Druhý díl pojednává o moci rodiny Rockefellerových a jejich vlivu na bankovní a pojišťovací sektor. Dále se zabývá jejich kontrolou nad veřejným míněním a vlivem na OSN a Radu pro zahraniční vztahy. Zmíněná je také spolupráce s nacisty a jejich vliv na globální řízení potravin a léků, jakož i vlastnictví pozemků a nemovitostí. Závěrem se podívá na věčnou moc této rodiny za trůnem.
Stručně shrnu, co jsme slyšeli v první epizodě pořadu Rockefellerové, věčná moc za trůnem. Začal jsem od začátku klanu Rockefellerů, tedy Williama Rockefellera a jeho syna Johna Davisona. Právě ten založil v roce 1863 společnost Standard Oil, která monopolizovala 95% americké ropy. I když byla v roce 1911 rozdělena, starý lišák John z toho vyšel čtyřikrát bohatší. Pak jsem prozkoumal neskutečné souvislosti kolem setkání Davida Rockefellera staršího a Nikity Chruščova, se kterým v roce 1964 dohodli takzvané budování mostů mezi západem a východem. S tím se úzce pojí události kolem srpna 1968 v bývalém Československu. Potom jsem prozkoumal důvod, proč Rockefellerové zakládají nadace a jaký je ten pravý cíl jejich filantropie a mecenášství. Pak jsem se zaměřil na vzdělání, které také Rockefellerové ovládají prostřednictvím nadací, univerzit i učebnic. Kdo ovládá vzdělání, kontroluje národ. Také jsem se podíval na úlohu Rockefellerů při vzniku americké Federální rezervní banky. Nekonečné dluhy coby klíč k věčnému bohatství. Pak jsem se podíval na mýtus o miliardách dolarů rodiny Rockefellerů.
Budování bankovního impéria a pojišťoven
Společnost Standard Oil zůstávala dál základním kamenem v klenbě Rockefellerova impéria. Ovšem Rockefellerové začali fušovat do bankovního odvětví. Právě bankovnictví se stalo nejdůležitějším podnikem Rockefellerů. Veřejnost zná Rockefellerovu rodinu spíše díky jejím ropným majetkům než díky jejím bankovním akciím. Bankami rodiny Rockefellerů jsou First National City Bank a Chase Manhattan Bank. První bankou, ve které se rodina Rockefellerů přímo angažovala, byla newyorská National City Bank, dnes Citigroup. Její bývalý prezident James Stillman se stal blízkým spolupracovníkem bratra Johna D. Rockefellera, Williama, který v té době řídil obrovský Standard Oil Trust. William Rockefeller naklonil bankovnictví Standard Oil Stillmanovým směrem, a tak se National City Bank stala největší bankou v New Yorku. Finanční manželství bylo stmeleno sňatkem dvou synů Williama Rockefellera se dvěma Stillmanovými dcerami. Až do svého odchodu do důchodu v roce 1967 byl James Stillman předsedou představenstva First National City Bank. Předtím James posílil rodinné a finanční vazby Rockefellerů sňatkem s Nancy Carnegieovou z pohádkově bohaté rodiny Carnegieů. Druhou bankou klanu Rockefellerů je Chase Manhattan Bank. Banka Chase Manhattan vznikla spojením banky Chase Bank vlastněné Rockefellery, a banky Manhattan Bank kontrolované společností Kuhn Loeb. Toto manželství bylo pro obě rodiny velmi úspěšné. Chase Manhattan je třetím největším bankovním ústavem na světě. I když je pouze třetí, je zdaleka nejvlivnější. Vedle zahraničních poboček má Chase Manhattan kolem sebe řetězec 50 000 korespondenčních bankovních poboček. Padesát tisíc korespondenčních bank po celém světě! kdyby každá korespondenční banka měla hodnotu pouhých 10 milionů dolarů, znamenalo by to pro Chase Manhattan potenciální celosvětový vliv ve výši pěti set miliard dolarů! Takové číslo je prostě nepochopitelné. Bohužel je to pravděpodobně konzervativní odhad moci a vlivu banky Chase Manhattan. Takový finanční vliv by Rockefellerům umožnil vyvolat mezinárodní měnovou krizi během jedné noci. Takový vliv koncentrovaný v rukou jedné rodiny si skutečně nedokážeme představit. V mém pořadu Jak západ raboval Rusko jsem podrobně popisoval úlohy a funkce takzvaných korespondenčních bank. Ty primárně slouží k přelévání a praní špinavých peněz z jedné takové banky do druhé, a následný nákup nemovitostí nebo drahých kovů na trhu. Podle téměř všech měřítek se Chase Manhattan stala prakticky suverénním státem. Až na to, že má více peněz než většina ostatních. dokonce zaměstnávala vyslance při OSN na plný úvazek. Uvedu jen jeden poučný údaj. V roce 1973 se předseda představenstva Chase Manhattan David Rockefeller setkal s 27 hlavami států, včetně Ruska, Číny, a desítkou dalších významných osobností. Ani Henry Kissinger se Rockefellerovu vlivu na nejvyšší představitele nevyrovnal. Nicméně opět musím poznamenat, že skutečné vlastnictví rodiny v bance Chase Manhattan může být mnohem větší, než se přiznává. Profesor James Knowles ve své podrobné studii The Rockefeller Financial Group uvádí:
"Nelze jednoznačně prokázat, že bohaté rodiny zastoupené ve správních radách bank v Rockefellerově skupině vlastní kontrolní podíl akcií. Vlastnictví velkých bank je pečlivě střeženým tajemstvím. Dokonce i když jsou banky povinny zveřejnit své největší akcionáře, jako tomu bylo v případě Patmanova vyšetřování bankovních řetězců v roce 1962, používaly při odkazování na vlastnictví akcií ve svěřeneckém fondu takzvaná jména z ulice. (U nás v Česku bychom řekli bílé koně.) Tato jména z ulice jsou zcela fiktivní a vůbec se nepodobají skutečnému příjemci nebo správci."
Třetí velkou newyorskou bankou v Rockefellerově orbitu je Chemical Bank, kterou ovládá rodina Harknessů. Edward Harkness byl jedním z nejbližších obchodních spolupracovníků Johna D. Rockefellera ve společnosti Standard Oil Trust. Ještě v roce 1939 byla rodina Harknessů největším nerokefellerovským vlastníkem akcií Standard Oil. S bankami Rockefellerů úzce souvisejí gigantické pojišťovny s investičními fondy v hodnotě stovek milionů dolarů. Životní pojišťovny hrají rozhodující roli ve financování. Jsou totiž hlavními poskytovateli dlouhodobých úvěrů, zatímco banky se zabývají především krátkodobými a střednědobými úvěry. Solventnost nebo úpadek ostatních podniků zase často závisí na jejich schopnosti získat úvěry od finančních gigantů ovládaných Rockefellery. Rockefellerova bankovní skupina je silně propojena s představenstvem tří ze čtyř největších životních pojišťoven. Metropolitan Life, Equitable Life a New York Life. Celková aktiva těchto tří pojišťovacích gigantů činila v roce 1969 více než 113 miliard dolarů. Kontrola rodiny Rockefellerů nad bankami a pojišťovnami, jim dává na ekonomiku takový vliv, který dalece přesahuje jejich přímé vlastnictví. Jednoduše, když ovládáme ta správná tlačítka, můžeme je zmáčknout v příhodný okamžik, a ovládat i to, co nevlastníme. Klan Rockefellerů ovládá rozsáhlé segmenty ekonomiky několika způsoby. Prvním z nich je držení akcií jednotlivými rodinami skupiny. Dalším prostředkem, kterým má Rockefellerova skupina potenciální vliv nebo kontrolu nad významnými segmenty ekonomiky, jsou trustová oddělení Rockefellerových bank. Profesor James Knowles poznamenává:
"Většina těchto akciových podílů je buď pod přímou kontrolou rodin, jejichž zástupci zasedají ve správních radách těchto bank, nebo jsou pod jejich nepřímou kontrolou prostřednictvím hlasovacích práv vykonávaných bankovními trustovými odděleními. Je zřejmé, že tyto akciové podíly poskytují základ pro účinnou kontrolu velké části americké ekonomiky."
Dalším způsobem, jak mohou Rockefellerové významně kontrolovat společnosti, jsou půjčky. Zhruba 80 % úvěrového portfolia banky Chase Manhattan, představují velké celonárodní společnosti. Jednoduše Rockefellerové se neotravují s individuálními půjčkami upachtěným občánkům, ale půjčují převážně průmyslovým gigantům. Vliv Rockefellerů se tím násobí ještě víc. Když banka poskytne velké půjčky nějakému podniku, je v pozici, kdy může požadovat, aby měla hlas v rozhodovacím mechanismu tohoto podniku. Často se tak děje formou jmenování někoho do představenstva dlužníka. Je to fikaný mechanismus. To souvisí s další metodou ekonomické kontroly Rockefellerů. Propojení ředitelství. K propojení dvou společností dochází tehdy, když člen představenstva jedné společnosti zasedá také v představenstvu druhé společnosti. To bylo v Americe teoreticky zakázáno článkem 8 Claytonova zákona, který říká, že žádná osoba nesmí být současně členem představenstva dvou nebo více konkurenčních společností. Ale vystopovat všechny vazby mezi zástupci Rockefellerovy skupiny v různých správních radách, prostě není možné.
Velké společnosti a akcie
Klan Rockefellerů není jen bohatou a úspěšnou rodinou. Je to impérium. Žádná jiná rodina záměrně neusiluje o kontrolu nad tolika institucemi, které ovlivňují všechny aspekty amerického života. Ať už jde o vládu, obchod, energetiku, bankovnictví, média, náboženství nebo vzdělávání. Na vrcholu mocenské struktury najdete Rockefellerovy peníze a osoby a agenty nastrčené Rockefellery. Taková totální přesvědčivost, která ovlivňuje všechny důležité aspekty amerického života, nemůže být přece náhodná. Když John D. Rockefeller starší dostal příkaz zrušit monopol Standard Oil Company, rozdrobil své firmy na menší subjekty. Výsledkem byl třeba Standard Oil of New Jersey, která proslula svou ohromující prací s Hitlerovou německou Třetí říší. Tomu jsem se věnoval v mém trojdílném pořadu Utajení démoni nacismu. Novým názvem pro Standard Oil je ExxonMobil. Tato nadnárodní korporace se sídlem v Texasu je jednoduše stará dobrá Standard Oil. V současné podobě vznikla 30. listopadu 1999 sloučením koncernů Exxon a Mobil. Historicky se ale jedná o přímého nástupce Standard Oil. Vlastní 38 ropných rafinérií ve 21 zemích, které dohromady denně vyprodukují 6,3 milionu barelů ropných produktů. Je jednou ze dvou největších korporací na světě. Další v pořadí v rodinném portfoliu jsou akcie společnosti Standard of California, nyní Chevron, následované akciemi IBM. Mezi společnosti, ve kterých rodina drží akcie v obrovské hodnotě dolarů, patří Chase Manhattan Bank, Mobil Oil Corporation, Eastman Kodak, General Electric, Texas Instruments a Minnesota Mining and Manufacturing. Celkem Rockefellerovi vlastní významnou část více než 50 společností. V tomto kontextu se nabízí základní otázka. Mělo by být takto nahromaděné bohatství překážkou pro politický vliv? Už slyším mé posluchače, jak se s gustem popadají za břicho a plácají po stehnech nad takovou triviální úvahou. Je naprosto jasné, že podnikání a vláda se dlouho sbližovaly, až se nakonec spřátelily. Dnes je prakticky nemožné rozeznat, kde končí politika a začíná podnikání a naopak. To se týká i klanu Rockefellerů. Zájmy rodiny Rockefellerů jsou tak úzce spjaty s otázkami veřejné politiky, a to jak zahraniční, tak domácí, že prakticky každé významné vládní rozhodnutí se nějakým způsobem dotýká Rockefellerova impéria. Ať vezmeme daně, životní prostředí, vládní regulace podnikání, pojištění, úrokové sazby, zahraniční diplomacii, válku a mír. Rockefellerovy zájmy jsou ovlivňovány vládní politikou prakticky ve všech hlavních oblastech amerického života. Rockefellerům se podařilo spojit ekonomické zájmy s těmi politickými, takže jedna ruka myje druhou. Ovládají umění využívat ekonomickou moc k budování politické moci. Politická moc zase ještě více posiluje tu ekonomickou, a tak dále, do nekonečna. Rockefellerové po celé generace vytvářeli ekonomické konsorcium. Nejelegantnější, nejhladší a nejmocnější kombinaci na světě. Neuvěřitelně mocný politický komplex, který Rockefellerové dali dohromady. John D. Rockefeller mladší měl 5 synů, z nichž dva se dali na politiku. Nelson Aldrich Rockefeller, syn Johna mladšího, se vrhl do politiky. Roku 1944 se za vlády prezidenta Roosevelta stal expertem Bílého domu pro vztahy Spojených Států s Jižní Amerikou. Harry Truman ho později jmenoval předsedou Komise pro mezinárodní vývoj. Mezi lety 1958 až 70 byl čtyřikrát za sebou guvernérem státu New York. Od roku 1974 se až do ledna 77 stal po abdikaci Richarda Nixona americkým viceprezidentem. Rockefellerové se tedy jeho zásluhou dostali až do Bílého domu. Nelson měl bratra Winthropa Rockefellera, který byl zase pro změnu guvernérem Arkansasu. Tam, jak víme, později kraloval Bill Clinton. Jay Rockefeller byl horlivým podporovatelem Baracka Obamy.
Kontrola veřejného mínění
Jak jsme slyšeli, Rockefellerové se se vší vervou chopí vrcholu jakéhokoli nástroje, který chtějí ovládat. Nezabývají se ovlivňováním místních organizací, ale cílí na samotný vrchol. Odtud se pak sestupně, hierarchicky ovlivňuje politika směrem dolů, k místním organizacím. Schéma takového vzorce platí i pro média. Nemají zájem o kontrolu týdeníku, ale jdou po vůdcích v oboru. Za starých časů posílal John D. Rockefeller své agenty, aby upláceli redaktory a skupovali malé noviny. To je ale ve věku internetu velmi neefektivní a zastaralé. Dnes jsou místní noviny závislé na zpravodajských službách a syndikovaných sloupkařích, kteří plní jejich zpravodajské a redakční stránky. Jde o jakýsi multiplikační efekt. To, co se objeví v hlavních masmédiích, se později automaticky objeví i na jiných místech. Většina redaktorů, komentátorů a reportérů čerpá své zpravodajské a redakční informace od páteřních světových agentur. Reuters, AP a AFP. Co sdělí tyto agentury, je svaté a prostě se o tom nepochybuje. Informační monopol. Rockefellerové se postarali o to, aby skuteční hybatelé v oblasti masové komunikace byli zasvěcení do jejich Rady pro zahraniční vztahy. Této radě se budu věnovat za chvilku z obecnějšího pohledu, protože podrobně jsem tuto radu řešil v mém pořadu Tajné globální skupiny. Členové Rady pro zahraniční vztahy ovládají nebo vlastní hlavní noviny, časopisy, rozhlasové a televizní sítě a kontrolují nejmocnější společnosti v oblasti vydávání knih. A jsme opět u toho. Pokud zkoumáte něco, co je pasé, tyto nakladatelské společnosti vám knihu nikdy nevydají. Nepohodlná historie se tak při nejlepším dostane k čtenářům vašeho blogu nebo posluchačům Svobodného vysílače. Školní učebnice také nepohodlnou historii vynechají. Masmédia to pro sichr označí za dezinformaci a konspiraci. A dokonale vytvořené tabu je na světě. Od škol přes učebnice, přes knihy až po masmédia. Téměř všechno, co nás obklopuje, zajišťuje úzký svazek globálních monopolistů. Jak slyšíme v tomto pořadu, jde o zdokumentovaná fakta. Mohl bych tu dlouhosáhle jmenovat osoby, které ovládají americká média, noviny, časopisy, televize nebo rádia. Obávám se ale, že by nám to beztak nic neřeklo, a jen by to ubíralo na atraktivitě a spádu příběhu Rockefellerů. Zapojení Rockefellerů do médií má mnohostranné důsledky. Jedním z nich je, že plány Rockefellerova gangu na monopolní Světovládu se v mašinérii masových dezinformací nikdy, ale opravdu nikdy neprobírají. Jsou to média, která rozhodují o tom, jaká témata se budou řešit. Mohou zapnout téma chudoby, nebo ho vypnout. Totéž platí pro populační explozi, znečištění, mír, válku nebo cokoli jiného. Někteří to nazývají mediokracie. Mediokracie dokáže z člověka, udělat okamžitě lidového hrdinu. Nebo může vzít nepřítele Rockefellerů a vytvořit o něm představu, že je to šašek, fanatik nebo nebezpečný paranoik. Využívání psychologie a propagandy, nebo chceme-li vymývání mozků, není komunistickým vynálezem. Bylo vyvinuto na Západě, například v Tavistockově institutu financovaném Rockefellerem. Tavistockův institut jsem pokryl v mém stejnojmenném dvoudílném pořadu. Říkají nám, že tyto techniky používají komunisté v Číně nebo Rusku, ale oni to dělají ještě důmyslněji. Sociální inženýři, PRisté Edwarda Bernayse a spindoctoři think-tanku Rand Corporation nebo Hudsonova institutu každý den manipulují veřejným míněním. Říkají tomu inženýrství souhlasu. To znamená, že nás nutí myslet si, že pouta, která nám nasazují na zápěstí, jsou náramky lásky, které nás ochrání. Díky penězům získali Rockefellerové kontrolu nad médii. Díky médiím získala rodina kontrolu nad veřejným míněním. Díky kontrole veřejného mínění získali kontrolu nad politikou. A díky kontrole politiky získávají kontrolu nad národem.
OSN: Vzdání se souhlasem
Rockefellerové vědí, že cesty ke globálnímu řízení mohou být tak rozmanité, jak rozmanité jsou lidské naděje, obavy, ambice, nevědomost a chamtivost. A protože Rockefellerové nikdy nevkládají všechna svá finanční a politická vejce do jednoho košíku, nepřekvapí nás, že se podílejí na prosazování všech možných cest ke světovému superstátu. Nejviditelnější cestou ke globálnímu řízení je jistě organizace, kterou v roce 1945 založili Rockefellerové právě za tímto účelem. Organizace spojených národů, tedy OSN. Kontrolovaná masmédia záměrně vytvořila mýtus, že OSN je sice velkou, ale relativně neškodnou organizací. Tento veřejný obraz OSN je pro globální mistry plánovače neocenitelný. Nesmíme si představovat, že Rockefeller zvedne telefon, zavolá do centrály OSN a vydá rozkaz. Tak to samozřejmě nefunguje. Jak jsem zmínil, vtip je v tom, nasadit do všech organizací vlastní lidi, kteří prosazují zájmy Rockefellerů. To dělal už starý John, a naučil to své další syny a vnuky. OSN je právě jednou z institucí, které národní státy přenechávají stále více svých kompetencí. Národní řízení se tak překlápí do řízení nadnárodního. Rovnováha se stále více vychyluje z rukou suverénních států na mezinárodní globální úroveň. Aby toho bylo možné dosáhnout, existuje jen v Americe hromada podpůrných skupin, které pracují na drolení a rozkližování Ameriky. Abychom si to dokázali představit, vyjmenuji jen pár z nich. Americké shromáždění, Americká asociace pro Spojené národy, Atlantická unie, nebo Obchodní rada. Centrum pro pokročilé studium behaviorálních věd, Centrum diplomacie a zahraniční politiky, Chatham House, nebo Občanský výbor pro mezinárodní rozvoj. Výbory pro zahraniční vztahy, Výbor pro hospodářský rozvoj, Federace světových vlád, nebo Sdružení pro zahraniční politiku. Institut mezinárodního vzdělávání, Institut pro světový řád, ano taková organizace skutečně existuje, Národní plánovací asociace Národní komise USA, nebo skupina Sjednocení světoví federalisté. Pokud znáte více než polovinu z těchto organizací, upřímně vám gratuluji. Troufám si ale tvrdit, že známe jen několik z nich. Většina z těchto organizací pracuje v zákulisí na lobbování zákonů pro předávání stále více kompetencí globálním internacionalistům. Za všechny můžu jmenovat jednu z nejstarších organizací, Atlantická Unie, Atlantic Union. Atlantští unionisté věří, že samotná válka za nezávislost Ameriky byl strašný omyl. Myšlenka Atlantické unie se zrodila v mozku Angličana Cecila Rhodese. Jeho snem bylo připojení Ameriky k Britskému impériu. Za tímto účelem založil Rhodesovu nadaci, která v Anglii zajišťovala vzdělání pro mladé a nadané Američany. V roce 1939 napsal Rhodesův stipendista Clarence Streit knihu s názvem Union Now, ve které obhajoval konečnou světovou unii prostřednictvím regionálních unií, počínaje unií mezi Amerikou a Británií. Podle Streitových vlastních slov byla Atlantická unie, nyní rozšířená o západní Evropu, prvním krokem k úplné světové vládě. O to zajímavější je pozdější název pro Evropské hospodářské sdružení. Ano, Evropská Unie. Podobnosti názvů jsou dechberoucí. Atlantická Unie a Evropská Unie. Rezoluce o Atlantické unii, která by v podstatě zrušila americkou Deklaraci nezávislosti, byla poprvé předložená v americkém Kongresu v roce 1949. Od té doby byla každoročně znovu předkládána. A světe div se, podporovaly ji samé velké ryby a těžké váhy jako Richard Nixon, Hubert Humphrey, George McGovern, Dwight Eisenhower, John Foster Dulles, William Fulbright, Eugene McCarthy a Henry Kissinger. Jak proboha může americký prezident, ministři nebo poradci podporovat rozložení státu, který zastupují? Neskutečná korupce systému, která ho postupně rozežírá zevnitř. Například v roce 1975 byla rezoluce o Atlantické unii znovu předložena americké Sněmovně reprezentantů. Tehdy ji podpořilo neuvěřitelných 111 amerických Kongresmanů. Tito Kongresmané přísahali, že budou dodržovat Ústavu Spojených států. Místo toho podpořili rezoluci, která by americkou Ústavu nahradila. A jak vidíme, i u nás je pro spoustu politiků přednější kdejaká směrnice EU než česká Ústava nebo české zákony. Necelých dvanáct let po svém založení se Výbor Atlantické unie rozrostl na 871 bohatých a vlivných členů, z nichž 107 bylo členy Rady pro zahraniční vztahy. Jeho počet dále rostl, a později už měl několik tisíc bohatých a vlivných členů. Atlantická Unie je jen jednou z Rockefellerových operací, které protlačují globální řízení na mnoha frontách. Atlantickou Unii jsem vybral jako jednu z desítek organizací, které jsem jmenoval před chvilkou. Ostatní směřují k témuž cíli. Například Sjednocení světoví federalisté (United World Federalists), provařená Trilaterální komise a desítky dalších. Jde o neprůhledný systém desítek a stovek navzájem propletených organizací, ale všechny neúnavně prosazují stejný cíl globálního řízení. Protože jich je ale tolik, ten jednotný cíl není tak vidět, není tak na očích. Všechno to jsou skupiny, které sledují dlouhodobý cíl. Přimět národní vlády, aby se postupně vzdávaly svých kompetencí, nezávislosti a suverenity ve prospěch nadnárodního, tedy globálního řízení. Vzdání se na základě souhlasu. Sledujeme pořád tentýž vzorec, totéž schéma.
Rada pro zahraniční vztahy
Radu pro zahraniční vztahy jsem podrobně řešil v mém pořadu tajné globální skupiny. Proto nebudu na tomto místě omílat známá fakta. Rada pro zahraniční vztahy je základním kamenem světového, nebo chceme-li globálního řízení. Předsedou představenstva rady byl David Rockefeller. Není možné plně pochopit provázanost Rockefellerovy moci, aniž bychom si uvědomili všudypřítomný vliv Rady. Rada pro zahraniční vztahy se sídlem v New Yorku se skládá z elity přibližně 1 600 zasvěcených osob z oblasti vysokých financí, akademické obce, politiky, obchodu, nadací a masmédií. Jména mnoha jejích členů jsou všeobecně známá; jiná, stejně důležitá, jsou známá méně. Během prvních padesáti let existence se o Radě pro zahraniční vztahy téměř nikdo z mediálních magnátů nezmínil. A když si uvědomíme, že mezi členy této rady patřili vrcholní manažeři New York Times, Washington Post, Los Angeles Times, novinového řetězce Knight, NBC, CBS, Time, Life, Fortune, Business Week, US News & World Report a mnoha dalších, můžeme si být jisti, že tato anonymita není náhodná, ale záměrná. Padesát let fungovala Rada pro zahraniční vztahy jako neviditelná organizace. Jako by neexistovala. První odhalení začala probublávat v roce 1972. Od roku 1945 až do 60. let stáli členové Rady v čele amerického globalistického aktivismu. Tato rada má své stoupence jak mezi Republikány, tak i mezi Demokraty. Jakýsi významný komentátor pronesl památnou větu, že mezi Republikány a Demokraty není ani desetník rozdílu. Mnozí pozorovatelé si všimli, že ačkoli obě strany používají odlišnou rétoriku a zaměřují se na různé skupiny obyvatelstva, zdá se, že je jen malý rozdíl v tom, kdo volby skutečně vyhraje. V dolních patrech jsou sice rozdíly na ekonomiku, školství, zdravotnictví nebo dopravu. Ale čím výš se pohybujeme na pyramidě stranické hierarchie, tím víc se obě strany podobají. Vyjádřeno lapidárně. Ti dole se hádají do krve, zatímco ti nahoře spolu drží basu a kšeftují. Když má Rada pro zahraniční vztahy oba kandidáty koupené, je potom jedno, kdo z nich zvítězí, nebo ne? Zaplatí si oba hokejové týmy. Lidičkové plácají, skandují, fandí. Mají pocit soutěže, že právě jejich tým vyhrál. Ve skutečnosti jsou oba týmy zaplaceny stejným vlastníkem. Hovořil jsem o tom podrobně v mém pořadu Bohatí a mocní. Viděli jsme to například u amerického prezidenta Richarda Nixona. Ten dosadil na klíčové pozice ve výkonné moci nejméně 115 členů Rady pro zahraniční vztahy, což byl historicky nejvyšší počet u všech prezidentů. To přirozeně pokračuje až dodnes. Snad nejdůležitějším a rozhodně nejvýznamnějším z těchto zasvěcenců establishmentu byl Henry Kissinger. Když byl Kissinger jmenován do Nixonovy administrativy, patřil k Rockefellerovým spolupracovníkům a pracoval v Radě pro zahraniční vztahy. Zvažme následující skutečnost. V roce 1956 byl Kissinger neznámý německý přistěhovalec, který byl pouhým profesorem na Harvardově univerzitě. Za necelých dvacet let se stal tak mocným, že přežil odvolání svého šéfa Richarda Nixona po aféře Watergate. Zdrojem jeho pozoruhodné autority byla přirozeně Rada pro zahraniční vztahy. Abych se ale dostal k podstatnému základu, Rada pro zahraniční vztahy je pod přímým vlivem rodiny Rockefellerů. Dostáváme se na samotný vrchol řízení globální moci.
Rockefellerové a nacisté
Od roku 1939 Standard Oil čile za války obchodoval s korporací I. G. Farben, dnes Bayer nebo BASF. Standard Oil a I.G. Farben založily takzvaný Drug Trust. Tato spolupráce Rockefellerů s nacisty byla intenzivnější. Uvedu několik příkladů. Od roku 1930 poskytovala Rockefellerova nadace finanční podporu německému Kaiser Wilhelm Institutu na jeho výzkum v oblasti antropologie, dědičnosti a eugeniky. Třetí říše přešla od akademického výzkumu eugeniky k praktickým pokusům na lidech. To všechno je podrobně popsáno v knize Gretchen Engle Schafftové Od rasismu ke genocidě: Antropologie ve Třetí říši. Rockefellerova nadace financovala nacistický rasový výzkum i potom, co vyšlo najevo, že byl využit k přípravě vyhlazování Židů, Cikánů, Slovanů a dalších méněcenných lidí. Rockefellerové podporovali eugenické studie i potom, co Třetí říše v roce 1935 přijala norimberské rasové zákony, které odsoudila Společnost národů. Allen Dulles, bývalý ředitel Rockefellerovy Standard Oil, byl šéfem zpravodajské služby OSS pro Evropu a později šéfem CIA. Allen a jeho bratr John Foster byli navíc vedoucími partnery v hlavní Rockefellerově právnické firmě Standard Oil, Sullivan and Cromwell, známé zástěrce CIA s vazbami na nejvýznamnější finanční domy na Wall Streetu. Jakýmsi dvojčetem firmy Sullivan a Cromwell byla německá advokátní kancelář Albert a Westrick. Ta byla současně Hitlerovým finančním agentem, špiónem Abwehru v Americe a německým zástupcem Sullivan a Cromwell. Výsledkem bylo, že Dullesova advokátní kancelář získala tři velké německé koncerny jako partnery kartelu Standard Oil. Mezi nimi byla i IG Farben, která byla spolu s Kruppovými závody hlavním uživatelem otrocké práce v koncentračních táborech pro nacistické bleskové hospodářství. Více jsem se tomu věnoval v mém trojdílném dokumentu Utajení démoni nacismu. Slyšeli jsme tedy, že Rockefellerové neměli problém podporovat jak Vladimíra Lenina a Leona Trockého, tak i Adolfa Hitlera. Proč ne, když to sype. Kšeft je kšeft, a ideologii řeší jen hlupáci tam dole nebo naivní politici. Je logické, že nesmíme věřit těmto superbohatým rodinným klanům, které tvrdí, jak nás chtějí ochránit.
Globální řízení potravin a léků
Rockefellerově nadaci ve spolupráci s velkými zemědělskými podniky můžeme poděkovat i za přechod od tradičního obdělávání půdy k syntetickým hnojivům. Ta se nevyrábějí z ničeho jiného než z ropy. Revoluce cynicky nazvaná zelená způsobila vylidňování venkova, likvidaci drobných zemědělců, zamoření pesticidy, vyčerpání půdy a kontaminaci potravin. Globální agrobyznys nicméně naftařům získal nové trhy. Podle všeho navíc Rockefellerové v agrokorporacích vlastní významné podíly. Rockefellerova nadace nyní vede vývoj nového potravinového systému založeného na syntetických a laboratorně vypěstovaných potravinách. V červenci 2020 zveřejnila koncepci s názvem
Restart plánu: Vstříc okamžiku změny potravinového systému Ameriky. Tato koncepce nastínila restrukturalizaci celého potravinového systému. Podle Rockefellerovy nadace, Covidová pandemie prý odhalila hluboce zakořeněné problémy v americkém potravinovém systému, které prý potřebují obnovení rovnováhy. Jak je vidět, pandemie byla využita beze zbytků. Nejen že se napakovaly superbohaté rodiny vlastnící big farma korporace. Nejen že se zamaskovala finanční krize. Nejen že se zlikvidovaly středně velké podniky, které za hubičku opět skoupili ti nejbohatší. Nejen že se snížila životní úroveň obyvatel, kteří už tak často necestují nebo pracují na home office. Ale pod maskováním pandemie se mění i globální řízení potravin. Co tím měli Rockefellerové na mysli? Žádné maso, ale substrát z červů a cvrčků? Zřejmě ano. To je důsledek, když necháme nejbohatší řídit globální potravinový řetězec. Typické charakteristiky umělé potravinové krize. Demontují přirozený potravinový systém, aby jej nahradili patentovanými potravinami. Stejně jako Rockefeller před stoletím nahradil přírodní byliny a potraviny patentovanými syntetickými chemikáliemi. Jak to Rockefellerové udělali? K tomu se vypravím právě teď. Rockefellerova nadace způsobila revoluci i v medicíně. Financovala ve velkém univerzity, nemocnice a vědecká pracoviště, které propagovaly výzkum léků. Nechemické postupy dotovány nebyly. Logicky, vždyť co nese největší zisky? Přece léky. Rockefeller dobyl americký lékařský systém pomocí chytré kampaně, do které jeho nadace mezi lety 1920 až 30 strategicky investovala 150 milionů dolarů do lékařských fakult a nemocnic. Tato investice mu zajistila kontrolu nad celým studijním plánem lékařských fakult. Po roce 1910 byly všechny přírodní léčebné terapie zrušeny, a nahrazeny výukou o lécích. Mnozí si možná neuvědomují, že většina léků pochází z ropy. A ropa rovná se Rockefellerové. Když pochopíme, jak byla medicína od počátku zkažená, můžeme lépe porozumět dnešním událostem. V roce 1901 se Rockefeller zaměřil na lékařský průmysl. Založil Rockefellerův institut pro lékařský výzkum, a jmenoval doktora Simona Flexnera, profesora experimentální patologie na University of Pennsylvania, jako jeho ředitele. Flexnerův bratr Abraham byl pověřen Rockefellerem a Henry Pritchettem, tehdejším prezidentem Carnegieho nadace, sepsat zprávu o stavu amerického lékařského vzdělávacího systému. Jedním z cílů této studie bylo zvýšit důvěryhodnost lékařské profese. Právě nechvalně známá fráze důvěřovat vědě propagovaná Anthony Faucim a dalšími, pochází z této zprávy, publikované v roce 1910. Od té doby prakticky každá přírodní léčba nebo přírodní terapie byla kriminalizovaná. Zhruba polovina všech lékařských fakult musela být uzavřena. Přírodní lékaři byli vytlačeni z podnikání a nahrazeni lékaři provozujícími vědeckou medicínu. Přírodní prostředky a staré účinné léčebné metody byly odmítnuty jako šarlatánství. Jediné léky považované za legitimní, byly patentovatelné syntetické léky vyvinuté ve výzkumných střediscích, které podporovali Rockefellerové. Abych to shrnul a příliš nerozváděl. Rockefeller založil institut pro lékařský výzkum. Podpořil vydání Flexnerovy zprávy. Štědře obdarovával strategické partnery a investoval do farmaceutického průmyslu. Tím vším získal bezprecedentní kontrolu nad celým lékařským systémem, od vzdělávání a vědy až po nemocnice a farmaceutické společnosti. V mém pořadu Průvodce pandemickou galaxií jsem se věnoval Rockefellerovým nadacím, které hrály významnou roli v inscenaci covidové pandemie. V květnu 2010 vypracovala Rockefellerova nadace zprávu nazvanou Scénáře budoucnosti technologií a mezinárodního rozvoje:
"Během pandemie posílili představitelé států po celém světě své pravomoci a zavedli nejpřísnější předpisy a omezení, od povinných roušek až po kontroly tělesné teploty u veřejných vstupů, například na nádražích a v supermarketech. I po odeznění pandemie tato autoritativnější kontrola a dohled nad občany a jejich aktivitami přetrvává a dokonce se zvyšuje. Aby se ochránili před šířením stále globálnějších problémů, od pandemií a nadnárodního terorismu až po ekologické krize a rostoucí chudobu, vládnou lídři na celém světě přísněji."
To je prosím zpráva Rockefellerovy nadace z května 2010. Rockefellerova nadace byla součástí Události 201, proslulého pandemického cvičení z října 2019, tedy 2 měsíce před vypuknutím Covidu. A od roku 2020 šla zpráva za zprávou.
Na přelomu dubna a května 2020 vydala Rockefellerova nadace publikaci Jedna pro všechny: Akční plán pro financování globálního očkování a udržitelného růstu.
V červnu následovala další zpráva Jedna pro všechny: Aktualizovaný akční plán pro globální očkování proti Covid-19.
A v červenci byla představena zpráva Nové pojetí úlohy multilaterálních rozvojových bank.
Bylo to prosím v období květen až červenec 2020, tedy 2 měsíce po vypuknutí Covidu. Tehdy se teprve vakcína dávala dohromady. Všechny tyto zprávy rozdmýchávaly paniku tvrzením, že k záchraně lidstva je nutné všeobecné očkování, které by pokrylo nejméně 80% světové populace. Rockefellerové mají vliv na významnou část farmaceutického průmyslu a platí Americkou zdravotnickou asociaci. Jak jsme slyšeli, Rockefellerové nedostali pod kontrolu pouze ropu. Pod svůj vliv dostali jak Chase Manhattan Bank, tak Citigroup a spolu s rodinou Morganů i JP Morgan Chase. Právě bankéřské rodiny Rothschildů, Rockefellerů, Warburgů nebo Morganů stály u zrodu americké Federální rezervní banky, která půjčuje peníze americké vládě na dluh. Opanovali nekonečné dluhy jako klíč k věčnému bohatství. A neohánějme se prosím idiotskými frázemi o konspiračních teoriích. Vědci ze Švýcarského federálního institutu technologií vydali zajímavou studii. Podle této studie jedno procento nadnárodních společností, celkem 147 korporací, prostřednictvím složité majetkové struktury ovládá většinu ostatních nadnárodních firem. Na setkání skupiny Bilderberg v roce 1991 její spolutvůrce David Rockefeller prohlásil:
"Jsme vděčni Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž ředitelé se účastní našich setkání a už téměř 40 let udržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na našem plánu budoucího světa, kdybychom stáli v záři reflektorů veřejnosti. Svět prošel vývojem a je připraven na světovou vládu. Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých stoletích."
David Rockefeller starší se stal koncem 60. let 20. století zakladatelem Římského klubu, který měl poskytnout „vědecký základ“ pro potřebu omezení růstu populace a jejího postupného snižování. Jaké důkazy ještě proboha chceme? To, co znamenají Rockefellerové v Americe, jsou Rothschildové v Evropě. Jen mají víc peněz. V roce 2012 se obě rodiny oficiálně obchodně spojily. Zakladatel dynastie Mayer Amschel Bauer, syn zlatníka z Frankfurtu, se po otcově smrti přejmenoval, podle rudého štítu nad rodinným obchodem, na Rothschilda. Byl skvělý finančník. Důvěru mu dali evropští králové i rakouský císař. Svých pět synů rozeslal po Evropě, aby impérium rozšířili. Rozhodující vliv získali v napoleonských válkách, jejichž obě strany financovali. Než se svět dozvěděl, že Napoleon prohrál, Nathan Rothschild na burze předstíral opak. Státní dluhopisy spadly o 95 % a on koupil nejen Anglii.
Pozemky a nemovitosti
V této předposlední kapitole se chci věnovat nemovitostem Rockefellerů. Jde spíše o jakýsi dovětek a zakončení tohoto dvoudílného pořadu, protože základní strukturu, hierarchii a pyramidu globálního řízení jsme si už ukázali. To je každému jasné a není třeba to dále rozvádět. Ovšem na nemovitostech Rockefellerů si ukážeme propastný kontrast, kterého si musíme dříve či později povšimnout. Usedlosti Rockefellerů nejsou žádnými obyčejnými domy. Hlavní domy klanu se nacházejí v Pocantico Hills v New Yorku. Pozemek, který koupil starý John D. Rockefeller, měl hodnotu 50 milionů dolarů v roce 1930. Hodnota pozemků a nemovitostí se dnes nedá odhadnout. Když bylo v roce 1959, v době svatby Nelsonova syna Stevena, poprvé zpřístupněno tisku, mělo panství s 90 kilometry soukromých cest, rozlohu 4180 akrů. V roce 1929 tu Rockefellerovi a jejich doprovod obývali 75 budov. Na panství žilo více než 100 rodin. Jedním z přírůstků byl podzemní archiv za 4,5 milionu dolarů, ve kterém se uchovávaly rodinné záznamy. Rodina nešetřila na odstranění drobných vad svého panského ráje. Rockefeller starší například věnoval železnici New York Central Railroad 700 000 dolarů na přesun kolejí a 1,5 milionu dolarů na její provoz. Dalších několik milionů dolarů jedné vysoké škole, aby se odstěhovala. Mezi další zámky, které Rockefellerovi vlastní, patří obrovský ranč Monte Sacro ve Venezuele, jejich kávová plantáž v Ekvádoru, několik farem v Brazílii, jejich 32pokojová vila na Páté avenue v New Yorku, sídlo ve Washingtonu, D. C., malé rodinné útočiště v Seal Harbor ve státě Maine a tak dál. Kromě toho Rockefellerovi vlastní sedm obrovských rančů. Začátkem roku 1975 koupil Nelson Rockefeller 18 000 akrů pozemku v Texasu pro rekreaci v přírodě. Pro ucelenou představu, Rockefellerovi vlastní přibližně sto rezidencí. Vezměme si jen 4 bratry Rockefellerovy. John D. Rockefeller III., který zemřel v roce 1978. Laurance, který zemřel v roce 2004. Nelson, který zemřel v roce 1979, a David, který zemřel v roce 2017 ve 101 letech. John D. Rockefeller třetí vlastnil byt na Beekman Place na Manhattanu. Laurance Rockefeller zase honosné rezorty na Havaji a v Portoriku. Nelson Rockefeller pak velké domy ve Venezuele. A David Rockefeller další domy v Karibiku. Není třeba dodávat, že k obsluze těchto všech nemovitostí je zapotřebí armáda podřízených. Jen v Pocantico Hills pracuje 500 domácích, zahradníků, strážců a šoférů na plný úvazek. V rodinném útočišti Seal Harbor ve státě Maine jich je 45, a v Nelsonově bytě na Páté avenue jich bylo 15. Celkem se odhaduje, že Rockefellerovi mají k dispozici asi 2500 zaměstnanců. Protože Rockefellerovi jsou neustále na cestách ve svých soukromých tryskáčích, je v každé rezidenci stálý personál a každou noc se povléká povlečení. Člověk nikdy neví, kdy se šéf objeví. Samozřejmě počítejme i Rockefellerovo centrum ve středu Manhattanu v New Yorku a další objekty. Některé domy Rockefellerové zbourali, jiné darovali. Pořád ale zůstává obrovské portfolio pozemků a nemovitostí. Při zkoumání všech těchto rodin si musíme povšimnout základního rozdílu, který máme přímo před očima. Tyto rodiny mají miliardy dolarů, tisíce akrů pozemků, stovky luxusních paláců a tisíce sluhů. Žijí v přepychu a blahobytu, jaký neznali ani dřívější orientální mocnáři. Někteří mají dokonce své soukromé ostrovy a samozřejmě soukromá letadla. Ale nám ustavičně vnucují, abychom šetřili životní prostředí, snižovali životní úroveň a neplýtvali přírodními zdroji. Abychom se moc nesprchovali a neplýtvali vodou. Abychom šetřili elektřinou, kterou si sami levně vyrábíme. Abychom moc netopili a šetřili plynem. Abychom nejezdili auty, ale raději používali veřejnou dopravu nebo chodili pěšky. Abychom bydleli v mikrobytech velikosti klecí na kuřata. Ale sami plnými hrstmi rozhazují, a užívají rozmařilého luxusního stylu vladařů velké říše. Ten kontrast přímo bije do očí. Vedle ekologické daně se stále více prosazuje další záminka, uhlíková daň, takzvaná dekarbonizace. Stále vymýšlejí nové a nové daně, jak vyždímat a vydojit z lidí poslední zbytečky peněz. Ještě to málo, co nám zbývá. Sami ale mají rozlehlé paláce, tisíce sluhů, soukromé tryskáče a své děti posílají do elitních soukromých škol. Zajímejme se proto o majetky, které superbohaté elity vlastní. Konfrontujme s tím nepřesvědčené. Nuťme ostatní přemýšlet o těchto do očí bijících disproporcích. Nejde o bohatství jako takové. Jde o rétoriku. Oni se rochňají v luxusu, přepychu a blahobytu, zatímco my bychom měli šetřit, neplýtvat a uskromňovat se. Proč ale totéž nedělají oni a nejdou nám příkladem? Navíc když to sami hlásají? Po nás to chtějí, ale sami to nedělají.
Závěr: Věčná moc za trůnem
Když se John D. Rockefeller blížil k monopolizaci ropného průmyslu, jedním z jeho oblíbených a nejúčinnějších triků bylo ovládnout konkurenta zevnitř. Své lidi umisťoval do kanceláří konkurence nebo podplácel zaměstnance jiných firem, aby plnili jeho příkazy. Rockefellerové dnes hrají stejnou hru s americkou vládou. Nezáleží na tom, která strana je u moci. Ať už je u moci demokratická nebo republikánská administrativa, Rockefellerovi lidé zastávají klíčové pozice, zejména v oblasti zahraniční politiky a financí. Rodina Rockefellerů je věčnou mocí za trůnem. Dynastie Rockefellerů má po Johnu Rockefellerovi 150 přímých pokrevních příbuzných. Čtvrtá generace má v současnosti 21 členů. Mnozí Rockefellerové se přitom nevěnují už pouze byznysu a často se objevují i v politice. Čím je světová vláda tak přitažlivá pro superbohaté rodiny jako jsou Rockefellerovi? Odpověď je jednoduchá. Očekávají, že nadcházející Světová vláda bude pod jejich kontrolou. Vzpomínáme si, že starý John D. Rockefeller hlásal, že konkurence je hřích. Použil všechny možné lsti, aby vytvořil národní ropný monopol. Jeho strategie byla stejně bezohledná jako účinná. Získat kontrolu nad svými konkurenty a pak si ji udržet. Starý John rychle pochopil, že politická moc je nezbytná pro ochranu a rozvoj jeho ekonomického vlivu, a tak se pustil do politiky. Jakmile ovládl peněženky dostatečného počtu podmaněných kongresmanů, mohl je přimět, aby tahali za nitky ve prospěch Standard Oil a dalších obchodních zájmů rodiny. Jinými slovy, snažil se získat celostátní kontrolu, aby ochránil svůj celostátní monopol. Dnes ale Rockefellerovy zájmy nejsou jen celostátní, ale celosvětové. ExxonMobil i Chase Manhattan Bank podnikají ve více než stovce zemí. Většina těchto zemí se nachází v takzvaném třetím světě. Mnohé z nich jsou bývalými koloniemi západních států. Kouzlem světové moci je monopol. To znamená mezinárodní režim, který ovládá světové armády, světové zbraně, světové řetězce potravin přes hypermarkety, soudy, vybírání daní, přes záminku uhlíkové stopy, školy, vlády a všechno ostatní. Jsou to zcela konkrétní obrysy, které se nám otvírají přímo před očima. Národní suverénní instituce jsou postupně vykuchávány, a stále více pravomocí předáváno světovému globálnímu řízení. Končí to tak, že národní vlády nemají mandát cokoli navrhnout, aniž by se nejprve musely pokorně a s prosíkem zeptat globalistů, zda jim to blahosklonně dovolí. Politici jsou pak jen pověření místodržitelé, kteří vykonávají vůli globalistů, nikoli vlastních občanů. Bezzubé slaboučké a bojácné trosky kdysi sebevědomých, nezávislých a silných států. Tyto rodiny jako jsou Rockefellerové, mají před námi náskok několika staletí, kdy svá impéria budovali. Ovládají základní linie mocenského ukotvení na úrovni celé planety. Rockefellerové hrají v orchestraci světové vlády smyčcovou sekci, zatímco další superbohaté rodiny hrají v této symfonii jiné party. Ano, Rockefellerovi jsou plánovači lidí. Jak jednou přiznal Fred Gates, pobočník Johna D. Rockefellera:
"V našich snech máme neomezené prostředky a lidé se s dokonalou poslušností podřizují našim formujícím rukám."
Dnes skutečně mají superbohaté rodiny neomezené prostředky v podílu na globálním řízení. A hlavně, jsou u toho. Na plánování není nic špatného. Otázkou je, kdo ho provádí. Naši předkové věřili, že my sami bychom měli mít možnost svobodně plánovat náš život. Rockefellerové věří, že právě oni musí plánovat náš život za nás. Je to jednoduchá volba. Budeme si řídit svůj život sami, nebo budeme nuceni poslouchat diktát státních byrokratů, sociálních pracovníků, vysokoškolských profesorů, sociologů, psychologů a dalších, kteří stojí v čele nových generací vychovaných pro globální poslušnost? Zformovaných rukama Rockefellerů a dalších superbohatých rodin? Globální řízení si musíme představit jako planetární kontrolu zdrojů. Primárně jde o kontrolu nad globálními potravinami. Globální kontrolu ropy a plynu. Globální kontrolu vody. A přirozeně globální kontrolu měnových systémů přes centrální banky. Kdo ovládne toky energií, ovládne národy a celý svět. Proto probíhá zběsilý útok na jaderné nebo fosilní elektrárny. Jsou laciné, a představují energetickou nezávislost jednotlivých států. Kdo je nezávislý, nelze ho zlomit a podmanit. Hovořil jsem o tom v pořadu Expresní revize dějin. V globálním řízení rozhoduje hrstka nejbohatších rodin, které budovaly svá impéria po několik staletí, jak jsem to ukázal na klanu Rockefellerů. Stejně tak to dělaly i další rodiny. Takto hmotně si musíme představit globální řízení. Aby tento termín nabyl své konkrétní podoby. Pro mnohé z nás je velmi těžké si něco takového představit. Jsou to abstraktní, a pro náš mozek obtížně stravitelné věci, které nelze jednoduše zpracovat. Toho zneužívají masmédia, která nezkoumají toto zákulisní formování globální moci, ale naopak od takového zkoumání odrazují. Typicky ocejchováním a nálepkami jako dezinformace a konspirace. Předem vypěstované signály a spouštěče v hlavách občánků, což jsem pokryl v mém pořadu Válka o naši mysl. Jde tedy o světovou diktaturu a totalitu, kterou plánují rodiny jako jsou Rockefellerovi? Ať tak či tak, plánují souostroví Gulag na celosvětové úrovni. Říkají nám, jaké knihy máme a nemáme číst, co bychom měli a neměli jíst, nebo co si smíme a nesmíme myslet. Stále více zasahují do našeho soukromého života. Stále více rozhodují za nás. Stále více nás omezují, zakazují, kibicují a sekýrují. Už se to netýká pouze slaboučkých států, ale dotírají na samotné jednotlivce. Vnucování globální poslušnosti vidíme stále výrazněji na každém kroku. Jedině naše včasné probuzení a odhalování těchto procesů může nastartovat obrodný proces. Zdravá a čistá energie brány informací, které nebudou zatíženy a kontaminovány přefiltrovanou oficiální historií psanou vítězi. Vítězi, kteří financují rakovinné vzdělání rozkladu a vykořenění zdravých národních civilizací, které se navzájem obohacují svou rozmanitostí a originalitou. Vítězi, kteří financují přepisování dějin novými učebnicemi. Vítězi, kteří nám chtějí vnutit svou tyranii globálního řízení bez individuálních práv člověka. Společnosti, kde rozcapené privilegované menšiny budou sekýrovat a kibicovat bázlivou a ustrašenou většinu. Menšiny financované právě těmito globálními nadacemi jako klín vrážený do rozkvétající společnosti. Jako kapka jedu, která otravuje společnost rigidně vymáhanými pravidly, pokyny, povely a rozkazy. Buďme svébytní, sebevědomí, optimističtí a hlavně nezávislí. Nenechávejme si vnucovat vůli superbohatých rodin jako jsou Rockefellerovi, kteří chtějí mít monopol na globální moc, nad všemi státy. Nad našimi penězi, prací, myšlením a duší. A hlavně, mluvme o tom. Náš sebevědomý hlas, hlas většiny, může globální tyranii překřičet. Může začít tyto procesy zpomalovat, nebo úplně zastavit. Všechno záleží na každém z nás.