Před nějakým časem jsem odvysílal dvoudílný dokument o drogovém králi Pablu Escobarovi. V těchto dokumentech jsem začal odhalovat skutečné zákulisí obrovské mašinérie pašování drog na světové úrovni. Do tohoto špinavého obchodu jsou zapojené rozvědky ve spolupráci s největšími bankami, které z těchto výnosů perou peníze v tisícech anonymních firmách v daňových rájích. Za mnohými ochrannými vrstvami se tu angažují i někteří politici. Dvěma hlavními syndikáty, které se na tomto narkobusinessu podíleli, byl klan Clintonů i Bushů. Tyto dva klany ale musíme vnímat v zastoupení nejen rozvědky CIA, ale i obou křídel americké politiky. Clinton za Demokraty, Bush za Republikány. Rukou společnou a nerozdílnou se obě skupiny podílely na stejné věci. Pro člověka, který se ke mě dostal poprvé v tomto pořadu, to zní jako naprosto bizarní pohádkaření. Proto doporučuji mé dokumenty, které se touto tématikou zabývají do hloubky. V dokumentu o Pablo Escobarovi jsem tyto skutečnosti pokryl včetně důkazů a výpovědí pilotů, jako byl například Berry Seal. V dané sérii jsem se ale zaměřil na kolumbijskou mafii, která kola této drogové mašinérie roztáčela. Protože se mě ale během času dostaly do rukou další dokumenty, rozhodl jsem se této problematice věnovat dál. Dokumenty jsou tak výbušné, že jsem tomu ani spočátku nechtěl věřit. Protože jsem ale za ty roky dostatečně otrlý, jen málo věcí mě už dokáže překvapit. Také si myslím, že je třeba se věnovat nějaké problematice hlouběji a konstruktivněji. Nespokojit se jen se základní linií pokrytí, ale rozpracovat do větších souvislostí a přesahů. Mnoho věcí, o kterých vám budu vyprávět, se mě do Pablo Escobara nevešly. Mnohé byly příliš podrobné a narušovaly by spád dokumentu. K jiným jsem se zase dostal až po odvysílání samotného dokumentu. V tomto vyprávění se budu věnovat nejen klanu Clintonů a Bushů v souvislostech, ale zaměřím se také na Jeffrey Epsteina. Příběh má ale mnoho úrovní. Proto budu vyprávět několik příběhů, které se ale postupně budou spojovat a proplétat, jak budu postupovat na vrchol. Stejně jako pramínky říček na začátku se spojují v mohutný vodní tok na konci.
Kluci na kolejích
22. srpna 1987 šel sedmnáctiletý Kevin Ives přespat do domu svého kamaráda, šestnáctiletého Dona Henryho. Oba kluci s velkýma očima, úsměvem a vlasy vyfoukanými do drdolu, žili v okrese Saline v Arkansasu. Druhý den vyšlo na jevo, že někdo kluky zastřelil, přivázal k železničním kolejím a přejel je vlak. V následujících dnech úřady vysvětlily, že chlapce přibližně ve čtyři hodiny ráno smrtelně přejel vlak. Vlak který jel rychlostí 50 km/h, táhl jejich těla více než půl kilometru. Protože v Kevinových kalhotách bylo nalezeno 1,9 gramu marihuany, policie vyslovila teorii, že zfetovaní chlapci zemřeli buď nešťastnou náhodou, nebo spáchali sebevraždu. Rodiče obou chlapců začli tušit něco nekalého. Začala několikaletá tahanice rodin se státni byrokracií, policisty, soudními znalci, vyšetřovateli a orgány činnými v trestním řízení. Nakonec byla těla znovu exhumovaná. Doktor Joseph Burton, atlantský soudní lékař, provedl druhé ohledání. Se souhlasem šesti svých kolegů konstatoval, že Don Henry byl bodnutý do zad a Kevin Ives měl před položením na koleje rozdrcenou lebku, což je typ zranění spojený s rozbitím hlavy pažbou pušky. Velká porota dospěla k závěru, že smrt byla důsledkem nečisté hry a vyzvala k dalšímu vyšetřování. Rok potom, co byli chlapci nalezení na kolejích, konečně začalo pátrání po vrahovi. Jenže svědci, kteří kluky znali, začli záhadně umírat. Vyšetřovatelé se dozvěděli, že Keith Coney byl s kluky tu noc, kdy byli zavraždění a že Keithův bratranec byl poslední, kdo je viděl živé. Keith řekl rodinným příslušníkům a přátelům, že vrazi pracovali u orgánů činných v trestním řízení. Devět měsíců po vraždách byl pořezaný na krku. Při pokusu o útěk před útočníkem, na motorce narazil do zadní části návěsu nákladního automobilu a zemřel. Nedošlo k žádnému vyšetřování ani pitvě, protože jeho smrt byla označená za smrtelné neštěstí na dálnici, přestože svědci uvedli, že měl proříznutý krk. Keith McKaskle byl pověřený pořízením leteckých snímků trati, kde chlapci zemřeli. Jako urostlý muž, který vedl noční klub, si vysloužil pověst muže, který holýma rukama srovnává rvačky na nože. McKaskle souhlasil s tím, že orgánům činným v trestním řízení sdělí veškeré informace o vraždách, které by mohl získat díky svým rozsáhlým kontaktům v kriminální komunitě. McKaskle byl ale také zavražděný více než 115 bodnými ranami. 11. listopadu 1988 vyšel v Arkansas Democrat článek s titulkem:
"Informátor v případu smrti dvou teenagerů zabit."
Začalo se proslýchat, že McKaskle dva dny před svou vraždou a v noci, kdy se konaly volby zpřáteleného šerifa Steeda, řekl:
"Jestli Jim Steed prohraje, můj život nemá cenu ani dvou centů."
A tak se stalo. Když McKaskleův soused řekl policii, že jeho syn by mohl mít nějaké informace o jeho vraždě, policie přijela a vyslechla devatenáctiletého Shanea Smithe. Ten vypověděl, že viděl tři muže v maskách klaunů, jak čekají na McKasklea, až se vrátí z práce. Policie Shanea okamžitě zatkla. Mnohá McKaskleova zranění na rukou byla obranného charakteru. To naznačovalo, že vedl vleklý zápas, bránil se útoku a možná se pokoušel uchopit nůž. Byl předvolaný další svědek, šestadvacetiletý Greg Collins, přítel kluků a Keitha Coneyho. Měl vypovídat jako svědek velké poroty, ale nedostavil se. Úřady ho vyslechly v soukromí a šířily se zvěsti, že byl také s kluky v tu noc, kdy byli zavraždění. 22. ledna 1989 byl zastřelený třemi ranami z brokovnice z bezprostřední blízkosti a pohozený v borovém lese. Počet úmrtí, která souvisela s případem, začal být hrozivý. Další přítel chlapců, Boonie Bearden zmizel. Jeho tělo se nikdy nenašlo. V dubnu 1989 byl Jeff Rhodes zabitý dříve, než mohl vypovídat. Krátce před smrtí zavolal svému otci do Texasu, že o vraždách ví příliš mnoho a že musí odjet ze státu. Jeho tělo bylo nalezené na městské skládce, usmrcené dvěma výstřely do hlavy. Pokusili se mu také uříznout hlavu, ruce a nohy a na skládce ho zapálili. V červenci 1989 byl Richard Winters umlčený výstřelem z brokovnice. Stejně tak Jordan Ketelson v červnu 1990. Pokud si mocní lidé mysleli, že pozornost věnovaná vraždám pomine, mýlili se. Rozsah vražd přitahoval zájem celé země. Tento příběh brutální vraždy zahlazování stop a likvidace svědků, souvisel s něčím velkým. S něčím, pro co stálo za to riskovat desítky lidských životů. Drogy pašované do Arkansasu guvernéra Billa Clintona z Jižní Ameriky. Tuto distribuci zajišťovala americká rozvědka CIA. Někteří místní obyvatelé rodinám chlapců sdělili, že na letištní plochu v oblasti, kde byla nalezená těla, se prý shazoval kokain. Byla spatřená malá letadla létající nízko se zhasnutými světly. Bylo stále jasnější, že kluci se zřejmě stali nedobrovolnými svědky jednoho takového shozu a že je zavraždil nějaký zločinecký gang. Abychom pochopili tuto mnohoúrovňovou šachovnici světa kouře a zrcadel, vypravme se k dalšímu příběhu.
Z chudáka milionářským králem cracku
27 let před touto vraždou, tedy v roce 1960, se narodil Rick Ross. Narodil se černošské služce v Texasu ve státě, kde barevní stále museli bělochy oslovovat pane. Rick strávil první tři roky v Arpu, malém městečku v zapadákově. S matkou a starším bratrem žil v malém domku se dvěma ložnicemi s výhledem na dálnici, kolem které občas projelo auto. Za trsem plevele vedle domu se nacházela zchátralá benzínová pumpa se dvěma zřídka používanými čerpadly. V roce 1963 začal Rick ve třech letech doprovázet svého bratra do školy. Maličký Rick musel vylézt na školní židli. Jednoho dne se bratři vrátili ze školy a našli matku v přísné náladě.
"Jdi do svého pokoje a sbal si oblečení a hračky. Stěhujeme se do Kalifornie."
V Texasu jen uklízela domy. Doufala, že v Kalifornii budou pro rodinu lepší příležitosti. Když mu prozradila, že jeho bratr musí zůstat v Texasu, Rick vzlykl. Až se v Kalifornii usadí, pošlou i pro jeho bratra. Prvních několik měsíců v Kalifornii bydlel Rick s matkou u tety a strýce. Rád si hrál se svými pěti bratranci a sestřenicemi. Mezitím co matka trávila čas na sociálních dávkách, vykonávala příležitostné práce. Když začala pracovat na plný úvazek, přestěhovali se do ložnice v domě jiného člena rodiny, která patřila strýci Georgovi a tetě Bobbi Jo, kteří měli dvě děti. O několik let později se Rick s matkou přestěhovali do třípokojového domu v jižní části Los Angeles u dálnice Harbor Freeway. Na základní škole v Manchesteru, která se nacházela ve čtvrti plné gangů, snil Rick o tom, že se stane policistou, hasičem nebo pilotem. Přestože měl problémy se čtením a psaním v nové škole se mu líbilo. Na střední škole Bret Harte Junior High School Rick bojoval se studiem. Spojil se s členy gangu, které později využil. V roce 1973 na jeho škole převládaly dva zločinecké gangy. Většina jeho kamarádů už byla členy gangu a tak netrvalo dlouho a Rick začal fantazírovat o tom, že se k němu přidá. Jako jeden z nejnásilnějších gangů v Los Angeles se gang Crips podílel na vraždách, vydírání, loupežích a drogách. Rick se ale nakonec ke gangu nepřipojil. Po škole přemýšlel co dál se svým životem. Jeden kamarád ho pozval na kus řeči. Kámoš prodával kokain bílým studentům na státní univerzitě v San Jose. Vytáhl sáček s bílým práškem.
"Je to nová věc, kámo. Můžu to prodat za padesát babek."
Rick na to kývl. Ve své knize Freeway Rick Ross uvedl:
"Sotva jsem slyšel slovo studenti nebo San Jose nebo dokonce kokain, byl jsem zcela zaměřený na peníze navíc. Chtěl jsem být ve hře."
V okolí si od svého kamaráda vzal kokain v hodnotě 50 dolarů, zabalený v papíru složeném do malé obálky. V jižní části Los Angeles nikdo nevěděl co to je. Kokain byl považovaný za drogu vyhrazenou bohatým bělochům. Rick kokain prodal za dvojnásobnou cenu což ho přesvědčilo, že kokain je jeho vstupenkou k bohatství. Aby získal kapitál na nákup kokainu ukradl s kamarádem kola z buicku. Od kamaráda z vysoké školy, který ho s kokainem seznámil, si koupil kokain v hodnotě 300 dolarů. Z rostoucího počtu zákazníků si našetřil téměř 100 00 dolarů z kokainových výnosů. Během čtyř let se z 50 dolarů týdně dostal ve 23 letech k milionovým obchodům. Kontakty které si od dětství budoval se členy gangu, využíval k ochraně, vymáhání dluhů a řešení sporů. Některé noci vařil desítky kilo kokainu na crack, který prodával pod názvem Ready Rock. Kupci přijížděli k jeho crackovým domům, kde se drogy podávaly jako v restauraci rychlého občerstvení. Měl domy, kde počítal peníze, vařil drogy, skladoval crack, bytové domy, prádelnu a autodílnu. Vedoucí pracovníci nahrávacích společností na něj naléhali, aby investoval do jejich umělců. V roce 1985 byl největším dealerem kokainu na západním pobřeží. V roce 1988 se obával zatčení. Policie se blížila. Udělali zátah na jeho komplice a okradli je. Někdy podstrčili drogy, aby mohli zatýkat. Doslechl se, že jeden policista se ho chystá na místě zabít. Policista ho vystopoval a vystřelil na něj, ale on utekl. Americká vláda ho nakonec obvinila z drogových zločinů. Odseděl si pět let. Ihned po propuštění se ho Oscar Danilo Blandón, jeden z Rickových bývalých dodavatelů kokainu, pokusil zlákat zpět do hry. Zpočátku odolával, ale Nikaragujec ho pronásledoval šest měsíců. Rick nakonec souhlasil s tím, že ho seznámí se svým odběratelem. Byla to ale operace na oko. Rick byl zatčený za zprostředkování obchodu. V listopadu 1996, ve věku 36 let, byl odsouzený na doživotí. Bez možnosti podmínečného propuštění. Ve vězení se snažil dokázat, že byl jeho rozsudek přemrštěný. Aby ale mohl se soudem komunikovat, musel umět číst a psát a tak se začal vzdělávat. Potom co se Rick Ross v osmatřiceti letech naučil číst, napadl svůj doživotní trest na základě zákona o třech výstrahách. Federální odvolací soud rozhodl, že tři výstrahy byly uplatněné chybně a byl znovu odsouzený na dvacet let. 29. září 2009 byl propuštěný. Mezitím se Rick Ross zaměřil na vzdělávání mladých lidí přednáškami ve školách. Vydal knihu Freeway Rick Ross: Nevyřčená autobiografie. V září 2019 poskytl rozhovor moderátorovi Alexi Jonesovi, který ho také navštívil během jeho uvěznění. Jak uslyšíme v další kapitole, Oscar Danilo Blandón byl svědkem americké vlády, který prodával drogy pro CIA.
Gary Webb odhalil obchod s drogami CIA
Gary Webb navštěvoval komunitní vysokou školu v Indianapolisu, kde studentské noviny publikovaly jeho hudební recenze. Čtyři roky studoval žurnalistiku na Northern Kentucky University. V roce 1980 se stal spoluautorem seriálu pro Kentucky Post s názvem Uhelná spojka o vraždě prezidenta uhelné společnosti, která byla spojená s organizovaným zločinem. Získal za něj národní cenu investigativních reportérů. V roce 1988, rok po vraždě kluků na kolejích, začal Gary pracovat v San Jose Mercury News. V roce 1994 napsal knihu, ve které odhalil zákony o zabavování drogového majetku. Tyto zákony umožňovaly policejním sborům vydělávat na zabavování domů, aut, hotovosti a majetku patřícího každému, koho podezřívali z obchodu s drogami. Zdálo se, že tyto konfiskace stále víc porušovaly vlastnická práva. Tito lidé nebyli odsouzení a přesto jim byl zabavený veškerý majetek jen proto, že byli podezřelí. Bylo pro ně nesmírně obtížné a nákladné z hlediska právních nákladů získat svůj majetek zpět. Gary získal cenu za reportáž od Asociace svobodného tisku. Díky svým dalším kontaktům se Gary dostal k materiálům jednoho případu. Přepisy označovaly Oscara Danila Blandóna jako svědka americké vlády, který měl prodávat drogy pro CIA. Oscar dostal do vězení Ricka Rosse, ale pracoval i na dalších pašerácích drog. Například Rafael Cornejo z Nikaragui. Rafael měl vazby na kolumbijský drogový kartel Cali a pračky peněz v Panamě. Gary ale zjistil, že Blandón i Cornejo pracovali pro Norwina Menesese, velkou rybu drogového gangu CIA. Gary se vrhl do dalšího pátrání. Našel zprávu o tom, že Meneses byl v roce 1992 v Nikaragui obviněný z prodeje drog. Další zprávu z roku 1986, která Menesese spojovala s nikaragujskými povstalci. V prosinci 1995 byl pověřený šéfredaktorem, aby odcestoval do San Diega a Nikaraguy a pokusil se najít Menesese a Blandóna. Blandóna se mu nepodařilo najít, ale Menesese ano. Meneses potvrdil, že operaci zprostředkovala CIA, která využila americké piloty. Zpátky v Kalifornii se začal Gary všude ptát, jestli někdo neviděl Blandóna. Až jeden právník mu sdělil, že prodával drogy, ale pak vypovídal jako vládní svědek a pracoval pro protidrogový úřad. A nakonec se Gary dozvěděl, že Blandón nastražil na jednoho ze svých starých zákazníků zátah. Tím starým zákazníkem byl Rick Ross. Blandón byl jeden z největších Rickových dodavatelů. Gary navštívil Ricka ve vězení a dozvěděl se, že Blandón byl opravdu těžká váha. Rick Ross mu dával 6 milionů dolarů týdně z výnosů z drog, které Blandón distribuoval po celé Americe. Výrobce Rick s kumpány vařili kokain s jedlou sodou a říkali tomu ready rock. Samotný prášek byl pro bohaté. Odběratel Blandón ale drogy prodával ve velkém. Novinář Gary Webb byl přesvědčený, že drogová síť řízená CIA zaplavila Los Angeles kokainem prostřednictvím Ricka Rosse. Jednoduše si Ricka zvodili a využívali ho pro tento účel. Později proběhl soud s Rickem Rossem, ve kterém byl Rick odsouzený na doživotí. Během soudního slyšení samotný Blandón přiznal, že ho CIA požádala, aby poslal peníze povstalecké skupině, která bojuje ve válce v Nikaragui. Blandón prodával kokain, za který utržil peníze. Za tyto peníze nakupoval zbraně, které CIA těmto povstalcům v Nikaragui posílala. V té době CIA působila za prezidentství Ronalda Reagana a viceprezidenta George Bushe staršího. Zahájili bezprecedentní rozšíření války proti drogám, kterou 17. července 1971 vyhlásil prezident Richard Nixon. Ovšem Amerika byla přesto zaplavená tunami kokainu z Latinské Ameriky. Novinář Gary Webb vydal fenomenální článek, který tento příběh popisoval. Bylo to 18. srpna 1996. Když se obyvatelé jižní části středního Los Angeles dozvěděli, že za záplavou kokainu stála CIA, začali se bouřit.
"Najednou se to objevilo v rozhlasových pořadech po celé zemi. Když jsem byl v talk show, prozradil jsem adresu webové stránky, aby si ten příběh mohl přečíst kdokoli v celé zemi. Skutečný rozruch nastal, když si to lidé začali číst sami."
Webové stránky začaly mít přes milion návštěv denně. Gary Webb byl hodnocený jako novinář roku. CIA mobilizovala své placené novináře, aby proti Garymu zahájili protiútok. Los Angeles Times zahájily třídenní seriál útočící na Garyho příběh. Média ale také začala útočit na důvěryhodnost San Jose Mercury News, kde Gary Webb pracoval. Pod vytrvalým tlakem se nakonec Garyho redakce obrátila proti němu. Rozzuřený Gary vystoupil v rozhlasovém vysílání, kde se rozohnil nad touto zradou. 19. listopadu 1997 podal výpověď. Gary napsal návrh knihy, který velká nakladatelství odmítla. Nakonec se mu podařilo získat smlouvu s nakladatelstvím Seven Stories Press. Jeho knize Temná aliance se dostalo jen malé publicity, ale prodala se a odstartovala Garyho celostátní přednáškové turné. Když si jednoho večera jeho manželka všimla, že byl rozrušený, zeptala se ho co se děje. Řekl jí, že mu jeden zdroj oznámil, že ho chtějí zabít. Možná se to stane až za pět nebo deset let a nebude to provedené zjevným způsobem. Zdroj uvedl příklad, kdy pojede z prudkého svahu a selžou mu brzdy. 10. února 2004, nyní rozvedený v depresi a pod vlivem léků, poslal e-mail své bývalé ženě k pětadvacátému výročí manželství, které už neexistovalo. Uvedl, že vzpomínka na jejich manželství ho těší a zároveň rozesmutňuje. O dvě hodiny později přišel o práci, do které řádně nechodil. Nakonec získal práci v malém zpravodajském týdeníku. Přestal brát léky na depresi. S potížemi splácel hypotéku a výživné na děti a tak dal svůj dům na prodej. 10. prosince 2004 byl nalezený mrtvý se dvěma střelnými ranami do hlavy, což bylo vyhodnocené jako sebevražda. Koroner okresu Sacramento Robert Lyons, který byl zavalený telefonáty s dotazy na jeho smrt, vydal tiskové prohlášení, že šlo o sebevraždu. Lyons novinářům řekl:
"V případě sebevraždy je neobvyklé, že by došlo ke dvěma střelám, ale v minulosti se to stalo a je to vlastně docela dobře možné."
Lidé stále diskutují o tom, zda šlo o sebevraždu spáchanou během deprese, nebo zda ho zlikvidovala CIA. Předtím než zemřel, vystoupil Gary Webb v televizní show Montela Williamse. Montel se zajímal o Ricka Rosse. Potom co ho navštívil ve vězení, uspořádal ve svém pořadu debatu o obchodu s drogami CIA. Pořad začal záběry Ricka ve vězení, kde popisoval svůj obchod s kokainem. Rick Ross v pořadu prohlásil, že ho CIA využila jako pěšáka k prodeji drog, aby pomohla financovat tajnou válku v Nikaragui. Peníze z drog šly na nákup zbraní pro Contras. Abychom chápali dosah takového prohlášení, musíme učinit mezizastávku v Mexiku v dalším vyprávění našeho příběhu.
Protidrogový agent Kiki Camarena a kartel v Guadalajaře
Nejstarším šéfem guadalajarského kartelu, narozeným v roce 1930, byl Ernesto Fonseca Carrillo alias Don Neto. Byl průkopníkem kokainových tras přes Jižní Ameriku. Ekvádorská armáda ho zajala s třiceti kilogramy. Byl to hubený bandita s orlíma očima, který zplodil hordy dětí s různými manželkami a milenkami. Financoval opiové a konopné plantáže a dodával kokain do Los Angeles, San Diega a Tijuany. Své nájemné vrahy najímal u jiných překupníků. Postupem času začlo být Mexiko stále více pod kontrolou drogových kartelů. Zatímco kolumbijští králové hlučně stoupali nahoru, jejich mexické protějšky se zdržovaly titulků v novinách. Většina z nich pocházela z mexického státu Sinaloa, kde v horách rostlo konopí a opium a kde vládl zákon o zbraních. Zátahy policie a armády jen zvýšily odhodlání a brutalitu klanů horalů. V Guadalajaře se pohybovali s tělesnými strážci, kteří v kufrech nosili zbraně a peníze. Mezi šéfy guadalajarského kartelu patřil Miguel Ángel Félix Gallardo alias El Padrino nebo Kmotr. Félix Gallardo, bývalý příslušník státní policie státu Sinaloa, si osvojil metody pašeráků, které zatýkal. Protože neměli dostatečnou organizaci, kontaktoval jejich šéfy a zaručil jim ochranu, pokud pro něj budou pracovat. Ti kteří odmítli byli zavraždění. Během svého působení jako osobní strážce guvernéra státu Sinaloa si vybudoval mocné kontakty. Obleky šité na míru mu dodávaly zdání vzdělaného podnikatele, přestože byl chladnokrevným a vypočítavým vrahem. Každou cestu do Ameriky znal velmi důkladně. Zorganizoval distribuční síť na americkém jihozápadě, která umožnila průmyslovou distribuci konopí, opia a později i kokainu. Díky tomu se dostal do křížku s Pablo Escobarem, jehož zásilky byly stále častěji zadržované při vstupu na floridské pobřeží. Když se Kolumbijci snažili diverzifikovat své zásobovací trasy, obrátili se na Félixe Gallarda z Mexika. Ten se Escobarovi zaručil, že dokáže dostat jeho náklad do Ameriky. Félix Gallardo sice zpočátku upřednostňoval medellínský kartel, ale odmítl Escobarovi poskytnout exkluzivitu. Mexiko bylo otevřené pro obchod se všemi kolumbijskými kartely nejen s Pablo Escobarem. Piloti kteří létali z Kolumbie do jižní Kalifornie a doplňovali palivo v severním Mexiku využívali trasu, která se stala známou jako Trampolína. Mexičané ale postupně přebírali dominanci. Na běžných jednoduchých trasách s drogami ukrytými v kamionech a vlacích putovalo 35 % kolumbijského kokainu do mexického kartelu. Na složitějších trasách, včetně využití tunelů, získali Mexičané 50 procent. Pětatřicetiletý Félix Gallardo řídil svůj podnik jako korporaci a stále se snažil o tichou expanzi. Počátkem osmdesátých let ovládal banky, hotely, rozhlas, média, letectvo a rafinerie kokainu. Zatímco protidrogový agent Kiki Camarena fungoval s omezeným rozpočtem z kanceláře s hrstkou mužů, dvěma sekretářkami, ošuntělými auty a vysílačkami. Žádosti ústředí o náhradu a posily byly většinou ignorované. K obchodním partnerům Félixe Gallarda patřil devětadvacetiletý Rafael Caro Quintero. Quintero pocházel z klanu pašeráků sídlících v drsných horských městech. Rozvíjel průmyslové plantáže konopí bez semen zvané sensimilla, které se pěstovalo v Oregonu a Kalifornii. S využitím moderních zemědělských technik a levné pracovní síly přeměnil tisíce hektarů neúrodné pouště na gigantické farmy na pěstování trávy. Jak rostlo jeho bohatství a legenda, rostlo i jeho psychopatické chování, což ho přivedlo ke střetu s protidrogovým agentem Kiki Camarenou. Třiatřicetiletý Kiki Camarena, bývalý příslušník americké námořní pěchoty, se s manželkou Mikou přestěhoval do Guadalajary. Psal se rok 1981. Oba pocházeli z Calexica, města na hranicích Kalifornie a Mexika. Jako teenager Kiki Camarena zbožňoval FBI a snil o tom, že se stane agentem. V době, kdy Amerika stupňovala válku proti drogám se rozhodl, že se stane agentem protidrogového oddělení. Vrhl se do práce po hlavě a začal masivně zatýkat. Jenže si všiml, že drogy nikdy nepřestaly. Nahoře v horách vzkvétala pole s konopím a opiem. V Guadalajaře obchodníci s drogami utráceli jmění za nákupy všeho možného, od letadel až po celé policejní jednotky. Vzhledem k nedávné vraždě policisty, Kiki Camarena věděl, že riziko bylo vysoké. Jako velitel Federales byl Rafael Davila převelený do Guadalajary. Když odmítl úplatek, byl zastřelený před oblíbenou diskotékou. Zatímco mnoho tradičních mafiánských vražd se odehrávalo v tichosti a s malým množstvím důkazů, bezostyšnost Davilovy vraždy naznačovala, že nájemní vrazi věděli, že si mohou dělat co chtějí a nebudou čelit žádným následkům. Kiki Camarena se těšil na adrenalin v Guadalajaře. Nakonec provedli obří razie na velkou plantáž uprostřed pouště, kterou vyživovaly podzemní studny. Obří plantáž v Mexiku se nacházela pod koridory leteckých společností a několik kilometrů od nejbližší železnice. Znamenalo to, že mexická i americká vláda musely o této obří plantáži vědět? Pravděpodobně ano. Byla součástí distribuce drog z Jižní Ameriky do Spojených Států. Protidrogový agent Kiki Camarena byl unesený a zavražděný Guadalajarským kartelem. 6. března 1985 oznámila mexická televize, že jeho rozkládající se tělo bylo nalezeno pohřbené na ranči. Před nálezem všechny na ranči povraždili, včetně žen, které podle všeho střelili do zad. Gang se Camareny vyptával, koho Američané vyšetřovali a chtěli jména a adresy. Mučení začalo fackami a údery pěstí do krku a obličeje. Zůstal se zavázanýma očima a s rukama svázanýma za zády. Zlomili mu nos a kost nad očima. Když byl v bezvědomí, přišel lékař. Omyli mu trochu krve, chrstli mu na obličej studenou vodu a on se probral. Chtěli znát jména a vědět, jak protidrogový úřad získal informace. Elektrické dráty přivázané k varlatům mu dávaly šoky, zatímco křičel a zmítal se. Na lebku mu nasadili šroub, který se otáčel a zavrtával do kosti. Následovaly další facky, údery pěstí, elektrické šoky a trhání zubů. Muži mu skočili z postele na záda a zlomili mu žebra, která mu propíchla plíce. Rozžhavená železná tyč zasunutá do jeho řitního otvoru vyvolala nový stupeň křiku. Nejstarší šéf Guadalajarského kartelu don Neto vstoupil do místnosti. Rozzlobeně se obořil na Caro Quintera, že mučení zašlo příliš daleko. Kiki Camarena byl na pokraji smrti. Přijel lékař, prohlédl Camarenu a řekl Caro Quinterovi, že Camarena zemře, pokud nepůjde do nemocnice.
"Je mi to jedno," řekl Caro Quintero. "Zaplatí za to, že mě podrazil. Udržujte ho naživu, aby mohl odpovídat na další otázky."
Poblíž v obývacím pokoji se nacházeli tajemník vlády Bartlett Díaz, generální tajemník obrany Juan Arévalo Gardoqui, šéf Interpolu Miguel Aldana Ibarra, Félix Rodríguez ze CIA a Juan Ramón Matta-Ballesteros, honduraský překupník a majitel letecké společnosti, který poskytoval CIA letecké služby. 9. února v deset hodin dopoledne se don Neto vrátil do domu a našel Camarenu mrtvého. Jeho hádka s Caro Quinterem přerostla v tak nepřátelský spor, že bodyguardi obou stran vytáhli zbraně. Když se všichni uklidnili, byl Camarena pohřbený v parku na okraji města. Jedním z cílů operace Padrino Kikiho Camareny, bylo zabavit peníze z prodeje drog. Ovšem příjemci peněz sahali daleko za hranice překupníků. Kromě vysoce postavených politiků, policie a armády se peníze používaly na zbraně a podporu financování nelegální války v Nikaragui, kterou si Reaganova administrativa hýčkala. S tím souvisí i další pokračování našeho příběhu.
Protidrogový agent Michael Levine a CIA
Jedním z hostů ve zmíněné show Montela Williamse byl protidrogový agent Michael Levine. Michael provedl více jak 3 000 drogových zatčení po světě. Jeho výpověď v pořadu nám dává nahlédnout do temného světa kouře a zrcadel, ve kterém se mísí podsvětí, rozvědky a vládní mafie.
"Agenti v hlubokém utajení jsou malou skupinou lidí, kteří se vydávají za zločince a odcházejí do jiných zemí. Jejich úkolem je dostat se na vrchol drogového světa. Během vietnamské války jsem žil s čínskými drogovými dealery v thajském Bangkoku. Žil jsem s bývalými nacisty a argentinskými masovými vrahy. Byl jsem v jednotce pašování tvrdých drog na celnici. Případ s čínskými dealery drog, se kterými jsem žil, mě dovedl přímo k Čang Mi. Byl to první případ, který zarazila CIA. Byl to paradoxně případ, který se týkal pašování heroinu do Ameriky v mrtvých tělech vojáků z Indie."
Jen taková vsuvka, napadlo by vás něco tak odporně perverzního, jako pašovat drogy v mrtvolách? Mě osobně ne. Je to naprosto nechutná záležitost, ale ve své podstatě geniální. Procházejí snad mrtvoly pasovým oddělením nebo osobní prohlídkou? Jistě že ne. Tělo mrtvoly jako dokonalé místo pro uschování a převoz drog. Pojďme ale dál ve výpovědi protidrogového agenta Michaela Levina:
"Mexiko, Kolumbie, Panama, Bolívie, Německo, Francie. Na co si jen vzpomenete. Vydával jsem se tam za zločince … Ve všech případech, včetně pravděpodobně největšího případu v naší historii, kde jsem se dostal na vrchol drogového světa. Nevědomky jsem se připojil k americké vládní mafii, jejíž součástí je CIA jako král, don. Podívejte se … Nikdy jsem nezklamal, když jsem před soud předložil případ. Případy spiknutí, případy v utajení. Nikdy jsem žádný případ neprohrál. Mám velkou důvěryhodnost. Žiju ze své důvěryhodnosti. Mám osobní svědectví o případech zabíjení, vražd samotnou CIA. Jeden případ myslím, že největší drogový případ v naší historii, operace Trifecta. Byl to případ, kdy jsme se vydávali za mafiánského dona. Jeli jsme do Bolívie. Napojili jsme se na potrubí s obrovským množstvím kokainu, které šlo z Bolívie přes Mexiko pod ochranou mexické armády do Kalifornie. Jak CIA, tak ministerstvo zahraničí a ministerstvo spravedlnosti se spojily, aby ten případ zničily. Proč? Důvodů bylo několik. Byli jsme v Panamě. Objednali jsme patnáct tun kokainu, které měly projít Mexikem a měly být zaplacené v Panamě. V zemi kterou v podstatě řídil zaměstnanec CIA Manuel Noriega. A americká vláda najednou stáhla logistickou podporu. Já a další mexický tajný agent Chicano jsme museli lhát lidem, kteří nás mohli v mžiku zabít, protože naše americká vláda stáhla logistickou podporu. Můj nadřízený z protidrogového úřadu mi na vysvětlenou řekl: CIA v tom jede ve čtyřech zemích. Neříkáme vám všechno. Kéž bych je mohl pohnat k soudu."
Převrat v Bolívii a CIA
17. července 1980 začal v Bolívii převrat. Do Trinidadu vjely nákladní vozy s maskovanými muži, z nichž někteří měli na rukou pásky s hákovým křížem. Střílely bez rozdílu na všechny, kdo se pohybovali po ulicích. Mezi ozbrojenci byli Argentinci, Španělé, Němci, Francouzi a Italové. Přepadali domy a obchody, vraždili, mučili, znásilňovali a loupili. Do La Pazu přijeli ozbrojenci v sanitkách a likvidovali muže, ženy, děti, a dokonce i kočky a psy. Tuto strategii formuloval Klaus Barbie, agent CIA odpovědný za smrt tisíců Židů za druhé světové války. Klause Barbieho jsem pokryl v mém stejnojmenném pořadu. Barbieho neonacističtí žoldáci vtrhli do budovy, ve které sídlily bolívijské odbory. Střelili do hlavy a zajali Marcela Quirogu Santa Cruze. Byl to místopředseda socialistické koalice, který se pokusil obžalovat bolivijského vojenského diktátora z drogové trestné činnosti. Na policejním velitelství Quiroga pomalu vykrvácel v péči odborníků na mučení z argentinské mechanické školy námořnictva. Vykastrovali ho a udržovali při životě tak dlouho, jak to jen bylo možné. Umučili k smrti odborové předáky, studentské vůdce, kněze, politické aktivisty a každého, kdo se jim dostal do rukou a byl v nesprávný čas na nesprávném místě. To všechno schvalovala CIA jako nezbytné pro ochranu amerických zájmů před pronikáním komunismu. V sídle bolivijského sboru náčelníků štábů byly hromadně znásilňované a mučené odborové předákyně. Do násilných orgií se zapojili i pašeráci drog propuštění z vězení. S pomocí pečlivého plánování Klause Barbieho se převrat podařil. Překupníci kteří puč financovali se zmocnili bolivijské vlády. Klaus Barbie se stal čestným plukovníkem bolivijské armády s vlivem na státní bezpečnost. Pracoval pod nejmocnějším z překupníků Luisem Arce Gómezem, novým ministrem vnitra. Bolivijské letectvo převáželo kokain za 150 000 dolarů týdně. První kdo uznal novou bolivijskou vládu byla Argentina. Michael Levine se dozvěděl, že konsorcium deseti amerických bank v čele s Bank of America odložilo Bolívii splátky půjček. To dalo bolivijské vládě příležitost upevnit svou moc vývozem kokainu. Bolívie se stala dominantním dodavatelem kokainu a syndikát Arce Gómeze se stal největším na světě. Kokainové impérium dále rostlo. Bolivijská produkce kokainu vzrostla z 35 000 tun v roce 1980 na 60 000 tun ročně koncem 80. let. Přitom většina z ní směřovala do Ameriky. Zklamaný válkou proti drogám Mike pokračoval v práci v utajení až do roku 1989. Tehdy při pronásledování dealera cracku spadl z druhého patra budovy. To mělo za následek tři vyhřezlé ploténky, zlomený kotník a poškozené koleno. V průběhu let Michael Levine vystupoval v různých televizních talk show. V roce 1993 vydal knihu Velká bílá lež: CIA a epidemie kokainu a cracku. Michael v knize tvrdí, že CIA po desetiletí chránila některé z největších světových drogových dealerů a to všechno v zájmu podpory demokracie. CIA a Pentagon pod zastřešením americké vlády podporovala a chránila mezinárodní drogové barony ve jménu boje proti komunismu. Jakpak to asi bylo v Afghánistánu po roce 2001? Důkazy tu máme. Ocituji další část rozhovoru Michaela Levina:
"Když jsem v letech 1978 až 1982 pracoval v utajení a vydával se za mafiánského drogového barona, napůl Hispánce a Itala, byl jsem přímým svědkem toho, jak se CIA dopustila vlastizrady. V roce 1978 jsem byl svědkem zaprodání války proti drogám. Uvedu to do historického kontextu. V roce 1978 poptávka po kokainu a později cracku prudce rostla. Bylo potřeba ho dodávat a to stabilně. Jihoameričané ale na takový objem sami nestačili. Potřebovali posílit dodávky kokainu do Ameriky. Bolívie byla první základnou. Tyto skupiny se skládaly z uprchlých nacistů, nacistických válečných zločinců, jako byl Klaus Barbie, argentinských masových vrahů, gangsterů z celé Evropy a drogových dealerů. Byl jsem pověřený vytvořením tajné akce. Vlastně jsem vytvořil celou mafiánskou rodinu v utajení. Dostali jsme za úkol zabránit tomu, aby se masivní dodávky kokainu uskutečnily a byli jsme naprosto úspěšní. Jenže do hry vstoupila CIA. Zničili ten případ. Odstranili ty složky bolivijské vlády, které nám pomáhaly. Pomáhali drogovým dealerům. Pomáhali Klausi Barbiemu. Záminkou byla národní bezpečnost. Je to prostě lež, na které si spousta nepoctivých agentů CIA vydělala jmění. Byla jich celá řada. Je to agentura, která se vymkla kontrole. Myslím že se jim to vymklo z rukou i teď. Když si přečtete novinové události o tom, co se děje na Haiti, je to opakování všeho co se stalo. Myslím že je důležité zaměřit se na ženu, která je až do této chvíle neznámá. Byla to nejmocnější postava drogového světa v Jižní Americe: Sonia Atala. V celé Jižní Americe byla známá jako královna kokainu. Byla součástí bolivijské vlády. Je to žena, která měla na povel přidělený oddíl nacistických žoldáků. Byla to žena, jejíž dům byl skutečnou mučírnou. Tam byli ti členové bolivijské vlády, kteří nám pomáhali, umučeni k smrti. Byla to žena, která byla tak nepolapitelná, že ze všech postav ve vládě se její jméno nikdy neobjevilo v počítači protidrogového úřadu. Když CIA zasáhla a zničila tento případ, začal jsem si stěžovat ministerstvu spravedlnosti. Když to nepomohlo, stěžoval jsem si v rámci protidrogového úřadu. Když ani to nepomohlo, obrátil jsem se na média. Najednou mě začaly vyšetřovat vnitřní bezpečnostní složky protidrogového úřadu a došlo k pokusu o atentát. Domnívám se, že za tím stála CIA. Potom jsem byl převezený zpět do Ameriky, kde jsem byl podrobený intenzivnímu vyšetřování. Chci říct, že jediné co jsem chtěl, bylo vyhrát válku proti drogám."
Teprve potom co byl americký protidrogový úřad v roce 2009 z Bolívie vyhozený, produkce kokainu klesla. Podle údajů Organizace spojených národů se produkce kokainu v roce 2014 snížila o 11 %.
Kokainový pilot CIA: Beau Abbott
V době smrti kluků na kolejích CIA zvyšovala obchod s kokainem po celé Americe. Od Ricka Rosse v Los Angeles až po drogové shozy v Arkansasu. Při návštěvě nikaragujského vězení se novinář Gary Webb dozvěděl, že kokain převáželi američtí piloti. Jedním z nich byl Beau Abbott. Beau jako úspěšný podnikatel působil v Evropě. Během studené války se na něj obrátila CIA, která mu dala k dispozici vybavení, které měl prodat Rusům, aby CIA mohla sledovat, kam se dostává. Když ho CIA varovala, že jeho krytí bylo prozrazené, ukončil svou činnost. V roce 1971 se přestěhoval zpět do Ameriky. V roce 1972 si založil firmu na dovoz motocyklů a náhradních dílů. Potom co byl jeho podnik vykradený, mu houstonská policie řekla, aby kontaktoval protidrogový úřad, protože měla podezření na zapojení drogového gangu. Aby pomohl dopadnout pachatele, souhlasil s prací pro protidrogový úřad. Postupem času se Beau setkal s různými úředníky houstonské pobočky úřadu. V té době byl velkým případem pašování heroinu řeckým magnátem Aristotelem Onassisem. Beau si všiml, že kancelář protidrogového úřadu se zajímá pouze o menší hráče. Když došlo na nejvyšší patra, úřad od případů upustil. Bylo mu řečeno, že se na tom podílela CIA a že tu byly zájmy národní bezpečnosti, což přijal a pokračoval ve své práci. Protidrogový úřad ho vyslal do Mexika, západního Texasu a napříč Amerikou. V Mexiku jako placený tajný agent pomáhal rozbíjet operace pašeráků heroinu. Úřad ho požádal, aby se stal pilotem a pomáhal infiltrovat drogové gangy. V roce 1978 byl poslaný na leteckou akademii v Oklahoma City, kde byl vyškolený v letadlech protidrogového úřadu, jak provádět přistání v měkkém a krátkém poli a jak v případě havárie přežít v oceánu a džungli. Jeho úkoly v utajení se rozšířily po celém světě. V roce 1979 v Bolívii mu došlo, že politika protidrogového úřadu spočívala pouze v zatýkání malých hráčů. Zjistil, že největší světový dodavatel kokainu dodává nejen kartelům z Cali a Medellínu, ale také CIA.
"Mým úkolem bylo informovat všechny velké bolivijské pašeráky, kteří pracovali pro CIA, o chystaných zatčeních a zátazích na drogy v Bolívii, aby vyšší šarže nebyly zatčené. Zejména organizace Roberta Suáreze byla chráněnou organizací. CIA nakonec začala do Panamy na letiště Tocumen dopravovat tuny kokainu. Létali letadly 727 a 707 s označením LAB a zajížděli do skladištní čtvrti v zadní části letiště Tocumen. Tam je chránily panamské obranné síly a právě tam pomocí vysokozdvižných vozíků vykládali palety s kokainem. Tento kokain byl letecky přepravovaný do Nikaraguy a Belize. Letadla tam doplňovala palivo a potom byl kokain převezený do Spojených států. V těchto skladech byly také uložené zbraně, a letecky dopravené ke Contras v Nikaragui."
To co se Beau dozvěděl, dávalo smysl v souvislosti se zjištěním novináře Garyho Webba. Peníze za které Rick Ross nakupoval kokain, proudily zpět ke Contras prostřednictvím zbraní. Beau znal několik pilotů, kteří létali s drogami a zbraněmi pro CIA. Nakonec byl Beau pověřený, aby létal s letadly do Arkansasu.
"Převážel jsem peníze z Arkansasu a z východního Arkansasu západně od Memphisu, poblíž městečka Marianna. Také jsem z této oblasti převážel zbraně a peníze do Belize, Nikaraguy a Panamy. V jednom případě jsem vyzvedl náklad kokainu ze skladu v Panamě a odletěl s ním letadlem, které mi poskytl protidrogový úřad z Panamy a přiletěl jsem s ním na toto letiště. Setkal se se mnou protidrogový agent z Memphisu. Letiště bylo chráněné arkansaskou státní policií."
Beau se začal domnívat, že pravým důvodem, proč ho protidrogový úřad vycvičil k přistání na krátkém a měkkém letišti, byla přeprava drog. Když létal s kokainem do Arkansasu a se zbraněmi ven, obával se, že věděl příliš mnoho o pašování drog CIA a protidrogového úřadu a že by mohl být považovaný za přítěž a skončit mrtvý. Začal shromažďovat informace, místa pro přelety zbraní, drog a peněz po celé Střední Americe a Arkansasu, Texasu a Louisianě, ale také jména bank. Informace předal své švédské snoubence ve Stockholmu, která je uložila do bezpečnostní schránky v Německu. Měl dokonce nahrávky, na kterých generál Noriega hovořil s představiteli CIA o pašování drog a zbraní. Pokud by proti němu CIA někdy něco podnikla doufal, že si pomocí těchto informací zajistí svobodu.
"Začal jsem se zajímat, jaký je skutečný program americké vlády. Zpočátku jsem věřil, že existuje válka proti drogám. Že se snaží zastavit drogy a ochránit lidi. Postupem času jsem začal pochybovat o tom, co dělám a chtěl jsem odejít. Moje švédská přítelkyně mě přesvědčila, abych přestal pracovat pro protidrogový úřad a CIA, přijal švédské občanství a zcela přestal vyvíjet jakoukoli činnost v Americe a už nikdy se do Ameriky nevrátil."
Potom co prohlásil, že chtěl skončit, mu jeho kontakty v CIA v Panamě sdělily, že nemůže odejít, protože toho ví příliš mnoho. Je příliš cenný a má příliš mnoho konexí. Trval na tom, dokud neustoupili. Přestal pracovat v utajení a oženil se se svou švédskou snoubenkou. O tři týdny později se od aspenské policie dozvěděl, že na jeho pozemku byli spatření lidé s výkonnými puškami, kteří sledovali jeho dům a že to nebyli lovci. Uvědomil si, že byl na něj připravovaný atentát a odletěl do Houstonu jedním ze svých soukromých letadel. Své bývalé ženě řekl, že se stěhuje do Švédska a rozloučil se s dcerou. Když vyšel z domu a šel po ulici, obklopili ho agenti v civilu. Zatímco ho pronásledoval vrtulník, utíkal jako o život. Ukryl se v prázdné rozestavěné budově. Když na konci budovy spatřil světla vrtulníku, utekl na druhou stranu. Slyšel jak jeden z jeho pronásledovatelů říká:
"Nestřílejte ho do zad."
V tu chvíli se mu podařilo zachránit. Proběhl zátočinou a utekl. Později té noci přišli do domu jeho bývalé manželky muži, kteří se vydávali za agenty protidrogového úřadu a přinesli na něj zatykač. Prohledali prostory a odešli. Jeho rodiče oznámili, že se u nich doma zastavil agent, ale popřeli, že by věděli kde Beau je. Nakonec ho dostihli v mexickém Cancúnu.
"Byl jsem obviněný, zbitý, omotaný řetězy od zločinců, které si najala americká vláda. V řetězech mě přivezli letadlem zpět do Spojených států. Myslím, že se tomu říká únos."
Dozvěděl se, že byli zatčení i další protidrogoví důstojníci. Ti měli štěstí. Ostatní kontakty CIA se kterými převážel drogy, zbraně a peníze byly zavražděné. Jednomu bývalému kolegovi podřízli hrdlo a vyndali jazyk, takzvaná kolumbijská kravata. Dalšího v americkém vězení nakrmili jedem v sendviči s burákovým máslem. Zatímco Beau čekal na soud v San Antoniu, vězeňský kaplan si ho zavolal do kaple, aby mu sdělil špatné zprávy. Jeho švédská manželka, matka jeho dítěte, byla nalezena na železniční trati v Německu. Stejně jako v případě vražd Kevina Ivese a Dona Henryho byl oficiální verdikt takový, že spáchala sebevraždu. Věděl že smrt jeho ženy je vzkazem, že pokud půjde před soud, skončí mrtvý a tak se přiznal k pašování kokainu z Panamy. Tisk se ho pokoušel najít, ale byl přesouvaný z vězení do vězení. V letech 1983 až 1984 ho konečně vypátrali ve Federálním nápravném zařízení v Bastropu. Ředitel věznice ale Beauovi sdělil, že na něj byla vypsána zakázka na vraždu a že musí jít na samotku kvůli vlastní ochraně. Novináři tak odešli s prázdnou. Po odpykání tří let byl v roce 1986 propuštěný. Chystal se svědčit u soudu s generálem Noriegou o drogových letech. Ovššem než k tomu došlo, byl spolu s dalšími dvěma muži převezený do vězení, aniž by byl kdokoli z nich zatčený. Úřady Beaua přemístily do Lékařského centra pro federální vězně Spojených států ve Springfieldu ve státě Missouri, kde byl umístěný mezi duševně nemocné. Protesty nepomohly. Nedovolili mu ani svědčit u soudu. Byl přece šílený a nepříčetný. Bylo tak definitivně zaručeno, že o obchodech CIA s drogami neprozradí u soudu ani slovo.
Závěr
To je všechno k první epizodě drogového a pedofilního spiknutí. Co uslyšíme ve druhém díle? Už poněkud stručněji se podívám na druhého kokainového pilota CIA Chipa Tatuma. Podívám se také na rodinné klany i dalších amerických prezidentů a významných rodin, které zbohatly na opiovém průmyslu. Budu pokračovat případem Jeffreyho Epsteina a pak se zaměřím na nosný příběh druhé epizody, pedofilního kruhu vysokých politiků. Příběh nás zavede až na nejvyšší patra americké politiky, samozřejmě s důkazy, jmény, souvislostmi a svědectvími.