Tento pořad pojednává o americkém zdravotním systému, který je nejdražší na světě a kde jsou zisky a korupce na denním pořádku. Po úvodu, který představuje tuto problematiku, se pořad věnuje jednotlivým tématům. Jsou zde zmíněné příklady amerického zdravotnictví, kde pacienti musejí platit vysoké sumy peněz, aby získali potřebnou péči. Dále se mluví o extrémní orientaci na zisk, kde je lepší nemarodit, a o rostoucích nákladech a korupci. Pacienti a nemocnice jsou vnímaní jako dojné krávy a mnoho lidí musí pro léčbu prodat své domy. Kvalita lékařské péče v Americe je také diskutovaná. Pořad také poukazuje na mýty o kvalitní péči a na to, jak Big Farma lobbuje u americké vlády. Mluví se o lékařské přísaze a o tom, že jsou lékaři krytí před žalobami. V pořadu se také zmiňují potraty v čekárně a chyby amerických lékařů, kde šestina pacientů zemře zbytečně. Jak odškodnit pacienty, kteří jsou poškození lékařskou chybou, je také zmíněno. Na závěr jsou představené případy smrti na parkovišti a nežádoucí účinky léků. Pořad se snaží ukázat, že americký zdravotní systém je problematický a že by si z něj ostatní země neměly brát ponaučení.
Nejdražší zdravotní systém na světě (statistiky)
Stejně jako v případě kvality amerického školství je i většina toho, co vám říkají o výhodách amerického zdravotnického systému, jen falešná propaganda a značkový marketing.
Spojené Státy vynakládají na zdravotnický systém více než dvojnásobek prostředků ve srovnání s kteroukoli západní zemí. A přitom je tento systém všeobecně ve vyspělém světě považován za nejnefunkčnější a kde, navzdory dvojnásobným celkovým nákladům, nemá velká část obyvatelstva přístup ke zdravotní péči.
Mnoho studií prokázalo, že ve Spojených Státech dochází každoročně v důsledku nefunkčnosti systému zdravotní péče k obrovskému počtu úmrtí, kterým by bylo možné předejít. Nejdůvěryhodnějším odhadem byla studie provedená profesory Harvard MedicalSchoolHimmelsteinem a Woolhandlerem v roce 1997. Došla k závěru, že ve Spojených Státech každoročně zemře asi 100.000 lidí kvůli nedostatku potřebné péče.
[1][2][3]
Statistiky také potvrzují, že dalších 50.000 Američanů každoročně zemře při čekání na kritickou léčbu, protože nemají pojištění.
[4]
Tato čísla, jakkoli velká, jsou ale zanedbatelná ve srovnání s počty pacientů, kteří zemřou po přijetí do amerických nemocnic. Poslouchejte dále.
Ve Spojených Státech je dnes průměrná délka života na 50. místě na světě, těsně před Albánií, a kojenecká úmrtnost na 46. místě na světě, horší než ve Slovinsku.
Ve všech případech daleko za všemi vyspělými zeměmi a také daleko za Čínou. Ze 17 zemí s vysokými příjmy, které v roce 2013 zkoumal Národní institut zdraví, měly Spojené Státy nejvyšší výskyt kojenecké úmrtnosti, srdečních a plicních onemocnění, sexuálně přenosných infekcí, těhotenství mladistvých, úrazů, vražd a zdravotního postižení. Tyto problémy dohromady řadí Spojené Státy na konec žebříčku v délce života.
[5][6][7][8][9][10][11]
V roce 2000 provedla Světová zdravotnická organizace (WHO) rozsáhlou studii zdravotnických systémů v přibližně dvou stech zemích.
[12][13]
V této studii byl americký zdravotnický systém hodnocený jako nejnákladnější. 37. příčka v celkové výkonnosti a 72. příčka podle celkové úrovně zdraví. V jiné studii TheCommonwealthFund byly Spojené státy hodnocené jako zdaleka nejnižší v kvalitě zdravotní péče ze všech podobných zemí a zdaleka nejdražší.
Časopis HealthAffairs provedl v roce 2000 studii, ve které zjistil, že od roku 1970 získaly všechny ostatní národy přibližně o šest let delší průměrnou délku života než Spojené Státy. Podle Světové zdravotní organizace a TheCommonwealthFund vydávaly Spojené Státy v roce 2011 na zdravotní péči v přepočtu na jednoho obyvatele a v poměru k HDP více než kterýkoli jiný stát, ale v kvalitě zdravotní péče se umístily na posledním místě.
Pokud někdo o těchto informacích pochybujete, jsem připraven vám tyto odkazy označené čísly kdykoliv přeposlat.
Zisky ve
zdravotnictví: Soukromé pojišťovny a korporace
Hlavní příčinou je pravicové politické přesvědčení, že vláda nemusí financovat sociální potřeby, o které se podle ní lépe postará soukromý sektor. Ovšem skutečný důvod je spíše obchodní než ideologický- odhodlání několika bohatých průmyslníků získat přístup k obrovskému zdroji příjmů ze zdravotní péče. Díky rozsáhlému lobbingu a faktické kontrole ze strany soukromých zájmových skupin přenechala americká vláda zdravotnické služby z velké části soukromému sektoru a ponechala korporacím, aby zajišťovaly sociální potřeby společnosti na základě maximalizace zisku. Pokud jsou za zajištění základní společenské potřeby zodpovědné soukromé korporace, které se řídí především ziskem a vlastními zájmy, dochází samozřejmě k obrovským střetům zájmů. Dvěma hlavními projevy tohoto kapitalistického přístupu jsou:
a) velká část zdravotnických služeb ve Spojených Státech, včetně nemocnic a lékařských ordinací, je provozována jako ziskový podnik, a nikoli jako součást sociální infrastruktury národa, jak je tomu třeba v Kanadě a Evropě
b) zapojení pojišťoven jako ziskových prostředníků. To je jeden z faktorů, který prohlubuje rostoucí příjmové rozdíly v Americe. Zapojení soukromých spekulantů do veřejných služeb slouží pouze k odčerpávání bohatství od široké veřejnosti a jeho soustředění do stále menšího počtu lidi,místo toho, aby bylo recyklované prostřednictvím vlády a celé populace.
To je důvod, proč dnes Američané nemají státem financovaný univerzální systém zdravotní péče a také hlavní důvod, proč ve Spojených Státech existují tisíce soukromých charitativních organizací, které vybírají peníze na všechny možné účely. Existují určité zdravotní dávky pro důchodce a pro některé velmi chudé. Všichni ostatní si ale musí koupit pojištění od pojišťovny, které stojí americké rodiny téměř 25.000 dolarů ročně a očekává se, že se zvýší na více než 35.000 dolarů, zatímco jednotlivci často platí 7.000 dolarů. A to vše za pojistky, které nepokrývají mnoho nemocí nebo lékařských zákroků a u kterých je často odmítané jak pojistné krytí, tak výplata pojistného plnění.
Naproti tomu rodiny v Kanadě platí asi 1.000 dolarů ročně za univerzální státem financovaný systém jednoho plátce bez účasti pojišťoven, který pokrývá všechny a všechno, bez upisování a s malým počtem odmítnutých zákroků. Pojišťovny a američtí kapitalisté se tomuto typu systému neustále vysmívají jako nemorální socializované medicíně a napadají Kanadu, že se stará více o lidi než o zisky firem. Bez ohledu na tuto kritiku má Kanada jeden z nejlepších a nejlevnějších systémů zdravotní péče na světě, což je výsledkem dvou rozhodnutí:
a) systém je státem provozovanou sociální službou s jedním plátcem a
b) soukromé podnikání a pojišťovny byly eliminovány jako ziskoví prostředníci
Kanada se rozhodla správně, Spojené Státy nikoli.
Příklady amerického
zdravotnictví: Připravte si VISA kartu
Pro představu uvedu jen několik příkladů takových nákladů.
Jedna Američanka navštívila pohotovost a stěžovala si na bolesti břicha. Dlouze hovořila s ošetřujícím lékařem o svých příznacích a možnostech léčby. Její stav byl téměř jistě problém se žlučníkem, což indikovalo ultrazvukové vyšetření, ale nemocnice ten den neměla funkční ultrazvukový přístroj. Lékař vyjádřil pochybnosti o žlučníku a trval na tom, aby žena místo toho podstoupila vyšetření CT. Jak se ukázalo, problémem byl skutečně žlučník. Žena pak obdržela od nemocnice účet na 4.000 dolarů za vyšetření CT. Tento účet pak pojišťovna odmítla proplatit s odůvodněním, že zákrok "nebyl vzhledem k okolnostem indikovaný" a protože poplatek byl nehorázný. Vyšetření CT přitom bylo dispozici na veřejné klinice o ulici dál za pouhých 250 dolarů. Shoda panovala v tom, že lékař, který neměl ultrazvukový přístroj, buď špatně diagnostikoval nebo záměrně zkreslil stav ženy, aby mohl prodat vyšetření CT pro nemocnici.
V jiném případě bylo Američanovi za uštknutí chřestýšem účtováno 153.000 dolarů. Z toho 40.000 dolarů tvořil poplatek za 5 dní v nemocnici a téměř 85.000 dolarů za léky, které nemocnici stály necelých 10.000 dolarů.
[14]
Jiný Američan potřeboval operaci očí, která mu byla v Německu, kde šlo o běžný 30minutový ambulantní zákrok, vyčíslena na zhruba 2.500 dolarů. Místo toho si ji nechal udělat ve Spojených Státech a stála ho celkem 32.000 dolarů.
[15]
Náhrada kyčelního kloubu stojí 150 až 350 dolarů v závislosti na typu a zemi výroby, ale nemocnice si za ni účtují 5 až 10 tisíc dolarů. Prodej dovozů je přísně omezen, aby se ochránily zisky amerických výrobců, kteří si pak k ceně připočítávají obrovské přirážky; za jednoho Američana požadovala typická americká nemocnice 78 tisíc dolarů bez započtení odměny pro chirurga. Tento muž si nechal vyměnit kyčelní kloub v soukromé nemocnici v Belgii za 13.660 dolarů. Tato cena zahrnovala nejen kyčelní kloub, ale také všechny poplatky za lékaře, operační sál, berle, léky, nemocniční pokoj na pět dní, týdenní rehabilitaci a zpáteční letenku z Ameriky.
[16][17]
Naproti tomu si poslechněte jednoho Kanaďana, cituji: "V kanadském Torontu jsem podstoupil dvě výměny kyčelního kloubu v nemocnici specializované na kloubní náhrady. Jediné náklady, které mi vznikly, bylo jízdné taxíkem do nemocnice a pronájem telefonu, zhruba 4 dolary na den během pobytu v nemocnici. Zdravotní péči si platíme z daní a nikdy se nemusíme obávat, že bychom se nedočkali lékařské péče."
Tyto příklady, které jsem uvedl, jsou dokonalou ilustrací dvou ze tří nejzávažnějších nedostatků amerického zdravotnického systému: chamtivé a nepoctivé ziskuchtivosti, která je do systému zabudována a svobody, se kterou pojišťovny odmítají proplácet pojistné plnění. Třetí příčinou je samozřejmě rozbujelá odborná nekompetentnost, která systémem prostupuje, jak si brzy ukážeme.
Jeden Kanaďan odcestoval na dovolenou do Spojených Států. U americké pojišťovny si zakoupil pojistku, která měla údajně uhradit veškeré léčebné výlohy vzniklé během jeho krátkéhopobytu. Stalo se, že muž na dovolené ve Spojených Státech dostal infarkt, ale pojišťovna s tvrzením, že muž udělal chybu v žádosti, odmítla pojistné plnění vyplatit. Po dvou týdnech v americké nemocnici musel zaplatit účty za lékařskou péči v celkové výši 348.000 dolarů. Bylo sice pravda, že tento muž zamlčel některé zdravotní údaje, ale jednalo se o nepodstatný detail, o kterém nevěděl a který nesouvisel s jeho nárokem. Ale i to stačilo k zamítnutí platby. Podobných příběhů jsou tisíce, a proto je většina osobních bankrotů ve Spojených Státech důsledkem neschopnosti zaplatit ohromující náklady na léčbu. Podobného zacházení ze strany americké zdravotní pojišťovny se dostalo i dalšímu Kanaďanovi, který po infarktu ve Spojených Státech obdržel účet na téměř 900.000 dolarů.
[17]
Milionové dítě
Další dokonalý příklad se týká jiného kanadského páru, kterému vznikl obrovský účet za lékařskou péči, když se jejich dcera narodila předčasně v době, kdy pobývali na dovolené na Havaji. Na cestu do Ameriky si samozřejmě zakoupili zdravotní pojištění a pracovník pojišťovny je ujistil, že byli krytí pro všechny případy včetně těhotenství. Ženě, která byla v té době v šestém měsíci těhotenství, ale na Havaji praskla plodová voda a strávila několik týdnů v nemocnici, než se jí dítě předčasně narodilo. A účet? 950.000 dolarů. Dítě za milion dolarů. A pojišťovna samozřejmě odmítla pojistné plnění vyplatit s odůvodněním, že příčinou události byly, cituji, "jižexistující podmínky", na které se pojistka nevztahuje. Ujištění vlastního zaměstnance společnosti, že těhotenství bylo kryté, prohlásila společnost za "neplatné a nezakládající žádnou smluvní odpovědnost". Manželé museli prodat svůj nový dům, který si pořídili v očekávání příchodu nového potomka a poté podali žádost o osobní bankrot.
[18][19][20]
Extrémní orientace
na zisk: Lepší nemarodit!
Když jsem procházel materiály, které jsem si pro tento pořad shromažďoval, tak jsem takénarazil na video s dalším svědectvím. Člověk, který podstoupil laserovou operaci šedého zákalu v Šanghaji v Číně vyprávěl, že si ji mohl nechat provést v Kanadě, kde by byla zdarma. Jeho oční lékař mu ale důrazně doporučil, aby si operaci nechal provést v Číně, protože úroveň odbornosti v Číně je prý mnohem vyšší než v Kanadě nebo Spojených Státech. A dokonce mu prý sdělil, že jeho vlastní kolegové na stejný zákrok také cestují do Šanghaje.Pacient se pak hrozně divil, když zjistil, že na operačním sále byli čtyři američtí lékaři, kteří sledovali a přijímali instrukce od čínského chirurga, jak správně postupovat. A cena? Ve Spojených Státech může laserová operace šedého zákalu snadno stát 5.000 až 7.000 dolarů za jedno oko; operace v Číně, kterou provedl přední šanghajský oční chirurg, stála méně než 2.000 dolarů za obě oči. A zjevně žádný důkaz údajné americké výhody v lékařské péči.
Kvůli této extrémní orientaci na zisk je zdravotní péče ve Spojených Státech téměř neúměrně drahá, lékařské zákroky stojí často pětkrát až desetkrát více než v Kanadě nebo ve většině evropských zemí. Jeden den v americké nemocnici stojí minimálně 1.500 dolarů a u komplikovaných onemocnění může stát 6.000 až 9.000 dolarů za den. Magnetická rezonance stojí v Šanghaji 50 dolarů, ve Francii méně než 300 dolarů, ale ve Washingtonu více než 1.800 dolarů. Kořenový kanálek, který v Šanghaji stojí 200 Jüanů, bude ve Spojených Státech stát 1.800 dolarů. Příjmy lékařů jsou ve srovnání s jinými zeměmi uměle zdvojnásobené nebo ztrojnásobené, zatímco léky a přístroje stojí ve Spojených Státech mnohem více než jinde.
Není těžké pochopit, proč. Pro každý systém zdravotní péče platí, že budova nemocnice je stejná, lékaři jsou stejní, pacienti a jejich nezbytná léčba jsou stejní. Hlavní proměnné spočívají v tom, že americké soukromé nemocnice chtějí provozní zisk a věčnou návratnost kapitálových investic, zatímco pojišťovny inkasují správní náklady, rezervy a zisk. Vzniká tak systém, ve kterém jsou pacientům téměř nevyhnutelně účtovány dvojnásobné náklady než jsou skutečné náklady na poskytování lékařské péče.
Zjednodušeně řečeno, pobyt v nemocnici může stát 5.000 jüanů včetně nákladů na lékaře, léky atd. Pokud je ale nemocnice soukromou ziskovou společností, která požaduje návratnost počáteční kapitálové investice plus vysoký provozní zisk, náklady se zvýší na 7.500 Jüanů. A pokud doprostřed vložíme pojišťovnu jako mezičlánek, její režie, náklady na prodej, rezervy a zisk, pak se náklady zvýší na 10.000 jüanů.
Kapitalismus volného trhu ve zdravotnictví zdvojnásobí náklady na přesně stejný produkt. Jak by to mohlo být jinak? I dítěti by mělo být jasné, že vložení těchto ziskových subjektů do středu systému může vést pouze k mnohem vyšším nákladům pro veřejnost. Jen administrativní náklady na soukromé zdravotní pojištění ve Spojených Státech jsou značné. Studie vypracované společností McKinsey a mnoha dalšími skupinami shodně odhadují, že nadměrné výdaje na "správu zdravotnictví a pojištění" představují 20 až 25 % odhadovaných celkových nákladů.
Náklady rostou:
Úplatky a korupce
Náklady dále zvyšuje skutečnost, že Spojené Státy vynakládají na jednoho obyvatele mnohem více prostředků na léky než kterákoli jiná země. To především proto, že kontrola korporací nad americkou vládou je tak dokonalá, že se americkým farmaceutickým společnostem podařilo prosadit, aby Kongres schválil zákon, který zakazuje státní zdravotní službě vyjednávat o nižších cenách léků. Nutí ji tak platit jakékoli vyděračské ceny, které tyto společnosti požadují.
Dále je nezákonné, aby nemocnice nebo lékaři předepisovali generické léky, i když jsou k dispozici. Podplácení lékařů je v Americe tradiční, ale postupuje se jinak. Vyplácení úplatků v hotovosti je totiž nezákonné, zatímco poskytování slev nikoli. Farmaceutické společnosti nabízejí lékaři nebo nemocnici slevy až 90 % na nákup svých léků, přičemž všichni účastníci si jsou vědomi, že léky budou pacientovi nebo systému Medicare vyúčtovány za plnou maloobchodní cenu, což je vlastně úplatek ve výši 90 % hodnoty všech prodaných léků.
[21][22][23]
Většina amerických nemocnic a lékařů dostává úplatky, platby pod stolem, bezplatné dovolené, drahé dárky, výlety na golf, lety soukromými tryskáči, vysoké platby za v podstatě falešné studie a další odměny za prosazování těch nejdražších a nejpochybnějších léků a přípravků. Problém dosáhl téměř epidemických rozměrů.
Jedna soukromá firma ve Spojených Státech se pokusila vytvořit databázi všech nemocnic a lékařů, kteří dostávají peníze od výrobců léčiv a zdravotnického materiálu a výkazy všech přijatých peněz ve snaze pomoci pacientům s ochranou před neetickými lékařskými praktikami a před zbytečnou a příliš drahou léčbou.
Dalším významným důvodem vysokých nákladů na zdravotní péči ve Spojených Státech je skutečnost, že Americká lékařská asociace od počátku 20. století lobbovala u vlády za přísné omezení vzdělávání lékařů. To vedlo nejen k tomu, že je velký nedostatek lékařů, ale také platy lékařů jsou více než dvojnásobné ve srovnání s Kanadou a Evropou.
Dalším faktorem je, že američtí lékaři jsou placení za postupy, nikoli za výsledky. To znamená, že nejsou placeni za ošetření pacienta, ale za každý drobný úkon. Agresivní lobbování Americké lékařské asociace navíc vytvořilo mnohá omezení, která vyžadují, aby lékaři prováděli zákroky, které by mohly snadno provádět zdravotní sestry nebo jiné osoby, což podle mnoha studií podstatně snížilo kvalitu zdravotní péče a zároveň výrazně zvýšilo náklady.
Pacienti i
nemocnice jako dojné krávy
Podle článku ve Wall Street Journal "fakultní nemocnice byly dlouho chloubou velkých [amerických] univerzit", ale interně jsou častěji označované jako "dojné krávy", přičemž některé fakultní nemocnice každoročně shrábnou miliardy za značně předraženou lékařskou péči. Ve Spojených Státech jich je asi 120, tvoří je fakultní nemocnice s úzkými vazbami na lékařské fakulty, které tvoří jen asi 5 % všech nemocnic, ale produkují asi 25 % všech příjmů amerických nemocnic.
[24]
Většina amerických nemocnic je překvapivě zisková: Nejziskovější nemocnice ve Spojených Státech, FlowersMedical Center v Dothanu ve státě Alabama, vykázala "neuvěřitelnou třiapadesátiprocentní provozní marži" a Del Sol Medical Center v El Pasu v Texasu astronomickou pětačtyřicetiprocentní provozní marži.
[25][26][27]
Jsi nemocný? Prodej
dům a zaplať!
Během hospodářské krize v roce 2008 zbankrotovaly miliony amerických rodin především kvůli vysokým nákladům na zdravotní péči a neexistenci národního systému zdravotní péče. A už dlouho platí, že naprostá většina osobních bankrotů ve Spojených Státech je způsobena nadměrnými výdaji za zdravotní péči.
V posledních letech přibližně 65 % Američanů, kteří požádali o bankrot, uvedlo jako příčinu vysoké výdaje na zdravotní péči. Nová studie provedená v roce 2013 zjistila, že téměř 50 % všech důchodců je nuceno prodat nebo výrazně zastavit svůj dům, aby mohli zaplatit účty za zdravotní péči a že přibližně 25 % všech Američanů v důchodu vyhlásí bankrot kvůli nedostupným výdajům na zdravotní péči. Kam jít, když je vám 75 let, jste nemocní a zbankrotujete bez domova a majetku?
Americká vláda a americké zdravotnické firmy často tvrdí, že všichni občané Spojených Států mají k dispozici zdravotní pojištění, ale toto tvrzení je naprostá lež. Američané, kteří chtějí uzavřít zdravotní pojistku, musí projít lékařskou kontrolou a pojišťovny, které se chtějí vyhnout pojistným událostem, důkladně prověřují žadatele kvůli už existujícím onemocněním. Mnoho žadatelů pojišťovny odmítají a u jiných uvádějí nedostupně vysoké sazby, a to i za tak běžné nemoci, jako je akné, několik kilogramů nadváhy nebo podváhy a stará sportovní zranění. Mnoho milionů Američanů si nemůže koupit pojištění kvůli i relativně malým a léčitelným předchozím stavům.
V jedné z nejzávažnějších studií o americkém zdravotnictví CommonwealthFund zjistil, že ze všech Američanů ve věku 20 až 65 let, kteří v předchozích třech letech usilovali o individuální zdravotní pojištění, si 65 % pojištění nekoupilo, protože se jim zdálo nedostupné a jen asi 25 % pojištění skutečně získalo.
V americkém systému si musíme nejprve zakoupit zdravotní pojištění, poté navštívit nemocnici a následně podat žádost pojišťovně o schválení a proplacení našich léčebných výloh. Nemělo by být překvapením, že toto schválení není vždy uděleno. Mít pojištění není zárukou, že vaše účty za lékařskou péči budou zaplaceny.
Důvodem je, že každá americká zdravotní pojišťovna má obrovské oddělení, jehož úkolem je zkoumat každou žádost o úhradu léčebných výloh a hledat důvody, proč žádost zamítnout. A velmi často se jim to daří. Stačí špatně napsané jméno, opomenutý detail nebo drobná informace o zdravotním stavu, cokoli, aby vám odmítli proplatit pojistné plnění. Nejlepší americkou praxí v pojišťovnictví stejně jako v jakémkoli jiném odvětví je maximalizovat zisk. Nejlepší způsob, jak toho pojišťovna může dosáhnout, je odmítnout vyplatit pojistné plnění. A tyto odmítnuté pojistné události nejsou vzácnou anomálií. Vedoucí pracovníci amerických zdravotnických firem budou tato obvinění samozřejmě popírat, ale stačí provést krátké vyhledávání na internetu o zdravotním pojištění v Americe, abychom o této skutečosti získali svazky dokumentace a srdcervoucích příběhů.
A je to ještě horší, protože téměř polovina Američanů, kteří si zdravotní pojištění sjednají, si může dovolit jen malou pojistku, která zaplatí pouze jednoduché a levné zákroky. Profesor Navarro z Univerzity JohnseHopkinse na tento větší problém nedostatečně pojištěných lidí upozornil a poukázal na mnoho Američanů, kteří jsou schopni získat pouze minimální pojištění, které neproplácí nejnutnější zákroky. Podle studie přibližně 40 % dospělých Američanů uvedlo, že si v předchozím roce potřebnou lékařskou péči odpustili kvůli nákladům.
Také četné studie dokumentují velké nerovnosti v systému mezi bohatými a chudými a podle úrovně vzdělání. Převažuje také rasismus, přičemž se opakovaně zjistilo, že černoši a další menšinové skupiny dostávají méně zdravotní péče než bílí Američané, zejména pokud péče zahrnuje nákladné technologie.
Kvalita lékařské
péče v Americe
Ve Spojených Státech dochází k neustálému stahování léků, zdravotnického vybavení a výrobků z trhu kvůli kontaminaci, fyzikálním poruchám, výrobním vadám a mnohému dalšímu, často v ohrožení života. Katetry, které se při zavádění rozpadají, kapačky s fyziologickým roztokem, které jsou nejen špatně označené, ale obsahují bakteriální a fyzikální kontaminanty, špatně označené léky a léčiva, rozšířený nedostatek sterility, kontaminované transfuzní přípravky a další závady, kterých je příliš mnoho na to, abych je uváděl.
Jen za posledních deset let uložila americká vláda zdravotnickým společnostem ve Spojených Státech pokuty ve výši více než 20 miliard dolarů za nepravdivá a zavádějící tvrzení o lécích, za nezákonný marketing nebezpečných a jiných výrobků, za propagaci výrobků a léků pro nepovolené použití, za to, že nemocnice, lékaři a pojišťovny systematicky vyvádějí ze systému Medicare miliardy dolarů na falešných poplatcích a za mnoho dalšího.
V roce 2010 provedl americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv inspekci v hlavním výrobním závodě společnosti J&J v Port Washingtonu, který vyrábí více než 50 % všech léků proti nachlazení ve Spojených Státech a většinu léků proti bolesti a dalších. Bylo zjištěno, že závod je natolik špinavý a nesterilní a má tolik závažných problémů, že vláda nařídila během jednoho dne celý závod uzavřít.
[28][29][30]
Údajně sterilní prostory měly ve střechách otevřené otvory, které plně vystavovaly léky kontaminaci zvenčí. Bylo učiněno mnoho prohlášení o hrubě zanedbané a nestandardní výrobě a metodách. Postupy společnosti J&J v jejích zařízeních po celých Spojených Státech byly navíc na tak nízké úrovni, že Úřad pro kontrolu potravin a léčiv vydal více než 50 rozhodnutí o stažení výrobků z trhu. Společnosti J&J byla uložena obrovská pokuta, ale měla dostatečný vliv na to, aby Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nezveřejnil žádné podrobnosti o případu a žádný z vedoucích pracovníků nebyl obviněn, Vláda povolila společnosti znovu otevřít své hlavní závody pouze za stálé přítomnosti obrovského počtu inspektorů Úřadu, kteří by před povolením expedice zkoumali a ověřovali každou malou šarži každého výrobku J&J.
Před několika lety se zjistilo, že dětský krém společnosti J&J obsahoval škodlivý minerální olej, který se používá jen proto, že je levnější než dříve používané přírodní oleje. Stejně tak bylo zjištěno, že mnoho výrobků pro děti společnosti J&J obsahovalo paraben a formaldehyd, což jsou chemické látky používané při konzervaci mumií a jiných mrtvých těl.
[31]
Výrobky pro děti společnosti J&J vytvářejí 75 % celkového zisku společnosti v oblasti péče o spotřebitele a více než 50 % celkového zisku společnosti. U společnosti J&J, stejně jako u prakticky všech dnešních amerických firem, mají mnohá prozíravě naplánovaná porušení etiky a zákonů vysokou úspěšnost. A pokud jsou odhalena, jsou obvykle považována za problémy PR, které je třeba řešit mediální manipulací. Společnost J&J budovala svůj byznys během téměř 100 let budování značky a využívala Bernaysovy manipulativní propagandistické metody, aby si v myslích spotřebitelů vybudovala závoj důvěry pro své dětské výrobky. Ovšem stejně jako u většiny amerických firem a výrobků je dnes tato pověst zcela nezasloužená.
Americké nemocnice:
Zasuň kartu, potom vejdi!
Americké federální úřady před několika lety provedly razii v nemocnici SacredHeartHospital v Chicagu a v prostorách jejího majitele, vedení a lékařů kvůli tomu, co úřady označily za "dalekosáhlý" systém vydírání a úplatků v rámci programu Medicare, který zahrnoval zbytečné, invazivní a smrtící lékařské zákroky.
Lékaři úmyslně nadměrně léčili pacienty, až nebyli schopni sami dýchat a poté jim provedli zbytečnou tracheotomii, za kterou mohli od systému Medicare nebo pojišťoven požadovat 160.000 dolarů. Plných 25 % pacientů, kteří byli těmto zákrokům podrobeni, zemřelo, ale nemocnice z toho měla obrovský zisk. Edward J. Novak, majitel nemocnice, zorganizoval masivní "lov na pacienty", kdy zbytečně převáděl pacienty z pečovatelských domů bez ohledu na jejich zdravotní potřebu, a to výhradně za účelem provedení tohoto zákroku, který byl pouze jedním z dlouhého seznamu trestných činů obsažených ve stostránkovém obvinění.
[32]
Podobnou kriminalitu vykazovaly i další americké nemocnice, které prováděly nezákonné odběry a odebírání orgánů, zbytečné operace srdečních bypassů, předepisovaly nadměrné množství léků, prováděly nadměrně drahou léčbu a mnoho dalšího.
Jedním z nebezpečí je, že mnohé americké "osvědčené postupy" zahrnující mantru volnotržního kapitalismu nejsou nikdy uvedené v jejich obsahu a jsou objeveny až poté, co je příliš pozdě na to, aby se škody daly napravit.
Pečovatelské ústavy
ždímou majetky chovanců před smrtí
Jednou z těchto praktik, odpornou a protispolečenskou, je chytrá snaha o převzetí plné zákonné kontroly nad bankovními účty a majetkem chovanců pečovatelských ústavů.
Ve Spojených Státech a v mnoha dalších zemích je možné být jmenován zákonným opatrovníkem osoby, která může mít sníženou způsobilost k právním úkonům z důvodu věku nebo nemoci. To dává opatrovníkovi plnou moc nad majetkem této osoby, včetně svobody nakládat s ním podle vlastního uvážení. Američtí majitelé pečovatelských domů nyní tuto cestu využívají s velkou vervou a zajišťují, aby se jim podařilo vyčerpat veškerý majetek oběti ještě před její smrtí. Pokud se jim podaří tato jmenování získat, měsíční poplatky v pečovatelském domě se často okamžitě zdvojnásobí, pokud jde o poplatky za léky a další léčbu.
Jde samozřejmě o zneužití zákona, který má chránit seniory před vlky, ale v tomto případě se právě vlci stávají opatrovníky. Majitelé pečovatelských domů ze své strany tvrdí, že jde pouze o praktickou záležitost "výběru účtů", o zajištění toku příjmů pro ně a nikoli pro konkurenta. To ovšem vychází z předpokladu, že tok příjmů je jejich majetkem, který je třeba chránit a hnací silou je slepá chamtivost, nikoli bezpečnost.
Mýty o kvalitní
péči
Stejně tak úroveň péče o osoby přijaté do mnoha amerických nemocnic je tak otřesná, že to až předčí naši představivost. Slavné armádní zdravotnické středisko Waltera Reeda bylo po generace vydáváno za ztělesnění kvalitní lékařské péče zejména o vojenské veterány, ale stejně jako v mnoha jiných případech ve Spojených Státech šlo o propagandistické mýty.
Deník Washington Post zveřejnil sérii investigativních článků, ve kterých podrobně popsal závažné případy neuspokojivé léčby, zanedbávání pacientů a nekvalitních podmínek. Vojáci s poraněním mozku nebo s amputovanými končetinami živořili celé měsíce v ubikacích zamořených škůdci a čekali na finanční schválení léčby. Článek popisoval tato zařízení jako zamořená krysami a šváby, s potřísněnými koberci, levnými matracemi pokrytými černou plísní, podlahou pokrytou výkaly, často bez přístupu k topení a vodě a s dealery drog, kteří často posedávali venku. Mnoho vojáků zemřelo na následky působení tohoto amerického zdravotnického zařízení s "osvědčenými postupy".
[34][35][36]
A armádní zdravotnické středisko Waltera Reeda nebylo zdaleka nejhorší. Americká vláda postavila v Afghánistánu nesmírně nákladnou lékařskou nemocnici DawoodNationalMilitaryHospital, která se ukázala být větším zločinem než samotná afghánská válka, pokud je něco takového možné.
Podle zpráv vyšetřovatelů "pacienti leželi ve špíně, v některých případech hladoví a s groteskními proleženinami. Jeden pacient byl na pokraji smrti hladem." Pacienti byli měsíce ponechaní s otevřenými a neošetřenými ranami, týdny ponechaní s infikovanými a znečištěnými obvazy, operovaní bez jakéhokoli anestetika nebo úlevy od bolesti, přičemž během celého operačního procesu zůstávali při vědomí. Ani na operačních sálech nebyly nikdy sterilní podmínky a mnoho pacientů zemřelo. Vznikly fotografie červů vylézajících z otevřených ran pacientů a otevřených van s krví vytékající z ran vojáků, podlah pokrytých výkaly. Mnozí pacienti byli opuštěni, dokud se neobjevila gangréna nebo jiné komplikace, ale úředníci po léta odmítali jakýkoli problém řešit. Nemocnice byla k dispozici místní civilní veřejnosti. Mnoho afghánských rodin prodalo své farmy a značně se zadlužilo, aby v dawoodské nemocnici získalo lékařskou péči "americké kvality".
[37][38][39]
Nemocnice JohnseHopkinse v Baltimoru ve státě Maryland patří k nejlepším zdravotnickým zařízením ve Spojených Státech a je na třetím místě v zemi. Tvrdí o sobě, že je jedním z nejlepších lékařských center na světě, které "určuje standardy zdravotní péče o pacienty a výzkum". Jednou z těchto špičkových výzkumných činností je zřejmě gynekologická fotografie. V roce 2014 nemocnice souhlasila s vyplacením 190 milionů dolarů více než 8000 ženám a dívkám, když se zjistilo, že jeden z jejich lékařů pořizoval téměř 15 let sexuální fotografie pacientek. Ukázalo se, že pacientky byly do nemocnice běžně volané na obvykle zbytečné prohlídky vagíny, během kterých lékař tajně používal minikameru a vyčerpávajícím způsobem svých více než 12.000 pacientek fotografoval. Policie později objevila víc než 1.200 videí a velké množství statických snímků, což označila za "mimořádné množství" uložené v počítačích v jeho domě. Nejedná se zdaleka o jediný případ tohoto druhu ve Spojených Státech.
[40][41][42][43]
Velké korporace převzaly vládu Spojených Států do té míry, že jejich zločinyjsou teď považované za oddělené od vedoucích pracovníků a managementu a neobsahují žádnou osobní odpovědnost. Společnosti v mnoha případech, jako jsou ty, které jsem už podrobně popsal, zaplatily pokuty, ale žádní vedoucí pracovníci nebyli obvinění, a to navzdory kriminalitě a někdy i obrovským ztrátám na životech.
Big Farma lobuje u
americké vlády
Tyto lékařské zločiny a právní nároky se v Americe staly tak rozšířenými, že velké farmaceutické společnosti úspěšně lobbovaly u americké vlády za imunitu před stíháním za své zločiny. Před několika lety Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, nutno podotknout, že tentýž Úřad, který americké korporace používají jako "referenci kvality" v oblasti zdravotní péče a bezpečnosti potravin, zavedl novou federální politiku, podle které je schválení tímto Úřadem nadřazené většině nároků na náhradu škody vůči výrobcům zdravotnických prostředků a léčiv.
To jim poskytuje plnou ochranu před žalobami, i kdyby se zjistilo, že ve svých žádostech o schválení předložili Úřadu falešné údaje z klinických studií. Američtí spotřebitelé, kteří mají vážné zdravotní následky způsobené nebezpečnými léky nebo vadnými zdravotnickými prostředky, mají teď jen omezené možnosti odvolání.
Společnost MerckPharma prodávala svůj lék Vioxx deset let s vědomím, že způsobuje infarkty a zabíjí možná až 500.000 pacientů, ale odmítla lék stáhnout, protože přinášel miliardové zisky.
44
Americká společnost Medtronic prodávala svůj vadný kardiostimulátor dlouho poté, co výrobce věděl, že je vadný a existuje velké riziko úmrtí pacientů.
[45][46]
Společnost Medtronic je také známá gigantickým podvodem na svém výrobku pro spojení kostí s názvem Infuse Bone Graft, kdy její klinické studie buď zcela ignorovaly nebo bagatelizovaly závažné nežádoucí komplikace při použití výrobku při operaci páteře.
Celkem 15 chirurgů publikovalo pro společnost Medtronic 13 klinických studií, které výrobek chválily a zároveň neuváděly žádné nežádoucí účinky. Další věcí, kterou nezmínili, bylo, že společnost Medtronic každému z nich zaplatila za každou studii od 12 do 16 milionů dolarů. Zasvěcenci z tohoto odvětví vypověděli, že tyto firmy často poškozují vlastní experimentální údaje a zaznamenávají vymyšlené výsledky, aby ospravedlnily uvedení ziskového, ale zároveň toxického nebo dokonce smrtícího výrobku na trh.
[47][48][49]
V roce 2013 se objevily zprávy, že až 100 milionů Američanů mohlo dostat vakcíny proti dětské obrně, které byly kontaminovány karcinogenním virem Simian Virus 40. Tyto informace byly zveřejněny na internetových stránkách amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a poté odstraněny. Zdá se ale, že část příčin velkého nárůstu rakoviny může být způsobena kontaminovanými vakcínami, které přinejmenším v tomto případě zůstaly kontaminovány po dobu asi deseti let.
50][51][52]
V nesouvisejícím případě byl zahájen soudní spor dvěma virology, kteří byli dříve zaměstnáni u společnosti Merck a kteří tuto firmu obvinili, že více než deset let falšovala údaje o vakcínách a získala tak stovky milionů dolarů prodejem nepoužitelných léků prostřednictvím zdravotnického systému. Virologové ve svém podání tvrdili, že společnost Merck falšovala údaje, přidávala do krevních vzorků zvířecí protilátky, aby vytvořila zdání reakce lidského imunitního systému, ničila důkazy o svém jednání a lhala vyšetřovatelům Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Tvrdí také, že jim společnost Merck vyhrožovala trestem odnětí svobody, pokud podvod nahlásí úřadům. Přes to všechno se ale zdá, že americká vláda se vyhnula přijetí opatření a toto tvrzení jednoduše ignorovala.
53][54][55]
Z amerického lékařského prostředí pochází mnoho zdokumentovaných zpráv tohoto druhu, které společně zpochybňují americké tvrzení o lékařské převaze.
V listopadu 2014 napsal Tom Blackwell do kanadského deníku National Post užitečný článek, ve kterém podrobně popsal prudce rostoucí počet upozornění a stažení vadných léků na předpis, které v těch letech jako epidemiezasáhly Kanadu.
[56][57][58]
Situaci ve Spojených Státech konkrétně nezmínil, ale byla tam horší než v jiných západních zemích. Dvě nejčastější závady se týkaly nestabilně zabalených léků, které degradovaly dlouho před uplynutím doby použitelnosti a bakteriální a jiné kontaminace. Mnoho lékařů vyjádřilo vážné obavy, že tyto vadné léky mohou vyvolat nejen závažné a neočekávané vedlejší účinky, ale často mají za následek i smrt. Vzhledem k tomu, že americké farmaceutické společnosti ovládají tak velkou část celosvětového řetězce dodávek léků a jsou tak patologicky vedené snahou o maximalizaci zisku, není divu, že kvalita těchto amerických výrobků, stejně jako všech ostatních, tímto procesem velmi trpí. Jedním z obvinění vznášených na adresu indických výrobců léčiv, často vlastněných americkými firmami je, že prostě vyvážejí svůj odpad. Situace se stává ještě zrádnější, když lékařští výzkumníci zjistí, že tytéž farmaceutické společnosti, stejně jako jejich vlády, jsou až příliš ochotné zahájit masivní soudní procesy proti každému, kdo tyto zločiny odhalí veřejnosti.
Lékařská přísaha:
Jsme krytí před žalobami
Důležitým rysem amerického lékařského prostředí je pojištění proti zneužití, které potřebují všichni američtí lékaři, aby byli kryti, když jsou žalováni za to, že svým pacientům provedli něco nezákonného nebo trestného nebo když jim byla odňata nesprávná ledvina či amputována nesprávná noha. K takovým chybám dochází častěji, než si dokážeme představit, zjistil jsem z kvanta článků, které jsem při přípravě tohoto pořadu prošel. Skutečně mi to vyrazilo dech.
Soudní odměny za takové závažné lékařské chyby mohou být vysoké, takže není překvapením, že všichni lékaři chtějí mít pojistku proti zanedbání péče. Překvapením je, že toto pojištění může snadno stát 300.000 až 400.000 dolarů ročně, pokud vám ho pojišťovna vůbec poskytne. Jedním z důvodů vysokých nákladů jsou jistě vysoké soudní rozsudky, ale dalším faktorem je četnost těchto žalob na neschopné lékaře a nepoctivé nemocnice, kterých je ve Spojených Státech každoročně několik tisíc.
Američtí lékaři jsou stejně nedbalí, neprofesionální, nevzdělaní, zločinní a stejně náchylní k hloupým chybám jako lékaři v kterékoli jiné zemi. Nejsou ničím výjimeční. V červenci 2014 přinesl britský Independent zprávu o události, která se ve Spojených Státech jaksi nedostala do zpráv. Pacient žaloval lékaře a nemocnici v Birminghamu v Alabamě za "chybějící části těla". Zdá se, že když se probral z narkózy po zákroku, který měl být jednoduchou obřízkou, zjistil, že mu byl omylem amputovaný penis a že nikdo z Princetonského lékařského centra nebyl schopen vysvětlit, proč.
59]
Nemocnice slíbila, že se bude proti žalobě "důrazně bránit", a to z důvodů, které nebyly hned jasné.
Pokud si myslíte, že je to špatné, vezměte v úvahu DukeHospital, která je v celostátním žebříčku velmi vysoko a v Severní Karolíně stojí na prvním místě. Je spojena se světoznámou Duke University, která nyní přináší své "osvědčené postupy" do Číny. Nemocnice byla v roce 2015 zažalována za zanedbání lékařské péče poté, co Dr. Christopher Mantyh, hlavní gastrointestinální chirurg Dukeovy nemocnice, odstranil pacientce malou část střeva jako "léčbu zácpy", ale pak nějakým způsobem spojil střevo ženy s její vagínou místo s konečníkem. Ještě jednou, lékař spojil střevo s vagínou místo konečníku. Normálně zůstanete zírat s otevřenými ústy, co to bylo za řezníka, který ji operoval. Věrni své formě, lékaři společnosti Duke tvrdili, že tato událost "nesplňuje požadavky pro nárok na odškodnění za zanedbání lékařské péče, protože neodpovídá právní doktríně, která říká, že, cituji: "Pouze znalec by byl schopný určit, zda došlo k pochybení".
Soud se pacientky tvrdě zastal, nesouhlasil s tím, a uvedl, že "k pochopení toho, že výkaly nejsou určené k vylučování z pochvy, není přece třeba znaleckého posudku". A v dalším rozkladu DukeHospital uvedla, že "nemocnice měla maximální důvěru v operující lékaře", přičemž ignorovala otázku, zda pacientka tuto důvěru také sdílela.
Situace s nemocničními chybami a pochybeními je tak špatná, že americký systém Medicare má dokonce seznam několika tisíc amerických nemocnic, kterým odmítá proplácet poplatky a výdaje kvůli vysokému počtu lékařských chyb zjištěných po propuštění. Jedná se o chirurgické komplikace, neúspěšnou léčbu, problémy způsobené nevhodnými léky, a dokonce i úmrtí, které jsou důsledkem chyby, nekompetentnosti nebo nedbalosti lékaře.
Problémy s lékařskými chybami a nekompetentností dosáhly tak ohromujícího počtu, že pacienti, kteří se přihlásí do amerických nemocnic, budou nyní odmítnuti k léčbě, pokud nejprve nepodepíší smlouvu, která jim právně zakazuje kdykoli zveřejnit existenci lékařských chyb a nekompetentnosti nemocnice nebo lékaře. Pokud jste navíc obětí lékařské chyby a žádáte o náhradu škody, právníci nemocnic budou jako podmínku jakéhokoli vyrovnání požadovat, abyste o svých zraněních způsobených nekompetentností lékaře a nemocnice nikdy a nic veřejně neprozradili.
Propustit nebo
vyhodit: Potraty v čekárně, smrt na parkovišti
Míra "návratu pacientů", tj. pacientů, kteří musí být brzy po propuštění znovu přijatí do nemocnice kvůli chybné léčbě a lékařským chybám, se v Americe stala prakticky epidemií.
Jedna nedávná studie doložila, že ve Spojených Státech skončí do měsíce v nemocnici znovu 20 % všech pacientů. Podle jednoho amerického odborníka na zdravotnictví je tento problém opětovného přijetí, takzvaný rebound, živený brutálním odhodláním soukromých ziskových nemocnic maximalizovat zisk. Můžeme to přirovnat k běžné praxi autoškol. Na konci kurzu vám sdělí, že si musíte ještě objednat dalších 10 extra jízd, jinak vám řidičák nedají. Kromě nedbalé lékařské péče a nekompetentního personálu nemocnic, která chtějí zaplnit svá lůžka a vydělat více peněz, často úmyslně propouštějí pacienty předčasně. Za každou novou rehospitalizacitotiž dostávají příplatky.
Další americkou "osvědčenou praxí" je postup známý jako odhození pacienta, který obvykle končí smrtí pacienta na parkovišti nemocnice z důvodu nedostatečné léčby. Americké zákony zakazují i soukromým ziskovým nemocnicím odmítnout akutní lékařskou péči pacientovi v nouzi bez ohledu na jeho platební schopnost. Vyšetřovatelé ale vypracovali seznam více než 500 nemocnic, které pravidelně porušovaly zákon tím, že "vyhazovaly" své pacienty.
Nemocnice se rozhodly vyhnout finanční ztrátě tím, že odmítly léčbu a "odkázaly" pacienta na jinou nemocnici. Většina nemocnic odmítala i jen zběžná vyšetření a často pacienty uváděla v omyl ohledně dostupnosti bezplatné pohotovostní péče. Řekly pacientům, jeďte tam a tam, určitě vás tam ošetří zdarma, ale byla to lež. Účel byl ale splněn, pacienty se podařilo bez násilí vypoklonkovat z nemocnice.
Jak se dalo očekávat, výsledky jsou často tragické: ženy potratí v nemocničních čekárnách nebo v taxíku na cestě do jiné nemocnice nebo pacienti umírají na infarkt v čekárnách, protože jim je odmítnuto ošetření. Mnoho žen přišlo o dítě nebo vidělo umírat své děti, zatímco byly převážené z jedné americké nemocnice do druhé při hledání lidského lékaře, který je ošetří bez VISA karty.
Tato praxe má ještě hrozivější stránku. Zřejmě se s určitou frekvencí stává, že pacienti, kteří zoufale potřebují okamžitou, ale drahou péči, dostanou místo toho nějaké silné léky proti bolesti a jsou propuštěni domů, kde často do rána následujícího dne zemřou, jak se od nich cynicky očekávalo. Jde samozřejmě o trestnou bezohlednost, ne-li přímo vraždu, ale americké nemocnice přece nejsou charitativní organizace. Navíc se obvykle mohou vyhnout právní odpovědnosti tvrzením, že o stavu pacienta nevěděly.
Pravdou je, že v celých Spojených státech jsou tisícům osob s potenciálně život ohrožujícími stavy na mnoha, ne-li většině nemocničních pohotovostí, odepřeny základní lékařské služby. Ve většině případů se dostávají do nekonečného koloběhu "přeposílání" z jedné nemocnice do druhé, až nakonec zemřou na parkovišti nebo v taxíku. To je pravá tvář amerického ziskového zdravotnického systému.
Chyby amerických
lékařů: Šestina pacientů zemře zbytečně (statistiky)
V roce 2012 napsal americký lékař Marty Makary zdrcující článek o kvalitě amerického zdravotnictví s názvem "Jak zastavit nemocnice, aby nás zabíjely". V tomto článku podrobně popsal nedbalost a odbornou nekompetentnost, která prostupuje celým systémem a táhne se napříč nejznámějšími zdravotnickými zařízeními.
[60] [61] [62]
Ocituju krátký výňatek z jeho článku, který jsem pro účely pořadu přeložil:
"Když ve Spojených Státech dojde k leteckému neštěstí, dokonce i k menšímu, dostane se to na titulní stránky novin. Probíhá důkladné federální vyšetřování a tragédie často přináší důležitá poučení pro letecký průmysl. Piloti a letecké společnosti se tak učí, jak dělat svou práci bezpečněji. Svět americké medicíny je mnohem smrtelnější: Lékařské chyby každý týden zabijí tolik lidí, že by to stačilo na čtyři letadla jumbo. Američtí chirurgové operují nesprávnou část těla až 40krát týdně. Zhruba čtvrtina všech hospitalizovaných pacientů je poškozena nějakou lékařskou chybou. Lékařské chyby jsou šestou nejčastější příčinou úmrtí v Americe. Jako lékaři přísaháme, že neublížíme. V zaměstnání si ale brzy osvojíme další nevyslovené pravidlo: přehlížet chyby svých kolegů. Z tohoto důvodu zůstávají tyto chyby většinou bez povšimnutí celého světa a lékařská komunita se z nich málokdy poučí. Stále se opakují stejné chyby, kterým se dá předejít. A pacienti nevědí, které nemocnice mají výrazně lepší nebo horší výsledky v oblasti bezpečnosti než jejich kolegové."
Marty Makary vyprávěl příběh jedné mezinárodně uznávané americké nemocnice. Měla kardiochirurgy, jejichž úmrtnost pacientů byla jeden pacient ze šesti, zatímco jiné dobré nemocnice měly pouze jedno úmrtí na sto pacientů. V jedné studii, která vyšla v časopise JournalofInternalMedicine, se uvádí, že každý rok dojde u přibližně dvou set tisíc amerických pacientů během hospitalizace k zástavě srdce a méně než 20 % z nich přežije do propuštění. Úmrtnost je v těchto případech vyšší než 80 %, a to u infarktů, které jsou buď způsobené nemocnicí nebo jim bylo možné jinak předejít.
Zkoumání lékařských chyb a úmrtnosti v amerických nemocnicích odhaluje obrovské rozdíly ve způsobilosti personálu a celkové kvalitě péče. V jednom případě byla provedena studie o riziku přežití po mozkové mrtvici v Atlantě ve státě Georgia . Dospěla k závěru, že v nemocnicích nízké kvality se riziko úmrtí pacienta zvýšilo přibližně 20krát. Pacienti mají bohužel jen výjimečně k dispozici dostatečné informace o úmrtnosti v různých nemocnicích.
Ocituji další krátkou pasáž z článku MartyhoMakaryho: "Se znepokojující kulturou uzavřených dveří americké medicíny jsem se setkal hned první den jako student v jedné z prestižních fakultních nemocnic Harvardské lékařské fakulty. V novém bílém lékařském plášti, který byl ještě pomačkaný od obalu, jsem procházel chodbami a obdivoval portréty lékařů z minulosti i současnosti. Při vizitě toho dne členové mého týmu rezidentů opakovaně oslovovali jednoho známého chirurga "doktore Hodade". O žádném chirurgovi tohoto jména jsem neslyšel. Nakonec jsem se zeptal. Ukázalo se, že "Hodad" je přezdívka. Spolužák zašeptal: "Je to zkratka pro "Ruce smrti a zkázy"." Ohromeně jsem brzy poznal, jak děsivá jsou díla jeho rukou. Jeho operační dovednosti byly zbrklé a nedbalé a jeho pacienti často trpěli komplikacemi. Byl to člověk, který by se pacientů prostě neměl dotýkat. Ale jeho chování u lůžka bylo bezvadné (vlastně se ho dodnes snažím napodobovat). Byl okouzlující. Celebrity ho žádaly o operace. Pacienti ho zbožňovali. Když se potýkali s příliš dlouhými operacemi a delšími hospitalizacemi, přičítali svá neštěstí osudu.".
Doktor Marty Makary dále uvedl, že když během své praxe vystřídal jiné nemocnice, zjistil, že jeho zkušenost z Harvardu "nebyla žádnou výjimkou" a že mnoho významných nemocnic mělomezi personálem svého "doktora Hodada", a často i několik. Zjistil ale také, že whistleblowing na neschopné lékaře může znamenat konec kariéry. Napsal, cituji: "Takže jako nováček jsem držel jazyk za zuby. Stejně jako ostatní stážisté jsem si prostě řekl, že mých 120 hodin týdně je o tom, abych přežil a jednou se stal chirurgem, ne o tom, abych napravoval kulturu medicíny." A poznamenal, že pacienti jsou stále častěji nuceni před přijetím podepsat příkaz k mlčení, ve kterém se zavazují, že pokud se ukáže, že se stali obětí lékařské chyby, nikdy o svém lékaři nebudou šířit nic negativního na internetu ani jinde. To je Harvard, údajně legendární instituce, kterou někteří v Česku vynášejí do nebes, aniž by si kdy ověřili fakta.
V roce 2013 vypracoval Dr. John T. James rozsáhlou vyšetřovací zprávu o americkém nemocničním systému s názvem "Nový, na důkazech založený odhad škod pacientů spojených s nemocniční péčí."
[63][64]
Tato studie byla věrohodnější než většina ostatních, protože neměla žádný externí zdroj financování. To znamená, že výsledky nebyly, jako v mnoha jiných tzv. amerických "výzkumech", zaplaceny firemním sponzorem, který si výsledky nadiktoval.
Dr. James zkoumal, do jaké míry dochází k fyzickému poškození a úmrtí pacientů v důsledku chyb a pochybení v americkém zdravotnickém systému. Odvolával se na starší studii provedenou Institute ofMedicine v roce 1984, která uváděla, že v amerických nemocnicích ročně zemře na následky lékařských chyb asi 100.000 Američanů a cizinců, načež shromáždil obrovské množství nových důkazů a studii aktualizoval. Jeho metodika se zdála být příkladná v tom, že zkoumal všechny lékařské záznamy a hledal v nich abnormální laboratorní, lékové nebo jiné výsledky, které by mohly naznačovat "nežádoucí událost", která mohla poškodit pacienta. Dále prováděl rozhovory s pacienty a získával souhlas lékařů s těmito událostmi, než byly zaneseny do studie jako údaje pro klasifikaci.
Nejpozoruhodnějším a nejděsivějším důkazem, který studie Dr. Jamese přinesla, bylo zjištění, že ve Spojených státech "skutečný počet předčasných úmrtí spojených s poškozením pacientů, kterému se dalo předejít, se odhaduje na více než 440.000 ročně" a dále, žefyzické "vážné poškození" bylo pacientům způsobeno v míře desetkrát až dvacetkrát vyšší než tento odhad. Jinými slovy, 440.000 pacientů ročně zemře v amerických nemocnicích v důsledku chyb a nekompetentnosti lékařů a další čtyři až osm milionů pacientů utrpí "vážné, neletální poškození". Dále uvedl, že tato čísla nezahrnují desítky milionů takzvaných „skoronehod“, které mohly pacienty zabít, ale naštěstí se tak nestalo. Dr. James ve své studii bez obalu uvedl, že abychom toto číslo úmrtí, kterým se dalo předejít, uvedli na správnou míru, "jedná se zhruba o jednu šestinu všech úmrtí, ke kterým ve Spojených státech každoročně dochází". Jaká by mohla být usvědčující obžaloba amerického zdravotnického systému než tato: 15 až 20 % všech úmrtí, ke kterým ve Spojených Státech každoročně dojde, je důsledkem nekompetentní lékařské péče?
Dále uvedl, že v této studii "vyšetřovatelé zjistili pouze ty chyby, o kterých pacienti věděli, že se staly", a že jistě existuje mnohem více závažných chyb, které nebyly zdokumentované a pacienti o nich nevěděli. V jiné podobné studii Weismann zjistil, že důkazy o mnoha závažných nežádoucích událostech nebyly známy, protože lékaři neměli k dispozici lékařské záznamy. Pochybení "vyšla najevo až při pitvách", které odhalily, že až ve 40 % všech případů došlo k úmrtí v důsledku zcela chybné diagnózy stavu pacientů. James zejména otevřeně obvinil americké lékaře a nemocnice, že podle odhadů způsobují každoročně předčasná úmrtí na selhání srdce v počtu 100.000 případů, a to jen v důsledku nedbalého nepředepsání potřebných léků.
Jeho závěr zněl, že rostoucí požadavky na "produkci" v americkém ziskovém nemocničním systému vytvořily množství poškozování pacientů, které je podle něj z velké části ignorované a které "je třeba brát mnohem vážněji", má-li dojít k jeho omezení. Trval na tom, že pacienti, a možná i jejich právníci, musejí být během péče o ně plně zapojení, a to až do té míry, že s každým pacientem musí být proveden rozhovor, aby se zjistily chyby, které by jinak mohly zůstat skryté, a že musí být zavedena celostátní politika "transparentní odpovědnosti za škody". Uvedl, že situaci komplikuje "nedostatečná transparentnost a omezená odpovědnost za chyby, které poškozují pacienty". Dospěl k závěru, že ziskový aspekt amerického nemocničního systému je do značné míry příčinou zvýšeného rizika lékařských nehod a úmrtí, kterým lze předcházet a že tyto události, kterým lze předcházet, jsou "děsivě časté" v tomto podle jeho slov "špatně integrovaném odvětví".
Ještě zlověstněji Dr. James citoval národní průzkum, který ukázal, že "lékaři často odmítají nahlásit závažnou nežádoucí událost komukoli z nadřízených orgánů". Uvedl, že kardiologové jsou skupinou, která hlásí nejméně, a že "dvě třetiny z nich přiznaly, že v poslední době odmítly nahlásit alespoň jednu závažnou lékařskou chybu, o které věděly z první ruky". Uvedl, že "existuje důvodné podezření, že jasné důkazy o takových neohlášených lékařských chybách se často nedostaly do zdravotnické dokumentace pacientů, kteří byli poškozeni". Objevily se také závažné důkazy o lékařských a právních podvodech při zatajování těchto lékařských "chyb a nehod" ze strany amerických nemocnic. Dr. James napsal, že se objevilo mnoho neoficiálních svědectví o "pozměňování údajů nebo vynechávání kritických údajů" v případě údajných lékařských chyb nebo pochybení a uvedl, že toto množství lékařských a nemocničních chyb a pochybení musí vyjít zpoza zdi mlčení a musí se dostat na veřejnost.
Uvedu jeden z příkladů, cituji: "Ve studii, která prolomila "zeď mlčení" lékařských chyb, které chyběly ve zdravotnické dokumentaci, Weissman zjistil, že 6 až 12 měsíců po propuštění si pacienti dokázali vybavit třikrát více závažných nežádoucích událostí, kterým se dalo předejít, než kolik jich bylo zachyceno v jejich zdravotnické dokumentaci. Aby toho nebylo málo, většina amerických nemocnic zřejmě vymazává všechny záznamy o úmrtích a vážných zraněních způsobených jejich nekompetentností a pochybením, a to do té míry, že pouze 14 % z nich bylo kdy zaneseno do nemocničního systému hlášení nehod. Pokud nám to není jasné, studie zdokumentovaly, že ve všech případech chyb, omylů, nehod a dalších událostí způsobených nedbalostí, nekompetentností a nesprávným postupem bylo více než 85 % záznamů pacientů zfalšováno, a to buď úplným vymazáním událostí nebo pozměněním faktického záznamu. Došlo k tomu tak, že pacienti identifikovali třikrát více závažných nehod, kterým se dalo předejít, než bylo zaznamenáno v jejich zdravotnické dokumentaci, přičemž oněch 75 % bylo vymazáno a pacienti si v žádném případě nebyli vědomi všech lékařských chyb, které jim byly způsobeny.“
Dr. James uvedl, že mnoho lékařů seznámilo americký Kongres s tím, že "systém vzájemného hodnocení nemocnic má rozsáhlá selhání, která umožňují zanedbání péče ze strany lékařů" a dospěl k závěru, že jedinou bezpečností a ochranou pacientů v americkém nemocničním systému je
1) plné zapojení pacientů do všech aspektů jejich péče, aby se pacienti sami mohli "ujmout vedení" při snižování rizika fatálních chyb pro ně samotné
2) účast pacientů na "důsledném následném vyšetřování" po ukončení jejich péče, aby bylo možné tyto chyby a jejich příčiny identifikovat.
To je vskutku tragické, když přední lékař informuje americkou veřejnost, že jedinou ochranou před nekompetentní lékařskou péčí a zjevným pochybením je, aby pacienti, třeba za přítomnosti svého právníka, převzali plnou odpovědnost za svou léčbu včetně "důsledného vyšetřování" všech nepříznivých podrobností této léčby.
Dr. James dospěl k závěru, že americké nemocnice "se bez tohoto systematického naslouchání svým poškozeným pacientům nebo jejich pozůstalým prostě neuzdraví“.
Jak odškodnit
pacienty: Mrtví se nebrání
Olej do ohně této chráněné neschopnosti, která tak dlouho izolovala lékaře a nemocnice od odpovědnosti za své jednání, přilévá skutečnost, že Kalifornie před 40 lety zavedla nízkou horní hranici pro výplatu odškodnění pacientům, kteří utrpěli vážná zranění nebo smrt v důsledku lékařských chyb a pochybení.
Tento strop byl vytvořen především proto, aby ochránil pojišťovny před masivním a stále rostoucím přílivem žalob, ale také proto, aby omezil pojistné, které by lékaři a nemocnice museli platit za pojištění proti zneužití. Na konci roku 2014 napsal Ralph Nader vynikající článek o tom, co nazval epidemií "smrtící a ničivé lékařské nedbalosti a neschopnosti", která sužuje stát a vyzval voliče, aby tento finanční strop zrušili.
Kalifornský guvernér Jerry Brown byl citován, jak obviňoval "hrabivost pojišťoven" a prohlašoval, že zákony mají "svévolný a krutý dopad na oběti zanedbání péče". Dále uvedl, že to nesnížilo náklady na zdravotní péči, ale „ pouze obohatilo pojišťovny a postavilo nedbalé nebo nekompetentní lékaře mimo dosah soudní odpovědnosti".
Nově navrhovaná legislativa obsahovala další zdrcující obžalobu amerického zdravotnického systému, a to lékařskou nekompetentnost v důsledku užívání alkoholu a drog ze strany lékaře, která byla označena za "závažný faktor bující lékařské nedbalosti". Jinými slovy, lékaři provádějí operace opilí, zfetovaní nebo alespoň s úsudkem narušeným drogami či alkoholem.
Nový kalifornský zákon navrhoval přísné namátkové testování na přítomnost drog a alkoholu u všech lékařů, kteří pracovali v nemocnici nebo měli oprávnění přijímat pacienty. Ještě více znepokojující je, že okamžitě po zjištění jakéhokoli lékařského pochybení by nemocnice musely provést povinné testy na přítomnost drog a alkoholu u všech lékařů, kteří daného pacienta ošetřovali v předchozích 24 hodinách. Legislativa navrhovala zvýšit odškodnění pro lidi "poškozené nedbalými nebo lehkomyslnými poskytovateli zdravotní péče" a "chránit pacienty před lékaři, kteří zneužívají návykové látky".
To je skutečný obraz prostředí dnešního amerického zdravotnického systému, který je na hony vzdálen absurdním a zjevně nepravdivým tvrzením o "osvědčených postupech" a "nejmodernějších" lékařských postupech. A věrny své formě, korporace, které ovládají všechny složky americké vlády, měly velkou podporu médií při odsuzování těchto legislativních návrhů na ochranu veřejnosti. Třeba Los Angeles Times tvrdily, že navrhovaná právní opatření na ochranu pacientů před trestně neodpovědnými lékaři a nemocnicemi jsou "příliš chybná na to, aby mohla být uzákoněna".
Opět korporátní mainstreamová média nechrání lidi, ale kryjí korporace, big farma, vládu, politiky, systém. Jen aby se proti establishmentu lidé příliš nevzbouřili. Ideologická clona a psychologická bariéra, to je hlavním úkolem mainstreamových médií. Stejné je to, jak vidíme, i ve zdravotnictví.
Vyberte si: Smrt na
parkovišti nebo v nemocnici?
Počet zbytečných úmrtí v amerických nemocnicích, kterým lze předcházet, dosáhl šílených rozměrů. Úmrtí v nemocnicích, kterým lze předejít, způsobená prostými chybami, naprostou nedbalostí a nekompetentností lékařů, jsou teď v době Covidismu hlavní příčinou úmrtí v Americe. Jeden populární článek s určitými doklady tvrdil, že lékaři a nemocnice každoročně zabijí téměř 800.000 lidí.
[65]
Tvrdil, že pravděpodobnost, že průměrného Američana zabije lékař, je 65krát vyšší než že ho zabije zbraň, což je poměrně překvapivá statistika, protože ve Spojených Státech je pouze 700.000 lékařů, ale 350 milionů zbraní. Dokonce i velmi opatrný server ProPublica uvedl, že minimum takových úmrtí je přinejmenším hodně přes 200.000 až kolem 450.000 ročně.
[66]
Pravdou je, že to nikdo neví jistě, protože nikdy nebyl spočítán skutečný počet pacientů ve Spojených Státech, u kterých došlo k poškození zdraví, kterému se dalo předejít, a to kvůli soustavným a často hrubým nepřesnostem v lékařských záznamech a neochotě lékařů a nemocnic hlásit chyby. Uvedený výzkum uvádí, že "systémy hlášení nemocnic a vzájemného hodnocení zachycují pouze zlomek poškození pacientů nebo zanedbání péče".
Tato oblast je samozřejmě obtížně zkoumatelná, protože jen málo lékařů při vyplňování úmrtního listu uvede do kolonky "Příčina smrti": "udělal jsem chybu" nebo "odstraniljsem srdce místo ledviny".Skutečně je známo, že chyby lékařů a nemocnic jsou dramaticky podhodnocené. Obvykle proto, aby se odvrátila finanční odpovědnost a zabránilo se trestnímu stíhání. Výzkumníci proto musí shromáždit a prozkoumat velké množství podrobností, které ale nemusí být vždy k dispozici, o každém úmrtí a provést nezávislé posouzení.
Allenův článek končí slovy jednoho z lékařských manažerů, že debata o přesných číslech je zbytečná, protože skutečným problémem je, že "i ty nejnižší odhady odhalují krizi" v americkém zdravotnictví a že "příliš mnoho lidí je poškozeno neúmyslnými lékařskými chybami a je třeba to napravit".
V roce 2014 vyšel v britském deníku Guardian článek s názvem "Licensed to Kill“, přeložil bych to jako „s licencí na zabíjení" a tento článek odkazoval na takzvané "zákony štítu" ve velké části Spojených Států, které osvobozují nemocnice od právní odpovědnosti za chyby nebezpečných lékařů a jejich fatální "omyly". Situace je taková, že nemocnice ve Spojených Státech obvykle nemohou být činěny odpovědnými za úmrtí pacienta, pokud se neprokáže, že daly lékaři pokyn k zabití pacienta.
[67]
Ruská ruleta: Smrt
na nežádoucí účinky léků
Dále takzvané vedlejší účinky nových a špatně pochopených léků stále častěji rozšiřují širokou smrtící řeku mezi obyvatelstvem západních zemí, zejména Spojených Států a Kanady. Tyto příhody se teď označují jako "nežádoucí účinky léků" a odhaduje se, že jen ve Spojených Státech způsobují dalších hodně přes 100.000 úmrtí ročně, což z nich činí jednu z hlavních příčin úmrtí v Americe.
Podle časopisu JournaloftheAmericanMedicalAssociation byl zjištěn extrémně vysoký výskyt "závažných a smrtelných nežádoucích účinků léků". Vědci z Torontské univerzity provedli analýzu studií v amerických nemocnicích za posledních 30 let, aby zjistili četnost škodlivých a nezamýšlených účinků léků a zjistili, že téměř 10 % všech hospitalizovaných pacientů zažije každý rok alespoň jednu z těchto příhod, což by znamenalo, že se jedná o čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí v zemi.
Výzkumníci upozornili, že jejich odhady jsou konzervativní, bez zohlednění podávání léků nebo jiných terapeutických selhání. Jinými slovy, k úmrtím nedošlo v důsledku chyby lékaře nebo lékárníka, předepsání nesprávného léku nebo náhodného předávkování, ale jednoduše v důsledku už známých a často fatálních vedlejších účinků.
Světe, uč se od
USA!
Američané, zjevně bez ostychu, často uvádějí otázku lékařské etiky a poučují ostatní zbytek světa o potřebě důvěry veřejnosti a o nebezpečí, které pro zdraví a život pacienta představují neetické postupy. Ochotně nás informují, že bychom se měli řídit jasnými pravidly a průmyslovými kodexy chování, které existují ve vyspělých trzích jako jsou Spojené Státy, kde se lékařská rozhodnutí zakládají pouze na "nejlepším zájmu pacientů“.
Je to opět chronická nabubřelost a patologická nadřazenost amerických imperátorů, což jsem řešil v poslední kapitole svéhodokumentuSoukromá armáda bankéřů a korporací.
Američané nám tvrdí, a myslím, že příliš mnoho Čechů má tendenci tomu věřit, že v Česku chybí nejmodernější zdravotnické služby, alespoň ve srovnání se Spojenými Státy. Je pravda, že ve velkých amerických městech je lékařská péče na vysoké úrovni dostupná každému, kdo má dost peněz, aby si ji zaplatil. O tom není sporu. Ale totéž mohu tvrdit o kterémkoli z největších světových měst včetně těch českých. V každé zemi je lékařská péče ve velmi velkých městech vždy lepší než v jakémkoli malém městě. Avšak takové tvrzení se míjí s podstatou věci, která spočívá v tom, že Američané neustále srovnávají své nejlepší služby s nejhoršími zahraničními. Oni tím v podstatě tvrdí, že jejich nejvyšší úroveň čehokoli existuje univerzálně v celé Americe, zatímco naznačují, že nejhorší zahraniční služby existují jednotně v celém zbytku světa.
Možná by neuškodilo vzít skupinu českých požíračů hotdogů a hamburgerů na exkurzi do některých amerických malých měst nebo do chudinských čtvrtí měst jako je New Orleans, Detroit nebo Chicago a ukázat jim rozdíl mezi nejlepší a nejhorší českou lékařskou péčí.
Američané se ohánějí svou údajnou nadřazeností tím, že naznačují, že všechno kdekoli ve světě, alespoň všechno, co by Američané mohli považovat za zdroj zisku – je jaksi méně kvalitní a že pouze pokud Američané dostanou volnou ruku při zavádění svých postupů a standardů, bude zbytek světa schopen přežít. Viděli jsme to třeba za Topolánkovy vlády s exministrem zahraničí Tomášem Julínkem, který tu chtěl s pány Cikrtem a dalšími zavést takzvaný Kaiserův systém po vzoru USA. Tedy zaplatíte si paušál v podobě balíčku nemocí a jedině ty vám pojišťovna proplatí. Ostatní budete tvrdě hradit z vlastní kapsy.
Vidíme to u privatizací zdravotních pilířů. Přesně náběh na americký zdravotnický systém pro zisk. Privatizace nemocnic, ziskovost, pojišťovny, korporace, big farma a jim stále šířeji otevírané dveře do zdravotnictví. Už dávno nastal čas odhalit tuto hloupou americkou ideologii jako to, čím ve skutečnosti je: neupřímnou a samoúčelnou propagandou, která má zbytek světa zatlačit do defenzivy a získat pro Američany ještě více svobody k drancování národů big farma a dalšími americkými korporacemi.
Stejně jako všechno ostatní americké je i obraz vynikající zdravotní péče lží, produktem propagandy a značkového marketingu. Američané nesrovnávají všechny části svého zdravotnického systému s reálným světem faktů, činů a výsledků, ale s dalším utopickým ideálem, který existuje pouze v jejich představách. Právě tento ideál proklamují sobě i světu.
Nejenže jsou fakta a činy ignorované, ale propagandistická mašinérie nešetří úsilím o šíření smyšlené mytologie, na které Američané i ostatní zakládají svůj pohled na Spojené Státy. Musíme mít na paměti, že Američané jsou experti na propagandu, na výrobu ideologických slzopudných keců a pak zaplatí novinářům nebo novinám spoustu peněz pod stolem, aby reklamu zveřejnili. Jsou to agenti s teplou vodou a, bohužel, rozmáhá se to tu také. Prodají vám třeba chcíplou kočku, když do vás budou dostatečně dlouho mňoukat, skákací balónek, přesvědčí vás, abyste si koupili balenou vodu, třebaže vám teče pitná voda doma z kohoutku. Američané jsou v tom prostě mistři nad mistry. Dělají to doma, dělají to v Kanadě, v Hongkongu a ve zbytku světa. Je to naleštěná bída, nabarvená chudoba. Zisk korporacím. Makej, drž hubu, nebo vypadni, živoř a chcípni. Jsi nemocný? Nemáš na doktora? Chcípni v čekárně nebo na parkovišti.
Navzdory všemu výše uvedenému se Američané a vlastníci médií, kteří také vlastní nebo ovládají velkou část americké zdravotnické scény, velmi intenzivně věnují publikování lživé propagandy
Existuje příliš mnoho Čechů, kteří jsou až příliš ochotni věřit, že cokoli, co se dělá na Západě, musí být nějakým způsobem lepší než věci u nás. Tato záplava americké propagandy začíná být protivná a nebezpečná, a proto je potřeba ji odhalovat! Česko je v mnoha lékařských postupech světovou špičkou a ve většině oblastí se vyrovná kterékoli západní zemi.
Dnešní dokument zakončím metaforou, kterou jsem kdesi četl a hned jsem si ji poznačil, protože to tvoří skutečně skvělou tečku za dnešním povídáním o americkém zdravotnictví. Ta metafora zní:
Na rozsáhlých lékařských loukách v Americe jsou vidět jen dvě hory: jedna je hromada peněz a druhá hromada mrtvých těl. Všechno ostatní v krajině jsou jen malé kopečky, jaké vidíte všude.