Třetí díl pojednává o dalších událostech, které se týkaly konfliktu na Ukrajině. Zaměřuje se na první boje na východě, které se odehrály v dubnu a květnu 2014, a na Oděský masakr z května téhož roku. Dále se věnuje prezidentským volbám v květnu 2014 a bitvě v tzv. jižním kotli v srpnu téhož roku. Pořad se také dotýká biologických laboratoří na Ukrajině a finanční podpory, kterou získala od Spojených států. Zmiňuje také kontroverzní telefonát mezi Nulandovou a americkým velvyslancem v Kyjevě. Závěr pořadu se věnuje prezidentu Zelenskému a jeho vztahu k politické situaci na Ukrajině. Celkově se jedná o komplexní pohled na události, které přispěly ke konfliktu a ukazují, jakým způsobem se situace na Ukrajině vyvíjela v průběhu času.
Stručně zrekapituluju, co jsme slyšeli ve druhém díle. Podíval jsem se na vyšetřování zabíjení na Majdanu, ke kterému, jak asi tušíme, nikdy ve skutečnosti nedošlo. Následně došlo ke změně moci v Kyjevě v únoru 2014. Podíval jsem se, jak si vedla přechodná vláda v březnu 2014, ale také jsem se zaměřil na zahraniční podporu Majdanu i této přechodné vlády. Podíval jsem se také na Izraelce, kteří trénovali vybrané jednotky Majdanu. 16. března 2014 přišlo referendum na Krymu. 6. dubna vyhlásily samostatnost Doněcká i Luhaňská lidová republika. Vznikla Národní garda, což byli původní krajně pravicové síly z praporu Azov, Pravého sektoru, strany Svoboda a další. Ti pomáhali ukrajinské armádě a byli oficiálně vyzbrojení.
První boje na východě (duben/květen 2014)
13. dubna informovala agentura RIA Novosti o návštěvě šéfa CIA Johna Brennana v Kyjevě. Po jeho schůzkách s bezpečnostními šéfy bylo rozhodnuto o operaci ve Slavjansku. O den později pochybnosti o jeho návštěvě rozptýlil samotný Washington, který 14. dubna zprávu potvrdil. Bezprostředně potom ukrajinské ministerstvo vnitra vyhlásilo speciální operaci proti stoupencům federalismu ve východních oblastech Ukrajiny. Tato protiteroristická opatření proti separatistům na východě země doporučil sám šéf americké rozvědky. Poslanec ukrajinského parlamentu za komunistickou stranu Vladimir Golub tvrdil, že ukrajinská tajná služba SBU a CIA už úzce spolupracovaly. Protiteroristická operace byla zahájená 15. dubna. Vypukly první potyčky. Vládní síly už brzy ráno zahájily palbu na zátarasy u Slavjansku. Po těžkých bojích vládní jednotky ovládly letiště Kramatorsk asi 80 kilometrů severně od Doněcku. Tato operace ale vedla k prvním skutečným bojům zvláště, když ukrajinské jednotky začly houfně přebíhat k separatistům. Jen o dva dny později, 17. dubna, se měly v Ženevě konat mírové rozhovory. Opravdu nebyl čas na vyhrocení situace. Kyjev ale odmítl zastavit útoky, jak oznámil ministr zahraničí Deščycja hned po podpisu, ačkoli to bylo součástí dohody. Ženevská dohoda tak byla doslova neplatná ještě před zaschnutím inkoustu. Mezitím NATO vyslalo lodě do Černého a Baltského moře a poslalo další stíhací letouny do pobaltských států, aby zvýšilo přítomnost NATO na ruských hranicích. Kromě toho bylo v Polsku umístěno několik stovek amerických vojáků. Bylo zajímavé, jak to média na Západě reflektovala. Běžné manévry Ruska byly označeny za provokace. Ale o tom, zda by posílení vojsk NATO na ruských hranicích mohlo být Ruskem vnímané jako provokace se nediskutovalo.
Oděský masakr (2. května 2014)
Ráno 2. května zahájil Kyjev útok na Slavjansk. Jestliže dříve docházelo k potyčkám a přestřelkám, jejichž rozsah byl stále víceméně omezený, teď se jednalo o skutečnou vojenskou operaci. 2. května došlo také k tragédii, při které oficiálně zahynulo nejméně 48 civilistů. To bylo více oficiálně potvrzených mrtvých civilistů za jeden den než v kterýkoli jiný den konfliktu. V 15 hodin se v Oděse sešli příznivci Majdanu spolu s fotbalovými fanoušky klubů Černomorec Oděsa a Metallist Charkov. Mezi nimi byli i chuligáni známí jako ultras. Na Ukrajině jsou ultras známí svým násilím a otevřeným nacionalismem.
Na pozadí fotbalového zápasu mezi kluby chtěli uspořádat pochod pod heslem Jednota Ukrajiny. Jejich směrem se pohybovala skupina z Kulikova pole, kde mělo protimajdanské hnutí stále své stanové městečko. Došlo ke střetům, při kterých umírali lidé. Když sympatizanti Majdanu spolu s ultras a dalšími skupinami získali převahu, zahnali odpůrce Majdanu do budovy odborů, která následně vyhořela. Někteří Majdanisté měli střelné zbraně, pistole. Sestřelovali odpůrce, kteří byli na střeše budovy odborů. Pak se to ještě vystupňovalo. Majdanisté vtrhli do domu odborů. V domě byla slyšet střelba. Pak začal dům odbborů hořet. Lidé vyskakovali z oken. Po chvíli přijeli hasiči, kteří evakuovali lidi z hořícího domu, ale venku na ně čekali Majdanisté. Z domu byl slyšet hysterický křik. Policie jen přihlížela. Všichni, kdo se snažili dostat z hořícího domu, byli bestiálně zbití. Majdanisté obklíčili zraněné oběti, kterým se podařilo dostat z hořícího domu ven a surově do nich kopali. Lékaři se tam báli chodit. Jeden zraněný byl v kritickém stavu s rozbitou hlavou. Majdanisté nenechali zraněné odejít, kroužili kolem nich a zpívali ukrajinskou hymnu. Nakonec byl dům odborů konečně vyklizený. Jeden vchod střežila policie. Na stěnách domu byly napsaná neonacistická hesla, okna byla rozbitá. Majdanisté ale stále neodešli, čekali, až bude dům zcela vyklizený. Nakonec Majdanisté opustili Kulikovo pole. Hrůzné je také očité svědectví člověka, který byl v hořící budově odborů:
"Nejdřív jsme chtěli bojovat do posledního dechu jako 300 Sparťanů, pořád jsme si dělali legraci, že Pravoslavové tady dostávají svůj Stalingrad. Pravoslavové je ukrajinské označení pro Pravý sektor. Ale když jsme viděli, kolik jich vyběhlo z města s obušky a ocelovými trubkami, věděli jsme, že nás prostě zabijí. … Téměř všichni mrtví nezemřeli v důsledku požáru. Kouř byl tak hustý a jedovatý, že lidé po několika vteřinách padali k zemi. … Všichni vyběhli nahoru. Ti, kteří to nestihli, prostě spadli na schodiště. Později, asi po hodině, se mi podařilo dostat se zadním vchodem ven. Věděl jsem, že se musím dostat ven, jinak by mě prostě zařízli. Pravoslavové už byli v domě. Po požáru přišli společně s hasiči. … Mnozí volali o pomoc ty, kteří byli dole. Někteří dole chtěli také pomoci. Provazy byly shozené dolů. Ale zároveň na nás ostatní Majdanové házeli koktejly. Někteří vám pomáhají, jiní vedle vás zapalují a trhají na kusy… Někteří z nás volali domů, aby se rozloučili s rodinou, protože věděli, že se odtud nedostanou živí. Když jsem se dostal ven, byl jsem opravdu v pekle. Byl jsem surově zmlácený obušky, mimo jiné i do hlavy. Nebyli to jen muži, ale i některé naprosto šílené ženy. Nejnebezpečnější byly bláznivé tety, které se ti snažily vyškrábat oči a uškrtit tě. Křičeli, že mi utrhnou mužství, a poškrábali mi obličej. Pak to bylo jednodušší, pak začali muži mlátit. A tehdy jsem ztratil vědomí. Možná proto jsem jel do nemocnice, a ne do márnice."
Při tomto masakru zemřelo více než 40 lidí. Byl například upálený i otec právničky Eleny Vjačeslavové. Byl položený základ osmileté občanské války. Války genocidy a masakrů, o které se západ vůbec nezajímal. Vedle Slavjansku, také další města zažila první skutečné bitvy. Dalším místem, kde došlo k eskalaci, byl Mariupol, kde se v dubnu opakovaně konaly demonstrace. 16. dubna tu při střetech zemřeli už tři lidé. Na začátku května začaly i tady první potyčky mezi příznivci Kyjeva a odpůrci majdanovské vlády. 11. května se v Doněcku konalo referendum o nezávislosti. O jeho výsledku netřeba pochybovat. Z 2 511 441 odevzdaných hlasů bylo 2 353 867 hlasů pro odtržení od Ukrajiny. To znamená 89,7% hlasů pro. Zatímco 256 004 hlasů bylo proti, což je 10,19%.
Za pár dní přišla další událost, kterou jsem velmi podrobně řešil ve druhém díle mého pořadu Klan Bidenů. 13. května 2014 největší ukrajinský soukromý producent plynu Burisma oznámil, že do představenstva společnosti byl jmenován Hunter Biden, syn amerického viceprezidenta Joea Bidena. Hunter Biden nebyl prvním cizincem ve společnosti. V dozorčí radě sedělo několik Američanů, ale ani jeden Ukrajinec. Ve správní radě byl také Devon Archer. Pokud jste poslouchali můj pořad Klan Bidenů, už víte, že Devon Archer je blízkým přítelem nevlastního syna amerického exministra zahraničí Johna Kerryho. Opěd se rozproudily debaty o tom, že Bílý dům má zálusk na ukrajinské zásoby břidlicového plynu. Americký vliv by nás neměl překvapit vzhledem k jejímu angažmá. Když někde investujeme, chceme vydělat desetinásobek počátečního vkladu. Američané začli také skupovat státní dluhopisy Ukrajiny. Největším držitelem ukrajinských dluhů se stal investiční fond Franklin Templton. V srpnu 2013 zmíněný fond nabyl na světovém finančním trhu státní dluhopisy Ukrajiny v nominální hodnotě 5 miliard dolarů. Začlo ale i další porcování Ukrajiny v oblasti půdy. 28. července 2014 Oaklandský institut v Kalifornii zveřejnil zprávu odhalující, že Světová banka a Mezinárodní měnový fond, jako součást svých podmínek pro půjčku 17 miliard dolarů Ukrajině stanovily, že tato země otevře své zemědělství geneticky upraveným plodinám a geneticky upraveným organizmům. Korporace jako Monsanto začly drancovat ukrajinskou půdu. Ukrajina má obrovskou plochu černozemě, která je známá jako obzvláště úrodná a produktivní oblast. S 32 miliony hektary obdělávané půdy má Ukrajina dvakrát tak velkou obdělávanou oblast než Německo. Byl to tedy ráj pro osivářské korporace, které prolomily další tabu, a zavedly na Ukrajině GMO potraviny. Tedy státní dluhy skupované Američany. Půda skupovaná americkými korporacemi. Plynárenské společnosti obsazované Američany. Pamatujme. Když někam investujeme 5 miliard dolarů, jak nám svěřila Victoria Nulandová, musíme na tom vydělat aspoň desetkrát tolik.
Prezidentské volby (květen 2014)
25. května 2014 nastaly prezidentské volby, které vyhrál Petro Porošenko s počtem 54,7% obyvatel. Petro Porošenko se narodil jako Waltzman. Poprvé se dostal do ukrajinské Rady v roce 1998. Tehdy jako člen Sociálnědemokratické strany, která byla loajální prezidentu Leonidu Kučmovi. V roce 2000 stranu opustil a založil parlamentní skupinu Solidarnost. V roce 2001 pak hrál důležitou roli při založení Strany regionů, která byla opět prokučmovská. Koncem roku 2001 opět změnil stranu a přidal se k Juščenkově straně Naše Ukrajina. V letech 2007 až 2010 nebyl poslancem. Ve straně ale zůstal a koncem roku 2009 se stal ministrem zahraničí. Janukovyč po svém zvolení prezidentem vládu odvolal. V březnu 2012 pak jmenoval Porošenka ministrem hospodářství. Potom, co Porošenko získal přímý mandát v parlamentních volbách v roce 2012, rezignoval na funkci ministra hospodářství. Porošenko byl prostřednictvím holdingové společnosti Asset Prime Capital, založené v roce 2006, která byla v jeho 100% vlastnictví, vlastníkem následujících televizních a rozhlasových stanic: Pátý kanál, TRT, Tvoe Radio, Pilot Ukrajina, Radio Next, Radio Niko FM a Radio 5. Jeho cukrovinková výrobní skupina vydělávala stovky milionů dolarů na byznysu v Rusku. Od roku 2012 měla Rošen 3,2% podíl na ruském trhu, byl to šestý největší producent. Vydělané peníze vždycky používal na protiruské projekty. Jenže došlo k odhalení podstatného zákulisí kolem čokoládového krále. Dvě diplomatické zprávy z veřejné knihovny WikiLeaks o americké diplomacii uvádí, že Petro Porošenko byl agentem amerického ministerstva zahraničí. Důvěrná zpráva z amerického velvyslanectví v Kyjevě z 29. dubna 2006 zmiňuje nově zvoleného prezidenta dvakrát. Je tedy jasné napojení Petro Porošenka na Ameriku stejně jako jeho premiéra Arzenije Jaceňuka. Na Wikileaks mám samozřejmě k dispozici odkazy, ale pro dynamiku pořadu se nebudu zdržovat zdlouhavými citacemi z amerických kabelogramů. Na vyžádání odkazy klidně zašlu. Porošenkův premiér Arzenij Jaceňuk měl také pohnutou minulost. Vždycky se spojoval pouze s prozápadními hnutími. Pro připomenutí opět uvedu nadaci Open Ukraine Foundation Arzenije Jaceňuka, kterou podporovala americká NED a ministerstvo zahraničí. Kdysi podporoval Juščenkovu Naši Ukrajinu, potom založil Frontu změny, která se následně spojila se stranou Vlast. Vzhledem k tomu, že Julia Tymošenková byla ve vězení, de facto převzal vedení strany, ačkoli Tymošenková byla stále její předsedkyní. Po propuštění Tymošenkové z vězení se strana Vlast stala pro dva alfa samce příliš malou. Jaceňuk spolu s Turčynovem založil Lidovou frontu, se kterou se v říjnu 2014 zúčastnil parlamentních voleb. Situace se ale opět vyhrotila pouhý den po volbách. Začala občanská válka na plné obrátky. V Doněcku se situace vyostřila 26. května, kdy se povstalci zmocnili letiště. Když ukrajinská armáda zahájila protiútok, došlo k dosud nejprudším bojům. Bitva o letiště měla trvat více než půl roku. Teprve v únoru 2015 se ho, respektive toho, co z něj zbylo, nakonec zmocnili povstalci. Toho dne bylo použité letectvo a těžké zbraně. Nákladní auto povstalců převážející raněné z letiště bylo ostřelované a zničené. Starosta Doněcka potvrdil nejméně 40 mrtvých. Válka v Doněcku ale pokračovala dál. Byla to velmi surrealistická situace. Doněck je milionové město jako Praha. A tamní lidé se snažili válku ignorovat.
I v létě, kdy zuřila občanská válka, lidé v centru města demonstrativně posedávali v pouličních kavárnách. Kdybychom neslyšeli dělostřelectvo v pozadí, mysleli bychom si, že je normální léto. Mezitím ale z města uprchlo mnoho lidí a centrum Doněcku bylo na některých místech také vážně poškozené. Válka se rozhořela naplno v červenci. V oblastech Luhaňska a Doněcka. V Doněcku obyvatelé v panice utíkali před boji, protože ukrajinští vojáci a separatisté sváděli v centru města několikahodinové boje. Podle městské správy byli čtyři civilisté zabiti a pět zraněno, když se jejich autobus dostal do křížové palby nedaleko Kramatorska. Podle obyvatel bylo ráno ve městě také zabito pět lidí minometnými granáty. V následujících dnech ukrajinská armáda spolu s Národní gardou a dobrovolnickými jednotkami pokračovala v postupu a dobyla několik dalších měst, zatímco povstalci se drželi v Doněcku a Luhaňsku. 17. července 2014 bylo sestřelené letadlo malasijských aerolinií s číslem letu MH17. Na palubě bylo 298 osob, z toho 80 dětí a 15 členů posádky. Trosky letadla spadly poblíž města Tores, asi 80 kilometrů východně od Doněcku, na ploše až 35 kilometrů čtverečních. To naznačuje, že se letadlo rozpadlo ve velké výšce. K tomu mám obrovský objem materiálů, ovšem tato dílčí událost by narušovala spád a dynamiku pořadu.
Jižní kotel (srpen 2014)
V prvních deseti srpnových dnech došlo ve válečné zóně ke dvěma ohniskům. Likvidace jižního kotle a příprava ukrajinských vládních sil na útok na Doněck. Západní zpravodajství jižnímu kotli nevěnovalo téměř žádnou pozornost. Od začátku června se ukrajinská armáda snažila přerušit spojení mezi povstaleckými oblastmi a Ruskem. V červenci se ale spojeným silám z Doněcka a Luhaňska, pod velením Igora Girkina Strelkova, podařilo obklíčit asi 5 000 ukrajinských vojáků a odříznout je od veškerého zásobování. Na začátku srpna se vzdali poslední ukrajinští vojáci. Snaha Ukrajiny odříznout povstalce od Ruska tak selhala a území ovládané povstalci se nesmírně zvětšilo. Souběžně s boji probíhala v Minsku jednání o příměří. 5. září byl podepsán Minský protokol, který stanovil příměří. Boje nicméně pokračovaly, i když přinejmenším do ofenzívy ukrajinských jednotek v lednu 2015, už ne s takovou intenzitou jako v létě 2014. Tato vleklá občanská válka pokračovala celých dlouhých 8 let. 8 let Ukrajina ostřelovala východ Ukrajiny. Celých 8 let Ukrajina zasypávala východ Ukrajiny granáty, pumami a bombami. A proč? Jen proto, že tyto oblasti chtěly právo na sebeurčení? Proto se celých 8 let zakládalo pod kotlem, polínko po polínku, až bouchly saze a rozhořel se regulerní válečný konflikt? Stálo to všechno za tolik životů? Je celkem zbytečné tu uvádět veškeré operace, kdo zaútočil, jaký byl vojenský arzenál, kolik bylo ztrát na životech. Byla by to série osmileté přetlačované a zbytečných tragických úmrtí. Opět si položme základní otázku. Stálo sebeurčení východu Ukrajiny za ztrátu více jak 14 tisíců životů za 8 let? Úkolem a cílem tohoto dvoudílného pořadu bylo popsat pohnuté události kolem kyjevského Majdanu v roce 2014, stejně jako události, které mu předcházely i které následovaly.
Biologické laboratoře na Ukrajině
V roce 2022 se začlo veřejně spekulovat o tom, zda Američané provozovali na Ukrajině tajné laboratoře, ve kterých pěstovali biologický materiál. Ovšem na Ukrajině se záhadné nemoci začly objevovat už od roku 2016. Izmail je město v oděské oblasti. V létě 2016 postihla záhadná střevní infekce děti z tohoto města obzvláště silně. Přes 400 dětí bylo hospitalizováno doslova během 24 hodin. Příčina infekce nebyla zjištěná. Ve stejném roce 2016 postihla Ukrajinu bizarní epidemie prasečí chřipky, která vedla ke vzniku SARS. Koncem roku 2016 zavedla EU šestiměsíční zákaz na dovoz kuřat z jakéhokoli místa na Ukrajině potom, co byla v Chersonské oblasti zjištěná infekce ptačí chřipky. Chersonská oblast patří k těm státům, které v pátek 30. září 2022 vyhlásily samostatnost a připojily se k Rusku. Zajímavá shoda. Jenže tím to nekončí. V roce 2017 propukla nevysvětlitelná epidemie botulismu z pojídání kontaminovaných ryb, což vedlo ke svalovým křečím, dušení a následné smrti. Lékařské instituce neměly k dispozici žádný antitoxin, takže několik desítek ukrajinských občanů zemřelo v krutých bolestech. A kdepak epidemie botulismu vypukla? V Záporoží, tedy další oblasti, která v pátek 30. září 2022 vyhlásila samostatnost a připojila se k Rusku. Je pozoruhodné, že všechny epidemie se objevovaly na východních částech Ukrajiny. Po stopách se ale musíme vypravit ještě hlouběji do minulosti. Ukrajinské ministerstvo zdravotnictví a americké ministerstvo obrany podepsaly v srpnu 2005 dohodu, týkající se spolupráce v oblasti prevence šíření technologií, patogenů a expertýz, které by mohly být použité při vývoji biologických zbraní. Jakmile byla dohoda podepsaná, byla v Oděse otevřená instituce známá jako Centrální referenční laboratoř. Její sídlo bylo ve Výzkumném ústavu epidemiologie Mečnikov. Tato laboratoř se specializuje na studium lidských patogenů. Americké ministerstvo obrany investovalo do tohoto projektu zhruba 3,5 miliony dolarů. Práci vykonal dlouholetý subdodavatel Black & Veatch Special Projects Corporation. Kromě toho byly otevřené nové diagnostické laboratoře v Dněpropetrovsku, Lvově, Luhansku a Merefě poblíž Charkova. Je zajímavé, že laboratoř v Merefě je zařízením s biologickou bezpečností třetí úrovně. Tato laboratoř v Merefě je oprávněná pracovat na kmenech smrtelných lidských virů a bakterií, vhodných pro využití jako biologických zbraní. Ale to není všechno. Žádná z těchto referenčních laboratoří na Ukrajině nespadá pod jurisdikci státu, ve kterém se nachází, tedy Ukrajiny. Práce těchto referenčních laboratoří je cizím osobám, tedy Ukrajincům nedostupná. Zaměstnanci jsou především američtí občané s diplomatickou imunitou. Jinými slovy, žádní zástupci hostitelské země, tedy Ukrajiny, nemají do těchto laboratoří umožněný přístup. Dokonce ani odborníci pro veřejné zdraví. Počet zaměstnanců těchto laboratoří, 50 až 250 osob, převyšuje počet personálu, který by byl zapotřebí k vykonávání takovéto práce v civilním zařízení. Laboratoře řídí vysoce postavení představitelé americké armády, kteří jsou experty na biologické zbraně a biologický terorismus. Podobné laboratoře byly také otevřené v Kyjevě, Chersonu, Vinnytsii, Ternopilu a Užhorodu a to ještě před rokem 2014. Do těchto projektů bylo investováno celkem 183 milionů dolarů. Od Majdanu v roce 2014, byly tyto záležitosti držené v tajnosti. Mnoho odborníků má pocit, že tento americký projekt na biologickou bezpečnost, který je spojovaný s otevřením této sítě biologických laboratoří na Ukrajině, není ničím jiným než manévrováním kolem Úmluvy o biologických zbraních z roku 1972. Tyto vojenské biologické laboratoře oficiálně zkoumají dopad virů a bakterií na specifický genetický fond, ať už jde o lidi, zvířata nebo rostliny. Ukrajina je doslova přecpaná vojenskými biologickými laboratořemi, které jsou pod kontrolou Pentagonu. Skutečný důvod těchto referenčních laboratoří popsal novinář Jeffrey Silverman. Tvrdí, že cílem laboratoří je studium biologických zbraní v místě, které je daleko od Spojených států. Navíc materiály z těchto laboratoří umožňují obcházet Ženevskou úmluvu z roku 1972, týkající se zákazu bakteriologických a toxinových zbraní. Laboratoře také umožňují testovat biologické prostředky v terénu, aby byly zhoubnější, sledovat jejich šíření a přizpůsobovat jejich vlastnosti. Tím je možné vykonávat biologické sabotážní operace, zaměřené na způsobení ekonomických škod zemím, které jsou poblíž těchto laboratoří. Byly tedy epidemie ve východních částech Ukrajiny od roku 2016 pouhou náhodou? Ve světle těchto skutečností se to rozhodně nezdá. Je třeba to vidět v celém kontextu. Jde o zařízení, která Američané financovali uvnitř hranic bývalého Sovětského svazu. Tyto ukrajinské laboratoře jsou součástí rozšíření washingtonského globálního laboratorního systému. Existuje asi 400 podobných laboratoří po celém světě. Stejné druhy problémů jsou v mnoha zemích, kde se objevily podobné laboratorní komplexy. Není tajemstvím, že geneticky modifikovaný virus ptačí chřipky, který může být přenášený mezi lidmi, byl vytvořený v lékařském centru v Holandsku s pomocí americké Národní zdravotní instituce. Psal o tom oficiálně britský Independent. Vezměme si do rukou mapu a podívejme se také na lokace těchto laboratoří a výskyt ohnisek lokálních epidemií. Epidemie většinou vypuknou v zemích, které se nacházejí poblíž hranic největších geopolitických rivalů Ameriky. To přesně koreluje s epidemiemi, které od roku 2016 probíhaly na východě Ukrajiny. Stále nevěříte? Rada bezpečnosti OSN uspořádala 6. dubna 2022 mimořádné zasedání, které se týkalo biologických aktivit v zemích včetně Ukrajiny. Vrcholem více než dvouhodinového jednání Rady bezpečnosti OSN bylo odhalení generála Igora Kirillova, náčelníka sil radiační, chemické a biologické obrany ruských ozbrojených sil, že Washington vytváří biologické laboratoře v různých zemích a připojuje je k jednotnému systému. Uvedl, že Američané od roku 2005 vynaložili na vojenské biologické programy více než 5 miliard dolarů. Upřesnil, že jen na územích sousedících s Ruskem a Čínou bylo za toto období modernizováno asi 60 zařízení. Ukrajinská síť laboratoří zahrnuje 30 zařízení ve 14 obydlených lokalitách. Vysoce citlivé materiály z ukrajinských biologických laboratoří byly počátkem února, těsně před zahájením ruské speciální operace, vyvezené do Ameriky. Zbytek bylo nařízeno zničit, aby nepadl do ruských rukou. Utajení ale bylo úspěšné jen částečně. Rusko totiž vlastní vysoce usvědčující důkazy. Už dříve také Rusko zveřejnilo řadu dokumentů týkajících se biologických vojenských aktivit Pentagonu, které poukazovaly na celosvětový projekt zřizování biologických laboratoří. Video z této rady bezpečnosti OSN tu mám k dispozici a raději jsem si ho stáhl, kdyby náhodou chtělo zmizet. Zarážejícím objevem na který ruské síly na Ukrajině narazily, je používání očíslovaných ptáků v laboratořích financovaných Pentagonem. Až z toho člověka mrazí jako při Hitchcockových hororech. Tento objevený projekt funguje tak, že jsou na začátku shromážděné vědecké údaje o studiu migrace ptáků. Shromážděné údaje se týkají také pozorování ptáků v průběhu ročních období, a hlavně koridorů a trajektorií cest, které ptáci každoročně absolvují z jedné země do druhé, nebo dokonce i na jiné kontinenty. Nejprve se tedy shromáždí a setřídí tyto základní údaje. Na základě těchto údajů jsou skupiny stěhovavých ptáků odchycené a digitalizované. Jsou k nim připojené kapsle se zárodky, které nesou čip, který se ovládá prostřednictvím počítačů. Tito ptáci jsou pak vypuštění do hejn stěhovavých ptáků v těch cílových zemích, vůči kterým má americká rozvědka nekalé úmysly. Tito stěhovaví ptáci samozřejmě cestují na velké vzdálenosti. Je například známo, že albatros stěhovavý migruje nejméně 8 500 km na východ přes jižní Pacifik k pobřeží Jižní Ameriky. Je také známo, že mnoho albatrosů plachých migruje na západ přes Indický oceán k pobřeží jižní Afriky. Během dlouhého letu ptáků, kteří byli digitalizovaní v biolaboratořích Pentagonu, je jejich pohyb postupně monitorovaný pomocí satelitů a jsou určované přesné polohy. Jde o to, že tyto čipy mají destrukční mechanismus, který je může zničit. Dojde k tomu v případě, kdy je podle satelitu vyhodnocená poloha ptáka v rizikové oblasti. Pták s čipem by se mohl dostat do rukou Ruska nebo Číny. Důkazy o projektu by byly vyzrazené. Samozřejmě se zničením čipu dojde i k usmrcení ptáka. Takto se zabije pták přenášející epidemii. Jakmile je digitalizovaný pták zabitý a kapsle s bacily, které pták nese se uvolní nemoc, která se rozšíří v dané oblasti. Je to vysoce efektivní metoda, jak poškodit nepřátelskou zemi, aniž by bylo třeba války, státního převratu nebo barevné revoluce. Rusové přišli se šokujícím tvrzením, že takové stěhovavé ptáky digitalizované v biolaboratořích Pentagonu skutečně mají. Zřejmě se nepodařilo zničit všechny čipy. Takových projektů na Ukrajině bylo více. Například v psychiatrické nemocnici číslo 1 Strelecká v Charkovské oblasti, byly prováděné pokusy na duševně nemocných lidech bez jejich vědomí. Bylo také manipulováno s látkou způsobující tuberkulózu, kterou bylo infikované obyvatelstvo Slavjanoserbské oblasti v Luhaňské lidové republice. V těchto laboratořích se prováděly mimořádně nebezpečné experimenty zaměřené na posílení patogenních vlastností moru, antraxu, tularémie, cholery a dalších smrtelných chorob pomocí syntetické biologie. Další projekt se týkal netopýrů jako vektorů pro přenos potenciálních biologických bojových látek, jako je mor, leptospiróza, brucelóza, filoviry nebo koronaviry. Dále vás odkážu na mé pořady, ve kterých jsem biologické zbraně pokryl velmi podrobně. Jednak můj dvojdílný pořad Biologické zbraně a také dvoudílný pořad Vyšší forma zabíjení. Tady jsem popisoval projekty nakažených ptáků, které Američané prováděli už od 50. let 20 století. Projekt s ptáky tedy v zásadě není nic nového. Stejně jako jsem tu pokrýval patogeny, které se zkoumají i dnes. Tedy opět nic nového. Můžete také pokračovat trojdílným pořadem Depopulace planety. Průšvihy s americkými laboratořemi v zahraničí jsem také pokryl v pořadech Utajený Harvardský projekt a Zlatá rýže v Číně. A na konec této kapitoly uvedu důležitou skutečnost. Z ukrajinských laboratoří bylo převezeno několik tisíc vzorků krevního séra pacientů slovanského původu. Tyto vzorky byly převezené z Ukrajiny do Výzkumného ústavu Waltera Reeda americké armády. Tento výzkum byl selektivně zaměřený na specifické etnické skupiny. V pořadu Vyšší forma zabíjení jsem popisoval projekt Coast, který byl odhalený v Jihoafrické republice. Tento projekt byl selektivně zaměřený proti černochům v rámci takzvaného apartheidu. Můžeme se jen domnívat, do jaké fáze byl tento projekt dovedený proti slovanským národům. Tyto experimenty byly nepřímo zadané Národním zdravotnickým zpravodajským centrem prostřednictvím Agentury pro snižování obranných hrozeb a americké společnosti Rosemont Seneca Technology Partners. Kdo jste poslouchali můj pořad Klan Bidenů, už víte, že tuto společnost založili Hunter Biden, tedy syn Joe Bidena a Christopher Heinz, zeť Johna Kerryho. Krásně se nám to skládá dohromady, když si uvědomíme, že Hunter Biden seděl ve správní radě ukrajinské plynárenské společnosti Burisma. Tedy, máme tu Burismu, a máme tu Rosemont Seneca Technology Partners, která byla pověřená vykonáváním dílčích prací na výzkumu těchto slovanských kmenů.
Krásně se nám to také skládá dohromady, když si uvědomíme, že Victoria Nulandová byla náměstkyní tohoto ministra zahraničí Johna Kerryho, jehož nevlastní syn, spolu s Hunterem Bidenem, vykonávali tyto aktivity na Ukrajině v rámci výzkumu slovanských kmenů. Také její manžel Robert Kagan radil v prezidentské kampani v roce 2008 Johnu McCainovi, který na Ukrajinu často jezdil a jednal s administrativou Petra Porošenka. Opět lidé s adresami, lidé z masa a kostí, lidé se jmény. Všechny výsledky tohoto výzkumu o slovanském genomu byly zaslané do vojenských biologických laboratoří ve Fort Detricku, které kdysi hrály vedoucí roli v americkém programu biologických zbraní.
5 miliard dolarů na Ukrajině
Nejviditelnější osobou americké administrativy byla Victoria Nulandová. Právě na ní si můžeme projektovat ostré rysy amerického řízení převratu na Ukrajině. Potíží těchto převratů totiž bývá skutečnost, že důležité dohody probíhají v zákulisí, v šedé sféře mezi politikou, armádou, rozvědkami a místními oligarchy. To byl samozřejmě i tento případ, ovšem Victorie nám umožnila alespoň trochu odhalit clonu, jak se takové puče formují, realizují a organizují. Běžně se takové informace jen těžko dozvídáme a pokud ano, tak z odtajněných materiálů za 50 a více let. Proto považuji za důležité koncem tohoto posledního dílu, uvést tyto skutečnosti. Už jsem hovořil o tom, že bezprostředně po návštěvě Kyjeva Nulandová 13. prosince vystoupila ve Washingtonu s projevem k Nadaci USA-Ukrajina. V tomto projevu hovořila o tom, že Amerika od rozpadu Sovětského svazu investovala na Ukrajině 5 miliard dolarů. A jak jsem také uvedl, je logické, že investor očekává také návratnost investice. To se do puntíku splnilo. Hovořil jsem o ukrajinských státních dluhopisech, obrovské zemědělské půdě nebo břidlicovém plynu. Toto není zákulisní záležitost, protože to sdělila naprosto veřejně, ale ukazuje nám to dlouhodobé koncepty. Amerika nalévá do nějaké země peníze za nějakým zadáním. Když jsou úkoly splněné, Amerika a její korporace vyrabují a zplundrují zemi desetinásobně než do převratu investovala. Schéma se opakuje celá desetiletí, spíše staletí. Pojďme si poslechnout projev Viktorie Nulandové.
Dámy a pánové, je mi velkou ctí a potěšením představit vám náměstkyni ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti Victorii Nulandovou. Victoria se nedávno vrátila z Kyjeva a má pro vás aktuální informace o tamní situaci i o postoji americké vlády. Victoria?
No, děkuji vám, Romane, děkuji vám, dámy a pánové, děkuji vám, že jste tady a za vaši trvalou podporu vztahů mezi Amerikou a Ukrajinou a děkuji vám za pozvání, abych s vámi dnes hovořila. Jsem stále ještě rozhozená z časového posunu z mé třetí cesty na Ukrajinu během pěti týdnů a z dnů strávených v Kyjevě na začátku tohoto týdne. Nemusím tomuto shromáždění říkat, že pro ukrajinský lid, pro ukrajinsko-americké vztahy a pro lidi všude, kterým záleží na budoucnosti této velké země, jsou to historické a náročné časy. Svět sleduje drama, které se odehrává v centru Kyjeva. Hnutí Euromajdan se stalo ztělesněním zásad a hodnot, které jsou základními kameny všech svobodných demokracií. To co začalo 24. listopadu jako protest proti rozhodnutí prezidenta Janukovyče pozastavit cestu do Evropy, se stalo mnohem hlubším a větším. Potom co byla 30. listopadu bezpečnostními složkami prolitá krev, se hnutí stalo také hnutím za spravedlnost a občanská práva a za touhu Ukrajiny mít vládu. O touhu Ukrajinců mít vládu, která je respektuje, která jim naslouchá, která je chrání a která jim zajistí moderní demokratickou vládu. To bylo možné, když jsem 5. prosince poprvé navštívil Majdan. Když Ukrajinci říkají, že jsou Evropané, myslí tím právě tohle. A jak mi řekl jeden velmi významný ukrajinský podnikatel, největším úspěchem hnutí Majdan je, že dokázalo, že lidé na Ukrajině už nebudou podporovat žádného prezidenta, tohoto ani budoucího, který je nepovede do Evropy. Po celé toto období bylo poselství Spojených států jasné a jednoznačné. Stojíme na straně ukrajinského lidu v jeho úsilí o spravedlnost, lidskou důstojnost, bezpečnost, návrat k hospodářskému zdraví a o evropskou budoucnost, kterou si zvolil a kterou si zaslouží. Jak víte a jak řekl Roman, minulé úterý jsem se vrátila na Ukrajinu na svou třetí návštěvu během pěti týdnů, abych podpořila právě tyto cíle. Tentokrát jsem vedla souběžně koordinovanou diplomacii na vysoké úrovni s vysokou představitelkou EU Kathy Ashtonovou se všemi klíčovými ukrajinskými aktéry. V polovině naší návštěvy ve středu 10. prosince jsme pak byli svědky otřesné demonstrace síly vládních sil, které obrátily policejní buldozery a slzný plyn proti demonstrantům na Majdanu, kteří zpívali hymny a modlili se za mír. Ukrajinci všech věkových kategorií a vzdělání zaplavili Majdan, aby ho chránili. Ministr Kerry neztrácel čas, aby vyjádřil znechucení Spojených států nad tímto rozhodnutím ukrajinské vlády a do rána byla pořádková policie nucená ustoupit. Později téhož dne jsem strávila více než dvě hodiny s prezidentem Janukovyčem. Byl to tvrdý, ale také realistický rozhovor. Jménem Spojených států jsem mu naprosto jasně řekla že to, co se stalo 10. prosince a obecněji to, co se dělo z bezpečnostního hlediska, je v evropském státě, v demokratickém státě naprosto nepřípustné. Ale také jsem jasně řekla, že Spojené státy věří, že pro Ukrajinu existuje východisko, že je stále možné zachránit evropskou budoucnost Ukrajiny a právě tam jsme chtěli, aby prezident vedl svou zemi. A to mělo vyžadovat okamžité kroky k deeskalaci bezpečnostní situace a okamžité politické kroky k ukončení krize a návratu Ukrajiny k jednání s EU a Mezinárodním měnovým fondem. Jak všichni víte a jak jste jistě právě slyšeli od Anderse a dalších kolegů, ukrajinská ekonomika je v zoufalém stavu. Potom co se už více než rok nachází v recesi a má k dispozici méně než tříměsíční devizové rezervy. Reformy na kterých Mezinárodní měnový fond trvá, jsou pro dlouhodobé ekonomické zdraví země nezbytné. Nová dohoda s Mezinárodním měnovým fondem by také vyslala pozitivní signál soukromým trhům a zvýšila by přímé zahraniční investice, které Ukrajina tak naléhavě potřebuje. Podpisem dohody o přidružení s EU by Ukrajina také nastoupila cestu k posílení stabilního a předvídatelného podnikatelského prostředí, které investoři vyžadují. Neexistuje jiná cesta, která by Ukrajinu přivedla zpět k dlouhodobé politické stabilitě a hospodářskému růstu. Chválíme také EU za to, že ponechala otevřené dveře k dohodě o přidružení a že pokračuje ve spolupráci s ukrajinskou vládou na dalším postupu. Ukrajinský parlament už před summitem Východního partnerství ve Vilniusu schválil přibližně 18 jednotlivých požadovaných právních předpisů. Ačkoli to byla promarněná příležitost, byla by obrovská škoda, kdyby pět let práce a příprav přišlo vniveč, pokud by dohoda o přidružení nebyla v blízké budoucnosti podepsána. Je tedy čas dokončit práci. Jak řekl viceprezident Biden ve svém včerejším vystoupení, prezident Janukovyč má na výběr. Může zvolit cestu, která vede k rozdělení a izolaci, nebo může udělat krok vpřed a podniknout okamžité, hmatatelné kroky k zažehnání krize ve své zemi a zahájit skutečný dialog s opozicí a dohodnout se na cestě, která vrátí Ukrajině ekonomické a politické zdraví. Ačkoli je tato doba v mnoha ohledech náročná, nesmíme také ztrácet ze zřetele, že je to také doba velkého optimismu. Stačí být na Majdanu, abyste pocítili energii, abyste cítili naději Ukrajinců, která proudí centrem Kyjeva a celou zemí. Lidé se angažují, protože vědí, že jim na budoucnosti jejich země záleží. Vidíme energii, vidíme optimismus, který na Ukrajině před 20 lety prostě neexistoval. Lidé všech věkových kategorií, všech tříd a všech společenských vrstev přebírají odpovědnost za svou budoucnost a vycházejí do ulic, aby požadovali evropskou budoucnost. Činí tak pokojně, s velkou odvahou a s obrovskou osobní zdrženlivostí. Od získání nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 Spojené státy podporují Ukrajince při budování demokratických dovedností a institucí, při prosazování občanské participace a řádné správy věcí veřejných, což jsou všechno předpoklady pro to, aby Ukrajina mohla dosáhnout svých evropských aspirací. Investovali jsme více než 5 miliard dolarů na pomoc Ukrajině v těchto a dalších cílech, které zajistí bezpečnou a prosperující a demokratickou Ukrajinu. V současné době jsou v ukrajinské vládě, v podnikatelské komunitě i v opoziční občanské společnosti a náboženské obci vysocí představitelé, kteří věří v tuto demokratickou a evropskou budoucnost své země. A usilovně pracují na tom, aby se jejich země a jejich prezident vydali správným směrem. Vyzýváme vládu, vyzýváme prezidenta, aby těmto hlasům naslouchal, aby naslouchal ukrajinskému lidu, aby naslouchal Euromajdanu a vedl Ukrajinu kupředu. Podpora lidí v této místnosti je naprosto zásadní. Děkujeme vám za všechno, co děláte. Děkujeme vám za vaše partnerství po celé ty roky. A těšíme se, že s vámi budeme i nadále stát bok po boku, až povedeme Ukrajinu do budoucnosti, kterou si zaslouží. Děkuji vám za dnešní čas.
Telefonát Nulandové s americkým velvyslancem v Kyjevě
Hovořil jsem také o tom, že ve dnech 10. a 11. prosince navštívily Kyjev Catherine Ashtonová, představitelka EU pro zahraniční věci a Victoria Nulandová, náměstkyně amerického ministra zahraničí a koordinátorka pro EU. Oba se setkali s prezidentem Viktorem Janukovyčem a zdůraznili, že krizi lze vyřešit pouze mírovou cestou. Potom se setkali se zástupci opozice a vydali se také na Majdan, kde Nulandová symbolicky pomáhala rozdávat sušenky demonstrantům. O měsíc a půl později, 25. nebo 26. ledna 2014 byl zaznamenaný slavný telefonát Victorie Nulandové s americkým velvyslancem v Kyjevě. Právě tady zaznělo ono slavné fuck the EU. Z tohoto telefonátu vyplývá, že Victoria Nulandová jednala s americkým velvyslancem v Kyjevě o tom, kdo by měl sestavit budoucí vládu. Jak uslyšíme, vyslovila se ve prospěch Jaceňuka. O Vitaliji Kličkovi, vůdce strany Udar, se vyjádřili tak, že si umí udělat své domácí úkoly. Oleha Ťahnyboka, vůdce strany Svoboda, Nulandová nepřímo označila za nedemokratického. To je vtipné, protože právě Oleh Ťahnybok byl jedním z hlavních organizátorů Majdanu. Tady vidíme, jak to Američané dělají. Radikály naverbují na špinavou práci a pak je vykopnou jako nedemokratické. Stejně jako bývalého boxéra Klička, který byl pak jen starostou Kyjeva. A mimochodem, slavný výrok Fuck the EU byl pronesený v kontextu, kdy Nulandová žádala o diplomatický vliv OSN prostřednictvím zvláštního vyslance Roberta Serryho, nikoliv EU. Proto se mnozí domnívají, že telefonát byl uskutečněný na konci ledna 2014. Bylo to totiž ve dnech před cestou zvláštního vyslance OSN Roberta Serryho, který navštívil Kyjev ve středu 29. ledna. Telefonát by se tak shodoval právě s těmito dny nepokojů. Každopádně povšimněte si na telefonátu, jak Nulandová téměř prorocky předvídala vývoj na Ukrajině. Preferujeme Jaceňuka a nechceme ani Klička ani Ťahnyboka. A přesně to se také stalo. Premiérem se stal Arsenyj Jaceňuk. Lze předpokládat, že Jaceňukovo úzké napojení na americké ministerstvo zahraničí prostřednictvím jeho nadace Open Ukraine Foundation, hrálo roli v tom, že Nulandová Jaceňuka hodnotila kladně. A z toho pramenilo ono slavné fuck the EU, které pronesla Nulandová. Zatímco Amerika měla svého koně Arzenyje Jaceňuka, kterého podporovala přímo už od roku 2007 přes jeho Open Ukraine Foundation, EU měla svého koně Vitalije Klička, vůdce strany Udar, kterého podporovala přes německou nadaci Konrada Adenaeura. V tomto kontextu není výrok fuck the EU žádným přeřeknutím, ale logickým vyjádřením geopolitiky. Pojďme si tedy telefonát poslechnout.
Victoria Nulandová: Co si o tom myslíte?
Geoffrey Pyatt: Myslím, že jsme ve hře. Kličko je tu samozřejmě složitý elektron, zejména jeho oznámení jako místopředsedy vlády. A viděli jste některé mé poznámky o potížích v manželství právě teď. Takže se snažíme opravdu rychle zjistit, jak na tom s těmi věcmi je. Ale myslím, že Váš argument, který mu budete muset předložit, myslím, že to je další telefonát, který chceme domluvit, je přesně ten, který jste předložila Jaceňukovi. A jsem rád, že jste ho tak trochu postavila před hotovou věc, kam v tomhle scénáři patří a jsem velmi rád, že řekl to, co řekl v odpovědi.
Viktorie Nulandová: Dobře. Tak já si nemyslím, že by Kličko měl jít do vlády. Nemyslím si, že je to nutné. Nemyslím si, že je to dobrý nápad.
Geoffrey Pyatt: Ano. Pokud jde o to, aby nešel do vlády, tak ať prostě tak nějak zůstane mimo a dělá si své politické úkoly a tak. Mám na mysli jen to, aby se proces posunul kupředu. Chceme udržet umírněné demokraty pohromadě. Problém bude Ťahnybok a jeho lidé a jsem si jistý, že to je součást toho, s čím Janukovič na tom všem počítá.
Victoria Nulandová: Myslím, že Jaceňuk je ten, kdo má ekonomické zkušenosti, zkušenosti s vládnutím. To co potřebuje, je Kličko a Ťahnybok zvenčí. Potřebuje s nimi mluvit čtyřikrát týdně. Já si prostě myslím, že Kličko jde dovnitř. Bude na té úrovni, že bude pracovat pro Jaceňuka. Prostě to nebude fungovat.
Geoffrey Pyatt: Jo, ne, myslím, že to je pravda. Dobře, dobře. Chcete, abychom se s ním pokusili domluvit na dalším kroku?
Victoria Nulandová: Já jsem z toho hovoru pochopila, ale vy mi to říkáte, že velká trojka se chystá na vlastní schůzku a že Jaceňuk se chystá nabídnout v tomto kontextu. Rozhovor ve formátu tři plus jeden, nebo tři plus dva s vámi. Není to tak, jak jste to pochopil?
Geoffrey Pyatt: Ne, to navrhoval on. Ale myslím si, že jenom při znalosti té dynamiky, která u nich byla, kdy Kličko byl tím hlavním, mu bude chvíli trvat, než se objeví na jakékoliv schůzce, kterou mají a pravděpodobně v tuto chvíli mluví se svými lidmi. Takže si myslím, že to, že oslovíte přímo jeho, pomůže při personálním řízení mezi těmi třemi. A dává vám to také šanci se všemi těmi věcmi rychle pohnout a postavit nás za ně dřív, než si všichni sednou a on vysvětlí, proč se mu to nelíbí.
Victoria Nulandová: Dobře, dobře. Jsem šťastná. Proč ho neoslovíte a nezjistíte, jestli si chce promluvit předtím nebo potom?
Geoffrey Pyatt: Dobře, udělám to. Děkuji.
Victoria Nulandová: Dobře. Teď jsem Vám napsala ještě jeden pokyn, Geoffe. Jo. už si nepamatuju, jestli jsem to říkala Vám, nebo jestli jsem to řekla jen Washingtonu, že když jsem dnes ráno mluvila s Jeffem Feltmanem, měl pro toho člověka z OSN nové jméno, Robert Serry. Napsala jsem Vám to dnes ráno?
Geoffrey Pyatt: Ano, viděl jsem to.
Victoria Nulandová: Teď se mu podařilo přimět Serryho i Pan Ki-muna, aby souhlasili s tím, že Serry by mohl přijet v pondělí nebo v úterý.
Geoffrey Pyatt: Dobře.
Victoria Nulandová: Takže to by bylo skvělé, myslím, že by to pomohlo slepit tuhle věc a že by to pomohla slepit OSN a poslala EU do hajzlu.
Geoffrey Pyatt: Přesně tak. A myslím, že musíme udělat něco, aby se to slepilo, protože si můžete být docela jistá, že pokud to začne nabírat výšku, Rusové budou v zákulisí pracovat na tom, aby se to pokusili torpédovat. A zase to, že je to teď venku, pořád se snažím v hlavě rozklíčovat, proč to Janukovič zkomolil. Ale mezitím právě teď probíhá schůze frakce Strany regionů a jsem si jistý, že v této chvíli se v této skupině živě diskutuje. Ale každopádně bychom v tomto případě mohli přistát v želé, pokud budeme jednat rychle. Takže mě nechte pracovat na Kličkovi. A jestli můžete, tak si myslím, že se chceme pokusit sehnat někoho v rámci mezinárodní osobnosti, kdo by sem přišel a pomohl tuhle věc zprostředkovat. A pak druhá věc je nějaký kontakt s Janukovičem, ale to asi zítra přeskupíme, jak uvidíme, jak se věci začnou dávat dohromady.
Victoria Nulandová: A co se týče té části, Geoffe, když jsem psala tu poznámku, Sullivan se ke mně vrátil s tím, že potřebuješ Bidena a já jsem řekla, že asi zítra na ata-boy a ať se to dá dohromady. Takže Biden je ochotný.
Geoffrey Pyatt: Dobře, skvělé. Díky.
Závěr: Zelenskij – hřebík do rakve
Volodymir Zelenskij, který nastoupil po Petro Porošenkovi, byl ještě horší katastrofou. Od května 2019 zahájil rozsáhlý program privatizace ukrajinské půdy, který se týkal 40 milionů hektarů kvalitní zemědělské půdy. Také zahájil velkou operaci privatizace státního majetku, fiskální úspory, deregulaci pracovního práva a likvidaci odborů. Klasické vykuchávání, drancování a rabování státního zlata zahraničním kapitálem. Úspory a chudoba řízené světovými bankéři. Pomocí dekretu z 19. května 2021 Zelenskij zajistil nadvládu ukrajinského jazyka a zakáže ruštinu ve všech sférách veřejného života, na úřadech, ve školách a v podnicích, k velké spokojenosti ukrajinských nacionalistů. Nesmíme zapomenout na hlavního sponzora Zelenského, Ihora Kolomojského. Ten žije v Ženevě, kde má luxusní kanceláře s výhledem na přístav. Ihor Kolomojskij byl také hlavním akcionářem ropného holdingu Burisma, který zaměstnával syna Joea Bidena Huntera za skromnou odměnu 50 000 dolarů měsíčně a který dnes vyšetřuje delawarská prokuratura. Kolomojskij byl zapletený do aféry Pandora Papers odhalené v říjnu 2021. Dokumenty Pandora Papers odhalily, že právě díky Kolomojskému udělal Zelenskij svou hereckou kariéru. Od roku 2012 televizní kanál 1+1 patřící oligarchovi Kolomojskému, zaplatil kolem 40 milionů dolarů své hvězdě Zelenskému. Dokumenty Pandora Papers také odhalily, že Zelenskij, krátce před svým zvolením obezřetně převedl značné částky na offshorové účty otevřené na jméno své manželky Oleny. Přitom si pořídil tři nepřiznané byty v Londýně za 7,5 milionů dolarů. Tyto transakce Zelenskij provedl ve spolupráci s bratry Šefirovými z jeho rodiště. První z bratrů Šefirových je autorem Zelenského scénářů a druhý šéfem ukrajinské Státní bezpečnosti, ale také producentem a majitelem jejich společné produkční společnosti Kvartal 95. Navíc jeho manželka, Olena Zelenská, si otevřena přímo v Americe svou nadaci s názvem Olena Zelenska Foundation. Angažmá NATO v ukrajinské armádě jsem detailně pokryl ve třetím díle mého pořadu Život Stěpana Bandery. Co více ještě chceme slyšet? Vazby Zelenského na neonacisty na Ukrajině jsou naprosto provařené. V listopadu 2021 jmenoval Zelenskyj ultranacionalistu z Pravého sektoru Dmitro Jaroše zvláštním poradcem vrchního velitele ukrajinské armády a od února 2022 šéfem Dobrovolnické armády. Zároveň Zelenskij jmenoval Oleksandra Poklada, přezdívaného škrtič kvůli jeho zálibě v mučení, šéfem ukrajinské rozvědky SBU. I předtím do svého kabinetu přijal několik dalších ultranacionalistických vůdců. Například včetně Jehvena Tarase, vůdce C14, zatímco jeho premiér stál po boku dalšího neonacisty Andreje Medvedka. V prosinci, dva měsíce před válkou, přišla řada na dalšího vůdce Pravého sektoru, velitele Dimitrije Kotsuybayla, který byl odměněný titulem Hrdina Ukrajiny. Dále nechal Zelenskij nahradit oblastního gubernátora Oděsy Maximem Marčenkem, velitelem ultranacionalistického praporu Aidar. Nacistické a fašistické ideologie spolu se symboly a výroky svědčí o tom, že na Ukrajině opět vyvstává kult Stěpana Bandery v plné polní. Myslím, že jsem o tom přinesl řadu důkazů nejen tady, ale i v mém trojdílném pořadu Život Stěpana Bandery. V tomto světle není třeba velké představivosti, abychom pochopili, jak citlivě Rusové reagovali na skutečnost, že 70 let po světové válce, nacisté na Ukrajině opět bojovali proti Rusům a že při tom umírali civilisté. Nemělo by se zapomínat, že Rusko zaplatilo za druhou světovou válku nejvyšší krvavou daň. 27 milionů mrtvých. Téměř každá rodina dodnes zná jména svých příbuzných, které ve válce ztratila. Válka byla pro Rusko velmi formativní. Ovšem situace se dodnes nemění. Lidé všude na světě mají státní moci stále více plné zuby. Prezidenti, premiéři, poslanci přicházejí a odcházejí, ale jejich chování k vlastním lidem se nikdy nezměnilo. Stejné to bylo na Ukrajině. Oligarchové ždímali Ukrajinu, bojovaly mezi sebou o moc, majetek a finanční toky. Mocní se téměř nezajímali o to, jak a čím žijí obyčejní lidé. Proč miliony ukrajinských občanů nevidělo doma žádné perspektivy a musí pracovat v zahraničí jako gastarbeiteři. To ale nic nemění na tom, že Viktor Janukovič byl legálně zvoleným prezidentem podle legálních voleb a s legálním mandátem. Majdan byl proto od začátku protiústavní. Nesl všechny rysy barevné revoluce svrhávání vlád. Osmiletou občanskou válku a následnou eskalaci vpádem Ruska na Ukrajinu se akorát prodloužila agónie, která byla od začátku jasná. Východ Ukrajiny je historicky proruský, zatímco západ proevropský. Stálo těch dalších 8 let občanské války a krveprolití na Ukrajině za to, než se konalo na východě země stejné referendum jako v roce 2014 na Krymu? Desítky tisíc mrtvých na obou stranách. Proč se jednoduše nevypsalo referendum hned a místo toho se hrála 8 let šachová partie mezi Amerikou a Ruskem přes ukrajinské nasvícené proxy bojiště? Vyprázdnily se vojenské sklady a vojensko-průmyslový komplex se mohl dále pakovat ve vleklé válce. Po vleklé válce ve Vietnamu. Po podpoře mudžahedínů v Afghánistánu proti Sovětům. Po válce v zálivu. Po jugoslávii. Afghánistánu. Iráku. Libyi a Sýrii. Ukrajina beze sporu byla jen dalším korálkem na šňůře vojenských intervencí všude po světě. Utahování smyčky věnce států s barevnými převraty kolem Ruska. Navzdory dohodám během konce Studené války o neutrálním prostoru mezi západem a východem. A jako vždy to odskákali běžní lidé jako my. Jedno srbské přísloví praví. Ve válce dají politici munici, bohatí jídlo a chudí své děti. Po válce politici uklidí munici, bohatí získají ještě více jídla a chudí jdou hledat hroby svých dětí.