Jaký je vztah mezi britskou královskou rodinou Windsorů a saúdskou královskou rodinou a jak islám proniká do britské monarchie? Pořad se soustředí na vliv Prince Charlese a jeho vztah s islámem a na vztah mezi britskou pilotní školou RAF Cranwell a rodinou Faisálových. Dále se pořad zabývá vztahem mezi piloty rodu Windsorů a rodinou Faisálových a anglo-saúdskou spoluprací v oblasti islámských studií a dalších organizací. Zmiňuje také vztahy s al-Káidou a souvislosti mezi těmito vztahy a útokem 11. září 2001. Závěr se věnuje otázce, zda vztahy mezi Windsorovými a Saúdy budou sloužit k vytvoření mostů nebo příkopů mezi Západem a islámským světem.
Úvod
Zažili jsme to všichni. Útoky od roku 2015 jeden za druhým po celé Evropě. Ve Francii, Německu, Belgii, Británii. Média svorně hřímala o tom, že na nás útočili islámští extrémisté. A co naše vlády? Ty se semkly. Bohužel, ne k naší ochraně. Místo toho se semkly v přijímání mimořádných opatření. Výbuchy bomb ve skutečnosti představují startovní výstřel pro kontrolu nás, ještě znásobené covidovou šikanou. Od té doby se systém monitoringu, rozumějme paušálního šmírování jenom zvětšuje. Naše osobní svobody se ve jménu kolektivní bezpečnosti omezují. Kdybychom se však vydali po stopách peněz, ukázala by se zcela jiná skutečnost. Kdo vyzbrojoval sebevražedné atentátníky? Kdo platil jejich školicí střediska? Komu prospívá tento neustálý stav pohotovosti a chaos? Britské a americké tajné služby vždycky podněcovaly konflikty arabských států, aby jim zabránily v přílišné autonomii. Podněcování nejradikálnějších tendencí je nejlepší způsob, jak si zajistit kontrolu nad zdroji. Stalo se to v Íránu, Iráku, Sýrii, nebo Afghánistánu. Tedy právě v těch zemích, které jsou dnes ohnisky teroru. V tomto pořadu budu dokumentovat systematickou destabilizační strategii Západu. Budu rekonstruovat zájmy, které stojí za džihádem. Musíme pochopit, že Islámský stát, Al-Káida, Taliban a Muslimské bratrstvo mají jedinou matrici. Extremistické školy financované prostřednictvím Saúdské Arábie, hlavního spojence Angloameričanů na Východě. Stejné školy, které vycvičily sebevražedné atentátníky působící v Evropě. Mnozí z nich byli přitom tajným službám už dlouho známí. Proč je nikdo nezastavil? Ve svých pořadech jsem analyzoval hloubku tréninku těchto organizací na americké půdě, ale i v zámoří. Věnoval jsem se tomu obšírně například ve dvoudílném pořadu Jak Američané stvořili a vycvičili islámské organizace, nebo částečně i v šestidílné Nesvaté alianci mezi Vatikánem, mafií a CIA. Ovšem pátrání mě přivedlo k mnoha dokumentům, které odhalují děsivý rozměr této linie. Už jsme se někdy zamysleli nad tím, jak je možné, že jeden člověk jako Usáma bin Ládin byl chytřejší než všechny americké zpravodajské služby s ročním rozpočtem 40 miliard dolarů dohromady? Globální válka proti terorismu je ve skutečnosti válka dobyvačná. Jde o agendu, kterou spustil americký vojensko-průmyslový aparát, Wall Street a londýnská City. Globální válka proti terorismu je vydávaná za střet civilizací, za konflikt mezi hodnotami a náboženstvími. Ve skutečnosti odpovídá nestoudným strategickým a ekonomickým cílům. Všimli jsme si, že kdekoli se objeví země s nezávislou vládou, která má zásoby ropy, finanční, zemědělské nebo strategické zdroje a ještě se nepodrobila kontrole korporací, okamžitě se rozběhne kampaň vedená Amerikou s cílem ji zničit? Írán, Irák, Afghánistán, Palestina, Egypt, Libye a Sýrie tuto situaci prožívají na vlastní kůži už řadu let. Od svržení íránského sociálnědemokratického prezidenta Mossadeka v roce 1953 až po současný příklad syrského státu, který byl zlikvidovaný svou sociální politikou a relativní samostatností. Libanon byl jednou z nejvyspělejších zemí Blízkého východu, dokud na něj v roce 1982 nezaútočil Izrael. Od té doby je rozvrácený občanskou válkou. Irácký sociální stát, který v regionu zářil zdravotnictvím, školstvím, veřejnými službami a zemědělskými a potravinovými dotacemi, si od roku 1990 vynutil občanskou válku, která trvá dodnes. Irák Saddáma Husajna byl zničený, protože plaval na moři ropy. Jako by to nestačilo, Sýrie je od roku 2011 srovnaná se zemí vnitřním konfliktem podněcovaným cizími mocnostmi. Vyvolávání občanských válek je součástí logiky rozděl a panuj. Všechno to byly organizované kampaně, které měly rozpoutat sektářské šílenství a vyvolat bratrovražedné války. Drancování veřejných zdrojů zahraničními finančníky a nadnárodními společnostmi, jak se to stalo v Rusku v 90. letech. Nebo v bývalé Jugoslávii, Iráku, Libyi, Sýrii a Argentině v posledních 30 letech. Historicky se islámský fundamentalismus financovaný Amerikou, zmocnil všech vládních i nevládních mocí, jako například v Saúdské Arábii. Už na konci 70. let 20. století spočívala politika Američanů v tom, že na celém Blízkém východě živili a vyzbrojovali džihádistický fanatismus, aby mohl vést svatou válku proti ateistickému komunismu v Afghánistánu. Po útocích z 11. září však Spojené státy a jejich spojenci v regionu stále více sponzorovali džihádismus všeho druhu, aby zlikvidovali všechny sociální státy, které se bránily tvrdé pěsti amerických korporací. Způsob rozpoutání občanské války, která zemi zdevastuje a následně ji vyplení, byl dosud použitý mnohokrát. Od Pákistánu po Irák, Sýrii, muslimskou Afriku, nemluvě o případu Ukrajiny uprostřed Evropy. Jak uslyšíme, Islámský stát v Iráku a Sýrii byl nástrojem této strategie. Byl financovaný a vyzbrojovaný stejnými silami, které ho pod vedením Ameriky bombardovaly v Sýrii a Iráku. Jsme v čirém šílenství. Řeknětte sami. Bylo logické, když konvoj zbrusu nových japonských nákladních aut, která byla naložená teroristy, za bílého dne hlemýždím tempem překonávala poušť a to bez větších ztrát? A na druhé straně političtí a vojenští představitelé západu pokřikovali, že válka proti Islámskému státu bude nekonečná? Kdyby do mocenské hry v Sýrii nevstoupilo Rusko, možná by nekonečnou skutečně byla. Za kouřovou clonou a zrcadly začínáme nahlížet do paralelního vesmíru. Manipulace s fakty a používání totalitních prostředků pro kontrolu reality, kterou tak mistrně popsal Orwell v románu 1984, jsou maskované složitou sofistikou.
Strategie věčných válek
Ti, kdo ovládají peníze, by se nikdy nesmířili se ztrátou kontroly nad vším ostatním. Peníze žijí podle své vlastní logiky. To je pravidlo číslo jedna absolutní moci. Současná krize způsobila, že jsme se ocitli na cestě od nulového růstu, deindustrializace, nedostatku peněz, vyčerpání přírodních zdrojů, hrozících hladomorů a vodních krizí na velké části planety k ještě horšímu. Dosáhli jsme vrcholu zmatku a lží. Anglo-americké síly provádějí jednu operaci za druhou, aby vyprovokovaly změnu režimu, mezi arabskými jary a barevnými revolucemi. To všechno s jediným cílem. Vytvořit nový systém, který by ovládl svět a nahradil starý, který je dnes v úpadku a který až dosud zaručoval nadvládu finančnímu impériu se sídlem v City a na Wall Street. Věčné ozbrojené konflikty uvnitř národů, jsou součástí tajného plánu na zavedení nové doby temna. Jeho cílem je podmanit si kdysi suverénní státy. Z čeho se plán skládá? Strategie Britů a potom Angloameričanů spočívala nejméně půldruhého století v tom, že se snažili využít etnicko-náboženské invaze na Blízkém a Středním východě a ve Střední Asii, aby si zajistili kontrolu nad těmito populacemi a udrželi je ve stavu zaostalosti. Metoda atentátu a destabilizace byla prvořadá a zásadní. Jak se totiž ukázalo, Londýn je nervovým centrem islámského terorismu. Destabilizace téměř celého Blízkého východu a Střední Asie je dlouhodobou strategií osy Ameriky, Británie a Izraele už od konce 70. let. To čeho jsme dnes svědky, by proto nemělo nikoho překvapovat. Jedním z cílů je umožnit Izraeli expanzi prostřednictvím přímé anexe arabských území a vytvoření nárazníkových států pod izraelskou kontrolou. Nezapomínejme ani na saúdské krále, známé sponzory terorismu na Blízkém východě. Ti sice předstírají moderní světonázor, ale přitom ztělesňují nejzaostalejší a nejodpornější wahhábistický extremismus, jednu z nejzatvrzelejších a nejreakčnějších sekt islámu. Věnovali miliardy na teroristické akce po celé planetě a mají na svědomí statisíce mrtvých. Doufali, že uvěříme pohádce o barevných revolucích a arabských jarmarcích po celém světě, vydávaných za spontánní projevy revolucí. Skutečná rozhodnutí přijímaly bezohledné syndikáty generálů a vysokých úředníků, kteří byli v přímém či nepřímém žoldu CIA. CIA v zákulisí jednala s cílem svrhnout nebo zavraždit takové osobnosti, jako byl Ben Alí v Tunisku, Mubarak v Egyptě, Kaddáfí v Libyi a Asad v Sýrii. Přemýšlejme o tom. Systém se rozpadá z mnohem závažnějších důvodů, než je to, čemu se obvykle říká korupce. Tolik jsme se soustředili na falešné priority, že skutečné problémy ustoupily do pozadí. Politika se změnila v destilát lstivého sobectví, místo aby zůstala upřímnou a loajální službou občanům. Politika není cíl, ale prostředek. Politika způsobila masové toky migrantů z Afriky a Asie. Jen na nás záleží, zda budeme tyto procesy demaskovat a zastavíme barbary, kteří prorážejí bránu pevnosti Evropa.
Muslimské bratrstvo
Abychom plně pochopili slučasnost, musíme se nejprve zaměřit na historické základy. Neobávejte se, že se budu točit v hluboké minulosti příliš dlouho. Jak ale ve svých pořadech vždycky tvrdím, abychom pochopili hluboké stínové procesy současnosti, musíme poznat jejich začátky. Než se vlak rozjede. Jací cestující sedí ve vagónech? Kdo je výpravčí, revizor a strojvůdce? A hlavně, kdo sestavil jízdní řád, podle kterého vlak pojede? Ve vagónech sedíme my. Výpravčí a revizor jsou naše vlády, které nás kasírují na každém kroku. Strojvůdci jsou bankovní kartely a korporace, které svými penězi vlak pohánějí. Kontrolují výpravčí a revizory a hlavně cestující ve vagónech. Ovšem tvůrci jízdního řádu ve vlaku nesedí. Kdesi daleko jen dohlížejí skrz své výpravčí, zda jejich jízdní řády dodržují. V případě opoždění, nebo nedejbůh vybočení vlaku na jinou výhýbku tvrdě zakročí. Takto analogicky, i když velmi simplicitně, můžeme vnímat světové dění. Mezi cestujícími občany ve vagónech jsou pak špiclové, kteří donášejí revizorům, výpravčím nebo strojvůdcům, o čem si lidé povídají. Ti podle potřeb pak zakročí. Portfolio zpravodajských služeb je přirozeně mnohem pestřejší, ovšem musím dodržet železniční terminologii. My se ocitáme na začátku, kdy vlak ještě stojí. Kráčíme do minulosti. V této kapitole se seznámíme s technikami, které britské impérium používalo ve 20. století ke svržení suverénních národních států. Účel barevných revolucí je zřejmý. Po těchto povstáních následuje pád ústřední moci, růst nároků na autonomii ze strany sektářských a kmenových vůdců a následné úplné vyplenění země hordami zběhlých vojáků. Jednoduše chaos. Podle vyjádření generálplukovníka Leonida Ivašova, bývalého šéfa odboru mezinárodní vojenské spolupráce ruského ministerstva obrany a viceprezidenta Akademie geopolitických studií:
"Skutečným spouštěčem takových operací nejsou provokace Sýrie nebo Íránu, ani Hizballáhu, a dokonce ani samotného Izraele. Odpověď je třeba hledat v politicky nedefinované globální finanční oligarchii, která neustále a vytrvale pracuje na změně politického, ekonomického a sociálního uspořádání mezinárodního společenství a sleduje pouze své vlastní zájmy."
Jde o soustavné překreslování hranic Blízkého východu. Tyto metody se dnes používají v Tunisku, Libyi, Sýrii, Egyptě, Súdánu, Jemenu, Bahrajnu, Alžírsku, Iráku, Turecku, Pákistánu a Afghánistánu. Roztříštěnost Blízkého východu je reakcí na plán Bernarda Lewise, pojmenovaný po orientalistovi z Oxfordské univerzity, který úzce spolupracoval s britskými a izraelskými zpravodajskými službami. Když ještě neexistoval Taliban, Al-Káida
ani Islámský stát, měla západní elita pro svou věc jiné armády. Jedním z prvních bylo Muslimské bratrstvo. Muslimské bratrstvo je fundamentalistická sekta vytvořená britskými tajnými službami za zásadního přispění exponentů oxfordské a cambridgeské univerzity a zednářských kruhů skotského ritu. Tyto zednářské kruhy, ze staré pohanské hereze, která sužovala islám od dob proroka Mohameda v 6. století, vytvořily prapor. Muslimské bratrstvo, které vzniklo v 19. století, je nejstarší a největší islámskou organizací v Egyptě. Dalo také vzniknout extremistickým skupinám v celém arabském světě. Dnes je referenčním bodem pro četné sunnitské a súfijské fundamentalistické spolky a bratrstva, stejně jako pro radikální šíity. Oficiálně působí na Blízkém východě od roku 1928. Říká se, že vzniklo jako reakce na zrušení chalífátu tureckým reformátorem Kemalem Atatürkem v roce 1924. Muslimské bratrstvo vzniklo mezi islámskými kulty sponzorovanými Brity. Mezi ně patřily tajné súfijské společnosti a skupiny jako Bahai. Podle slov Roberta Dreyfusse, odborníka na tuto problematiku, Muslimské bratrstvo ve skutečnosti nepatří k islámu, ale k předislámským barbarským náboženstvím, která uctívají Bohyni Matku. Vycházejí ze světa satanistické mystiky, alchymie, černé magie a čarodějnictví, které byly charakteristické pro starověkou Arábii. Muslimské bratrstvo by neexistovalo, kdyby oxfordští a cambridgeští orientalisté neindoktrinovali a neoslabovali ty nejzpátečnější a nejreakčnější prvky muslimské kultury. Angažovali se tu agenti zpravodajských služeb jako Arnold Toynbee, Harry Saint John, Bridger Philby, Thomas Edward Lawrence z Arábie, E. G. Browne a mnoho dalších. Britští orientalisté a anglo-švýcarští zpravodajští specialisté považovali za užitečné využít černé tradice islámu, tedy kulty a tajemná vyznání, jako nástroj k nastolení invaze. Britští orientalisté 19. století podpořili růst a rozvoj řady institucionálních kultů, které posloužily jako základ pro založení Muslimského bratrstva a jeho potomků. Je samozřejmé, že žádná z těchto operací by neměla sebemenší šanci na úspěch, kdyby je nepodporovaly a nefinancovaly mocenské elity. Byly to právě tajné služby Jeho Veličenstva, které více než kdokoli jiný přispěly ke sjednocení těchto rozptýlených džihádistů a k jejich rozkvětu. Od Muslimského bratrstva přes Al-Káidu až po Islámský stát, tato počáteční britská podpora bratrstva skončila globalizací terorismu. Tento terorismus pod svým praporem přivítal různorodou plejádu sunnitských ozbrojených skupin, obecně označovaných jako salafisté, a jedovatou pilulku Saúdské Arábie, wahhábisty. Tento terorismus vyvinul všechny síly, které sehrály významnou roli při vzestupu Muslimského bratrstva v Egyptě po pádu Mubarakova režimu, kdy byl v Káhiře dosazený Mursí, egyptský inženýr, který studoval v Americe. Jádro sítě Muslimského bratrstva je kontrolované britskými tajnými službami a sestávající z Federace islámských organizací v Evropě se sídlem v Londýně. Islámská nadace se sídlem v Anglii, která je hlavním příjemcem finančních prostředků od britské rozvědky a arabských států Perského zálivu, především Kuvajtu a Saúdské Arábie. Dále Islámskou nadaci sponzorovala i nadace Hannse Seidela se sídlem v Mnichově, v jejímž čele dříve stál Otto von Habsburg z mocné habsburské dynastie. Finanční prostředky, které tyto organizace získávají na činnost spojenou s Muslimským bratrstvem, pocházejí především ze dvou zdrojů. Část kapitálu pochází přímo z Británie, zejména od aristokracie ve Sněmovně lordů, ale také od bank a společností, které mají ve Velké Británii velký význam. například finanční skupina Lazard Freres. Pokud jste poslouchali můj pořad Tajné globální skupiny, možná si tuto skupinu vybavíte v souvislosti se skupinou Bilderberg. Většina prostředků pro Muslimské Bratrstvo ale pochází z kruhů v Arábii napojených na Brity. V minulosti peníze procházely přes saúdského krále Abdulláha a kuvajtského emíra Saada al Abdulláha al-Sabaha. Jen jeden příklad, ve kterém se podívejme na íránskou revoluci v roce 1979. V té době vládlo v Íránu Muslimské bratrstvo, které bylo blízkovýchodní obdobou zednářské lóže Propaganda Due. Propaganda Due jsem pokryl velmi podrobně v mém šestidílném pořadu Nesvatá aliance mezi Vatikánem, Mafií a CIA. Málokdo ví, že Chomejní a téměř všichni, kteří stáli v čele jeho Islámské republikánské strany, byli členy Fedajn al-Islám, íránské odnože Muslimského bratrstva, které je založené na zednářském vzoru. Muslimské Bratrstvo stálo také za mocí pákistánského vojenského diktátora Ziu-ul-Haqa, a jeho spojence v Libyi, Bratrstva Senussi, které podporovalo Kaddáfího. V Saúdské Arábii byl vůdcem Muslimského bratrstva princ Abdulláh, který se později stal králem. Navíc Chomejního kmotr a učitel, ajatolláh Seyyed Abul-Chásim Mustafavi Kašáný v roce 1945 pomohl založit podzemní íránskou odnož Muslimského bratrstva oddané islámu. V jejím čele stál radikální mulla jménem Navvab Safavi. To zase znamená, že skutečnými vládci v Íránu jsou britští aristokratičtí vůdci Muslimského bratrstva. Osobnosti jako lord Caradon, sir John Bagot Glubb, sir Albert Beeley a Královský institut mezinárodních vztahů. Stejně jako islámské a orientalistické katedry univerzit v Oxfordu a Cambridge. Spolu s Henrym Kissingerem, Cyrusem Vancem a Zbigniewem Brzezinskim tvoří oligarchickou frakci, která stvořila Muslimské bratrstvo. To je tajemství, které se skrývá za ajatolláhem Chomejním.
Britská školící střediska na Blízkém východě
Abychom pochopili, jaké síly z Londýna podporují Muslimské Bratrstvo, je třeba se zastavit u dvou klasických pilířů britského imperialismu. Prvním je Rada pro arabsko-britské porozumění, a druhým její sesterská organizace Středisko pro arabská studia na Blízkém východě. Ta byla založená v roce 1944 pod záštitou Královského institutu pro mezinárodní záležitosti. Jejím zakladatelem byl Abba Eban, který se později stal izraelským ministrem zahraničí a místopředsedou vlády. Středisko pro arabská studia sídlilo v Šemlanu na jižním okraji Bejrútu v Libanonu. Bylo výcvikovým střediskem pro pracovníky britské zpravodajské služby a ministerstva zahraničí umístěné na Blízkém východě. Vy, kteří jste poslouchali můj pořad Tajné globální skupiny, to asi víte, ale pro ty, kteří mě posloucháte poprvé, to bleskově zasadím do globálních souvislostí. Královský institut pro mezinárodní záležitosti, neboli Skupina kulatého stolu, je odnoží tajné společnosti. Tuto tajnou společnost založil magnát Cecil Rhodes s cílem sjednotit svět počínaje anglicky mluvícími koloniemi. Americká pobočka se nazývá Rada pro zahraniční vztahy. Opět, všechno jsem probíral podrobně v pořadu Tajné globální skupiny. Se Střediskem pro arabská studia byly spojené významné britské osobnosti. Od roku 1940 školila stovky britských zpravodajských důstojníků a agentů a učila je jazyk, historii a kulturu arabských zemí. Mezi bývalé studenty a učitele centra patřili mimo jiné sir John Bagot Glubb, a jeho syn Faris, George Kirk. Dále třeba A. J. Wilton, britský velvyslanec v Saúdské Arábii a další. Mezi významné členy patří současný Thomas Edward Lawrence z Arábie, který založil Radu pro arabsko-britské porozumění. Zajímavý je také seznam britských společností a bank, které v průběhu desetiletí podpořily Radu pro arabsko-britské porozumění. Například Barclays Bank, British Aircraft Corporation, British Bank of the Middle East, Lazard Freres, Lloyd’s International, National Westminster Bank, Rolls-Royce a Unilever. Rada pro arabsko-britské porozumění, Středisko pro arabská studia, Anglo-arabská asociace a Mezinárodní škola Blízkého východu představují elitu podporující operativní zpravodajskou strukturu, která ovládá Muslimské bratrstvo. V 70. letech existovaly přímé důkazy, že Rada pro arabsko-britské porozumění byla prostředníkem Muslimského bratrstva v kontinentální Evropě. Robert Dreyfuss uvádí, že takzvaná Bilalova mešita v Cáchách byla napojená na Islámskou radu. V roce 1978 tato mešita fungovala jako koordinační centrum pro spiknutí s cílem destabilizovat Írán prostřednictvím Chomejního a Muslimského bratrstva. Tato mešita také směrovala ajatolláhovy agenty z Paříže a Londýna do celé Evropy a na Blízký východ. Nejrozhodnějším přínosem Muslimského bratrstva pro britské impérium však bylo šíření obskurního extremismu, xenofobie a protikulturního hnutí mezi egyptskými a arabskými masami, a zejména ve studentském světě. Stačí si vzpomenout na dopady takzvané revoluce Al-Káidy a Islámského státu v Afghánistánu, Iráku a Sýrii, na myšlení muslimského obyvatelstva, zejména mladých lidí. Za zvuků ďábelských skandování stoupenců tohoto šílenství bylo ničené myšlení a tvořivost celé generace. To je nepochybně cílem Britů. Vymazání všech stop západních vlivů v islámu rozumějme pokroku a průmyslových technologií, je klasickým koloniálním nástrojem: vynucování si involuce za účelem ovládnutí. Vzpomeňme na můj pořad o tom, jak Američané financovali bolševickou revoluci v roce 1917. Cílem bylo uvrhnout rozvíjející se carské Rusko do komunistického chaosu. To hrálo do karet nadvládě amerického Wall Streetu, který tak měl volnou cestu pro ovládnutí. Neměl žádného konkurenta, který by se mu dokázal postavit. Rockefellerův světový monopol. Stejné to bylo i s Brity v muslimském světě.
Súfismus
Pod britskou kuratelou se súfijské hnutí dokonale hodilo do strategie nastolení nového středověku. Súfismus je založený na introspekci neboli zničení ega a vlastního já. Súfismus tím pádem zastírá intelekt ve prospěch emocí a sexuální meditace. Súfijské organizace, stejně jako konvenčnější sítě Muslimského bratrstva, představují strukturu ideologického řízení a zdroj inspirace pro to, co dnes nazýváme fundamentalismem. Oligarchie, která po celém světě zakládá extremistická hnutí, používá súfismus jako reakční doktrínu, aby mohla manipulovat s obyvatelstvem a udržet ho politicky pod kontrolou. Před Velkou válkou i v jejím průběhu dohlížel Arnold Toynbee, historik, agent zpravodajských služeb Jejího Veličenstva, na súfijský projekt a další operace na Blízkém východě. Z nich pak vzešel Thomas Edward Lawrence z Arábie a Muslimské bratrstvo. Ty samé britské kruhy nakonec financovaly nacistické hnutí Adolfa Hitlera a fašismus Benita Mussoliniho. Súfismus sloužil jako zástěrka pro různé tajné organizace založené v Evropě, jejichž činnost byla součástí širšího programu Jeden svět. Mezi členy Světové sufijské organizace, která vznikla v polovině 60. let 20. století, patřily osobnosti jako Johannes Witteveen, bývalý výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu, a Alexander King, spolu s Aureliem Pecceiem, zakladatelem Římského klubu, malthusiánem a bývalým generálním ředitelem pro vědecké záležitosti OECD v Paříži.
Egypt
Zajímavou stranou je Egyptská komunistická strana. Ani ne tak pro ideologii, jako spíše pro napojení a kontakty. Tuto stranu v roce 1942 založil Henri Curiel. Mimochodem později zavražděný v Paříži 4. května 1978 palestinským radikálem Abú Nidálem. Henri Curiel samozřejmě spolupracoval s britskými zpravodajskými službami. Byl také bratrancem George Blakea, vysokého důstojníka britské zpravodajské služby, který byl v roce 1961 odhalený jako špion KGB. Henry Curiel byl ovšem v kontaktu s nacistickým bankéřem Françoisem Genoudem. Po smrti Henryho Curiela přešlo vedení organizované sítě do rukou Genoudova starého přítele Jacquese Vergese, právníka prvotřídního nacisty SS Klause Barbieho, zvaného řezníka z Lyonu. Do tohoto prolínání vstupuje skutečnost, že autonomní středisko KGB pro styk s Blízkým východem sídlilo ve východním Berlíně a podléhalo přímo prvnímu ředitelství KGB, odboru 9. S tím souvisela i autonomní střediska ve Vídni a Karlových Varech v bývalém Československu, kde se školili mezinárodní teroristé. Proč si proboha KGB vybrala za své styčné centrum na Blízkém východě právě východní Berlín? Z jednoduchého důvodu. Východoněmecká zpravodajská služba Stasi byla nejpřímějším dědicem starých nacistických sítí na Blízkém východě. Lipská univerzita a její katedra islamistiky byla důležitým centrem spolupráce mezi nacisty a komunisty. Stejné oddělení organizovalo propagandu Kaddáfího Zelené knihy. Jsou to netušené rozměry, když zkoumáme hluboké, stínové historické události spojené s rozvědkami. Je ale potřeba položit základy, abychom si vytvořili představu o napojení západních zpravodajských centrál do muslimského světa. Jedině tak pochopíme principy zpravodajských operací a hlavně západní podporu islámských organizací.
Fundamentalismus jako nástroj
Dnešní islámský fundamentalismus je přímým výsledkem projektu, který bezprostředně po druhé světové válce vypracoval Královský institut pro mezinárodní záležitosti. Jeho cílem bylo učinit súfismus univerzálnějším a funkčnějším. Fundamentalistické skupiny představují hrozbu pro národní vlády v mnoha napjatých oblastech světa. Nejde o duchovní hnutí, která by vznikla spontánně. Jsou plodem desítek let vytváření sítí, ideologií a propagace omamných látek. To všechno s cílem vytvořit sílu, která bude nasazena v terénu v době hospodářské krize, jako je ta současná. Fundamentalistická hnutí se snaží svrhnout sekulární vlády a převzít kontrolu nad celými zeměmi prostřednictvím přesné struktury založené na iracionálním náboženském přesvědčení. Tato hnutí se staví proti technickému pokroku a existenci národních států. Fundamentalistické sekty jsou spojené s teroristickými akcemi v Evropě s cílem proměnit ji ve změť malých, bezmocných provincií podle zjevně etnických kritérií. V Muslimském Bratrstvu jsem uvedl příklad íránské revoluce v roce 1979. Zůstaňme ještě chvilku u tohoto přelomového roku. Plán rozvratu Blízkého východu totiž vycházel z podrobné studie fenoménu islámského fundamentalismu. Studii vypracoval Bernard Lewis, britský odborník na islám, v té době vyslaný na Princetonskou univerzitu. Lewisův plán, představený na setkání skupiny Bilderberg v Rakousku v květnu 1979, podporoval radikální hnutí Muslimské bratrstvo stojící za Chomejním. Cílem byla balkanizace celého muslimského Blízkého východu podle etnicko-náboženských linií. Podle Lewise měl Západ podporovat autonomní skupiny, jako jsou Kurdové, Arméni, libanonští maronité, etiopští koptové, ázerbájdžánští Turci atd. Chaos se měl pak rozšířit nejen do muslimského světa, ale i do muslimských oblastí tehdejšího Sovětského Svazu. Musíme tedy islámský fundamentalismus vnímat na světovém geopolitickém poli. Západ usiloval o sjednocení fundamentalistického islámu. Je to trvalá součást západní strategie. Jedním z výhonků byl sjednocený Islámský stát, ale to předbíhám. Pokusy o toto sjednocení fundamentálního islámu probíhaly od 30. a 40. let 20. století pod vedením Egypťana Hasana al-Banná, ideologa a zakladatele Muslimského bratrstva. Izraelský novinář a spisovatel Ehud Yaari vysvětluje, že Chomejního kmotr ajatolláh Kašáný se v roce 1948 setkal v Káhiře s Hasanem al-Bannou z Muslimského Bratrstva, aby s ním jednal o sjednocení islámu. Jak řekl jeden z fundamentálních ideologů:
"Aby se zrodila nová islámská civilizace, je třeba vyhladit současnou civilizaci, spálit vlajky a smazat všechny hranice. Neexistují žádné země, pouze jedno společenství a jeden národ."
Musíme si uvědomit, že společným cílem těchto sjednocujících obrození a to paradoxně jak muslimských tak křesťanských, je zničení moderního národního státu. Stejně jako v případě Evropy jde o vytvoření entity zbavené nacionalismu a sjednocené pod společnou vlajkou, ústavou, měnou a ideálem. Všímejme si těchto společných rysů. Myšlenka jediné země, jediné vlády a jediného synkretického náboženství velmi připomíná to, o co se západní elita snaží už po staletí. To je cílem sjednocené verze fundamentálního islámu. Musíme si všímat právě těchto tmelících prvků sociálního lepidla jak na západě tak na východě v muslimském světě. To je ten cíl, kam tohle všechno směřuje.
Saúdové a Tálibán
V posledních padesáti letech byla Saúdská Arábie klíčovým hráčem při šíření radikalismu na Blízkém východě. Saúdové financovali všechny teroristické organizace na planetě, stejně jako zakládání tisíců mešit, madras a náboženských organizací v mnoha neislámských zemích s cílem proniknout hluboko do sociálních států západní Evropy. Nic z toho by samozřejmě nebylo možné bez záštity Britů. Londýn je dnes epicentrem a sídlem desítek nejnásilnějších mezinárodních teroristických organizací, které jsou financované a chráněné vládou a samotnou korunou. Jak jsem zmínil v předchozích kapitolách, jednou z nejzatvrzelejších a nejreakčnějších sekt islámu je wahhábismus. Hlásá archaickou formu puritánství, která prosazuje odmítnutí rozumu a jakéhokoli racionálního výkladu významu svaté knihy islámu a kázání proroka Mohameda. Wahhábismus a vládnoucí rod Saúdů jsou od samého počátku úzce propojené. V polovině 19. století mělo britské impérium pod kontrolou velkou část Asie, zejména Indii, a potřebovalo zajistit obchodní cesty do Evropy. Britové uzavřeli ochranné dohody s kmenovými náčelníky podél obchodních cest, které vedly přes Rudé moře, Arabské moře a Perský záliv, aby zabránili dalším koloniálním mocnostem přiblížit se k těmto komunitám. Šéfové území dnešního Ománu, Dubaje, Kataru, Bahrajnu a Kuvajtu dostávali od londýnské vlády hospodářské dotace, zbraně a ochranu pro případ útoku jiných imperiálních mocností, zejména Turecka. Samotný Perský záliv byl bezvýznamný až do vybudování železnice Berlín-Bagdád v roce 1907 a objevení velkých ložisek ropy v Iráku a Saúdské Arábii. Londýn a Paříž vedly od první světové války řadu ozbrojených konfliktů v Afghánistánu, Turecku, Iráku, Sýrii, Palestině a Egyptě. Podařilo se jim potlačit povstání hrubou silou, ale přímá vojenská koloniální vláda už nebyla možná. Zbraň se proto stala nátlakovou diplomacií. Tato nátlaková diplomacie představuje alternativu k ozbrojené síle. Jejím cílem není donutit, ale přesvědčit protivníka, aby se vzdal agrese. Nová britská strategie spočívala v tom, že jednotlivé země získaly status pseudonezávislosti, přičemž saúdský král stál na vrcholu hierarchie, ale byl podřízený Londýnu. Už koncem 70. let 20. století věnoval dům Saúdů obrovské částky na zakládání madras, náboženských škol pro mládež, ve kterých se šířil radikální a ortodoxní výklad islámu. Tím byly položené základy fundamentalismu v Pákistánu. Tyto madrasy jsou v podstatě původcem Tálibánu v Afghánistánu, který vznikl na konci 90. let. Pákistánští studenti byli indoktrinovaní a potom s pomocí armády vyslaní do Afghánistánu, aby převzali kontrolu nad touto zemí. Je ale třeba důrazně zopakovat, že Afghánci nejsou národem extremistů a rozhodně nechtěli konfesní stát. Tálibán tu zvítězil díky saúdským penězům. Právě tato kombinace sil stála u zrodu Tálibánu. Cílem vytvoření Tálibánu bylo zajistit si wahhábistickou základnu na prahu Ruska, v blízkosti Střední Asie a uprostřed indického subkontinentu. K Saúdům se připojila britská rozvědka, která v Tálibánu viděla mocného spojence. Tálibán by mohl bránit britské zájmy v Afghánistánu a Střední Asii tím, že by podkopával jakýkoli suverénní národní stát. To vše Washington zpovzdálí sledoval a v podstatě podporoval. Ve skutečnosti Američané nebyli pouhými pozorovateli. Například univerzita v Nebrasce vydala džihádistické učebnice plné násilných obrazů a válečnického učení. Není divu, že nejradikálnější madrasy v Pákistánu a Afghánistánu slouží jako centra pro radikalizaci mladých muslimů a nevyčerpatelný zdroj rekrutů pro dnešní povstalecké skupiny. Historie těchto madras je úzce spjatá s dějinami války. V prosinci 1979 přišla sovětská invaze do Afghánistánu. O 10 let válka skončila a Sověti v roce 1989 opustili Afghánistán. Země se ponořila do občanské války. Saúdové začali v 90. letech financovat novou vlnu madras v pákistánských oblastech s paštunskou většinou poblíž hranic s Afghánistánem, ale také v přístavním městě Karáčí a na venkově v Pandžábu. Saúdské peníze a peníze z Perského zálivu, financovaly vzdělávací program založený na wahhábistickém džihádu. Tyto madrasy ale sloužily také jako základna pro teroristické skupiny různého zaměření, které sdílely výcvikové tábory a další zařízení pod záštitou pákistánské rozvědky. Jako by to nestačilo, Saúdové tyto madrasy vytvořili ve spojení s Al-Káidou. Například saúdský princ Turkí bin Fajsál, který stál v čele saúdské zpravodajské služby mezi lety 1997 až 2001, znal Usámu bin Ládina od roku 1978. Bin Ládin působil jako finanční převodní páka mezi Saúdy a Pákistánci v Afghánistánu. Znovu to zopakuji. Tálibán je syntetický produkt vytvořený v laboratoři, aby vyvolal nestabilitu na celém území. Nestabilita je pro imperialisty klíčová. Tuto skupinu islámských fanatiků indoktrinovaných wahhábismem, a financovaným arabskými státy, vycvičila pákistánská rozvědka a armáda. Mimochodem, když už hovořím o pákistánské rozvědce. Pákistánská rozvědka byla založená v roce 1948 generálem Robertem Cawthornem. Robert Cawthorn byl důstojníkem Jejího Veličenstva, který se narodil v Austrálii a později vstoupil do pákistánské armády. Byl generálním ředitelem pákistánské rozvědky mezi lety 1950 až 1959. V čele s pákistánskou rozvědkou byla vytvořená těsná síť s dalšími zpravodajskými službami jako je CIA a MI6, na které se podílel i Mossad. Když se pak Washington v roce 1989 rozhodl z Afghánistánu stáhnout, byly to britská i pákistánská rozvědka, kdo dohlížel na afghánskou občanskou válku a vzestup Tálibánu. V té době také MI6 a pákistánská rozvědka vysílaly mladé britské muslimy, aby bojovali po boku milicí Al-Káidy za vytvoření islámského chalífátu na Blízkém východě. Vzhledem k tomu, že Sovětský svaz byl na lopatkách a Washington neměl o Afghánistán zájem, Velká hra se vrátila do britských rukou.
Saúdové a Al-Káida
Za posledních dvacet let Saúdové vynaložili na šíření wahhábismu v zahraničí nejméně 87 miliard dolarů. Většina prostředků je určená na výstavbu a správu mešit, madras a dalších náboženských institucí. Slouží také ke školení imámů, ke kolonizaci médií a nakladatelství, k distribuci wahhábistických učebnic a dalších publikací a k poskytování darů univerzitám výměnou za vliv při jmenování islámských lektorů. Spojené státy samozřejmě vždycky věděly, že Saúdové, kteří se tváří prozápadně, jsou u moci díky staletému spojenectví s wahhábistickými fanatiky. To potvrdil i Stuart Levey, bývalý náměstek ministra financí, v rozhovoru pro ABC News 11. září 2007:
"Kdybych mohl lusknout prsty a odříznout nějakou zemi, vybral bych si Saúdskou Arábii."
Přestože je saúdské království hlavním zdrojem financování globálního džihádistického terorismu, Washington odmítá přijmout jakákoli účinná protiopatření. Jak jsem uvedl, za Saúdy samozřejmě stojí Britové. Ve svých pořadech jsem už několikrát rozebíral zmizení 28 stránkové kapitoly ze společné vyšetřovací zprávy amerického Kongresu o 11. září 2001. Tato zpráva se týkala saúdské podpory atentátníků. Ovšem ještě zásadnější je 335 stránkový dokument Stálého vyšetřovacího podvýboru amerického Senátu. Tento dokument odhaluje roli banky HSBC v praní špinavých peněz a globálním financování obchodu s drogami a terorismu. Dokument obsahoval také padesátistránkovou kapitolu o nejasných vazbách mezi bankou HSBC a bankou Al-Radží. To je největší saúdská soukromá banka s více než 500 pobočkami a aktivy ve výši 59 miliard dolarů. Banku založili bratři Al-Radžíové pod vedením Sulajmána bin Abdula Azíze Al-Radžího, který podle řady zpráv CIA a amerického ministerstva financí patří mezi hlavní finančníky Al-Káidy. Podle amerického Senátu vztahy mezi HSBC a bankou Al-Radží sahají až do doby, kdy Edmond Safra prodal newyorskou banku Republic National Bank bance HSBC. Banka HSBC se už předtím dostala pod palbu kritiky za praní výnosů z rozsáhlé turecké sítě pašeráků heroinu, která působila ve Švýcarsku prostřednictvím společnosti Shakarchi Trading Company. Když banka HSBC převzala Republic National Bank, měla newyorská pobočka na starosti aktivní účty saúdské banky Al-Radží. Do praní peněz Al-Káidy byla zapletená také Akida Bank Private Limited, banka šaría se sídlem v Saúdské Arábii, kterou také založil Sulajmán bin Abdul Azíz Al-Radží. Jsou to skutečně vazby hlubší než králičí nora Alenky v říši divů. Když pročítám zprávy amerického Senátu, Komise pro 11. září a další vládní dokumenty, jsem doslova šokovaný mírou propojení. Kolik toho vlastně stále netušíme. Například v březnu 2002 FBI a bosenské úřady prohledaly sídlo saúdské nadace Benevolence International. To je saúdská charitativní organizace, o které bylo známo, že směřuje finanční prostředky Al-Káidě. Vyšetřovatelé našli pevný disk s dokumenty o systému financování, nazvaném Golden Chain. Mezi dvaceti hlavními sponzory Al-Káidy byl Sulajmán bin Abdul Azíz al-Radží. Podle vyšetřování OSN, převedl král Salmán v 90. letech 20. století více než 120 milionů dolarů z účtů saúdské Vysoké komise pro pomoc Bosně, na účet organizace Thirld World Relief Agency. Tato agentura je další krytí Al-Káidy a kanálu pro zasílání zbraní bojovníkům na Balkáně. Zpráva, která obsahuje svědectví bývalých agentů NSA a CIA, poukazuje na krále Salmána jako na hlavního financiéra operací Al-Káidy, které vedly k 11. září 2001. V roce 2003 vypracovala CIA důvěrnou zprávu, kterou později zveřejnil deník Wall Street Journal pod názvem Banka Al-Radží, kanál pro extrémní financování. V této zprávě se uvádí:
"Islámští radikálové využívají banku Al-Radží přinejmenším od poloviny devadesátých let jako kanál pro teroristické transakce. Pravděpodobně proto, že jim vyhovuje rozsáhlá síť této banky a její dodržování islámských zásad. Možná i proto, že jim to připadá ideologicky rozumné."
Kromě toho server WikiLeaks zveřejnil kabelogram amerického ministerstva zahraničí z 30. prosince 2009. V kabelogramu se uvádí, že "saúdští dárci představují hlavní zdroj financování sunnitských teroristických skupin po celém světě. Kabelogram dodává, že Saúdská Arábie zůstává klíčovou finanční základnou pro Al-Káidu, Tálibán a další teroristické organizace, jako je Hamás, které pravděpodobně ročně inkasují miliony dolarů ze saúdských zdrojů, často během hadži a ramadánu."
Na tuto mašinérii jsou napojené další saúdské úvěrové instituce a finanční skupiny. Všechny pod záštitou ministerstva pro náboženské záležitosti v Rijádu. Mezi nimi byla i banka Al Taká, o které americké ministerstvo financí v listopadu 2001 prohlásilo:
"Skupina Al-Taká s pobočkami ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Itálii a Karibiku už nějakou dobu působí jako finanční poradce Al Kajdy."
Teroristé, kteří byli vycvičení a vyzbrojení v Afghánistánu, získali většinu peněz z monarchií Perského zálivu, zejména ze Saúdské Arábie, Kuvajtu a Kataru. Britové určili politiku, vytvořili prostředky k jejímu provádění a připravili půdu. Chránili a podporovali teroristy, ale peníze vždycky pocházely od Saúdů. Už od rozpadu Sovětského svazu a vzniku Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Turkmenistánu podél afghánských hranic Saúdové věnovali na indoktrinaci občanů těchto států velké množství peněz. Saúdové poskytly kapitál a Britové pracovní sílu v podobě náboženské skupiny Hizb ut-Tahrir neboli Strany osvobození, jedné z nejnásilnějších ozbrojených skupin ve Střední Asii. Tuto skupinu založil radikální syrský duchovní Mohamed Omar Bakrí. Je členem Muslimského bratrstva, který sám sebe označil za hlas Usámy bin Ládina, a stejně jako dům Saúdů hlásá wahhábismus a cvičí teroristy. Další nebezpečnou teroristickou skupinou je Islámské hnutí Uzbekistánu, složené téměř výhradně z bývalých členů Hizb ut-Tahrír. Obě skupiny usilují o zničení suverénních islámských národních států za účelem vytvoření chalífátu. To hlásá Al-Káida a Saúdové.
Bank of Credit and Commerce International
V létě 1991 byla uzavřená legendární Bank of Credit and Commerce International. Tuto banku jsem probíral už několikrát v mých pořadech, například Krvavá historie CIA, ale neuškodí si zopakovat základní fakta. Poskytuje totiž nádherný vhled do fungování globálního podsvětí. Banka byla obviněná z řady nezákonných aktivit, od praní špinavých peněz přes obchod se zbraněmi a drogami, až po terorismus. Stručně řečeno, tato banka zločinců využívala složité spojenectví zpravodajských služeb, nadnárodních společností, obchodníků se zbraněmi, narkomafií, teroristů, bankéřů a vysokých vládních úředníků. Mohla se spolehnout na vedoucí představitele sedmdesáti tří zemí a vytvořila něco, co bylo popsáno jako spletitá korporátní síť, která se vymkla kontrole. Jednoduše řečeno, tato banka byla zpravodajským projektem užitečným pro USA, Velkou Británii a Izrael při obchodech s drogami a zbraněmi. Arabské špinavé peníze uložené v bance sloužily ve spolupráci s britskou a pákistánskou rozvědkou a CIA k ochraně a financování Muslimského bratrstva a dalších fundamentalistů s cílem destabilizovat Blízký východ v době íránské revoluce. Mezi klienty této banky zločinců patřili Saddám Husajn, Abú Nidál a Medellínský kartel z Kolumbie. V memorandech se objevuje spojení této banky zločinců s izraelskou rozvědkou a organizovaným zločinem, protože prala finanční prostředky na obchod s drogami a podporovala pokusy Pákistánu o vývoj atomové bomby s pomocí izraelského fyzika Yuvala Neemana. Americké ministerstvo spravedlnosti vyšetřovalo 41 dalších bank působících v USA. Mezi nimi byly i izraelské instituce podezřelé z praní špinavých peněz, jako například Leumi Bank, Republic National Bank, Israel Discount Bank, Barnett Bank a National Bank of Florida v Miami. Mohammed Irvani z této banky byl partnerem Richarda Helmse, bývalého ředitele CIA. Zástupci banky Kamal Adham a A. R. Chalíl zastávali nejvyšší pozice v saúdské rozvědce a byli hlavními kontakty CIA na Blízkém východě. Oliver North, americký protiteroristický koordinátor zapletený do skandálu Írán-Contras, ukládal na různé účty této banky zločinců výnosy z prodeje kokainu a zbraní, které byly později použité na financování nikaragujských kontrarevolucionářů. Banka měla také vazby na některé z nejbohatších šejků v Perském zálivu a byla považovaná za tajný fond CIA. Navíc pobočky této banky ve Švýcarsku, Londýně a Karibiku byly v 80. letech důležitým kanálem, přes který proudily finanční prostředky do paralelní vlády v rukou tehdejšího viceprezidenta George Bushe staršího. Podle výpovědí učiněných před Kongresem si podplukovník Oliver North a britský obchodník se zbraněmi Leslie Aspin otevřeli v pařížské pobočce banky čtyři společné účty. A když medellínský kartel z Kolumbie vložil do Bushovy tajné válečné pokladny 10 milionů dolarů, byly tyto prostředky převedené přes účet v jeho švýcarské pobočce. Když pak Mansúr al-Kassar, syrský obchodník s drogami a zbraněmi, dohodl prodej zbraní do Íránu za 42 milionů dolarů, poslal spolu s Leslie Aspinem výnosy na Kajmanské ostrovy, opět prostřednictvím této banky zločinců. Zpráva podvýboru amerického Senátu z roku 1992 o případu této banky uvádí:
"Zločiny Bank of Credit and Commerce International zahrnovaly daňové úniky banky a jejích klientů ve výši miliard dolarů, praní špinavých peněz v Evropě, Asii, Africe a Americe, uplácení úředníků téměř ve všech těchto zemích, podporu terorismu, obchodování se zbraněmi a prodej jaderných technologií, využívání prostituce, pašování a napomáhání nelegálnímu přistěhovalectví, zmanipulované nákupy bank a nemovitostí a řadu dalších finančních zločinů."
Pod tíhou této neuvěřitelné špíny ovšem zůstávají nepovšimnuté dvě zásadní skutečnosti. Možná jsou dokonce opomíjené systematicky. První skutečností bylo velmi úzké spojenectví mezi touto bankou a některými nejmocnějšími britskými společnostmi a šlechtickými rodinami. Vzhledem k jejímu sídlu v Londýně a provozním pobočkám v Hongkongu, na Kajmanských ostrovech a v bývalých britských koloniích v jižní Asii a Africe bylo každému, kdo se alespoň trochu orientoval v modu operandi britské monarchie jasné, že tato banka byla řízená britskou Korunou. Druhou skutečností bylo, že tato banka spravovala především tajné finanční prostředky napumpované do války v Afghánistánu. Ve skutečnosti CIA a pákistánská rozvědka využívaly tuto banku zločinců jako centrální banku pro správu miliard dolarů získaných z obchodu se zbraněmi a drogami ve Zlatém půlměsíci, který kvetl mezi lety 1979 až 1990. To umožnilo financovat afghánskou válku a do značné míry porazit Rusy. Když v únoru 1989 opustila Kábul poslední sovětská vojska, banka ztratila smysl své existence. Skončila stejně jako Investors Overseas Service v 60. letech, nebo australská Nugan Hand Bank spojená s válkou ve Vietnamu. Finanční prostředky byly odkloněné do zahraničí, skandál banky zločinců byl vymyšlený k odvedení pozornosti a banka byla definitivně uzavřená.
Banka HSBC a Dubaj: Semeniště terorismu a drog
Potom, co byla Bank of Credit and Commerce International v létě 1991 uzavřená, vystřídala ji v těchto aktivitách banka HSBC. HSBC byla založená v roce 1865 jako pilíř sítě britské Východoindické společnosti. V podstatě financovala celé tehdejší britské impérium. Na konci 19. století pocházelo více než 50 % příjmů říše z opia pěstovaného v Indii a prodávaného v Číně. Financovala opiové války proti Číně, což znamenalo počátek moderního obchodu s drogami. Od té doby je to jakási diskontní banka, která slouží k praní špinavých peněz z obchodu s drogami, zlatem a diamanty. Vzhledem k úzkým vazbám mezi Wall Streetem a londýnskou City se přibližně miliarda dolarů, kterou ročně vygeneruje obchod s drogami, stala důležitým zdrojem likvidity pro obě finanční centra. V roce 2012, dvacet let po skandálu Bank of Credit and Commerce International, obvinil podvýbor amerického Senátu banku HSBC ze systematických korupčních praktik. Obvinil ji také z ignorování důkazů, že její dceřiné společnosti byly využívané k praní milionů dolarů od mexických drogových kartelů. Zpráva tohoto amerického podvýboru odhalila, že jedna z mexických dceřiných společností HSBC měla na Kajmanských ostrovech přibližně 50 000 účtů. Z nich bylo do Ameriky autem nebo letadlem přivezeno přibližně 7 miliard dolarů. Banka HSBC byla také obviněná z poskytování peněžních a finančních služeb bankám v Saúdské Arábii a Bangladéši. Tyto banky poskytovaly finanční prostředky teroristickým organizacím, jako je Al-Káida. Jedna z hlavních operačních základen banky HSBC se nachází v Dubaji, která je centrem obchodu s afghánskými drogami v rukou Britů. Dubaj, turistický a realitní ráj a bývalý britský protektorát, byla založená jako britská opora pro afghánský obchod s opiem, ale také pro terorismus v jižní Asii a Africe. Stejnou roli hrál Hongkong až do roku 1997 při obchodování s drogami v jihovýchodní Asii. Stejně jako v Hongkongu byla i v Dubaji vybraná banka HSBC, která má staleté zkušenosti s nakládáním s výnosy z prodeje opia a heroinu. Dubaj je branou do světa teroristů, drogových mafií, obchodníků se zbraněmi a obchodu s otroky a to jak se sexem, tak s pracovní silou. Právě v Dubaji koncem 90. let Usáma bin Ládin obdržel prostřednictvím dubajské islámské banky 50 milionů dolarů saúdského původu. Odtud Dawúd Ibrahim, přední představitel organizovaného zločinu, financoval děsivý útok v Bombaji v listopadu 2008. Odtud pršely afghánské narkomiliardy, aby byly dodané teroristům. Po třicet let se jméno Dubaje objevovalo téměř při každém větším teroristickém útoku, včetně 11. září. Ať už mluvíme o obchodu s drogami, lidmi nebo praní špinavých peněz, všechny cesty vedou do Dubaje. Toto centrum praní špinavých peněz bylo usnadněno otevřením Dubajského mezinárodního finančního centra v roce 2005. Je to jakási svobodná zóna, kde cizinci mohou vlastnit 100 % společností a nemovitostí zcela bez daní. Zóna, kde se flexibilní, neomezené offshorové bankovnictví změnilo v kolosální byznys. V Dubaji působí řada největších světových bank. HSBC San Marino, BNP Paribas, Barclays, Dresdner nebo Merrill Lynch. Skutečnost, že Dubajské mezinárodní finanční centrum vzniklo v roce 2005 je o to významnější, když vezmeme v úvahu nárůst afghánské produkce opia o 230 % mezi lety 2002-2009. Miliardy dolarů z drog jdou do kapes velmi mocné mafie obchodující s drogami. A nemám na mysli různé kartely, ale špičky v Londýně a na Wall Streetu, odkud je tato mafie direktovaná. Jak přesně, to se dozvíte v příštím díle. Jeden ze zakládajících otců Ameriky, Thomas Jefferson, to vystihl zcela přesně ve výroku, kterým tento díl zakončím:
"Domnívám se, že bankovní instituce jsou pro naši svobodu mnohem nebezpečnější než existující armády. Jestliže lidé v Americe někdy připustí, aby soukromé banky kontrolovaly stav jejich peněz, tak nejdříve působením inflace a následně deflací, banky a korporace, které okolo nich vyrostou, budou postupně připravovat lidi o všechen jejich majetek tak dlouho, až se jednou jejich děti probudí na kontinentu, který dobyli jejich otcové, jako chudáci bez domova. Moc k vydávání měny musí být bankám odebraná a vrácená lidem, kterým po právu patří."
Závěr
To je všechno k prvnímu dílu Islámského státu. Co uslyšíte ve druhém závěrečném díle? Podívám se ještě podrobněji na západní rozvědky a systém pašování drog a praní peněz předními bankovními kartely na globální špici. To úzce souvisí se syrskou a africkou trasou, protože všechny cesty vedou do Londýna. Dál se podívám na spolupráci Saúdů a Britů, ale také na kořeny masakru Charlie Hebdo. Dál prozkoumám tajné financování terorismu na systémové úrovni. Podívám se na saúdské prince Bandára nebo Turkího, ale také na britského prince Charlese. Všichni souvisí s terorismem způsobem, který nás opravdu šokuje. Pak se podívám přímo na Islámský stát, schéma barevných revolucí a Al-Káidu, která přešla z Libye po svržení Kaddáfího rovnou do Sýrie v dalším boji proti Bašáru Asadovi.
2. díl
Úvod
Stručně shrnu, co jsme slyšeli v prvním díle Islámského státu. Začal jsem strategií věčných válek, což je základní metoda západu ve stylu rozděl a panuj. Pak jsem pokračoval muslimským bratrstvem a britskými školícími středisky na Blízkém východě. Podíval jsem se na Súfismus, Egypt, a fundamentalismus jako nástroj pro ovládání populace. Pak jsem zkoumal Saúdy, Tálibán a Al-Káidu. V rychlosti jsem se podíval na banku Bank of Credit and Commerce International, která nám poskytuje jedinečný vhled do fungování podsvětí. Stejně tak její pokračovatelka banka HSBC a Dubaj, coby semeniště terorismu, zbraní a drog.
Rozvědky a drogy
Na konci minulého dílu jsem vám slíbil, že se podíváme na špičky světové globální kliky, která inkasuje miliardové výnosy z drog. Praní drog prostřednictvím CIA jsem detailně pokryl v mém pořadu Drogy a CIA. Hovořil jsem například o tom, že v 60. letech CIA organizovala lety pro přepravu heroinu do Ameriky. K tomu používala svá letadla a dokonce vlastní aerolinku. Rozsah spolčení CIA s drogovými barony vyšel najevo v roce 1972 díky americkému historikovi Alfredu Williamu McCoyovi a jeho knize The Politics of Heroin. Dnes se nic nezměnilo, podzemní ekonomika spojená s obchodem se zbraněmi a drogami, jejíž obrat dosahuje dvou miliard dolarů ročně, představuje logistické centrum nového mezinárodního terorismu. Od afghánských opiových polí po kolumbijské plantáže koky. Legie dnešních nekonvenčních válek jsou hierarchicky nasazené frakcemi angloamerické oligarchie, za vydatné podpory Izraele. Přežívají nebo padají v závislosti na hluboké logistice podzemní ekonomiky spojené se zbraněmi a drogami. Jak vyplývá z často citovaného vyšetřování amerického Senátu, všichni dnes vědí, že velké komerční banky na Wall Streetu a v londýnské City perou stovky milionů dolarů ročně z narkotik. Představitelé amerických zpravodajských služeb soukromě přiznávají, že všechny velké newyorské banky mají emisary v Kolumbii, Peru, Paraguayi a dalších centrech kartelu obchodujícího s narkotiky a že obchodují s překupníky. Kolem narkodolarů, hlavního zdroje likvidity v dnešním světě, panuje nemilosrdná konkurence. A to se děje právě v době, kdy se hroutí globální finanční systém. Podle vyšetřování amerického Kongresu z roku 2001 vyperou americké a evropské banky ročně 500 milionů až jednu miliardu dolarů z mezinárodního zločinu. Z toho polovinu jen v Americe. V 90. letech minulého století americké banky v podstatě vypraly 2 500 až 5 000 miliard z nelegálních aktivit a vložily je do domácích finančních okruhů. Podle informovaných pozorovatelů by dnes mohl být tento počet dvojnásobný. Co to znamená? Že bez této záplavy špinavých peněz by se americká ekonomika zhroutila. To, že Dubaj slouží jako epicentrum terorismu, obchodu s drogami a praní špinavých peněz, je nezpochybnitelné. Americké orgány objevily statisíce dolarů odeslaných z Dubaje teroristům obviněným z 11. září 2001, včetně Mohameda Atty, Marwana al-Šehhího, Nawafa al-Hazmího a Chálida al-Mindhara. Al-Káida a Tálibán se později přetvořily v Islámský stát, který vedl krvavé války na Blízkém východě a útočil v srdci Evropy. A to jsme teprve na začátku. Západní elity chtějí, abychom věřili, že praní špinavých peněz je výhradní doménou ruské mafie, jejích italských a kolumbijských bratranců a hrstky bezohledných bankéřů. Nesmysl, do tohoto byznysu jsou zapojené nejvýznamnější americké banky. Americké banky vymyslely složitou síť politických opatření, jak do země převést nelegální finanční prostředky, investovat je do legálních aktivit nebo státního dluhu a tím je vyčistit. Na klíčovou roli mezinárodních finančních institucí při praní narkotik upozornila už zpráva Úřadu OSN pro kontrolu drog a prevenci kriminality, zveřejněná 29. května 1998 s názvem Daňové ráje, bankovní tajemství a praní špinavých peněz. Jaké kroky byly podniknuté, aby se tomu učinila přítrž? Žádné. Naopak, v současnosti jsou narkoteroristé, zpravodajské služby, bankovní kartely a vlády propojené stále těsněji. O rozbití jakékoli teroristické sítě tedy nemůže být ani řeč, protože by to znamenalo rozbití kolosální světové mašinérie, která toto monstrum živí a díky kterému přežívá. Žádná tajná služba se nikdy neodváží přijít o miliardy špinavých dolarů, aby rozbila teroristické skupiny, které má v moci. To je syrové tajemství zpravodajských rozvědek, které jsou prodlouženými pěstmi našich vlád. Sir Josiah Stamp prohlásil:
"Bankovnictví začalo v nerovnosti a narodilo se ve hříchu. Bankéři vlastní zeměkouli. Seberte jim Zemi, ale ponechte jim moc tvořit peněžní vklady a jedním mávnutím pera vytvoří dost vkladů, aby si mohli koupit zase všechno zpátky. Pokud jim tuto možnost vezmete, tak všechno nesmírné bohatství, jako je například to moje, zmizí. A ono by mělo zmizet, protože svět by byl mnohem šťastnější a lepší. Ale pokud chcete zůstat otroky bankéřů a platit náklady svého vlastního otroctví, nechte je pokračovat ve tvorbě vkladů."
Lord John Maynard Keynes prohlásil:
"Bankovními prostředky může vláda tajně a nepozorovaně konfiskovat bohatství lidí a ani jeden člověk z miliónu si této krádeže nevšimne."
Jako poslední ocituji výňatek z ročenky pro státní zaměstnance Organizátor, vydané v lednu 1934:
"Dluhy se musí vybírat a hypotéky uzavírat před termínem tak rychle, jak je to jen možné. Když obyčejní lidé právní cestou ztratí domovy, bude se s nimi snadněji manipulovat a budou snadněji ovládaní centrální mocí předních finančníků. Lidé bez domova se s nimi nebudou hádat. Tato skutečnost je velmi dobře známa. Je to cesta jak ovládnout svět. Rozdělením lidí budou lidi přinucení vydávat svou energii v bojích o nedůležitých otázkách, které nás nezajímají, s výjimkou výuky lidského stáda."
Přesně to doplňuje psychologické techniky sociálního inženýrství, které jsem popsal v mých pořadech Tavistockův institut a Tajné globální skupiny. Lidé se budou zabývat existenčními starostmi a nebudou už mít čas na přemýšlení o globálních tvůrcích tohoto současného chaosu. Třeba o tom, jak západ logisticky i finančně podporuje teroristické muslimské organizace od Muslimského bratrstva, přes Al-Káidu a Tálibán po Islámský stát.
Syrská a africká trasa: Všechny cesty vedou do Londýna
Studie Úřadu OSN pro kontrolu drog a prevenci kriminality upozornila na rozvoj offshorových bankovních center cizinců. Podle deníku Guardian je v těchto offshorových centrech uložený majetek v hodnotě 16 miliard dolarů. Takto se 2 miliardy dolarů ročně z obchodu s drogami, zbraněmi, zlatem a diamanty mísí s jinými, většinou legálními prostředky. To ještě více ztěžuje vyšetřování trestné činnosti. Dokud bude existovat globalizace, bude velmi obtížné zastavit praní narkotik a to díky oběhu nestálého kapitálu. Další příklad. Sýrie je nepřátelskou zemí Ameriky. To ví každý. Ne každý ale ví, že CIA měla posledních třicet let tajnou dohodu o ochraně syrské trasy pro pašování drog. Údolí Bekaa v Libanonu je úrodnou oblastí vhodnou pro pěstování opia. Trasa pašování drog začínala v údolí Bekaa, procházela frankfurtským letištěm a dostávala se do Ameriky. Podle WorldNetDaily:
"Rifaat al-Assad, strýc prezidenta Bašára Assada, byl nejvyšší hlavou rozsáhlého opiového průmyslu v údolí Bekaa. Rifát, pěšák CIA, se připravoval na to, že se stane prezidentem Sýrie po svém starším bratrovi Háfizovi, Bašárově otci. Byl v úzkém kontaktu s Monzerem al-Kassarem, syrským obchodníkem s drogami a zbraněmi."
Syrský drogový pašerák Monzer Al-Kassar byl plně v souladu s nezákonnými aktivitami Olivera Northa, který, jak víme, byl v 80. letech poradcem tehdejšího viceprezidenta George Bushe staršího v tajné operaci pašování drog k financování nikaragujských Contras. Cílem vstupu třiceti tisíc syrských vojáků do Libanonu na konci 80. let bylo nejen rozdělení válčících frakcí, ale také ochrana úrody opia. Moře peněz z obchodu s drogami je dnes jednou z hlavních příčin války v Sýrii. Ovládat údolí Bekaa znamená mít klíč k moci. Vstup teroristických skupin, jako je Hizballáh, do obchodu s drogami je způsobený právě nezabezpečeností hranic. V tomto ohledu se stala velmi zajímavou Afrika. Africká cesta řadu let živila Islámský stát, Boko Haram a Al-Káidu. Stovky milionů narkodolarů končí v pokladnách nejnebezpečnějších a nejkrvavějších organizací světa. Pro Ameriku jsou tyto skupiny tichými spojenci. 25. ledna 2015 přinesl zpravodajský server BBC News zprávu, že radikální hnutí Boko Haram financuje své boje tím, že využívá postavení Nigérie jako křižovatky světového obchodu s drogami. Citoval také zjištění Mezinárodní krizové skupiny, že Boko Haram má úzké vazby na obchodníky se zbraněmi v rozsáhlých bezprávních oblastech Sahelu. Mnoho zbraní, tanků a obrněných vozidel pochází z nigerijské armády. Předpokládá se, že několik z nich pochází také z Libye, kde byl arzenál po svržení Kaddáfího vyrabovaný. Pašeráci, organizovaní v sítích, převážejí ukradený válečný materiál po celém Sahelu a Sahaře a využívají existující trasy pro drogy a další zboží pašované mezi západní Afrikou, Evropou a Asií. Drogy ale nepocházejí z Afriky. Přes Atlantik po trase desáté rovnoběžky, po které se obchodní lodě vydávaly už na počátku 20. století, takzvané dálnici 10, pašeráci dopravují drogy do úseku oceánu, kde jsou si Afrika a Jižní Amerika nejblíže. Guinea Bissau se tak stala prvním africkým narkostátem. Stala se atraktivní křižovatkou pro jihoamerické narkomany. Drogy z Brazílie, Kolumbie a Venezuely procházejí tranzitem přes Guineu Bissau a potom se dostávají do jižní Evropy, jak upozorňuje americké ministerstvo zahraničí ve zprávě o mezinárodní strategii kontroly drog z roku 2010. Do těchto aktivit jsou zapojené různé teroristické organizace. Podle zprávy Pulitzerova centra z června 2009 je kokain přepravovaný ze západní Afriky důležitým zdrojem příjmů pro Hizballáh a další skupiny. V roce 1999 zahájil francouzský parlament vyšetřování celosvětového praní špinavých peněz. Po sérii zpráv o Lichtenštejnsku, Monaku a Švýcarsku vypracoval zprávu se sedmdesátistránkovou přílohou nazvanou Ekonomické prostředí Usámy bin Ládina. A jaký byl závěr? Na bin Ládinovu síť bylo napojeno asi čtyřicet britských bank, společností a jednotlivců, včetně organizací v Londýně, Oxfordu, Cheltenhamu, Cambridge a Leedsu. Struktura bin Ládinovy finanční sítě se nápadně podobala té, kterou používala Bank of Credit and Commerce International při svých podvodných operacích v 80. letech. Představa, že Al-Káida, Boko Haram, Hizballáh, Hamás a nakonec i Islámský stát využívaly obchod s drogami k financování terorismu, nás nutí k zamyšlení. Nic z toho by ale nebylo možné, kdyby CIA, MI6, pákistánská rozvědka a Mossad společně nevytvořily trasy pro pašování drog. Americké, britské, izraelské a pákistánské rozvědky vytvořily sítě pro praní špinavých peněz a infiltraci institucí, které jsou nezbytné pro přesun peněz z jednoho konce planety na druhý. To všechno prostřednictvím vysoce sofistikovaných finančních kybernetických operací.
Saúdové a Britové
Přičítat odpovědnost pouze Saúdské Arábii by ale bylo urážkou spravedlnosti. Je více než zřejmé, že Británie poskytuje útočiště teroristům všech vyznání a barev, ale zejména islámským džihádistům. V článku zveřejněném v deníku Guardian 14. února 2002 autoři napsali, že:
"Dokumentace shromážděná našimi novinami v Madridu, Miláně, Paříži a Hamburku naznačuje, že většina útoků plánovaných nebo provedených Al-Káidou v posledních čtyřech letech má vazby na Velkou Británii. Vyšetřující soudci, policejní složky a agenti zpravodajských služeb v těchto zemích se domnívají, že islámští duchovní vůdci pobývající v Británii sehráli zásadní roli při indoktrinaci a možná i při iniciování teroristických činů."
Novináři dále uvedli, že francouzská, španělská, německá a italská policie a zpravodajské služby si jsou jisté, že nejméně sedm bin Ládinových poručíků působilo v posledních letech z Británie. Jistě není náhodou, že britští muslimové jsou vždy zapojení do útoků a extremismu po celém světě. Výcvik a nábor islámských teroristů byl a dodnes je záměrnou politikou Britů. Saúdské peníze jsou pumpované prostřednictvím sítě takzvaných mezinárodních islámských charitativních organizací. Výbor britských konzervativních expertů Policy Exchange zveřejnil dvě zprávy o náboru teroristů a extremistů ve městech Velké Británie. V těchto zprávách dokumentoval, jak londýnská exekutiva, tehdy v rukou labouristů a ministerstvo zahraničí tolerovaly a podporovaly nejradikálnější a nejreakčnější islám na úkor umírněné většiny muslimů žijících v zemi. Ze třiceti zmíněných fundamentálních skupin jich nejméně deset sídlí v Londýně. Patnáct dalších má v hlavním městě důležité operační základny. Někteří z nejznámějších teroristů a náborářů jsou považovaní za přímé spolupracovníky britských zpravodajských služeb. Abú Katada je jedním z nejznámějších členů Al Kajdy v Londýně. Je to jordánský občan, který získal azyl ve Velké Británii v roce 1994. Dokonce i deník The Times odhalil, že v roce 2004 byl Abú Katada agentem MI5. Dalším pozoruhodným příkladem je šejk Ahmad Omar Sai’d Šayk, anglo-pákistánský terorista odsouzený za únos a vraždu amerického novináře Daniela Pearla v roce 2002. Tehdejší pákistánský prezident Pervez Mušaraf ve svých pamětech, které vyšly v roce 2006 pod názvem Hranice ohně píše, že šejk byl pravděpodobně agentem MI6. Toto krytí teroristů je podstatou metod britské zpravodajské služby. Britská role v tomto ohledu nezůstala bez povšimnutí a to už v 90. letech minulého století. 3. listopadu 1995 pod titulkem Prozřetelnostní mlha v Londýně, napsal deník Le Figaro o vlně bombových útoků, které provedla ozbrojená islámská skupina v Alžírsku a ve Francii:
"Stopy Búalima Bensaída, šéfa skupiny v Paříži, vedou přes kanál La Manche. Britské hlavní město sloužilo teroristům jako logistická a finanční základna."
Následující den deník Le Parisien oznámil, že autorem útoků skupiny ve Francii byl abú Fares, který získal pobyt v Londýně, ačkoli byl už hledaný za útok na alžírské letiště v srpnu 1992. Potom, co 3. března 1996 vybuchla na jeruzalémském tržišti bomba, která si vyžádala tucet mrtvých, se izraelský velvyslanec v Londýně setkal s ministrem zahraničí Malcolmem Rifkindem a požadoval, aby Velká Británie přestala tuto organizaci chránit. Několik dní před poslední teroristickou kampaní uvedli vysocí armádní představitelé v Jeruzalémě, jak islámské skupiny získaly od britských sdružení dary ve výši 7 milionů liber. 27. srpna 1996 oficiální egyptské vládní noviny Al-Ahram odhalily, že Velká Británie poskytla útočiště mnoha teroristickým skupinám, například egyptskému Islámskému džihádu, alžírské Ozbrojené islámské skupině a srílanským Tamilským tygrům. Noviny informovaly, že různé teroristické organizace se souhlasem zpravodajských služeb získaly ve Velké Británii téměř 140 milionů dolarů. Článek označil Londýn za světové hlavní město šíření zpráv, letáků, časopisů a tiskových zpráv obsahujících hrozby a příkazy k násilným činům. 23. září 1997 bahrajnské noviny Al Ayam s odvoláním na vládní zdroje obvinily Velkou Británii, že se uchyluje k terorismu, aby obnovilo imperiální kontrolu nad Perským zálivem. Vezměme si případ palestinského Hamásu. Organizace vznikla v roce 1987 na okupovaných územích z palestinské odnože Muslimského bratrstva. Operační centrum Hamásu mimo okupovaná území není na Blízkém východě, ale v Londýně. V Londýně vychází také měsíčník této skupiny, Filistine al-Muslima. Pak je tu al-Fatah, také z Palestiny. Al-Fatah byl od počátku financovaný reakčním králem Fajsalem, loutkou v rukou Rockefellerova konsorcia Aramco. Jak je vidět z mého veškerého zkoumání, téměř všechny cesty vedou do Londýna. Právě Londýn je prokazatelně jedno z center světového terorismu.
Kořeny masakru v Charlie Hebdo
Masmédia se snažila vystopovat kořeny tohoto útoku do jemenské odnože Al-Káidy. Ovšem o vazbách mezi vrahy a Velkou Británií se téměř vůbec nemluvilo. Dva bratři, kteří v Paříži zavraždili dvanáct lidí, byli členy džihádistické náborové sítě působící pod ochranou britské monarchie. Článek v deníku Guardian tvrdil, že za oběma vrahy stál Džamel Beghal, Francouz alžírského původu. Tento muslim v roce 1997 emigroval do Londýna, kde se stal pravidelným návštěvníkem mešity ve Finsbury Parku. Byl také žákem radikálních kazatelů Abú Hamzy al-Masrího a Abú Katady. Podle stejného deníku ho britské a francouzské zpravodajské služby považovaly za jednoho z hlavních verbířů Al-Káidy v Evropě. V roce 2012 byl Abú Hamza vydaný do Ameriky a souzený za účast na teroristických činech a náborové činnosti. Jeho hlavním argumentem před soudcem bylo, že zatímco verboval muže jménem Al-Káidy a dalších džihádistických organizací, pracoval tajně i pro britskou MI5. Džamel Beghal, který se v roce 1997 přestěhoval s rodinou do Leicesteru, byl členem radikálního proudu odnože Al-Káidy vytvořené alžírskou armádou a vedené zástupcem Usámy bin Ládina, Ajmánem al-Zavahírím. Džamel Beghal je ale jen jedním z mnoha ozbrojenců Islámské skupiny napojených na Al-Káidu, kteří se těší ochrany Londýna. Ozbrojená islámská skupina z Alžírska byla například zodpovědná za bombové útoky v pařížském metru v roce 1995, které si vyžádaly osm mrtvých a sto padesát sedm zraněných. Strůjcem útoku byl Rašíd Ramda, Alžířan, který v té době žil ve Velké Británii a byl zatčený Brity, kteří i po deseti letech odmítali jeho vydání do Francie. Rašíd Ramda byl nakonec shledán vinným z několika obvinění za pařížské útoky, včetně toho, že je financoval bankovním převodem z Velké Británie na Aít Ali Belkacema, místního strůjce. Během soudního procesu vyšlo najevo, že při domovní prohlídce u Rašída Ramdy v Londýně byla nalezená stvrzenka o převodu částky 5 000 liber pařížským atentátníkům od společnosti Western Union s jeho otisky prstů. Nebylo ale objasněno, kde tuto částku vzal. 2. listopadu 2001 zveřejnil nejčtenější americký deník USA Today článek s názvem Londýn – nervové centrum terorismu. V článku uvedl, že žádná jiná západní země neukrývá tolik teroristů napojených na bin Ládina. Zpráva USA Today byla poslední ze série zpráv, které se objevily v Time Europe, Newsweeku, Le Monde, ABC News a londýnských denících Daily Telegraph a The Times. Kromě toho britské úřady umožnily dvěma egyptským teroristickým skupinám, Islámskému džihádu a Islámské skupině, otevřít si v Londýně kanceláře, ze kterých vedli mediální kampaně a získávaly finanční prostředky. Není těžké si představit, jaké obchodní aktivity se tam provozují.
Tajné financování terorismu
Hovořil jsem o tajném financování islámských organizací, které čerpají zisky z narkotik, zbraní a další nelegální činnosti. Stejně tak jsou částečně financované Saúdskou Arábií. Ovšem, jaký je jejich hlavní zdroj příjmů? Abychom to zjistili, ponoříme se do paralelního vesmíru špinavých peněz, saúdských princů, úplatků a nezákonných finančních prostředků ve výši stovek miliard dolarů. Zdrojem základního financování terorismu je dnes anglo-saúdská imperiální aliance. To se jasně odráží v dohodě Al Džamamah mezi Londýnem a Rijádem z roku 1985. Jedná se o největší tajný fond v historii, chráněný zákonem o úředním tajemství. Jsou to ještě neproniknutelnější peníze londýnské City a daňových rájů pod britskou kontrolou. V roce 1985 se Saúdské království rozhodlo zakoupit velké množství nejmodernějších stíhacích letounů, aby posílilo své letectvo. Jenže prodej musel schválit americký Kongres. Izrael a židovská lobby v Americe proti němu rozpoutaly kampaň. A tak se král Fahd obrátil s žádostí o pomoc na Brity. Geostrategická aliance Al Džamama, v překladu holubice, byla údajně dohodou o výměně zbraní za ropu. Tuto dohodu sjednali princ Bandár bin Sultán, tehdejší saúdský velvyslanec v Americe a Margaret Thatcherová, britská premiérka. Výměnou za ropu byl Saúdské Arábii prodán vojenský materiál a letecké a kosmické služby v hodnotě 40 miliard dolarů. Společnost BAE Systems, hlavní britský vojenský průmyslový podnik, nadhodnotila náklady na dodávky přibližně o třetinu. Vznikla tak třetinová finanční kapsa, peněžní vakuum. Tím mohla vyprat úplatky vysokým saúdským představitelům, jako byl princ Bandár. Saúdská Arábie zase dodávala více než 600 000 barelů ropy denně. Nechci rozebírat složité dohody, protože na tomto místě je to zbytečné. Ale i po zaplacení úplatků různým princům a ministerským úředníkům je tato ropa stála méně než 5 dolarů za barel. Spotové transakce prováděly společnosti Shell a BP jménem BAE Systems a Defence Export Services Organisation, vládní agentury britského ministerstva obrany. Zisky byly obrovské. Během následujících devětadvaceti let byly pod záminkou dohody o výměně zbraní za ropu nashromážděné stovky milionů dolarů likvidních aktiv. Ty byly uložené v nechvalně známých daňových rájích, jako jsou britské a nizozemské ostrovy v Karibiku, Švýcarsko a Dubaj. Tyto peníze byly vyprané do lukrativních spekulativních aktivit a přinášely závratné zisky. Podle Jeffreyho Steinberga Saúdové uzavřeli klíčové spojenectví s anglo-holandskou finanční oligarchií, která sídlí v City a je pod ochranou britské koruny. Ve spolku s BAE Systems vytvořili ropní giganti jako Shell a BP tajnou finanční koncentraci, kterou by jim v jiných dobách imperiálního lesku mohla závidět i Východoindická společnost. A teď, vzpomínáme si na můj dvoudílný pořad Tajné globální skupiny? Hovořil jsem tu o vzniku skupiny Bilderberg, u které stála také ropná společnost Royal Dutch Shell a British Petroleum, tedy BP. Opět tytéž anglo-holandské skupiny. Nádherně to do sebe zapadá. V 50. letech stáli u Bilderbergu, v 80. letech u spojení se Saúdy. tato záležitost jasně ukazuje ohromnou moc anglo-holandských financí. Tato dohoda mezi BAE Systems a Saúdským královstvím jasně ukazuje způsob jednání světové finanční elity. Oligarchie je v podstatě celoplanetární zločinecký syndikát, který působí prostřednictvím sítě vládních agentur, soukromých organizací, korporací a veřejných i soukromých finančních institucí. Dobrým příkladem fungování této oligarchie je historická role britského impéria v obchodu s opiem v Asii. Britové využívali Hongkong jako základnu a skotské obchodníky k přepravě produktů a k jednání s Hongkong and Shanghai Banking Corporation, dnes proslulá HSBC, o řízení závratných finančních toků. Jako britská kolonie byl Hongkong pod správou koruny. Ovšem moc byla v rukou Východoindické společnosti a soukromých osob, které měly kontrolu nad monarchií a říší. Z peněz Al Džamama se po desetiletí financoval terorismus a převraty v celosvětovém měřítku. Počínaje angloamerickým rozhodnutím sponzorovat afghánské mudžahedíny v 70. letech a plejádu muslimských bratrstev, která se dnes snaží nastolit režim teroru po celém světě. Po válce v Afghánistánu se desetitisíce bojovníků znovu objevily na vzdálených místech jako islámští rebelové. Alžírsko, Libye, Sýrie, Jemen, Somálsko, Eritrea, Čad, Mali, Súdán, Nigérie, Filipíny, Irák, Thajsko, Indie, Indonésie, Bangladéš, Srí Lanka, Pákistán a Saúdská Arábie. Nesmíme zapomenout na Kosovo a Bosnu v 90. letech. Financování terorismu musíme vnímat ve skutečném globálním rozměru. Žádná válka by samozřejmě nebyla možná bez mužů na klíčových pozicích, kteří by promazávali kola. A právě zde vidíme roli Saúdů jako prostředníků, financiérů a ochránců mezinárodního terorismu. Nic by se ale nestalo bez aktivního zásahu Britů a Američanů, kteří všechno zorganizovali a ututlali.
Cestu pro prince Bandára!
Jedním z hlavních aktiv Britů, byl princ Bandár bin Sultán. Princ Bandár získal vzdělání ve Velké Británii. V šestnácti letech, kdy byl jeho otec Sultán už nějakou dobu ministrem obrany, byl poslán do Anglie, aby studoval na Royal Air Force College Cranwell, elitní důstojnické škole pro budoucí piloty RAF. Princ Bandár byl saúdským prostředníkem koruny a BAE Systems při definování dohody Al Džamama. Byl také koordinátorem toku zbraní a peněz pro salafistické pohlaváry rozmístěné v Sýrii, Pákistánu, Afghánistánu a na celém africkém kontinentu. Figuroval jako saúdský velvyslanec ve Washingtonu, kde pěstoval velmi přátelské vztahy s Bushem starším i mladším. To jsem řešil podrobně v mém trojdílném dokumentu Klan Bushů. Princ Bandár řídil saúdské zpravodajské služby, které koordinovaly únosce letadel z 11. září. Jeho manželka, princezna Haifa, zaplatila 510 00 až 730 00 dolarů saúdskému zpravodajskému agentovi Omarovi al-Bajúmímu. Peníze byly použité na pobyt saúdských únosců letadla, které 11. září narazilo do Pentagonu, Nawafa al-Hazmího a Chálida al-Mihdhara, v Kalifornii. Řešil jsem to v mých pořadech Psychologie deep state a Jak Američané stvořili islámské skupiny. Jak víme, rody Saúdů a Bin Ládinů byly potichu letecky přepravené z Ameriky do Saúdské Arábie po 11. září v době, kdy byl vzdušný prostor nad Amerikou uzavřený. Toto spolčení šlo ovšem ještě dál. Když se vlny trochu uklidnily, Usáma Basnán, vedoucí pracovník saúdské zpravodajské služby, 24. a 25. dubna 2002 přicestoval do Houstonu v Texasu. Bylo to v době, kdy tehdejší princ Abdulláh a princ Bandár navštívili George Bushe na jeho ranči v Crawfordu v Texasu. Princova družina byla obrovská, osm letadel naložených různými poradci a příživníky a v tom množství zmatení tři úředníci podezřelí z napojení na Al Kajdu. Přátelství a koordinace dalšího postupu probíhaly nerušeně dál mimo zraky veřejnosti. Podle životopisu Williama Simpsona poskytl princ Bandár 3 miliardy dolarů sítím fundamentálních bojovníků muhádžedínů, aby se postavili Sovětům. Z těchto bojovníků se později vyvinula Al-Káida. Ve skutečnosti princ Bandár vytvářel islámskou fundamentální armádu založenou na doktrínách wahhábismu.
Princ Turkí
Samotné saúdské peníze nepocházejí ze státní kasy, ale z kasy mnoha charitativních organizací, které fungují jako zástěrka pro mezinárodní teroristické skupiny. To nás znovu přivádí k otázce vztahů mezi Saúdy a Al-Káidou. Víme, že patnáct z devatenácti útočníků z 11. září 2001 byli Saúdové. Jednou z hlavních postav při jednání s Tálibánem a ochraně Al Kajdy, byl princ Turkí bin Fajsál. Princ Turkí studoval na Georgetownu, a byl velvyslancem Saúdské Arábie v Americe. Princ Turkí byl také mezi lety 1979 až 2002 šéfem saúdské rozvědky. V roce 1993 byl princ Turkí pověřený, aby zprostředkoval jednání s bojujícími frakcemi muhádistů. O rok později vstoupil na scénu Tálibán. V roce 2002 ho saúdský král jmenoval velvyslancem ve Velké Británii. Navzdory protestům, které tato volba vyvolala v Londýně, zejména ve zpravodajských službách, přijal premiér Tony Blair jeho pověření. Taková pantomima byla samozřejmě možná pouze se souhlasem nejvyšších mocenských kruhů. To znamená nadnárodních finančních kruhů, které v zákulisí ovládají světový vojenský a průmyslový aparát.
Princ Charles a Saúdové
Princ Charles je po třicet let členem rodu Windsorů a působí jako výkonný ředitel královny Alžběty. Jenže princ Charles přímo spolupracuje s klíčovými saúdskými osobnostmi, které se podílely na vzniku Al Kajdy a útocích z 11. září. Mezi nejpřímější spolupracovníky královnina syna Charlese, patří princové Bandár bin Sultán, Turki bin Fajsál a Mohammed bin Fajsál. Posledně jmenovaný byl ředitelem bankovní skupiny Dar al-Maal al-Islami Trust, která byla zapletena do financování Al Kajdy. Jak tvrdí Richard Freeman a William Wertz ve svém podrobném výzkumu prince z Walesu.
Charles byl chráněný svým pečlivě budovaným veřejným obrazem ekologa, ale hrál významnou roli v dodávkách zbraní do Saúdské Arábie. Jeho role byla rozhodující v 90. letech, v době podpisu dohody Al Džamama II, druhé fáze výměny zbraní za ropu. Při příležitosti své desáté státní návštěvy Saúdské Arábie ve dnech 17. až 19. února 2014, podepsal princ Charles dohodu Al Salam. Tato dohoda stanovila prodej 72 letounů Eurofighter Typhoon od společnosti BAE Systems saúdské monarchii. V roce 2012 se princ Charles stal prvním královským sponzorem tří hlavních britských zpravodajských služeb, MI6, MI5 a Vládního komunikačního ústředí GCHQ. Jednou z organizací, kterou řídí princ Charles, je Oxfordské centrum pro islámská studia, které bylo založené v roce 1985 na Magdalen College Oxfordské univerzity. V květnu 2012 mu královna Alžběta udělila čestné uznání. Jedním ze zakladatelů Oxfordského centra pro islámská studia je Abdullah Omar Nasíf, který byl v žalobě podané rodinami obětí 11. září 2001 označený za podporovatele únosců. Na počátku 80. let Nasíf pomáhal vytvořit Maktáb al-Chidamát, což byla páteř arabských mudžahedínů v Afghánistánu. Ta se v roce 1989 přejmenovala na Al-Káidu. Tedy abychom tomu rozuměli. Abdullah Omar Nasíf je jedním ze zakladatelů Oxfordského centra pro islámská studia, které řídí princ Charles. Nasíf spoluzakládal organizace, které se později přetvořily na Al-Káidu. Nasíf je prezidentem Oxfordského centra pro islámská studia prince Charlese a je jeho důvěrníkem už přes 20 let. Existuje ještě těsnější spojení s terorismem, než přes syna britské královny Alžběty, prince Charlese? Toto je naprosto otřesné. To je doslova anglosaúdský terorismus. Znovu a opakovaně vidíme, že Muslimské bratrstvo, Al-Káida, Tálibán a Islámský stát byly anglo-saúdské výtvory. Nemohli by přežít bez ekonomické a zpravodajské podpory. Nemohly by existovat bez zbraní a narkodolarů, které se perou v Perském zálivu. A to je skutečný problém takzvaných islámských teroristických skupin. Nikdo dnes není schopný odhalit a neutralizovat britské, saúdské a americké viníky. Nikdo není ochotný ukončit financování a krytí džihádistů v celosvětovém měřítku. Nikdo dnes nemá sílu přerušit vazbu mezi narkotiky a teroristy. Tím se takzvaná globální válka proti terorismu změnila v jeden z největších zločineckých podvodů v moderních dějinách. Podvod, který vede až do britské královské rodiny a k princi Charlesovi.
Islámský stát
Od pádu baasistického režimu v roce 2003 nepoznal Irák klid. V roce 2011 se zrodila nová ozbrojená skupina pod názvem Islámský stát v Iráku a Sýrii. Všude, kam přišla, povraždila desetitisíce lidí ve jménu Alláha. Metodické popravy za srdceryvného křiku matek, které viděly chladnokrevně sťaté své děti. Všechny televize vysílaly hrůzné záběry zmučených raněných a zaprášených mrtvol, které se vršily na hromady a zůstávaly mezi krysami. Statisíce vysídlených lidí byly nucené uprchnout a přišly o všechno. Hrůzu války nelze vyjádřit slovy. Lidský mozek je příliš zranitelný vůči brutalitě tohoto bratrovražedného boje, vůči křiku, nářku, utrpení a smrti mužů, žen a dětí, s nimiž se zachází jako s potravou pro děla. Ofenzíva, kterou 10. června 2014 rozpoutala relativně malá salafistická skupina Islámský stát v druhém největším iráckém městě Mosulu a potom v Tikrítu, otřásla celým regionem i světem. Je ale třeba zdůraznit, že tato různorodá skupina teroristů by neměla sebemenší šanci získat kontrolu nad tak rozsáhlým územím pouze vlastními silami. Ofenzíva byla připravená po znovuzvolení politické aliance iráckého premiéra Núrího al-Málikího. Saúdská Arábie a její spojenci v Kuvajtu, Spojených arabských emirátech a Kataru se netajili svou nespokojeností s výsledkem voleb. Stalo se tak právě v době, kdy syrská armáda Bašára Asada dosahovala významných vítězství proti teroristickým skupinám podporovaným Barackem Obamou, Brity a Saúdy. Ofenzíva Islámského státu v Mosulu byla zelenou pro další síly, aby dokončily etnické a sektářské rozdělení Iráku. Odkus se ale vzal Islámský stát? Jak je možné, že se jeho členové pohybovali ve zbrusu nových terénních vozech Toyota? Islámský stát je výsledkem společného spolčení NATO a Rady pro spolupráci v Perském zálivu. Toto spojenectví se datuje od roku 2007 a snah o destabilizaci regionu Američany a Saúdy. Islámský stát dostával podporu, výcvik, zbraně a peníze od koalice složené z OSN a různých států Perského zálivu. To všechno na tureckém území, tedy v zemi NATO. Seymour Hersh, známý novinář a spisovatel oceněný Pulitzerovou cenou, napsal v týdeníku The New Yorker článek s názvem The Changing Course. V tomto článku odhalil záměr Američanů, Saúdů a Izraelců vytvořit a rozmístit sektářské extremisty v celém regionu proti Íránu, Sýrii a libanonskému Hizballáhu. Hersh poukázal na to, že tito sektářští extremisté byli napojení na Al-Káidu nebo byli její přímou součástí. To bylo přímým důsledkem vzniku a mohutnění Islámského státu. Samotné financování Islámského státu je, vedle příjmů z ropy, také znepokojivé. Deník Washington Post v červnu 2014 napsal:
"Když povstalci projížděli Mosulem, hlavním městem severního Iráku a ropným uzlem na křižovatce cest mezi Sýrií, Irákem a Tureckem, na cestě do Tikrítu, přihodila se zajímavá věc. Několik ozbrojenců navštívilo mosulskou centrální banku, kde bylo uloženo úctyhodné množství likvidity. Zmocnili se 500 miliard iráckých dinárů, tedy 425 milionů dolarů."
Ovšem centrální banka v Mosulu nikdy nebyla vyloupená a tato částka peněz tam stále je, jak uvedl spolehlivý zdroj, například Financial Times. Co to znamená? Že peníze si činitelé Islámského státu přišli vybrat dobrovolně a byly už pro ně připravené. A nejen to. Podle International Business Times se radikální islamisté dostali také k obrovskému množství zlatých prutů. Pokud by to byla pravda, pak Islámský stát mohl s 425 miliony dolarů platit šedesáti tisícům bojovníků téměř 600 dolarů měsíčně po dobu jednoho roku. Odhadovalo se, že Islámský stát měl příjmy mezi třemi až šesti miliony dolarů denně. To je majetek ve výši asi 1,1 až 2,2 miliard dolarů ročně. Byla to nejbohatší teroristická skupina na světě.
Schéma barevných revolucí
V širším globálním kontextu je Islámský stát součást stejné logiky změn režimů a barevných revolucí, které sužují části jihozápadní Asie, severní Afriky a východní Evropy. Hlavním důsledkem těchto revolucí je nestabilita. Jsou to flexibilní revoluce, které umožňují Americe a Evropě vést války levně na úkor místního obyvatelstva. Například arabská jara destabilizovala Blízký východ a severní Afriku. Tunisko, Libye, Egypt, Alžírsko, Mali, Mauritánie, Nigérie, Niger, Čad, Súdán, Somálsko, Sýrie, Libanon, Jemen, Omán a Bahrajn jsou dnes na pokraji zhroucení v důsledku událostí v Libyi. Opět je nutné to vnímat v celé své globální šíři. Barevné revoluce zapadají do geografického kontextu projektu, který v roce 2001 vyhlásil George Bush. Velký Blízký východ. V jeho rámci by se do islámských zemí od Afghánistánu po Maroko přinesla demokracie a ekonomické reformy nezbytné pro volný trh. To je eufemismus pro podřízení se dolarové ekonomice. Když sestavíme seznam zemí Blízkého východu, kde od arabského jara probíhají masové protesty a pak se podíváme na mapu, dostaneme téměř dokonalou shodu s původním projektem Velkého Blízkého východu, který představil George Bush v roce 2001. Na těchto změnách režimů se podílely různé pseudoneziskové organizace a další koordinované subjekty, jako jsou National Endowment for Democracy, Freedom House a National Democratic Institute. Nemluvě o nadacích patřících Open Society George Sorose. Naši známí podezřelí. Tato strategie barevných revolucí pro změny režimů úzce souvisí s prací Gena Sharpa, profesora politologie z Oxfordu, později emeritního profesora na Massachusettské univerzitě. Pochází z jeho knihy Jak svrhnout režim. Myšlenka organizování nepokojů kolem barvy nebo symbolického předmětu. Proto růžencová revoluce proti filipínskému prezidentovi Ferdinandu Marcosovi (1986), Sametová revoluce v Československu (1989), oranžová revoluce proti ukrajinské vládě (2004 až 2005), růžová revoluce proti gruzínské vládě (2003) a mnoho dalších. Například Růžovou revoluci v Gruzii provedlo hnutí Kmara. Je to přesná kopie srbské sítě Otpor proti Slobodanu Miloševićovi, se kterým má dokonce společný symbol zaťatou pěst. Jeho aktivisté byli vyškolení v americkém Liberty Institute, který financuje Sorosova Open Society. V následujícím roce 2004 přišla na řadu oranžová revoluce na Ukrajině. V roce 2005 pak přišel na řadu Libanon s cedrovou revolucí a Kyrgyzstán s tulipánovou revolucí, opět financovanou Liberty Institute. Po jasmínové revoluci, která v roce 2011 vedla ke změně režimu v Tunisku, se pak objevilo lidové protestní hnutí proti egyptskému prezidentovi Husnímu Mubarakovi. V roce 2012 Barack Obama povolil americkým nevládním organizacím podporovat změnu režimu v Sýrii násilím. Počátkem roku 2013 Američané vydali více než 250 milionů dolarů na pomoc umírněným povstalcům, rozumějme džihádistům. Ti později spojili své síly s Islámským státem a Al-Káidou. Povstání proti Bašáru Asadovi přímo přispělo k vzestupu Islámského státu. Pokud jde o ukrajinskou majdanovou revoluci, která vypukla v roce 2014, Američané se nestyděli přiznat, že na její přípravu bylo v předchozím desetiletí vynaloženo přibližně 5 miliard dolarů. O bývalé Jugoslávii, Iráku a Libyi jsem natočil samostatné pořady.
Al-Káida: Z nepřítele přítelem
Jak se mohla Al-Káida stát důvěryhodným spojencem Američanů? První varování před kolosálním podvodem Washingtonu přišlo na začátku roku 2011. Tehdy velvyslanec Christopher Stevens zprostředkoval dodávku zbraní ozbrojencům napojeným na Al-Káidu v Libyi. Zbraně financované Spojenými arabskými emiráty prošly Katarem, než se dostaly do Benghází. V září 2012 zničil požár americké velvyslanectví v Benghází. Později vyšlo najevo, že americká ambasáda byla zapojená do tajného plánu CIA. Americká vláda pod vedením Hillary Clintonové, tehdejší ministryně zahraničí, zorganizovala odeslání Kaddáfího zbraní do Sýrie. Tady měl být spáchaný pečlivě naplánovaný masakr. Libyjská islámská bojová skupina má historické vazby na Al-Káidu a Tálibán. Tuto libyjskou skupinu vytvořil v 90. letech Abdelhakim Belhadž. Belhadž se s Usámou bin Ládinem pravděpodobně poprvé setkal během války v Afghánistánu a potom znovu během americké okupace země po útocích na Dvojčata. Právě tohoto Abdelhakima Belhadže, Obamova administrativa v roce 2013 jmenovala vojenským guvernérem Tripolisu jako poděkování za svržení Kaddáfího. Přímého spojence Al-Káidy a Tálibánu. Belhadž byl pro výstrahu zadržený a znovu propuštěný Američany. Byl znovu vyslaný do Libye a Sýrie, aby organizoval islámské skupiny jako Al-Káida. Ty působily právě v zeních, kde Američané a NATO aktivně prosazovaly změny režimu. Abdelhakim Belhadž se navíc dočkal pochvaly od senátorů, jako jsou John McCain a Lindsey Graham. Svět vzhůru nohama. Jeden z nejhorších teroristů planety byl zatčený, propuštěný a financovaný, aby bojoval ve jménu Spojených států. Většina velitelů a bojovníků Islámského státu bylo vybraných, převelených, vyzbrojených a vybavených Američany, NATO a jejich spojenci v Perském zálivu. Je to nějaký div? Rozhodně ne. Zejména s ohledem na tajnou příručku CIA Islám a politika. Sborník z dubna 1984 ilustruje taktiku rozděl a panuj uplatňovanou v arabském a muslimském světě. Dokument zdůrazňuje, že nejradikálnější muslimové byli přirozenými spojenci CIA na Blízkém východě a v jižní Asii. Toto jsou ty proklamované západní hodnoty Libyjské islámské milice, které jednaly ruku v ruce s americkými, britskými a francouzskými zpravodajskými službami a NATO, aby svrhly Kaddáfího. Brzy potom vztyčily černou vlajku Al-Káidy a Islámského státu. Pak byly znovu vyslané do Sýrie, aby dělaly totéž. Ve jménu OSN a jejích spojenců bojovaly proti vládě Bašára Asada. Po zavraždění Kaddáfího v říjnu 2011 začala v Benghází určitá forma spolupráce mezi západními zpravodajskými službami, Ansar aš-Šaríou a Libyjským štítem. Do této spolupráce se zapojily také Saúdská Arábie, Katar a Turecko. Operace spočívala v zasílání rekrutů a zbraní leteckou dopravou do Turecka, aby byli nasazení přes hranice v Sýrii a bojovali proti pravidelné armádě a režimu Bašára Asada. První masivní dodávku zbraní zorganizovali Američané, Velká Británie a Francie v březnu 2013. Tehdy na ankarském letišti Esenboga přistálo celkem sto šedesát jordánských, saúdských a katarských nákladních letadel s přibližně třemi tisíci tunami výzbroje. O půl roku později, v září 2013, CIA otevřeně oznámila, že poskytne ekonomickou a vojenskou pomoc umírněným povstalcům, později bojovníkům Islámského státu. Operaci vedl tehdejší ředitel CIA David Petraeus. Oficiálně ji financovali a dohlíželi na ni agenti britské MI6. Podle ministra zahraničí Johna Kerryho bylo cílem poskytnout mezinárodní pomoc ve výši jedné miliardy dolarů. Mnozí z těch, které senátor John McCain nazval milovníky svobody, získali nejlepší výcvik od Američanů a Britů v Jordánsku a Turecku. Dokonce deník New York Times vysvětlil ve svém článku, že úředníci CIA tajně působili v jižním Turecku. Tady pomáhali spojencům určit, které bojovníky z Libye poslat přes hranice, aby se postavili syrské vládě. Zbraně se dostávaly do oběhu prostřednictvím tajné sítě prostředníků a byly financované Tureckem, Saúdskou Arábií a Katarem. To prosím pěkně zveřejnil New York Times. Dokonce německá mezinárodní televizní stanice Deutsche Welle uvedla, že do Sýrie se denně dostávaly stovky kamionů se zásobami v hodnotě miliard dolarů, které končily přímo v rukou Islámského státu. Deutsche Welle také odhalila, že zásobovací linky Islámského státu měly původ v samotném NATO. To opět odhalila Deutsche Welle. Jinými slovy, Islámský stát byl výtvorem, odnoží, agentem OSN. Je zřejmé, že hrozba Islámského státu byla od počátku dílem NATO. Jako by to nestačilo, CNN přinesla zprávu, že západní vojenští specialisté najatí Pentagonem cvičili islámské teroristy v používání chemických zbraní. Takže zatímco západní média obviňovala Asadův režim z použití těchto zbraní proti vlastnímu lidu, ve skutečnosti je použil někdo jiný. Dostali jsme se do bodu, kdy západní mocnosti začaly vyzbrojovat a podporovat teroristy s naprostou bezostyšností a neúctou k lidským právům. Jak informovala íránská a irácká média, v lednu 2015 irácký poslanec Majid al-Ghraoui uvedl, že americké letadlo shodilo zbraně a munici na bojovníky Islámského státu v oblasti Al-Dour v provincii Saladin. Byly zveřejněné fotografie, na kterých byli zachycení milicionáři, kteří je sbírali. Američané incident potvrdili s odůvodněním, že šlo o omyl. Jenže v únoru Hakim al-Zamili, další irácký poslanec, prohlásil, že armáda jeho země sestřelila v provincii Al-Anbar dvě britská letadla převážející zbraně americké, evropské a izraelské výroby určené pro Islámský stát. Američané opět hovořili o lidské chybě. Tím to ale nekončí. V únoru také irácká formace Al-Hašád al-Šabi odhalila, že sestřelila americký vojenský vrtulník, který převážel zbraně Islámskému státu v provincii Al-Anbar. Opět byly zveřejněné fotografie. Pak se rozšířila zpráva, že irácký protiteroristický oddíl zatkl 4 cizince pracující jako vojenští poradci bojovníků Islámského státu, tři Američany a jednoho Izraelce. Deník Jerusalem Post s odvoláním na Le Figaro také napsal, že takzvaní syrští povstalci procházeli výcvikem CIA a jordánských a izraelských jednotek v táboře na jordánsko-syrské hranici. Generál Salim Idriss, náčelník štábu Svobodné syrské armády, řekl Christiane Amanpourové ze CNN, že agenti Mosadu jsou v Sýrii velmi aktivní. Edward Snowden odhalil, že britské a americké zpravodajské služby vytvořily Islámský stát ve spolupráci s Mosadem. Dodal, že zpravodajské služby těchto tří zemí vytvořily teroristickou organizaci schopnou přilákat všechny světové extremisty na jedno místo. To pomocí takzvané strategie vosího hnízda. Západní média se takovým zprávám samozřejmě vyhýbala jako čert kříži. Jako by to vypadalo, kdyby se západní veřejnost dozvěděla zprávu o tom, že v červenci 2010, devět měsíců před ozbrojeným střetem v Libyi a Sýrii, byla podepsaná dohoda o zřízení tábora za 529 milionů dolarů, ve kterém se cvičily desítky tisíc amerických, britských, francouzských a německých profesionálních vojáků? Copak asi všichni ti vojáci prováděli v regionu?
Závěr: Pojmenujme zlo
V tomto pořadu jsme společně nahlédli za kouřová skla neprůhledných zpravodajských operací, které probíhají mimo zraky veřejnosti. Jak západ stvořil, vyzbrojoval a financoval teroristické organizace. Al-Káida, Tálibán nebo Islámský stát byly prostředky ke svržení nepohodlných a nezávislých arabských režimů. Arabská jara jako domeček z karet. Mozaika a šňůra barevných revolucí jako domeček z karet. Musíme mít na paměti hlavní a sjednocující záměr, který tohle všechno zastřešuje. Toto šílenství sleduje dlouhodobé cíle. Na jedné straně chránit zájmy evropských a amerických ropných společností a na druhé straně podněcovat rozdělení a nejistotu v regionu. Veškeré zlo, nesváry mezi kmeny, podněcované rozdělování mezi lidmi a národy je pečlivě organizovaným scénářem psychologie totality. Sociální inženýrství, které drolí odpor mas vůči globální hegemonii. Globalisté se setkají jen s izolovanými ohnisky odporu. Lidé na jedné straně řeší existenční problémy díky stále se snižující životní úrovni. Na druhé straně se ještě k tomu hádají mezi sebou navzájem. Skupiny mezi skupinami, národy mezi národy. Náboženství je skvělou dělící záminkou pro blízký východ, jak tento region štěpit a opanovat ho. Záminkou pro západní společnost je stále handrkování se o volbách. Přitom víme, že všechny strany klíčových politiků jsou zaplacení stejnými globálními penězi. Lidé se budou umanutě dohadovat koho volit, zatímco globální mašinérie parcelování planety pojede dál. Mějme na paměti prostředky, kterými jsme rozdělovaní. Na Blízkém a Středním východě je to náboženství. V Evropě a Americe jsou to bezzubé volby, které mění facelift a barvy, nikoli samotnou strukturu loupežnického zločinného systému. Základem je drolit masy jako prevenci před revoltou proti globální oligarchii. Rozdrolená společnost se nezmůže na organizovaný odpor. Jednak řeší existenční problémy, má stále méně peněz a jednak ten zbyteček energie ztrácí v nekonečných dohadech mezi sebou navzájem. Válka proti terorismu je synteticky vytvořený a zabalený artikl pro naivní a důvěřivou západní společnost. Lidé si myslí, jak nás ti zlí teroristé ohrožují. Spektakulární demonstrace sebevražedných útoků v západní Evropě je tragickým důsledkem. Ovšem základ hledejme úplně někde jinde. Globální zločinecká oligarchie si tímto způsobem podmaňuje všechny země, které se jí staví do cesty ve strategii ovládnutí planety. Proto se zajímejme o naši autentickou minulost. Minulost, kterou nám nepřefiltroval a nepředžvýkal systém, tedy architekti moci. Generace, která pohrdá dějinami, nemá ani minulost ani budoucnost. Ti, kdo nemají smysl pro minulost, jsou odcizení nejen svým kořenům, ale i lidskému životu. A globalisté chtějí záměrně popřít právě pocit lidské sounáležitosti. Lidé jsou všude na světě stejní. Lidé všude na světě mají stejné radosti i starosti jako my. To je třeba si uvědomit. Říká se nám, že synonymem antiintelektualismu je právě Islám. Vždyť to je přece lež. Islám dal světu vědecké, astronomické a lékařské poznatky, stejně jako hru v šachy a algebru. Stále používáme arabské číslice k popisu fyzického vesmíru. Kdo v Islámu tvrdohlavě odporuje vzdělání? Kdo glorifikuje negramotnost? Je to jen malý výsek extrémistů, kteří podporují sektářské násilí a chudobu. Uvědomme si, že základ těchto extrémistů jako je Muslimské bratrstvo, Tálibán, Al-Káida nebo Islámského státu, by neexistoval bez britského koloniálního rozdělení. Neexistoval by bez americké výzbroje, logistiky a finanční podpory. Neexistoval by bez provázání na západní rozvědky a největší banky, které čerpají obrovské peníze z pašování drog a zbraní. Které vyluxují nerostné bohatství z každého koutu naší planety, aby se zalykaly nekonečnými penězi. A jsou ochotné pro to vyvraždit, zmasakrovat a obětovat miliony lidí. Chytře rozdmýchají konflikt a lidé se nenávidí a vraždí mezi sebou. Jako laskavost ještě oběma stranám poskytnou zbraně a munici. V pozadí vyčkají, až lidem dojdou síly a země se ocitne v chaosu. V tu ránu přispěchají s plány na rekonstrukci země a obrovské půjčky. Ale hlavně drancovat a plenit nerostné bohatství. To jsou základy, které musíme znát. Stejně jako dávají sílu barevným revolucím při změnách režimů. Jsou to pořád stejné řídící struktury. Nejprve musíme pojmenovat zlo, abychom nepodléhali propagandě masmédií a systému. Musíme dokázat toto zlo rozpoznat a vytěsnit ho z našeho života. Ne, že ho budeme ignorovat, meditovat a myslet si, že samo zmizí. Právě naopak. Tím, že o tom budeme mluvit nahlas. Postavíme se tomu čelem. To je jediná cesta k nalezení cesty ke spojení všech národů. Cesta k nalezení lidské sounáležitosti, míru a harmonie mezi národy. Nejlepší způsob, jak změnit budoucnost, je přepsat minulost. Záleží jen na nás, zda necháme globální mocenské elity, aby centrálně řídily vzdělávací systémy a minulost lidstva přepisovaly a přetvářely k obrazu svému. Každý se můžeme stát nositeli a posly této neviditelné, hluboké a stínové minulosti naší civilizace, kterou se před námi snaží skrývat. Je to stejné jako s psychologickou válkou vůči nám. Nepřímá úměra. Čím více budeme vzdělanější, tím méně bude mít globální klika nad námi moc. Proto si uvědomme, že západ ve skutečnosti nikdy nechce vyhrát válku proti terorismu. Tato válka byla vždycky koncipovaná jako válka trvalá. Západ vytváří teroristické skupiny, protože bez falešné války proti terorismu ztrácí policejní stát smysl. Kamery, kontroly, šmírování by ztratilo význam bez války proti terorismu. Pro každou psychologii totality je podstatné, aby existoval trvalý válečný stav. Ten vytváří strach běžných civilistů, kteří se semknou kolem svých vládců. Jako ovečky kolem svého pastýře z obav před číhajícími vlky. Vyděšení a vystrašení lidé jsou ochotní předávat stále více svého soukromí svým pastýřům. Totéž se opakovalo během covidismu. Neviditelný terorismus, neviditelný covidismus. Nástroje pro psychologii totality. Nástroje k ovládání davu. Nástroje pro rozdmýchávání nenávisti mezi lidmi i mezi národy.