Druhý díl se zabývá historií bankéřské dynastie Rothschildů a jejich vlivem na světové války a politiku. Úvod rekapituluje minulý díl a nastiňuje téma tohoto pořadu. Dále se vysvětluje, jak Rothschildové ovlivnili francouzskou revoluci a války Napoleona. Pořad se dále zaměřuje na jejich roli v Rusku a Americe během občanské války a jak dokázali přesvědčit veřejnost k válce. Následně se pořad věnuje britské bance N. M. Rothschild and Sons a jejich vlivu na finanční trh. Závěr ukazuje spojitost Rothschildů s Českem a připravuje posluchače na téma největší globální loupeže majetku v dějinách, kterou Rothschildové spolu naplánovali.
Stručně shrnu, co jsme slyšeli v prvním díle. Po předmluvě jsem se vydal k otci zakladateli dynastie Rothschildů, Mayeru Amschelu Rothschildovi. Ten měl pět synů, a každý z nich byl vyslaný do jiné části Evropy, aby tu založili banku. Tyto banky se následně propojily a vznikla tak první mezinárodní banka pod přímou kontrolou Rothschildů. Mayer Amschel ale musel někde sehnat peníze. Stal se správcem financí Viléma Hessenského, kdy peníze zpronevěřil a poslal je Nathanovi do Londýna. Tady Nathan založil banku N. M. Rothschild and Sons. Odtud sponzoroval obě strany napoleonských válek. Jak Napoleonovu armádu, tak armádu vévody z Wellingtonu. Rothschildové pomalu začali opanovávat pohyby financí po celé Evropě. Židé v té doby nebyli vůbec v oblibě, ale i přesto se Rothschildům podařilo stát se členy evropské vysoké společnosti.
Francie: Revoluce a Napoleon
Ačkoli neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že se Rothschildové podíleli na francouzské revoluci, historici se přiklánějí k názoru, že za ní stáli a jednali prostřednictvím některých svých agentů. Jejich dobře známá nenávist ke křesťanství a touha zbavit Francii křesťanské monarchie, byla hnací silou revoluce. Existují nepřímé důkazy o tom, že se jedna z větví Rothschildů podílela na financování Francouzské revoluce prostřednictvím banky Mosese Mocatta, strýce sira Mosese Montefioreho. Jeho bratr Abraham Montefiore byl ženatý s Jeanette, dcerou Mayera Amschela. Syn Mayera Amschela, Nathan, se v roce 1806 oženil s Hannah Levi Barnet Cohenovou, dcerou bohatého londýnského obchodníka. Byla to švagrová sira Mosese Montefioreho. Další dcera Abrahama Montefioreho, Louisa, se v roce 1840 provdala za sira Anthonyho Rothschilda. Je zajímavé, že z padesáti osmi sňatků, které uzavřeli potomci Mayera Amschela, jich bylo dvacet devět a půl mezi bratranci a sestřenicemi z prvního kolene. Historie zaznamenala, že židovské bankovní domy Daniel Itzig, David Friedlander, Herz Geribeer a Benjamin a Abraham Goldsmidt, byly hlavními finančníky francouzské revoluce. Ze všech historických postav posledních tří století není žádná známější než Napoleon. Přesto se nikdy příliš nemluví o tom, jak se z neznámého muže dostal ke slávě. Napoleon byl chudý. Neměl peníze na zaplacení účtu v prádelně a měl jen jednu košili. Uniformu mu obstarávala Josephine Beauharnais, kterou si později vzal. V roce 1786 byl Napoleon podplukovníkem, chudým, velmi mladým důstojníkem bez peněz. Chodil od domu k domu a hledal práci, aby si přivydělal. Byla to doba, kdy se lidé v Evropě nabažili svobody, rovnosti a bratrství. Jak víme, Rothschildové nenáviděli Křesťany, a proto hledali nové talenty, které by jim pomohly svrhnout potřebné evropské panovníky. Korsičanův zápal a horlivost na Mayera Amschela zapůsobily natolik, že mu poskytl dostatek peněz na slušný život. V roce 1790 se Napoleonovi podařilo bezohlednými prostředky zajistit si zvolení druhým velitelem celého praporu. Napoleon brzy vycítil Amschelovu nenávist ke křesťanství, a tak se mu snažil zavděčit. Dokonce se obrátil proti katolické církvi. Peníze začaly proudit do Napoleonových kapes ve stále větším množství od Rothschildů. To vysvětluje jeho ohromující vzestup k moci, a jeho ohromující úspěchy. Jak vždycky říkám, sledujme stopu peněz. Mayeru Amschelovi bylo jasné, že jediným způsobem, jak zničit církev, byla válka. Když Mayer Amschel nechal Napoleona, velkým rozdílem hlasů, jmenovat doživotním prvním konzulem, bylo jeviště připraveno k tomu, aby se nad Evropou rozezněla děla. Dokud Napoleon plnil úkol, který mu Amschel zadal, tedy zničení křesťanských monarchií a katolické církve, vedl okouzlující život a kráčel od jednoho úspěchu k druhému. Napoleon, který se narodil bez jakýchkoli výhod bohatství nebo vysokého původu, se stal pánem světa ještě před dovršením 35 let a ve 46 letech ukončil svou bezkonkurenční kariéru. 9. března 1796 se Napoleon oženil s Josephinou de Beauharnais, kreolkou s neukojitelnými sexuálními choutkami, která mu kdysi zaplatila uniformu. Sňatek domluvili Rothschildové. Napoleonovu korunovaci v roce 1804 bral Mayer Amschel s lhostejností, ale když byl pozván papež, začal být znepokojený. Rothschildové byli zděšení a rozzlobení, když se Napoleon v roce 1810 rozvedl s Josephinou a oženil se s arcivévodkyní Marií Luisou. Rothschildové poznali, že od nynějška bude stále méně šancí ničit království a rozbíjet katolickou církev. Od roku 1810 byly kostky vrženy proti Napoleonovi. James Rothschild byl pověřený úkolem zničit svého bývalého hrdinu. Byl to příběh postupného Napoleonova rozčarování. Procitnutí z poznání, že nebojuje za Francii, ale spíše za soukromé zájmy, aby se ještě více zmocnily Francie v pokračování revoluce. Probuzení přicházelo pomalu a bolestně. Ale jakmile se jeho mysl otevřela pravdě, Napoleon se začal bouřit proti svým vládcům, tedy Rothschildům. Napoleon se vzepřel. G. Bussey ve svém díle History of Napoleon uvádí, že Napoleon se změnil, ztratil svou zuřivou touhu po válce a prohlásil:
„Díky Bohu, že jsem se světem v míru.“
Pamatujete si na pořad o Velké Tartárii? Tam jsem popisoval Napoleona, který se dohodl s tartarskými vládci, kteří mu pomůžou probít se Ruskem až k britské indické kolonii. To bylo smrtelné ohrožení pro britskou monarchii, které ale už tehdy vládl Nathan Rothschild. Další důvod, proč Napoleona zastavit. Rothschildové najednou už neměli pro svůj dřívější nástroj, tedy Napoleona, žádné využití. Financovali a založili frontu s názvem Liga proti Napoleonovi. Napoleon se snažil získat papeže na svou stranu. Cítil, jak se mu třese půda pod nohama, když se události jedna po druhé obracely proti němu. Ruské tažení na Moskvu sužovaly problémy se zásobováním a nedostatek potravin. Napoleon nepochopil, že šlo o záměrnou sabotáž jeho armády. Byl nucen nařídit ústup z Moskvy. Ztráty na životech křesťanů byly strašlivé. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo získat papeže, začal mít Napoleon vážné obavy, protože jeho sebedůvěra se vytrácela. Rothschildové zničili Napoleona v bitvě u Waterloo. Zradil ho maršál Soult, muž, se kterým se Napoleon přátelil, ale který byl v žoldu Rothschildů. Napoleon jmenoval Soulta dalmatským vévodou s platem v řádu milionů franků a jmenoval ho maršálem armády. U Waterloo se Soultovi nepodařilo dobýt a udržet Gemappe, důležitou vesnici, která měla ukotvit křídlo Napoleonovy armády. Ještě horší bylo, že maršál Grouchy, který měl poskytnout posily, dorazil o celý jeden den později, přestože slyšel děla a věděl, že se do bitvy zapojí. O maršálu Soultovi se říkalo, že byl otcem Otto von Bismarcka, ovšem to nebylo nikdy stoprocentně potvrzené. A co hůř, ráno v den bitvy mu nepřítel uvnitř Korsičanova osobního štábu nasypal do snídaně látku, která mu způsobila strašlivou migrénu. Taková byla moc Rothschildů a falšování dějin. Nebýt zrady a velezrady, které se na něm dopustili, Napoleon by vévodu z Wellingtonu tvrdě porazil. Právě na Napoleonově prohře Nathan Rothschild vydělal obrovské peníze na britských akciích a podařilo se mu tím získat pod kontrolu britskou ekonomiku. Hovořil jsem o tom v jeho kapitole. Právě na francouzské revoluci Rothschildové vydělali také obrovské peníze. Také na financování jak Wellingtonovy tak i Napoleonovy armády Rothschildové vydělali balík. Financovali obě strany. Konec Napoleona u Waterloo, který zinscenoval Jamesův bratr Nathan z Londýna, přinesl ve svých důsledcích velmi výhodné vztahy s králem Ludvíkem XVIII. Jeho návrat k moci Rothschildové umožnili půjčením potřebného kapitálu. Podkopání Napoleona a jeho vlády bylo dílem Rothschildů, kteří si nyní užívali svou odměnu. Když opět zavládl mír, staly se bankovní půjčky největší a nejlepší příležitostí k vydělání peněz a Rothschildové ji plně využili. Úhrnem, Rothschildové vydělali na francouzské revoluci půjčkami a dluhy poprvé. Vydělali na vzestupu i pádu Napoleona po druhé a po třetí. A vydělali také na zadlužení krále Ludvíka XVIII. po čtvrté, stejně jako na pozdějších francouzských dluhopisech po páté. K tomu můžeme připočíst i výstavbu severní, jižní a západní francouzské dráhy, pro kterou se Francie u Rothschildů také zadlužila po šesté. Takto Rothschildové skrytě ovládají státy dodnes. Přes peníze, rozumějme půjčky a nekonečné dluhy. Vydělávají na míru, ale ještě více na válkách. Na válku si přece musíme půjčit a zadlužit se. A jsou tu opět Rothschildové s otevřenou náručí. Jenže války nevyvolávají státy samy. Lidé jednotlivých států chtějí žít v míru. Války vyvolávají loutkoví maňásci instalovaní do vedoucích pozic států. Ti jsou k válkám vyhecovaní těmito skrytými finančními zájmy. Cílem je drancování, rabování a plenění přírodních zdrojů opět těmi stejnými finančními zájmy. Státy jsou pouhými vykonavateli vůle těchto skrytých finančních zájmů. Běžní lidé přinášejí tu strašlivou oběť prolévání krve a ztrát životů, aby bojovali za soukromé zájmy nenasytných bankovních dynastií. Mezinárodní bankéři tak vydělají dvakrát. Jednak získáním přístupu k přírodním zdrojům, které pro ně hloupoučké státy vybojovaly, a jednak se u nich tyto samotné státy zadluží. Rozumějme zadluží se u toho, kdo válku skrytě vyprovokoval. Státy splácejí dluhy za to, že pro ně vybojovaly veškeré výhody. Výhody pro mezinárodní bankéře a soukromé globalistické korporace. Stejné to bylo už od dob Napoleona. Lord Acton ve své Eseji o Francouzské revoluci napsal tento postřeh:
"Děsivá není vřava, ale záměr. Přes všechen oheň a dým vnímáme důkazy o vypočítavé organizaci. Manažeři zůstávají pečlivě skrytí a maskovaní, ale o jejich přítomnosti není od počátku pochyb."
Stephane Lausanne, redaktor pařížského deníku La Matin, v článku z 6. ledna 1923 uvedl:
"My Francouzi se domníváme, že víme všechno o silách naší planety. Ale nevíme nic o mužích, jejichž jména masy nedokázaly ani správně vyslovit. Tito muži, mocnější než Caesar nebo dokonce Napoleon, řídí osud zeměkoule. Tito muži vládnou šéfům států, kontrolují a podmaňují si vládnoucí osoby, manipulují burzami a iniciují nebo potlačují revoluce."
Samozřejmě psal o Rothschildech a Výboru 300.
Rusko
Jestli jsem se z historie něco naučil, pak to, že existuje zlá moc, která nenávidí a zběsile bojuje proti všem formám svobody, volnosti a spravedlnosti pro běžné lidi na světě. Pokaždé, když byl takový systém vlády nastolený, přišli tito zlí, tajní vládci a svrhli benevolentní vlády pomocí extrémního násilí a extrémní krutosti. Příkladem bylo a je Rusko. Příkladem vlivu Rothschildů byl ruský Car Alexandr II. Ten souhlasil s novou ústavou. Jeho ministr Stolypin uvedl do chodu mašinérii na přidělování půdy rolníkům a znárodnění bank. Carové byli známí jako nejkulturnější, nejvzdělanější a nejmilostivější lidé na světě. Co se stalo? Stolypina krutě zavraždili bolševičtí revolucionáři, aby zabránili uvedení svobod a reforem, které car slíbil, do praxe. A kdo financoval bolševickou revoluci? Přinesl jsem o tom jasné důkazy v mém dokumentu Americká častuška a stoleté tajemství. Byla to americká federální rezervní banka, která vznikla 4 roky před začátkem Bolševické revoluce, v roce 1913. Kdo byli lidé, kteří ji řídili? Ti, kteří se sešli na Jekyll Island na pobřeží Georgie v roce 1910, kde dojednávali její přípravu a založení. Byli to zástupci tří rodů. Morganů, Rockefellerů a Rothschildů. A celý model nám vyvstává před očima v jasných obrysech. Likvidace ruského konkurenta finanční hegemonie. Hlava rodiny, Nathan Mayer Rothschild, očekával den, kdy se jeho rodina pomstí zničením cara a jeho rodiny. To se nakonec podařilo. Potomci Mayera Amschela se stali nejmocnějšími muži světa. Dalším příkladem, který potvrzuje pravdivost tohoto postřehu, je vyprávění o tom, jak James Rothschild porazil Mikuláše I. Obrátil se na ruského revolucionáře Alexandra Gercena. Alexander Gercen, jeden z rozněcovatelů ruského revolučního hnutí, byl nucený opustit zemi. Přijel do Londýna, kde začal vydávat ruské noviny s názvem Zvon. Gercen byl ale bohatý člověk, který před odchodem do exilu převedl svůj majetek do státních dluhopisů. Ruská vláda znala čísla Gercenových dluhopisů. Když byly po exulantově příjezdu do Londýna předložené k proplacení, Mikuláš I. v naději, že tím rozdrtí svého nepřítele, nařídil petrohradské vládní bance, aby platbu odmítla. Banka přirozeně uposlechla. Gercen ale našel v Rothschildovi zastánce. Ten carovi oznámil, že vzhledem k tomu, že Gercenovy dluhopisy jsou stejně dobré jako všechny ostatní ruské dluhopisy, je neochotně nucený vyhlásit platební neschopnost ruské vlády. Pokud by dluhopisy nebyly okamžitě vyplacené, vyhlásil by na všech evropských peněžních trzích bankrot cara. Mikuláš byl poražený. Strčil svou hrdost do kapsy a dluhopisy zaplatil. To všechno ale nebránilo Rothschildům v Rusku čile obchodovat. V roce 1886 získala francouzská banka Rothschild Freres značné plochy ruských ropných polí. Vytvořila Kaspickou a Černomořskou petrolejářskou společnost, která se rychle stala druhou největší v těžbě ropy. Tu Rothschildové prodali v roce 1906 společnostem Royal Dutch a Shell. Pokud jste poslouchali můj pořad Jak Wall Street dláždil cestu Hitlerovi, víte už, že dokonce americký prezident Herbert Hoover měl v Rusku rozsáhlé ropné podíly. Víte také, že společnost General Electric J. P. Morgana elektrifikovala Sovětský svaz ve 20. a 30. letech. Víme také, že bankovní rodina Harrimanů vstoupila na lukrativní ruský trh po Bolševické revoluci v roce 1917. Při uzavírání těchto ruských obchodů s Bolševiky v roce 1929, získal Averell Harriman neočekávaný zisk ve výši 1 milionu dolarů od Sovětů. Harrimanové také uzavřeli smlouvu na těžbu sovětského manganu, prvku nezbytného pro moderní výrobu oceli. Tyto koncese Harrimanové dohodli přímo s Leonem Trockým a potom s Feliksem Dzeržinským, zakladatelem KGB. Později se Avrell Harriman zřejmě za odměnu stal velvyslancem v Sovětském Svazu. Rozebíral jsem to také v mém trojdílném pořadu Klan Bushů. Pokud jste poslouchali můj dvoudílný pořad Rockefellerové, věčná moc za trůnem, už také víte, že právě Rockefeller převzal část ruského trhu s ropou po Bolševické revoluci. Například v roce 1926 podepsala společnost Vacuum Oil Company, která patřila Rockefellerovi, dohodu se sovětskou společností Naphta o prodeji sovětské ropy v evropských zemích. Prodej byl uskutečněný prostřednictvím Chase National Bank také vlastněné Rockefellery. V té době se uvádělo, že John D. Rockefeller poskytl bolševikům půjčku 75 milionů dolarů jako částečnou úhradu za tuto dohodu. Na základě této dohody postavila Rockefellerova společnost Standard Oil v roce 1927 rafinérii v Rusku, když jí bylo zaručeno 50 % produkce ropy na Kavkaze. Rafinerie nesmírně pomohla postavit bolševickou ekonomiku na nohy. V roce 1935 se Stalin Rockefellerovi částečně odvděčil. Stalin totiž znárodnil velkou část kapitálu zahraničních společností působících v Rusku, ale majetku společnosti Standard Oil v Rusku se vůbec nedotkl. Rockefellerova Chase National Bank se v roce 1928 také podílela na prodeji bolševických dluhopisů v Americe. Ve 30. letech 20. století byla Chase National Bank jednou ze čtyř amerických bank a finančních domů, které navázaly vztahy se Sověty. Vedle Equitable Trust, Guaranty Trust a Kuhn, Loeb. Mezi Chase National Bank a Sověty existovalo v době před druhou světovou válkou úzké spojení. Například poradcem Reeva Schleyho, ředitele a viceprezidenta Chase National Bank, byl bolševický agent Alexander Gumberg. Američané obchodovali se Sověty ve 30. letech i v dalších odvětvích. Tak například do července 1932 bylo na různá rýžoviště zlata v Sovětském svazu odesláno přibližně 22 nových amerických bagrů typu Yuba. Větší americké bagry byly schopné zpracovat 566 tun písku za hodinu, a byly používané na ložiscích Lena, Alden a dalších sibiřských nalezištích. Američtí inženýři najatí z aljašských zlatých dolů, tu také instalovali parní a elektrické rozmrazovací zařízení. Na Sibiři bylo postaveno pět kyanidových zařízení americké konstrukce. Dovážely se také americké hydraulické trysky, parní lopaty, jeřáby, shrnovače, vyhřívaná stavidla a další zařízení. Od roku 1930 byly pokusy o výrobu těchto zařízení přímo v Sovětském svazu. V dřívější dohodě s americkou firmou Union Construction Company byly dodané výkresy a specifikace pro bagry na zlato. Podobná dohoda byla uzavřená v roce 1932 s americkou firmou Yuba Manufacturing Company na bagry na platinu. Pro výrobu velkého bagru Yuba byla vyčleněná část závodu Krasnyj Putilovec. Tři nebo čtyři menší bagry ročně se vyráběly ve Votkinsku a Irkutsku. Výrobní program Irkutského závodu v roce 1933 požadoval nejen bagry a motorová rypadla amerického typu, ale také 60 drtičů rudy modelu Black, 20 drtičů rudy modelu Simons, 2000 rudných vozů Koppel a 2000 rudných vozů Anaconda. Významný dovoz těžebních zařízení pokračoval i po druhé světové válce. Jeden z hlavních amerických výrobců důlního zařízení, společnost Joy Manufacturing Company z Pittsburghu, získala v roce 1944 od americké vlády smlouvu na dodávku 600 dlouhých stěnových uhelných fréz pro doly v Donbasu. Od té doby společnost pokračovala v prodeji zařízení pro odvětví těžby uhlí a potaše. V roce 1963 obdržela společnost kontrakt v hodnotě 10 milionů dolarů. Byl to osmý kontrakt na 30 kontinuálních dobývacích strojů pro těžbu potaše. V následujícím roce obdržela další kontrakt v hodnotě 5,5 milionu dolarů na kombajny, nakládací zařízení a samohybné vozíky pro těžbu potaše v Sovětském Svazu. Nebyli to jen Američané, ale třeba i Kanaďané. Kanada byla tradičním světovým lídrem v oblasti zařízení na zpracování azbestu. Kanadské společnosti poskytovaly sovětským zařízením technickou pomoc ve 20. a 30. letech minulého století. Pokračovaly v tom ale i dál. Například v roce 1964 dodala kanadská společnost Lynn MacLeod Engineering Supplies, zařízení na zpracování azbestu pro uralské azbestové mlýny v hodnotě 7,8 milionu dolarů. Jak vidíme, Američané dělali v nenáviděném Sovětském Svazu obrovské obchody. Nás krmí báchorkami o přátelích a nepřátelích stalinské diktatury, a zdivočelé stádo jim tyto bláboly baští i s navijákem. Američané dělali se stalinským Ruskem obchody nejen v hutním nebo těžařském průmyslu, ale také v průmyslu automobilovém. Víme také, že Henry Ford ve 30. letech postavil první moderní automobilku v Sovětském svazu v Gorkém. Moskevský závod na výrobu malých automobilů byl postavený společností Ford Motor Company jako montážní závod pro díly vyrobené v Americe. Později, v továrně Gorki postavené Fordem, byl tento závod uvedený do provozu v roce 1940. V tomto roce se v Moskvě začaly vyrábět lehké osobní automobily. Henry Ford v 50. a 60. letech vyráběl nákladní automobily, které Severní Vietnamci používali k přepravě zbraní a munice proti Američanům. Tedy kompletní galérka z Wall Streetu kšeftovala v Rusku, respektive Sovětském Svazu. Začali v tom Rothschildové v roce 1886, pokračoval Rockefeller s Vacuum Oil Company v roce 1926, J. P. Morgan s General Electric ve 20. a 30. letech, bankovní rodina Harrimanů ve stejném období, a také Henry Ford až do 70. let 20. století. Nechyběl ani americký prezident Herbert Hoover s jeho ruskými ropnými podíly. Opět mapujeme tři základní rodinné klany. Morganové, Rockefellerové a Rothschildové. Sestavujme si logické a návazné obrazce z této rozkouskované stavebnice. Vyjde nám z toho celistvý obraz jedné globální mafie, která spolu kšeftuje a drží basu. V médiích předstírají nepřátelství jen proto, aby zvyšovali napětí, děsili lidi k panikaření a tím nafukovali své miliardové zbrojní budgety. Stejně jako směšná embarga, která akorát vyhánějí ceny na trojnásobek původní hodnoty. Díky embargům se výrobky stejně dostanou do cílové země, ale přes třetí země, tedy přes prostředníky, kteří si utrhnou také svou provizi. Mezi dvě obchodující strany se prostě vloží mezičlánek v podobě třetí země, prostředníka, který embargovaný kšeft zobchoduje. Globální mafie tímto způsobem jen akorát navyšuje své zisky. Není to nic jiného než kšeft. Američané, Židé, Arabové, Stalinské Rusko, Hitlerovo Německo nebo Mussoliniho Itálie. Ideologie jdou stranou, důležitý je kšeft.
Amerika a občanská válka
Rothschildové se začli angažovat v Americe téměř ve stejném období jako v Evropě. Agentem Rothschildů v americké vládě George Washingtona se stal Alexander Hamilton. Jeho prostřednictvím zřídili v roce 1791 centrální banku v Americe, nazvanou The Bank of the United States. Tato banka byla zřízená s 20 letou smlouvou. V roce 1811 privilegium pro Americkou banku skončilo. Když měla být zakládací listina po dvaceti letech obnovená, byla zamítnutá. Nathan Rothschild, hlava Bank of England, rozpoznal potenciál Ameriky. Několika státům poskytl půjčky, čímž se vlastně stal oficiálním evropským bankéřem americké vlády. Protože trval na vytvoření americké centrální banky Bank of the United States, otevřeně pohrozil:
"Buď bude pověřovací listina obnovená, nebo se Spojené státy ocitnou v nejkatastrofálnější válce."
V roce 1812 Britové vyhlásili Americe válku díky financování Rothschildovými penězi. Plánem bylo způsobit Spojeným státům v této válce takový dluh, že by se musely sklonit před Rothschildy a povolit jim prodloužení pro jejich centrální banku Bank of the United States. Válka zvedla národní dluh ze 45 milionů dolarů na 127 milionů dolarů. Privilegium pro Bank of the United States bylo v roce 1816 prodloužené na dalších 20 let. Rothschildové opět kontrolovali oběh peněz. Britská válka proti Americe kvůli tomu stála životy tisíců Britských a Amerických vojáků. Jen aby Rothschildové dostali svou banku. V roce 1828 se stal americkým prezidentem Andrew Jackson. Byl to sedmý prezident Spojených států. Jeho slogan zněl: „Ať vládne lid.“ Jackson tvrdil, že pokud má Kongres podle Ústavy právo vydávat papírové peníze, bylo mu toto právo dáno proto, aby ho používal a ne, aby ho uděloval jednotlivcům nebo korporacím. Jackson řekl, že řízení Centrální banky bylo prováděné několika jednotlivci nezávislými na vládě, kteří získali kontrolu nad pracovní silou a příjmy většiny lidí. Během prezidentské kampaně v roce 1828 Jackson při projevu na adresu bankéřů řekl:
"Jste brloh zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vybít a s pomocí Boží ho i vypálit."
V roce 1832 prošel americkým Senátem návrh zákona na novou smlouvu o centrální bance. Každý věděl, jak se Jackson zachová. Prezident centrální banky Nicholas Biddle, agent Jamese Rothschilda z Paříže, vyhrožoval:
"Když bude Jackson zákon vetovat, já budu vetovat jeho!"
Jackson smlouvu vetoval a banku zrušil. Tajemníkovi státní pokladny nařídil, aby odstranil všechny vklady vlády z amerických bank a uložil je do státních bank. 8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku národního dluhu. Byl to jediný okamžik amerických dějin, kdy byl národní dluh zredukovaný na nulu. Spojené státy byly schopné nahromadit přebytek 35 milionů dolarů, které byly rozdělené mezi jednotlivé státy. Nicholas Tris, prezidentův osobní tajemník, řekl:
"Toto je koruna slávy Andrewa Jacksona. Nejdůležitější služba, jakou kdy své vlasti prokázal."
Na prezidenta Jacksona byl vzápětí spáchaný pokus o atentát. Později prohlásil, že věděl, že za něj byli zodpovědní Rothschildové. Atentát na něj spáchal střelec jménem Richard Lawrence, který se policii přiznal, že byl ve spojení s mocnostmi v Evropě. Andrew Jackson zemřel v roce 1845. Tento velký vlastenec zanechal instrukce ve své závěti, aby měl na svém náhrobním kameni vyryto "Zabil jsem Banku". Odkaz na to, že v roce 1938 vypudil ze země druhou centrální banku Rothschildů. Po mnoha letech boje proti Rothschildům a jejich americké centrální bance, prezident Andrew Jackson nakonec uspěl. Vyhnal Rothschildovy banky z Ameriky. Trvalo to až do roku 1913, kdy byli Rothschildové opět schopní zřídit svoji třetí centrální banku v Americe, v podobě Federální rezervy. Jak vidíme, Rothschildové se nevzdávali. Do Ameriky vyslali jednoho ze svých rodinných příbuzných, muže jménem August Schöneberg, pod falešným jménem August Belmont. Byl to příbuzný Seligmanovi rodiny z Frankfurtu). V roce 1829, jako patnáctiletý chlapec, začal pracovat pro banku ve Frankfurtu a projevil se jako finanční génius. V roce 1832 byl povýšený. Začal pracovat v bance v Neapoli, takže mohl být plně začleněný do mezinárodního bankovnictví. Jeho posláním bylo vyvolávat finanční problémy v jižních bankách. Řídil banku v New York City a stal se vůdčí postavou ve finančních kruzích tím, že koupil dluhopisy vlády, a později se stal finančním poradcem prezidenta. August Schöneberg se stal skrytou rukou, která tajně prosadila legislativu umožňující uzákonění Federálního rezervního systému. Belmont se výrazně angažoval v Demokratické straně. Byly rozehrané karty, které směřovaly k občanské válce Severu proti Jihu. Ještě než přejdu k tomuto úseku amerických dějin, musím zmínit otázku otroctví. Je to důležitá otázka, protože Rothschildové využili otroctví jako záminku k rozpoutání americké občanské války. S touto myšlenkou prý přišli Benjamin Disraeli, Nathanův syn Lionel Rothschild a nejmladší z pěti bratrů James. Seděli u večeře po svatbě Lionelovy dcery, na kterou se všichni Rothschildové sešli v Londýně. Ačkoli spory mezi Jihem a Severem existovaly už od roku 1812, k válce by možná nikdy nedošlo, nebýt skryté ruky Rothschildů. Existují různé druhy otroctví. V Evropě žili chudí lidé v otroctví, krajní chudobě a ponížení. V Anglii a Irsku to bylo podobné. Chudí žili v hrozných podmínkách. Jejich synové byli odvádění do ozbrojených sil a miliony z nich přišly o život. V Americe bylo otroctví tolerované, i když relativně chudé vrstvy v Evropě trpěly stejně velkými útrapami jako otroci v Americe. Rothschildové opět financovali obě strany, jak je jejich zvykem dodnes. Jak jsem už zmínil, během napoleonských válek jedna větev Rothschildů financovala Napoleona, zatímco druhá větev podporovala Velkou Británii, Německo a další národy. Stejné to bylo během občanské války Severu proti Jihu. Finančník Haym Solomon podporoval patrioty během Americké revoluce. Ovšem později půjčoval peníze Jamesi Madisonovi, Thomasi Jeffersonovi a Jamesi Monroeovi. Tento finančník Haym Solomon byl agentem Rothschildů. 16. prezident Spojených Států Abraham Lincoln kontaktoval v roce 1861 Rothschildy, v pokusu získat půjčky na podporu probíhající Americké občanské války. Rothschildové souhlasili pod podmínkou, že Lincoln povolí výsadu na založení další americké centrální banky, a bude platit úroky ve výši 24% až 36% ze všech půjčených peněz. Lincoln byl velmi rozzlobený kvůli této výši úroku. Dal proto vytisknout své vlastní úrokem nezadlužené peníze známé jako Greenbacks. Informoval veřejnost, že toto bylo nyní platidlo pro veřejné a soukromé dluhy. Do dubna 1862 bylo vytištěno a rozšířeno 449 338 902 nové měny úrokem nezadlužených peněz. Lincoln prohlásil:
"Dali jsme lidem této republiky největší požehnání jaké kdy dostali. Vlastní papírové peníze na placení jejich vlastních dluhů."
V témže roce, tedy 1862, noviny The Times of London přinesly příběh, obsahující následující prohlášení:
"Pokud by se zlomyslná finanční politika, která má svůj původ v americké republice, měla zatvrdnout ve své konsolidaci, pak se tato vláda vybaví vlastními penězi bez výdajů. Vyplatí si dluhy a bez dluhů i zůstane. Bude mít všechny peníze potřebné k pokračování svého obchodu. Stane se prosperující nad rámec precedentu v dějinách civilizovaných vlád světa. Mozky a bohatství všech zemí půjdou do Ameriky. Ta vláda musí být zničená dříve, dokud nezničí každou monarchii na planetě."
Přichází rok 1863. V tomto roce Rothschildové využili jednoho ze svých agentů v Americe, Johna D. Rockefellera, aby vytvořil obchod s ropou jménem Standard Oil. Jak dnes víme, Standard oil, Dnes ExonMobil rozdrtil veškerou svou konkurenci. O klanu Rockefellerů jsem natočil dvoudílný pořad. Prezident Abraham Lincoln v roce 1864 poznal ruského cara, Alexandra II., který měl také problémy s Rothschildy. Odmítal jejich neustále pokusy o založení centrální banky v Rusku. Prezident Lincoln požádal cara o pomoc v občanské válce. Car poslal část své flotily, aby zakotvila u New Yorku a části Kalifornie. Dal jasně najevo Britům, Francouzům a Španělům, že pokud zaútočí na kteroukoli stranu, Rusko zaujme pozici po boku prezidenta Lincolna. Lincoln následně zvítězil v občanské válce. Rothschildové si uvědomili, že v Rusku měli tvrdou konkurenci. V prohlášení před americkým Kongresem v roce 1865 prezident Abraham Lincoln uvedl:
"Mám dva velké nepřátele. Jižní armádu před sebou a finanční instituce za sebou. Z těchto dvou, jsou finančníci mým největším nepřítelem."
Téhož roku byl Lincoln zavražděný Johnem Wilkesem Boothem, který měl významné vazby na tytéž bankéře. Jeho vnučka napsala knihu s názvem This One Mad Act, která dokumentuje Boothovy kontakty s jakýmisi tajemnými Evropany těsně před atentátem na prezidenta Abrahama Lincolna. Souvisejícími fakty, která nejsou všeobecně známá, je skutečnost, že Lincolnova manželka Mary Todd Lincolnová byla závislá na opiu a že Booth byl jejím dealerem drog, který zřejmě nadbíhal svým evropským přátelům, aby mu nabídli své zpravodajské služby vzhledem k jeho neomezenému přístupu do Bílého domu. Rothschildové se v Londýně v roce 1869 setkali s Morganem a Drexelem, synem zakladatele nejvlivnějšího bankovního domu ve Philadelphii. Prostřednictvím společnosti Northern Securities Corporation začalo upevňování moci a vlivu Rothschildů v Americe. J. P. Morgan pokračoval v partnerství, které začalo, když jeho otec fungoval jako dvojitý agent pro Rothschildy a pro americkou vládu. V kontextu americké občanské války je velmi důležité prohlášení Otto von Bismarcka z roku 1876. Bismarck totiž prohlásil:
"Rozdělení Ameriky do dvou federací stejné síly bylo rozhodnuté dlouho před občanskou válkou vysokými finančními silami v Evropě. Tito bankéři se obávali, že Spojené státy, pokud zůstanou v jednom celku jako jeden národ, dosáhnou ekonomické a finanční nezávislosti. Ta by zrušila světovou finanční nadvládu bankéřů. Hlas Rothschildů převládl. Předvídaly obrovskou kořist, pokud dokáží nahradit dvě nevýrazné demokracie zadlužené finančníkům, dynamickou republikou, sebejistou a soběstačnou. Proto vyslaly své agenty, aby využili otázky otroctví. Tak zvětšili propast mezi dvěma částmi Republiky."
Myslím, že rozsáhlejšího komentáře není třeba. Tříštění a drolení Ameriky pokračuje dodnes. Není divu, že americký prezident Garfield jednou prohlásil:
"Kdo ovládá peníze, ovládá i národ."
Rothschildovi potomci v této tradici pokračovali. 20. americký prezident James Garfield byl ve funkci pouhých 100 dnů. Dva týdny před svým zavražděním prohlásil:
"Kdokoliv kontroluje oběh peněz v naší zemi, je absolutním vládcem všeho průmyslu a obchodu. Když si uvědomíte, že celý systém je velmi lehce kontrolovaný, ať už tak či onak, několika mocnými muži na vrcholu. Není ani nutné říkat, jak vznikají období inflace a ekonomické krize."
Jak jsem zmínil, 100 dní po nástupu do Bílého domu byl zavražděný stejně jako prezident Abraham Lincoln. Všechno směřovalo k založení centrální banky v Americe. Rotschild a Jacob Schiff, hlava bankovního domu Kuhn, Loeb, v projevu před newyorskou obchodní komorou v roce 1907 varovali:
"Buď budeme mít centrální banku s dostatečnou kontrolou finančních zdrojů nebo tato země zažije nejvážnější a největší peněžní katastrofu ve svých dějinách."
Amerika se ocitla uprostřed další zosnované krize Rotschildy. V roce 1910 se uskutečnilo kritické setkání na vysoké úrovni na Jekyll Island na pobřeží Georgie vyslanců Morganů, Rockefellerů a Rothschildů, kteří plánovali založení americké Federální rezervní banky. Starosta New Yorku John Hylan, prohlásil v roce 1911:
"Skutečná hrozba pro naši republiku je neviditelná vláda, která jako obrovská chobotnice rozprostírá svá slizká chapadla nad naším městem, státem i národem. Na čele je malá skupina bankovních domů."
Výroky prezidentů, starostů, Kongresmanů a dalších osob uvádím proto, abych dokumentoval spolčení světové elity, na které všichni zainteresovaní poukazovali celou dobu v průběhu dějin. Jednoduše abych prokázal, že to nejsou žádné mé výmysly, ale nazdrojovaná fakta. Proto uvedu i další písemný dokument. V časopise Truth psal George Conroy v prosinci 1912 o bankéři Jacobovi Schiffovi:
"Pan Schiff je hlavou velkého soukromého bankovního domu Kuhn, Loeb, který představuje Rothschildovy zájmy na této straně Atlantiku. Je popisovaný jako finanční stratég. Léta je finančním zprostředkovatelem velké síly, zvané Standard Oil. Byl ruku v ruce s Harrimany, Gouldy a Rockefellery. Ve všem jejich podnikání! Při stavbě železnic se stal ústřední silou v železniční a finanční moci v Americe."
V roce 1913 Rothschildové zřídili svou poslední centrální banku v Americe, zvanou Federální rezervní systém. Po přijetí tohoto Zákona o Federální Rezervě 23. prosince Kongresman Charles Lindbergh uvedl:
"Tento zákon potvrzuje nejgigantičtější trust na světě. Pokud prezident tento zákon podepíše, bude zlegalizovaná neviditelná vláda peněžní moci. Tímto bankovním a měnovým zákonem je páchaný největší zločin v dějinách."
Kongresman Charles Lindbergh byl v té době v Americe natolik uctívaný, že jeho propagované zvolení prezidentem Spojených Států bylo prakticky jisté. V takovém případě by měl moc udělat to, čím vyhrožoval. Mám silné podezření, že únos a zabití jeho dvacetiměsíčního dítěte s tím nesouviselo, ale bylo varováním. Potom byl Charles Lindbergh ve světových médiích brutálně pošpiněný a navždycky zmizel z očí veřejnosti. Tento systém jsem podrobně rozebíral v mém dokumentu Centrální banky jako trojské koně. Netřeba ho proto více rozvádět. 35. americký prezident John Kennedy podepsal 4. června 1963 vládní nařízení 11110. Toto nařízení vrátilo americké vládě moc vydávat peníze, aniž by jediný dolar šel přes Rothschildovu Federální rezervní banku. Kennedy také povolil emisi amerických státních dluhopisů v hodnotě více než 4 miliard dolarů, aby se vyhnul lichvářským úrokovým sazbám požadovaným bankéři FEDu. Za 6 měsíců, 22. listopadu, byl Kennedy zavražděný Lee Harvey Oswaldem. Ze stejného důvodu, proč byl zavražděný Abraham Lincoln v roce 1865. Chtěl tisknout americké peníze pro Američany. V protikladu k ziskuchtivým cizím elitám a válečnýmh štváčům. Toto vládní nařízení 11110 bylo ihned zrušené prezidentem Lyndonem Johnsonem. Oswaldova manželka v rozhovoru se spisovatelem A. J. Webermanem v roce 1994 prohlásila:
"Odpověď na otázku atentátu na Kennedyho je u Federální rezervní banky. Nepodceňujte to. Je špatné svalovat vinu pouze na Angletona a CIA jako takové. To je jen jeden prst na téže ruce. Lidé, kteří dodávají peníze, stojí nad CIA."
Philip Francis, píšící v New York American pod názvem Jed v americkém poháru, uvedl:
"Nominálně si vládneme sami. Ve skutečnosti nám vládne oligarchie americké pobočky Mezinárodní bankéřské federace drancování. Britská vláda je kamufláží, za kterou králové peněz světa dosud skrývali svou ekonomickou válku proti masám lidí."
Jak přesvědčit veřejnost pro válku
Snad nejznámější historickou událostí, na které se Rothschildové podíleli ve všech fázích, byla takzvaná Balfourova deklarace. Tato deklarace je obecně přijímaná jako počátek vzniku státu Izrael na území Palestiny, o které sionisté dlouho usilovali. Do roku 1914 ale na cestě ke svému cíli nedosáhli žádného pokroku, alespoň ne takového, který by stál za zmínku. Podle záznamů amerického Kongresu, jakož i válečných pamětí Roberta Lansinga, amerického velvyslance v Londýně, a spisu Ramseyho McDonalda poskytla 1. světová válka skvělou příležitost k prosazení snu o sionistickém státě v Palestině. Přeložil a nadaboval jsem fenomenální projev Benjamina Freedmana v mém dokumentu 2. světová válka, který toto sionistické úsilí jasně a fakticky popsal. Předveďme si, jak se masírovalo veřejné mínění v Americe, Německu a Británii pro vstup do 1. světové války. Nejprve Amerika. Americký velvyslanec v Londýně Robert Lansing prosazoval vstup Ameriky do první světové války v roce 1915 a při nátlaku na amerického prezidenta Wilsona se k němu přidal i plukovník Edward Mendel House, jednající za Rothschildy. Nátlak na Wilsona byl obrovský. Nakonec Spojené státy vstoupily do války v Evropě proti vůli 87 procent Američanů. V tom sehrál významnou roli rakouský Žid jménem Edward Louis Bernays, který byl synovcem psychoanalytika Sigmunda Freuda. Legendární Edward Bernays byl otcem PR a propagandy. Své pochybné umění prokázal na masírování veřejného mínění Američanů právě v této 1. světové válce. Na druhé straně Atlantiku, Rothschildové využili agenturu Wolff v Německu na vmanipulování Němců do války. Jak už víme, Rothschildové tuto německou agenturu Wolff vlastnili podobně jako Reuters v Británii. Jistě si vzpomínáte na můj dvoudílný pořad Tavistockův institut? Jen pro připomenutí. Tavistockův institut pro mezilidské vztahy se stal prvotřídním think-tankem pro vymývání mozků vládnoucí elity Británie. Tavistockův institut se rozrostl v obrovskou organizaci, která dnes kontroluje Ameriku a Velkou Británii. Tato obrovská organizace měla svůj počátek v roce 1914 ve Wellington House v Londýně na počátku 1. světové války. Propagandistická organizace měla přesvědčit zdráhající se britský lid, aby se na tuto válku s Německem díval jako na nezbytnou pro přežití britského způsobu života. To nebyl snadný úkol, protože v té době si většina lidí válku s Německem vůbec nepřála a existoval proti ní rozhodný odpor. Vedením propagandistického podniku byli pověření lord Northcliffe a lord Rothmere. Oba muži byli přímo spřízněni s Rothschildy prostřednictvím manželství. Jednou ze tří dcer Nathana Rothschilda II. byla Charlotta, narozená v roce 1807, která se provdala za svého bratrance Amschela Salomona, tedy syna Salomona Rothschilda, druhého dítěte Amschela a Karolíny Sternových z frankfurtského rodu Sternů. Sternové byli přímo spříznění s anglickými Harmsworthy, z nichž jeden se stal lordem Northcliffem, a druhý lordem Rothmerem. Tyto vazby jsou důležité, protože nám dávají nahlédnout do rodinných svazků, které jsou rodově propojené na spřízněné osoby. Nic se neděje bez požehnání těchto globalistických dynastií až dodnes. Neviditelné nitky jsou tak zašmodrchané, že je není možné rozplést. Rodové linie se kříží, mění se příjmení, rodiny se rozvětvují, a tím se zhoršuje i jejich stopování. Úplné informace o Tavistockově institutu můžete najít v mém stejnojmenném dvoudílném dokumentu. Po skončení 1. světové války se konala Versaillská mírová konference. Měla rozhodnout o výši reparací, které Německo muselo zaplatit vítězům. Hostitelem této konference byl její šéf, baron Edmund de Rothschild.
N. M. Rothschild and Sons
V této kapitole se budu chvilku věnovat londýnské společnosti N. M. Rothschild and Sons. Možná si vzpomínáme, že Nathan Rothschild v roce 1811 založil v Londýně banku N. M. Rothschild and Sons, která je činná dodnes. Tato společnost se angažovala v mnoha obřích kontraktech. Zmínil jsem například, že společnost N. M. Rothschild and Sons vydala v roce 1875 akcie na získání kapitálu na první projekt tunelu pod kanálem La Manche. Tato stejná společnost N. M. Rothschild and Sons v roce 1926 refinancovala Společnost podzemních elektrických drah v Londýně, která měla rozhodující podíl v celém londýnském systému podzemní přepravy. Co je ale nejdůležitější. Tatáž společnost N. M. Rothschild and Sons dostala od roku 1919 trvalou moc určovat denně světovou cenu zlata. To se koná v kancelářích City of London, tedy londýnských kancelářích. A to každý den v 11:00. V této souvislosti si musíme uvědomit další zásadní věc. Téměř o 100 let dříve, tedy v roce 1831, převzal Nathan Rothschild kontrolu nad doly na rtuťové stříbro v rakouské Idrii a v roce 1835 nad podobnými doly v Almadeně ve Španělsku. Tím se veškerá rtuť, nepostradatelná jako lék, dostala do jeho rukou a on zdvojnásobil a ztrojnásobil její cenu. To mělo strašlivé následky pro nemocné a trpící všech národů. Rtuť byla také nezbytným prvkem v rafinaci zlata a stříbra. To dalo Rothschildům prakticky světový monopol. Měděné doly Rio Tento ve Španělsku byly v roce 1873 koupené skupinou zahraničních finančníků včetně Rothschildů. Tyto doly také představovaly největší zásoby mědi v Evropě. Rothschildové také v roce 1887 financovali sloučení diamantových dolů v Kimberley v Jižní Africe. Stali se tak největšími podílníky ve společnosti De Beers, která dolovala drahé kameny v Africe a Indii. Dodávka rtuti se hodila v 50. letech 19. století, kdy společnost N. M. Rothschild and Sons začala rafinovat zlato a stříbro pro Bank of England a Royal Mint. V roce 1919 se tedy kruh uzavřel. Rothschildové vlastnili největší doly na rafinaci zlata a stříbra, tedy určovali kolik se ho vytěží a zpracuje. Zároveň také měli monopol na určování ceny zlata v londýnských kancelářích City. Obhospodařovali tedy celý řetězec. Zlato si sami těžili, sami zpracovávali, sami určovali jeho množství v oběhu, a sami určovali jeho světovou cenu. To je mokrý sen každého člověka v branži. Například zemědělec vlastní krávy, kravíny i mlékárny. Mléko si sám dojí z jeho krav, které jsou v jeho kravínech. Mléko pak rozváží jeho cisternami a prodává v jeho mlékárnách. Provozuje kompletní řetězec stejně jako Rothschildové se zlatem. Jen si představme tu pohádku, která trvá dodnes. Rothschildové založili a spravují většinu centrálních bank jednotlivých států. Včetně své největší trofeje, kterou urputně prosazovali více než jedno století, americké Federální rezervní banky. Tím kontrolují tepny státních ekonomik. Státy jsou u nich zadlužené, a splácejí jim nekonečné úroky. Navíc k tomu všemu těžili a zpracovávali zlato a stříbro, a měli monopol na určování jeho světové ceny každý den. Abychom si vykreslili vliv Rothschildů v Americe, podívejme se krátce na období po Johnu Kennedym. Původně jsem chtěl následující část zařadit do souvislého výkladu o Americe, ale důležitější je tu aspekt zlata a Rothschildů. Svět v té době přestával věřit americké Federální rezervní bance a americkému dolaru. Vracel doslova po pytlích dolary do Ameriky, a vyzvedával zlato z federální banky, kterým byl dolar krytý. Toto vyvážení zlata z Ameriky spustil v 70. letech Charles de Gaulle, který poukazoval na špatné hospodaření Ameriky. Přišla osudová neděle, 15. srpna 1971. Prezident Richard Nixon, bez vědomí amerického Kongresu, na vyžádání amerického FEDu, odpojil dolar od krytí zlatem. Proč? Z jednoduchého důvodu. Zabránil tak odvozu fyzického zlata z Ameriky. Myslí si snad někdo, že to udělal ze své hlavy? Jistě že ne. Rothschildové museli zabránit tomu, aby se jejich zlato z jejich soukromé Federální rezervní banky nerozuteklo do světa. Dolar se stal pouze smluvním příslibem, založeným na důvěře obyvatelstva. Bez jakékoliv hodnoty. Vládu nad světem definitivně převzal americký FED a Rothschildové. Mohou prakticky bez kontroly tisknout jakékoliv množství bankovek. Až takový vliv měli Rothschildové na udržení svého zlata, jehož monopol určovala britská společnost N. M. Rothschild and Sons. Tatáž společnost N. M. Rothschild and Sons založila v roce 1953 British Newfoundland Corporation Limited na získání 70 000 čtverečních kilometrů půdy v kanadském Newfoundlandu. Toto území zahrnuje elektrárny využívající sílu z Hamiltonových, později Churchillových vodopádů. V té době to byl největší stavební projekt, jakého se kdy ujala soukromá společnost. Projekt byl v roce 1973 dokončený. Vzpomínáte si na můj dvoudílný pořad Rockefellerové, věčná moc za trůnem? Tady jsem také popisoval, že společnost N. M. Rothschild and Sons oznámila 20. října 1969, že uzavřela partnerství s americkou společností International Basic Economy Corporation. International Basic byla ovládaná bratry Rockefellerovými. Tyto dvě společnosti uzavřely dohodu o plánovaných obchodech za Železnou oponou a zejména Sovětským Svazem. A jsme opět doma, protože Rothschildové i Rockefellerové navázali na letitou tradici obchodů se Sovětským Svazem, které jsem popisoval před chvilkou. Nikdy mě nepřestane ohromovat, jak do sebe tyto věci nádherně zapadnou, že v hlavě přímo slyšíme to zacvaknutí. International Basic totiž řídil Richard Aldrich, vnuk spiklence Federálního rezervního systému Nelsona Aldriche, a Rodman Rockefeller, Rockefellerův syn. Charlesův dědeček Nelson Aldrich byl jedním z vyslanců na Jekyll Island na pobřeží Georgie v roce 1910, kteří jednali o přípravě a založení americké Federální rezervní banky Morgany, Rockefellery a Rothschildy. Slyšíme opět to cvaknutí? Když se delší dobu pohybujeme na úrovni těchto vysokých klanů, začnou nám zacvakávat všechny události, které se propojují skrze červenou nit těchto dynastií. N. M. Rothschild and Sons vytvořila v roce 1973 novou část takzvaný asset management. Byla to část společnosti, která obchoduje celosvětově. Z toho nakonec vzešla společnost Rothschild Private Management Limited. N. M. Rothschild and Sons doporučila v roce 1985 britské vládě privatizaci britského plynárenského průmyslu. Následně vládě doporučili i privatizaci prakticky všeho státem vlastněného majetku. Včetně Britské oceli, Britského uhlí, všech Britských regionálních elektráren a všech Britských regionálních vodáren. Když si to zrekapitulujeme:
Za prvé, Suezský průplav.
Za druhé, kanál La Manche.
Za třetí, londýnské metro, tedy podzemka.
Za čtvrté, určování cen zlata v londýnských kancelářích City.
Za páté, obří kanadská elektrárna v Newfoundlandu.
Za šesté, spolupráce s americkou International Basic Economy Corporation na obchodech za Železnou oponou a Sovětským Svazem.
Jen tohle všechno prostřednictvím jedné společnosti N. M. Rothschild and Sons. A to je pouhý střípek aktivit Rothschildů, na které musíme pohlížet z výšky ptačí perspektivy. Britský premiér Edward Heath jmenuje Lorda Victora Rothschilda za ředitele své politické jednotky. Zatímco byl na tomto postu, Británie vstoupila do Evropského společenství národů, tedy současná Evropská Unie. Je známo, že Rothschildové stojí za sjednocováním všech národů Evropy do jednoho politického celku, Evropské Unie. EU je dalším krokem směrem k jednotné světové vládě. Vzpomínáme si, že Rothschildové byli blízko k tomuto cíli už v roce 1814 během Vídeňského kongresu.
Rothschildové a Česko
Už v roce 2006 psala regionální média o tom, jak na svá bývalá panství zavítal baron Geoffrey Hoguet, potomek bývalých majitelů rozsáhlých pozemků a nemovitostí ve Slezsku. Příkladem byl třeba zámek Šilheřovice, u kterého je dnes i golfový klub s příznačným názvem Rothschild. Zámek byl v majetku Rothschildů od roku 1844, ale od roku 2008 je ale v soukromém vlastnictví. Nakonec potomci Alphonse Rothschilda, tedy z francouzské větve, podali stížnost proti České republice k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle stížnosti Česko v tomto případě porušuje Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv. Předmětem sporu mezi rodinou a českými úřady bylo právě zmíněné rodinné panství Šilhéřovice na Hlučínsku. To Alphonsi Rothschildovi pro jeho židovský původ nejprve zabavili nacisté, po válce jej ale do správy převzaly československé úřady. Rothschildové zdůrazňují, že rodinní příslušníci po válce podali žádost, aby stát jejich panství vyklidil. Stát ale řízení protahoval a možnost znovuzískání majetku zhatil únor 1948. Rothschildové zdůraznili, že usilovali o vyklizení nemovitostí, které byly v drtivé většině v držení státu nebo obcí, nikoli soukromých osob.
"Ctíme soukromé vlastnictví českých občanů," uvedl baron Geoffrey Hoguet, potomek bývalých majitelů rozsáhlých pozemků a nemovitostí ve Slezsku. Proto rodina neusilovala například o vydání samotného zámku Šilhéřovice, který je v soukromém vlastnictví. Stejně jako neusilují o doly a železárny, tedy někdejším Vítkovické hornické a hutnické těžařství, ve kterém měla rodina v minulosti 51% akcií. Soudní spory o vrácení majetku trvaly deset let, mezi lety 2008 až 2018. Soudy postupně opakovaně rozhodly, že se Rothschildové o svůj majetek po válce včas nepřihlásili. V roce 2017, po opavském okresním soudě, nároky nakonec odmítl i Nejvyšší soud. Možné bylo podat už jen ústavní stížnost, což také Rothschildové v červenci 2017 udělali. Senát Ústavního soudu vedený soudcem Radovanem Suchánkem spolu se soudcem Josefem Fialou těsnou většinou ústavní stížnost zamítl. Bylo to dva hlasy ku jednomu. Zajímavé bylo disentní stanovisko soudce Jiřího Zemánka. Ten se s rozhodnutím svých kolegů neztotožnil a naopak jej tvrdě zkritizoval.
Závěr: Příprava pro největší globální loupež majetku v dějinách
Na historii Rothschildů vidíme, jak za všemi válkami, revolucemi a hlavně krizemi stojí obří finanční kapitál. Vždycky na tom vydělávají ty největší rodinné klany. Ukázal jsem to na Rockefellerech, a v tomto pořadu i na Rothschildech. Rothschildové působí v srdci Londýna, která je známá jako City. Leží na severním břehu Temže a zaujímá plochu 677 akrů. City je doslova středem finančního světa. Všechny důležité britské banky tu mají své hlavní kanceláře. Stejně jako pobočky 385 zahraničních bank, včetně 70 z Ameriky. Můžeme tu najít Bank of England, Lloydovu burzu, Baltic Exchange, tedy námořní přeprava, Fleet Street, tedy domy nakladatelských a novinových akcií. Dále London Commodity Exchange, což je obchod s kávou, kaučukem, cukrem a vlnou, a London Metal Exchange. Od zřízení soukromé Bank of England se City stalo místem s posledním slovem v záležitostech Británie. Vzpomínáme si, že Nathan Rothschild převzal kontrolu nad Bank of England po Napoleonově porážce, ze které na burze vyspekuloval balík díky včasným informacím. Britský premiér, vláda a parlament se staly jen fasádou skutečné moci. Už v roce 1995 bývalý vědec na poli jaderné energie, doktor Kitty Little prohlásil, že Rothschildové už kontrolují 80% světových zásob uranu, což jim dává monopol v oblasti nukleární energie. Je to podobný model jako se zlatem. Pokud kontrolujeme zdroje, můžeme určit tempo těžby a jeho množství na světovém trhu. To má obrovské důsledky právě v oblasti jádra pro elektrárny, ale také pro jaderné zbraně. V roce 1998 byla ve Frankfurtu, tedy městě z něhož Rothschildové pocházejí, zřízená Evropská centrální banka. Věděli jsme také například, že Afghánistán byl v roce 2001 jeden z pouhých sedmi národů na světě, který ještě neměl Rothschildy kontrolovanou centrální banku? Po jeho dobytí zbývalo už jen 6 států bez takové centrální banky. Pokud tipujete Irák, je to trefa do černého. I ten byl dobytý v roce 2003. Nechci ani domýšlet důvody amerického tažení po 11. září. Stejně jako nechci domýšlet, proč byla společnost Zim Shipping Company přestěhovaná ze svých kanceláří v budovách Dvojčat zhruba týden před útokem. Porušení kontraktu stálo společnost 50 tisíc dolarů. Nikdy nebyl uvedený žádný důvod. Zim Shipping Company byla zpoloviny vlastněná státem Izrael. Také nechci domýšlet spojení saúdského velvyslance v Americe, prince Bandára, na rodinu Bushů, stejně jako těsné provázání Bushových s bin Ladiny. O tom jsem hovořil v mém trojdílném dokumentu klan Bushů. Stejně jako nechci domýšlet další souvislosti. Třeba že David Silverstein, spoluzakladatel zbrojařské Carlyle Group, která za jeden den války v Iráku vydělávala 250 milionů dolarů. Nebo Larry Silverstein, který 24. července 2001 podepsal pojistku na budovy komplexu světového obchodního centra s dodatkem vyplacení pojistky v případě teroristického napadení. 6 týdnů před 11. zářím. Zatímco David Rubenstein rýžoval 250 milionů dolarů na jednom dni války v Iráku, jeho další kámoš Larry Silverstein vyrýžoval skoro 5 miliard dolarů na vyplacení pojistky za 3 zničené budovy Světového obchodního centra. V roce 2008 byly všechny podíly Rothschildových bank reorganizované do jediné společnosti Paris Orléans se sídlem ve Francii. V současnosti probíhá příprava na největší globální loupež soukromého majetku v historii lidstva. Celosvětový fenomén privatizace začal už v 80. letech. Předvedl jsem to v prvním díle mého pětidílného pořadu o Jugoslávii. Jedním z dalších fragmentů bylo bortění Železné opony a privatizační drancování majetku v zemích východní a střední Evropy včetně Slovenska a Česka. Největší bankovní rodinné klany se chtějí zmocnit veškerého veřejně i soukromě vlastněného majetku na celém světě. V 80. letech vypukl obrovský ekonomický problém. Americký FED začal tisknout a chrlit obrovské množství dolarových bankovek. Měna se ředila bez kontroly, a celosvětová ekonomika se mohla zhroutit. Doposud spící zlato začalo prudce stoupat na historická maxima. To bylo logické, protože zlato znamená v době krize ochranu majetku. Opět zasáhli Rothchildové a americký FED. Alan Greenspann, šéf FEDu nutil státy, aby na trh vhodili záložní zlaté zdroje z národních bank. Ze 150 dolarů stouplo zlato za unci na 870 dolarů. Po zmanipulování trhu spadla cena prudce dolů, protože se na trhu objevilo velké množství zlata. Situace se relativně uklidňuje a zlato bylo u dna téměř 20 let, až do roku 2000. Bohužel zlato odkoupily soukromé rodiny a společnosti. Banky tak o většinu zlata přišly. Bývalý šéf amerického FEDu, Alan Greenspan, tak připravil scénu pro současný globální šok. Rothschildové připravovali největší loupež majetku v historii lidstva. Edmond de Rothschild vytvořil v roce 1987 the World Conservation Bank, která byla navržená k tomu, aby přenášela dluh ze zemí třetího světa do banky. Obratem tyto země budou bance dávat svoji půdu. Důvodem bylo, aby Rothschildové mohli získat kontrolu nad třetím světem, který představuje 30% povrchu Země. Hovořil jsem o tom ve druhém díle mého dokumentu Kdo vlastní počasí. Pokud vydrancované a zprivatizované státy třetího světa nemají na placení dluhů, respektive ani úroků z dluhů, tato Rothschildova banka si bude brát jejich půdu jako zástavu. Současná krize je v další fázi, do které jsme se probudili po simulaci Covidu, která měla tento záměr zastřít. Zdražování nemovitostí, tedy domů, chalup a bytů. Lidé na ně prostě nebudou mít peníze, a tak budou živořit v podnájmech. Příprava vysokých daní z nemovitostí, díky čemuž nás budou trestat za to, že dům, chalupu nebo byt vlastníme. Máš soukromý majeteček? Tak plať nebo nám to prodej. Přestože na nemovitost jsme si našetřili ze zdaněné výplaty, postavili jsme si ji ze zdaněných materiálů anebo jsme ji už koupili také za zdaněnou cenu. Nakonec se bude zdaňovat i její vlastnictví. Rabování soukromých bankovních účtů inflací. Jedině tak nám mohou legálně znehodnotit naše úspory. Do toho globální korporace, které budou zaměstnávat moderní otroky za otrocké mzdy. Hedgeové fondy, které budou přes skryté akcie v offshorech vlastnit zbytečky státních společností. Privatizace školství a dalších odvětví. Například sociálních služeb, kdy dochází k drancování státních důchodových fondů, které budou nahrazené privátními pilíři. Nebo zdravotnictví, které bude nahrazené soukromými pojišťovnami. Státy jako vybrakované a rozkradené skladiště s prázdnými regály. Státy bez jakýchkoli pravomocí, zadlužené až po střechu u kartelů zahraničních bankovních rodin. Hovořil jsem o tom v mém pořadu Expresní revize dějin. Nejsou to příliš nadějné vyhlídky. Ovšem jak vždycky říkám, je důležité znát tyto souvislosti. Čím více lidí je bude znát, tím tvrději se vůči tomu budeme schopní postavit. Stále si musíme uvědomovat, že nás je většina, i když neprobuzená. Čím větší počet lidí v kolektivu se probudí, tím mocnější sílu můžeme uvést do pohybu. A jak už tradičně dodávám ve svých pořadech. Mluvme o tom nahlas a sebevědomě. Šiřme prosím tyto materiály veškerými prostředky. Kdo chce, cestu si najde. Probouzejme tam, kde to má alespoň minimální smysl. Neztrácejme čas se zoufalci, kteří před sebou vidí betonovou zeď, do které narážejí zas a znova. Nepřemlouvejme sebevrahy, kteří jsou pevně rozhodnutí skákat z letadla bez padáků, třebaže vědí, že ti před nimi se zabili. Ptejme se, konfrontujme, a hlavně nebojme se mluvit nahlas. Nemáme ani peníze, ani vliv, ani média. Jediné, co nám zbývá, je náš hlas. Proto se nebojme ho využívat.