O možnosti, že pandemie Covid-19 byla připravená už dávno, existuje mnoho informací, které jen trochu myslící člověk nemůže považovat za náhodu. Bohužel, tyto informace se objevují nekoncepčně a chaoticky tak, jak postupně vyplouvají na povrch a prosakují na veřejnost. Navíc jsou kontaminované očividnými lžemi, aby znevěrohodnily a zdiskreditovaly samotnou myšlenku, že pandemie Covid-19 byla připravená. Tento proud nesourodých informací zapříčinil, že byly dosud objasněné jen dílčí aspekty přípravy takzvané pandemie Covid-19. Podle všeho vyplývá, že příprava na pandemii probíhala v několika fázích. Přitom aktivní fáze přípravy začala přibližně v letech 2016 a 2017. Od té doby byli organizátoři, kteří se podíleli na přípravě na pandemii aktivní. Vynakládali spoustu peněz na pořádání konferencí, dosazovali své lidi jako poradce na klíčové pozice ve vládách a podobně. A ti samí organizátoři od počátku pandemie vydělali stovky miliard dolarů na vakcínách, testovacích systémech a dalších atributech pandemie. Může to být náhoda? Kromě toho údaje také ukazují, jaké zastřešující cíle tito organizátoři sledují a jak jim pandemie otevírá cestu k dosažení těchto cílů.
Zní nám to bláznivě? Ztřeštěně? Neuvěřitelně? Nejprve si prosím poslechněte tento cyklus, mějte se mnou trpělivost, teprve až potom si znovu položte tu samou otázku. Je příprava a organizace pandemie Covid-19 bláznivá, ztřeštěná a neuvěřitelná teorie? Konspirace? Dezinformace? Všude nám tlačí do hlav myšlenku, která už předem vylučuje se nad tímto zamyslet. Není to podezřelé? Není podezřelé, že jakékoli spekulace o přípravě a organizování pandemie Covid-19 jsou tabu, jsou zadupané do země a jak já říkávám, zaškrcené už při narození? Média nedovolí jakoukoli zmínku nebo náznak se nad tím byť jen zamýšlet. Není už tohle podezřelé? Přemýšliví lidé jsou zvyklí o všem stále pochybovat, pro podporu svého světonázoru shromažďovat stále nová data, posilovat svůj informační background. Ovšem existují věci, o kterých se pochybovat nesmí. Jednou z nich je příprava a organizování pandemie Covid-19.
Nebojte, nebudu vás unavovat svými úvahami, myšlenkami, názory. Kdo mě posloucháte pravidelně, tak víte, že to nemívám ve zvyku. Naopak, mám ve zvyku se soustředit na tvrdé zdrojované informace, data, události. Samozřejmě, že je potřeba to zastřešit a protkat určitými souvislostmi, které dané korálky navlékané na šňůrku propojí do souvislé řady. Ale jednotlivé korálky brousím jako informační diamanty. Pokusím se v tomto cyklu informace zjednodušit, protože vás nechci zahltit hromadou jmen, nadací a organizací, abychom neměli pocit, že nám unikají základní souvislosti. Museli bychom pokaždé na internetu vyhledávat, kdo to vlastně byl nebo co daná organizace dělala. Ale nezoufejme, uslyšíme, že tyto věci budou pro nás stále pochopitelnější, čím déle budeme naslouchat.
Před každým pořadem vždycky stojím před dilematem, jak správně namíchat ten informační koktejl, aby v něm byly vyvážené dvě složky. Složka informační a složka příběhu. Suchopárný výčet informací nemá smysl, stejně ani jako přílišné zabíhání do příběhů a omáček. Někdo preferuje tvrdé informace, jiné to zase unavuje, nudí a mají raději více příběhový styl. Tyto dvě složky je potřeba namíchat velmi opatrně a pečlivě. Je mně jasné, že mě poslouchají lidé různého věku, různých sociálních skupin, různého zaměření. Někteří se na mě plně soustředíte, jiní sice také, ale při poslechu vykonáváte nějakou manuální činnost ať už v domácnosti, na zahrádce nebo v dílně. Někteří jsou zatím na začátku strastiplné cesty woke probuzených, jiní zase v pokročilém stadiu. Některé informace je potřeba ale neustále opakovat. My, kteří jsme už trochu dále, musíme mít trpělivost a neúnavně vysvětlovat základy pro nově příchozí. Aby hlavně oni měli šanci naskočit do vlaku a necítili se tak trochu odstrčení a bezradní o čem to tu vlastně hovoříme. Proto se budu snažit ten koktejl namíchat zhruba půl napůl. Nezlobte se na mě ti z vás, kteří některé informace už notoricky znáte. Musím je zopakovat pro nově příchozí. Tento cyklus je o sítích. Když se s nějakou sítí seznamujeme poprvé, je pro nás všechno nové. Ale čím dále jdeme, tím více starých známých znovu potkáváme a časem získáme přehled. Při poslechu tohoto pořadu budeme mít stejný pocit. Proto prosím, buďme trpěliví, pokusím se všechno podat co nejsrozumitelněji.
Předmluva: Neziskový sektor a big farma
Předem chci zdůraznit, že nepatřím k těm, kteří by popírali samotnou existenci Covid-19, ani nepatřím k těm, kteří popírají úmrtí na tuto chorobu. Tvrdím jen, že Covid-19 je jednou z tisíce mutací chřipek, ze kterých některé jsou mírné, jiné mají naopak agresivní průběh. Z těchto tisíců mutací chřipek se vytáhla ta agresivnější, pojmenovala se marketingově Covid-19 a máme tu celebritu mezi viry. Jde však o jednu z tisíců ostatních mutací. To považuji za důležité zmínit hned na začátku, abychom si vyjasnili pozice. Mým starým dobrým zvykem je postupovat podle časové osy. Chronologicky. To je můj osvědčený způsob, jak se dobereme základního pochopení jakékoli kauzy. Tak to dělávám ve většině svých pořadů, například i v nedávném pořadu AIDS a Covid-19. To byl takový předvoj pro tento cyklus.
Virus HIV, který způsobuje AIDS a jeho upgradovaná a vylepšená verze Covid-19, ve které objevitel viru HIV, Luc Montagnier, objevil totožné a jednoznačné sekvence viru HIV v jeho řídící části, tedy části, která nemutuje. To nám otvírá děsivé souvislosti celé pandemie Covid-19. Věrný pořekadlu, že nikdo to za mě neudělá, jsem se rozhodl bádat v této oblasti dál a poskytnout ucelenou koncepci navazujících událostí a hlavních aktérů. V tomto cyklu ale z pouhé chronologické základy nejsou patrné. Chronologie prostě nestačí. Musíme pochopit základní síť a strukturu globálního řízení. V dílech tohoto cyklu projdu základní globální nevládní organizace, mamutí fondy, obří trusty a vlivné think-tanky.
Musel jsem zpracovat enormní množství dat, musím kapitoly striktně strukturovat, jinak bychom se v tom ztratili. Musíme si nejprve vysvětlit sílu, vliv a moc některých organizací a nadací. V tomto kontextu musím zmínit sílu a moc neziskového sektoru. Nevládní organizace jsou v médiích označované také jako think-tanky, nadace nebo nadační fondy. Všechny tyto pojmy označují jednu a tutéž věc. Moc těchto nevládních organizací, respektive neziskového sektoru, je nám všem asi velmi dobře známá. Je třeba si nakreslit doslova pavouka vazeb, abychom pochopili základní networking síťování toho, s kým neziskovky spolupracují, komu platí peníze a kdo v nich zaujímá vedoucí postavení. Je třeba také používat sociální sítě například Facebook a LinkedIn, abychom zjistili, jak úzce jsou aktéři navzájem propojení. Musíme zkoumat nejen to, kdo se s kým přátelí, ale jak spolu interagují, a to na základě analýzy počtu lajků nebo společných událostí apod. Postupně tak získáme vhled stovek hlavních nadací po světě, jejich sítí a propojení, osoby, nevládní organizace, vládní agentury, korporace, přední univerzity zapojené do podvodu pandemie Covid-19, dokumenty a tak dál.
Z těchto údajů je zřejmé, že ti, kteří na pandemii Covid -19 vydělali velké peníze, například výrobci vakcín, ale i řada dalších podnikatelských odvětví, byli také těmi, kdo předem plánovali přípravy na zvládnutí nadcházející pandemie. Takzvaní odborníci, na které se vlády během pandemie spoléhaly a kteří nakonec rozhodovali o opatřeních, jako jsou lockdowny a další omezení a také rozhodovali o tom, jaké vakcíny se mají nakoupit, byli všichni na výplatních listinách těch, kteří během pandemie uzavřeli životní obchod v některých případech na celá desetiletí.
Pandemie přinesla do jejich pokladen stovky miliard dolarů na vakcíny, PCR testy a mnoho dalšího. Musíme si uvědomit, že když nějaká skupina něco léta připravuje, platí organizace velkými penězi, tak si kupuje vliv. Organizace logicky také dosadí své lidi na klíčové politické pozice. A když tato skupina následně udělá největší obchod svého života, možná největší obchod v dějinách světa, pak nevěřím na náhody. Když se investují miliardy a později se vydělají další desítky miliard, pak jde přece o přesné plánování. Mnohým se to zdá stále absurdní, ale nebojte se, rozvedu to na základě tvrdých faktů. Všechno transparentně podložím zdroji. Je až fascinující, jak otevřeně jsou tyto informace veřejně přístupné.
Rysem západního ekonomického systému je, že zdravotní péče a zejména vývoj léků se řídí finančními prioritami. Šéfové farmaceutických firem nejsou placeni podle toho, zda mají nějakou nemoc pod kontrolou nebo zda je méně lidí nemocných. Jejich odměna se odvíjí od zisku společnosti a vývoje ceny akcií. V důsledku toho je zajímá především co nejlevnější výroba léků nebo vakcín a jejich co nejvýhodnější prodej.
Rozhodují se podle těchto priorit. To vede k tomu, že se do moderních vakcín přidávají nejrůznější věci. Mohou to být konzervační látky, které prodlužují životnost vakcín, ale mohou také způsobovat nežádoucí účinky. Mohou tu být také takzvané adjuvanty. Myslím si, že očkování je obecně užitečné k vymýcení dřívějších chorob, ale je třeba se podívat, co přesně se očkuje a co se do vakcíny přidává. Právě toto je základní otázka, kterou si musíme položit, protože pandemie Covid-19 je primárně o očkování celého světa těmito vakcínami. Lidé, kteří na těchto specifických vakcínách a dalších stavebních kamenech pandemie vydělávají stovky miliard, strávili roky přípravami na pandemii a dosazováním jimi placených odborníků na klíčová místa ve vládách. Tady tito odborníci prosazují právě ta opatření a vakcíny, které přinášejí peníze do kapes jejich financiérů. To se budu snažit dokázat v tomto cyklu a vy se nakonec můžete sami rozhodnout, zda to vidíte stejně.
Kouzla se statistikami
Statistiky se zdají být jasným nástrojem a instrumentem k průkaznosti čehokoli. Sesbíráme data, ta extrapolujeme, prokombinujeme, zanalyzujeme, sestavíme do tabulky a máme tvrdou jasnou statistiku. Statistiku nikdo nemůže napadnout, protože obsahuje tvrdá čísla. Čísla se nedají okecat omáčkami, i když se o to někteří snaží. Ovšem stejně jako se vším se dá čarovat a kouzlit i se statistikami.
Vezměme si příklad, když chci statisticky prokázat pětiprocentní chybovost u nějakého výrobku. Jsem stoupenec korporace, vyrábím nějaké produkty, které mají pětiprocentní chybovost a chci to nějak zamaskovat, protože zlepšení si vyžaduje hodně peněz a malý efekt. Jak bych to jako korporace podal? Prohlásil bych, že chybovost je pět procent, což lze zanedbat, protože by bylo obrovské úsilí snížit ji na tři procenta. A pět procent není mnoho. Naopak kdybych byl odpůrcem korporace, prohlásil bych, že chybovost je neuvěřitelných 50000 z milionu výrobků, což je velký problém a z dlouhodobého hlediska způsobí velké škody. Všimli jsme si něčeho? Pět procent nezní jako mnoho, ale 50000 z milionu je strašlivé množství. V obou případech se ale jedná o pět procent. Dokázal jsem skvěle manipulovat se svými posluchači, ať už se jedná o zaměstnance, nadřízené nebo obchodní partnery tím, jak jsem jim prezentoval pět procent. Stejný princip používají politici a média k manipulaci s lidmi v úmrtnosti na Covid-19 ve světě. Ať už země měly výluku nebo ne, úmrtnost pandemie Covid-19 se pohybuje kumulativně kolem 0,1 až 0,2 procenta, v některých zemích o něco nižší, v jiných o něco vyšší. 90 procent obětí je starších 70 let a trpělo vážnými předchozími nemocemi.
Objektivně to nezní nijak dramaticky, ale jde o oficiální údaje. Z nějakého důvodu ale politici a média chtějí, aby čísla vyzněla dramaticky. Místo toho uvádějí, že v závislosti na zemi umírá na Covid-19 80 až 180 lidí ze 100000. To zní jako hodně, protože kdo by proboha chtěl, aby zemřelo 100 nebo více lidí? Vždyť je těch případů tolik a může to být mnou nebo mými blízkými. Ne, to přece nemůžu dopustit, nejsem sobecký. Raději se nechám očkovat a lockdown je také přijatelný. Tak to cítí mnoho lidí. Jsou rukojmími vybičované hysterie a vyhecovaného strachu. Oni jsou přece ti zodpovědní a nechtějí, aby kvůli nim zemřelo 100 lidí denně. Nechají se naočkovat, testovat, lockdownlovat, rouškovat, omezovat. Všechno dovoleno. Jsou zodpovědní.
Rozumějme, není normální, že se vyjadřuje nějaký vzorek ze 100000 lidí. Obvykle se nějaký výsledek vyjadřuje buď z celkových procent, nebo pro jednodušší chápání ze sta lidí. Co by se stalo, kdyby se čísla obětí takzvané pandemie Covid-19 vyjádřila ze sta lidí? Média by musela prohlásit, že na Covid-19 nikdo neumírá statisticky víc než na jiné choroby, protože reálný počet úmrtí ze sta lidí je 0,1 člověka. Uznejte, to není ani jeden člověk, je to desetina člověka, to vůbec není dramatické. I kdybychom to vyjádřili z tisíce, ani to by nestačilo, protože by média musela prohlásit, že z tisíce lidí zemřel na pandemii Covid-19 jeden nebo dva lidé. Uznejte, to nezní dostatečně dramaticky. Kdybychom ten vzorek zvýšili na 10000, ani to by neznělo dostatečně přesvědčivě. Deset až patnáctlidí z deseti tisíc, to není dost dramatické. Musíme tedy zvýšit vzorek na 100000, aby úmrtnost zněla alespoň z poloviny dramaticky. 100 až 150 lidí denně, to už je něco. Pořád ale hovoříme o 0,1 %, jen že ten počet převádíme z jiného vzorku. Stejně jako pětiprocentní chybovost předtím. Takto funguje manipulace s čísly a my už několik let vidíme, jak je účinná v přímém přenosu a v barvách. Jsem proto přesvědčený, že Covid-19 není o mnoho nebezpečnější než těžká chřipková epidemie, která například v sousedním Německu každoročně zabije 8000 a v případě těžkých chřipkových epidemií až 35000 lidí, aniž by o tom denně informovala přední média. Také je mně jasné, že Covid-19 není chřipka, ale jiná nemoc. Jde pouze o klasifikaci nebezpečnosti infekčního onemocnění, nikoli o označení Covid-19 za chřipku.
Prasečí chřipka
V roce 2009 se prasečí chřipka dostala na titulní stránky novin. Světová zdravotní organizace WHO dokonce vyhlásila pandemii, ale v té době to mělo jen malý význam. WHO dokonce výslovně nedoporučovala uzavírat hranice nebo pozastavovat leteckou dopravu, protože podle tehdejšího vyjádření WHO se tím patogen zastavit nedá. Místo toho se pozornost soustředila na očkování a v říjnu 2009 byly v EU schválené vakcíny společností GlaxoSmithKline, Baxter a Novartis. Jednotlivé země objednaly vakcíny, třeba jen sousední Německo tehdy objednalo 50 milionů dávek. Média začala panikařit kvůli údajně nebezpečné prasečí chřipce. Nakonec byla prasečí chřipka zcela neškodná. V roce 2012 vědci analyzovali, že prasečí chřipka celosvětově zabila pouze 105700 až 395600 lidí. To je mnohem méně, než kolik si každoroční vlna chřipky vyžádá obětí po celém světě. Jednotlivé státy ale horečně objednávaly miliony dávek vakcín, které musely být později zničené, protože nikdo se nechtěl nechat očkovat proti prasečí chřipce.
Farmaceutický průmysl na tom vydělal, protože prodal miliony dávek vakcíny. Farmaceutické společnosti by vlastně měly být rády, že se zaprvé nejednalo o vážnou nemoc a zadruhé, že stále vydělávají miliony. Ale tak to nebylo, naopak. Základním problémem západního systému je, že farmaceutické společnosti jsou orientované na zisk. Nerozhodují se podle toho, co lidem pomáhá, co nás činí zdravějšími, ale rozhodují se pouze podle toho, co korporacím přináší více peněz a rostoucí ceny akcií. Jinými slovy, v zájmu farmaceutických společností je, aby co nejvíce lidí mělo nemoci, na které potřebují léky. Kdyby byli všichni lidé zdraví, farmaceutický průmysl by nemohl vydělat ani korunu. Jejich cílem tedy de facto není zdraví lidí, ale prodej léků, vakcín a podobně.
Je to jako v případě zakoupení nějaké čističky vzduchu. Na internetu jich najdete hromadu, ale do většiny čističek vzduchu musíte pravidelně kupovat hepafiltry. Firmy si tak zajišťují neomezený příjem, kdy lidé budou stále do kupovávathepafiltry. Firmám je úplně jedno, jestli budete dýchat čistý, zdravější vzduch, ale primárně chtějí vydělat. Ne jednorázově, ale opakovaně v budoucnu. Jen málo čističek funguje na bázi elektronového větru a lamel, kam se zachycují nečistoty vzduchu. Jsou takové, jednou z nich je například špičkový Ioniccare, ale do většiny musíme kupovat hepafiltry. Jsou to prostě obchodníci, dělají business. A big farma přece není výjimkou. I oni jsou především obchodníci, dělají business, i když se zdravím lidí. Nejsou to žádní vznešení mágové, kteří dnem i nocí nespí a trápí je, že jsou lidé nemocní. Potřebují prodávat a vydělávat. Aby se ovšem tyto věci daly koupit, musí být co nejvíce lidí nemocných nebo alespoň věřit, že jsou nemocní. Z hlediska farmaceutického průmyslu by bylo ještě lepší, kdyby se všichni lidé určitých nemocí velmi báli a nechali se každoročně očkovat, aby neonemocněli. Tímto způsobem by farmaceutické společnosti dosáhly co největších zisků. A přesně to si myslely farmaceutické firmy nejpozději po prasečí chřipce v letech 2009 a 2010. Doufaly v opravdu velký byznys a neochota lidí očkovat je hodně štvala. Toto tvrzení nepochází z mé fantazie, lze ho dokázat.
V roce 2010, kdy už bylo jasné, že prasečí chřipka je neškodná, založila jistá Heidi Larsonová nevládní organizaci VaccineConfidence Project, která sídlí na Londýnské škole hygieny a tropické medicíny. Cílem této nevládní organizace bylo odstranit pochybnosti lidí o očkování. Oficiálně se jednalo o očkování ve třetím světě, například očkování proti dětské obrně. Ale to bylo jen odvádění pozornosti, protože ve skutečnosti šlo o očkování obecně a o novou pandemii zvlášť. Cílem bylo zvýšit všeobecnou ochotu k očkování, aby se neopakovalo takové fiasko jako v případě prasečí chřipky, kdy korporace nevydělaly tolik peněz, kolik by mohly, kdyby se lidé více očkovali.
Mezi spoluzakladatele nevládní organizace Heidi Larsonové patřily farmaceutické společnosti, například GlaxoSmithKline, která vyvinula vakcínu proti prasečí chřipce, ale nepodařilo se jí ji prodat tak dobře, jak chtěla. Na palubě byly také lobbistické skupiny farmaceutického průmyslu a například Evropská komise. Partnery nevládní organizace paní Larsonové jsou další transatlantické nevládní organizace, například Chatham House, ale také Facebook, WHO a Charité. Heidi Larsonová má velmi dobré kontakty. Na internetu a na stránkách příslušných organizací lze nalézt mnoho prezentací a přednášek Heidi Larsonovépro zástupce farmaceutického průmyslu a farmaceutické lobbisty. Jedné z těchto prezentací se budu věnovat za chvíli.
Nejprve je třeba zvážit, jaké otázky si farmaceutický průmysl v té době kladl. Jejich cílem bylo poučit se z chyb pandemie prasečí chřipky, aby příště udělali velký byznys. Nestačí ale bombardovat lidi propagandou očkování. To by sotva výrazně zvýšilo proočkovanost proti příští prasečí chřipce. V ideálním případě by se muselo nějakým způsobem zajistit, aby země musely během příští pandemie očkovat povinně, pokud by chtěly prodat co největší množství vakcín. Otázkou tedy bylo, jak toho dosáhnout?
V roce 2013 například Heidi Larsonová a její kolegyně přednesly prezentaci na toto téma, kterou lze nalézt na webových stránkách WHO. Pouze první dvě z patnácti stran prezentace se týkaly očkování proti dětské obrně nebo tetanu, které byly údajně hlavním zájmem projektu VaccineConfidence Project, který Heidi Larsonová založila. Pak už se mluvilo jen o prasečí chřipce a o promarněných příležitostech a nápadech, jak to příště udělat lépe. Potom se hovořilo o tom, jak včas čelit pochybnostem o očkování a zabránit ztrátě důvěry veřejnosti v očkování. Výslovně bylo uvedeno, že pouhé přesvědčování nestačí, protože ne všechny problémy spočívají v komunikaci nebo je lze komunikací vyřešit. Bylo zde naznačeno, že je zapotřebí i nátlak nebo dokonce donucení, protože mluvení a přesvědčování nestačí. Jen připomínám, že důvodem tohoto úsilí byla zcela neškodná prasečí chřipka.
Heidi Larsonová a její publikum neměli radost z toho, že byla prasečí chřipka neškodná, a že na ni zemřelo velmi málo lidí. Ne, z toho radost neměli. Naopak vadilo jim, že na prasečí chřipce vydělali příliš málo peněz. Ve své prezentaci pak Heidi Larsonová přešla k médiím a analyzovala zprávy v médiích v různých zemích a regionech podle toho, kde se o očkování psalo pozitivně a kde negativně. Heidi Larsonová a její kolegové postupovali, jako by prováděli obecné personální plánování, vzali v úvahu všechny faktory a podrobně je analyzovali. Zabývala se také potřebou pečlivě sledovat sociální média a předložila k diskusi různé teze. Neuvěřitelná prezentace už v roce 2013.
Maximální zisky
Posuňme se teď v myšlence o krok dál. Co bychom jako farmaceutický průmysl potřebovali, abychom z pandemie měli maximální zisk? Potřebovali bychom:
Tisk, který pandemii vykresluje jako nejnebezpečnější nemoc.
Vlády, které se účastní této globální hry a zvyšují tlak.
Tlak různými formami. Stupidní opatření jako že sto lidí s rouškami může sedět vedle sebe v publiku, ale s rozestupem dvou metrů ob sedačku, v restauracích mohou sedět maximálně ve čtyřech u stolu, nesmí se tancovat na diskotéce, ale jenom postávat, bloumat a korzovat. Až po tvrdý tlak v podobě zákazů činností, povinného testování nebo lockdownů. Vlády hrají globální hru a koordinovaně zvyšují tlak. Nakonec vlády zavedou povinné očkování, které nám, tedy farmaceutickému průmyslu, konečně zajistí zisky.
Pokud chceme opravdu snít, můžeme si také přát, aby nám státy uhradily náklady na vývoj vakcín. To všechno se stalo v případě vakcíny Covid-19, dokonce i náklady na vývoj byly hrazené státy. Pak je zde také omezení odpovědnosti v případě nežádoucích účinků vakcíny. To není přehánění z mé strany, protože na začátku května 2020, tedy dva měsíce po začátku pandemie Covid-19, proběhla dárcovská konference v Bruselu, s cílem získat peníze na boj proti Covid- 19. Například německý Der Spiegel napsal:
"S příspěvkem ve výši jedné miliardy eur přispívá velkou měrou i samotná Evropská komise. Další velké dary pocházejí ze zemí, jako je Německo 525 milionů eur, Francie 500 milionů eur, Velká Británie ekvivalent 442 milionů eur a Kanada ekvivalent 780 milionů eur. Nadace Billa a Melindy Gatesových přislíbila 100 milionů eur, Itálie 140 milionů eur. Desítky zemí společně přislíbily 7,4 miliardy eur na vývoj vakcíny proti koronaviru (…) Cílem iniciativy je, aby se spojily všechny síly na výzkum vakcín a léků a aby z něj měly prospěch všechny země světa – včetně těch chudších."
Další část ze 7,4 miliard euro, která nešla na vývoj vakcín, byla od srpna 2020 převedená farmaceutickým společnostem jako záloha na předobjednávky vakcín, které ještě ani nebyly vyvinuté. V tiskové zprávě Komise EU o jedné ze smluv s výrobci vakcín se uvádí:
"S cílem kompenzovat vysoká rizika, která výrobcům vznikají, stanoví rozšířené kupní smlouvy, že členské státy kompenzují výrobci odpovědnost, která mu za v za těchto specifických podmínek vzniká."
Začátkem roku 2021 vyšlo najevo, že tato pasáž znamená, že výrobci vakcín jsou zproštění nejen odpovědnosti za nežádoucí účinky, ale dokonce i odpovědnosti za opožděné dodání a mnoho dalšího. Ať už je to náhoda nebo ne, pandemie Covid- 19 se stala pro výrobce vakcín programem, který jim přinesl spoustu dobrého pocitu a který pravděpodobně překonal jejich nejdivočejší sny. Posuďme sami.
Platilo se za něj předem, byli osvobození od odpovědnosti, a pokud společnost, která dostala od Evropské Unie peníze na vývoj vakcín, nakonec žádnou vakcínu nevyvinula, i tak si mohla peníze ponechat, i když vůbec žádnou vakcínu nedodala. Bylo tam prostě všechno, co si člověk mohl přát.
Filantropové a neziskový sektor
Řekněme, že máme nějakou velkou společnost, která vydělává miliony nebo miliardy. Pak bychom také museli platit miliony na daních, a to je podle nás hloupost. Co tedy uděláme? Je to jednoduché – založíme nadaci a převedeme na ni svůj majetek. Nadace je osvobozená od daně a my jsme ušetřili miliony na daních, které bychom jinak museli ročně platit. Nevýhodou je, že peníze už nepatří nám, ale nadaci. To ale není problém, protože není důležité, komu peníze patří, ale kdo s nimi může nakládat.
Uveďme si příklad. Pokud chceme jet na dovolenou na Maledivy, nejedná se už o dovolenou, ale o studijní nebo služební cestu na podporu mezinárodního porozumění, kterou hradí nadace. Podívejme se na to v kontextu průměrného spotřebitele. Představme si, že bychom mohli založit nadaci, do které bychom mohli převést svůj plat. Nadace by dostávala náš plat, ale nemusela by z něj platit daně. Účelem nadace by pak byla podpora naší rodiny. To znamená, že bychom svůj plat, který už nepatří nám, ale nadaci, mohli stále utrácet za cokoli chceme. A to by byl náš hrubý plat, nejen ten, který nyní dostáváme čistého, nezdaněného příjmu. Jak bychom to mohli udělat? Zbytečně poběžíme za naším daňovým poradcem, protože tuto možnost mají jen bohatí a mocní. V reálném životě Bill Gates, George Soros, Rockefeller a všichni ostatní dobrodinci dělají přesně to, co dělají – vyhýbají se placení daní a využívají své peníze k politickému vlivu.
Bill Gates, který utrácí své peníze plnýma rukama, aby zachránil svět před vším možným a bojoval s chudobou, nedělá nic jiného. Své jmění převedl na nadaci Bill & Melinda Gates Foundation a neplatí prakticky žádné daně. A přestože Gates utrácí své peníze plnýma rukama, aby zachránil svět, jeho nadace je stále bohatší a bohatší. Svou nadaci založil v roce 1999 a v roce 2001 měl majetek v hodnotě přibližně 55 miliard dolarů. Dnes je to více než dvojnásobek, téměř 130 miliard dolarů. Bill Gates tak dokázal věnovat své jmění na záchranu světa, a přesto zdvojnásobit svůj majetek.
Jak to funguje? Jednoduše řečeno, drtivou většinu svých peněz nevěnoval, ale investoval je. Nakoupil akcie společností, jako je BioNTech nebo Pfizer. Když tyto společnosti dosáhnou zisku, Bill Gates se podílí nejen na zisku, ale také na růstu ceny na burze. Až se později v tomto cyklu podíváme na Nadaci Billa a Melindy Gatesových, uslyšíme, do čeho investuje. Samozřejmě uvedu zdroj, abychom si mohli na stránkách Nadace Gatesových podle libosti vyhledat, z čeho tento člověk vydělává. To ale není zvláštnost Billa Gatese.
Cílem těchto nadací je zachovat a zvýšit majetek nadace. Účelem nadací není utrácet majetek na záchranu světa. Bill Gates samozřejmě také věnuje peníze. Ale jen pokud to pomůže jeho investicím, ne záchraně světa. Dary, které nadace poskytují, jsou v podstatě náklady na reklamu pro velký cíl. Přispívají třeba na nějakou vybranou univerzitu. To ovšem není skutečný dar, ale například financování studií, které potvrzují to, co chce dárce slyšet. Nebo přispívají médiím, která pak o tématu informují pozitivně. Tyto organizace také zakládají dceřiné nadace, které jim poskytují peníze. To se opět nazývá dar, i když dceřiná nadace většinu peněz také investuje a vůbec je nedaruje. Nebo tyto peníze používá na konkrétní lobbování za cíle mateřské nadace a jejího zakladatele. To všechno se ale nazývá dar. Když Bill Gates v roce 2019 koupil akcie malé a neznámé společnosti BioN Tech, v médiích se psalo, že Bill Gates finančně podporuje slibnou společnost. To je nesmysl, jednalo se o investici, nikoli o dar, jak naznačují zprávy v médiích.
Když někdo kupuje akcie, není dárcem, ale investorem, který sází na to, že společnost bude v budoucnu dosahovat zisků a že ceny akcií porostou. A když Bill Gates věnoval 100 milionů na dárcovské konferenci Evropské unie v květnu 2020, kterou jsem zmínil, bylo to čisté PR. Bill Gates samozřejmě věděl, že se mu velká část z celkových 7,4 miliard vrátí, protože velkou část z tohoto banku dostanou společnosti Pfizer a BioNTech a Bill Gates má v obou společnostech podíl. Dnes víme, že lví podíl peněz získaly právě společnosti BioNTech a Pfizer. Navíc v květnu 2021 EU oznámila, že bude nakupovat vakcíny pouze od společností BioNTech a Pfizer a zároveň oznámila objednávku na 1,8 miliard dávek vakcín.
Při odhadované ceně necelých 20 dolarů za dávku vakcíny tak EU převádí společnostem Pfizer a BioNTech 36 miliard dolarů. Takže Gatesova PR investice sta milionů jako dar se vrátila v podobě 36 miliard dolarů. To by k tématu nevládních organizací a jejich přístupu mělo stačit, i když bych o tom mohl hovořit mnohem více.
Závěrem této kapitoly bych chtěl vysvětlit ještě jednu věc. Bill Gates a další jsou v médiích vždycky označovaní jako filantropové, tedy lidé, kteří nezištně konají dobro. Tento termín není objektivně správný. Místo toho budu mluvit o oligarších. Všimněte si, když se hovoří o nenáviděných skupinách v masmédiích, třeba o podnikatelích kolem Vladimíra Putina, jsou to vždycky bez výjimky oligarchové. Stejně tak nenáviděný Andrej Babiš je oligarcha. Když se ale hovoří o neoliberálních figurách milovaných a uctívaných Západem, jsou to mecenáši a filantropové.
Kdo je oligarcha? Oligarcha je obchodní magnát, který díky svému bohatství vykonává rozsáhlou moc nad zemí nebo regionem ve svůj výhradní prospěch. Protože jsem přesvědčený o tom, že Bill Gates a další osoby, jasně vykonávají moc nad regionem prostřednictvím svého bohatství, konkrétně nad většinou světa, je jedině důsledné nazývat tyto vládce tím, kým jsou. Nejsou to žádní mecenáši ani filantropové. Jsou to oligarchové. Právě končí čas předmluvy, pojďme se pustit do skutečné práce.
Open Philanthropy: Zakladatel Facebooku DustinMoskovitz
Open Philanthropy je nevládní organizací, kterou založil DustinMoskovitz, jeden ze zakladatelů Facebooku, a jeho žena Cari Tunová. DustinMoskovitz založil svou první nevládní organizaci GoodVentures v roce 2011 a v roce 2012 navázal spolupráci s nevládní organizací GiveWell. Oficiálně oznámeným cílem těchto dvou nevládních organizací byl:
"Společnosti GoodVentures i GiveWell se snaží konat co nejvíce dobra z globálního humanitárního hlediska."
Deník The Washington Post napsal v roce 2014 dlouhý článek o manželském páru a jejich snaze konat dobro a v tomto článku mimo jiné popsal cíle tohoto páru takto:
"S filantropií neměli mnoho zkušeností, ale věřili, že většinu peněz, které Moskovitz vydělal, podle časopisu Forbes se odhaduje, že jde o 8,1 miliardy dolarů, by měli vrátit společnosti ještě za svého života."
Spatřujeme tedy příběh, který jsem popsal v předchozí kapitole o neziskovkách. V této pohádce světoví miliardáři věnují své jmění nadacím zcela nezištně, protože chtějí své bohatství s plnýma rukama utratit ve prospěch lidstva. Přesto DustinMoskovitz své bohatství znásobil od chvíle, kdy ho začal plnýma rukama rozdávat ve prospěch lidstva, místo aby ho vracel společnosti. Podle agentury Bloomberg se jeho jmění zvýšilo z 8,1 miliardy dolarů, o kterých se v roce 2014 zmiňoval deník Washington Post, na téměř 28 miliard dolarů ke konci září 2021.
Open Philanthropy zastřešovala spolupráci GoodVentures a GiveWell, ale od roku 2017 Open Philanthropy funguje nezávisle na GiveWell a je řízená DustinemMoskovitzem. Open Philanthropy ovšem ve skutečnosti není jednou nevládní organizací. Jsou to tři nevládní organizace. Organizace Open Philanthropy Project je organizací, která shromažďuje finanční prostředky, které jsou následně rozdělované prostřednictvím Open Philanthropy Project Fund. Existuje také Open PhilanthropyActionFund. To je politická odnož Open Philanthropy, která zajišťuje odpovídající lobbing, aby projekty Open Philanthropy byly úspěšné a aby se vynaložené investice vyplatily. V roce 2019 měla Open Philanthropy dobrý nápad. Skoro až prozření bych řekl. A tak se stalo, že v lednu 2019 umožnila vznik společnosti Sherlock Biosciences. Open Philanthropy je hlavním investorem společnosti a věnovala jí také 17,5 milionu dolarů. Účel daru z ledna 2019 byl:
"Podpořit vývoj diagnostické platformy pro identifikaci všech virů přítomných ve vzorku pacienta."
Investice a dar se vyplatily, protože v roce 2020 získala právě tato společnost Sherlock Biosciences jako první v Americe povolení pro test založený na CRISPRpro Covid-19. Abych to vysvětlil, CRISPR jsou úseky opakující se DNA, které se vyskytují v genomech patogenů. Tvrdil jsem, že Open PhilanthropyActionFund je politickou odnoží organizace a zabývá se lobbingem. To můžu doložit z dokumentů amerického senátu, protože Open PhilanthropyActionFund zaplatil v roce 2021 lobbistickým firmám 110000 dolarů za lobbing související se zvýšením vládních výdajů na prevenci pandemie a používání rychlotestů COVID-19. V roce 2019 se tedy Open Philanthropy podílela na vzniku společnosti Sherlock Biosciences, věnovala jí 17,5 milionu dolarů na výzkum, a potom tato společnost získala povolení pro první test na Covid-19 založený na CRISPR. Open Philanthropylobbovala v americkém senátu, aby zajistila úspěch tohoto projektu. Open Philanthropy je také hlavním sponzorem výzkumu v Institutu pro design proteinů na Washingtonské univerzitě. Na Západě je praxe taková, že ti, kdo platí výzkum na univerzitách a v ústavech, následně registrují patenty, které jsou výsledkem výzkumné práce, pokud je úspěšná. I tady jde o peníze, protože patenty jsou cenné. Open Philanthropy věnovala v listopadu 2017 Institutu pro proteinový design velkorysý dar ve výši téměř 11,5 milionu dolarů. Účelem pětiletého daru bylo:
"Podpora výzkumu profesora Davida Bakera a jeho spolupracovníků zaměřeného na vývoj univerzální vakcíny proti chřipce a na podporu zdokonalených metod počítačového návrhu proteinů pro léčbu nemocí."
Open Philanthropy podporuje výzkum vakcín, diagnostických systémů a léků mnoha způsoby. Investuje také do příslušných společností, které pak na výsledcích výzkumu vydělávají.Jak jsem už uvedl, Open Philanthropy se v roce 2017 oddělila od GiveWell a od té doby pracuje samostatně. Jedním z cílů Open Philanthropy, které si stanovila, bylo:
"Biologická bezpečnost a prevence pandemií."
Na tomto místě se musíme podívat, s kým a kdy Open Philanthropy v této oblasti spolupracovala a co přesně financovala. Pokud se na to podívám, a v dalších kapitolách to udělám s dalšími neziskovkami, tak nakonec zjistíme, že existují průsečíky, které přesahují práci na pandemiích a jejich prevenci. Často se setkáme s tím, že tyto nevládní organizace jsou také velmi aktivní ve výzkumu malárie a že mnohé z nich se podílejí na výzkumu umělé inteligence. Například Open Philanthropy financuje Národní akademie věd, techniky a medicíny. První grant ve výši 1,2 milionu dolarů z roku 2016 byl určený na výzkum malárie a jeho účel byl formulován takto:
"Podpořit vývoj konsensuálního postupu pro polní testy modifikovaných komárů s trans geny v roce 2017."
Open Philanthropy financovala téměř půl milionem dolarů konferenci Národní akademie věd, techniky a medicíny. Tématem konference byla prevence pandemií.Výzkum malárie, který je financovaný mnoha nevládními organizacemi, se mi zdá být jen kouřovou clonou, protože se většinou jedná o základní výzkum. Proto se mi zdá, že za předstíraným bojem proti malárii se skrývá morálně pochybný výzkum. To se týká například výzkumu metod zrychleného šíření genů v populacích. Zjednodušeně řečeno, jde o otázku, jak geneticky modifikovat živé bytosti tak, aby v budoucnu přenášely určité geny; jde o genetickou manipulaci s živými bytostmi.
To bych ale zabíhal do podrobností, tady by se skutečně jednalo o mou spekulaci a hypotézu. Je třeba mít stále na paměti, že DustinMoskovitz se prostřednictvím Open Philanthropy podílí také na společnostech a výzkumných projektech, které pak vydělávají na lécích, vakcínách nebo prostě patentech. Je tedy vidět, že dary mají podpořit investice tak, aby byly ziskové. Lobbujete za nějaký problém, věnujete peníze na výzkum, lobbujete za něj a zároveň se angažujete ve firmách, které na něm pak vydělávají. Takhle to vypadá, když filantropové vloží své peníze do nadací a pak velkoryse zachraňují svět. Znovu připomínám, že DustinMoskovitz více než ztrojnásobil své jmění, zatímco ho údajně věnoval na záchranu světa.
Podívejme se na příklad společnosti Sherlock Biosciences. Společnost byla založená na začátku roku 2019 a získala celkem 48,5 milionu dolarů, z toho 31 milionů jako základní kapitál a 17,5 milionu jako dar. Už v roce 2021 společnost vyráběla miliony testů Covid-19. A protože všichni víme, kolik jeden test stojí, víme také, že se jí tyto peníze už dávno mnohonásobně vrátily. Jen o Open Philanthropy bych mohl natočit samostatný pořad. To platí pro každou z neziskovek, se kterými se teprve setkáme.
Centrum pro globální zdravotní vědu a bezpečnost: Rebecca Katzová a Julie Fischerová
Georgetownská univerzita je velmi známá, především vlivná univerzita v Americe. Většina z nás pravděpodobně neví, že se jedná o kádrovou školu americké vlády a amerických elit. Univerzitu vedou jezuité a je členem Asociace jezuitských kolejí a univerzit. Je obzvláště dobrá při budování a udržování sítí. Georgetown University má mnoho známých absolventů. Mezi nimi jsou Bill Clinton a několik dalších hlav států, členové královských rodin, vlivní politici, velvyslanci a miliardáři. Tato univerzita má Centrum pro globální zdravotní vědu a bezpečnost, které je štědře podporované Open Philanthropy. V březnu 2017 navázala Open Philanthropy kontakty a darovala centru 3,5 milionu. Účel daru byl:
"Podpora Centra Georgetownské univerzity pro globální zdravotnickou vědu a bezpečnost."
Ovšem podrobné zdůvodnění daru bylo zajímavé, protože mimo jiné znělo:
"Spoluředitelky centra, Rebecca Katzová a Julie Fischerová, jsou mezinárodně uznávanými odbornicemi na mezinárodní zdravotní předpisy Světové zdravotnické organizace a budování kapacit pro globální zdravotní bezpečnost. Vzhledem k jejich zkušenostem, dovednostem a kontaktům očekáváme, že umožní Centru dosáhnout kvalitních výsledků v rámci tří hlavních projektů a rozvíjet další projekty, které jsou v souladu s cíli projektu Open Philantrophy."
Obě zmíněné dámy jsou profesorkami na tomto Centru a mají dobré kontakty. Rebecca Katzová působila v letech 2004 až 2019 jako poradkyně amerického ministerstva zahraničí mimo jiné v oblasti biologických zbraní. Na začátku roku 2021 se tam vrátila jako hlavní poradkyně pro Covid-19. Tato dáma má tedy nejlepší kontakty nejen s WHO, ale také s osobami s rozhodovací pravomocí v americké vládě.
Julie Fischerová má také velmi dobré kontakty v nejvyšších vládních kruzích v Americe. Mimo jiné byla členkou mocného transatlantického think tanku Rada pro zahraniční vztahy, Council on Foreign Relations, který má rozhodující vliv na americkou zahraniční politiku. Rada pro zahraniční vztahy je jednou z politicky nejvlivnějších nevládních organizací v Americe. Je tedy logické, že si Open Philanthropychtěla zajistit přístup k moci a vlivu právě v oblasti zdravotnictvía to prostřednictvím daru, kterým tyto dvě dámy výslovně podpořila. Organizace Open Philanthropy uvedla, že dar byl zaměřený na biologickou bezpečnost a prevenci pandemií. To bylo prosím pěkně v březnu 2017. To ale nestačilo, protože Otevřená filantropie darovala peníze znovu v lednu 2019. Tentokrát získala Georgetown University rovných 55 milionů dolarů od Open Philanthropy. Z těchto peněz byl na univerzitě založený think tank Centrum pro bezpečnost a nové technologie, který se zaměřuje na umělou inteligenci. Jak jsem už poznamenal, vždycky se setkáme s tím, že neziskovky, jejichž činnost můžeme pozorovat před Covid-19 v oblasti prevence pandemií, investují ve velkém také do umělé inteligence. Toto Centrum pro bezpečnost a nové technologie, think-tank Georgetownské univerzity, vede Jason Matheny. Jason Matheny byl náměstkem ředitele Národní zpravodajské služby a také ředitelem Výzkumné agentury pro pokročilé zpravodajské projekty DARPA. Tady poprvé vidíme propojení neziskovek a amerických zpravodajských služeb. Tito lidé se navzájem znají, spolupracují, financují se. Jenom ten největší naivka by věřil, že někdo, kdo si vezme takovou sumu peněz, pak bude poskytovat nestranné analýzy. Když jde o tolik peněz, sledují se zájmy. A to se nedá skloubit se slovem nestranný.
Centrum pro globální rozvoj poprvé: Jeremy Konyndyk
Pokud chceme mít v Americe vliv, nemůžeme se obejít bez velké nevládní organizace (nebo think-tank). Před časem sestavil časopis ForeignPolicy žebříček nejvlivnějších think-tanků v Americe, ve kterém se na druhém místě umístila zmíněná Rada pro zahraniční vztahy a na patnáctém Centrum pro globální rozvoj. Žebříček je velmi zajímavý také proto, že ukazuje, že tyto nejvlivnější think-tanky v Americe mají samy o sobě jen poměrně skromné rozpočty. Jsou ovšem tak dobře propojené, že například Rada pro zahraniční vztahy nebo RAND Corporation, de facto určují americkou zahraniční politiku. V Americe existují vlivné nevládní organizace a think-tanky, které radí americké vládě, ta pak realizuje jejich doporučení. Pokud tedy chceme ovlivnit americkou politiku, musíme se spojit s nejvlivnějšími nevládními organizacemi a think-tanky. Open Philanthropy tak činí nejen v rámci Rady pro zahraniční vztahy, ale financuje také Centrum pro globální rozvoj. Roční rozpočet Centra pro globální rozvoj činí jen asi deset milionů dolarů. Přitom Open Philanthropy přispěla mezi lety 2016 až 2019 částkou tří milionů dolarů. Většina těchto plateb měla za cíl financování zdravotní péče, nebo prevenci pandemie. Ty zahrnovaly využití, jako jsou například doporučení pro budoucí pandemie. V roce 2020 byly také udělené dva granty Centru pro globální rozvoj na Covid-19. Za zmínku stojí zejména platba z března 2020, která poskytla 250000 dolarů projektu vedenému Jeremym Konyndykem.
Jeremy Konyndyk byl dříve ředitelem Úřadu pro zahraniční pomoc při katastrofách v americké Agentuře pro mezinárodní rozvoj USAID. I když zkratka USAID zní, jako by se jednalo o organizaci poskytující pomoc, je to pravda jen zčásti. Oficiálním úkolem této agentury je pomáhat americkým společnostem dobývat zahraniční trhy. K tomu má každoročně k dispozici rozpočet v řádu miliard dolarů. Kromě toho má USAID samostatný rozpočet ve výši několika miliard dolarů ročně na financování takzvaných svobodných médií v příslušných zemích, která pak propagují americkou politiku v dané zemi. Vy, kteří mě posloucháte pravidelně, už dávno víte, co je USAID zač. USAID tedy hájí zájmy amerických korporací, které americká vláda podporuje miliardami.
A když začala pandemie Covid-19, bývalý ředitel USAID dostal od Open Philanthropy peníze na vypracování pokynů pro boj s Covid-19. Tyto pokyny pak měly být předané místním rozhodovacím orgánům, rozumějme vládám jiných zemí. Stalo se tak prostřednictvím Centra pro globální rozvoj, jednoho z politicky nejvlivnějších think tanků na světě. Jak ale tyto pokyny zavést v co největším počtu zemí? K tomu potřebujeme Světovou zdravotnickou organizaci WHO, která vydává pokyny pro řešení pandemií v jednotlivých zemích. Vlády v těchto zemí se musí podřídit vyšší instanci. Bill Gates financoval WHO miliardami a má na ni odpovídající vliv. Bill Gates také založil alianci pro očkování GAVI, kterou také financoval miliardami a která zase velmi úzce spolupracuje s WHO. Podrobněji se k tomu dostanu v kapitolách o WHO, GAVI, CEPI a Nadaci Billa a Melindy Gatesových. Ale jak už to tak bývá, právě Jeremy Konyndyk, bývalý ředitel USAID, který na začátku roku 2020 za peníze Open Philanthropy vypracoval Pokyny pro boj s Covid-19, se poté stal členem správní rady organizace GAVI Billa Gatese. To ale není všechno.
Jeremy Konyndyk byl v Centru pro globální rozvoj do roku 2021 zodpovědný za jednání v rámci Covid-19. Souběžně působí v GAVI a nakonec se vrátil i do USAID. Stalo se přesně to, co Open Philanthropy chtěla a na co tato neziskovka vynaložila mizivou částku 250000 dolarů. Člověk, který jménem a za peníze Open Philanthropy napsal pokyny pro boj s Covid-19 ve vlivném Centru pro globální rozvoj, může být ve vedení GAVI (s velkým vlivem na WHO) a v USAID, aby zajistil, že jeho pokyny budou celosvětově prováděné v zájmu amerických korporací. Diví se ještě někdo, že všechny vakcíny, které se na Západě propagují a očkují, pocházejí právě z Ameriky? Americké farmaceutické korporace Pfizer, Moderna, Mercka Johnson & Johnson vyrábějí vakcíny, které nakupují západní státy a kterými se očkuje po celém světě. O britské vakcíně od AstraZeneca se v tisku psalo špatně a o ruských nebo čínských vakcínách nemůže být ani řeč.
Čtyři fáze COVID-19
V rámci Open Philanthropy jsme se podívali na první neziskovku v tomto cyklu spojenou s podvodným schématem Covid-19. Rád bych na tomto místě uvedl, co si myslím, že můžeme z těchto a následných údajů vyčíst. To mějte prosím na paměti, abyste si to sami mohli porovnat s informacemi, které vám ještě předložím. Můžete potom dojít ke stejnému závěru jako já, nebo také nemusíte. Můžete všechno považovat za nahodilé a nesouvisející náhody. Stovky, tisíce náhod se společným jmenovatelem, ale i tak má každý právo to odmítnout. Podle mého názoru měla pandemie Covid-19 čtyři fáze. První fáze probíhala do roku 2009 a byla – z pohledu Big Pharma – špatnou přípravou na prasečí chřipku. V té době už probíhaly pokusy o celosvětové masové očkování za pomoci paniky šířené médii, ale jak víme, nepodařilo se to.
Druhou fázi jsem naznačil v předmluvě tohoto cyklu. Od roku 2010, potom, co očkovací kampaň selhala kvůli (zcela neškodné) prasečí chřipce, začali lidé analyzovat chyby. Pořádali brainstormingy na nesčetných konferencích a setkáních, aby pochopili, proč očkovací kampaň selhala. Především aby pochopili, jak by mohli příště takovému selhání zabránit.
Třetí fáze začala kolem roku 2016, podle toho, co nám říkají data. Analýza selhání byla dokončená. Zrodil se plán, jak se příště selhání prasečí chřipky vyhnout. Nyní začala implementace. Od roku 2016 a 2017 najednou vidíme stále více plateb souvisejících s možnou pandemií. Vznikají nové neziskovky a najednou se stále častěji objevují simulovaná cvičení na plánování pandemie.
V těchto simulačních cvičeních, ke kterým se podrobněji dostanu později, se detailně rozehrávalo, jak se s pandemií vypořádat, jak by měla média informovat, a jak přimět politiky, aby učinili takzvaně správná rozhodnutí.Protože účastníky těchto simulačních cvičení byli ti samí lidé, kteří od roku 2020 rozhodují v reálném životě, nebo je našeptávají odpovědným politikům jako poradci, viz například Jeremy Konyndyk, mohlo být všechno detailně rozehrané a předem naplánované. Při každé simulaci se lze poučit z chyb předchozí simulace a dále zdokonalovat strategie.
Čtvrtá fáze začala nejpozději v roce 2020. Šlo o samotnou pandemii Covid -19, ve které najednou zapadla všechna předem pečlivě připravená a promazaná kolečka. To jsou čtyři základní fáze přípravy na pandemii Covid-19. Postupně budu ukazovat, že farmaceutické společnosti a WHO chtěly už tehdy během prasečí chřipky rozehrát to, co rozehrávají dnes s Covidem-19. Vlna paniky vyvolaná médii s následným masovým očkováním. Když to nevyšlo, přišla fáze dvě, tedy analýza chyb a plánování druhého pokusu.
Kolem roku 2016 byla tato fáze pravděpodobně ukončená. Nejpozději od roku 2017 se přešlo k fázi tři, tedy realizaci, jak ukazují všechny aktivity a zvýšené toky peněz od roku 2017. Čtvrtá fáze je upgrade prasečí chřipky. Tentokrát nic neponechali náhodě a skvěle to odřídili. Zní to samozřejmě jako bláznivá konspirační teorie. Při poslechu tohoto cyklu ale mějme na paměti tyto jednotlivé fáze. Na konci budeme mít buď důvody argumentačně vyvrátit mou konspirační teorii, nebo se k ní na základě údajů a zdrojů připojit, to už je zcela na nás.
Závěr
To je všechno k tomuto prvnímu dílu Průvodce pandemickou galaxií, co uslyšíte v další druhé epizodě? Budu pokračovat Iniciativou pro jadernou hrozbu. Podle názvu bychom mohli soudit, že s pandemií a její přípravou nemá nic společného, ale nenechme se mýlit. Založil ji jeden americký senátor a spoluzakladatel CNN. Dále rozvinu ekonomický model, na kterém pracuje většina ušlechtilých filantropů a mecenášů, kteří zachraňují svět. A to PPP projekty. Vymyslíme projekt, něco málo na něj přispějeme, ale většinu necháme zatáhnout daňové poplatníky. Peníze proudí do společností, ve kterých mají tito ušlechtilí filantropové a mecenáši svůj podíl.
Podívám se na poradce předsedkyně Evropské komiseUrsuly von der Leyenové. Pak prozkoumám v řadě simulovaná pandemická cvičení od německého Mnichova až po Ameriku. Podívám se podruhé na Centrum pro globální rozvoj a jakou roli hrála tato neziskovka v některých simulačních cvičeních před pandemií. Pak se vrhnu na Centrum pro strategická a mezinárodní studia, další významnou neziskovku. Potom se podívám na nadaci, která nás jistě velmi zajímá, a to Rockefellerova nadace a na její klíčové osoby.