ale sotva přežila díky některým z největších mužů v dějinách. Především Dante Alighieri vytvořil italský jazyk z velkého množství místních dialektů, které v té době ještě neexistovaly. Po něm následovali Francesco Petrarka a Boccaccio, kterým se podařilo pozvednout celou italskou společnost z pádu do kulturního pesimismu. Zachránili Itálii před zánikem během epidemie černé smrti, dýmějového a plicního moru ve 40. letech 14. století. Geoffrey Chaucer učinil totéž pro angličtinu. Tak se zrodily Canterburské povídky. François Rabelais vytvořil ve Francii nesmrtelnou postavu Gargantuy a s ním i francouzský jazyk. Cervantes ve Španělsku oživil Dona Quijota de la Mancha, rytíře se smutnou postavou, jako satiru na podlé Habsburky.
Jazyky, které vytvořili největší géniové té doby, tak povznesly obyvatelstvo a do značné míry je uvedly do zlatého věku renesance. S renesancí ovšem přišel pokrok. Pokrok zlepšil kvalitu života nejen jednoho procenta nejbohatších, ale také každého jednotlivého muže, ženy a dítěte. Zvýšil moc člověka nad přírodou v přepočtu na obyvatele. Hrozil, že se stane dominantním v životě na celé planetě. Vytvořil nebezpečně silné protivníky. Píše se rok 1509. Benátky jsou nepřítelem celého lidstva. Úspěchy Francie v oblasti vědy a techniky za posledních čtyřicet let posouvají Benátky na pokraj zkázy. Nebylo by to poprvé, co by urozené benátské rodiny musely bojovat o přežití. Zlo je prý chráněné rozmanitostí. Je zřejmé, že když je zlo ohrožené, jedná agresivně a ignoruje lidské životy, aby udrželo mechanismus, který chrání jeho existenci. S tímto přesvědčením se přední evropské křesťanské mocnosti v roce 1509 spojily v Lize z Cambrai, největší vojenské alianci, která kdy byla zorganizovaná proti Benátkám. K alianci se připojili francouzský král Ludvík dvanáctý, německý císař Maxmilián první, španělský král Ferdinand Aragonský, anglický král Jindřich osmý, ferrarský vévoda a florentští bankéři Medicejští, jakož i strůjce aliance, papež Julius druhý.
Benátská říše umírala zevnitř a jako všechny zraněné šelmy se stávala stále zlejší a nebezpečnější. V rozhodující bitvě u Agnadella byli benátští žoldnéři poražení, zahnaní zpět do laguny a ztratili veškerou půdu, kterou po staletí uloupili. Zkáza Benátek byla nevyhnutelná. Benátská šlechta se mstila, protože se z ní stal jen stín její bývalé slávy. Ovšem tyto benátské ideje přetrvávají dodnes. Na konci druhé světové války vznikl plán, podle něhož země neřídí jejich vlády, ale centrální bankovní systémy představující finanční oligarchie benátské tradice. Tento systém vyžadoval vytvoření jediného světového superstátu nazvaného Světová společnost pod oligarchickou společenskou vrstvou evropských rozměrů, založenou všude na benátském modelu a řízenou stále více benátskými idejemi. A tak mocní muži planety, měli na své straně dolarovou hegemonii, vojenskou sílu a technologie. Se současným politickým systémem, který slouží pouze pro bohaté a mocné, se dalším podvodem stala globalizace. Světová vláda řízená skupinou finančních sil, které likvidují suverénní vlády. Hlupáci tomu říkají demokracie a volby. Bylo nařízeno, že žádný národ nesmí vyrábět vlastní potraviny ani uplatňovat suverenitu nad technologiemi, které používá.
Globalizace pracovní síly zároveň snížila životní úroveň běžného člověka. Cílem globalizace je indukovat chudobu na trvalý proces. Jejím cílem je degradovat fyzické ekonomiky Ameriky a Evropy na podmínky třetího světa. To ale stále nestačilo. Od roku 1964 přišli nejmocnější muži světa s tím nejhorším plánem ze všech: plánovali zničení světové ekonomiky. Začli ničit ekonomiky zevnitř. Ničí je volným obchodem a deregulací základní infrastruktury. Přesvědčují lidi, aby místo jaderných elektráren stavěli elektrárny větrné. systematicky ničí bohatství lidí pomocí ekonomických a dalších souvisejících nástrojů. Svět čelí dosud neznámé formě pekla. Skupiny jako Bilderberg, Rada pro zahraniční vztahy nebo Trilaterální komise ničí ideály národních států. S tím ničí i hospodářský a vědecký pokrok, ústavy a obecné blaho brutálním potlačením tvůrčí síly rozumu. Pro tyto globální kruhy jsou pokrok a rozvoj protimluvem. Jejími skutečnými cíli jsou destrukce poptávky, snížení počtu obyvatel, nulový růst, volný obchod v radikální podobě a světový řád. To není konspirační teorie, ale historicky doložitelný fakt. Vždyť přece víme, co napsal Římský klub ve své první knize Limity rozvoje. Římský klub tu vyzýval k nulovému populačnímu a ekonomickému růstu. Nebo také víme, co uvedl Výbor pro zahraniční vztahy ve svém projektu z roku 1980. Výbor tu propagoval řízený rozpad světové ekonomiky. Tři skupiny, kterým se budu v tomto pořadu věnovat, Bilderberg, Rada pro zahraniční vztahy a Trilaterální komise, tvoří základní kameny z těchto globálních projektů.
Založení Bilderbergu: Nacistické kořeny (1954)
Nejprve ocituji několik výroků, které oficiálně potvrzují zákulisní řízení globálních událostí. Je třeba pracně sesbírávat tyto výroky, abychom měli jistotu, že se nepohybujeme na hranici jakési vágní chiméry, ale reálných faktů.
"Klika nejbohatších, ekonomicky a politicky nejmocnějších a nejvlivnějších mužů západního světa, kteří se tajně scházejí, aby naplánovali události, které se později zdají být jen událostí." The Times of London, 1977.
"Světové události nevznikají náhodou. Většina z nich je zinscenovaná a řízená těmi, kdo drží v rukou peněžní řetězce." Denis Healey, bývalý britský ministr obrany.
"Je obtížné převychovat lidi, kteří byli vychovaní v nacionalismu, k myšlence vzdát se části své suverenity ve prospěch nadnárodního orgánu." Zakladatel skupiny Bilderberg princ Bernhard.
Skupina Bilderberg byla založená kruhy spojenými s bývalým členem nacistické strany, holandským princem Bernhardem. Ten kdysi vystoupil z nacistické strany, aby se mohl oženit s holandskou princeznou. Princ Bernhard, který zemřel v roce 2004, je otcem nizozemské královny Beatrix a dobrým přítelem a spolupracovníkem britského prince Philipa. Evropské královské rody vůbec jsou s Bilderbergem úzce spojené. Mezi pravidelnými účastníky schůzek najdeme například španělskou královnu Sofii, belgického prince Phillipa, nebo zmíněnou holandskou královnu Beatrix, dceru zakladatele prince Bernharda. Bilderberg představuje orgán sponzorovaný anglo-nizozemskou monarchií, výslovně zaštítěný anglickými a nizozemskými královskými konzuly.
Bilderberg zastává více či méně stejné finanční zájmy soukromých bankovních institucí, jako je dnes Lazard Freres. Za nastolením fašistických režimů v Evropě v letech 1922 až 1945 stála právě tato banka. Její činnost směřovala k pokusu o vytvoření světového systému mezinárodního fašismu pod rouškou globalizace. To je jen jiný, zastírací název pro pokračování západní kolonizace. Dnes už nejen v zemích třetího světa, ale střední i východní Evropy.
Mnozí novináři se domnívají, že původní členové se rozhodli pojmenovat svou společnost Bilderberg Group na počest hotelu, kde se poprvé sešli. Spisovatel Gyeorgos Hatton ale zjistil, že princ Bernhard narozený v Německu byl na počátku 30. let důstojníkem SA a pracoval ve štábu důstojníka Farbena Bildera. Hatton vyslovuje hypotézu, že princ Bernhard se inspiroval svými zkušenostmi z nacismu a podnítil ostatní členy, aby pro svou supertajnou politickou skupinu zvolili název skupina Bilderberg. Tím vzdal hold Bilderově iniciativě při vytváření Kruhu přátel Heinricha Himmlera. Princ Bernhard se jako nacista propracoval až do představenstva německé IG Farben. Tedy člověk, který debatoval s Adolfem Hitlerem u jednoho stolu, se od roku 1954 stal spoluzakladatelem Bilderbergu.
V roce 1976 zastihla prince Bernharda korupční aféra týkající se amerického koncernu Lockheed. Jednalo se o skupinu, která sdružovala velmi bohatou elitu, která se Himmlerovi odměňovala za jeho ochranu v prvních letech Hitlerova nástupu k moci. Nizozemská královská rodina tuto část minulosti prince Bernharda diskrétně zamlčela, když se po válce stal vysokým důstojníkem v Royal Dutch Shell, společné nizozemsko-britské společnosti. Dnes velmi bohatá evropská ropná společnost Dutch Shell je součástí vnitřního kruhu Bilderbergu. Kolem prince Bernharda se soustředili ale i další bývalí nacisté, kteří Bilderberg založili.
Jedním ze zakládajících členů Bilderbergu byl Otto Wolff von Amerongen, prezident a výkonný ředitel německé společnosti Otto Wolff GmbH. Otto Wolff von Armerongen se zasloužil o udržení vztahů mezi Německem a bývalým sovětským blokem. Působil jako neformální velvyslanec Bonnu v Moskvě. Ovšem předtím se podílel na zabavování židovského majetku nacistickým Německem během druhé světové války. Otto Wolff von Amerongen byl totiž nacistickým špionem v Portugalsku a podílel se na získávání ukradeného židovského majetku a zlata z centrálních bank zemí dobytých Hitlerem. Von Amerongen pašoval do Německa wolfram, klíčový prvek v dodávkách zbraní, který se používá při výrobě pušek a dělostřeleckých zbraní, z Portugalska, jediné země, která s Německem během války obchodovala.
Otto Wolff von Amerongen byl dalším někdejším nacistou, který Bilderberg spoluzakládal, stejně jako bývalý nacista, princ Bernhard. A teď chvíli stop, lehká bilance. Pokud jste poslouchali můj pořad Vybělená historie, dozvěděli jste se třeba o tom, jak američtí bankéři připravovali fašistický převrat přímo v Americe v roce 1933. Pokud jste zase poslouchali můj trojdílný pořad Klan Bushů, dozvěděli jste se nejen o Prescottu Bushovi a jeho spolupráci s nacisty, ale třeba také o Montagu Normanovi, tehdejšímu guvernérovi Bank of England, který byl horlivým podporovatelem nacismu a Adolfa Hitlera. Stejně jako britský král Edvard osmý. Pokud jste také poslouchali můj trojdílný pořad Utajení démoni nacismu, víte, jak Američané velmi plošně spolupracovali s nacisty. Pokud jste poslouchali můj dvoudílný pořad Nacistické kořeny EU, víte, že u zrodu Evropského hospodářského společenství i NATO stáli z větší poloviny nacisté. Uváděl jsem konkrétní jména osob s jejich funkcemi NSDAP a následnými pozicemi v EU či NATO.
Kdo jste poslouchali můj pořad Nesvatá aliance mezi Vatikánem, mafií a CIA, v tomto případě stačí první díl, také je vám jasné, jak Američané nacifikovali Evropu po válce v čele s Vatikánem. To jsem také řešil v pořadu Tajná síť Gladio, ve které Američané také angažovali a rekrutovali bývalé nacistické a fašistické bojovníky v těchto jednotkách Gladio. Ti pak páchali i teroristické útoky po západní Evropě, které sváděli na levicové frakce. Kdo jste také poslouchali můj pořad Život Stěpana Bandery, víte, jak Američané nacifikovali východní Evropu a jak stejným procesem procházíme i dnes. A teď tu máme skupinu Bilderberg, která je také založená někdejším nacistou, holandským princem Bernhardem. Skupinu, která v zákulisí modeluje strukturu budoucích událostí na globální úrovni. Tedy američtí bankéři uspořádali fašistický převrat před válkou v roce 1933. Část britské aristokracie podporovala nacismus a Adolfa Hitlera, jako guvernér Bank of England Montagu Norman nebo král Edvard osmý. Američané podporovali nacisty energeticky i finančně před i během druhé světové války. Po válce NATO a EU jako čtvrtá říše. Pak jednotky Gladio pod zastřešením NATO, tedy Američanů. Potom Vatikán a podpora nacistů, viz krysí stezky. Stěpan Bandera a nacifikace východní Evropy. Nyní skupina Bilderberg založená bývalým nacistou, holandským princem Bernhardem.
Už se nám ostře rýsuje ten jasný koláč proliferace ideologie nacismu a fašismu? A to ještě nemluvím o dalším mém dokumentu, Jak Američané prali nacistické zlato. To jsou mezinárodní elity. Globální mocenská klika ve své nahotě. Ideologie nacismu a hlavně korporativního fašismu zcela odpovídá jejim mocenským potřebám. Člověk jako bezejmenný výrobní stroj pro globální kapitál korporací. Drancování planety pod neustálými bubny válek. Žádná občanská ani lidská práva. Do toho eugenika, dříve rasová hygiena a sociální darvinismus. Adolf Hitler byl psychopat, který zdiskreditoval tuto pracně budovanou ideologii. Globální mocenská klika se musela na chvíli zastavit. Museli počkat, než živé vzpomínky vyprchají a pamětníci zemřou. Historické okno se uzavře a proud času nepohodlné skutečnosti vymaže. A jak známo, historii píší vítězové, tedy globální mocenská klika.
Ten okamžik právě teď nastává. Právě nyní se oprašuje znovu branding, značka a marketing nacismu. Probíhá to, co mělo probíhat před 80 lety, nebýt psychopata Hitlera, který nacismus zdiskreditoval. Globální mašinérie nacismu se znovu uvádí do pohybu. Musíme to vidět jako celkový obrazec, jako složenou mozaiku. Američtí bankéři a jejich pokus o fašistický převrat před válkou. Američané s nacisty před a během války. Stejně jako část britské aristokracie podporovala nacisty. Po válce začátky EU a NATO, tedy Američané a bývalí nacisté na čelních místech. Hned nato jednotky Gladio s bývalými nacistickými vojáky. Nad tím vším Vatikán s krysími stezkami a zlatem z ustašovského Chorvatska, tedy opět ochrana nacistů. Vedle toho Stěpan Bandera a nacifikace východní Evropy. A samozřejmě také Bilderberg. Všechno postavené na nacistických kořenech. Souvislá logická mozaika.
Všechno jsem pokryl v mých pořadech na konkrétních jménech, pozicích, korporacích. Jakmile nám to všechno zaklapne dohromady, na ta správná místa v hlavě, uvědomíme si, že současnost je restartem psychologie totality. Totality nacismu a fašismu před 80 lety, kteoru nachvíli zhatil Hitler, který se vymkl kontrole. Je to výsledkem totality korporativní architektury. Stále větší kontrola státu nad občany. Čím větší mají státy kontrolu, tím menší práva mají občané jako individuální lidské bytosti. Je to nepřímá úměra současnosti. Jedním ze základních stavebních kamenů je skupina Bilderberg, která vyrůstá ze stejné metastáze nacismu jako ostatní, výše uvedené globální celky.
Pokud analyzujeme body programu Bilderbergu v jejích začátcích z roku 1954, je tu zřejmý záměr sladit ideologie evropských a amerických elit, aby společně vládly světu. Například na straně 7 Všeobecné zprávy z konference Bilderberg 1955 se píše:
"Odstraňte možné příčiny nedorozumění a napětí mezi evropskými zeměmi a Spojenými státy, abyste se vypořádali s nebezpečím, které hrozí světu."
Právě tohle vedlo k prvnímu setkání skupiny Bilderberg v roce 1954. Spojit zájmy skutečně mocných kruhů na obou stranách Atlantiku. Lord Rotschild a Laurence Rockefeller, klíčové postavy dvou nejmocnějších rodin světa, osobně vybrali 100 lidí z řad světové elity s tajným cílem sjednotit americké a evropské cíle. Na prvním setkání stanovili zakládající členové Bilderbergu své poslání a cíle. Základem všech setkání Bilderberg bylo vytvořit společenství mezi Evropou a Spojenými státy uzavřením strategických, politických a ekonomických dohod, aby společně vládly světu. Ideálním nástrojem k jednání nebo reakci bylo samozřejmě NATO. NATO jim totiž poskytovalo možnost realizovat jejich plány na permanentní válku a politiku jaderného vydírání.
Hierarchie Bilderbergu
Od roku 1954 zastupuje Bilderberg politickou a ekonomickou elitu západních zemí. Finanční spekulanty, šéfy nadnárodních korporací, průmyslníky, prezidenty, premiéry, ministry hospodářství, státní tajemníky, představitele Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, předsedy mediálních holdingů a vojenské velitele. Není pochyb o tom, že Bilderberg usiluje o ekonomickou kontrolu nad světovým trhem. Všichni se o tom mohou přesvědčit. Veřejnost se nesmí účastnit jejích konferencí, její členové se scházejí tajně, aby projednali globální strategie a dohodli se na rozsahu zásahů. Takové utajování je vrcholně podezřelé. Členové Bilderbergu řídí centrální banky. Mohou tedy určovat úrokové sazby, výši emise peněz, cenu peněz a zlata a výši půjček, které mají být poskytnuté konkrétní zemi. Manipulací s emisí peněz a řízením sítě světových záležitostí vytvářejí mnohamiliardové zisky ve svůj prospěch. Jejich jediným hnacím motorem je touha hromadit peníze a moc.
Mezi významné členy patří bývalý britský premiér Tony Blair a většina členů britské vlády. Členem byl i bývalý kanadský premiér Pierre Trudeau. Dalšími známými účastníky byli bývalý předseda Federálního rezervního systému Alan Greenspan, Hillary a Bill Clintonovi, John Kerry, Melinda a Bill Gatesovi, Paul Wolfowitz, Henry Kissinger, David Rockefeller, Zbigniew Brzezinski, nebo Richard Perle. Najdeme tu i mediální magnáty jako David Rockefeller, nebo Conrad Black, bývalý majitel více než 440 médií po celém světě, od The Jerusalem Post po kanadský deník The National Post. Jsou tu také Edgar Bronfman, Rupert Murdoch a Sumner Redstone, výkonný ředitel Viacomu, nadnárodní informační korporace pokrývající prakticky všechny segmenty světového trhu. Někteří už zemřeli, jiní stále žijí. A samozřejmě se přidávají další.
Každá země obvykle vysílá na zasedání Bilderbergu delegaci tří osob. Průmyslníka nebo známého podnikatele, významného ministra nebo senátora a intelektuála nebo redaktora významného periodika. Američané vysílají vzhledem ke své velikosti větší počet delegátů. Menší země, jako je Dánsko nebo Česko, mají maximálně dvě místa. Konferencí se účastní maximálně 130 delegátů. Dvě třetiny účastníků pocházejí z Evropy, zbytek z Ameriky a Kanady. Třetina delegátů je z vládních nebo politických kruhů a zbývající dvě třetiny jsou zástupci průmyslu, financí, kultury, obchodu a médií. Počáteční seznam potenciálních účastníků je připravený v lednu, zatímco konečný výběr se koná v březnu. Aby se předešlo možné infiltraci, určuje řídící výbor Bilderbergu datum konání konference čtyři měsíce před začátkem setkání. Název hotelu je oznámený až týden předem.
Politici Bilderbergu a armáda NATO
Je důležité rozlišovat mezi stálými členy, kteří se účastní konferencí každý rok, a ostatními, kteří jsou zvaní příležitostně. Každoročně je pozváno přibližně osmdesát osobností. Tyto osoby jsou vybírané na základě témat, kterými se zabývají a která spadají do jejich sféry vlivu, nebo pro své odborné a akademické znalosti. Tito pozvaní lidé ale netuší o tajné struktuře Bilderbergu a jejích hlubších a univerzálních cílech. Z těchto lidí si vůdci Bilderbergu vyberou několik jedinců, protože je považují za užitečné nástroje pro svůj plán globalizace. Těmto vybraným lidem pak na oplátku pomohou dostat se do velmi důležitých politických pozic. Je mně jasné, že teď mě napadne horda trollů za konspiraci. Na to mám vždycky nejlepší obranu. Uvádět osoby se jmény, lidi z masa a kostí, osoby s adresami. Stejně tak jsem to dělal v rámci Světového ekonomického fóra Klause Schwaba a stejně tak to učiním i teď. Upozorním na časové shody.
Nejprve tyto osoby vystoupily na Bilderbergu a v zápětí udělaly obrovskou politickou kariéru. Typickým příkladem je Bill Clinton, tehdy neznámý guvernér Arkansasu. Zúčastnil se Bilderbergu v roce 1991. Hned potom vyhrál primárky Demokratické strany a v roce 1992 se stal prezidentem Spojených států. Dalším je Tony Blair. Zúčastnil se Bilderbergu v roce 1993. V červenci 1994 se stal předsedou Labouristické strany a v květnu 1997 byl zvolený premiérem. George Robertson se zúčastnil Bilderbergu v roce 1998. V srpnu 1999 byl jmenovaný generálním tajemníkem NATO. Romano Prodi se zúčastnil Bilderbergu v roce 1999. V září 1999 byl zvolený předsedou EU. Tuto funkci zastával do ledna 2005. V roce 2006 byl zvolený předsedou italské Rady. Nebo někdejší evropský prezident Herman Van Rompuy. O něm je známo, že se těsně před svou instalací do funkce účastnil jedné ze schůzek Bilderbergu. Ti všichni byli pozvaní na Bilderberg, aby po několika týdnech jakoby náhodou získali vrcholovou politickou vunkci, a jejich závratná kariéra nabrala raketové tempo.
Tak bych mohl pokračovat dál, ale nechci brzdit spád příběhu. Mnozí si budou myslet, že jen spojuji pozoruhodnou sérii náhod, abych naznačil spiknutí. Zeptám se. Nezačíná být těch náhod už trochu moc? Tyto náhody budu ilustrovat na příkladě NATO. Abychom pochopili, kdo stojí v čele NATO, dnešní největší světové armády, musíme si uvědomit, kolik lidí, kteří zastávali funkci generálního tajemníka NATO, patří k Bilderbergu.
Joseph Luns (1971 – 1984),
lord Carrington (1984 – 1988),
Manfred Wörner (1988 – 1994),
Willy Claes (1994 – 1995),
Javier Solana (1995 – 1999),
lord Robertson (1999 – 2004) a tak dál.
S tolika konexemi ve vojenském světě a s armádou pod kontrolou je pro Bilderberg velmi snadné prosazovat svá politická rozhodnutí v oblastech, jako je Perský záliv, Irák, Srbsko, Kosovo, Sýrie, Severní Korea, Afghánistán a tak dál. Například aktivními členy Bilderbergu byli bývalý americký ministr obrany Donald Rumsfeld a Ir Peter Sutherland, bývalý komisař EU a předseda Goldman Sachs a British Petroleum.
V roce 2000 si Rumsfeld a Sutherland vydělali spoustu peněz, když oba působili v představenstvu švýcarské energetické společnosti ABB. Jejich tajné spojenectví se dostalo na veřejnost, když se zjistilo, že ABB prodala dva lehkovodní jaderné reaktory aktivnímu členu osy zla, Severní Koreji. Mimochodem v této ABB s nimi seděl i český kádr Vladimír Dlouhý. K tomu se dostanu v jeho kapitole ve druhém díle. Na konci této kapitoly se vrátím ještě k mému oblíbenému Billu Clintonovi. Bill je mým oblíbeným prezidentem ne pro jeho charakter, ale proto, že na něm lze nasvěcovat různé úhly kroků amerických rozvědek a finančních zájmů Wall Streetu. Všechno jsem to pokryl v mém trojdílném pořadu Clintonova vražedná mašinérie.
Jak víme, Bill Clinton se účastnil Bilderbergu v německém Baden-Badenu v roce 1991. V úterý 9 června strávil Clinton 90 minut se sovětským ministrem vnitra Vadimem Bakatinem. Vadim Bakatin byl ministrem, kterého si prezident Michail Gorbačov velmi vážil. V Rusku se tedy za pouhých 6 dní měly konat velmi napjaté prezidentské volby. Přesto si Vadim Bakatin našel čas na mezinárodní setkání s neznámým guvernérem Arkansasu. Jak je to možné? Vysvětlení nám může poskytnout Bakatinova další kariéra. Přestože Michail Gorbačov prohrál prezidentské volby, prezident Boris Jelcin povolal reformátora Bakatina do velmi důležité funkce v KGB. Zdá se, že Bill Clinton byl skupinou Bilderberg vyslaný do Moskvy, aby zmizel spis KGB o jeho studentských dnech, kdy demonstroval proti válce ve Vietnamu, než se bude ucházet o úřad prezidenta Spojených států. To se, jak víme, stalo o 2 a půl měsíce později. Jedny z mála amerických novin, které tuto zprávu sledovaly, byly Arkansas Democrat, které napsaly:
"Clinton má v SSSR mocného přítele. Nového šéfa KGB."
Samuel (Sandy) Berger, bývalý bezpečnostní poradce Billa Clintona, ve svém projevu v Brookings Institution prohlásil:
"Globalizace, ekonomická, technologická, kulturní a politická integrace, není volbou. Je to fakt. Je to realita, která bude neúprosně pokračovat, ať už s naším souhlasem, nebo bez něj. Je to realita, kterou na vlastní nebezpečí ignorujeme."
Je vidět, že poradci, kterými byl Clinton obklopený, neponechávali nic náhodě.
Bilderberg v Česku: Karel Schwarzenberg
Není až tak těžké pochopit, jakým stylem operuje mezinárodní chobotnice Bilderberg v Česku. Z tuzemských osobností je známý zejména čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Pokud budeme sledovat jeho stopu, dojdeme celkem snadno až k projevům přímého působení Bilderbergu na politické a hospodářské dění u nás. Karel Schwarzenberg sám přiznal, že se setkání Bilderbergu zúčastnil celkem dvakrát. Skupiny typu Bilderberg rády ovlivňují veřejné mínění oblíbeným nástrojem, kterým jsou masmédia. To u nás začalo tím, že Schwarzenberg v roce 1996 koupil majoritní podíl v týdeníku Respekt skrze firmu R-Presse. Pozoruhodné je, že slovo erpresse v němčině znamená vydírej, ale to jen tak naokraj.
O deset let později, v červnu 2006 vstoupil do Respektu Zdeněk Bakala. Ten je, jak víme, bílý kůň klusající dlouhodobě po boku Schwarzenberga. Viz kauza Becherovka z roku 1997. Becherovka se privatizovala 3. září roku 1997. Jednalo se o jeden z velkých privatizačních skandálů. Tehdy česká vláda, zejména ministr zemědělství Josef Lux, rozhodla o prodeji 89 % Karlovarské Becherovky ve prospěch společnosti Value Bill s.r.o. za 1,997 miliardy korun. Ke všeobecnému překvapení padlo toto rozhodnutí během krátké přestávky jednání Poslanecké sněmovny. Překvapivý byl i vítěz. Firma Value Bill totiž nesplňovala ani jednu z podmínek výběrového řízení. Naopak, ze sedmi soutěžících předložila nejslabší podnikatelský záměr a nenabídla ani nejvyšší cenu. Firmu Value Bill vybrali ministři ODA a KDU-ČSL, ke kterým se připojil ještě Jan Ruml, tehdy ještě ministr vnitra za ODS. Firma Value Bill se později přejmenovala na Salb. Karel Schwarzenberg vlastnil 20% akcií a Bakalova společnost Patria Finance 40 %. Francouzská firma Pernod Ricard vlastnila 40 %. Bakala a Schwarzenberg obratem prodali své podíly francouzské firmě a skórovali za úspěšnou privatizaci slušný výdělek.
Podobně jako v případě uhelných dolů OKD, které opět velmi výhodně získal Zdeněk Bakala v roce 2004, byla Becherovka solidně vytunelovaná. Za rok 1997 měla Becherovka zisk 149 603 000 Kč, na účtu v bance 220 milionů a zásoby vyrobeného zboží. Zisk trvale klesal a na rok 2000 se už předpokládala ztráta 140 milionů. Snížila se produkce, propouštěli zaměstnanci. Čí bílý kůň byl tehdy Karel Schwarzenberg, zůstává nejasné. Karel Schwarzenberg předsedal mimo jiné Helsinské nadaci pro lidská práva. S ní je úzce spojovaný strůjce barevných revolucí, účastník Bilderbergu a maďarský rodák George Soros. Četli jste knihu Soros on Soros, kterou napsal sám George Soros? Já ano. Dozvíme se tam spoustu zajímavých informací.
Sám George Soros v této knize přiznává, že od roku 1980 podporoval disidenty Charty 77 skrze svou nadaci ve Švédsku, kterou vedl František Janouch, a nadaci International Helsinki Federation for Human Rights ve Vídni, kterou vedl Karel Schwarzenberg. George Soros podle webových stránek nadace z roku 1999 seděl ve správní radě této helsinské nadace. Do podpory chartistů, podle vlastních slov, George Soros tehdy napumpoval 3 miliony dolarů. Karel Schwarzenberg byl tehdy, jak se hezky česky říká, švorc. Podle rakouské tiskové agentury APA měla Schwarzenbergova nadace se sídlem v lichtenštejnském Vaduzu ještě v roce 2002 dluhy ve výši 6 milionů eur. V lednu roku 2008 byl někdejší finanční ředitel International Helsinki Federation odsouzený za zpronevěru 1,2 milionu eur. Po svém vytunelování byla Helsinská nadace poslaná do likvidace. Ovšem v zápětí se převtělila v International Partnership for Human Rights.
Podobný osud potkal i další, tentokrát tuzemskou Nadaci Bohemiae, založenou Karlem Schwarzenbergem. Nadace přijímala peníze zajímavým trikem. Sponzorská firma si zapsala peníze věnované nadaci do účetnictví jako náklady na reklamu. Nadace Bohemiae si naproti tomu peníze zaúčtovala jako dar, který se nezdaňuje. A to navzdory tomu, že byla jedním z jejích sponzorů nadnárodní auditorská a účetní firma Price Waterhouse Coopers. Finanční úřad zpochybnil způsob účtování Schwarzenbergovy nadace Bohemiae a doměřil jí daň ve výši asi tří milionů korun. Neochota nadace vyměřenou pokutu zaplatit vedla k její likvidaci. Finanční úřad považoval praxi nadace za podvod. Zdeněk Bakala je dalším koněm globalistů. Byl nastrčený na exponovaná viditelná místa tak, aby zastřel působení nadnárodních oligarchů. Zdeněk Bakala mimochodem absolvoval školu Mladých globálních lídrů zítřka Klause Schwaba v roce 1997. To jsem probíral ve stejnojmenném pořadu.
O rok později Bakala více než zdvojnásobil základní kapitál vydavatelství týdeníku Respekt. V září 2012 Bakalova vydavatelská společnost Economia a.s. vykoupila zbývající podíl od Karla Schwarzenberga a dalších minoritních vlastníků Respekt Publishing, a.s., nástupnické vydavatelské společnosti R-Presse. Schwarzenberg tak přestal být akcionářem společnosti. Ke dni 1. července 2014 dokončila společnost Economia, a.s. fúzi se společností Respekt Publishing a.s. Tím Respekt Publishing jako vydavatelská společnost Respektu zanikla. Ale o Schwarzenberga nebo dokonce Bakalu tu zdaleka nejde. To jsou jen poskoci, malé ryby v globálním rybníku. Ve hře jsou mnohem tučnější sumci.
Od roku 2007 týdeník Respekt spolupracoval s britským globalizačním časopisem The Economist a publikoval pravidelně jeho aktuální texty. A právě tady se pomalu dostávám k jádru věci. Totiž k tomu, že v nakladatelství Economia a.s. několik dlouhých let působil vysokokalibrový člen Bilderbergu Andrew Knight, náhradník samotného mediálního cara Ruperta Murdocha a bezprostřední sekundant bankéřského rodu Rothschildů. Andrew Knight je díky úzkým vazbám na Rothschildy skutečným koněm globální mocenské struktury. Od roku 1966 Andrew Knight působil hned v několika zemích. Pracoval dva roky ve Washingtonu a potom v Bruselu. Redaktorem v The Economist byl od roku 1974 do roku 1986, kdy přešel ke skupině The Daily Telegraph Group, ve které působil do roku 1989. V roce 1990 vstoupil Andrew Knight do News International PLC. Ruperta Murdocha, který učinil z Knighta svou pravou ruku a svého náhradníka. O rok později se stal členem představenstva News Corporation. Od roku 1994 byl jmenovaný na post ředitele, kde působil až do roku 2012.
Už jsem zmínil Knightovu úzkou vazbu na Rothschildy. Andrew Knight totiž působil v přímých strukturách správy nedozírného majetku rodu Rothschildů. Konkrétně v Rothschild Investment Trust od roku 1996 do roku 2008. Pak se stal ředitelem J. Rothschild Capital Management Limited. To je řídící struktura Rothschild Investment Trust. Tam působil až do roku 2013. Zajímavá je v tomto kontextu Knightova činnost v rámci nejrůznějších globálních think tanků. Například Centre for Policy Studies, kde byl členem správní rady, nebo prestižním Royal Institute of International Affairs, známý jako Chatham House. Andrew Knight působil také v oxfordské Ditchley Foundation. Působil také v investičních fondech, jako je Kingsley Capital Partners, kde působil v dozorčí radě. Kingsley Capital Partners je doslova a do písmene partnerem fondu Albright Capital, který má přímou vazbu na smíchovskou rodačku Marii Janu Korbelovou, známou jako Madeleine Albrightová, někdejší americkou ministryni zahraničí za Billa Clintona. Andrew Knight ale dlouho působil v řídícím výboru skupiny Bilderberg.
U nás v České republice mezitím v roce 2008 vznikla společnost Economia a.s. Ovšem v polovině roku 2009 ji přebrala firma BXR MEDIA LIMITED se sídlem v kyperské Nicosii a vlastnila ji až do 21. 3. 2014. 20. října 2011 vstoupil Andrew Knight do představenstva nakladatelství. O dva měsíce později se přesunul do dozorčí rady, kde působil až do konce kyperské éry, tedy přesně do 21. března 2014. S Andrewem Knightem nastoupil do statutárních funkcí v Economia a.s. také jeho syn, diplomat Casimir Knight. Casimir Knight spolu s bývalým poslancem a tajemníkem sněmovního branněbezpečnostního výboru Tomášem Svobodou založil už roku 1996 PR agenturu Knight & Svoboda, spol. s r.o. Tato agentura se později mimo jiné podílela na volební kampani TOP 09, ale také na aférách Zemanův kufřík, nebo výbuch před domem ministra Ivana Pilipa v době, kdy mu padaly preference. Šlo o snahu zvýšit jeho popularitu. Když si uvědomíme, že Ivan Pilip absolvoval školu Mladých globálních lídrů zítřka Klause Schwaba rok po Zdeňku Bakalovi, tedy v roce 1998, celé nám to otvírá další souvislosti propojení této partičky.
Třetím společníkem v této PR agentuře, byl do roku 1998 princ Heinrich Liechtenstein. Jeho rodina vznášela u mezinárodních soudů nárok na 21 miliard Kč vůči České republice za 160 000 hektarů půdy, zámky, nebo kulturní sbírky. Prince Heinricha Liechtensteina najdeme v záznamech statutárních orgánů správní rady Templetonovy nadace. A tady se kruh pomalu uzavírá. Bakalova Economia, a.s. v roce 2013 přistoupila také k akvizici internetových médií a koupila internetový portál Volny.cz. Jeho součástí je i portál Aktuálně.cz. Vlastníkem společnosti Volný byl tou dobou investiční fond Warburg Pincus. To je fond další bankéřské rodiny Warburgů, která úzce spolupracuje s rodem Rothschildů. V té době globální kůň Karel Schwarzenberg prohrál prezidentské volby. Zdeněk Bakala chtěl koupit společnost Centrum Holdings proto, aby posílil svou roli na internetu. Analytici totiž spatřovali potíž neúspěchu Schwarzenberga v nedostatečném marketingovém tlaku na voliče v elektronických médiích. To se muselo změnit do příštích voleb a do voleb obecně. Tak vznikla další drtička veřejného mínění. DVTV je přímo učebnicovou ukázkou manipulace veřejnost, zejména během volebních kampaní. A tady na scénu opět přichází George Soros.
Všichni jsme jistě zaznamenali e-mailovou korespondenci známou jako DC Leaks. V této korespondenci jsou naprosto jasné Sorosovy úmysly manipulovat volby v Evropě žádoucím směrem. A tady se nám uzavírá další kruh. Shodou náhod Daniela Drtinová jednu dobu figurovala ve správní radě Sorosovy nadace Open Society Fund. Tento Sorosův fond mimochodem v Česku udílí i novinářské ceny žurnalistům, kteří nejpilněji prosazují agendu globalistů. Už se mě ani nechce zmiňovat otřepaný a notoricky známý fakt, že právě Daniela Drtinová získala novinářské ocenění od této nadace, ve které předtím zahřívala židli správní rady. Členy Bilderbergu jsou i další Češi, jako je známý Vladimír Dlouhý. Ten byl od roku 1977 tvrdým kádrem KSČ, ale po listopadu 1989 se stal kovaným pravičákem v ODS. Pak se stal investičním poradcem banky Goldman Sachs pro střední a východní Evropu. Nakonec se stal prezidentem České hospodářské komory a poradce dalšího komunistického kádra, exprezidenta Miloše Zemana. Protože česká sekce Bilderbergu je už tak dost dlouhá, Vladimíra Dlouhého si nechám na českou sekci u Trilaterální komise. Nebojte se proto, určitě se k němu podrobně vrátím ve druhém díle.
Bilderberg v Česku: Jiří Pehe
Členem Bilderbergu je také politolog Jiří Pehe. Jiří Pehe navštívil Bilderberg v roce 2001, kdy se účastnil jeho švédské konference. Pehe studoval právo a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1981 emigroval do Ameriky, kde v roce 1985 ukončil studia na Škole mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Mezi lety 1985 až 1988 byl ředitelem Východoevropských studií amerického think-tanku Freedom House v New Yorku. Jde o vlivový americký think-tank klasického střihu. Několik let byl členem dozorčí rady CEELI, amerického vzdělávacího programu pro právníky, policisty a soudce ze střední a východní Evropy. Mezi lety 1988 až 1995 pracoval nejdříve jako analytik a později jako ředitel Středoevropských výzkumů v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Po návratu do země působil od roku 1995 do roku 1997 jako ředitel Výzkumu a analýzy v Open Media Research Institute v Praze. Pak se Pehe stal ředitelem politického odboru exprezidenta Václava Havla. Pehe vedl Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské univerzity. Pehe byl také předsedou redakční rady čtvrtletníku Přítomnost.
Tento časopis vydával další typický Havlista, Čechoameričan Martin Jan Stránský. Aby toho nebylo málo, od roku 2005 byl Jiří Pehe členem správní rady organizace Open Society Fund George Sorose. To snad netřeba rozvádět. Pehe byl ředitelem pražské New York University, kde přednášel třeba Alexandr Vondra, k čemuž se dostanu ve druhém díle. Pehe je ukázkovým příkladům tvrdého Havlisty. Byl například člen programového výboru a správní rady Havlovy Nadace Forum 2000. Byl také členem výkonného výboru sdružení Lípa. To založil další proamerický Havlista Zdeněk Bakala.
Bilderberg v Česku: Michal Žantovský
Členem skupiny Bilderberg je bývalý český velvyslanec v Americe, pak v Izraeli a nakonec ve Velké Británii, Michal Žantovský. Michal Žantovský byl ředitelem knihovny Václava Havla, kterou štědře zasponzoroval Zdeněk Bakala, kamarád Karla Schwarzenberga, také člena Bilderbergu. Nádherná mozaika vzájemných vztahů. Michal Žantovský se účastnil Bilderbergu v Portugalsku v roce 1999. Michael Žantovský se narodil v Praze roku 1949 komunistickým rodičům. V šedesátých letech vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor psychologie. Mezi lety 1968 až 1969 studoval na univerzitě v kanadském Montrealu. V sedmdesátých letech působil jako psycholog v Bohnicích. Přesně tam, kde působil v téže funkci kazatel Tomáš Halík. V letech 1988 až 1989 pracoval pro agenturu Reuters jako její pražský dopisovatel. Byl to on, kdo vypustil dezinformaci o údajné smrti studenta Jana Šmída a tím de facto pomohl odstartovat “sametovou revoluci”.
Michal Žantovský byl také blízkým spolupracovníkem Václava Havla. Stal se ředitelem jeho kanceláře politického odboru. Byl také jeho tiskovým tajemníkem, poradcem a mluvčím. Později vstoupil do ODA, kde se po čase stal jejím předsedou. Od roku 1996 působil v českém Senátu. V horní komoře pak šéfoval Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Michal Žantovský byl prvním výkonným ředitelem amerického think-tanku Program atlantických bezpečnostních studií, který založil Alexandr Vondra. Michal Žantovský pak přednášel euroamerické vztahy na pražské pobočce New York University stejně jako Alexandr Vondra nebo Jiří Pehe.
Bilderberg v Česku: Karel Kovanda
Členem Bilderbergu je také bývalý český velvyslanec při NATO Karel Kovanda. Bilderberg si opět pojišťuje své figury při NATO. Nejen že všichni šéfové NATO byli členy skupiny Bilderberg, ale jejím členem byl i někdejší český velvyslanec při NATO Karel Kovanda. Kovanda se účastnil Bilderbergu ve Skotsku v roce 1998. Zajímavé, že to bylo právě rok předtím, než Česko do NATO vstoupilo. V té době byl totiž Kovanda náměstkem ministra zahraničí, kdy vedl přístupová jednání související se vstupem České republiky do NATO. Po zásluze byl odměněný postem českého velvyslance při NATO, a to až do roku 2005. Pojďme ale od začátku. Kovanda také za socialismu emigroval do Ameriky. Tady vystudoval politologii na Messechusettském technologickém institutu v roce 1975. Do roku 1977 vyučoval politologii v jižní Kalifornii. V roce 1985 dokončil MBA na kalifornské Pepperdine University. V osmdesátých letech byl také manažerem v soukromém sektoru, působil i jako novinář, překladatel a tlumočník. Kovanda se po Listopadu vrátil v roce 1990 do Československa a ihned začal pracovat na ministerstvu zahraničí. Do roku 1997 sloužil také jako český velvyslanec při OSN. Byl také předsedou hospodářské a sociální rady OSN. Kovanda byl také jedním z mála Čechů, který se stal v roce 2005 vysokým úředníkem EU, když získal post zástupce generálního ředitele pro zahraniční vztahy v Evropské komisi. Jsou to jen další střípky do mozaiky, která stále zřetelněji ukazuje, o co globalistům a členům Bilderbergu jde. O neomezenou hospodářskou a politickou moc, skrze mediální a ekonomickou kontrolu české populace. Jsou to cíle skupiny Bilderberg, na které se teď pojďme podívat.
Cíle Bilderbergu
Členové Bilderbergu budují éru postnacionalismu: už nebudeme mít země, ale pouze regiony země v rámci jednoho světa. To bude znamenat globalizovanou ekonomiku, jednu světovou vládu a univerzální náboženství. K dosažení těchto cílů se Bilderberg zaměřuje na technologickou kontrolu a nízkou informovanost veřejnosti. Vedoucí představitelé skupiny Bilderberg se obávají, že budou čelit organizované opozici. Její členové nechtějí, aby běžní lidé plně pochopili, co plánují pro budoucnost planety: jednu světovou společnost s jednotným globálním trhem, který bude řízený jednotnou světovou armádou a regulovaný světovou bankou, která bude používat jednotnou univerzální měnu. Pojďme se na to podívat podrobněji.
Základem cílů Bilderbergu je jedna mezinárodní civilizace. Bilderberg chce postupně zcela zničit všechny národní identity prostřednictvím rozvratu našich tradičních hodnot, aby je nahradili hodnotami globalizace. Žádná jiná kultura v budoucnu nepřežije. Pro Bilderberg je také důležitá společnost s nulovým růstem. V postindustriálním věku bude ke zničení jakýchkoli stop všeobecného bohatství nutný nulový růst. Když je bohatství, je i pokrok. Bohatství a pokrok znemožňují zavedení represe. Represe je nutná, pokud doufáme v rozdělení společnosti na pány a otroky. Konec bohatství přinese konec jaderné energie a všech průmyslových systémů s výjimkou počítačového průmyslu a služeb. Vidíme to všude kolem nás. Proč tento nový světový pořádek tak nenávidí jadernou energii? Odpověď je velmi jednoduchá. Jaderné elektrárny, které vyrábějí levnou energii, jsou klíčem k vymanění zemí třetího světa z chudoby. Díky levné energii vyráběné v jaderných elektrárnách by se země třetího světa postupně staly nezávislými na financování ze strany Ameriky, která je ovládá, a začaly by uplatňovat svou suverenitu. Méně zahraničního financování znamená menší kontrolu přírodních zdrojů ze strany Mezinárodního měnového fondu. Znamená to větší svobodu a nezávislost pro obyvatele.
Myšlenka, že národy se mohou rozvíjet nezávisle, je členům Bilderbergu doslova odporná. Proto se musí likvidovat jádro. Je to levná energie, a tedy nástroj k národní suverenitě. K dosažení cílů Bilderbergu je také důležité centralizované řízení všech vzdělávacích systémů. Jedním z důvodů vzniku Evropské unie, Americké unie a budoucí Asijské unie je snaha o totální kontrolu vzdělávacích systémů, aby bylo možné realizovat globalizovaný nový světový řád prostřednictvím eliminace znalostí světových dějin. Jejich úsilí v tomto ohledu přináší neuvěřitelné výsledky. Dnešní mládež téměř vůbec nezná poučení z minulosti, individuální svobody a význam pojmu svoboda. Z hlediska globalizačních sil je to pro ně snazší. Sebestředné, narcistické bytosti s prázdnou a dutou makovicí, co se týče historie. To je cíl centralizovaného řízení globálních vzdělávacích systémů.
Sledujeme také stále větší vliv OSN. To je další z cílů skupin typu Bilderberg. Rozšířením pravomocí OSN chtějí vytvořit světovou vládu a zavést daň, která by se platila přímo OSN, a získat tak světové občanství. K tomu směřuje digitální identita každého občana na světě. To jsem řešil v mých pořadech Průvodce pandemickou galaxií a Světové ekonomické fórum Klause Schwaba. Dalším cílem je stále větší expanze a rozšiřování NATO, tedy prodloužené ruky americké armády. O tom snad ani nemusíme debatovat, vidíme to na každém kroku. Je také podstatný jeden právní systém. Mezinárodní soudní dvůr se má stát jediným soudním orgánem na světě. K tomu všemu je nezbytná přetrvávající psychická nerovnováha. Prostřednictvím řady simulovaných krizí přivádějí jedince do neustálého fyzického, duševního a emocionálního napětí. To udržuje lidi v neustálé psychické nerovnováze. Lidé, kteří jsou příliš unavení a slabí na to, aby rozhodovali o svém osudu, budou zmatení a demoralizovaní. Jednoduše, když musíte pracovat dvě nebo tři práce od rána do večera, ustavičně řešíte existenciální problémy, nemáte sílu se starat o psychopaty vzdálené kdesi v globálních výšinách. Hřebíčkem do rakve je pak digitální měna a samozřejmě sociální kreditní systém. Poslušní otroci budou odměňovaní a vzpurní vyhlazovaní.
To má ještě jeden, důležitý rozměr. Co si přejí demoralizovaní a zmanipulovaní lidé zbavení sebeúcty a nejistí ohledně budoucnosti? Takoví lidé si stále více přejí příchod mesiáše, příchod nového řádu. Tento nový řád slibuje odstranění drog, dětské prostituce, rostoucí kriminality, válek, hladomoru a utrpení. Zároveň zaručuje společnost založenou na řádu, ve které budou lidé žít v harmonii. Ale tato nová harmonie nakonec ovlivní naši svobodu, lidská práva, svobodu myšlení a vůbec celou naši existenci. Harmonie bude znamenat společnost na principech psychologie totality. staneme se jen čísly v systému ovládaném armádou tupé masy technokratických byrokratů. Ti, kteří se nepřizpůsobí, budou internovaní v koncentračních táborech. A je úplně jedno, jak tyto tábory nazveme. To všechno se stane, pokud my, lidé svobodného světa, nezačneme bojovat za obranu našich národních ideálů. Místo toho, abychom všechno nechali v rukou vládců, komisařů EU, představitelů OSN a královských rodin, kteří nás všichni zrazují. Tito laskaví, dobře vychovaní členové evropských královských rodin, tyto starší ženy s elegantními způsoby a dobromyslní pánové jsou ve skutečnosti naprosto bezohlední lidé. Využívají utrpení našich národů a utrácejí naše bohatství, aby ochránili svůj privilegovaný způsob života. Majetek aristokracie je neoddělitelně spjatý a provázaný s trhem s drogami, zlatem, diamanty a zbraněmi, s bankovnictvím, obchodem a průmyslem, ropou, s kontrolou médií a zábavního průmyslu.
Skupina Bilderberg má moc a vliv, aby mohla vnutit svou politiku všem národům světa. Už jsme viděli, jak dlouhá jsou jeho chapadla. Jeho členy byli američtí prezidenti, premiéři Kanady, nebo šéfové všech hlavních západních masmédií. Jeho členové jsou důležití politici, přední osobnosti finančního světa a centrálních bank největších zemí světa. Samozřejmě včetně amerického Federálního rezervního systému V Bilderbergu najdeme také šéfy Mezinárodního světového fondu, Světové banky a OSN. Jak asi bude prosazovat taková skupina svou agendu? Proč si tohle uvědomuje tak žalostně málo lidí? Přesahuje to dimenze našeho globálního chápání? Nedokážeme pohlédnout výš než na naši kuličku hnoje, kterou si celý život válíme před sebou? Chceme celý náš život zasvětit do uplácávání té naší kuličky a být zaslepení k věcem, které se dějí kolem? Mnozí lidé, kteří nevidí motivy věcí jsou přesvědčeni, že musí jít nutně o konspirační teorii, kterou je třeba ignorovat nebo se jí vysmát, ale přesto ji odmítnout. Proč? Přece proto, že o tom nemluví ani televize, ani noviny, ani rozhlas. Očekává snad proboha někdo, že systémová masmédia budou informovat o něčem, co chce systém zatajit? Myšlenky a agendy, které vznikají na každoročních setkáních Bilderbergu, jsou využívané k vytváření zpráv, které jsou zveřejňované v hlavních světových médiích.
Cílem je, aby se názory skupiny rozšířily natolik, že se stanou veřejným míněním. Tím se přimějí političtí představitelé, aby je podpořili a splnili přání pánů vesmíru. Tisk svobodného světa je zcela vydán na milost a nemilost propagandě členů Bilderbergu. Ve svých pořadech jsem snad přinesl obrovskou hromadu důkazů, že jde jen o nástroje manipulace a ovládání davu. Ideologická clona a psychologická bariéra. Za zeď do zákulisí nesmíme dohlédnout. A tato systémová média, závislá na vládách nebo na penězích systému, se postarají, abychom se tyto informace nedozvídali. Nevěříte? V příštím díle se na masmédia podívám podrobněji. Díky světovým agenturám se totiž centralizuje globální informační tok. Tomu jsem se podrobně věnoval v mém pořadu Bohatí a mocní, ale zaměřím se na to také v příštím díle u Rady pro zahraniční vztahy.
Závěr
To je konec první epizody Tajných globálních skupin. Příště se podíváme na Radu pro zahraniční vztahy, ale také na Trilaterální komisi. Představíme si samozřejmě i Čechy, kteří se těchto konferencí účastnili buď jako pozvaní hosté, nebo jako členové.