Tento pořad se zaměřuje na tajemnou historii DARPA, agentury, která se zabývá výzkumem a vývojem pokročilých technologií pro obranné účely. Odhaluje předchozí projekt ARPA a jeho první „úspěchy“, včetně obřího jaderného pokusu v rámci operace Argus. Zabývá se také úlohou Jásonovy skupiny během války ve Vietnamu a jejich výzkumem v oblasti manipulace počasí. Další část pořadu se zaměřuje na neuvěřitelné technologie vyvinuté DARPA. Od nesmrtících zbraní a vzestupu strojů, kde jsou zkoumané možnosti propojení lidského mozku s počítačem, až po teleportaci a nanotechnologie. Posluchači se dozvědí o pokročilých materiálech zvaných metamateriály, které mají neobvyklé vlastnosti a mohou změnit způsob, jakým vnímáme svět. Další část se zaměřuje na nanointeligenci a nanozbraně, které umožňují miniaturizaci a využití nanotechnologií pro vojenské účely. Pořad se také zabývá tématikou hmyzích kyborgů DARPA, což jsou biomechanická vylepšení, která kombinují schopnosti hmyzu s technologií. Posluchači se seznámí také s robotickými bojovými vozidly a jejich rostoucí rolí v moderních konfliktech. Další témata zahrnují sběr dat lidí v rámci programu Total Information Awareness, rozšířenou realitu a neurovědy. Závěr pořadu představuje věk kyborgů DARPA, ve kterém se lidé a technologie stávají neoddělitelnými, a nastává nová éra vývoje a využívání pokročilých technologií. Celý pořad odkrývá tajemnou historii DARPA a jeho vliv na vývoj vojenských technologií, které se pohybují za hranicemi lidské fantazie.
Úvod
Agentura pro pokročilé obranné výzkumné projekty, DARPA. Je nejmocnější vojenskou vědeckou agenturou na světě. Je také jednou z nejutajovanějších a nejméně prozkoumaných. Jejím posláním je udržovat technologickou nadvládu nad zbytkem světa. Agentura DARPA byla založená americkým Kongresem v roce 1958. Od té doby funguje jako ústřední výzkumná a vývojová organizace ministerstva obrany. S ročním rozpočtem zhruba tří miliard dolarů se DARPA nepodobá žádné jiné vojenské výzkumné agentuře v Americe. Samotná DARPA neprovádí vědecký výzkum. Její programoví manažeři a ředitelé najímají na tuto práci dodavatele obranných služeb, akademické pracovníky a další vládní organizace. DARPA pak zprostředkovává předávání úspěšných výsledků k využití armádě. Jedná rychle a pružně, bez standardní byrokracie a administrativy. DARPA má mimořádně malý počet zaměstnanců. Zaměstnává v průměru sto dvacet programových manažerů ročně, z nichž každý pracuje zhruba pět let. Tito vedoucí iniciují a dohlížejí na stovky výzkumných projektů, do kterých je zapojeno desítky tisíc vědců a inženýrů pracujících v národních laboratořích, zařízeních vojenských a obranných dodavatelů a univerzitních laboratořích po celé Americe i v zámoří. Jakmile jsou výsledné zbraně nebo systémy připravené k nasazení, jsou předány armádě, námořnictvu, letectvu a námořní pěchotě. Ale také zpravodajským agenturám včetně CIA, NSA (Národní bezpečnostní agentura), DIA (Obranná zpravodajská agentura), NGA (Národní geoprostorová zpravodajská agentura), NRO (Národní průzkumný úřad) a dalším. DARPA ale také pečlivě kontroluje svou veřejnou prezentaci. V tisku se pravidelně objevují příběhy o DARPA jako o špičkové americké vědecké agentuře, zatímco o většině významnějších a někdy až orwellovských programů DARPA se téměř nepíše. Masmédia tradičně vytvářejí filtry, clony a bariéry, aby odvrátila pozornost od zločineckých vlád. Spolu s rozvědkami tak tvoří jakousi hráz před skutečným vědomím populace. Hemží se žvatláním o implantátech DARPA se samoléčitelskými schopnostmi nebo skákajícími roboty DARPA. Ve skutečnosti je deklarovaným posláním DARPA vytvářet zbraňové systémy. DARPA také vytvořila internet, globální polohový systém (GPS) a technologii neviditelných letounů stealth. Například na počátku šedesátých let, během války ve Vietnamu, začala DARPA vyvíjet bezpilotní letadla neboli drony. Trvalo třicet let, než byl vyzbrojený první bezpilotní letoun, který se pak objevil na bojišti v Afghánistánu v říjnu 2001. Ovšem tyto milníky DARPA jsou staré vynálezy. Proč je tolik dalších informací o nejmocnější americké vojenské vědecké agentuře zahalené tajemstvím? Utajované programy DARPA jsou v každém historickém období deseti až dvaceti let před technologiemi ve veřejném prostoru. Díky DARPA se svět stává budoucností. Je moudré nechat DARPA určovat, co nás čeká? Pojďme společně část těchto tajemství odhalit.
První projekt ARPA: Christofilův efekt a operace Argus
Bylo 4. října 1957, 18:00, koktejlový bar v důstojnickém klubu v Armádní agentuře pro balistické rakety v Huntsville v Alabamě. Neil McElroy, podnikový manažer, který měl být brzy potvrzený ve funkci ministra obrany, právě přiletěl vojenským tryskáčem s doprovodem obranných úředníků z Pentagonu. Uvnitř důstojnického klubu se volně popíjelo. Mezi muži se rozdávaly předkrmy. McElroy stál a povídal si s Wernherem von Braunem, slavným nacistickým raketovým vědcem, který působil jako ředitel vývojových operací v Huntsvillu. Když najednou do místnosti vtrhl tiskový mluvčí Gordon Harris a přerušil večírek mimořádným oznámením.
"Rusové vypustili úspěšnou družici!"
Byl to šok, a velké překvapení. Netrvalo dlouho a zpráva o Sputniku se stala oficiální. Sovětská tisková agentura TASS vydala prohlášení, ve kterém uvedla technické informace a podrobnosti o této umělé družici Země. Sověti předběhli Američany ve vesmíru. Národ propadl panice z toho, co bylo považované za vynikající sovětskou vědeckou úroveň. Co kdyby Sputnik vynesl jadernou bombu přes půl světa k jakémukoli cíli v Americe? Když se vyprávění o sovětské agresi vymklo kontrole, pověřil prezident ministra obrany McElroye, aby přistoupil k novému odvážnému plánu. McElroy byl mistrem ve styku s veřejností. Jako dvaatřicetiletý veterán společnosti Procter & Gamble byl McElroy považovaný za otce PR managementu. Začínal jako podomní prodejce mýdla a postupně se vypracoval až na vedoucího pracovníka. Nyní byl McElroy americkým ministrem obrany. Do funkce nastoupil s jasnou vizí:
"Úlohu ministra obrany si představuji jako roli kapitána obranného týmu prezidenta Eisenhowera," řekl.
Jeho prvním úkolem jako kapitána bylo čelit hrozbě jakéhokoli budoucího sovětského vědeckého překvapení. 20. listopadu 1957, pouhých pět týdnů po nástupu do funkce, se ministr McElroy vydal do Kapitolu s odvážnou myšlenkou. Navrhl vytvoření nové agentury v rámci Pentagonu, nazvané Agentura pro pokročilé výzkumné projekty (ARPA). Tato agentura by měla na starosti technologicky nejvyspělejší vojenské projekty zkoumané a vyvíjené pro národní obranu, včetně všeho, co by létalo do vesmíru. McElroy se díval daleko dopředu. Amerika podle něj potřebovala agenturu, která by si dokázala představit potřeby národa dříve, než tyto potřeby budou existovat. Agenturu, která by mohla zkoumat a vyvíjet rozsáhlé zbraňové systémy budoucnosti. 7. ledna 1958 zaslal prezident Eisenhower americkému Kongresu memorandum, ve kterém schválil deset milionů dolarů ve fiskálním roce 1958 na výdaje nezbytné pro Agenturu pro pokročilé výzkumné projekty. ARPA se chystala začít pracovat na programech Vela. Vela se brzy stala druhým největším programem ARPA po programu Defender. Bylo to kolosální úsilí ARPA o rozvoj technologie protiraketových střel. Vela byla společným úsilím s Komisí pro atomovou energii, letectvem a později i NASA. Vela měla několik podsekcí. Vela Hotel vyvinul družicový systém pro detekci jaderných výbuchů z vesmíru ve velkých výškách. Vela Uniform vyvinula pozemní senzory schopné detekovat jaderné výbuchy pod zemí a vytvořila program pro monitorování a snímání seismického hluku po celém světě. Vela Sierra monitorovala potenciální jaderné výbuchy ve vesmíru.
Ředitel ARPA Herb York měl ale další plán. Zdánlivě absurdní nápad, který se připravoval už několik let. Co kdyby ARPA dokázala vytvořit obranný štít nad celou Amerikou a zastavit tak přilétající sovětské jaderné rakety? York věřil, že by se to mohlo podařit díky teorii, kterou mu navrhl excentrický a neznámý vědec jménem Nicholas Christofilos. Nicholas Christofilos měl neobvyklou minulost. Narodil se v Bostonu řeckým přistěhovalcům, ale v sedmi letech se s rodinou vrátil do Atén. Tam chodil do školy, snil o vědě a stal se radioamatérem. V roce 1938 absolvoval Národní technickou univerzitu v Aténách a začal pracovat v továrně na výtahy. Jeho prvním zaměstnáním byl montér výtahů. Když Atény obsadili nacisté, byla Christofilova továrna na výtahy přeměněná na opravnu nákladních automobilů. Christofilos neměl moc co na práci, a tak se učil německy. Nakonec byl schopen číst německojazyčné učebnice fyziky a vědecké časopisy, které jeho noví nacističtí šéfové nechali ležet v továrně. Bez formálního vzdělání se Christofilos během několika let proměnil z výtahového technika v jednoho z nejgeniálnějších vědců moderního světa. Christofilos věřil, že je možné vytvořit obranný štít podobný astrokopuli tvořené vysokoenergetickými elektrony zachycenými v zemském magnetickém poli těsně nad atmosférou. Znělo to absurdně, ale York si myslel, že by to mohlo fungovat. Tento přísně tajný program už dostal zelenou od prezidenta Spojených států. V létě už to nebyl jen nápad, ale první plnohodnotná operace ARPA. 14. července 1958 se na National War College ve Fort McNair ve Washingtonu, D.C., sešlo dvacet dva vědců z obranného průmyslu s prověrkou na stupeň přísně tajné. Jejich úkolem bylo vypracovat Studii ARPA číslo 1. Setkání neslo vlastní krycí název Projekt 137. Skupinu Projektu 137 vedl John Wheeler, fyzik z Princetonské univerzity, který proslul jako autor termínu černá díra. Spolu s Wheelerem pracovalo dalších pět lidí z Princetonu, čtyři z Berkeley, tři z Illinoiské univerzity, jeden ze Stanfordu, jeden z Chicagské univerzity a jeden z Cal Tech. Další dva vědci pocházeli z obranného průmyslu, první z General Dynamics a druhý z chemické společnosti DuPont. Jednalo se o supermany tvrdé vědy. Byli mezi nimi částicoví fyzici, teoretičtí fyzikové, astrofyzici, chemici, matematici, ekonom a inženýr jaderných zbraní. Mnozí z nich se podíleli na projektu Manhattan během druhé světové války. Ve Fort McNair se vědci shodli na tom, že Christofilův efekt stál za prozkoumání. Z praktického hlediska to byl nejlepší nápad, s jakým kdo přišel. Tento efekt měl být vyzkoušený odpálením tří jaderných zbraní z amerického plavidla USS Norton Sound na moři u Jižní Afriky. Projekt nesl název operace Argus, podle mytologického obra se sto očima. Na operaci Argus, jediném plně utajeném testu v historii amerických jaderných zkoušek, se podílelo mimořádné množství lidí a strojů. Na zkoušce se podílelo čtyři tisíce pět set vojáků, stovky vědců a inženýrů, dvacet jedna letadel s pevnými křídly, osm vrtulníků Sikorsky, tři torpédoborce, ropná loď, letadlová loď, tendr pro hydroplány, více než dvanáct raket Lockheed X-17A a tři jaderné hlavice. Odpovědnou agenturou byla ARPA. Hlavní prvky operace zajišťovaly divize letectva, armády a námořnictva. Družice, každá s nákladem sto kg záznamových přístrojů, byla krátce před testy umístěná na rovníkovou a polární oběžnou dráhu Armádní agenturou pro balistické rakety. Senzory zaznamenávaly účinky a předávaly údaje. První test se uskutečnil 27. srpna 1958. Druhý 30. srpna a poslední 6. září 1958. Vědci doufali, že Christofilův efekt způsobí dostatečně velké poruchy v zemském geomagnetickém poli, ve vrstvách ionosféry a v rádiových vlnách. Tyto poruchy zničí jemnou elektroniku umístěnou uvnitř každé přilétající rakety. Operace Argus byla prvním testem elektromagnetické pulzní bomby na světě, tedy EMP. Operace Argus se ukázala jako velké zklamání. Výsledky se ani zdaleka neblížily tomu, co Nicholas Christofilos předpovídal. Christofilův efekt se sice dostavil, ale měl omezenou intenzitu a velmi krátkou dobu trvání.
Jásonova skupina: Vietnam a počasí
V prvních letech existence agentury ARPA byl jejím největším programem program Defender. Jeho úkolem bylo zdokonalit technologii protibalistických raket a dále rozvíjet systémy včasného varování. Program Defender začal s rozpočtem na první rok ve výši sto milionů dolarů, což byla zhruba polovina celého rozpočtu ARPA. Tato částka ale byla zavádějící, protože zahrnovala pouze náklady na výzkum a vývoj, nikoliv provozní náklady. Jen v prvních dvou letech vynaložil Pentagon na Defender kolem devět set milionů dolarů. Například v roce 2015 to bylo zhruba 7,3 miliardy dolarů. Program Defender, nazývaný také Balistická protiraketová obrana, byl nejdůležitějším programem ARPA v oblasti národní bezpečnosti a byl také nejvíce medializovaný. Několik mužů z Projektu 137 založilo vlastní poradenskou skupinu pro obranu. Říkali si Jásonovi vědci. Stejně jako Argus byl i tento název odvozený z řecké mytologie. Jáson, vůdce Argonautů, byl jedním z největších mytologických hrdinů historie. Argonauti byli Jásonovou skupinou bojovníků, kteří ho doprovázeli na jeho cestě za zlatým rounem. 1. ledna 1960 se skupina stala oficiálním subjektem na základě projektového úkolu ARPA číslo 11. Byla to jedna z nejtajnějších, nejezoteričtějších, nejmocnějších a nejvýznamnějších vědeckých poradních skupin v historii amerického ministerstva obrany. V průběhu následujících dekád ovlivnila Jásonova skupina agenturu ARPA a později DARPA významněji, než kterákoli jiná vědecká poradní skupina. Jedním z hlavních poradců skupiny byl Edward Teller, otec vodíkové bomby. V dubnu 1960 byla každému členu skupiny udělená prověrka na stupeň přísně tajné nebo vyšší. První oficiální schůzka vědců z Jásonova týmu se konala ve Washingtonu, kde byli seznámení se souborem úkolů, které měli zvážit. Na prvním místě seznamu byla obrana proti balistickým raketám. Jásonové byli seznámení s utajovanými prvky programu Defender a požádáni, aby přemýšleli za hranicemi současných možností. V té době se jednalo o agresivnější a útočné techniky pro odražení nepřátelských raket. Je celkem zbytečné rozebírat podrobně tyto archaické projekty. Během prvních čtyř let Jásonovi vědci prováděli pro ARPA vědecké studie týkající se jaderných výbuchů ve velkých výškách, elektromagnetických pulzů a laserů s částicovými paprsky.
Potom ale přišel Vietnam. Jasonovi vědci v této vietnamské válce rozšiřovali svou práci a angažovanost. Podle názoru části skupiny bylo třeba uplatnit vynalézavost ve všech oblastech, včetně využití počasí jako zbraně. Změna klimatu je a vždycky byla hnacím motorem válek. Sucho, mor, záplavy a hladomor tlačí lidi na hranice lidského přežití. S eskalací války ve Vietnamu hledal Pentagon nové způsoby, jak využít počasí jako zbraň. O tomto aspektu geoinženýrství jsem natočil mnoho pořadů, proto nemá cenu opět přežvykovat totéž. Nicméně v tomto směru bych se chtěl věnovat dalšímu aspektu militarizace počasí. V prosinci 1965 náčelníci štábů a ministr obrany pověřili ARPA výzkumem a vývojem lesního požáru jako vojenské zbraně ve Vietnamu. Tajný program nazvaný Projekt EMOTE byl vyvinutý agenturou ARPA, za účelem studia využití technik modifikace prostředí. Byl prováděný ve spolupráci s Lesní službou ministerstva zemědělství na základě objednávky ARPA číslo 818. Hlavním předpokladem programu bylo zjistit, jak zničit velké plochy pralesního porostu ohňovou bouří. Džungle jsou ze své podstaty vlhké a nehořlavé. Aby bylo možné upravit přirozený stav džungle tak, aby podporovala hoření, vědci z ARPA zjistili, že bujný porost džungle je třeba zničit chemickými látkami, aby mohl účinně shořet do základů. ARPA už měla k dispozici arzenál chemikálií, které k tomuto účelu používala v rámci probíhající defoliantní kampaně Projekt Agile. Herbicidy s různým složením se nyní nazývaly Agent Orange, Agent Purple, Agent Pink a další barvy duhy. Projekt EMOTE požadoval, aby byly v lesích rozprašované miliony litrů Agent Orange jako jeden z prvků kampaně na úpravu počasí. Lesy sloužily nepříteli po celou historii. Nyní moderní technologie pracovaly na tom, aby s tím skoncovaly. Koncem března 1965 provedla 315. skupina leteckého komanda nálet s kódovým označením Operace Sherwoodský les, na les Boi Loi, 25 km západně od Saigonu. Letadla naložená 78800 galony herbicidu rozprašovala nad džunglí Agent Orange. Potom bombardéry B-52 shodily zápalné bomby M35. Předtím ale pršelo a pokus nevedl ke znatelnému zničení lesního porostu, jak se doufalo. ARPA odložila další test na vrchol období sucha, tedy o 10 měsíců později. Operace Hot Tip 24 ledna 1966 napodobila předchozí nálet, ale s o něco lepšími výsledky, především proto, že nepršelo. První operace v plném rozsahu se uskutečnila o rok později, opět na vrcholu období sucha, a nesla krycí název Operace Růžová růže. Tentokrát posádky amerického letectva při prvním přeletu rozprašovaly defolianty. Při druhém přeletu rozprašovaly chemický vysušovací prostředek. Potom letectvo nasadilo bombardéry B-52, které shodily kazetové bomby, aby chemické látky zapálily. Cíle zahrnovaly známé oblasti nepřátelských základen a také vesnické elektrické vedení. Kromě lokálních požárů nedošlo k žádné samovolné ohnivé bouři. Vědci z ARPA dospěli k závěru, že tu bylo jednoduše příliš mnoho environmentálních faktorů. Do cesty se jim neustále stavěl déšť a vlhkost. O rok později byla zahájená tajná operace s krycím názvem Operace Inferno proti lesu U Minh, lesu temnoty. Namísto použití defoliantů letectvo přeletělo nízko nad korunami džungle se čtrnácti letouny C-130. Přitom čtyřikrát vylili olej z padesáti pěti galonových sudů nad každou cílovou oblast. Předsunutý letecký dispečer pak palivo zapálil vysláním raket s bílým fosforem na každý cíl. Vzniklo intenzivní peklo a hořelo. Jakmile však bylo palivo spotřebované, oheň se utišil a uhasl. Závěrečná stosedmdesátistránková zpráva ARPA je uložena ve zvláštních sbírkách amerického ministerstva zemědělství v Marylandu.
"Hořlavost lesa lze výrazně zvýšit zničením veškeré keřové vegetace, výběrem optimálních povětrnostních podmínek pro hoření a zapálením požáru podle předem zvoleného schématu," napsali vědci z ARPA.
To byl jen jeden příklad Jásonovy skupiny. Skupina samozřejmě rozšiřovala i projekty ve vesmíru, ovšem přiznám se, že jsem vesmírem poslední dobou přehlcený a přesycený. Vesmíru jsem se věnoval obšírně v pořadu Oblast 51 nebo Jak Američané „oměsícovali“ svět. Proto se budu věnovat jiným věcem, které jsou méně probádané.
Nesmrtící zbraně DARPA
V americe začaly probíhat mohutné protesty proti válce ve Vietnamu. Při těchto protiválečných protestech používala státní policie, vojenská policie a Národní garda ke kontrole a zastrašování davů vodní děla, obušky, elektrické obušky, koně a psy. Tyto prostředky se začaly označovat jako nesmrtící zbraně. Výzkum nesmrtících zbraní prováděný agenturou ARPA byl tajný a velmi kontroverzní. Aby byl tento výzkum utajený, byly laboratoře zřízené v zahraničí pod krycím názvem Overseas Defense Research. Tento výzkum probíhal v thajském Bangkoku. Zprávy o pokroku byly doručovány vedoucím programu ARPA. Existuje jedna vzácná odtajněná kopie takové zprávy z dubna 1971. V těchto zahraničních centrech zkoumali chemici z ARPA různé zneschopňující látky pro budoucí použití proti demonstrantům. Včetně nebezpečných chemických látek s širokou škálou účinků, od zvracení přes poranění kůže až po dočasné ochrnutí. K možným dráždivým látkám pro použití proti demonstrantům patřil slzný plyn typu CS, nazývaný také oxid fosgenový. Byla to silná chemická zbraň, která způsobuje dočasné oslepnutí, poškození plic a rychlé místní odumření tkání. CS byl považován za reálnou možnost. Slzný plyn typu CX byl také doporučovaný pro kontrolu davu. Vyvolával leptavé poranění kůže, včetně poranění tkání. Ale protože nejhorší poškození bylo uvnitř plic, škoda by byla zamaskovaná. Uvažovalo se o anticholinergikách, chemických látkách, které způsobují fyzický kolaps. Stotřicetistránková zpráva nabízela stovky dalších vývojových nápadů, jak zneškodnit demonstranty těmito nesmrtícími zbraněmi.
Fotické řízení byl fenomén, při němž by aplikace stroboskopického světla v určitém frekvenčním rozsahu mohla způsobit, že mozkové vlny člověka se naladí na stejnou frekvenci jako blikající světlo. První studie ale ukázaly, že tento druh blikajícího světla byl účinný pouze u 30% populace. Laserové záření bylo navržené jako potenciální způsob dočasného oslepení lidí, kterému se také říká blesková slepota. Vědci z ARPA si ale posteskli, že jednou z nevýhod je, že laser musí být namířený přímo do oka, což snižuje jeho praktičnost v konfrontační situaci. Také mikrovlny by mohly být potenciálně použité k zneškodnění osob spálením jejich kůže, ale věda zatím nebyla dostatečně rozvinutá.
"Povrchové popáleniny kůže pomocí mikrovln by se nevytvořily dost brzy na to, aby vytvořily taktickou výhodu," napsali vědci.
Další série testů zkoumala používání hlasitých zvuků k zastrašování lidí nebo rušení komunikace. Vědci z ARPA ale upozornili, že zvuk by musel být skutečně odpudivý, aby posluchači opustili místo. To znamená tak vysokou hlasitost, že by hrozilo nebezpečí trvalé ztráty sluchu.
"Většina subjektů pociťuje bolest při zhruba 140 db a při zhruba 160 db dochází k protržení ušního bubínku."
Jednou z možností, jak pomoci policii při zatýkání po demonstraci, bylo označování osob.
"Označování osob za účelem pozdějšího zadržení bylo další technikou, která byla v některých situacích vyzkoušená," napsali vědci ARPA.
Navrhli specifické materiály včetně neviditelných značek citlivých na ultrafialové světlo a pachových identifikačních značek, snímaných psy nebo plynovými chromatografy.
Zkrátka, techniky kontroly davu jsou v Pentagonu už dlouho technickou výzvou.
Vzestup strojů: Mozek a počítač
V zimě roku 1973 už téměř nikdo v Americe nechtěl mít s válkou ve Vietnamu nic společného. Pokud chtěla agentura přežít a prosperovat, musela se přetvořit. Jakýkoli program spojený s válkou ve Vietnamu byl vyřazený. Pro agenturu DARPA ale Vietnam zdaleka nebyl neúspěchem. Nelze o něm mluvit jen jedním způsobem. Obrovské sumy peněz, množství utajovaných programů, tisíce vědců a techniků, akademiků, analytiků, dodavatelů obranných služeb a podnikatelů. To všechno za sebou nechalo hmatatelné výsledky, které se ministerstvo obrany chystalo dále rozvíjet. Chtěl jsem, abychom získali jakýsi vhled do začátků agentury ARPA respektive DARPA. Ovšem více nás jistě zajímá, čemu se DARPA věnuje v současnosti. Přesuňme se proto do devadesátých let. Právě na počátku 90. let se DARPA začala zajímat o biologii. DARPA začala zkoumat způsoby, jak by její vojáci mohli používat svou mysl k dálkovému ovládání androidů, kteří na bojišti nahradí lidské vojáky. Jedná se o přímé deriváty technologií kosmického věku. V rámci programu Avatar jsou vyvíjená rozhraní a algoritmy, které vojákovi umožní efektivně spolupracovat s poloautonomním dvoustopým strojem a umožnit mu jednat jako vojákův náhradník. Vzestup strojů je tady. Stojíme před dobou, kdy se období nevědomé evoluce blíží ke konci a přechází do období řízené lidské evoluce. Technologický pokrok se bude soustředit na vytvoření nového těla pro lidskou bytost. Plánem je postupně přesunout lidskou mysl do více beztělesných a futuristických vozidel. První fází bude humanoidní robot ovládaný lidským mozkem prostřednictvím rozhraní mozek-stroj. Druhou fází bude vědomí lidského mozku přenesené do humanoidního robota. Třetí fází pak bude vědomí nahrané do počítače. Poslední čtvrtou fází bude hologram, který bude obsahovat plně vědomou lidskou mysl. I když k tomu je ještě poměrně daleko, protože je s tím spojeno mnoho komplikací. Ty jsem popisoval v mém pořadech Válka o naši mysl nebo Tajemství lidského vědomí. Abychom pochopili následující projekty DARPA, musíme si vysvětlit základní schéma současného pokroku. To je tak rychlé, že lidé s ním ztrácejí tempo. Musíme mít proto stále na paměti, že tajné technologie DARPA jsou zhruba dvacet let napřed.
Teleportace
Díky synergii a souhře tří velkých revolucí, kvantové, počítačové a biotechnologické, jsme se za posledních padesát let naučili více než za celou historii lidstva. Jedním z vedlejších produktů kvantové revoluce je teleportace. Prvních výsledků teleportace dosáhl v Rakousku Institut experimentální fyziky a jeho vedoucí fyzik, profesor Anton Zeilinger. Podařilo se jim teleportovat jednotlivé částice světla z jednoho hranolu do druhého. Jde o takzvané kvantové provázání. Jedná se o záhadnou vazbu mezi dvojicí fotonů. Když změníme jeden, druhý se okamžitě změní. Ve skutečnosti není teleportovaný samotný foton, ale pouze informace, kterou obsahuje. Tato informace je teleportovaná do jiného systému, který tuto informaci převezme, a stane se tedy totožnou s původní. Původní ztrácí své vlastnosti a nový je získává. Úžasné je, že se ztratí informace původních fotonů. To by mohlo mít obrovské důsledky pro teleportaci čehokoli ve větším měřítku. Dalším vynikajícím příkladem této synergie je projekt lidského genomu. Dnes používáme laserové paprsky ke skenování stovek genů v daném okamžiku. A pak používáme superpočítače ke zpracování tohoto obrovského množství genetických informací. Díky genetice, robotice, informačním technologiím a nanotechnologiím máme prostředky k ovládání hmoty a energie i samotného života. Něco takového jsme dosud nezažili a vyvolává to hluboké otázky o tom, co znamená být člověkem. Nesporným lídrem této změny je nano revoluce.
Nanotechnologie
Nanotechnologie je nová výkonná technologie, která umožňuje rozebírat a rekonstruovat přírodu na atomární a molekulární úrovni. Je to jakási kombinace počítače, chemie a vědy o materiálech. Počítače nás přivedly k nanoelektronice. Miliardy nanosoučástek v měřítku desítek nanometrů. Věda o materiálech přinesla struktury v nano měřítku. Chemie vedla ke stále dokonalejším a atomárně přesným molekulárním strukturám. Nano je prostor mezi jedním atomem a přibližně 400 atomy. Je to prostor, ve kterém kvantové chování začíná nahrazovat newtonovskou fyziku. Je tu dostatek místa pro miliardy malých molekul. Molekuly jsou dobře definované, přesně vymezené chemické entity. Nanočástice jsou téměř vždycky jiné. Mají odstupňovanou velikost. Jejich povrch se liší detailními texturami, a jejich složení je různé. Nejsou to odlišné entity, ale součást kontinua. Navíc jsou jejich povrchy modifikované působením prostředí. V lidském těle na nich ulpívají bílkoviny. V přírodě mohou být různě chemicky modifikované. Míříme do skutečného nanosvěta. V porovnání s lidským vlasem je nanometr stotisíckrát menší než náš vlas. Nanotechnologie je ztělesněním snu, že vědci mohou přetvořit svět od atomu výše. Snu, že pomocí manipulace na atomární úrovni mohou přeměnit a zkonstruovat širokou škálu nových materiálů, zařízení, živých organismů a technologických systémů. S příchodem nových vědeckých poznatků a technologií souvisejících s genetickou revolucí můžeme doslova přepsat svou genetickou konstrukci. Během jedné generace jsme se dostali od geneticky modifikovaných rostlin ke geneticky modifikovaným zvířatům. Je dalším krokem geneticky modifikovaný člověk? Dalším závodem ve zbrojení jsou tedy genetické inženýrství a nanotechnologické vojenské aplikace.
Metamateriály
V roce 2010 vědci vytvořili materiál, který by v přírodě neměl existovat. Když světlo dopadá na objekt, rozhoduje o tom, co vidíme, jeho atomová struktura. Ať už je to průsvitný mramor, průzračná voda nebo zelené listy. Všechno závisí na tom, jak světlo interaguje s atomy. Pokud dokážeme s těmito atomy manipulovat, můžeme nakonec ovládat to, jak svět vypadá. Jak? Vytvořením umělých materiálů zvaných metamateriály. A tyto nové struktury překonávají přírodu docela překvapivým způsobem v neuvěřitelně malých měřítkách. Nanofotonické metamateriály poskytují takový stupeň kontroly nad světlem, který byl dříve nepředstavitelný. První aplikace jsou samozřejmě pro vojenské utajení. Jedním z přímých derivátů metamateriálu je neviditelný plášť. Ten v přírodě neexistuje. Technologii zpětné reflexní projekce pro neviditelný plášť vyvinul japonský tým na univerzitě Keio v roce 2003. Unikátní technologií je tkanina ze skleněných kuliček o šířce pouhých padesát mikronů, která dokáže odrážet světlo přímo zpět ke zdroji. Podobně jako filmové plátno. Materiál lze použít téměř na cokoli. Cílem je vytvořit rozšířenou realitu, která umožní komukoli snadno zobrazit informace na objektech v reálném světě. Ve vojenských aplikacích pomáhá tento neviditelný plášť, který tvoří šestihranná vrstva pixelů nazvaná AdaptiV, vojenským vozidlům splynout s okolím a vyhnout se tepelně naváděným střelám. Metamateriál totiž odklání světlo tak, že světlo obtéká skrytý objekt bez znatelného zkreslení. Světlo, které vidíme očima, je jen malým rozsahem frekvencí v mnohem širším spektru zvaném elektromagnetické spektrum. Například sklo je pro nás čiré, protože propouští světlo ve viditelném frekvenčním rozsahu. Pokud se posuneme ve spektru o něco výše, do ultrafialové oblasti, sklo už není průhledné. Dalším příkladem je rentgenové záření. V rentgenové frekvenci jsou naše těla průhledná jako sklo, zatímco naše kosti průhledné nejsou. Kosti mají jinou strukturu než naše kůže a orgány. Při interakci světla s hmotou může dojít k několika různým jevům. Může dojít k odrazu, kdy se světlo zcela odrazí. Může dojít k lomu, kdy světlo vstupuje do materiálu a prochází jím. Nebo ke kombinaci obou těchto jevů. O těchto neviditelných technologiích jsem podrobně hovořil v mém pořadu Věda a cestování v čase.
Pak tu máme uhlíkové nanotrubičky, vyrobené z materiálu, který je tvrdší a lehčí než ocel. Uhlíkové nanotrubičky jsou zázrakem přírody. Jsou tvořené jednotlivými atomy uhlíku uspořádanými v dutém válci. Povrch válce má průměr pouhého jednoho atomu. Průměr je padesát atomů a tyto trubičky mohou být dlouhé miliardy atomů. Jejich atomy jsou spojené s pevností diamantů, přesto mají pružnost vláken. V budoucnu budeme moci uhlíkové nanotrubičky využít pro nerozbitné budovy, ultralehká proudová letadla i dálnici do vesmíru.
Nanointeligence a nanozbraně
Nanoboti byli stvoření jako život, aby se mohli rozmnožovat a sloužit našim potřebám. Inteligence nanotechnologií nebude v jednom nanobotu. Bude to kolektivní inteligence bilionů nanobotů, kteří budou spolupracovat a spojovat své myšlenkové zdroje. Dr. John Alexander, bývalý poradce pro speciální operace USA, prohlásil:
"Nanoboty můžete speciálně naprogramovat tak, aby útočili pouze na lidi s určitými vlastnostmi. Mohou být vyslaní k likvidaci lidí na nejbezpečnějších místech. Po naprogramování je nic nezastaví. Ale můžeme je ovládat? Obáváme se, že k rozmnožování budou potřebovat organický materiál, a ten je všude. To znamená, že se mohou rozmnožovat sami. A jak se jejich počet zvyšuje, mohou se obrátit proti prostředí kolem sebe, protože začnou žít vlastním životem."
To je prosím pěkně oficiální prohlášení armádního poradce pro speciální operace. Tyto nanozbraně útočí na cíl na molekulární úrovni. Potom využívají molekuly svého cíle jako suroviny k replikaci dalších kopií. Tímto způsobem by malé množství těchto replikátorů mohlo mít schopnost velmi rychle zničit velké cíle. Mohly by pohltit rostliny, zvířata a nakonec i lidi. Takto by se v budoucnu mohly vést války. Může to být naše budoucnost? Totální proměna světa.
Nanotechnologické zbraně – modus operandi
Molekulární výroba přináší možnost vzniku strašlivě účinných zbraní. DARPA vyvíjí hmyzí kyborgy, čemuž se budu věnovat v dalších kapitolách. Například nejmenší hmyz má velikost asi dvě stě mikronů. To je pravděpodobný odhad velikosti nanotechnologicky vyrobené protipěchotní zbraně schopné vyhledat a vstříknout toxin do nechráněného člověka. Smrtelná dávka toxinu botulismu pro člověka je asi sto nanogramů, tedy asi jedna setina objemu zbraně. Do jediného kufru by se vešlo až padesát miliard zařízení nesoucích toxin. Teoreticky dost na to, aby zabilo každého člověka na Zemi. Tyto nanoboty jsou dostatečně malé na to, abychom je mohli vdechnout. Dostatečně malé na to, aby se dostaly do těla přes kůži. Dostatečně malé na to, aby cirkulovaly v těle. Mohou se šířit potravinami a vodou, a mohou být určené k zabíjení určitých etnik. To je to nejhorší, k čemu mohou být nanoboty naprogramované. Kevin Robert Baker ve svém přehledném článku o nanotechnologických zbraních uvádí:
"Do jídla by mohl být vpravený nanobot, který by měl hostiteli ublížit. K usmrcení člověka stačí pouhých 100 nanogramů botulotoxinu. Nanobot může počkat, až se dostane do mozku, a pak vysadit svůj náklad. Výsledek by byl bezchybný a ničivý. Při skrytých operacích by nanobot mohl vyvolat mrtvici nebo jiné selhání organismu. Nanobot, který zničí tepnu v mozku, může být zaměněný za mozkové aneurysma. Nezapomeňme na možnosti nanobomb. Ty si s mozkem nebo plícemi příliš nerozumějí. Nanobot může vletět do oka nepřítele a zavrtat se do něj, dokud se nedostane do kritické části, například do optického nervu. Jakmile se tam nanobot dostane, může nerv poškodit. Nepřítel by sice dočasně oslepl, ale nanotechnologie by byla natolik vyspělá, že by dokázala nerv opravit. Tyto nanoboty by také mohly zničit jakýkoli nerv v těle, například míšní nervy. Nanoboty by bylo možné použít také k ničení receptorů bolesti. Něco, díky čemu se vojáci budou cítit nepřemožitelní. Představme si malého nanobota nasazeného za jediným účelem. Proniknout do počítače a sledovat frekvence zachycené v paměti RAM. Může také ukrást informace z pevného disku. Pentagon se už obává, že lze sestrojit zařízení, které bude monitorovat obrazovku počítače pouze prostřednictvím frekvencí vyzařovaných displejem. Jak by se to dalo udělat? Tento konkrétní nanobot by mohl při cestě k počítači, který má být monitorovaný, vypustit vysílače signálu. Jakmile tam dorazí, vyšle frekvence ostatním nanobotům, které se nakonec dostanou k jeho řídicí jednotce. Tam by se informace mohly rekonstruovat a zobrazit citlivé údaje. Ačkoli počítače lze snadno hacknout, nanoboti by umožnili přístup do sítí, které nejsou připojené k internetu. Nanokamery by mohly být také připevněné k nekonečnému množství much a zvířat, která by mohla špehovat nepřítele. Tyto kamery by mohly být také zabudované do samolepek a další elektroniky. Telefony a kamery by mohly být opatřeny nanobugy, které by přenášely veškeré informace ze zařízení. Nanoboti by mohli poskytovat základní schopnosti vymývání mozků. Například zničit naši paměť a vyvolat v nás dobrý nebo špatný pocit z určité myšlenky. Říkejme tomu pozitivní posilování, chceme-li. Útočník může tohoto nanobota nasadit na svého nepřítele. Svou oběť by mohl přeprogramovat, zatímco by s ní hovořil o různých tématech. V bojové situaci by mohl nanobota použít proti nepříteli, aby se cítil letargický a milující. Letargický a milující nepřítel ve skutečnosti není nepřítel."
Aplikací nanozbraní je daleko více, ale myslím, že pro vykreslení tohle bohatě stačí. Admirál David Jeremiah, bývalý místopředseda amerického sboru náčelníků štábů, ve svém projevu na konferenci Foresight 1995 o molekulární nanotechnologii prohlásil:
"Vojenské aplikace molekulární výroby mají ještě větší potenciál než jaderné zbraně radikálně změnit rovnováhu sil."
Nemysleme si proto, že by tyto příklady nanozbraní zůstaly jen v říši science fiction. Armádní psychopaté uvažují tak, jak jim dovolí globální psychopaté.
Supervoják DARPA
Války jsou skvělou příležitostí k vydělávání peněz na jedné straně a ke snižování populace na straně druhé. Prodáváte zbraně, které zabíjejí lidi, a zabíjením lidí snižujete jejich počet. Snížení počtu obyvatel je pro elitu výhodné. Rostoucí počet lidí na světě znamená větší potenciál způsobovat problémy a požadovat větší kus velkého koláče života. Války také roztáčejí samofinancovatelný businessový model armády. Čím větší války, tím větší výroba zbraní. Čím větší výroba zbraní, tím větší války. Tyto dva faktory se navzájem ovlivňují. Jak jsem několikrát zmínil, armády jsou v technologiích zhruba dvacet let napřed. Agentura DARPA financuje desítky projektů na rozšíření lidských schopností po celém světě. Cílem je radikálně zlepšit výkonnost, mentální kapacitu a odolnost vojáků. Armáda si od těchto tajných programů slibuje, že v budoucnosti budou lidští piloti jednotlivci řídit celé letky robotických letadel. Všechny tyto projekty jsou přímým důsledkem technologií pro výzkum vesmíru. Další financovaný projekt se týká menšího množství spánku. V tomto projektu psychologové využívají transkraniální magnetickou stimulaci proti únavě. Další projekty zahrnují silnější exoskelety a odolnější těla. Tuto vizi naplňují nejrůznější nové techniky. Od léčiv po robotické exoskelety. Jde o kybernetické zvyšování lidské výkonnosti. Například program HULC je antropomorfní exoskelet, který napodobuje lidskou postavu. Poskytuje dodatečnou oporu, a umožňuje člověku nést větší váhu, než by normálně mohl. Technologie exoskeletů jsou součástí oboru robotiky. Představme si je jako nositelné roboty, jakési robotické šerpy. Snímají, co chce uživatel dělat, kam chce jít, a pak samy vykonávají pohyb. Exoskelet se skládá především z titanových součástí, které jsou jednak lehké, a jednak poskytují pevnost potřebnou k nesení zátěže. Mikroprocesor snímá údaje, které jsou v celé konstrukci, a vypočítává, kam se chce uživatel pohybovat. Potom dává povel vlastnímu hydraulickému systému, aby aktivoval kloubní systémy a zajistil pohyb. Tato technologie je pro armádu skutečným přínosem. Jen si představte, že voják operuje ve výšce tři tisíce metrů v afghánských horách a má za úkol vynést do tohoto řídkého vzduchu pytel vážící 80 kg. Jak by byl asi voják vyčerpaný, než by se dostal do cíle? Exoskelet tuto váhu ponese za vojáka, takže mu zbyde energie na splnění mise.
Hmyzí kyborgové DARPA
Přední projekty agentury DARPA ale nejsou založené pouze na výzkumu supervojáků. Agentura usilovně pracuje na vytvoření řady kybernetického hmyzu. DARPA implantuje počítačové čipy do můr ještě ve stádiu kukly, aby je mohla využít při sledování. Můra roste kolem čipu a její nervový systém pak může být ovládaný dálkovým ovladačem. Jde o program s názvem Hybridní hmyzí mikroelektromechanické systémy (HI-MEMS). Program je součástí programu řízených biologických a biomimetických systémů. Jeho cílem je spojit mechanické mikrotechnologie s živým hmyzem a vytvořit tak spojení stroje a brouka. Zahrnuje také vybavení dalšího hmyzu miniaturními senzory, kamerami a bezdrátovým vysílačem připojeným k jeho nervové soustavě. Takový hmyz bude možné ovládat na dálku jako RC letadla a mohl by odesílat data z míst nepřístupných člověku. Mikrosystémy, které DARPA nazývá payloads, budou z hmyzu čerpat parazitní energii, spolupracovat s jeho nervovou soustavou nebo svaly a převezmou nad hmyzem kontrolu. Tento projekt byl popisovaný dokonce i na Fox News. Doufá se, že jednoho dne bude možné umístit hmyz s čidly s dosahem třiceti metrů do vzdálenosti pěti metrů od cíle pomocí elektronického dálkového ovládání, případně technologií GPS. Nakonec bude můra schopná nepozorovaně přistát v nepřátelském táboře na vzdáleném místě a přenášet zpět video a další informace. Tento nejnovější vývoj umožní hmyzím kyborgům špehovat nepřátelské povstalce a je nejpokročilejší robotickou technologií, jakou kdy DARPA vymyslela. Dálkově ovládané můry jsou jen součástí celkového výzkumu mikroelektromechanických systémů. Jsou jednou z řady technologií, které budou brzy nasazené v bojových zónách.
Robotické bojové vozidlo
Další projekt iRobot vyvíjený v rámci programu americké armády Future Combat Systems rozšiřuje vojenské působení. Je to malé bezpilotní vozidlo známé jako SUGV, v podstatě nová generace PackBotu. Takové vozidlo by mohlo být vyslané před vojáky, aby odhadlo hrozbu v městském prostředí. Třicetikilové zařízení, které vydrží pád z výšky 30 metrů na beton, má malou hlavu s infračervenými a běžnými kamerami, které posílají informace zpět do velitelské jednotky. Má také funkci snímání zvuku zvanou Red Owl, která dokáže určit směr, odkud vychází nepřátelská palba. Jsme svědky nebývalého rozmachu vědeckých poznatků. Jak vždycky říkám, k těmto technologiím má exkluzivní přístup globální establishment, který je využije k podmanění lidstva jako nekonečné otrocké pracovní síly pro jejich globální korporace. Digitální koncentrák a pracovní gulag. Dokonalá kombinace spojení fašismu a komunismu. Oba tyto systémy tento globální establishment podporoval. Přinesl jsem o tom důkazy ve svých mnohých pořadech.
Totální informační vědomí
Krátce po 11. září 2001 navrhlo americké ministerstvo obrany program nazvaný Total Information Awareness. Nejlépe by se to dalo přeložit jako totální informační vědomí. Program zahrnoval vytvoření obrovské databáze obsahující rozsáhlý soubor soukromých informací o každém americkém občanovi. To všechno s cílem dopadnout teroristy dříve, než spáchají zločin. Data by pocházela ze všech elektronických stop, které po sobě zanecháváme. Finanční, bytové, vzdělávací, cestovní, zdravotní, veterinární, dopravní a komunikační. V té době se po celé Americe okamžitě ozvaly hlasité protesty proti tomuto programu a jeho porušování občanských svobod. S využitím orwellovské taktiky double speaku, Pentagon krátce změnil název programu na Terrorism Information Awareness. Nejde o nic jiného, než staré dobré vytěžování dat. Postupná likvidace našich osobních svobod ve prospěch mamutího špionážního systému, který akceleroval během covidové agendy šmírovacích aplikací v našich chytrých telefonech. Tento systém reprezentuje širší trend, společnost totálního dohledu. Jinými slovy, díky dnešním technologiím jsme my všichni a každý náš čin nepřetržitě viditelný na světové síti. Přesto se při této erozi ústavních práv neozývá ani nářek zbitého, demoralizovaného a podmaněného obyvatelstva. DARPA se na těchto technologiích významně podílí. V článku z 5. srpna 2003 v Boston Globe se konkrétně psalo o tom, jak ministerstvo obrany financovalo práci na mozkových strojích. Autor v článku napsal:
"Není třeba velké představivosti, abychom v tom spatřili základ kyberpunkové dystopie ve stylu Matrixu. Čipy, které vnucují falešné vzpomínky. Stroje, které vyhledávají chybné myšlenky. Kognitivně posílené vládní bezpečnostní složky, které vnucují nepoddajnému obyvatelstvu nemilosrdný řád."
Technologie, o kterých jsem hovořil, se zformovaly do takových projektů, jako je Augmented Cognition agentury DARPA, jehož cílem bylo vytvořit dvojici voják-počítač. Je to součást hnutí za posthumánní renesanci, kde neexistují hranice mezi tělesnou existencí a počítačovou simulací. Mezi kybernetickým mechanismem a biologickým organismem. Je to také součástí dnešního videoherního průmyslu, který přesně na to lidi připravuje. Už v roce 1997 byla publikovaná zpráva s názvem Modelování a simulace: Propojení zábavy a obrany. Tato zpráva shrnula výsledky konference Národní rady pro výzkum, na které se sešli zástupci armády a zábavního průmyslu. Jejich cílem bylo vytyčit pracovní vztahy, v jejichž rámci by se stejné špičkové simulace a výzkum virtuální reality, které se využívají při zdokonalování výcvikových programů pro armádu, mohly používat i v komerčně vyvíjených videohrách. Takové je poslání Institutu pro kreativní technologie.
Rozšířená realita
V listopadu 2012 představila agentura DARPA svůj špičkový a nejmodernější vesmírný dohledový teleskop, který je schopen prohledat oblast ve vesmíru o velikosti Spojených států během několika sekund. Data z teleskopu budou předávaná do sítě Space Surveillance Network, programu amerického letectva, jehož úkolem je katalogizace a pozorování vesmírných objektů. Projekt SSN je celosvětová síť 29 senzorů pro sledování vesmíru, včetně radarových a optických teleskopů, a to jak vojenských, tak civilních. Tyto informace budou využité pomocí nové revoluční technologie s dalekosáhlými vojenskými i civilními důsledky, takzvané rozšířené reality. Rozšířená realita je prolínání reálného světa s počítačově generovanými obrazy. Jinými slovy prvky rozšířené o počítačem generované smyslové vjemy, které obohacují uživatelovo vnímání reálného světa. Americké ministerstvo obrany si před časem objednalo speciální kontaktní čočky pro rozšířenou realitu. Tyto čočky vytvářejí virtuální zobrazení překryté běžným zorným polem. DARPA objednala u společnosti Innovega čočky, které spolupracují se speciálními brýlemi a umožňují uživateli zaměřit se na vzdálené a blízké objekty současně. Lidské oko samo o sobě dokáže zaostřit pouze na jednu vzdálenost současně. Informovalo o tom dokonce i BBC:
"Kontaktní čočky fungují tak, že jejich nositel se může soustředit na dvě věci najednou. Na informace promítané na čočky brýlí i na vzdálenější pohled, který je přes ně vidět. Dosáhne tak nadlidského vidění."
Článek dále popisoval technické parametry. Systém funguje ve spojení s brýlemi, které promítají obraz nebo informace na čočku nebo obrazovku. Tento projekt má pro DARPA dalekosáhlé vojenské využití. Například umožňuje vojákům na zemi vidět obraz generovaný bezpilotními letouny nebo satelity. Konvergence různých technologií nás dovedla až k chytrému telefonu a dnes se věnujeme počítačovému vidění. Trojrozměrná rozšířená realita se stala branou do virtuálního vesmíru. Umožňuje nám vidět prvky kolem nás a přidává neomezené množství detailů k tomu, co už o objektech víme: bohaté, nové prostředí virtuálního světa.
Neurovědy
Neurověda se zabývá studiem nervové soustavy. Díky pokroku v chemii, informatice, inženýrství, medicíně a dalších oborech, neurověda dnes zahrnuje také studium molekulárních, buněčných, vývojových, strukturálních, funkčních, evolučních, výpočetních a lékařských aspektů nervového systému. Od molekulárních a buněčných studií jednotlivých nervových buněk až po zobrazování smyslových a motorických úkolů v mozku. Neurověda překročila práh vědy a stala se klíčovým prvkem národního bezpečnostního aparátu na celém světě. Zpravodajské služby vynakládají miliony dolarů na výzkum neurověd v naději, že brzy přinesou mimořádně pokročilé nástroje pro ochranu národní bezpečnosti. Rozsah této technologie je ohromující a mnohem pokročilejší, než by si vlády přály. Už před lety dal prezident Barack Obama zelenou projektu Manhattan, jehož cílem je zmapovat lidský mozek. Projekt v hodnotě miliardy dolarů se nazývá Brain Activity Map. Skutečnost, že jednou ze zapojených agentur je DARPA, mnohé napovídá. Je to vlhký sen technokratů. Podtext projektu je jasný. Lidé, my vás ochráníme. Získáme přístup k mozku a odkloníme ho od násilí. Budete v bezpečí. Deklarovaným cílem je zmapování veškeré neuronální aktivity u lidí. Americká psychiatrická asociace slintá nedočkavostí. Přesně o to totiž usilují. Obrovsky rozšířené možnosti léčby. Více diagnóz. Více léků. Tím pádem více peněz a více kontroly. Vývoj sofistikovaných neurozbraní bude vytvářet neustálý stav nejistoty. Systémy detekce emocí proniknou do veřejných prostor, protože globální sledovací sítě by mohly vyhledávat teroristy a zločince. Vojenský analytik Timothy Thomas v článku na US Army War College použil název Mysl nemá firewall. Článek se zabýval zbraněmi na bázi energie, psychotropními zbraněmi a dalšími vývojovými prvky, jejichž cílem je změnit schopnost lidského těla zpracovávat podněty. V lednovém čísle časopisu Aviation Week z roku 2008 vyšel článek Amy Kruseové. Tato žena dohlížela na některé z nejprovokativnějších výzkumů DARPA, jako je například výzkum počítačové analýzy mozkových vln zachycených ze satelitu bez vědomí subjektu. To by mělo zpravodajským analytikům pomoci přesně identifikovat a lokalizovat cíle na základě nepřátelských myšlenek nepřátelských sil. DARPA pověřila společnost Northrop Grumman vývojem dalekohledu, který bude využívat podvědomí. Program Cognitive Technology Threat Warning System kombinuje pokročilou optiku s elektroencefalogramovými elektrodami, které mohou být podle DARPA použity k upozornění uživatele na hrozbu dříve, než vědomá mysl zpracuje informace. Podstatné je, že tato technologie je o světelné roky napřed, než si většina z nás dokáže představit.
Závěr: Věk kyborgů DARPA
Věk kyborgů je podle DARPA za rohem. Je nepopiratelné, že nástup strojů je tady. Je všude kolem nás. Už ho nemůžeme ignorovat. Rozšířený člověk-stroj bude rychlejší než my, lidé. Budou silnější než my. Určitě vydrží mnohem déle než my. Tyto technologie ale nejsou vyvíjené proto, aby zastavily teroristy, ale spíše proto, aby zastavily nás! Zákony, které tyto technologie ospravedlňují, nejsou napsané z rozmaru. Jsou speciálně navržené tak, aby vládám poskytly totální dohled nad lidmi během chaosu a zmatku Věku přechodu. Přechodu k planetární civilizaci. Budoucí bin Ládinové a Kaddáfíové nejsou nepřátelé. Ve skutečnosti jim nikdy nebyli. Nepřítelem jsme my. Ať už na letištích, hraničních přechodech nebo na rohu ulice. Stejně jako program Active Denial System. Tento program je vedlejším produktem rozsáhlejšího výzkumu, který se zabývá technologií, jež by mohla vymazat a následně nahradit vzpomínky člověka pomocí elektromagnetického záření. Tým neurovědců skutečně vyvinul skenování mozku založené na zjišťování náznaků toho, co má člověk v úmyslu udělat. Tohle je noční můra z filmu Minority Report, která se stala skutečností. Vědci tvrdí, že zárodky kriminálního a protispolečenského chování lze nalézt už u tříletých dětí. Stále více vědců se domnívá, že násilnické sklony mají biologický základ a že je lze u dětí odhalit pomocí testů a zobrazování mozku. Tím by mohli zavést léčbu, která by je udržela na správné cestě. Tento program je přímo šitý na míru k potlačení jakékoliv vzpoury. Devadesát devět procent světové populace, která je odsouzena žít v naprosté chudobě v kriminalitou zamořených patnáctiminutových megaměstech budoucnosti. Toto je skutečné poslání agentury DARPA. DARPA coby součást mamutího komplexu revoluční technologie. DARPA, která plní mokré sny globálního establishmentu v konečném digitálním koncentráku a pracovním gulagu jejich korporací. A proto opět končím obligátní výzvou. Mluvme o tom, než bude příliš pozdě.