V minulých měsících a letech jsem začal zpracovávat dokumenty, ve kterých jsem se zaměřoval na sociální inženýrství, systémové ovládání mas a kontrolu mysli. Úhrnem války o naši mysl, kterou západní vlády začínají hrát velmi tvrdě. Téma jsem poprvé podrobněji pokryl v mém čtyřdílném cyklu Psychologie totality, a pokračoval jsem v něm v dvoudílném dokumentu Tavistockův institut.
Čím více se lidé probouzejí, tím dostává globální establishment větší strach. Všímejme si stále tvrdších režimních represí, které vlády používají proti nabourávání jejich informačního monopolu. Hrají válku o naši mysl. Kdokoli se této válce vzepře, už není pouze dezinformátor nebo konspirátor, ale terorista, který ohrožuje národní bezpečnost. Vlády už jenom nezastrašují své tvrdé oponenty, ale vyhrožují, zakazují a blokují. Válka o naši mysl vstupuje do vyšší fáze.
Znovu zopakuji fenomén, kterého si všímejme. Čím více lidí se probouzí, tím tvrdší represe a techniky západní vlády používají. Proto jsem se rozhodl tématiku války o naši mysl zpracovat komplexněji. Musím ale přiznat, že jsem se dlouho rozmýšlel, mám-li tak učinit. O válkách mysli je totiž těžké mluvit. Existuje tolik tvrzení, neoficiálních důkazů, domněnek, konspirací a teorií, nemluvě o faktech a statistikách, že je těžké problematiku uchopit skutečně seriózně. Ale právě v tom spočívá síla manipulace mysli. Udržovat člověka v nejistotě a zmatku a bránit mu v jasnosti, protože v jasnosti je pravda.
Metody války o naši mysl jsou v dnešním světě za desítky let tak vyladěné, že nejlepší, co můžeme udělat, je naučit se je klíčovat a dešifrovat. Válka o naši mysl je hojně používaná v masmédiích nebo marketingu. Má ale svou temnou stránku. Je nejefektivnějším nástrojem vybroušeného umění ovládání lidstva. Války se nevedou jen konvenčními zbraněmi. Války se vedou i o naši mysl. Kolem sebe vidíme stále více zákazů a příkazů vlád, co máme číst, co poslouchat a hlavně, co si myslet.
Touha vlád kontrolovat a vědět, co si myslíme, ale není novým fenoménem. V průběhu dějin mocnosti a knížectví špehovaly, manipulovaly a jinak se pokoušely rozpoznat, co si myslíme, aby ovládly sílu naší mysli. Ještě děsivější je to, co nás čeká! Učiní technologie během několika málo let koncept soukromé myšlenky zastaralým? Jaké zlo by se dalo s touto obrovskou mocí napáchat? V tomto cyklu se nezaměřím pouze na minulost, přítomnost a budoucnost války o naši mysl. Budu se také věnovat zákeřnějším vlivům politiky, kultů, náboženství a médií na vytváření a ovlivňování masového myšlení a manipulace.
Ve znalostech je síla
Touha ovládat myšlenky, chování a činy druhých je od počátku lidstva všudypřítomná. Málokdo ale ví, že techniky ovládání mysli existují už od počátku samotné civilizace. Válka o naši mysl pramení z touhy pochopit například, zda ostatní myslí stejně jako my, nebo vědět, co plánuje nepřítel. Příslovečné jablko v rajské zahradě poskytlo Adamovi a Evě vědomosti, které neměli mít. Stejně tak je to s námi. Snaha ovládnout naši mysl a zjistit, co si myslíme, otevřela Pandořinu skříňku, kterou už nikdy nebylo možné zavřít.
Válka o naši mysl se používá od té doby, co svět světem stojí. Od používání nátlaku starověkými Egypťany a templáři, přes masovou manipulaci s myslí a mučení, které využívaly politické a náboženské autority v temném období středověku, až po druhou světovou válku a nelidské nacistické experimenty na vězních v koncentračních táborech. Nebo až k novějším programům CIA na kontrolu mysli v rámci projektu MK Ultra v 50. letech 20. století a traumatického projektu Monarch.
Lidstvo urazilo opravdu dlouhou cestu válek o naši mysl až k dnešním metodám plošného šmírování, elektronického obtěžování, mikrovlnného bombardování a neurolingvistického programování. Stali jsme se oběťmi těch, kteří se chtějí nabourat do soukromí našeho počítače mysli a přepsat naše myšlenky a přesvědčení. Tito manipulátoři a programátoři chtějí přetvořit naši mysl ve válečné zbraně. A to buď pomocí traumatických, nebo elektronických zásahů, někdy spojených s rituálním zneužíváním, okultními praktikami, a dokonce i mrzačením a mučením. Naše minulost skrývá hluboká, temná tajemství.
K válce o naši mysl nedochází jen v přísně tajných vojenských zařízeních nebo ve sklepeních velkých univerzit. K válce o naši mysl dochází od reklamních agentur, které používají podprahové obrazy. Nebo přes kazatele a politiky, kteří využívají neurolingvistické programování. K válce o naši mysl dochází podprahově ve všudypřítomných tématech a motivech, které se vyskytují v masových médiích a zábavě. Děje se tak každý den, a to u každého z nás. Snaha o dosažení nejvyšší moci ovládat lidskou mysl pokračuje díky nejmodernějším objevům a výzkumu. Tyto objevy a výzkumy se týkají způsobů, jak měnit, formovat a vytvářet falešné vzpomínky, pozměněné reality a manipulované vnímání, včetně potenciální technologie, která jednoho dne přečte naše myšlenky ještě předtím, než je vůbec vyslovíme.
Budoucnost je vyloženě děsivá, pokud nenajdeme způsoby, jak ochránit nedotknutelnost naší vnitřní reality, naší mysli a našeho vědomí. Lidská mysl je poslední baštou soukromí, kde můžeme být tím, kým jsme. Myslet si, co chceme, a chovat se v souladu se svými hodnotami a přesvědčením. Kontrola mysli a mentální manipulace ale hrozí, že nám toto základní a zásadní lidské právo, právo vlastnit vlastní mysl, vezme.
Brainwashing z Číny na západ
Žijeme ve světě, který nechává jen málo prostoru pro představivost. Ve světě, kde je všechno od našich těl až po sexuální život snadno dostupné všem prostřednictvím nové reality sociálních sítí. Ve světě, kde se to, co jsme měli k večeři a s kým se rozvádíme, stává globální informací pro každého. Ve světě, kde si naše fotografie, příspěvky a e-maily prohlíží nejen rodina, přátelé a kolegové, ale i tajné vládní agentury. Jsme průhlední jako sklo. Přesto se možná naivně domníváme, že vnitřní svatyně mysli je naší poslední baštou soukromí, kde naše nejhlubší, nejtemnější tajemství mohou zůstat pohřbená ve stínu, stejně jako naše naděje a sny. Mysl je pro nás jen a jen naše. I naši nejbližší se dozvědí jen to, co se s nimi rozhodneme sdílet na síti.
My a pouze my řídíme své chování, myslíme své myšlenky, plánujeme své činy a vyjadřujeme své emoce jako autonomní bytosti v konformním světě. Naše mysl je naše mysl. Od počátku věků nás však jiní chtěli přimět myslet, věřit a chovat se podle svých představ. Touha ovládat nejosobnější a nejmocnější část naší identity byla zlatým rounem, svatým grálem, pro ty, kteří z jakýchkoli pohnutek a důvodů chtěli mít prospěch z toho, že jsou loutkovodiči.
V historii existuje řada názvů pro válku o naši mysl, které popisují společný cíl. Ovládnout nejniternější myšlenky člověka a kontrolovat jeho chování a jednání. Vymývání mozků, nátlak, myšlenková reforma, mentální manipulace, psychologická válka, programování, konverze, metody indoktrinace, psychické řízení, ovládání davu. Všechny tyto pojmy popisují metodu, při které jsou individuální myšlenky, přesvědčení a vnímání člověka narušené, odmítnuté a zničené. Jsou dokonce nahrazené myšlenkami, přesvědčením a vnímáním někoho jiného. Cíle byly různé. Vytvořit dokonalého zabijáka nebo super vojáka. Indoktrinovat válečné zajatce. Verbovat členy do sekty nebo náboženského systému víry. Nebo prostě jen ovládat konzumní masy a řídit jejich chování podle aktuálních politických rozmarů.
Válka o naši mysl se používala v minulosti, používá se dnes, a určitě se bude používat i v budoucnosti. Doktor Philip Zimbardo v knize Psychologická realita bezmyšlenkovité rétoriky v listopadu 2002, píše:
"Řada důkazů z oblasti sociálních věd ukazuje, že pokud je kontrola mysli systematicky praktikovaná státem posvěcenou policií, armádou nebo destruktivními kulty, může vyvolat falešná přiznání, vytvořit konvertity, kteří ochotně mučí nebo zabíjejí vymyšlené nepřátele, zapojit indoktrinované členy do neúnavné práce, obětovat své peníze, a dokonce i své životy pro věc."
Philip Zimbardo dále uvádí:
"Pochopení dynamiky a všudypřítomnosti situační moci je nezbytné k tomu, abychom se naučili, jak jí vzdorovat a oslabit nadvládu mnoha agentů kontroly mysli, kteří denně provozují své řemeslo na nás všech za mnoha tvářemi a zástěrkami."
K těmto mnoha tvářím a zástěrkám patří důvěryhodné autority, lidé u moci, slavné osobnosti a světoví vůdci, náboženští a duchovní představitelé a guruové, korporátní giganti, reklamní agentury, média, politici, a dokonce i naše vlastní rodina a přátelé. Na všech frontách na nás útočí lidé, kteří si chtějí vzít kus naší mysli a udělat si z ní vlastní. Výraz brainwashing k nám vlastně přišel z Číny. Čína používala tuto techniku v době maoistického režimu k popisu nátlakových technik používaných na jednotlivce, aby je přiměla správně myslet s novým společenským řádem.
Výraz brainwashing byl poprvé použitý v anglickém jazyce v článku pro Miami News v říjnu 1950 s názvem Taktika brainwashingu nutí Číňany vstoupit do řad komunistické strany. Autorem článku byl reportér Edward Hunter. Hunter byl ve skutečnosti propagandistický agent CIA pracující v utajení jako novinář. Jakmile se tento titulek objevil, termín se vžil po celou éru studené války. Dodnes se používá k popisu technik kontroly mysli, které doslova vymývají mozek od myšlenek, přesvědčení a ideálů. Technika brainwashingu zanechá náš mozek jako čistý list.
Licencovaný poradce a bývalý člen Církve sjednocení Steven Alan Hassan, který dnes vede Centrum pro svobodu mysli, na svých webových stránkách uvádí, že k manipulaci, a dokonce ke změně individuální identity druhého člověka se používají čtyři základní taktiky – chování, informace, myšlenky a emoce. Taktiky zahrnující tyto čtyři aspekty se ukazují jako nejúspěšnější při dosahování kontroly nad celou duševní realitou a prožíváním druhého člověka. Nejzřetelnější je to v náboženských kultech, ale také třeba v armádě. Členové sekty nebo vojáci jsou izolovaní od okolí. Během toho se intenzivně manipuluje s jejich myslí. Nepřetržitě se vystavují propagandě, tedy jednostranně zabarveným informacím. Tento koktejl může pro ně vytvořit doslova změněnou realitu. Koho milovat, koho nenávidět. Kdo je přítel a kdo nepřítel.
Naše představa o ovládání mysli nebo vymývání mozku, často vychází z filmů a špionážních románů, nebo z novin. To je ale povrchní náhled, kdy se tu a tam dozvídáme o náboženských kultech, nebo o hrůzných pokusech na lidech v koncentračních táborech. Nikdy se tam ale nedozvíme o našich vládách, které hrají válku o naši mysl právě dnes. To už by bylo překročení smyslu masmédií. Masmédia jsou totiž součástí války o naši mysl. Masmédia jsou servilní systému, který je živí. Jak vždycky říkám, vytvářejí psychologickou clonu a ideologickou bariéru. Rozptylují naši mysl na malé kousíčky. Kusé střípky informací. To je jejich systémovým účelem. Nepronikat pod povrch. Nekousat do systémové ruky, která je živí. Právě proto se musíme vypravit do králičí nory a sami tento fenomén zkoumat. Znovu opakuji, že v informacích je naše síla.
Motivy války o naši mysl: Začněme u sebe
Nemohu zkoumat motivy války o naši mysl, aniž bych se zabýval také tím, jak my, obyčejní smrtelníci, používáme své vlastní techniky v každodenním styku. Zajímavé na tomto tématu je, že když o něm začnete mluvit, lidé si automaticky vybaví zákeřné, zlé vládní mučení a programování mysli, nebo nějakého mocného a šíleného vůdce sekty. Málokdy se zamyslíme nad různými způsoby, jakými se snažíme jemně ovládat, měnit, postrkovat nebo manipulovat lidi kolem sebe, a naopak. Takového chování se dopouštíme pravidelně, ať už si to chceme přiznat, nebo ne, protože nám přináší kýžený výsledek. Známe někoho takového ve svém okolí? Setkali jsme se s někým takovým? Nebo jsme to my sami?
Vezměme si třeba narcistickou poruchu osobnosti, která je v dnešní kultuře "já a jenom já" velmi rozšířená. Tuto nálepku nenosí jen slavní herci a rockové hvězdy, sportovci a politici, ale i obyčejní lidé, jako jsou matky a otcové, dcery a synové, milenci a kolegové. Dokonce i přátelé. Znaky narcismu jsou jednoduché, a přesto zákeřné. Souvislostí mezi narcismem a ovládáním mysli je mnoho. Potřeba naprosté a úplné kontroly nad druhým člověkem je jedním z diagnostických nástrojů, které psychologové používají k definici narcistické poruchy osobnosti.
Lidé trpící narcismem se snaží ovládat druhé, aby posílili svůj vlastní pocit moci a oprávněnosti. Narcisté si musí za každou cenu zachovat svůj obraz sebe sama. Často přitom znehodnocují druhé, aby zvýšili svůj vlastní pocit vlastní hodnoty. Narcisté mají silný pocit oprávněnosti a věří, že si zaslouží zvláštní uznání za svou inteligenci a schopnosti. Bohužel se také domnívají, že díky své nadřazenosti mají Bohem dané právo využívat, ponižovat a zneužívat druhé. Znáte někoho takového ve svém okolí? Tito narcisté jsou velmi nebezpeční pro manipulaci a ovládání naší mysli.
Tito draví jedinci, podobně jako sociopati a psychopati, používají řadu klamavých a manipulativních způsobů chování. Mohl bych je tu vyjmenovávat, ale nejsme v psychologické poradně. Jednak na to nemám ani kvalifikaci ani papíry, a jednak se zaměřuji na něco trochu jiného. Sociopati a psychopati dovádějí toto chování do ještě většího extrému než průměrný narcista. Stali se natolik součástí naší moderní kultury, že máme tendenci tyto lidi uctívat a oslavovat, i když se dopouštějí chování, které by jinak nebylo přijatelné. Politici, manažeři, slavné celebrity. Stejně se chovají i tyrani a diktátoři, kteří kvůli své vlastní spravedlnosti přehlížejí a omlouvají mučení, zneužívání, a dokonce i rozsáhlé vraždění.
Domácí násilí se od diktátorského násilí vlastně příliš neliší. Psychologové totiž zjistili, že někteří z nejhorších psychopatů, často vykazují zcela normální osobnostní charakteristiky. Dokonce včetně těch, kteří jsou zodpovědní za válečné zločiny. Newyorská politická teoretička Hannah Arendtová to nazvala banalitou zla. Arendtová se v roce 1961 zabývala procesem s Adolfem Eichmannem, který byl před svým procesem vyšetřovaný několika psychiatry. Ti jednomyslně prohlásili, že Eichmann je normální. To je naprosto děsivé. Myšlenka, že osoby, které ovládají naši mysl mohou být považované za normální, včetně těch, které páchají ta nejodpornější zvěrstva proti lidstvu, je přímo děsivá. Ale je to pravda.
Narcismus jsem uvedl jako příklad toho, že ovládání mysli nemusí být pouze čistý brainwashing. Někdy se prostě boj o mysl odehrává na mnohem bližší a mnohem normálnější, intimnější úrovni. Někdy k tomu dochází i doma.
Rituály a obřady: Války o naši mysl v minulosti
Už ve starověkých kulturách se rituální praktiky používaly k ovládání a změně myšlení, myšlenkových pochodů, chování a přesvědčení druhých. Často se tak dělo proto, aby se odráželo to, co si přála božstva, bohové a bohyně, kteří vyžadovali loajalitu a naprostou podřízenost. Existovala ovšem také spousta lidských autorit, které vyžadovaly totéž. Naši dávní předkové používali rituály nejen k uctívání, ale také k určení pravidel a dohod, které měli zasvěcenci dodržovat. Tato pravidla byla někdy stanovená i pro obyvatelstvo, a to v podobě náboženské doktríny a dogmat.
Rituál představoval způsob formalizace víry, porozumění, znalostí, a dokonce i očekávání. Rituál často vytvářel skupinovou i individuální identitu, proto byly oblíbené tajné společnosti s pečlivě vybraným členstvem. Slovo rituál pochází z latinského ritualis, což znamená to, co se týká obřadu. Rituál je proces nebo sled činností, které zahrnují gesta, mluvená nebo čtená slova, symboly, čísla, předměty a pohyby. Rituály provádíme neustále, od pohřbů, přes sňatky, až po přísahu na Bibli před soudcem a porotou v Americe.
Podle Catherine Bellové, americké odbornice na náboženství a rituální studia, se rituály vyznačují šesti faktory. Formalismem, tradicionalismem, neměnností, řízením pravidly, posvátnou symbolikou a představením. Catherine Bellová napsala, že rituál používá omezený a organizovaný kód výrazů, který vyvolává formální styl schopný znemožnit vzpouru. Formalismus upevňuje rituál a vyvolává jeho přijetí a podřízení se mu. Tradicionalismus se odvolává na historické skutečnosti, jako je například rituál na Vánoce nebo na Nový rok, který může, ale nemusí být formální. Neměnnost evokuje fyzickou disciplínu, jako je tomu u pečlivé choreografie rituálních úkonů, a často se objevuje u skupinových rituálů. Řízení pravidly je formalizovaný rituál zahrnující specifická pravidla, která vnucují řád chování skupin, často užitečný v době války. Posvátná symbolika se obrací k nábožensky, metafyzicky nebo nadpřirozeně založeným lidem. Využívá určitý předmět nebo symbol, který vyvolává věrnost a loajalitu, jako je státní vlajka nebo čestná medaile. Představení přidává k rituálu divadelní prvky, jako je zpěv a tanec, které pomáhají utvářet prožitky rituálu u účastníků i diváků.
Rituály používáme všude kolem nás, ale i ty můžeme rozdělit. Takzvané přechodové rituály jsou například svatby, debutantské plesy, různá bratrstva a spolky. Mohou to být kalendářní obřady, které připomínají určité datum nebo roční období. Sfoukávání svíček na narozeninovém dortu nebo šupina pod talířem na štědrovečerní tabuli. Nebo přijímání a výměna obřadů s náboženským podtextem. Například obětování jídla božstvům nebo přijímání v katolickém kostele. Rituály mohou být slavnosti a postní obřady, které na úrovni komunity oslavují náboženskou nebo duchovní tradici. Nebo slavnosti ve stylu karnevalu, které spojují komunitu.
Jak vidíme, rituály probíhají všude kolem nás, včetně drobností jako popíjení raní kávy, nebo nedělního oběda s rodinou. Rituály tmelí lidskou psychiku. Činnost, na kterou jsme zvyklí, nám dává pocit stability a ukotvení. Jedním z nejzajímavějších aspektů rituálů a obřadů je jejich schopnost vytvářet určitou formu sociální kontroly. Tu vytvářejí tím, že regulují a stabilizují sociální interakce ve skupině. Rituály udržují řád uprostřed chaosu. Často dávají jednotlivcům určitou roli, která přispívá k funkčnosti skupiny. Rituál jako forma struktury modifikuje chování tak, aby se vešlo do rámce požadované struktury. Každý, kdo rituál poruší nebo se ho odmítne zúčastnit, je považovaný za rebela nebo nepřítele. To hraje na strunu lidské touhy patřit do společenství a být jedním z party.
Právě rituály používá současný režim k masové manipulaci a války o naši mysl. Povinné uctívání uprchlíků z Afriky a Asie. Povinné nošení symbolu v podobě roušky nebo respirátoru. Povinné vzývání a zbožšťování Ukrajinců jen proto, že to režim vyžaduje. Jsou to mentální nebo fyzické insignie. Třešnička na klopě u komunistů. Žlutý špendlík Vontů. Patříme do party, vyznáváme stejný kult, ikony, modly. Nosíme stejné symboly.
V extrémním případě může rituál sloužit také k disciplinaci nebo trestání. To využívali mniši ve středověku. Mnišské řády vyžadovaly dodržování přísné kázně. Mniši, kteří porušili pravidla, za to zaplatili modlitbou a půstem, který mohl být pro tělo i ducha velmi náročný. Prováděly se rituály, aby se mnich kál za své hříchy, někdy znovu a znovu, dokud autorita neurčila, že se mnich vnitřně i navenek napravil. Smyslem bylo naučit mnichy emocionální a fyzické kontrole prostřednictvím opakovaných rituálů. Pro některé vede používání rituálů k pocitu kolektivní identity nebo příslušnosti ke skupině. To samozřejmě usnadňovalo ovládání jednotlivce. Je to ale skutečně válka o naši mysl?
Poslušnost bohům a autoritám
Vezměme si například staroegyptské náboženství. To se podobalo kultu na základě touhy komunikovat s božstvy prostřednictvím specifických rituálů. Možná to nevypadá jako typická forma kontroly mysli. Rozhodně se to nedá srovnávat s vládními experimenty na nevinných obětech. Ovšem používání rituálů je rozhodně formou modifikace chování, stejně jako náboženské doktríny. Jejich cílem je přimět určitou skupinu lidí, aby mysleli a chovali se určitým způsobem.
V případě Egypťanů kněží v chrámech vynucovali rituály k uctění a poslušnosti vůle bohů a bohyň. Od příslušníků nižších společenských vrstev se očekávalo, že budou tyto rituály a obřady dodržovat. K rituálům patřily oběti a pomazání, které měly božstva uchlácholit a získat jejich přízeň. Tato kultovní rituální činnost byla přítomná ve všech velkých kulturách minulosti. Včetně římské, řecké nebo slovanské. Hierarchie kněží, a dokonce i kněžek byla vytvořená za účelem stanovení řádu. Nebo oddělení úrovní cti, moudrosti a okultních znalostí od nižších vrstev, které by tyto informace nemusely ocenit. Nejen to, ale i samotná božstva byla uspořádaná do hierarchií s primárními a sekundárními kulty.
Stejné chování je patrné i v dnešních sektách, kde vůdci sekt vytvářejí mezi svými stoupenci hierarchii, aby udrželi pořádek. Vidíme to dokonce i v našich vojenských, vládních a soudních systémech. Ty se často chovají, jako by byly samy zakotvené v rituálech v podobě řízení a autority. Autorita zavelí, všichni se podřídí. V armádě, ve vládě, v justici. Jako by autority znamenaly něco víc než zákon. Tyto starověké kulty se často nazývaly mysterijní kulty. Od zasvěcenců se očekávalo, že budou dělat to, co se jim řekne a co jim řeknou bohové a bohyně. Individualita byla opuštěna ve prospěch skupinového myšlení.
Opět se vracíme do současnosti. Nedělají dnešní vlády totéž? Nehrají válku o naši mysl vytvářením skupinového myšlení? Individuální člověk přestává mít jakýkoli hlas. Hovoří skupinový rituál kolektivního myšlení. Univerzální hlas řízený přes centrální cloud provládního mozkového trustu. Vidíme, že naši předkové umožňovali modifikaci své víry a chování v souladu s vnímanými přáními božstev, která uctívali nebo kterých se báli. Jak se to liší od současnosti? Dnešní vlády, masmédia, nebo náboženské a politické skupiny vymývají mozky stejně. Dělají to ve snaze vytvořit určitý výsledek v chování jednotlivce, skupiny nebo dokonce celého národa.
Tajné spolky
Existuje mnoho tajných společností v naší historii, jako jsou templáři, Ku-Klux-Klan, svobodní zednáři a další skupiny, které působí v utajení. Ty používají složitě strukturované rituální metody. Často používají stejné metody modifikace chování, když se snaží udržet zasvěcené osoby a členy na správné cestě a v souladu s pravidly. To je nedílnou součástí členství v tajném spolku. Ve jménu sounáležitosti mohou být zasvěcenci dokonce vyzvaní, aby změnili své vnímání okolního světa a přihlásili se k určitému světonázoru. Včetně takového, který podporuje rasismus, sexismus, zneužívání, násilí, agresi a ponižování sebe i ostatních. Ať už se jednalo o drogy a lektvary na změnu vědomí, smyslovou deprivaci, fyzický a emocionální stres nebo psychologické manipulace.
Zasvěcenci a členové byli symbolicky očišťovaní pro svou službu v organizaci, podobně jako se dítě může nechat pokřtít ve vaničce se svěcenou vodou, aby se stalo křesťanem. Tajné rituály měly za cíl transformovat člověka na jinou úroveň vědomí, aby mohl symbolicky komunikovat nebo se spojit s vybraným božstvem. Tajné spolky jsou často spojované se satanismem a uctíváním ďábla. Toto spojení vedlo k nejrůznějším obviněním z hrůzného zneužívání, obětování a sexuálního zneužívání dětí, zabíjení zvířat, a dokonce i obětování dospělých. To všechno ve jménu služby nějakému božstvu, ale také jako prostředek kontroly členů pomocí strachu a hrůzy z trestu.
Aby člověk vůbec mohl být členem tajné společnosti, musí přísahat věrnost řádu. Mluvím o ovládání mysli. Tato temná obvinění jsou nejvíce vznášená na adresu svobodných zednářů. Možná proto, že mají nejzáhadnější profil. Jejich skromný původ jako spolku zednářů, se proměnil v mocnou organizaci podobnou iluminátům, která využívá rituály a symboly k prosazování skryté agendy na celém světě.
Tajné společnosti jsou v mnoha ohledech kulty, které fungují na mnohem skrytější úrovni. Méně veřejně informují o svých cílech, programech a seznamu členů. Rituály byly ve středověku důležité, protože udržovaly obyvatelstvo v souladu s přísnou a často represivní náboženskou a politickou vírou a agendou. Jenže tento strach se přesunul z oblasti kontroly osobního chování do širší oblasti války. Oběťmi už nejsou ženy a děti, o kterých se věřilo, že byly posedlé démony nebo se spolčily s ďáblem jako čarodějnice. Dnes jsou oběťmi muži, ženy a děti, kteří jsou připravovaní na roli vrahů, super vojáků a špionů.
MK-Ultra a války o naši mysl v moderní době
O projektech MK-Ultra nebo Monarch jsem natočil spoustu samostatných pořadů, nebo jsem je vetkal do kontextu pořadů a dokumentů jiných. V této kapitole se proto budu snažit neomílat dokola staré, a notoricky známé skutečnosti. Ale na druhou stranu musím brát ohled na ty z vás, kteří mě třeba čtete poprvé a o těchto projektech jste zatím neslyšeli.
Od počátku 50. do počátku 70. let minulého století se CIA podílela na výzkumu ovládání mysli pod názvem Projekt MK-Ultra. Díky řadě odtajněných dokumentů dnes víme, že řadu experimentů MK-Ultra prováděl specializovaný sektor CIA, známý jako divize vědeckého zpravodajství. Experimenty prováděl s pomocí desítek vysokých škol, věznic, ústavů a nemocnic. Na experimentech MK-Ultra se podílela i divize speciálních operací armádního chemického sboru. Průřezově šlo o těžce systémovou záležitost, ne o žádnou okrajovou věc. Mnohé z experimentů byly nezákonné a probíhaly bez souhlasu nebo vůle obětí. Zahrnovaly kontrolu mysli, modifikaci chování, vystavení LSD a chemickým látkám, smyslovou deprivaci, a dokonce i sexuální zneužívání a mučení. Mezi oběťmi bylo mnoho dětí.
MK-Ultra zahájila éru experimentů na lidech pod záminkou vládních nebo vojenských subjektů a institucí. Tyto experimenty měly svůj původ a kořeny v metodách mučení a vymývání mozků, jimž americké vládní agenty učili bývalí nacističtí vědci, kteří byli po druhé světové válce naverbovaní do Spojených států v rámci Operace Paperclip. Vedle projektu MK-Ultra zahrnovaly projekty přezdívky jako Bluebird, Artichoke, Delta, Span, Chatter a dokonce Monarch. Všechny tyto názvy byly krycími jmény pro experimenty s kontrolou mysli a modifikací chování.
Americká vláda prováděla chemické, biologické, a dokonce i radiologické formy experimentů s kontrolou mysli na nic netušící veřejnosti. To je prostě fakt. Mrazivější je, když byly odhalené cíle těchto projektů. Vytvořit špiony a kontra špiony. Super vojáky a vycvičené zabijáky naprogramované k zabíjení. Stačilo zničit vůli, mysl a osobnost, a nahradit je těmi, které chtěli oni, manipulátoři. Spící agenti, kteří po aktivaci dělají všechno, k čemu jsou naprogramovaní a vycvičení. Bez rozmýšlení plní nebezpečné mise a nikdy si nic nepamatují. To je hlavním cílem intenzivního zájmu a experimentování v hlubinách lidské mysli. Pokud lze mučení použít k získání informací, lze je jistě použít i k vložení informací, a říci mysli, aby na ně po vykonaném činu zapomněla.
Cílem projektu MK-Ultra a souvisejících projektů bylo zjistit, jak dalece lze lidskou mysl zničit, změnit a znovu vybudovat pro účely tajných operací. Vytvořit lepšího špiona a vojáka a zlomit nepřítele novými a kreativními způsoby. Od podávání LSD obětem přes používání hypnózy až po opakované sexuální a fyzické zneužívání. Taktiky a techniky, které byly kdysi zdokonalené v nacistických koncentračních táborech, bylo možné zdokonalit a využít je na bojišti i mimo něj.
Už samotný název MK-Ultra vypovídá o příběhu. Název MK-Ultra vznikl jako odnož a postupný vývoj dřívějších projektů Chatter, Bluebird a Artichoke, které se zabývaly metodami kontroly mysli a výslechy. Vznikl z písmen MK, jimiž se označovaly všechny projekty sponzorované technickým oddělením CIA. Ultra označovalo nejpřísněji utajovaný stupeň tajných zpravodajských programů z druhé světové války.
Allen Dulles, ředitel CIA v roce 1953, nařídil vznik MK-Ultra jako prostředku k vývoji drog na ovládání mysli, které by se používaly proti nepřátelům. Do čela projektu byl vybrán Sidney Gottlieb. Bohužel většina záznamů o MK-Ultra byla na příkaz ředitele CIA Richarda Helmse v roce 1973 zničena. Ovšem v roce 1977 bylo odhaleno více než 20 000 dokumentů, které unikly pozornosti. To vedlo k vyšetřování Churchova výboru vedeného senátorem Frankem Churchem, který se zabýval kontrolou mysli a experimenty s drogami prováděnými americkými zpravodajskými službami.
Slyšení v americkém Senátu se konala v roce 1977. Tehdy prezident Gerald Ford vydal nařízení zakazující experimenty s drogami na lidech, pokud k tomu nedali souhlas. Tato slyšení našla dostatek důkazů o rozsáhlých testech na nevědomých občanech a o jednom úmrtí v jejich důsledku: Franka Olsona, biochemika americké armády a výzkumníka v oblasti biologické války. Podle jeho rodiny mu bylo, pod vedením chemika Sidneyho Gottlieba, bez jeho souhlasu podané LSD. O týden později zemřel. Jeho rodina se domnívala, že byl zavražděn. Frank Olson těsně před smrtí odešel z vysoké pozice šéfa divize speciálních operací. To zdůvodnil morální krizí svědomí. Ukázalo se, že CIA a další zúčastněné strany se neštítily zabít někoho ze svých lidí, pokud by se chystal něco prozradit.
O MK-Ultra jsem natočil dvoudílný pořad se stejnojmenným názvem, takže nechci znovu objevovat Ameriku. Důležité je ale spojení s německými nacisty, což podtrhuje nasunování nacistické agendy v současnosti. Málokdo si uvědomuje, že americká vláda, pod vedením Společné agentury pro zpravodajské cíle, skutečně přivezla do Spojených států některé z nejlepších vědců a výzkumníků z Německa v rámci operace Paperclip, alias Operace Overcast. Vědci a jejich rodiny byli v tichosti přemístěni do Ameriky. Téměř 1 800 těchto nacistických vědců a jejich rodinných příslušníků, zamířilo na místa jako White Sands Proving Ground, Fort Strong a Fort Bliss. To vše pod dohledem úředníků ministerstva zahraničí.
Byli to geofyzici, optici, inženýři, chemici, fyzici, zpravodajští důstojníci, odborníci na elektroniku, lékařští výzkumníci a aerodynamičtí inženýři. Patřily mezi ně vysoce postavené nacistické osobnosti, jako byli Wernher von Braun, Wilhelm Jungert, Fritz Müller, Reinhard Gehlen a Theodor Popol. Dokonce i Americký důlní úřad dovezl několik německých vědců zabývajících se syntetickými palivy do chemického závodu v Missouri. Ti samí nacisté, kteří pomohli Adolfu Hitlerovi vyvinout plyn sarin nebo VX, ze kterých někteří měli později stanout před soudem za válečné zločiny, dostali bezpečnostní prověrky a pomohli Americe získat převahu v očekávané bitvě o světovou nadvládu.
Uvědomme si, že tohle prováděly naše vlastní vlády. Myslí si ještě někdo, že tyto stejné vlády usilují o autonomii našeho myšlení? Abychom mysleli nezávisle? Ne! Hrají válku o naši mysl.
Výzkumy na lidech a záhada UFO
Ve 20. století došlo k velkým inovacím, pokud jde o vědu obecně, a zejména o pokrok v medicíně. Byly vyvinuté vakcíny proti mnoha dětským nemocem, které byly často smrtelné. Kromě toho se podařilo lépe porozumět lidskému tělu a omezit úmrtí spojená se zásahy lékařů. Navzdory těmto inovacím tu byl také temný stín pochybného a vyloženě neetického výzkumu.
Po druhé světové válce, kdy se konal Norimberský proces, se na některé problémy výzkumu upozornilo v celosvětovém měřítku. V rámci obhajoby nacistů za jejich barbarské výzkumy v koncentračních táborech se argumentovalo tím, že podobně neetické praktiky probíhaly po celém světě. Konkrétně se hovořilo o využívání vězňů k výzkumným pokusům v Americe.
Nejvýznamnějším z těchto experimentů je studie Tuskegee Syphilis. Byla to studie prováděná Národním institutem zdraví. Cílem této studie, která probíhala od roku 1932 do roku 1972, bylo zkoumat účinky neléčené syfilidy v chudé afroamerické komunitě v Alabamě. Od roku 1955 do roku 1970 probíhaly pokusy s hepatitidou ve státní škole Willowbrook na Staten Islandu ve státě New York, která sloužila jako domov pro mentálně postižené děti. Je zbytečné tu výzkum rozebírat do podrobností.
Dvěma velmi známými případy byly radiační studie ve věznicích ve státech Oregon a Washington, a ne terapeutické biomedicínské výzkumné studie ve věznici Holmesburg ve Filadelfii. V Pensylvánii se až do 70. let 20. století prováděly experimenty na vězních. Projekt MK-Ultra využil diskrétních služeb desítek zařízení a univerzit, včetně Harvardské univerzity. Během podzimu 1959 a až do jara 1962 bylo 22 harvardských vysokoškolských studentů předmětem řady experimentů zahrnujících použití extrémního stresu, emocionálního a verbálního zneužívání a modifikace chování.
Projektu MK-Ultra se týká i projekt UFO. Autor a výzkumník Nick Redfern ve své knize Blízká setkání osudového druhu zkoumá souvislosti mezi agendou MK-Ultra a setkáními s UFO. Nick Redfern se odvolává na Boska Nedelkoviče. Tento Jugoslávec byl v 50. letech 20. století zaměstnaný v Agentuře pro mezinárodní rozvoj amerického ministerstva zahraničí. V té době pracoval na přísně utajovaných projektech pro ministerstvo obrany. Nick Redfern píše:
"Podle Nedelkoviče se v 60. letech tajné složky oficiální moci zabývaly záměrným falšováním událostí UFO, za použití kontroverzních metod podobných těm, které se zrodily v rámci projektu MK-Ultra CIA, jenž začal v 50. letech… To znamená, že na nevědomé příslušníky široké veřejnosti byly používané koktejly měnící mysl spolu s halucinogenními drogami. Tyto koktejly je měly přesvědčit, že prošli setkáním s mimozemšťany, ačkoli skutečnost byla zcela jiná."
Nick Redfern pokračuje, že za vytvořením událostí UFO v myslích mužů a žen stojí dvojí záměr. Prvním bylo zjistit, jak úspěšně lze mozek přimět, aby uvěřil, že zažil něco, co nezažil. Druhým bylo, jak zinscenovat falešné, myslí zmanipulované události, aby se zjistilo, jak by obyvatelstvo mohlo reagovat na skutečná setkání s mimozemšťany, kdyby se takové entity jednoho dne hromadně objevily. Nedelkovič uvedl, že existovaly plány na zinscenování událostí s UFO v Británii a Americe v letech 1964 až 65, a dokonce řekl, kde budou zinscenované. K jedné z těchto událostí mělo dojít v Exeteru ve státě New Hampshire. Zajímavé je, že v roce 1965 zažil muž jménem Norman Muscarello právě takovou událost v Exeteru.
To je jen malá kapka v moři mnoha studií a testů prováděných na lidech. Včetně mentálně a fyzicky postižených, uvězněných, těhotných, osiřelých a zdravotně postižených. Všechno ve prospěch vlády, armády, farmaceutických společností a korporací, a dokonce i soukromých subjektů s určitým záměrem. Probíhá to stále, i když pod jiným jménem a v jiném převleku? Psychologické operace a psychologická válka, jsou dnes uznávanou formou boje. A někdo musí vyzkoušet všechny ty nové léky, které velká farmacie denně pumpuje.
Někteří lidé, včetně mě, jsou přesvědčení o tom, že tyto programy pokračují dál. Jen se dostaly hlouběji do podzemí. Metody MK-Ultra války o naši mysl se zdají být primitivní ve srovnání s tím, co je možné dnes. Technologie podávají pomocnou ruku při snaze ovládat myšlenky a chování druhých. Podle dnešních měřítek je kontrola člověka v laboratoři vlastně prehistorická. Dnes můžeme vyslat hlas přímo do mozku a přimět lidi, aby dělali věci, které by si nikdy nedokázali představit.
Nástroje a techniky ovládání
Základním nástrojem manipulace s realitou je manipulace se slovy. Pokud dokážeme ovládat význam slov, můžeme ovládat i lidi, kteří tato slova musí používat. Pokud svou mysl neovládneme my, udělá to někdo jiný. K dosažení nadvlády a kontroly nad myšlením a chováním jiného člověka se hodí určitá technika nebo nástroj. Techniky ovládání mysli mohou být rafinované a pro ovládaného nepostřehnutelné. V mnoha případech se skrytá manipulace provádí mnohem zjevnějším, až zlověstným způsobem.
Začněme rovnou s tím, co asi mnozí z nás vidíme na sociálních sítích. Je to jakási skrytá agrese v podobě vztahovačných nebo pasivně-agresivních taktik. Hovořil jsem o tom v mém čtyřdílném cyklu Psychologie totality. Volně se vznášející, neukotvená agrese ve společnosti. Sociální inženýři hecují skupiny obyvatel proti sobě, čímž tuto volnou agresi posilují. Ta se zatím volně vznáší. Lidé jsou latentně agresivní, vzteklí, natlakovaní a útoční. Až tato volná agrese dosáhne určité kritické úrovně, sociální inženýři předhodí davu konkrétní skupinu, do které tuto agresi zhmotní. Manipulovaná masa už najednou ví, kdo za to všechno může. Jsou to dezinformátoři, ruští švábové, antivaxeři… Konečně mají nepřítele. Celé ty měsíce a roky v nich vlády přitápěly volnou agresi, která je najednou zhmotněná do konkrétní skupiny. Nepodřídíš se rituálnímu masovému myšlení v houfu? Jsi rebel a nepřítel. Jsi dezinformátor, ruský šváb, antivaxer. Hovořil jsem o tom v kapitole o rituálech.
Kontrolovaná masa má pocit, že společnou kolektivní nenávistí ke konkrétní skupině se povýší do privilegované společnosti. Stanou se lepšími. Takhle to dělají přece všichni. Masmédia tuto animální stádovost přiživují každodenní propagandou. O roli médií jsem zase hovořil v mém dvoudílném pořadu Tavistockův institut. Tyto dva pořady/dokumenty považuji za stěžejní. Psychologie totality a Tavistockův institut. Tento dokument Válka o naši mysl je volným pokračováním.
Znalost slabých stránek oběti je pro válku o naši mysl nejdůležitější. Mnoho kontrolorů mysli má bystré a pronikavé oko, které tyto slabiny včas odhalí a plně jich využije. Jeden z nejjemnějších způsobů, jak někoho přimět, aby dělal to, co po něm chceme, využívá takzvané posilování. Pozitivní posilování využívá chválu, lichotky, obdiv, pozornost, náklonnost, dárky, šarm, sexuální touhu a vyznání lásky, aby v oběti vyvolalo pocit absolutního zbožňování. Tento druh techniky používají narcisté a psychopati, aby si oběť pojistili zahrnováním přízně. Možná jsme se s někým takovým setkali osobně. Plácání po ramenou, žoviální pochlebování, opakované ujišťování, jak se mu s námi dobře povídá…
Musíme rozlišovat od uznalé pochvaly, která vždycky potěší, od přehnaného vlichocování. Pozitivní posilování se používá i při výcviku psů a koní, a ve srovnání s tresty dělá divy. Pokud se používá ve prospěch jedince, například při pozitivní pochvale dítěte ve škole nebo tréninku sportovce, může tento druh posilování budovat sebedůvěru a sebevědomí.
V různých kultech se pozitivní posilování, používá často, zejména v počátečních fázích vytváření pouta mezi vůdci a členy kultu. Je to také oblíbený způsob, jak přivést stoupence do náboženské organizace. Říká se jim, že jsou vyvolení nebo výjimeční v očích Boha. To může vytvářet falešný pocit lásky, důvěrnosti a blízkosti.
Hovořil jsem o pozitivním posilování, ale negativní posilování je pravým opakem. Využívá tresty, kritiku a mlčení k tomu, aby oběť přimělo k určitému chování. Negativní posilování může zahrnovat například zahanbování, obviňování, křik, urážlivé výrazy, a dokonce i fyzické násilí, aby někoho přimělo k dobrému chování. Lidově řečeno, jde o pozitivní cukr a negativní bič. Používání násilí, strachu a agresivního jazyka slouží jako silný prostředek, kterým lze ponižovat a ovládat.
Jak víme, tyto metody cukru a biče se kombinují. Kontrolor nebo zneuživatel používá na začátku neustále pozitivní posilování. Tím oběť připraví na to, že bude toužit po dalším pozitivním posilování. To jí pak občas odebere, aby v ní vyvolal zmatek a úzkost. Oběť chce více toho pozitivního, co dostala na začátku. Začne logicky přijímat i negativní posilování, pokud je prokládané pozitivním. V tomto okamžiku může kontrolor nebo zneuživatel začít oběť skutečně mentálně ovládat. Oběť začne tak zoufale toužit po lásce a pozornosti, které se jí kdysi dostávalo, že bude akceptovat další a další období zneužívání a nedostatku pozitivního posilování. Brzy se oběť spokojí s drobky pozitivního chování ze strany kontrolora nebo zneuživatele. Ten už má oběť pod naprostou emocionální i fyzickou kontrolou.
Cukr a bič může vést k posedlosti oběti, která udělá cokoli, aby získala alespoň kousek pozitivního posilování, jako na začátku. V psychologii se tomu říká traumatická vazba. Oběť je svým způsobem očarovaná, protože citová manipulace probíhá na podvědomé úrovni. Tento druh manipulace nejenže mění chování oběti, ale mění také její myšlení a vnímání a její skutečnou realitu. Postupem času ji zbavuje individuální vůle a moci.
Nesmíme si ale myslet, že obětí této manipulace se stávají jen hloupí, slabí nebo zoufalí lidé. To rozhodně není pravda. Nejsnadnějšími oběťmi jsou ve skutečnosti empatičtí a soucitní lidé všech úrovní intelektu. Kontroloři se zaměřují na ty, kteří mají velké a důvěřivé srdce. Proto jsou často k experimentům s ovládáním mysli a rituálnímu zneužívání využívané děti. Ke kultům se přidávají i mimořádně inteligentní lidé. Nemá to nic společného s tím, jak je člověk chytrý. Záleží na tom, jak je důvěřivý, starostlivý a otevřený. Právě to z něj dělá dokonalý cíl pro manipulátory.
Psychopati budou vyhledávat ke zneužití empatické lidi, stejně jako narcisté. Oba mistři v ovládání mysli. Modifikace chování může zahrnovat i to, jak se má člověk oblékat, chovat, uctívat, vypadat, jíst, spát, mít sex a tak dál. Cílem je časem ovládnout chování a vypěstovat závislost na ovládající osobě. Autonomie už neexistuje. Všechno se podřizuje skupinovému kultu a rituálům. Oběti se podávají informace, které jsou kontrolované a pečlivě profiltrované. Přesně to probíhá v rámci masmédií, která mění naše vnímání a realitu. Všímejme si toho, stačí k tomu pět minut sledování nějakého masmédia. Mezi řádky je podprahově řečeno vše: My jsme vznešené autority, které musíte uznávat. My vám řekneme, koho nenávidět a koho milovat. My vám řekneme, co si o tom máte myslet... Dělají to ovšem tak rafinovaně, že oběti mají pocit, že na to přišly samy.
Jenže masmédia neuvedou dva protichůdné názory, aby si konzument vybral. Připouští se jen jeden správný pohled. Ostatní je dezinformace. Rituální kolektivní skupinové myšlení. Naše myšlenky a emoce jsou řízené železnou pěstí. Obětem není dovoleno myslet samostatně. Velkou roli při formování nebo změně myšlení člověka může hrát používání strachu, studu a viny. Při těchto technikách vymývání mozku se vůle a identita oběti ničí mnohem pomaleji a systematičtěji než při přímém mučení nebo fyzickém násilí. Klinická psycholožka doktorka Margaret Singerová ve svém článku píše:
"Nátlakové psychologické systémy jsou programy změny chování, které využívají psychologickou sílu nátlakovým způsobem, aby způsobily učení a přijetí ideologie nebo určeného souboru přesvědčení, myšlenek, postojů nebo chování."
Margaret Singerová uvedla řadu taktik používaných k vytvoření těchto psychologických změn, které působí jak na jednotlivce, tak na sociální skupinu nebo společnost. Protože se s těmito taktikami setkáváme v masmédiích každý den, považuji za vhodné je ocitovat ve zkrácenější formě:
Zvýšení sugestibility: Používá zvukové, vizuální a slovní podněty zvyšující sugestibilitu.
Zavedení kontroly nad sociálním prostředím a podporou: Používá odměny a tresty.
Zákaz zkreslujících informací: Zakázat jakékoli názory nebo informace zvenčí, které jsou v rozporu s motivy a plány kontrolora.
Vynucené přehodnocení aspektů prožívání sebe sama: Destabilizuje a podkopává uvědomování si individuální reality, světonázoru, emoční kontroly, a dokonce i obranných mechanismů oběti. Vštěpuje se nová životní historie a realita.
Vytvoření bezmoci: Podrobuje oběti intenzivním a častým akcím, které podkopávají jejich sebedůvěru a úsudek. To je častá metoda používaná masmédii. Pouze my jsme odborníci, kteří vám sdělí, co si máte myslet. Nesmíte ani věřit, jaké je venku počasí, protože nejste odborník. Musíte počkat až na to, co vám sdělí náš meteorolog.
Vytvoření averzivního emočního vzrušení: Používá nefyzické metody trestání ke změně emocí a chování, včetně zahanbování, obviňování a sociální izolace. Opět klasická metoda masmédií. Rochníte se v blahobytu, zatímco v Africe hladoví. Nebo na Ukrajině, Guinee Bissau nebo tramtárii. Metodu sociální izolace jsme viděli v covidové hysterii. Nepodrobíš se vakcíně, zůstaneš doma. Jsi antivaxer, fuj!
Další metodou je zastrašování: Vyhrožování oběti silou skupinově schválených hrozeb, které povedou k určitým trestům, pokud oběť nebude souhlasit nebo nepřijme postoje a názory kontrolora. To je nádherná praktika vlád. Represe, pokud se nepodvolíme skupinově schváleným hrozbám. Typicky všudypřítomný terorismus, všudypřítomný covidismus. Nebo ekologismus. Genderismus. Cokoli.
Je zřejmé, že čím tvrdší a extrémnější jsou tyto taktiky, tím větší kontroly se oběť vzdává. Oběti trpí v neustálém stavu zmatku a chaosu.
Rétorika a dogmata
Dvě z nejrozšířenějších metod ovládání druhých lidí mají podobu jazyka a víry. Když se spojí dohromady, vytvářejí jeden z nejnebezpečnějších náboženských extremismů. Rétorika a dogmata jsou také pokřivenými sestrami kultů, které se snaží zbavit své členy moci a změnit celou jejich identitu a systém přesvědčení. Všímejme si, že přesně takto postupují naše vlády a masmédia jako jejich poskoci. Přepisují náš hodnotový systém. Přeprogramovávají naše přesvědčení. Je to prostředek k tomu, aby nás udržely v souladu s přáním globálních vůdců.
Rétorika je vlastně umělecká forma. Jejím cílem je pomocí argumentů a diskurzu přesvědčit ostatní o svém názoru, o svém přesvědčení. Starověcí řečtí filozofové studovali rétoriku jako kooperativní formu komunikace, která zahrnovala tři rétorické apely s cílem změnit přesvědčení druhé osoby.
1) loga: Užití logického argumentu a indukce nebo dedukce.
2) patos: Využití k vyvolání emocionální reakce u posluchačů.
3) ethos: Projekce důvěryhodnosti, autority a charismatu.
Vyváženost logiky, emocí a důvěry spolu s dávkou magnetického charismatu slouží k upřímné a otevřené diskusi o neshodách. Ale stejně jako většina věcí má i toto svou temnou stránku. Rétoriku používají političtí, náboženští a sektářští vůdci, kteří touží přesvědčit své stoupence, aby se postavili do řady s určitým souborem názorů a chování. Chtějí, aby lidé přijali jejich dogma.
Dogma je soubor zásad, které autority přijímají jako pravdy. Dogma je základním kamenem jakéhokoli systému víry nebo ideologie. Rétorika je jedním z mnoha nástrojů, jimiž je dogma vnucované. Dogma má pro většinu lidí negativní konotaci. Je spojované s náboženstvím a politikou, které nutí své stoupence nebo přívržence přijmout určitý názor nebo úhel pohledu. Ovládání mysli v té nejlepší podobě. Pokud dokážete použít správné nástroje, abyste lidi skutečně přiměli vás volit, i když jim to škodí, máte je v hrsti. Právě rétorika lidi přivádí do šíleného stavu emocionální podřízenosti. Díky ní snáze přijímají a akceptují dogmata spojená s touto rétorikou.
Programování signálů a spouštěčů
Ačkoli název kapitoly zní poněkud složitě, v jednoduchosti je síla. Mnoho spouštěčů nebo signálů je vrozených. Příkladem spouštěče nebo signálu může být pocit horka, když se přiblížíme k hořáku trouby. Instinktivně stáhneme ruku od hořáku. Jedná se o nepodmíněnou reakci. Existují podmíněné a nepodmíněné spouštěče nebo reakce. U lidí, kteří přežili rituály nebo mučení, funguje programování podobným způsobem. Vytváří podmíněné reakce na různé podněty. Může to být konkrétní slovo, fráze, vůně, zvuk nebo číslo, které pak spustí požadovanou reakci. Inzerenti dělají totéž, když se nás snaží přimět ke koupi jejich produktu. Stejně jako politici, abychom je volili. Na nejvyšší úrovni to provádí samotný systém.
Signály a spouštěče vidíme všude kolem nás. Vládní sociální inženýři vytvářejí tyto signály a spouštěče pomocí dokola drilovaných slov. Těmito slovy programují chování masy v jakémsi stádním efektu. Tato magická slova v podobě signálů a spouštěčů, totiž vyvolají u masy žádoucí odpověď. Jistě víte, na co narážím. Dezinformace, konspirace, hoax, fake news, xenofob, extrémista, terorista, ruský šváb, dezolát. Jde o programování slovy pomocí signálů, které spouští požadovanou odpověď masy.
Sociální inženýrství se nemohlo uskutečnit bez lexikálního inženýrství neboli perverze jazyka. Klaus Töpfer, bývalý vysoce postavený úředník OSN, na zahájení konference o klimatickém inženýrství, která se konala v srpnu 2014 v Berlíně, vysvětlil, že v OSN a dalších mezinárodních orgánech se každoročně vynakládají tisíce milionů dolarů na design lexikonu, protože ten, kdo navrhuje lexikon, ovládá téma. Návrháři jazykové perverze spolupracují s odborníky z oblasti sociálních a komunikačních věd. Filozofie, psychologie, filologie, neurologie, neurolingvistického programování, marketingu a tak dál. Jsme vystavení každodenní invazi nových pokroucených pojmů s novými významy, které nám vnucují masmédia.
Překrucování jazyka dosáhlo v historii nebývalé úrovně. Aby lidé postupně hloupli, je nutné osekávat jazyk. Květnaté výrazy a barvitost se z jazyka postupně vytrácejí. Jazyk se otesává na každodenní potřeby bez meta-fyzických abstraktních výrazů, které by nějak odrážely stav duše, nebo popisovaly mentální odraz našich myšlenek. Místo toho prázdné skořápky, které vtěsnají své pocity do 150 znaků na Twitteru nebo SMSky. Jako když osekáváme kmen stromu od větví, pahýlů a dalších nerovností.
Obdobně vyjádřil George Orwell ve svém nesmrtelném antiutopickém románu 1984 snahu totalitářů u takzvaného newspeaku, který vznikal oklešťováním, otesáváním a degradací původního jazyka. Jeho konečným cílem bylo zúžení rozsahu myšlení lidí:
"Je to krásné ničit slova. Samozřejmě největší odpad je u sloves a přídavných jmen, ale jsou i stovky podstatných jmen, která by se dala vyřadit také," říká jedna z postav románu. Náhoda? Nemyslím si. Takto režim znásilňuje jazyk. Redukuje ho na minimální potřeby. Jde o subtilní záležitost.
Závěr
To je všechno z prvního dílu Války o naši mysl. O čem bude pojednávat druhý díl? Podívám se na používání jazyka v masmédiích. Dále budu pokračovat sociálním programováním, subliminály a dalším skrytým ovládáním mysli. Pak se budu věnovat elektronickému obtěžování, technologii voice to skull, tedy hlas do lebky a nesmrtícím zbraním. Také se podívám na zbraně se směrovanou energií, výzkumy ovládání mysli a fenomén elektronického dohledu. Podívám se na systém kamer všude kolem nás, ale také na to, jak nás skrytě programuje konkrétní hudba, na což jsou opět vědecké výzkumy a články. Na závěr se podívám, jak tomu všemu můžeme čelit sdružováním lidí smýšlejících podobně jako my kolem sebe, svým pozitivním myšlením a vytříbenými informacemi.