1. díl

Většinové populace většiny národů jsou ochotné podpořit naše zločinecké vlády s jejich plány masového zabíjení v dalekých zemích, které jsou příliš vzdálené na to, abychom se dozvěděli pravdu. Velkou měrou ke kolektivnímu nevědomí veřejnosti o těchto masových genocidách a válkách Západu přispívají masmédia. Právě masmédia zahalují největší zločiny našich vlád do milosrdné informační mlhy, nebo dokonce tmy. Veřejnost tak tápe v temnotě a nikdy se nedozví skutečnou pravdu z mezinárodního podsvětí zločineckých syndikátů, na které jsou různými kanály napojené naše vlády nebo zpravodajské rozvědky. Jako materiál pro studium tohoto trojdílného cyklu jsem si vybral rodinu Bushů. Rodina Bushů je totiž čirým extraktem a destilátem Zla ve své nejhorší podobě. Na veškeré informace mám archivní materiály, články a zdroje včetně knih. Pokud hovořím o genocidách, pašování drog, kšeftování s rodinou Bin Ládinů nebo podporu Adolfa Hitlera rodinou Bushů, mám dostatečné důkazy pro to, abych mohl činit odpovědné generace právě rodiny Bushů. Bez jakýchkoli nadsázek a zbytečného přehánění.

Tento pořad jsem zamýšlel nejen z důvodu informování veřejnosti o zločinech rodinného klanu jednoho z amerických prezidentů, přičemž ostatní prezidenti na tom nejsou o nic lépe. Pořad jsem ale zamýšlel také jako pokus otevřít oči dalším vrstvám společnosti, které žijí v blaženém nevědomí. Tak nějak cítí, že je něco špatně, ale nemají v rukou hmatatelné důkazy. Ty v tomto cyklu předložím. Musíme znát naše vrahy, abychom se jim dokázali postavit. Naše vědomí, naše informační vědomí, naše kolektivní vědomí, je naším největším štítem a obranou. Tato globální mocenská klika se snaží zatajovat své vlastní zločiny. V masmédiích slýcháváme oficiální biografie plné paskvilů, lží, zkreslení nebo banalit, které nemůžeme brát zcela vážně. Jsou to vyumělkované a falešné příběhy pro důvěřivé děti. Globální mocenská klika totiž takhle světovou veřejnost vidí. Jako důvěřivé děti, které zbaští všechno, co nám nabulíkují. Tento problém je ještě umocněný zkorumpovaností a servilitou autorů, novinářů, vedoucích pracovníků zpravodajství a vydavatelů, kteří stále více fungují jako obhájci politiků, ne jako jejich tvrdí kritici. Proto nás masmédia zahlcují neustálými proudy a vodopády falešných životopisných údajů, které jsou pro základní pochopení nepodstatné a jen odvádějí pozornost od té utajované, hluboké historie.

Jsou to různá vyprávění pomocí interpretace komentářů, anekdot, přikrášlení nebo zvláštních stylistických prostředků. Rozhodně ne autentické biografie. Vlády vědí, že nemůžou utajit všechno, a semtam něco prosákne. Dochází pak k řízeným kontrolám škod, venkoncem i kontrole naší mysli toho, co bychom měli vědět a co ne. Úkolem zpravodajské alternativy je předkládat historické souvislosti a fakta o těchto aktivitách. Proto tento pořad také zamýšlím jako příspěvek ke vzdělávacímu procesu, který by ještě mohl zachránit lidi před kolektivním nevědomím, zamlčováním, zatajováním, blokováním a cenzurou. Pokud lidé nebudou schopní vyhodnotit a rozpoznat toto varování, pak už nám prostě není pomoci. Dozvíme se například o zákulisí Bushovy tolik opěvované války proti drogám nebo terorismu. Bush starší se stýkal s Donem Aronowem z organizovaného zločinu a drogového syndikátu Meyera Lanskyho.

Dozvíme se také, jak byli Bushové starší i mladší tak fanaticky oddaní genocidě Afroameričanů a chudých Američanů. Budu také popisovat, jak Bush starší přivedl neonacistického rasistického teoretika Williama Shocklyho, aby před členy Kongresu promluvil o potřebě učinit eugeniku a kontrolu populace základním kamenem americké vládní politiky. Budu také vyprávět o Bushově roli při instalaci kambodžského Pol Pota, jednoho z největších genocidních vrahů. O tom jsem už částečně hovořil v prvním díle mého pořadu Tajná síť Gladio. Zaměřím se také na Bushovu genocidní válku v Perském zálivu, která zabila více než milion lidí z řad Iráčanů a dalších Arabů. V tomto započatém díle pokračoval jeho syn, Bush mladší jako pozdější druhý prezident tohoto klanu. Rozhodně ale nezapomenu na to, jak Prescott Bush, otec prvního prezidenta a děda druhého, pomáhal financovat převzetí moci v Německu Adolfem Hitlerem. Tento cyklus bude tedy velmi informačně nabitý a hutný a poslouží nám jako studijní materiál pro zkoumání hluboké historie. Tedy té nepřefiltrované, nepředžvýkané a neučesané ryzí a autentické historie, kterou v učebnicích dějepisu rozhodně nenajdeme.

Bushové, Harrimanové a Rockefellerové

O klanu Bushů se říká, že jsou součástí starého establishmentu. Bushova rodina se ovšem k tomuto východnímu establishmentu připojila poměrně nedávno, a to pouze jako služebníci. Jejich bohatství a vliv vyplývaly z loajality k jiné, mocnější rodině Harrimanů a z ochoty udělat cokoli, aby se prosadili. Za to, co dělali, se Bushovi předkové měli stát velmi slavnými. Jejich činy, včetně role Prescotta jako bankéře Adolfa Hitlera, však měly tragické následky pro celou planetu. Byly to právě tyto služby mecenášům Bushovy rodiny, které je vynesly na vrchol. Bushův rodinný rodokmen bychom mohli nejlépe hodnotit jako cenné aktivum sítě jedné z největších soukromých bank na světě. Brown Brothers, Harriman, jedné z nejmocnějších politických sil v Americe po většinu dvacátého století. Stačí si v této souvislosti vzpomenout na Averella Harrimana, který za druhé světové války jednal jménem Ameriky s Churchillem a Stalinem, nebo na roli partnera Brown Brothers, Roberta Lovetta, při výběru vlády Johna Kennedyho, abychom začali chápat důsledky funkce senátora Prescotta Bushe jako řídícího partnera této banky. Sítě Brown Brothers, Harriman pronikají do vlády a masmédií. Pro klan Bushů byla a zůstává Brown Brothers Harriman rodinnou firmou v nejhlubším slova smyslu.

Ohromná moc této banky a její všudypřítomné sítě, kterou disponoval senátor Prescott Bush až do své smrti v roce 1972, byla aktivní v Georgův prospěch až do 90. let. Vraťme se však na úplný začátek, abychom si v klanu Bushů utvořili pořádek. Protože si všichni nejlépe pamatujeme George Bushe mladšího, který nastoupil na úřad v Bílém domě v roce 2000, jeho eskapády, války, plenění a drancování Afghánistánu a Iráku máme vryté do paměti, všechno budu odvíjet od tohoto George Bushe mladšího. Jeho praděda byl Samuel Bush. Jeho dědou byl Prescott Bush s manželkou Dorothy Walker-Bushovou. Jeho otcem byl George Herbert Walker Bush. Srolujte si do popisu pořadu na kanále Odysee, kde jsem tyto vazby jmenovitě popsal, abychom to měli před očima, než si tyto vazby zautomatizujeme. Otec George Bushe mladšího, George Herbert Walker Bush, se narodil v roce 1924 jako syn jeho dědy Prescotta Bushe a Dorothy Walkerové Bushové.

Tento příběh začnu přibližně deset let před jeho narozením, v předvečer první světové války. Budu sledovat kariéru Prescotta Bushe, přes jeho manželství s Dorothy Walkerovou, na cestě k bohatství, eleganci a moci. Prescott Bush, děda George Bushe mladšího, nastoupil na Yaleovu univerzitu v roce 1913. Prescott, rodák z Columbusu v Ohiu, strávil posledních pět let před nástupem na vysokou školu v přípravné škole episkopální církve svatého Jiří v Newportu na Rhode Islandu. První rok studia Prescotta Bushe, rok 1913, byl zároveň prvním rokem studia E. Rolanda Harrimana. Jeho starší bratr Averell Harriman právě absolvoval Yale. Je to právě ten Averell Harriman, který se proslavil jako americký velvyslanec v Sovětském svazu za druhé světové války, jako guvernér státu New York a jako prezidentův poradce, který se významně zasloužil o rozpoutání války ve Vietnamu. Harrimanovi se měli zanedlouho stát sponzory Bushů, aby je vynesli na scénu světových dějin.

Na jaře roku 1916 byli Prescott Bush a E. Roland Harriman vybraní za členy elitního tajného spolku na Yale známého jako Skull and Bones, v překladu "lebka a kosti". Tato neobvykle morbidní skupina pomáhala finančníkům z Wall Streetu najít aktivní mladé muže "dobrého původu", kteří by v Americe vytvořili jakousi imitaci britské aristokracie. V Evropě tehdy zuřila první světová válka. S vyhlídkou, že se Amerika brzy zapojí do války, věnovali dva "patriarchové" Skull and Bones, Averell Harriman a Percy Rockefeller, Prescottovu ročníku 1917 zvláštní pozornost. Chtěli totiž spolehlivé kádry, které by jim pomohly hrát Velkou hru v nové lukrativní imperiální éře, kterou válka otevírala pro londýnské a newyorské finanční krále. Abychom si v tom tedy udělali průběžně pořádek. Máme tu dva bratry Harrimanovy. Starší Averell Harriman, a mladší E. Roland Harriman. Právě E. Roland Harriman chodil na Yale s Prescottem Bushem. Dva bratři Harrimanovi. Potom tu máme otce Williama Rockefellera a jeho bratra Johna D. Rockefellera. Syn Williama Rockefellera byl Percy Rockefeller, blízký přítel Prescotta Bushe, se kterým chodil na Yale. Opět, sjeďte si na popis pořadu na kanále Odysee, kde máte ta jména a vazby jednoduše uvedené.

1. světová válka a obchodníci se zbraněmi

Syn otce Williama, Percy Rockefeller, také chodil na stejnou Yale jako Prescott Bush. Prescott Bush, blízký přítel E. Rolanda Harrimana, a několik dalších členů tohoto spolku z jejich ročníku 1917 později tvořili hlavní partnery Brown Brothers Harriman, největší soukromé investiční banky na světě. První světová válka vydělala klanu burzovních spekulantů a britských bankéřů, kteří právě ovládli americký průmysl, obrovské množství peněz. Harrimanovi byli hvězdami této nové anglo-americké elity. Averellův otec, burzovní makléř E. H. Harriman, získal v roce 1898 kontrolu nad železniční společností Union Pacific Railroad. To díky úvěrům, které mu poskytl William Rockefeller, otec Percyho Rockefellera, a soukromí bankéři společnosti Kuhn Loeb. Otec William Rockefeller, pokladník společnosti Standard Oil a bratr Johna D. Rockefellera, vlastnil společně s texaským podnikatelem Jamesem Stillmanem banku National City Bank. Ta drancovala část Jižní Ameriky, ale také Haiti. Jak National City Bank drancovala a plenila Haiti jsem probíral v mém pořadu Haiti, Somálsko západu.

První světová válka vynesla Prescotta Bushe a jeho otce Samuela Bushe do nižších pater východního establishmentu. Když se v roce 1914 blížila válka, začala National City Bank reorganizovat americký zbrojní průmysl. Percy Rockefeller převzal přímou kontrolu nad společností Remington Arms a jmenoval svého člověka, Samuela F. Pryora, novým výkonným ředitelem společnosti Remington. V roce 1917 vstoupila Amerika do první světové války. O rok později, na jaře 1918, se Prescottův otec Samuel Bush stal šéfem sekce pro střelivo, ruční palné zbraně a munici Rady válečného průmyslu. Bylo to neobvyklé jmenování, protože Prescottův otec Samuel neměl žádné zkušenosti s municí. Samuel Bush, praděda George Bushe mladšího, se celou svou kariéru věnoval železničnímu byznysu. Dodával vybavení železničním systémům vlastněným Wall Streetem. Radu pro válečný průmysl řídil Bernard Baruch, spekulant z Wall Streetu, který měl úzké osobní a obchodní vazby na starého E. H. Harrimana.

Slyšení, která v roce 1934 vedl výbor amerického senátora Geralda Nye, napadla právě tyto obchodníky se smrtí a válečné spekulanty, jako byla Rockefellerova společnost Remington Arms a britská společnost Vickers. Usvědčili je z toho, že jejich obchodníci vmanipulovali mnoho národů do válek a pak dodávali všem stranám zbraně pro boj v těchto válkách. Společnost Remington Arms Percyho Rockefellera a Samuela Pryora, totiž dodávala kulomety a automatické pistole jak carskému Rusku, tak Británii i Americe během první světové války. Válečné vztahy Samuela Bushe s těmito obchodníky pokračovaly i po první světové válce a zejména pomohly kariéře jeho syna Prescotta, který sloužil Harrimanům. V období před první světovou válkou a během ní vzájemně propojení finančníci z Wall Streetu silně lobbovali a pokřivovali funkce americké vlády. Tito finančníci pod vedením koncernu J. P. Morgan, který byl hlavním nákupním agentem Británie v Americe, si přáli světovou válku a chtěli, aby se do ní Spojené státy zapojily jako spojenec Británie. Americké a britské zbrojní společnosti, vlastněné těmito mezinárodními finančníky, sypaly zbraně do zahraničí v rámci obchodů, které nepodléhaly žádné kontrole. Stejní obchodníci se smrtí, jak uvidíme, později dodávali zbraně a peníze Hitlerovým nacistům. To, že tento problém přetrvává dodnes, je do jisté míry dáno nulovou kontrolou nad dokumentací a historií obchodníků se zbraněmi.

Novomanželé Prescott a Dorothy

V roce 1919 se Prescott vydal na sraz svého ročníku z Yaleovy univerzity v New Havenu ve státě Connecticut. Šéf spolku Skull and Bones, Wallace Simmons, úzce spjatý s devatenácti výrobci zbraní, nabídl Prescottu Bushovi práci ve své firmě na výrobu železničních zařízení v Saint Louis. Prescott nabídku přijal a přestěhoval se do Saint Louis. Někdy v tomtéž roce se tam vydal Averell Harriman kvůli projektu, který měl mít pro Prescotta velké následky. Osmadvacetiletý Harriman, do té doby tak trochu playboy, chtěl své zděděné peníze a kontakty zapojit do dění ve světě. Měl to ale, chudák, tak trochu těžké. Prezident Theodore Roosevelt totiž odsoudil Harrimanova otce za "cynismus a hluboce zakořeněnou korupci" a označil ho za nežádoucího občana. Jeho syn, Averell, potřeboval vlastní finanční a zpravodajskou organizaci. Mužem, o kterého Harriman usiloval, byl George Herbert Walker, burzovní makléř z Missouri. George Herbert Walker byl známý jako hlavní vyjednávač obchodů na americkém Středozápadě, který přiděloval investiční kapitál svých kontaktů s mezinárodními bankéři mnoha železnicím, veřejným službám a dalším průmyslovým odvětvím.

V listopadu 1919 George Herbert Walker formálně založil soukromou banku W. A. Harriman. Sám Walker se stal prezidentem a výkonným ředitelem banky a Averell Harriman byl předsedou a spolumajitelem spolu se svým bratrem Rolandem, blízkým přítelem Prescotta Bushe z Yaleovy univerzity. Percy Rockefeller se stal ředitelem a zakládajícím finančním sponzorem této banky. Pořád stejná parta. Na podzim roku 1919 se Prescott Bush seznámil s dcerou George Herberta Walkera, Dorothy. Následujícího roku se zasnoubili a v srpnu 1921 se vzali. Mezi svědky na této svatbě byli Ellery S. James, Knight Woolley a čtyři další spolužáci skupiny Skull and Bones z ročníku 1917 na Yale. Když se Prescott oženil s Dorothy, byl pouze bezvýznamným vedoucím pracovníkem společnosti Simmons Company, dodavatele železničního vybavení. Ovšem George Herbert Walker, otec jeho ženy Dorothy, budoval jeden z největších podniků na světě.

Následujícího roku se manželé pokusili přestěhovat zpět do Columbusu v Ohiu; Prescott tam krátce pracoval ve firmě na výrobu gumových výrobků, kterou vlastnil jeho otec Samuel. Brzy se ale znovu přestěhovali do Miltonu ve státě Massachusetts. 12. června 1924 se v Miltonu ve státě Massachusetts narodil syn George Herbert Walker Bush, budoucí americký prezident. V roce 1925 se mladá rodina přestěhovala do města, kde měl George vyrůstat: Greenwich v Connecticutu, předměstí New Yorku a New Havenu. 1. května 1926 pak Prescott Bush nastoupil do společnosti W. A. Harriman jako její viceprezident pod vedením prezidenta banky George Herberta Walkera, svého tchána a Georgova dědečka z matčiny strany.

Hamburg-America Line

Podívejme se krátce zpět na počátky banky Harriman, rodinný podnik Bushů, a sledujme její směřování k jednomu z nejtemnějších projektů historie. První globální pákou firmy byla její úspěšná dohoda, jak se dostat do Německa tím, že ovládne tamní lodní dopravu. Averell Harriman v roce 1920 oznámil, že znovu založí německou společnost Hamburg-America Line. Obchodní parníky společnosti Hamburg-America byly na konci první světové války zabavené Spojenými státy. Tyto lodě se potom staly majetkem Harrimanova podniku na základě dohod s americkými úřady. Dohoda byla dechberoucí: vznikla tak největší soukromá lodní společnost na světě. Společnost Hamburg- America Line získala zpět svá zabavená plavidla za vysokou cenu. Harrimanův podnik získal "právo podílet se zpoloviny na všech obchodech, které vznikly v Hamburku. Po následujících dvacet let měl Harrimanův podnik "úplnou kontrolu nad veškerou činností Hamburg-America Line. Toto převzetí Hamburg-America Line vytvořilo účinný nástroj pro manipulaci a fatální rozvrat Německa.

Jeden z velkých "obchodníků se smrtí", Samuel Pryor, byl v tomto podniku od jeho počátku. Pryor, tehdejší předseda výkonného výboru Rockefellerovy zbrojařské společnosti Remington Arms, pomáhal tento obchod zařídit. Spolu s Georgem Herbertem Walkerem působil ve správní radě Harrimanovy krycí organizace pro námořní dopravu American Ship and Commerce Company. Posuňme se teď o pár let později do doby, kdy se Hitler zmocnil vlády nad Německem. Výkonná rada společnosti Hamburg Amerika Line se sešla společně s představenstvem společnosti North German Lloyd Company v Hamburku 5. září 1933. Pod oficiálním nacistickým dohledem došlo ke sloučení obou firem. Společnost American Ship and Commerce Prescotta Bushe dosadila 4. listopadu 1933 Christiana Becka, dlouholetého Harrimanova manažera, do funkce ředitele nákladní dopravy a provozu v Americe pro nové společné nacistické lodní linky.

Hamburg-America Lines poskytovala bezplatnou přepravu osobám, které jezdily do zahraničí za účelem nacistické propagandy, a společnost dotovala pronacistické noviny v Americe. K tomu, jak Hamburg-America Line vozila nacistické ideology na americké konference se dostanu v dalších kapitolách. Německým šéfem Hamburg-America Line se následně stal prominentní nacista Emil Helfferich. Ovšem tento nacista byl také šéfem divize Rockefellerovy Standard Oil v Německu. Američané absolutně pomáhali Adolfu Hitlerovi jak jen mohli. Ihned po nástupu Hitlera k moci, poskytli angloameričtí finančníci Německu úlevu od dluhů. Tím se uvolnily prostředky, které mohly být použité na vyzbrojení nacistického státu. Severoněmecká paroplavební společnost Lloyd, která byla sloučená s Hamburg-America Line, byla jednou ze společností, které zastavily splácení dluhů na základě Hitlerova dekretu, který zařídili John Foster Dulles a Hjalmar Schacht.

Rudolph a Kurt von Schroeder

Viceprezidentem a ředitelem společnosti Hamburg-America Line byl baron Rudolph von Schroeder. Velký přítel Averella Harrimana i Prescotta Bushe. Rodina bankéřů Schroederů byla spojovacím článkem pro nacistické aktivity Harrimana a Prescotta Bushe, úzce propojená s jejich právníky Allenem a Johnem Fosterem Dullesovými. Kdo mě posloucháte pravidelně, už je vám jasné napojení na CIA a nejvyšší americkou vládu. John Foster Dulles byl mezinárodním právním zástupcem desítek nacistických podniků a zajišťoval poradenství Maxe Warburga a Kurta von Schroedera. John Foster Dulles se později stal ministrem zahraničí USA a velkou silou Republikánské strany v 50. letech. Přátelství Johna Fostera Dullese a jeho bratra Allena, šéfa CIA, významně napomohlo tomu, že se Prescott Bush stal republikánským senátorem za stát Connecticut. V průběhu třicátých let minulého století John Foster Dulles zařizoval restrukturalizaci dluhů německých firem na základě řady dekretů vydaných Adolfem Hitlerem. Prostě špína nejvyššího kalibru.

Baron Kurt von Schroeder byl spolu s Johannem Groeningerem, newyorským bankovním partnerem Prescotta Bushe, spoluředitelem obrovské slévárny Fritze Thyssena. Kurt von Schroeder byl pokladníkem podpůrné organizace pro soukromé armády nacistické strany, do které přispíval i Friedrich Flick. K Thissenovi a Flickovi se dostanu později, protože to jsou důležité osoby Nacistů, se kterými obchodoval Prescott Bush a Harrimanové. Jak jsem už zmínil, Baron Rudolph von Schroeder byl viceprezidentem a ředitelem společnosti Hamburg-America Line. Baron Rudolph, který se dlouho důvěrně stýkal s Averellem Harrimanem v Německu, poslal v prosinci 1932, v předvečer Hitlerova triumfu, svého vnuka barona Johanna Rudolpha na prohlídku kanceláří Prescotta Bushe v New Yorku, kde sídlila společnost Brown Brothers Harriman.

Začátky Harrimanovy banky: Kšefty se Sověty i nacisty

Vraťme se ještě naskok do 20. let. George Herbert Walker a Averell Harriman udělali v roce 1922 další velký krok a založili v Berlíně svou evropskou ústřednu. S pomocí hamburské banky Warburg, začala banka W. A. Harriman rozprostírat investiční síť nad německým průmyslem a surovinami. Z berlínské základny se pak Walker a Harriman vrhli do obchodů s novou diktaturou Sovětského svazu. Walker a Harriman vedli vybranou skupinu spekulantů z Wall Streetu a britského impéria, kteří znovu nastartovali ruský ropný průmysl, zničený bolševickou revolucí. Walker s Harrimanem také uzavřeli smlouvu na těžbu sovětského manganu, prvku nezbytného pro moderní výrobu oceli. Tyto koncese Walker a Harriman dohodli přímo s Leonem Trockým a potom s Feliksem Dzeržinským, zakladatelem KGB. Pokračovali tak vlastně v tradici obchodníků se smrtí v první světové válce. Už jsem o tom hovořil.

Například společnost Remington Arms Percyho Rockefellera a Samuela Pryora, dodávala kulomety a automatické pistole jak carskému Rusku, tak Británii i Americe během první světové války. Potom George Herbert Walker a Averell Harriman kšeftovali dále s Leonem Trockým a potom s Feliksem Dzeržinským, zakladatelem KGB za Josifa Stalina. Tohle se prostě nikde nedozvíme. Američtí spekulanti prostě budou kšeftovat s kýmkoli, klidně i s nepřítelem. Tyto počáteční americko-sovětské kontakty byly jen předzvěstí podpory nacismu Adolfa Hitlera. Tyto spekulace vytvořily jak komunikační kanály, tak souručenství s komunistickou diktaturou, který pokračoval až k prezidentu Bushovi. Po fúzi firmy s britsko-americkým bankovním domem Brown Brothers v roce 1931 se Prescott Bush stal řídícím partnerem vzniklé společnosti Brown Brothers Harriman. Ta se nakonec stala největším a politicky nejvýznamnějším soukromým bankovním domem v Americe. V těchto meziválečných letech Prescott Bush vydělal rodinné jmění, které zdědil George Bush. Střádal peníze z mezinárodního projektu, který pokračoval, dokud ho nezastavila nová světová válka a zásah americké vlády.

Projekt Hitler

Uveďme si nejprve pár základních skutečností, které se dají, při troše dobré vůle, na internetu najít za několik minut. 20. října 1942 nařídila americká vláda zabavit bankovní operace nacistického Německa v New Yorku, které vedl Prescott Bush. Na základě zákona o obchodování s nepřítelem americká vláda převzala Union Banking Corporation, ve které byl Prescott Bush ředitelem. Americký správce cizího majetku zabavil akcie Union Banking Corporation, které všechny vlastnili Prescott Bush, E. Roland Harriman, tři nacističtí manažeři a dva další Bushovi společníci. Podrobněji jsem to probíral na konci druhého dílu mé trilogie Utajení démoni nacismu. Nacistické podíly ve Slezsko-americké korporaci, kterou dlouho řídil Prescott Bush a jeho tchán George Herbert Walker, byly 17. listopadu 1942 zabavené na základě zákona o obchodování s nepřítelem. Při této akci americká vláda oznámila, že zabavuje pouze nacistické podíly a ponechává americkým partnerům nacistů možnost pokračovat v podnikání. Tyto a další kroky americké vlády v době války byly bohužel příliš malé a příliš pozdní.

Rodina prezidenta Bushe už dříve sehrála ústřední roli při financování a vyzbrojování Adolfa Hitlera pro jeho ovládnutí Německa, při financování a řízení budování nacistického válečného průmyslu a při rozvoji nacistických teorií genocidy a rasové propagandy. Musíme si ale uvědomit, že Prescott Bush a další ředitelé Union Banking Corporation, byli jenom nastrčenými osobami nacistů. My musíme jít výš a položit si základní otázku: Jakým způsobem byli sami Hitlerovi nacisté najímaní, vyzbrojovaní a instruovaní newyorskou a londýnskou klikou, jejímž výkonným manažerem byl Prescott Bush? Prozkoumejme tento projekt Harriman-Bush-Hitler od dvacátých let až do jeho částečného rozpadu. Přitom se pokusíme najít odpověď na tuto otázku.

Fritz Thyssen a jeho obchodní partneři jsou všeobecně uznávaní jako nejvýznamnější němečtí finančníci v čase převzetí moci Adolfem Hitlerem v Německu. V době vydání příkazu ke konfiskaci Union Banking Corporation rodiny Thyssenových už Fritz Thyssen vydal svou slavnou knihu Zaplatil jsem Hitlerovi, ve které přiznal, že od října 1923 financoval Adolfa Hitlera a nacistické hnutí. Thyssenovu roli předního raného podporovatele Hitlera zaznamenali američtí diplomaté v Berlíně v roce 1932. Dva týdny před vydáním oficiálního příkazu však vládní vyšetřovatelé tajně oznámili, že Averell Harriman byl někdy před rokem 1924 v Evropě. V té době se seznámil s německým průmyslníkem Fritzem Thyssenem.

Harriman a Thyssen se dohodli, že pro Thyssena založí v New Yorku banku. "Někteří z (Harrimanových) společníků by sloužili jako ředitelé. Thyssenův zástupce H. J. Kouwenhoven přijel do Spojených států … před rokem 1924 na konferenci s Harrimanovou společností." Ve skutečnosti byl Harriman v Berlíně v roce 1922, aby založil berlínskou pobočku banky W. A. Harriman za předsednictví George Herberta Walkera. Union Banking Corporation byla formálně založená v roce 1924 jako jednotka v manhattanských kancelářích W. A. Harriman a propojená s Bank voor Handel en Scheepvaart v Nizozemsku, která patřila Thyssenovi. Američtí vyšetřovatelé tehdy dospěli k závěru, že Union Banking Corporation od svého vzniku nakládala s finančními prostředky, které jí prostřednictvím této nizozemské banky dodávaly především Thyssenovy společnosti pro americké investice.

Na základě osobní dohody mezi Averellem Harrimanem a Fritzem Thyssenem z roku 1922 tak banka W. A. Harriman, alias Union Banking Corporation převáděla finanční prostředky tam a zpět mezi New Yorkem a Thyssenem v Německu. Vložením přibližně 400 000 dolarů se Harrimanova banka stala spoluvlastníkem a správcem Thyssenových bankovních operací mimo Německo. Jak důležitý byl tento nacistický podnik, jehož newyorským bankéřem byl děda prezidenta Bushe mladšího? Ve vyšetřovací zprávě americké vlády z roku 1942 se uvádí, že Bushova nacistická banka Union Banking Corporation byla propojeným koncernem se společností United Steel Works Corporation nebo German Steel Trust, kterou vedl Fritz Thyssen a jeho dva bratři.

V roce 1926 se Prescott Bush stal viceprezidentem banky W. A. Harriman. V témže roce založil Harrimanův a Bushův přítel novou obří organizaci pro jejich klienta Fritze Thyssena, hlavního Hitlerova sponzora. Tím společným přítelem byl bankéř z Wall Streetu Clarence Dillon. Dillon v roce 1926 založil společnost German Steel Trust. Clarence Dillon byl starým kamarádem otce Prescotta Bushe, Samuela Bushe, z kanceláře obchodníků se smrtí za první světové války. Američané se ale nezastavili pouze u Nacistů. Averell Harriman se setkal s italským fašistickým diktátorem Benitem Mussolinim. Zástupce firmy následně telegrafoval dobrou zprávu zpět svému šéfovi Georgi Herbertu Walkerovi:

"Během těchto posledních dnů … Mussolini … prohlédl a schválil naši smlouvu z 15. června." Kšefty jak se Sověty, německými nacisty i italskými fašisty. To je pravá tvář Ameriky.

Sňatek anglické Brown Brothers s americkými Harrimany

Velký finanční kolaps v roce 1929 otřásl Amerikou, Německem i Británií a oslabil všechny vlády. To také způsobilo, že těžce zkoušený Prescott Bush byl ještě ochotnější udělat cokoli, aby si udržel své nové místo. Právě v této krizi se někteří Angloameričané odhodlali k nastolení Hitlerova režimu v Německu. Banka W. A. Harriman, která měla pro tento podnik dobré předpoklady a disponovala bohatými aktivy ze svých německých a ruských obchodů, se 1. ledna 1931 spojila s britsko-americkým investičním domem Brown Brothers. George Herbert Walker odešel do důchodu do své vlastní společnosti. Tím zůstali bratři Harrimanové, Prescott Bush a Thatcher Brown jako hlavní partneři nové firmy Brown Brothers Harriman. Jenže britská společnost Brown Brothers měla rasovou tradici, která se pro Hitlerův projekt dobře hodila! Američtí nacionalisté proklínali její jméno už v dobách občanské války v Americe. Britská společnost Brown Brothers, která měla kanceláře v Americe a v Anglii, totiž převážela na svých lodích otrockou bavlnu z amerického Jihu do Británie.

Nyní, v roce 1931 byl faktickým diktátorem světových financí guvernér Bank of England Montagu Norman. Jenže Montagu Norman byl dříve partnerem této britské Brown Brothers, která vozila bavlnu z Ameriky do Anglie. Jeho dědeček byl šéfem Brown Brothers v době občanské války v Americe. Montagu Norman byl v britských vládnoucích kruzích známý jako nejhorlivější Hitlerův stoupenec. Normanova důvěrná spolupráce s firmou Brown Brothers, teď už Brown Brothers Harriman, byla pro řízení Hitlerova projektu zásadní. Takže rodina guvernéra Bank of England, v rámci firmy Brown Brothers, vozila otrockou bavlnu z amerického Jihu do Británie. Britská Brown Brothers se tedy spojila s americkými Harrimany a jmenovala se Brown Brothers Harriman. Potom začla opatrovávat obrovské peníze nacistů, kteří se právě v tuto dobu dostávali k moci. V roce 1931, kdy Prescott Bush vedl newyorskou kancelář Brown Brothers Harriman, byl Prescottovým partnerem důvěrný přítel Montagu Normana, Thatcher Brown. Šéf Bank of England při svých tajných cestách do New Yorku vždycky pobýval v domě tohoto Prescottova partnera. Prescott Bush se soustředil na německé aktivity firmy a Thatcher Brown se pod vedením svého mentora Montagu Normana staral o jejich obchody ve staré Anglii.

Nacističtí partneři Bushů

Adolf Hitler se stal 30. ledna 1933 německým kancléřem a v březnu 1933 absolutním diktátorem. Velkou roli v tomto zločinném podniku sehrály dvě pobočky organizace Bush-Harriman. Podívejme se blíže na německé partnery rodiny Bushů. Fritz Thyssen se po válce vyšetřovatelům svěřil s některými informacemi o své finanční podpoře nacistické strany:

"V roce 1930 jsem řekl (Hitlerovu náměstkovi Rudolfu) Hessovi … že mu zprostředkuji úvěr u nizozemské banky v Rotterdamu. Úvěr jsem zařídil. Měl ho splatit do tří let….. Vybral jsem si holandskou banku, protože jsem se ve svém postavení nechtěl zaplést s německými bankami a protože jsem si myslel, že je lepší obchodovat s holandskou bankou, a myslel jsem si, že budu mít nacisty trochu víc v hrsti… Úvěr činil asi 250 000 až 300 000 (zlatých) marek. Zhruba tolik, kolik jsem dal předtím. Úvěr byl holandské bance zčásti splacený, ale myslím, že na něm ještě něco zůstalo."

Celková suma Thyssenových politických darů a půjček nacistům činila hodně přes milion dolarů. Friedrich Flick byl spolu s Fritzem Thyssenem, Thyssenovým dlouholetým spolupracovníkem a příležitostným konkurentem, hlavním spolumajitelem German Steel Trust. Při přípravě na tribunál pro válečné zločiny v Norimberku americká vláda uvedla, že Friedrich Flick byl ,,jedním z předních finančníků a průmyslníků, kteří od roku 1932 přispívali velkými částkami na nacistickou stranu."

Friedrich Flick, stejně jako Fritz Thyssen, financoval nacisty na vydržování jejich soukromých armád zvaných Černé košile, a Hnědé košile. Na partnerství Friedricha Flicka a Averella Harrimana přímo dohlížel Prescott Bush. Díky dohodám Union Banking Corporation s German Steel Trust se z nich nejpozději v roce 1926 stali bankéři Friedricha Flicka a jeho rozsáhlých operací v Německu. Prescott Bush a Averell Harriman během fůze s Brown Brothers v roce 1931 drželi významný podíl ve společnosti Consolidated Silesian Steel Company. To byla americká skupina, která vlastnila třetinu komplexu ocelářských, uhelných a zinkových aktivit v Německu a polském Slezsku, ve kterém Friedrich Flick vlastnil dvě třetiny. Za toto budování Hitlerovy válečné mašinérie uhelnou, ocelářskou a zbrojní výrobou s využitím otrockých pracovníků, byl nacista Friedrich Flick v norimberském procesu odsouzený k sedmi letům vězení. Odseděl si tři roky.

S přáteli v New Yorku a Londýně pak Friedrich Flick žil až do 70. let a zemřel jako miliardář. Jak jsem už zmínil, téměř rok po japonském útoku na Pearl Harbor nařídila americká vláda na základě zákona o obchodování s nepřítelem zabavit nacistům jejich podíl ve Slezsko-americké korporaci. Nepřátelští státní příslušníci vlastnili 49 % kmenových akcií a 41,67 % prioritních akcií společnosti. George Herbert Walker byl stále ředitelem této společnosti, kterou založil už v roce 1926, současně se vznikem German Steel Trust. Ředitelem byl také Ray Morris, Prescottův partner z Union Banking Corporation a banka Brown Brothers Harriman. Vyšetřovatelé amerického Senátu zabývající se obchodem se zbraněmi prověřovali Rockefellerovu společnost Remington potom, co se připojila ke kartelové dohodě o výbušninách s nacistickou firmou IG Farben. Samotní američtí senátoři totiž zjistili, že nacistické a další spolky v Německu, byly téměř všechny vyzbrojené americkými zbraněmi:

"Zbraně všeho druhu pocházející z Ameriky byly překládané v řece Šeldě na říční bárky předtím, než plavidla dorazila do Antverp. Potom byly převážené přes Holandsko bez policejní kontroly nebo zásahu. Předpokládá se, že tímto způsobem získávali zbraně hitlerovci a komunisté. Hlavní zbraně pocházející z Ameriky jsou samopaly Thompson a revolvery. Jejich počet je velký."

Neskutečné svinstvo doslova na zvracení. Jsou to ovšem naprosto nezpochybnitelná fakta, která zjistili přímo američtí senátoři ve zprávě, kterou jsem právě citoval. A teď se podržte: 31. března 1933, vydaly Americko-židovský výbor, ovládaný Warburgovými, a B’nai B’rith, silně ovlivňovaný Sulzbergovými, oficiální společné prohlášení obou organizací. V tomto prohlášení vyzývaly, aby nebyl podporovaný žádný americký bojkot Německa, a doporučovaly, "aby se už nekonala žádná masová shromáždění proti Hitlerovi ani se nepoužívaly žádné formy agitace." To je oficiální prohlášení americko-židovského výboru. Neprotestujte proti Německu po nástupu Hitlera v roce 1933. Neuvěřitelné, že? Americký židovský výbor a B’nai B’rith, matka Anti-Defamation League, pokračovaly v tomto tvrdém postoji, který se týkal neútočení na Hitlera, po celá třicátá léta. Ten důvod byl docela prostý: Ti, kdo ovládali Americký židovský výbor, který se postavil proti antinacistickému bojkotu, byli Warburgové. A jejich banka Kuhn Loeb sponzorovala nacistickou lodní dopravu. Banka Warburgů, kteří ovládali Americko-židovský výbor. Židovský výbor, který vyzýval, aby se neútočilo na Hitlera a nacistické Německo. To jsou tvrdá historická fakta, která odhalil mimo jiné novinář John Spivak v článku v časopise New Masses (z 29. ledna a 5. února 1934).

Těch vazeb, překryvů a přesahů nacistů působících v amerických firmách, nebo zase Američanů působících v nacistických firmách, je takové množství, že bychom se v tom za chvíli ztráceli, a je to celkem zbytečné rozebírat dál. Chtěl jsem jen dokreslit naprosto těsné souručenství a úzkou spolupráci mezi Američany a nacisty. To se týkalo nejen bratrů Harrimanů, ale i klanu Bushů. Pokud budete chtít, abych na to téma zpracoval zvlášť pořad, klidně, ale prosím, napište mě to do komentářů na kanále Odysee pod tento pořad. Pokud bude opravdu velká poptávka, klidně to zpracuju, ale pokud by to bylo jen pro pár fajnšmekrů, bylo by to celkem zbytečné. Za svůj podíl na Hitlerově revoluci dostal Prescott Bush vyplaceno celé jmění. Toto dědictví zanechal svému synovi a vnukovi v dalších generacích Bushů.

Rasová hygiena: Bushové a Farishovi

Podívejme se teď dále na rodinné zázemí klanu rodiny Bushů, abych v tomto kontextu ukázal jejich mentalitu ohledně eugenických teorií, které razili Bushové. Budu zkoumat spojenectví rodiny Bushů se třemi dalšími rodinami. Farishovi, Draperovi a Grayovi. Spojení mezi těmito rodinami vedla ke vztahu Bushů k jejich nejbližším, nejdůvěrnějším poradcům. Tato spojenectví vznikla v rámci dřívějšího Hitlerova projektu a bezprostředně po něm. Jejich pochopení nám pomůže vysvětlit posedlost George Bushe přelidněním zemí Třetího světa a nebezpečné prostředky, které přijal k řešení tohoto "problému". Nejprve začnu rodinou Farishových. Když byl George Bush v roce 1980 zvolený viceprezidentem, texaský tajemník William Stamps Farish třetí převzal správu veškerého osobního majetku George Bushe. William Farish, známý jako jeden z nejbohatších mužů v Texasu, držel své obchodní záležitosti v nejpřísnějším utajení. William Farish byl dlouhou dobu Bushovým nejbližším přítelem a důvěrníkem. Byl také jedinečným soukromým hostitelem britské královny Alžběty druhé. Farish vlastnil a spravoval hřebčín, který se pářil s královninými klisnami. Tohle také bylo královnino veřejné zdůvodnění, když přijížděla do Ameriky a pobývala ve Farishově domě.

Pro Bushe je tohle zdůvodnění velmi důležitým spojením. Bushové se mohli spolehnout na to, že William Farish neprozradí tajemství původu jejich peněz. Farishovo vlastní rodinné jmění totiž vzniklo ve stejném projektu Hitler, v partnerství s Prescottem Bushem. 25. března 1942 oznámil náměstek generálního prokurátora USA Thurman Arnold, že William Stamps Farish se ,,bez námitek přiznal k obvinění ze zločinného spolčení s nacisty." Farish byl hlavním manažerem celosvětového kartelu mezi Rockefellerovou Standard Oil z New Jersey a koncernem IG Farben. Tento spojený podnik otevřel 14. června 1940 otrocký pracovní tábor v Osvětimi, kde se vyráběl umělý kaučuk a benzín z uhlí. Hitlerova vláda dodávala jako otroky politické odpůrce a Židy, kteří byli upracovaní téměř k smrti a poté zavraždění.

Americký prokurátor Arnold prozradil, že společnost Standard Oil, později známá jako Exxon, jejímž prezidentem a šéfem byl Farish, souhlasila s tím, že přestane před Spojenými státy skrývat patenty na umělý kaučuk, které Standard Oil poskytla nacistům. Vzpomínáte, řešil jsem to ve druhém díle mé trilogie Utajení démoni nacismu. Rockefellerova Standard Oil během druhé světové války chránila kaučukové patenty pro nacistickou IG Farben a zadržovala je pro samotnou Ameriku. Důsledkem toho se v Americe nemohlo vyrábět dost kaučuku pro pneumatiky armádních vozidel. Američtí senátoři vyjádřili rozhořčení nad cynickým způsobem, jakým Farish pokračoval ve spojenectví s Hitlerovým režimem, které začalo už v roce 1933. Tehdy se William Farish stal šéfem společnosti Jersey Standard. Toto spojení na ose Bush-Farish začalo už v roce 1929. V tomto roce Harrimanova banka koupila společnost Dresser Industries, dodavatele spojek pro ropovody Standard Oil a dalších společností.

Prescott Bush se stal ředitelem a finančním carem společnosti Dresser a do funkce předsedy představenstva dosadil svého spolužáka z Yaleovy univerzity Neila Mahlona. William Farish byl hlavním organizátorem společnosti Humble Oil Company v Texasu, kterou Farish začlenil do Standard Oil Company v New Jersey. Farish vybudoval v Texasu impérium Humble-Standard zahrnující ropovody a rafinerie. Světová finanční krize vedla v roce 1931 ke spojení Harrimanovy banky s britskou Brown Brothers. Už jsem to řešil v minulé kapitole. Bývalý partner britské Brown Brothers, guvernér Bank of England Montagu Norman a Hjalmar Schacht horečně navštěvovali New York a připravovali nový Hitlerův režim pro Německo. Nejdůležitější americkou politickou událostí v rámci těchto příprav Hitlera byl Třetí mezinárodní kongres o eugenice, který se konal v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku mezi 21. až 23. srpnem 1932. Na tento kongres dohlížela Mezinárodní federace eugenických společností. Toto setkání se zabývalo zamezováním Afroameričanů a dalších "podřadných a sociálně nedostatečných skupin" v rozmnožování, rozšiřování jejich počtu a slučování s jinými.

Italská fašistická vláda vyslala na tento americký kongres oficiálního zástupce. Sestra Averella Harrimana Mary žila ve Virgínii. Její stát dodal řečníka o "rasové čistotě", W. A. Pleckera, virginského komisaře pro životní statistiku. Plecker prý delegáty okouzlil svým vyprávěním o boji za zastavení míšení ras a mezirasového sexu ve Virginii. Jednání amerického kongresu bylo věnované matce Averella Harrimana. Právě ona se zasloužila o založení hnutí o rasové vědě v Americe už v roce 1910, kdy vybudovala Eugenics Record Office jako pobočku Galtonovy národní laboratoře v Londýně. Averell Harriman osobně zařídil přepravu nacistických ideologů z Německa do New Yorku na tuto konferenci společností Hamburg-America Line.

Nejznámějším z těchto přepravovaných nacistických ideologů byl Doktor Ernst Rudin, psychiatr z Ústavu císaře Viléma pro genealogii a demografii v Berlíně. Právě tady Rockefellerova rodina zaplatila Doktoru Rudinovi celé patro, aby tam mohl provádět svůj eugenický výzkum. Doktor Ernst Rudin, šéf německé Společnosti pro rasovou hygienu, jen o několik let později vypracoval nacistické zákony proti Židům, Cikánům a Slovanům. Doktor Rudin vystoupil na 43. zasedání Mezinárodní federace v Mnichově v roce 1928 s přednáškou na téma Duševní aberace a rasová hygiena, zatímco ostatní Němci a Američané hovořili o míšení ras a sterilizaci neschopných. Doktor Rudin také vedl německou delegaci na kongresu duševní hygieny ve Washingtonu v roce 1930. Na Harrimanově newyorském eugenickém kongresu v roce 1932 byl Ernst Rudin jednomyslně zvolený prezidentem Mezinárodní federace eugenických společností. Bylo to uznání doktora Rudina jako zakladatele Německé společnosti pro rasovou hygienu, jehož spoluzakladatelem byl viceprezident Eugenické federace Alfred Plotz.

Opravdu poctivé kutání historickými archivními materiály nám postupně odhalí celé brutální spojení Američanů a nacistů nejen v rámci podnikání, ale i v rámci eugeniky, sterilizací a rasové hygieny. Toto americkonacistické eugenické hnutí se věnovalo sterilizaci duševně nemocných v rámci rasové hygieny, popravám duševně chorých, zločinců a nevyléčitelně nemocných v rámci eutanasie a eugenickému očištění rasy zabráněním narození dětí rodičům z "méněcenných" krevních skupin v rámci kontroly porodnosti. Ještě předtím, než se osvětimský tábor smrti stal pojmem, tyto britsko-americko-evropské skupiny otevřeně vyzývaly k eliminaci neschopných, a to i násilím a silou. O deset měsíců později, v červnu 1933, vystoupil Hitlerův ministr vnitra Wilhelm Frick na eugenickém shromáždění v nové Třetí říši. Frick označil Němce za zdegenerovanou rasu a odsoudil pětinu německých rodičů za to, že rodí slabomyslné a defektní děti.

Následující měsíc napsal Dr. Ernst Rudin na Frickovo zadání "Zákon o prevenci dědičných chorob u potomstva". Tento nacistický zákon o sterilizaci byl vypracovaný podle vzoru předchozích amerických zákonů ve Virginii a dalších státech. Nacisté se otevřeně inspirovali americkými eugenickými a sterilizačními zákony. Brzy byly zřízené zvláštní soudy pro sterilizaci německých duševně nemocných, slepých, hluchých a alkoholiků. V těchto kategoriích bylo sterilizováno čtvrt milionu osob. Rudin, Plotz a jejich kolegové vycvičili celou generaci lékařů a psychiatrů jako sterilizátory a vrahy. Když začala válka, eugenici, lékaři a psychiatři obsadili novou agenturu T4, která plánovala a dohlížela na masové zabíjení, nejprve ve střediscích eutanazie. V těchto střediscích eutanasie byly titíž lidé, kteří byli nejprve podrobení sterilizaci, teď vyvraždění. Jejich mozky posílané v dávkách po 200 k experimentálním psychiatrům.

V roce 1933, kdy se objevilo to, čemu Hitler říkal nová rasa, jmenoval John D. Rockefeller mladší Williama Farishe předsedou představenstva společnosti Standard Oil New Jersey. V roce 1937 se Farish stal prezidentem a generálním ředitelem. Farish přestěhoval své kanceláře do Rockefellerova centra v New Yorku, kde trávil hodně času s Hermannem Schmitzem, předsedou představenstva společnosti IG Farben. Jeho společnost platila reklamního pracovníka Ivyho Lee, aby psal pro IG Farben nacistickou propagandu a dostával ji do amerického tisku. Teď, když byl mimo Texas, se Farish ocitl v přepravním byznysu, podobně jako rodina Bushových. Najímal nacistické německé posádky na tankery Standard Oil. Farish také najal Emila Helffericha, předsedu společnosti Hamburg-America Line, jako předsedu také dceřiné společnosti Standard Oil Company v Německu. O tom jsem také hovořil, ale raději to ještě opakuji.

Toto propojení jejich nacistických operací v Německu řadilo Farishe spolu s Prescottem Bushem do malé, vybrané skupiny mužů, kteří operovali ze zahraničí prostřednictvím Hitlerovy revoluce a počítali s tím, že nebudou nikdy potrestaní. V roce 1939 se Farishova dcera Martha provdala za synovce Averella Harrimana, Edwarda Harrimana Gerryho. Farishovi příbuzní se stali společníky Prescotta Bushe na Broadwayi 59. Předseda Hamburg-America Line a německé divize Rockefellerovy Standard Oil, nacista Emil Helfferich, byl oprávněný vypisovat šeky Heinrichu Himmlerovi, šéfovi nacistických SS, na zvláštní účet Standard Oil. Tento účet spravoval bankéř baron Kurt von Schroeder. Bankéře Schroedera jsem také řešil v jedné z minulých kapitol.

Zatímco Prescott Bush unikl veřejné kritice, William Farish byl podrobený intenzivní veřejné palbě. Zhroutil se a 29. listopadu 1942 zemřel na infarkt. Farishova rodina byla odhalením úzké spoluprace s nacisty zdrcená. Ani ne tak ze spolupráce jako takové, to jim nevadilo, ale ze samotného odhalení. Syn William Stamps Farish mladší, poručík 45. armádního letectva, byl ponížený veřejným odhalením, že jeho otec tankoval palivo do nepřátelských letadel. O šest měsíců později zemřel při nehodě při výcviku v Texasu. Po této dvojí smrti mělo jmění, které tvořila velká část zisků Standard Oil z Texasu a nacistického Německa, připadnout malému čtyřletému vnukovi Williamu Stampsu Farishovi třetímu. William Farish se stal multimilionářem v Texasu, s investicemi v mnoha cizích zemích a s řadou exotických kontaktů s přesahem do zpravodajského a finančního světa, zejména ve Velké Británii.

Po absolvování Yaleovy univerzity v roce 1948 odletěl George Bush starší firemním letadlem do Texasu a nechal se zaměstnat ve firmě Dresser Industries svého otce Prescotta. Za několik let mu pomohl jeho strýc George Herbert Walker a Farishovi britští bankéřští přátelé, aby ho uvedli do podnikání v oblasti spekulací s ropnými nemovitostmi. Brzy potom George Bush starší založil společnost Zapata Oil Company, která umisťovala ropné vrty do určitých lokalit, o které měly angloamerické tajné služby velký strategický zájem. William Farish byl ve svých 25 letech osobním asistentem George Bushe staršího v Bushově neúspěšné kampani do Senátu v roce 1964. William Farish použil právě ty osvětimské peníze, aby finančně podpořil George Bushe a investoval do Zapaty. Když byl Bush starší v roce 1966 zvolený do amerického Kongresu, William Farish se stal členem představenstva Zapaty. Když se George Bush starší stal v roce 1980 viceprezidentem prezidenta Reagana, majetek rodiny Farishů a Bushů se opět zcela tajně propojil.

Závěr

To je všechno pro tento díl klanu Bushů. Co uslyšíte ve druhém díle? Podívám se na další spojení Bushů s rodinami, které prosazovaly čirou formu eugeniky, chceme-li, rasové hygieny, tak, jak ji razil Hitler a nacisté. Půjde o rodiny Draperovy a Grayovy. Nejde ale pouze o rodiny, kterými se Bushovi obklopovali, ale i sami Bushové měli tyto eugenické sklony. George Bush starší v americkém Kongresu vystoupil v roce 1969 a hovořil tam o tom, že růst populace je nemoc. Kariéra Bushe staršího pokračovala dál. V 70. letech se stal doslova klonem Henryho Kissingera. Bush starší totiž působil jako velvyslanec Ameriky při OSN v New Yorku. Potom Bush starší odjel na další pozici do čínského Pekingu. Bush spolu s Kissingerem podporovali kambodžské Rudé Khmery a Pol Pota. Mám o tom nezvratné důkazy, které předložím v příštím díle. Američané dokonce trénovali jednotky Rudých Khmerů. Nakonec se podívám na rozvětvenou rodinu bin Ládinů, která začla působit v obrovském počtu v Americe. Co dělali jednotliví členové bin Ládinů? Nechte se překvapit. Stejně tak se podívám ve zkratce na rod Saúdů, což bylo něco podobného. Nebudu rozebírat složité vrstvené struktury obchodů, spletitých vazeb a kontaktů, ale podívám se na to skutečně ve skratce a v globále, protože spolupráce Američanů a Saúdů je notoricky známá.