Druhý díl se zaměřuje na téma ovládání mysli a manipulace pomocí různých technik. V průběhu pořadu se bude hovořit o jazyce v masmédiích, sociálním programování, subliminálních zprávách a elektronickém obtěžování. Dále se bude hovořit o pronásledování a obtěžování, zbraních se směrovanou energií a elektronickém dohledu. V poslední části pořadu se bude mluvit o pozitivním myšlení a výběru informací.
Stručně shrnu obsah prvního dílu. Podíval jsem se na koncept posilování našeho informačního zázemí, protože ve znalostech je naše síla. Pak jsem se zaměřil na motivy války o naši mysl. Pokračoval jsem rituály a obřady v minulosti, coby určité přemostění do současné doby. Některé věci se prostě nemění. Stejně jako poslušnost bohům a autoritám. Je to stejné i dnes. Po tajných spolcích jsem se vydal k MK-Ultra a moderním válkám o naši mysl. Podíval jsem se na další nástroje a techniky ovládání, nebo rétoriku a dogmata. Důležité je také programování signálů a spouštěčů. V tom budu pokračovat právě teď.
Jazyk v masmédiích
Všímali jsme si někdy úrovně jazyka používaného ve zpravodajství? Nebo snad ne? Všechny zpravodajské relace v západním světě se řídí stejným jazykovým vzorcem: jednoduchá slovesa, spousta podstatných jmen a velmi málo dlouhých vět. Krátké věty, jednoduchá slovní zásoba. Jinými slovy, zvukové sousto. Vždyť přece prostřednictvím jazyka, jeho krásy a složitosti člověk předává myšlenky a principy své kultury z generace na generaci.
Jazyk masmédií je tvořený pouhým pojmenováváním předmětů. Člověk, pes, zločinec, prezident, bomba v autě, ekonomika, špatný, dobrý. Nedochází k žádnému tvůrčímu myšlení, k pokusu o zapojení mysli, pouze k vtisknutí obrazu do našeho mozku. A tomu se říká vymývání mozku. Vymývání mozků masmédii ale není záležitostí jedné noci. Jde spíše o kumulativní účinek v průběhu dlouhého časového období, kterému se daří měnit paradigma naší společnosti.
Jazyk televizního zpravodajství má své kořeny v lingvistické práci během druhé světové války, která byla součástí konečné revoluce H. G. Wellse. Odstranění všech národních jazyků ve prospěch základní angličtiny, budoucího světového jazyka, který měl slovní zásobu pouhých 850 slov. Tento degenerativní koncept vytvořil britský lingvista C. K. Ogden. Jde o koncept s potenciální hodnotou vymývání mozků. Pomocí takzvaného Basicu ve spojení s masmédii bylo možné předat velkému počtu lidí jednoduché sdělení, aniž by jim překážely nějaké komplikované myšlenky.
Pokud dokážeme ovládnout způsob našeho myšlení, ovládneme i to, jak reagujeme na události kolem nás. Tomuto procesu se říká změna paradigmatu. Převrácení stávajících souborů předpokladů o společnosti. Pokud režim ovládne naše myšlenky, je hotovo. Myšlenky jsou silnější než jakákoli zbraň. Pokud se systému a zaplaceným žoldáckým masmédiím podaří v hlavách lidí vytvořit tyto signály a spouštěče s požadovanou reakcí masy, je to svatý grál války o naši mysl. Málokdo se už pak odváží kritizovat režim, protože ho režim zahrne do předem připravených signálů a spouštěčů.
Sociální inženýři dokázali vytvořit vazby mezi signály a spouštěči, které už v zárodku zamezují jakoukoli kritiku. Dokonce není třeba argumentovat jakkoli rozumně. Vlády prostě použijí tyto signály a spouštěče, a mají vystaráno. A masa naprogramovaná masmédii, která ta magická slůvka slýchává ustavičně dnes a denně, je opakují po nich. Jako když zahalekáme v údolí nějaké slovo, které se nám v ozvěně několikrát vrací. Zahulákáme hoax, a masa vrací v ozvěně stejné slovo. A pořád a pořád. Jakýkoli autentický kritik bude vhozený do této vystavěné, připravené, opečovávané a udržované škatulky signálů a spouštěčů.
Systém prostě přišel na to, jak pomocí signálů a spouštěčů v zárodku zlikvidovat jakoukoli upřímnou oponenturu, jakoukoli autentickou kritiku. V tom spočívá zásadní zdroj energie režimu a systému. Jeho síla a moc. Znásilnit jazyk a přetvořit ho pro své účely. Dělala to tak veškerá propaganda. Je to typický znak psychologie totality a obrovské jazykové vítězství současného totalitního režimu. Je to další past a nástraha systému. Upřímné opravdové a autentické kritické myšlení není připuštěné do veřejné debaty. Je označené za hoax, dezinformaci, konspiraci a fake news. Připravené škatulky signálů a spouštěčů.
Systému se podařilo zneužít jazyk k démonizaci svých odpůrců. Zkuste jenom ceknout, a spadnete tam také. Je to válka o naši mysl coby součást propagandy. Propagandistické techniky jsou v mnoha ohledech podobné programátorským technikám. Dalo by se říci, že člověk je při propagandě programovaný. Kombinace obrazu a zvuku v televizi činí člověka sugestibilnějším. Hovořil jsem o tom v mém dvoudílném dokumentu Tavistockův institut. Ve druhém díle tohoto dokumentu jsem se také zaměřil na vliv televize v rámci války o naši mysl. My všichni se můžeme vymanit ze sevření války o naši mysl. Sledujme televizi méně nebo vůbec. Televize nás uvádí do stavu mozkových vln, který nás všechny činí ovlivnitelnými podprahovým programováním.
Podívejme se na pravdu o našem politickém systému. Když si člověk uvědomí korupci a spolupráci médií a vlády, může začít myslet sám za sebe a nenechat se ovlivňovat nebo ovládat vládou. Nikdy se nevzdávejme. Artikulujme svou kritiku nahlas. Nikoli agresivně a útočně. Ale trpělivě, klidně a nahlas. Však máme přece svobodu, nebo ne? Mějme svůj hlas. Třeba i česká vlajka na viditelném místě třeba na autě, nebo deštník v národních barvách. Cokoli nabourává stádní psychologii totality masy. Masy, která je hypnotizovaná sugerovanou propagandou signálů a spouštěčů.
Sociální programování
Když prohlásím, že masmédia ovládají myšlení mas, moji pravidelní posluchači a čtenáři to budou považovat za skoro až klišé. Zato noví posluchači to budou považovat za nadhodnocené stanovisko. Vezměme si jen čas, který strávíme na internetu nebo zíráním do našich chytrých telefonů nebo tabletů. Nemusí to být ani televize. Mnoho lidí tráví tolik času přilepená k cizím vjemům a myšlenkám. Masmédia jsou největším dálkovým ovladačem, jaký byl kdy sestrojen.
Manipulace s myšlením a chováním je součástí našeho každodenního života. Pokaždé, když se podíváme na zprávy, ať už v televizi, na obrazovce, na tabletu nebo postaru v novinách, věříme na perspektivu, která může, ale nemusí být naše vlastní. Něco si přečteme a snadno to přijmeme jako realitu, aniž bychom se obtěžovali zjistit si zdroj informací nebo věnovat čas hlubšímu zkoumání tématu. Některé z těchto informací pak předáváme dalším lidem a virální efekt se dnes díky internetu a mobilním telefonům může rozšířit v celosvětovém měřítku během několika minut.
Pokud tedy chceme skutečně ovládnout mysl mas, co je lepšího než koupit si čas v médiích, která masy navštěvují nejčastěji? Zpravodajská média, reklama a dnes i sociální sítě. Pořád samé špatné zprávy. Zprávy, které nás bombardují v televizi, rádiu, a dokonce i na sociálních sítích, jsou často depresivní, nahánějí strach, vyvolávají úzkost, a šíří se jako požár. Všichni ale víme, že na světě se dějí i dobré věci. Proč se tedy média ráda zaměřují na krev a násilí? Protože na ně reagujeme. Negativní zprávy převládají ve zpravodajství, protože jsme pevně nastavení na to, abychom na ně více reagovali. Je to prostá věda o mozku. Vrací se to do dob, kdy jsme potřebovali každou takovou zprávu, abychom přežili. Většina takových zpráv byla o strachu. Predátoři, nedostatek potravy a vody, špatné počasí, nepřátelé. Náš primitivní mozek reaguje na špatné zprávy, protože jsme to všechno kdysi potřebovali vědět. Koho zajímaly ty dobré, když za každým rohem hrozilo nebezpečí smrti?
V dnešní době čelíme jiným hrozbám, ale primitivní základ přetrvává. Někteří lidé si ale kladou otázku, zda to média nedělají záměrně. Šíří strach a úzkost v masách jako formu kontroly mysli. Ačkoli je to možné a v některých případech i pravděpodobné, opravdu se k tomu nemusí tolik namáhat. Přijímáme to bez boje. Využívání obrazů ke změně našich emocí je odvěký způsob manipulace s reakcemi našeho chování. Válka o naši mysl. Je snadné najít nepřímé důkazy. Zpravodajské pořady, místní i celostátní, nám říkají, co si myslí, že potřebujeme vědět, a my jim to baštíme, aniž bychom se obtěžovali si tyto zprávy sami ověřit. Důvěřujeme masmédiím. Přece by nám nelhali, ne? To dělají jen politici a náboženští vůdci! Ne mluvící hlavy v České televizi, na Primě, Respektu nebo Idnesu. Jde o taktiky a nástroje sociálního inženýrství. Sociální inženýrství se používá v politice, náboženství, korporátním konzumerismu, dokonce i ve školství a akademické sféře. Je to doslova inženýrství chování, postojů a přání velkých skupin lidí.
Skutečné sociální inženýrství se provádí pomocí specifických vědeckých metod analýzy a rozhodování. Sociální programování však probíhá každý den. Sociální inženýrství je v podstatě uměním mágů a spindoktorů. Je to způsob, jak postupně a nenápadně manipulovat, nutit nebo ovlivňovat určitou část populace. Nejúčinněji se toho dosahuje na úrovni podvědomí. Lze jej také označit za formu masového programování kontroly mysli. Za metodikami a technikami sociálního inženýrství stojí především inzerenti, média a hlavně politici. Jejich motivací je dosažení požadovaného výsledku, kdy se názory jednotlivce nebo kolektivní skupiny nebo jejich rozhodovací schopnosti mění v jejich prospěch.
Zdá se, že média mají na přetváření našeho myšlení nesmírně významný vliv. Nejrozšířenější je televize prostřednictvím takzvaných subliminálů. Tato forma jemných podnětů působí pod úrovní vědomí. Vzhledem k tomu, že většina společnosti sleduje televizi, jedná se o ideální mechanismus pro dodání podnětu k uvedení mysli do hypnotického stavu. Stejnou emocionální odezvu by vyvolalo i cokoli, co se promítá na obrazovku, například film nebo z monitoru počítače. Po delší dobu může vytvářet umělou realitu, a tím zásadně ovlivňovat schopnost společnosti objektivně racionálně uvažovat.
Dalším příkladem je neurolingvistické programování. Jedná se o neurologický model zahrnující především jazyk nebo lingvistiku a vzorce chování. Když tento proces používá zkušený odborník na nevědomé posluchače, může je přimět myslet a dělat věci, které by normálně na vědomé úrovni nedělali. Ovládání mas je nejlepším druhem ovládání a používání specifických technik k formování a přetváření postojů veřejnosti. Právě proto je behaviorální inženýrství mas tak žádoucí pro autoritářské vlády a korporace, které touží po masivních ziscích na úkor ostatních. Totalitní vládnoucí orgán může inženýrsky ovlivňovat přízeň veřejnosti. Křížové výpravy a inkvizici bychom dokonce mohli nazvat úspěšnými kampaněmi sociálního programování.
Sociální programování je typem public relations, který ovlivňuje velké skupiny, aby přijaly, odmítly, podpořily, vzdorovaly nebo cokoli mezi tím. Jedním z průkopníků veřejné propagandy, známým jako otec public relations, byl rakousko-americký synovec Sigmunda Freuda, Edward Bernays. Přestože vystudoval zemědělství, fascinovalo ho používání propagandy v době války. Zajímalo ho, zda by se stejná pravidla a metody daly použít i v době míru. Ponořil se do světa psychologie a public relations, propojil je a vytvořil vlastní koncepci přesvědčování veřejnosti a takzvané inženýrství souhlasu. Díky pochopení fungování skupinové mysli Bernays věřil, že masy lze ovládat a manipulovat s nimi, aniž by si toho byly vědomy. O Edwardu Bernaysovi jsem hovořil často ve svých pořadech na toto téma. Například v mém trojdílném dokumentu Tajné nástroje propagandy. Nebo dvoudílný Tavistockův institut. Proto nemá smysl o něm hovořit stále dokola.
Někteří lidé považovali Bernayse za génia, mnozí jiní za hrozbu pro svobodné myšlení. Tento druh sociální kontroly se ve skutečnosti týká regulace chování jednotlivců i skupin. Jedním z nástrojů kontroly je vliv propagandy. Existují k tomu neformální i formální metody. Mezi neformální metody může patřit socializace, kulturní normy a propagace přijatelných variant chování. Formální metody jdou o krok dál. Využívají vnější síly, jako jsou vládní sankce, k udržování pořádku. A hlavně regulaci, regulaci, regulaci. Některé metody, které masmédia používají k ovládání mas a ovlivňování obyvatelstva, jsou zřejmé. Jiné jsou skryté. Všechny jsou zákeřné a jsou motivované snahou oslovit a určitým způsobem kontrolovat co největší počet diváků.
Ti, kdo používají média jako formu nátlaku, vědí, že nemohou lidi fyzicky přinutit, aby dělali, co chtějí, kupovali, co chtějí, a mysleli si, co chtějí. Proto používají jiné techniky. Jednou z technik je framing neboli rámcování. Je to způsob, jak změnit vnímání veřejnosti ohledně určitého tématu nebo problému. Jak? Vytvoří se kolem něj rámec nebo informační základna. Tento rámec nemusí nutně prezentovat nepravdivé informace. Spíše zdůrazňuje konkrétní pozitiva nebo negativa obrazu prezentovaného v tomto rámci. Představme si umělecké dílo, které může být alespoň na povrchu velmi jednoduché. Ale v očích pozorovatele se změní, když je obklopené zdobným rámem, na rozdíl od obyčejného plastového. Média a politici používají rámcování jako způsob, jak přimět lidi, aby přijali určitou stranickou myšlenkovou linii týkající se zprávy nebo problému. Rámování myšlenky nemusí nutně znamenat ovládání mysli, ale je to způsob, jak ovlivnit myšlení a chování.
Podobné jako rámování je i budování paradigmatu. Paradigmata jsou modely, vzorce myšlení a chování, dokonce i tradice. Když paradigma přestane sloužit svému účelu, může rámování pomoci přetvořit model tak, aby byl přitažlivější pro více lidí. Bohužel ti, kdo obvykle stojí za vytvářením paradigmat, jsou tytéž elitní, mocné autority, které stojí za kádrováním, nebo vytvářením signálů a spouštěčů. A k tomu se právě teď vypravím.
Další skvělou metodou ovlivňování veřejného mínění je jazyk. Používání specifických slov a frází může doslova utvářet politické a náboženské směřování společnosti. Může vytvářet mentalitu, která je tak poslušná, jak si jen vládnoucí elita může přát. O této metodě jsem hovořil v kapitole o signálech a spouštěčích. Čím je jazyk hypnotičtější a přesvědčivější, tím více lidí propadne jeho kouzlu. A právě díky tomu je pro média, ať už zpravodajská nebo zábavní, tak snadné vštípit divákům myšlenky, obrazy a vjemy.
Díky tomu je snadné, aby národ přijal válku se zemí, která nemá nic společného s teroristickým útokem, se kterým byla neprávem spojována. Nebo aby velká skupina lidí užívala vakcínu, která má více vedlejších účinků než výhod. Nebo aby se obyvatelstvo vzdalo vlastních práv a zvolilo politika, který se staví proti nám. Lidé jsou otupělí do té míry, že cokoli, co je falešně prezentované jako fakt, zpráva nebo věda, je přijímané bez přemýšlení.
Všechny tyto techniky se postupem času stávají stále dokonalejšími. Vědci zabývající se výzkumem mysli, stále objevují vědecké průlomy v tom, jak lidský mozek funguje, jak se učí, uchovává informace a jak se chová. Čím více se tedy o mozku dozvídáme, tím více otevíráme dveře jeho manipulaci a ovládání jinými lidmi.
Subliminály a skryté ovládání mysli
Existují i jiné metody zjevné manipulace. Jedna z nejinvazivnějších je ta, která se odehrává pod úrovní lidského vědomí, kde nemáme na výběr, zda ji přijmeme nebo vstřebáme. Používání podprahových obrazů a slov v reklamě je dnes už dobře známé. S příchodem internetu, sociálních sítí a Photoshopu může podprahový mem nebo sdělení vytvořit kdokoli. Dnes už máme dokonce i holografické obrazy mrtvých rockových hvězd, měnící se hlasy a falešná videa takzvaná deepfake. Všechny druhy manipulace, které mohou probíhat pod naším vědomým radarem. Nic dnes není takové, jak se navenek zdá.
V roce 1957 se výzkumník trhu James Vicary rozhodl zjistit, co se stane, když do filmu vložíte slova nebo fráze. Slova jako jezte popcorn a pijte kolu byla vložená do záběrů filmu. A to pouze na jeden záběr, takže ani ne na tak dlouho, aby je člověk vědomě zaregistroval. Následně to vedlo ke zvýšení prodeje. Tyto výsledky byly později označené za podvod, ale koncept obstál. Tak se zrodila éra podprahových efektů, kdy se nejrůznější studie, včetně jedné na Harvardu v roce 1999, zabývaly mocí blikajících slov a obrazů nad podvědomím. Často se zajímavými výsledky. Mohli bychom tak snadno implantovat myšlenky a obrazy přímo do poddajného a vnímavého podvědomí? Odpověď zněla jednoznačně ano.
Přestože jsou subliminály kontroverzní, používají se v reklamě na výrobky, v politice, a dokonce i ve filmech a televizních pořadech. Televizní stanice nebo filmové společnosti často tvrdily, že se jedná o pouhé závady nebo omyly. Ovšem objevilo se jich dost na to, aby se ujistily, že tato technika je dobře promyšlená, pokud jde o masovou manipulaci mysli. Dokonce existuje technologie, která umožňuje nejen vkládat tyto obrazy do filmových snímků, ale doslova je implantovat přímo do našeho mozku. Je to patent Spojených států, číslo 6 506 148, podaný v lednu 2003, nazvaný Manipulace nervového systému pomocí elektromagnetických polí z monitorů. Tento patent dokumentuje velmi podrobnou dostupnou technologii, pomocí které jak se píše v abstraktu, je možné manipulovat nervovým systémem subjektu pomocí pulzujících obrazů zobrazených na blízkém počítačovém monitoru nebo televizoru. V druhém případě může být pulzování obrazu vložené do programového materiálu nebo může být překryté modulací video proudu, a to buď jako zvukový signál, nebo obrazový signál. Jinými slovy, manipulace se už neprovádí pouze prostřednictvím jednoho snímku tu a tam, ale skutečnou modulací kanálu nebo signálu. Může přicházet přímo k nám prostřednictvím našeho domácího počítače, mobilního telefonu, televizoru nebo dokonce DVD přehrávače. A manipulace probíhá na vzdáleném zdroji.
V případě televizní obrazovky může být pulzování obrazu inherentně obsažené v obrazovém proudu, který proudí ze zdroje videa. Nebo může být obrazový proud modulovaný tak, aby pulzování překrýval. V prvním případě lze živé televizní vysílání zařídit tak, aby byla funkce zakomponovaná jednoduše mírným pulzováním osvětlení vysílané scény. Tuto metodu lze samozřejmě použít i při natáčení filmů a nahrávání videokazet a DVD.
Představil jsem jenom jeden z uvedených patentů. Tato technologie je od roku 2003, tedy po 20 letech, ještě daleko pokročilejší. Představme si, že sedíme s rodinou, sledujeme večerní zprávy a nevíme, že jsme manipulovaní pulzujícími obrazy, které pocházejí z nějakého vzdáleného místa. Jejich cílem je přimět nás, abychom něco přijali, něčemu uvěřili, něco chtěli, nebo něco potřebovali. Toto je nový odvážný svět ovládání mysli. Všechno se odehrává prostřednictvím elektromagnetického spektra. A dokud nebude pozdě, ani nebudeme vědět, co se děje.
Elektronické obtěžování
Citace jedné oběti elektronického obtěžování:
"Jako když se pomalu zatlouká hřebík, hlava dostává rány. Tluče se a tluče, dokud se to nedá zvládnout. Tvůj mozek je ničený, kousek po kousku. Hluk v uších jako by pocházel z kontaktu s mikrovlnami. Implantáty, které reagují na mikrovlny. Struktura RNA vašeho mozku se pomalu, ale jistě mění vlivem mikrovln. Chytrý hypnotizér vás drží v hrsti jako pračku. Bude na vás útočit, dokud se nevyčerpáte! VÍTEJTE V PEKLE."
Druhý citace oběti elektronického obtěžování:
"Začal jsem v hlavě i mimo ni slyšet hlasy, které jsem před rokem 1974 nikdy neslyšel. Hlasy mi říkaly, abych dělal zlé věci, jako je zabíjení, krádež, lež, podvod, a dokonce abych spáchal sebevraždu. Bzučení v mých uších začalo ve stejné době a je dost hlasité na to, aby člověka přivedlo k šílenství. NEJSEM šílený, přesto mí přátelé, kteří nikdy neviděli ani neslyšeli takové věci, jako jsou desítky hlasů útočících na vás ve stejnou dobu, nebo snášeli bolesti hlavy po celé měsíce. V mozku nemám žádný nádor."
Třetí citace oběti elektronického obtěžování:
"Obětí organizovaného pronásledování jsem už více než 20 let a stejně jako většina obětí nevím proč. Mohu jen spekulovat. Uvědomil jsem si, že oni vám dají vědět, když přecházíte do další fáze tohoto zvráceného programu. U mě to začalo obtěžujícími telefonáty. Pak mi dali vědět, že mě sledují. V té době jsem také začal zažívat pouliční divadlo. Pak jsem si všiml, že se ke mně přátelé a sousedé chovají chladněji. V rodině začal chaos, protože jsem se snažil všem o tom říct a oni si mysleli, že jsem paranoidní. Zpočátku jsem byl velmi zmatený a emotivní z toho, co se mi děje. Brzy jsem se na internetu dozvěděl o organizovaném pronásledování. S radostí jsem zjistil, že pro toto šílenství existuje název, a začal jsem ho zkoumat. Pomohlo mi to zůstat při smyslech. Oni vědí, že nemohou být zlomení psychicky. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč elektronické obtěžování začalo. V roce 2001 jsem zažil první vysílání V2K, a od té doby jsem byl obtěžovaný různými formami nesmrtící technologie. My musíme šířit informace, aby KAŽDÝ pochopil, že se to opravdu děje."
Tito lidé nejsou sami. Tvrdí, že patří mezi stovky, možná tisíce cílových osob, které jsou elektronicky obtěžované přímými energetickými zbraněmi, jako jsou mikrovlnné výbuchy, pronásledované gangy a obětí technologie zvané V2K (voice to skull, hlas do lebky). Díky této technologii doslova slyší věci ve své hlavě. A víte, co je na tom nejděsivější? Že pro každé tvrzení existuje patentovaná technologie, která ho potvrzuje.
Svět nesmrtících zbraní otevřel dveře takovým technologiím, které umožňují ovládat mysl, myšlenky, činy a chování člověka na dálku pomocí zvuku, tepla a světla. Elektromagnetické spektrum nabízí možnost využití pulzních vysokofrekvenčních mikrovlnných výbojů, elektrických přenosů a zvukových vln, které mohou obejít běžné zábrany a proniknout do lidského těla a mozku, ať už přímo, nebo nepřímo. A to, aniž by o tom cílená osoba věděla, dokud nezačne trpět neblahými následky. A trvá to už desítky let.
Hlas do lebky
V roce 1973 Dr. Joseph Sharp z Armádního výzkumného ústavu Waltera Reeda úspěšně demonstroval přenos hlasu do lebky pomocí umělých mikrovln. Pomocí počítače ovládal radarový vysílač vysílající jediný impuls, který byl slyšet v hlavě testovaného subjektu jako cvaknutí. Tyto impulsy, a tedy cvaknutí, byly ve skutečnosti přizpůsobené časovému průběhu lidského hlasu. To pak vedlo k tomu, že hlas byl slyšet přímo v hlavě, a nikoli jako série cvaknutí. Jeho výzkum byl publikovaný v březnovém čísle časopisu American Psychologist v roce 1975.
Pokračující výzkum využití mikrovln a modifikace chování našel akademickou pozornost v roce 1975. Tehdy doktor Don Justesen publikoval v březnovém čísle časopisu American Psychologist článek s názvem Mikrovlny a chování. Tento článek položil širší základy pro využití pulzního mikrovlnného záření jako metody kontroly lidí, například ve válečných situacích nebo při nepokojích. Doktor Justesen napsal, že zvuky, které slyšel, nebyly nepodobné těm, které vydávají osoby s umělými hlasivkami. Napsal také, že slyšené zvuky byly jednoduchá slova, nikoliv složitá, protože složitější slova by k přenosu vyžadovala více energie. Spolu s kolegy pokračoval ve vývoji systému pro bezdrátový přenos hlasu s menším přijímačem pro ARPA, tedy Advanced Research Projects Agency (Agentura pro pokročilé výzkumné projekty).
Nejednalo se ale o novou myšlenku. Už v roce 1962 se ve světě neurověd zkoumalo a diskutovalo o využití takzvaného mikrovlnného sluchového efektu. O něm jako první publikoval americký neurovědec Allan Frey v časopise The Journal of Applied Psychology v roce 1962 (svazek 17). Už v roce 1968 byly podané patenty na zařízení, která využívala různé metody vzrušení mozkových vln a nervového systému pomocí zvuku, mikrovln a pulzů elektromagnetické energie
Například jeden patent z července 1968 s názvem Zařízení pro vzrušení nervového systému. Je zřejmé, že bylo jen otázkou času, kdy se pro tuto technologii najdou vojenské aplikace. To se také stalo.
Nesmrtící zbraně
V prosinci 2006 byl jeden takový program odtajněn. Tento program nesl název Biologické účinky vybraných nesmrtících zbraní. Program prokázal, že americká vláda a armáda věděly o možnostech použití mikrovlnných zvukových efektů jako nesmrtícího způsobu narušení chování, aniž by oběť vůbec věděla, co ji zasáhlo nebo odkud to přišlo. Dokumenty programu obsahovaly následující prohlášení:
"Mikrovlnný poslech může být užitečný pro zajištění rušivého stavu osobě, která o této technologii neví. Nejenže by to mohlo být rušivé pro sluch, ale mohlo by to být i psychicky zničující, kdyby člověk náhle uslyšel hlasy ve své hlavě."
Představte si, že byste tvrdili, že slyšíte hlasy, cvakání a zvuky ve své lebce, a snažili se o tom říct někomu jinému. Všichni by se shodli na tom, že jste duševně nemocní nebo pod vlivem drog. Je to dokonalá metoda, jak někoho pomalu přivést k šílenství nebo ho psychicky a fyzicky zdeptat, a nikdy nedat najevo, kdo nebo co za tím stojí.
To přirozeně vedlo k dalším výzkumům. V roce 2003 provádělo americké námořnictvo výzkum se systémem nazvaným MEDUSA, což byla zkratka pro Odstrašení davu pomocí tichého zvuku. Opět se zaměřilo na využití modifikovaných mikrovlnných pulzů, které by způsobily velké nepohodlí osobám vstupujícím do určitého prostoru nebo chráněného perimetru.
Pronásledování a obtěžování
Podle cílových osob dochází k dálkové manipulaci těla a mysli pomocí různých pokročilých technologií každý den. Tito jedinci tvrdí, že jsou oběťmi elektronického a řízeného energetického obtěžování. Uvádějí seznam symptomů, kterými trpí:
Pocity pálení na kůži nebo uvnitř.
Pocity píchání v kůži a v končetinách.
Extrémní bolesti hlavy.
Extrémní únava, která přichází náhle.
Vizuální halucinace.
Záhadné kožní problémy.
Nekontrolovatelné pohyby těla, záškuby.
Hlasy lidí v mysli v rámci V2K (neboli voice to skull), když nejsou přítomní žádní jiní lidé. Mohou to být také zvuky zvířat.
Zvuky kroků uvnitř, venku nebo na střeše domu, když tam nikdo není.
Zvuky, které nelze identifikovat a které mají surrealistický charakter.
Dalším častým tvrzením obtěžovaných osob je skupinové pronásledování nebo organizované pronásledování. Cílem je vyvolat v oběti strach, zastrašování a zmatek. Tito lidé ale nemají ani tušení, proč jsou terčem zrovna oni. To naznačuje, že jsou možná jen nešťastně vybranými pokusnými králíky pro experimenty s kontrolou mysli a modifikací chování.
Orgány činné v trestním řízení už léta používají nesmrtící zbraně k potlačení davu a udržení nepokojů pod kontrolou, včetně zařízení Long Range Acoustic Device, tedy Akustické zařízení s dlouhým dosahem. Toto zařízení používá zvukové vlny k zastavení násilného chování tím, že dočasně dezorientuje zamýšlené oběti. Zatímco psychologové se snaží tyto oběti označit za duševně nemocné nebo trpící bludy, samotné oběti trvají na opaku. Jsou tací, kteří se domnívají, že V2K může být skutečným nebezpečím pro jejich zdraví. Mají také všechny zaznamenané a zdokumentované potíže, které to dokazují.
Podle obětí V2K, mezi tyto příznaky nebo účinky patří zejména:
Zvuk cvakání jako v morseovce, a skutečné hlasy uvnitř lebky.
Svalové vibrace a hučení.
Tinnitus, tedy pískání v uších a ucpané ušní cesty.
Problémy s dutinami a alergie, podráždění krku a bolesti těla.
Skutečné vyrážky a popáleniny.
Závratě a zmatenost.
Mimotělní pocit nebo pocit, že nemáte fyzickou kontrolu nad svým tělem.
Zbraně se směrovanou energií
Jiný způsob, jak popsat tento druh obtěžování lebky, jsou zbraně se směrovanou energií. Mezi zbraně se směrovanou energií lze zařadit jakýkoli druh energie, ať už ve formě světla, zvuku, tepla, elektřiny nebo kinetiky, namířené na konkrétní cíl nebo osobu. Tyto typy zařízení nejsou novinkou. Ruský stroj LIDA, který využívá elektromagnetické pulzy k tomu, aby cíl vyčerpal nebo uspal, se údajně používal už před rokem 1980. V roce 1985 odvysílala CNN zvláštní reportáž o práci jistého Dr. Rosse Adeyho, který stroj LIDA studoval a s jedním z nich vystoupil v pořadu. LIDA dokáže pulzovat nejen zvukem, ale také světlem, a dokonce i sálavým teplem, ale obvykle jen s pacientem nebo osobou v těsné blízkosti. Adey a jeho kolega, doktor Eldon Byrd,ale stroj LIDA studovali také kvůli možnému potenciálu jako zbraň. Mezi příznaky nebo indikátory útoku směrovanou energetickou zbraní údajně patří:
Náhlé probuzení v noci přesně ve stejnou dobu, jako by bylo vyvoláno vnější silou.
Pocity horkého bodání nebo píchání hluboko v těle, zejména při pokusu o usnutí.
Vibrace svalů a částí těla nebo blízkých nepohyblivých předmětů.
Rychlý a bušící tep a zvonění v uších.
Náhlá a extrémní únava.
Patent Spojených států číslo 4 877 027 podal Wayne Brunkan v červnu 1988. Patent byl schválený v říjnu 1989. Nese název Patent na mikrovlnnou technologii přenosu hlasu na lebku. Ocituji abstrakt:
"Zvuk se v hlavě člověka vyvolává ozařováním hlavy mikrovlnami v rozsahu 100 až 10 000 megahertzů, které jsou modulované určitým tvarem vlny. Vlnový tvar se skládá z frekvenčně modulovaných výbojů. Každý výboj se skládá z deseti až dvaceti rovnoměrně rozmístěných impulsů seskupených těsně vedle sebe. Šířka záblesku se pohybuje mezi 500 nanosekundami a 100 mikrosekundami. Šířka pulzu je v rozmezí 10 nanosekund až 1 mikrosekunda. Impulzy jsou frekvenčně modulované zvukovým vstupem, aby u osoby, jejíž hlava je ozařována, vyvolaly pocit sluchu."
Tento konkrétní patent, který je jedním z mnoha patentů s touto technologií, obsahuje velmi podrobný popis výroby zařízení, grafy a nákresy. Patentovaný vynález v podstatě umožňuje, aby pulzní signál na nosné rádiové frekvenci přibližně 1 000 MHz účinně vytvářel inteligentní signály, jak uvádí vynálezce, uvnitř hlavy člověka, když je elektromagnetická (EM) energie promítaná vzduchem směrem k hlavě člověka. Vynálezce dále uvádí, že pulzy nebo výbuchy způsobují zvyšující se ultrazvukové zesílení uvnitř hlavy člověka. To začíná nízkou úrovní u prvních pulzů a stoupá až k vysoké úrovni u posledních pulzů skupiny. Předpokládá se, že nahromadění pulzů způsobuje přímé vybíjení náhodných neuronů v mozku, čímž vzniká vjem zvuku.
Doktor Allan Frey a doktor Joseph Sharp a Mark Grove v roce 1974 provedli první úspěšné utajované experimenty s V2K v armádním institutu Waltera Reeda. Zjistily, že jednotlivé mikrovlnné impulsy mohou někteří lidé slyšet jako praskání nebo cvakání. Tomu se říká mikrovlnný sluch. Objevením správných nosných frekvencí a správných charakteristik pulzů se vytvářejí skutečná inteligentní slova a řeč. Zbraně se směrovaným energetickým paprskem používají jako munici světlo a rádiové vlny.
Podle článku z července 2005 zkoumá americká armáda tyto pulzní energetické zbraně už několik desetiletí. V článku se uvádí, že tyto pulzy, které se chovají podobně jako phasery ve Star Treku, mohou na budoucích bojištích poskytnout přesnou, okamžitou a nevyčerpatelnou formu palebné síly. V současné době existují takzvané zbraně se směrovanou energií, například ruční laserová zařízení, která mohou být použitá k dočasnému oslepnutí a která byla použita během války v Iráku.
Jeden takový systém, Active Denial System, vyvinutý letectvem a vyrobený společností Raytheon, dokáže produkovat záblesky energie o milimetrové vlnové délce, které jsou schopny proniknout čtyřiašedesátinu palce do lidské kůže. To stačí k rozrušení molekul vody v kůži a vyvolání tepla, což je dostatečně silný pocit na to, aby člověk přestal dělat cokoli. Nesmrtící zbraně se směrovanou energií mohou být součástí budoucích strategií na bojišti. Pro mnoho cílových osob se stejné systémy a technologie už používají ke kontrole, manipulaci, terorizování a obtěžování občanů mimo bojiště.
Ovládání mysli
V roce 1975 se Valné shromáždění OSN zabývalo návrhem tehdejšího Sovětského svazu nazvaným Zákaz vývoje a výroby nových typů zbraní hromadného ničení a nových systémů těchto zbraní. Mezi některé z uvedených zbraňových systémů patřily například:
Radiologické zbraně, které by mohly mít podobné účinky jako jaderný výbuch.
Částicové zbraně využívající nabité nebo neutrální částice k zasažení biologických cílů.
Infrazvukové akustické zbraně.
Elektromagnetické zbraně pracující s určitým radiofrekvenčním zářením, které by mělo škodlivé účinky na lidské orgány.
Bohužel reakce západních zemí byla nulová. To ale nasvědčuje tomu, že takové zbraně byly známé už v roce 1975, tedy před 50 lety. Jak asi tyto technologie pokročily za půl století? Určitá vodítka máme. Doktor Michael Persinger je profesorem psychologie a neurovědy na Laurentian University v kanadském Ontariu a uznávaným vědcem. Je autorem práce s elektromagnetickými poli a jejich vlivy na lidský mozek. Tato práce zahrnuje využití stimulace spánkových laloků k vyvolání pocitu, že je člověk sledovaný, vidí paranormální stínové entity, zažívá percepční anomálie, a dokonce způsobuje noční můry.
Doktor Michael Persinger napsal článek o možnosti přímého přístupu ke každému lidskému mozku pomocí elektromagnetické indukce základních algoritmů. Článek byl publikovaný v roce 1995 v časopise Perceptual and Motor Skills. Persingerův článek předpovídal úspěch, který naznačoval, že existují tyto základní algoritmy, jimiž lze smyslovou transdukci generovat do vnitřního, specifického kódu mozku. To přesně uvádí abstrakt článku. Tento kód by pak mohl být využitý při přímé stimulaci spánkové nebo limbické kůry, pomocí aplikovaných elektromagnetických vzorců vyžadujících energetické úrovně, které jsou v dosahu geomagnetické aktivity i současných komunikačních sítí.
Dále doktor Persinger napsal, že tento proces by mohl být spojený s úzkým pásmem mozkových teplot. To by umožnilo ovlivnit všechny normální lidské mozky subharmonickým signálem, jehož frekvenční rozsah by se na úrovni přibližně 10 Hz lišil pouze o 1 Hz. Doktor Persinger pochopil, že je takto možné přímo ovlivňovat většinu z přibližně osmi miliard mozků lidského druhu, a to generováním nervových informací ve fyzickém prostředí, do něhož jsou ponoření všichni příslušníci druhu, tedy všichni lidé.
Jsme na pokraji vytvoření technologií, které mohou ovládat mysl mas v celosvětovém měřítku. Ať už tato kontrola bude mít podobu neuronového programování, které má změnit naše přesvědčení a chování, nebo nějaké formy manipulace s masovým vědomím. V červenci 2014 napsal Nick West článek pro The Sleuth Journal. Článek se zabýval špičkovým projektem BRAIN v Americe, a jeho britským protějškem HUMAN BRAIN PROJECT. Tento projekt zkoumá možnosti propojení mozku s počítačem, implantování a vymazání vzpomínek, a dokonce i přímé nahrávání informací do mozku.
Ještě více šokující je ale tvrzení vědců z Univerzity George Washingtona, které bylo zveřejněné v časopise Epilepsy and Behavior Journal a o kterém informovala Helen Thomsonová z časopisu New Scientist ve svém článku z července 2014. Už samotný nadpis článku stačí – Vypínač vědomí objeven hluboko v mozku. Tým vědců pod vedením neurovědce Mohamada Koubeissiho vypínal a zapínal vědomí ženy stimulováním jejího claustra. To je tenký list neuronů připojený ke spodní straně neokortexu v centru mozku. Žena trpěla epilepsií a měla připojený mozek s elektrodami, z nichž jedna se nacházela v blízkosti claustra, což je oblast, která nebyla nikdy předtím stimulovaná v žádné studii. Po zasažení vysokofrekvenčními elektrickými impulsy došlo ke ztrátě vědomí. Když stimulace ustala, okamžitě nabyla vědomí a nemohla si vzpomenout na nic, co předcházelo okamžiku ztráty vědomí. Náš mozek, naše mysl, a dokonce ani naše vědomí už nemusí být soukromým vlastnictvím a doménou.
Elektronický dohled
Edward Snowden prohlásil:
"Nemohu s čistým svědomím dovolit, aby americká vláda ničila soukromí, svobodu internetu a základní svobody lidí na celém světě pomocí masivního sledovacího zařízení, které tajně buduje."
Soukromí a anonymita jsou minulostí. Vstupujeme do nového odvážného světa technologií, který umožňuje komukoli zkontrolovat, co děláme, s kým jsme a kde jsme. Většinou ani netušíme, že nás sleduje ze stínu. Nemáme kontrolu nad svým osobním prostorem. Může si ho přivlastnit každý, kdo je technologicky zdatný, aby se ho zmocnil. Pryč jsou doby, kdy se odposlouchával něčí telefon nebo se pod stůl umisťoval mikrofon. Pryč jsou doby, kdy se kradla pošta nebo se během zásahu sedělo v autě naproti domu a koukalo se dalekohledem.
Dnes máme k dispozici satelity, drony, mobilní telefony a počítače, které vykonávají špinavou práci a dohlížejí na lidi doma i v zahraničí, na jejich pracovištích i na ulicích. S nástupem elektronického sledování se naše právo na soukromí dostalo do velmi nejisté situace.
Existují dva druhy elektronického sledování. Prvním druhem je drátová komunikace, která zahrnuje přenos jednoho lidského hlasu druhému prostřednictvím mobilního telefonu, kabelu nebo jiného zařízení. Může být snadno přístupná prostřednictvím vnějšího zdroje, aniž by se o tom oba hovořící lidé dozvěděli.
Druhým typem je elektronická komunikace. Týká se přenosu dat, informací nebo zvuků z jednoho místa na jiné místo prostřednictvím zařízení určeného k takovému přenosu. Jde o počítače a e-mail, internet a sociální sítě.
Existují dva druhy odposlechů telefonů, ať už pevných, nebo mobilních. Pasivní odposlech zahrnuje sledování skutečných záznamů o provozu hovorů. Aktivní odposlech může provoz hovorů měnit a upravovat. Ještě děsivější situace nastává, když se do hry dostane nahrávání a odposlech osobních hovorů. Vzpomínáte si na poslouchání bezdrátových telefonních hovorů přes upravené policejní skenery v 80. a 90. letech minulého století, než se objevilo šifrování a zničilo tuto dobrou zálibu? Na to dojel třeba princ Charles a Diana v rámci afér Cammilagate a Squidgygate. Hovořil jsem o tom ve dvoudílném pořadu Život a smrt princezny Diany. Dnes je tato technologie sofistikovanější a často hůře odhalitelná.
Vedle toho se začínají častěji používat elektromagnetické sledovací technologie. Například laserová odposlouchávací zařízení, a to jak pozemní, tak satelitní. Existuje software eXaudio pro detekci a dekódování emocí… Jsou dostupné dálkově řízené technologie sledování dat s otevřeným zdrojem, jako jsou počítače, rozpoznávání vzorů, aktivace hlasu a myšlenek. Monitorování mozkových vln myšlenek, je dnes velkým byznysem.
V této nevídané elektromagnetické éře radikálně mizí hranice mezi vojenským a civilním prostředím, protože armáda nově definuje celý život jako bojový prostor. Za mnoho věcí si ale můžeme sami. Sami nabíháme na vidle šmírování ze strany vlád nebo korporací. Nezajímáme se, do jakých spotřebičů je zabudovaný internet věcí, který je branou do našeho soukromí. Stále větší část našeho života žijeme online. Internet věcí bude ovládat naše domácí spotřebiče, topení, elektřinu, zámek na dveřích, pračku, ledničku, auta, a dokonce i světla v garážích. Všechno, co budeme dělat, bude probíhat prostřednictvím internetu věcí páté generace. Korporace o nás budou vědět stále víc. Reálný prostor se bude stále více podobat kyberprostoru, a s rozvojem síťových zařízení bude to, co děláme ve svých domovech, autech, obchodech a v rámci našich komunit, sledované a analyzované stále dotěrnějšími způsoby ze strany korporací a vlád.
Staví se chytré domy, kde jsou dokonce i detektory kouře a požární hlásiče propojené se sítí, a mají inteligenci, která dokáže rozeznat skutečný požár od spáleného toastu. Chytrá televize se dokáže zapnout a naladit náš oblíbený kanál ještě předtím, než se vrátíme z práce. Chytré ledničky dokážou připravit pivo. Chytré garáže nám otevřou dveře, když jsme kilometr od nich. Jděme do místní restaurace a aplikace jako iBeacon a Turnstyle na našem chytrém telefonu už sledují naši polohu, a dokonce mohou zapnout mikrofon v telefonu a odposlouchávat naši konverzaci. Když vyjdeme ven, najdeme chytré pouliční lampy s energeticky účinnými LED diodami. Zajímavé je, že tato světla slouží také jako kamery a senzory, které se používají k monitorování dlouhých front, identifikaci poznávacích značek aut, nebo sledování podezřelé činnosti v okolí.
Lidé jako tupá masa kráčejí naproti a vstříc tomuto kyberživotu. Instalují stále více sledovacích aplikací s geolokátory do chytrého telefonu. Stále více prvků takzvané chytré domácnosti nebo chytrého domu. Jako kdyby nedomýšleli, že to korporace a vlády nevyvíjejí pro naše pohodlí, ale pro sledování každého aspektu našeho kyberživota. Nestěžujme si proto, že jsme pod stále větším drobnohledem korporací a vlád, když se tomu sami aktivně nebráníme. Když neodmítáme spotřebiče nebo okruhy napojené na internet věcí. Jsme hloupí, když se vzdáváme kontroly nad svými životy ve prospěch internetu a pozorných očí za ním. Vedle kritiky musíme i vlastním chováním tento policejní systém hromadného dohledu odmítnout.
Kamery všude kolem nás
Tyto věci si musíme spojovat do souvislého řetězce, protože všechno souvisí se vším. Rozhlédněme se po jakékoli městské ulici. Většinou uvidíte bezpečnostní kameru na sloupu, která na nás shlíží. V obchodech a kancelářských budovách, na letištích, v restauracích a skladech sledují bezpečnostní kamery každý náš pohyb. Kamery na ulicích, které sledují pěší provoz. Kamery instalované na křižovatkách, které monitorují dopravní přestupky. Kamery na velkých sportovních akcích, které sledují případné rvačky a výtržnosti. Kamerový dohled je všudypřítomný a často nám leží přímo pod nosem, a my se jen zřídkakdy obtěžujeme zvednout oči a zpozornět. Zeptejme se ale sami sebe. Je na našich ulicích bezpečněji se všemi těmi kamerami kolem nás? Cítíme se bezpečněji? Zmenšila se kriminalita na minimum, což je hlavním zdůvodněním instalace všech těch kamer? Panuje menší zločinnost než před zavedením všech těch kamer? Vůbec ne. Dokonce si policisté stěžují, že neobjasněnost případů rok od roku stoupá.
K čemu tedy slouží všechny ty kamery, když je život na ulici stále nebezpečnější? Když kriminalita stoupá? Když je stále více neobjasněných případů? Jde o policejní systém hromadného dohledu. Totalitní režim, který má stále větší prostředky, aby monitoroval tvrdé oponenty, které označí za bezpečnostní riziko pro stát. Čím hustší síť kamer bude instalovaná, tím menší možnost odporu vůči totalitním vládám budeme mít.
Všechny ty kamery smart cities – chytrých měst, nejsou pro naši bezpečnost. Jsou pro hromadný dohled vlád a korporací. Stejně jako chytré domácnosti a chytré domy nejsou primárně pro pohodlí jejich obyvatel. Jsou pro hromadný dohled vlád a korporací. Sami sebe zavíráme do digitálního koncentráku. Do digitální klece hromadného dohledu vlád a korporací. My musíme být chytřejší než chytré domácnosti, chytré domy nebo chytrá města. Musíme umět předvídat, že čím více chytrých prvků vpustíme do našeho života, tím více soukromí odevzdáme vládám a korporacím. Musíme si umět propojit tyto chytré koncepty do logického řetězce.
Chytré domácnosti, chytré domy, chytrá města, sledující bezpilotní drony, kamery, satelity, internet věcí páté generace, digitální identita, digitální měna, systém sociálních kreditů. Žijeme v době vznášejících se dronů všech velikostí, kamer na každém mobilním telefonu a na každém rohu ulice, sledovacích zařízení, o kterých ani nevíme, že je máme u sebe, masmédií, internetu a sociálních sítí, které do každého našeho okamžiku zasahují cizími agendami a představami o tom, co bychom měli dělat a co si máme myslet, a technologií, které jsou tak zákeřné a neviditelné, že pravděpodobně ani netušíme, že na nás vůbec někdo útočí.
Jsme pronásledovaní, sledovaní, obtěžovaní, postrkávaní, tahaní za nos, manipulovaní, měnění, kontrolovaní, obelhávaní, okrádaní a klamaní všemi možnými způsoby. Všechno skládá dohromady digitální koncentrák policejního systému hromadného dohledu. Psychologie totality. Války o naši mysl.
Milujete hudbu?
Milujete hudbu? I hudba se používá jako prostředek k úpravě chování. Hudba dokáže mysl nejen ochromit, ale i ovládat. Všímejme si, když vkročíme do nějakého hypermarketu nebo nákupního centra, začne na náš mozek útočit rytmická hudba. Stále tentýž rytmický vzorec drilovaný pořád dokola, jako kdyby nás někdo bombardoval. Pravidelné rytmické bouchání syntetických bubnů se nám prořezává do mozku podprahově. Nikdo proboha nevymýšlí žádnou písničku, která trvá půl hodiny, a skládá se z pravidelného rytmického bouchání. DJ na diskotéce, fajn, ale restaurace nebo nákupní centrum není přece diskotéka. To slyšíme pouze v obřích shopping mallech, hypermarketech nebo globalistických restauracích McDonald’s, KFC, Burgerking a dalších. Neměla by nám náš pobyt při nakupování nebo jídle zpříjemňovat nějaká uklidňující muzika? Ne, většinou je to pravidelné, rytmické bouchání.
Článek časopisu Scientific American z října 2012 s názvem Síla hudby se zabývá působením rytmických zvukových vzorců na mozek, a schopností ovlivnit hlubší duševní procesy pomocí takových rytmických úderů. Bylo prokázáno, že hudba zasahuje do emočního centra mozku, ale také do obvodů zahrnujících tělesné pohyby, a může skutečně ovládat jak emoce, tak pohyby. Podle článku psycholožka Annett Schirmerová na setkání Společnosti pro neurovědy uvedla, že rytmický zvuk nejen koordinuje chování lidí ve skupině, ale také jejich myšlení. Duševní procesy jednotlivců ve skupině se synchronizují. To vysvětluje, proč rituály zahrnující hudbu často uvádějí lidi do transu. Transové tance a raveové zábavy jsou stejně dobré jako drogy pro změnu vědomí. Vysvětluje to také sílu bubnování, zpěvu a opakujících se kmenových rytmů, které dokážou lidmi pohnout na tak hluboké, primární úrovni.
Primitivní kmeny také provozovaly bubnové tance kolem ohňů. Synchronizovaly se, sjednocovaly se, koordinovaly své pohyby. Přesně to je účel pravidelného, rytmického bouchání syntetických bubnů v obchoďácích nebo restauracích. Podprahově působit na naše duševní procesy, a synchronizovat naši mysl ve skupině. To by mohlo vysvětlovat, proč jsou lidé na určitých koncertech agresivnější. Proč projevují více agrese na heavymetalovém nebo punkovém koncertu než na vystoupení smyčcového kvarteta. Hudba nás mění a dojímá. Dnes se zdá, že může také ovládat naši mysl a myšlenky, a to i ve skupině. Je jen otázkou času, kdy se všichni budeme chovat jako chodící roboti, zombifikovaní hudbou, která se k nám dostává prostřednictvím mnoha technických prostředků, které máme k dispozici.
Závěr: Pozitivní mysl a vytříbené informace
Dnes se může stát předmětem sledování doslova každý. Na jakýkoli politický nesouhlas se pohlíží jako na potenciální terorismus nebo bezpečnostní ohrožení státu. Když kritizujete vznešené božské autority, jste bezpečnostním ohrožením státu. Ohrožením je všechno, co zpochybňuje vládní moc. Dokonce i legální protesty a nenásilná občanská neposlušnost. Už nestačí rituálně ovládaná masa, už nestačí signály a spouštěče. Jakoukoli kritiku je třeba blokovat a zakazovat.
Možná je všechno, co jsem popisoval v tomto dokumentu, jen prostředek, jak znecitlivět masy vůči násilí, nenávisti a nesnášenlivosti ve světě. Možná je to způsob, jak nás otupit před skutečností, že nemáme žádnou moc, žádné bohatství a vlastně ani žádné slovo v tom, jak svět kolem nás funguje. Používáním neustálého násilí, ať už ve zprávách nebo v zábavných pořadech, nakonec začneme všechno přijímat jako normální.
Desenzibilizace je mocný způsob, jak někoho přimět, aby se s tím smířil. Odbourejme zábrany, vystavme mozek neustálým obrazům, které by jinak byly odpudivé, a nastrčme do ducha temnotu, smrt a strach. A máme dokonalého konzumenta, dokonalého občana, otupělého ke vzpouře. Jednoduchého rituálně programovaného občana s jednoduchým otesaným jazykem, reagujícího na jednoduché signály a spouštěče, se všemi chytrými prvky v domácnosti nebo v domě. A samozřejmě s jednoduchou představou, že když bude vykonávat jednoduché povely, příkazy a pokyny režimu, bude pod permanentní hypnózou sugerované propagandy, bude servilní a poslušný režimu, tak se mu nic nestane. Univerzální kyberzombie, infantilní zvířátko s jednoduchým nalajnovaným životem systému od kolébky až do krematoria.
V konečném důsledku ale můžeme řídit to, na co se díváme a co posloucháme. Můžeme si najít lepší zdroje pro získávání informací. Můžeme používat vlastní rozlišovací schopnosti. Naši mysl lze ovládat pouze do té míry, do jaké zůstaneme otupělí, nevědomí a rozptýlení. Jakmile se probudíme, převezmeme zpět dálkový ovladač našich životů. Začneme programovat svou vlastní mysl tak, jak nám to vyhovuje, a podle svých vlastních etických zásad, cílů a hodnot. Vlády, které hrají válku o naši mysl, nebudou mít šanci vlastnit naši mysl. Pokud si ovšem budeme udržovat mysl zdravou a otevřenou.
S pozitivním přístupem zažijeme příjemné a šťastné pocity. To přináší jas v očích, více energie a štěstí. Celá naše bytost vysílá dobrou vůli, štěstí a úspěch. Dokonce i naše zdraví je příznivě ovlivněné. Chodíme vzpřímeně, náš hlas je silnější a řeč našeho těla dává najevo, jak se cítíme. Ostatní lidé jsou ovlivnění naší energií a přístupem. To všechno se děje na hluboké podvědomé úrovni, kde se intuitivně rozhodujeme, že s někým rezonujeme, nebo z něj máme opravdu špatné vibrace. Vysíláme své postoje, takže je přirozené věřit, že i ostatní vysílají své postoje.
Sladění s lidmi, kteří vysílají na stejných pozitivních frekvencích, přinese úspěch. Mysl je přijímač i vysílač. Přijímá i vysílá. To je obzvláště důležité, pokud jde o vizuální symboly a obrazy, které vpouštíme do své mysli. Podvědomí je doménou symbolů a chápe jejich význam způsobem, který vědomá mysl nedokáže pochopit. Tyto symboly, pokud jsou negativní, na nás působí proti naší vůli a vědomí, pokud si je neuvědomujeme.
Základem pozitivního myšlení je ukládání lepších dat do datové banky. Ukládání dobré energie do energetické banky. A naplňování mysli vytříbenými znalostmi namísto propagandy války o naši mysl. Nesmíme negativní informace vytěsňovat z našeho vědomí a tvářit se, že neexistují jen proto, že na ně nebudeme myslet. To je typické sektářské vymývání mozků. Musíme tyto informace přetransformovat do našeho posílení. Stále máme individuální vůli a vynalézavost.
Abychom si zachovali svou lidskost, svobodu a individualitu, nesmíme strkat hlavu do písku před tím, co se odehrálo v naší minulosti, co se děje nyní a co by mohlo přijít. V poznání je síla. Vědomí je síla. Pochopení je moc. Čím více víme a známe o světě kolem nás, tím jsme silnější, připravenější, dokážeme všemu lépe čelit a předvídat. A hlavně, zůstaneme nezdolní k současné psychologii totality ve válce o naši mysl.