Pořad se zabývá tématem subverze jako způsobem, jak zničit společnost. Existují čtyři fáze subverze: demoralizace, destabilizace, krize a normalizace. Dále se pořad věnuje novým technologickým paradigmatům a jejich vlivu na subverzi. Pořad se snaží odhalit, jak se vysoké umění chaosu a nová technologická paradigmata podílejí na subverzi společnosti, a jak je možné tento proces zvrátit.
Všude kolem nás vidíme zrající plody sadu, který byl bez našeho vědomí vysazený dlouhé dekády v minulosti. Vymazání osobnosti, vyvržené do světa, který už v nic nevěří a který nedokáže vidět smysl věcí ani sebe sama. Selhání hudby, literatury a umění, zkáza bohatství, nebo bída inteligence.
Nechci tu popisovat zmar, ve kterém se chaotická civilizace a turbulentní svět nachází, všichni to známe. V tomto pořadu se chci věnovat něčemu, co se souhrnně nazývá subverze, tedy rozvrat.
Slovo subverze se obvykle používá k popisu činnosti, která má za cíl podkopat nebo oslabit stávající mocenské struktury nebo společenské normy a hodnoty. Subverze může být prováděná různými způsoby, včetně politických kampaní, propagandy, vytváření konfliktů a chaosu, podněcování povstání a podobně.
Subverzivní činnosti mohou být zaměřené na určité cíle, jako je například odstranění nebo nahrazení konkrétních politických režimů, ekonomických systémů nebo společenských struktur. Celkově lze tedy říci, že subverze je činností, která se snaží narušit nebo oslabit existující mocenské struktury nebo normy v různých oblastech společnosti. Tyto prostředky subverze se používají ve školách a na univerzitách, v masmédiích nebo ve filmech coby kulturních nástrojích. Jak se za chvíli dozvíme, subverze se dělí na etapy, a většinou kontaminuje a intoxikuje novou generaci. Nové generace si totiž odvykly být ostražité vůči západní plíživé psychologii totality. Mnohá starší generace už předtím docela rezignovala, a jen oddaně a apaticky přijímá pokyny, povely a rozkazy. To všechno je součástí systému, který nám vnucuje představu, jak máme o světě uvažovat.
Kdo je naším přítelem a kdo nepřítelem. Koho máme milovat a uctívat, a koho nenávidět a očerňovat. Co je ale horší, široká veřejnost tohle není ochotná řešit. Marnivost, lehkovážnost a lhostejnost jsou stále větší. Musíme soupeřit o pozornost s hlukem večírků, barvitými výmysly módy a hlavně pohodlím.
Západní psychologie totality je ve válce. Útočí proti běžným lidem, kteří mají svoje domovy, živnosti a sny. Útočí na původní intuici pravdy, kterou si všichni nosíme v duši. Útočí na svobodnou vůli jedince, posvátné právo volby, které předchází našemu jednání. Pro tento stav využívá prostředky subverze. Protože se věci stále cyklicky opakují, je právě historie naší největší autoritou. Musíme poznat nepřítele, který není kdesi tam venku, ale přímo v našem týle. Proto, abychom ho poznali, musíme znát jeho prostředky subverze. Prostředky západní plíživé psychologie totality.
Subverze: Podmanit nepřítele bez jediného výstřelu
Podvratná činnost je pojem, který bývá vysvětlovaný jako součást činnosti, jejímž cílem je ničení prvků, jako je náboženství, politický systém a hospodářský systém země. A obvykle se spojuje s romantickými věcmi, jako je vyhazování mostů do povětří, vykolejení vlaků a podobné činnosti jako v hollywoodském stylu.
Jsou to taková špionážní klišé. Většina z nás považuje zpravodajské rozvědky za instituce, které shromažďují a vyhodnocují informace. To je pravda jen z části. Rozvědky se z velké části zabývají rozvratnými činnostmi, tedy subverzí. Většina této činnosti je legitimní, otevřená a snadno vnímatelná, pokud si ovšem dáme tu práci a čas ji pozorovat. Nemusí to být ale jen rozvědky. Rozvracečem může být každý. Rozvracečem je student, který jede na výměnný pobyt, diplomat, herec, novinář, může to být kdokoli. Musíme si ale uvědomit, že rozvratná činnost je obousměrná. Subverze může být úspěšná pouze tehdy, když iniciátor, tedy aktér nebo agent subverze, má reagující cíl. To znamená, že cílový národ se musí stát aktivním nebo pasivním příjemcem myšlenek subverze.
Demokracie je ze své podstaty zásobníkem různých ideálů a hodnot, ať už dobrých, nebo špatných. Bohužel špatné myšlenky se projeví až po dlouhé době, kdy je mnozí vstřebají a dovolí jim modifikovat postoje a chování národa. Staří japonští vládci tento princip velmi dobře pochopili, když svou zemi prakticky izolovali od jakýchkoli vnějších vlivů, ať dobrých špatných nebo neutrálních. Císařské Japonsko bylo zakonzervované ve svém vlastním historickém souboru hodnot dostatečně dlouho na to, aby vytvořilo morálně stabilní a vyspělý národ schopný plně přejít na technologickou civilizaci, aniž by zanedbalo rizika pro svou morální podstatu. Ba co víc. Japonci se, byť neochotně, otevřeli západním hodnotám a v nejkratším možném historickém období od druhé světové války předstihli Západ, a stali se jednou z hlavních průmyslových a technologických mocností světa.
Pokud je ale vnější vliv zhoubný, nezralý národ, nebo národ, který není dost odolný, se automaticky stává nádobou Rozvratu už v jeho nejranější fázi, tedy demoralizace. V případě subverze jde tedy o obousměrný proces.
Samotná teorie subverze je stará 2500 let. První, kdo formuloval taktiku subverze, byl čínský myslitel Sun Tzu v roce 500 před naším letopočtem. Byl poradcem různých dvorů ve starověké Číně. A po dlouhých úvahách dospěl k závěru, že zavádění politického řádu prostřednictvím války je ten nejkontraproduktivnější, nejbarbarštější a nejprimitivnější způsob. Existují mnohem delikátnější metody, jak si podmanit nepřítele. Čínský vojenský stratég Sun Tzu formuloval zásady subverze takto:
1. Zahrňte všechny platné tradice v zemi protivníka výsměchem.
2. Obklopte své vůdce obviněními z trestných činů a zároveň je uvrhněte do opovržení obyvatelstva.
3. Narušujte práci vlády všemi způsoby.
4. Nepodceňujte spolupráci těch nejnižších a nejpodlejších jedinců v nepřátelské zemi.
5. Šiřte neshody a konfrontace mezi občany.
6. Obraťte mládež proti starým lidem.
7. Buďte velkorysí ve slibech a odměnách pro spolupracovníky a komplice.
Zní nám to povědomě? Proto začít válku s úmyslem zavést politický řád, je ten nejprimitivnější způsob, jak uspět. Nejvyšší umění války nespočívá v boji, ale v rozvrácení všeho hodnotného v zemi nepřítele. A to až do okamžiku, kdy jeho vnímání reality bude takové, že cizí nové vládce už nebude vnímat jako nepřítele. Naopak, cizí systém, cizí civilizace a cizí ambice se mu budou jevit přinejmenším jako reálná alternativa, ne-li jako přání. To je konečný cíl, závěrečná fáze Subverze, po které si lze nepřítele jednoduše podmanit, aniž by padl jediný výstřel. V tom Subverze v podstatě spočívá.
Všimněme si, že tato taktika subverze může být podobná japonskému bojovému umění. Pokud před námi stojí větší a těžší nepřítel, bylo by nesmírně bolestivé bránit se přímému úderu z jeho strany. Pokud mě chce někdo těžší než já udeřit do obličeje, bylo by pošetilé a velmi neúčinné snažit se tento úder zastavit. Umění juda nás učí, co máme dělat: nejprve se úderu vyhnout; pak protivníkovu pěst zachytit a vést ji směrem, kterým skutečně mířila, dokud nenarazí do zdi. Zkusme tento způsob subverze převést do současné praxe plíživé západní psychologie totality.
V každé společnosti existuje široká škála vnitřních hnutí. Všude existují lidé, kteří jsou apriori proti společnosti. Ti, kteří jsou ideologicky nespokojení s politikou, vědomí nepřátelé nebo osobnosti, které jsou vždycky proti čemukoli. Ve chvíli, kdy se všechna tato hnutí promítnou jedním směrem, je čas zachytit celek a hnát ho tak dlouho, dokud nepřinutí celou společnost ke kolapsu, ke Krizi: stejně jako v bojové technice. Nezastavujeme nepřítele. Necháváme ho jít, pomáháme mu jít směrem, kterým chceme, aby šel.
Aby byla subverze dokonalá, je nutné vykolíkovat oblasti, kde lze národní ideje podkopat a nahradit. Rozvraceč pak pomalu a důsledně těmito oblastmi otřásá tím, že do nich vysílá tajné agenty vlivu, kteří vnášejí nové cizí myšlenky, šíří propagandistickou literaturu, podněcuje sebedestruktivní tendence. To je skutečné vysoké umění války pomocí metody subverze.
1. fáze: Demoralizace
Tento proces má mnoho názvů. Psychologická válka, ideologická agrese, válečná propaganda atd. Cílem tohoto procesu je změnit naše vnímání reality do té míry, že ani tváří v tvář množství informací nebo důkazů o nebezpečí, nebudeme schopní dospět k rozumným závěrům ve svůj prospěch a ve prospěch naší země.
Subverze se v zásadě skládá ze čtyř období. Demoralizace, destabilizace, krize a normalizace.
První fází je tedy demoralizace. Tato deformace společnosti trvá 15 až 20 let. Proč 15 až 20? Protože to je doba potřebná k výchově jedné generace studentů. Generace je úsekem života člověka, který je věnovaný studiu, formování jeho ideálů a osobnosti. Obvykle to trvá 15 až 20 let. Tato první fáze demoralizace zahrnuje ovlivňování různými prostředky. Infiltrací, metodami propagandy, nebo přímým kontaktem s různými oblastmi, kde se konstruuje a formuje veřejné mínění.
A: náboženství,
B: vzdělávací systém,
C: správa společenského života,
D: obranný a bezpečnostní systém, tedy armáda a policie,
E: pracovní vztahy a zaměstnanost,
F: právo a pořádek.
Jde tedy o 6 základních oblastí. První fáze demoralizace je vysoce efektivní. V každé společnosti, v každé zemi existují tendence, které jdou opačným směrem než základní hodnoty a principy. Využít těchto pohybů, kapitalizovat je, je základním cílem iniciátora Subverze. Těchto 6 položek je základní oblastí první fáze, demoralizace. Pojďme si tyto oblasti probrat jednu po druhé.
A: Demoralizace náboženství. V případě náboženství jde o jeho zesměšnění, rozdrolení a vytěsnění. Jednoduše jde o to náboženství zničit. Nejsnadnější metodou, jak zničit náboženství, je udělat z něj zábavu. Proměnit některé církve doslova v divadla. Zaujmout jeho místo různými sektami a kulty, které mají odčerpat pozornost a víru lidí, ať už naivních, nebo hloupých. Na tom vlastně nezáleží, pokud se pomalu rozmělní základní náboženská dogmata a odstraní se konečný účel náboženství, kterým je zprostředkování kontaktu s Nejvyšší bytostí. Na místo uznávaných a respektovaných náboženských organizací nastupují organizace falešné. Vytvářejí se nové kulty osobnosti v podobě falešných šarlatánů, kteří káží různé typy esoterických nesmyslů. Jde o odvádění pozornosti lidí od pravé víry a nalákání na různá odlišná přesvědčení. Nejúčinnější metodou, jak zvrátit cílový národ, je politizace náboženství. Cílová země prostě „franšízuje“ rozvraceče, aby využíval oblast etických hodnot k šíření a upevňování amorálních myšlenek a politiky. Nejmocnějším nástrojem tohoto procesu je organizace zvaná Světová rada církví. Když pohlédneme na všechny mrtvé civilizace, jako egyptská říše, Řím, Mayové, Babylon atd., zjistíme, že všechny tyto civilizace zanikly, když lidé odmítli víru a náboženství, a pokusili se vytvořit sociální spravedlnost podobnou dnešním pilířům neoliberalismu. Tyto neoliberální principy rasové, sociální a genderové rovnosti jsou projevem lidského pudu sebezničení, který, pokud není kontrolovaný, vede nakonec k fyzické smrti celé říše.
B: Demoralizace vzdělávacího systému. Obecně jde o odvedení pozornosti potřebné k učení se tomu, co je konstruktivní, pragmatické, efektivní. Místo matematiky, fyziky, cizích jazyků, chemie učit nevýznamnosti, jako třeba dějiny městských konfliktů, přírodní makrobiotiku, sexualitu, komparatistiku. Cokoli, co odvádí pozornost. Na českých vysokých školách můžeme najít třeba centrum pro studia komiksu, Katedru sociologie, andragogiky a kulturní antropologie, Administrativně právní kliniku, Antidiskriminační právní kliniku, Environmentální právní kliniku, Lidskoprávní kliniku, Právo pro každý den Street Law v překladu zákon ulice, dále třeba Právní kliniku ombudsmanské praxe, Studentskou laboratoř lidských práv, Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Katedru aplikovaných pohybových aktivit, a v neposlední řadě Právní kliniku uprchlického a cizineckého práva. Takové vysoce vzdělané odborníky produkuje naše vysoké školství. A to si ani nepřejme číst, jaké diplomové práce produkují. Jen namátkou. Student Jan Dužda vyprodukoval absolvenskou práci Sexuální a vylučovací slovní zásoba a kontexty jejího užívání v romštině. Další student Jiří Bartoš, který napsal diplomovou práci Gay pornografie jako afirmace a jako parodie. Genderové aspekty gay pornografie. Do třetice studentka Barbora Lagová napsala diplomovou práci Figura kyborga v diskurzu kyberfeminismu. Nebezpečnější jsou pak práce, které jsou psané už s perspektivou začlenění do školních osnov. Jako práce Sabiny Netíkové, která nese název Výuka tématu homosexualita a prevence homofobie na druhém stupni základní školy. Takových prací produkují naši vysoce vzdělaní odborníci stovky. Na tomto výseku vidíme v jasných barvách zásadní věc. Vzdělání řízené státem je cestou k podvolení takto vychované generace, což vidíme dnes v celé nahotě. Politická konformita s establishmentem, vymývání mozků, nedostatek osobní iniciativy, zpoždění ve vývoji vědy a techniky.
C: Demoralizace správy společenského života. V této kategorii jde o běžné věci, které si můžeme představit v každodenním, běžném životě. Nahrazení tradičně zavedených institucí a organizací falešnými organizacemi. Odebrání iniciativy lidem. Odebrání odpovědnosti za vazby, které se přirozeně vytvářejí mezi jednotlivci, skupinami a společností jako celkem, a jejich nahrazení umělými, byrokraticky řízenými celky. Místo společenského života a přátelství mezi sousedy zřizovat instituce sociálních pracovníků. Na čí výplatní listině jsou? Na společnosti? Ne: na byrokracii. Jejich hlavním zaměstnáním není naše rodina, ani my, ani vztahy mezi skupinami lidí. Jejich hlavním zaměstnáním je dostávat zaplaceno od vlády. Jaký tedy bude výsledek jejich sociální práce? Vedle přirozených vazeb tu máme mocenské struktury. Tyto přirozené vládnoucí skupiny, které jsou tradičně volené lidem nebo jmenované volenými představiteli společnosti, jsou nahrazovaní umělými orgány. Tyto orgány jsou skupiny lidí, které nikdo nikdy nevolil, kromě toho, že je většina lidí nemá ráda, ale přesto existují. Jednou z takových skupin jsou lidé z médií. Kdo je zvolil? Jak získali takovou moc? Je to téměř monopol na naši mysl, kterou mohou znásilňovat. Ale kdo je zvolil? Jak mají tu drzost hodnotit, jaký náš názor je dobrý a jaký špatný? Co jsou sakra zač? Jednoduše tradičně volenou mocenskou strukturu pomalu narušují orgány a skupiny, které nemají ani kvalifikaci, ani oprávnění lidu být u moci, a přesto ji mají.
D: Demoralizace obranného a bezpečnostního systému, tedy armády a policie. Vedle toho všeho probíhá další proces: právo a pořádek. Organizace a struktura práva a pořádku jsou podkopávané. V posledních dekádách si při srovnání starých a nových filmů všimneme, že v nových filmech je americký policista nebo voják zobrazovaný jako hloupý, vzteklý, psychotický, paranoidní. Padouch je vykreslovaný jako pohodový chlapík. Sice šňupe kokain, ale v podstatě je to skvělý člověk, je kreativní a prostě nic neprodukuje ne proto, že je hloupý, ale protože ho společnost utlačuje. Zatímco voják je vždycky osel, nebo válečný maniak. Policista je prase, sprostý policajt, který zneužívá moc. Existuje generalizace tohoto typu. Averze a nedůvěra vůči lidem, kteří by nás měli chránit a zaručovat právo a pořádek. Bohužel, policie a zejména justice nese vlastní podíl na rozkladu práva a pořádku. Policie, která se mění v brutalizované pitbully. Začalo to během covidové agendy, kdy 7 policistů zakleklo ženu bez roušky. Naprosto brutální zákrok. Fenomén policejního pitbullství se ale stupňuje. Jen namátkou několik nadpisů. Zdivočelý strážník v Lipníku stál muži na hlavě, druhý ho kopal. Zákrok doprovázenými vulgarismy zachytila kamera. Strážník městské policie v pražských Čakovicích zabil ženu, dítě a pak sebe. Strážník v Plzni postřelil muže, který ho měl ohrožovat nožem. Policista zastřelil agresivního chataře, do vězení nakonec nepůjde. Policista při zatýkání mlátil lidi, dostal podmínku. Nebo Šílený zákrok policisty přímo před služebnou v Praze, další přihlíželi. Takto bych mohl pokračovat dál i s justicí, která už dávno rezignovala na světskou spravedlnost, a soudí podle politického nebo zákulisního zadání. Lidé už dávno nemají pocit, že stát zastává jejich práva, ale naopak si stále více lidí myslí, že stát hájí práva zločinců. Ať těch na ulici, nebo v saku a kravatách v politice, fasádě pro legalizaci organizovaného zločinu. Za 15 až 20 let dojdeme k situaci, kdy většina obyvatelstva je bez zákonů, které by ji chránily před vrahy, šílenci nebo podvodníky. Jak pak lidé mohou očekávat, že jejich policie a civilní orgány ochrání jejich rodiny v případě teroristického útoku nebo občanských nepokojů?
E: Demoralizace pracovních vztahů a zaměstnanosti. V této fázi demoralizace se během 15 až 20 let zničí tradiční vazby vyjednávání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Odborové organizace byly založené před stovkami let. Jejich cílem bylo zlepšit pracovní podmínky a chránit zaměstnance před šéfy, kteří zneužívali jejich práva, protože měli více peněz. Dnes vidíme, že proces vyjednávání už nevede k dohodě, která by sloužila ke zlepšení pracovních podmínek a zvýšení mezd. Vidíme, že po každé delší stávce jsou poraženými zaměstnanci, i když se jim mzdy zvýší o 10 %. Nikdy nemohou dosáhnout původní úrovně kvůli inflaci a stále více času, který musí věnovat práci.
Tyto body bych mohl samozřejmě rozebírat více do hloubky, ale protože vás nechci nudit příliš rozvětveným výkladem, snažím se to zkrátit na minimum.
2. fáze: Destabilizace
Výraz destabilizace opět hovoří sám za sebe. Základem je destabilizovat všechny vztahy, všechny instituce a organizace. Jak to ale provést? Nechte lidi, aby to udělali sami. Situace se podobá domu, ve kterém majitelé uskladnili výbušniny a hořlaviny. Aby nepřítel zničil dům, nemusí do něj fyzicky vniknout. Stačí zapálit okolí a počkat, až zafouká vítr správným směrem. Mezitím nepřítel nastolí nějaké velké myšlenky, aby o nich majitelé diskutovali a nevěnovali pozornost skutečnému požáru. Ochrana životního prostředí, svoboda homosexuálů nebo emancipace domácích zvířátek. To jsou přesně typy diskusí, které odvádějí pozornost majitelů domu od skutečného nebezpečí. Všímaví lidé si ohně všimnou a odstraní hořlavé předměty a materiály dříve, než dům vzplane. Užiteční idioti budou pokračovat v debatách o tom, jaké mají mít hasiči uniformy, nebo o rovnosti muže a ženy při hašení, místo aby odstraňovali hořlavé předměty.
Jakmile je předchozí fáze demoralizace úspěšná, rozvraceč se už nemusí zabývat svými idejemi ani svým životem. Nyní dosáhne páteře naší země a pomáhá nám přivést vlastní společnost do stadia Destabilizace. To bude trvat dva až pět let, v závislosti na vyspělosti národa a jeho schopnosti mobilizovat odpor.
Typický příznak destabilizace se projevuje touhou obyvatelstva dostat k moci politiky a strany, které jsou charismatické, působí jako správci a slibují větší bezpečí. Nikoli před vnějšími nepřáteli, ale bezpečí pracovních míst, lepší sociální služby, větší ochranu obyvatel před takzvaným terorismem a dalších lákadel velkého bratra. Tím, že nezodpovědní politici soustřeďují pozornost národa na krátkodobá řešení a vylepšení, pouze oddalují konfrontaci s hodinou pravdy, kdy národ bude muset zaplatit vyšší cenu za hlavní a nejzásadnější problém, navrátit zemi stabilitu a obnovit její morálku.
Přitěžujícím faktorem v této fázi je takzvaná lidová účast mas na politickém procesu. Jakmile jsou masy zdiskreditované a oslabené, mají tendenci hledat nejjednodušší krátkodobé řešení společenských problémů. Tradiční instituce se už nejeví jako účinné. Postupně je nahrazují uměle vytvořené občanské výbory a rady, které získávají stále větší politickou moc.
Tyto organizace, které jsou v podstatě odrazem totalitních mocenských struktur, stále více reagují na „mafiokracii“. Zároveň stále více segmentů přechází z obcí, měst a krajů na centrální úroveň. Ministerstvo školství stále více zasahuje do školek a základních škol spadajících pod města a středních škol pod kraje. Městům a obcím jsou odebírané prvky autonomie například ve vybírání daní z nemovitosti. Tedy stále více věcí se centralizuje. Zároveň se vytrácí tradiční rozdělení moci na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Všechny tři pilíře podléhají stejnému mocenskému nastavení. Demoralizovaní opoziční politici už nemají schopnosti ani vůli čelit této nevyhnutelné realitě.
Oblast použití této fáze destabilizace je tu na rozdíl od předchozí fáze omezenější. Oblast působení se zužuje na:
A: hospodářství a pracovněprávní vztahy,
B: právo a pořádek a
C: média.
V podstatě se jedná o tři oblasti.
A: Destabilizace hospodářství a pracovněprávních vztahů. Proces vyjednávání se začíná radikalizovat. Jestliže v předchozí fázi jsme ještě byli schopní dosáhnout dohod, nebo určitého smíru mezi antagonistickými stranami, tedy bez zásahu soudního arbitra do konfliktu, v této fázi už dochází k radikalizaci.
Ve fázi destabilizace nejsme schopní dosáhnout dohody ani v rámci domácnosti. Manžel a manželka se už nedokážou rozhodnout, co je nejlepší. Například manžel je propagátorem covidové vakcíny, manželka zarytou odpůrkyní. Systém dosáhl destabilizace nejmenší jednotky rodiny. Manželé se nedokážou dohodnout.
Přestává být možné dosáhnout konsensu, plodného smíru mezi sousedy v banalitách. Jednomu sousedovi se nelíbí, když druhý soused seká v neděli dopoledne trávník, protože se chce vyspat. Pak se kvůli tomu, že spolu nevycházejí, obrátí na soud.
Všímáme si, že je zcela běžné, že se lidé obracejí na soud s tak směšnými banalitami, nad kterými bychom se před deseti, dvaceti lety jen zasmáli? Stačí, když o gaunerovi prohlásíte, že je gauner, a on vás za to žaluje.
I drobní zločinci jsou stále práskanější. Vloupají se nám do domu, a ještě nás žalují za porušení osobnostních práv, když je při krádeži v našem domě natočíme na naši průmyslovou kameru a důkazy použijeme u soudu.
Radikalizace lidských vztahů, už žádné dohody, jen boj a soudy. Normální a tradičně přijímané vztahy jsou destabilizované. Vztahy mezi učiteli a studenty na školách a univerzitách se radikalizují. Žáci mají stále větší práva, zato pedagogové stále užší manévrovací prostor a kompetence. Vztahy v ekonomické sféře, mezi zaměstnanci a jejich zaměstnavateli, se radikalizují. Oprávněnost požadavků zaměstnanců přestává být akceptovaná.
B: Destabilizace práva a pořádku. Systém je také tlačený k tomu, aby jednal v oblasti, kde do té doby lidé řešili své spory pokojně a legitimně. Všímáme si, že dnes, kdy je justice zaneprázdněná těmi nejprůměrnějšími, nepodstatnými soudními případy, už nemůžeme řešit podstatné problémy? Celá společnost se dostává do rostoucího antagonismu mezi jednotlivci, mezi skupinami jednotlivců a společností.
Studenti vysokých škol se stávají předmětem indoktrinace a subverze. Známe programy Erasmus. Američané zvou perspektivní kádry na několikatýdenní školení přes svou ambasádu. Typicky program International Visitor Leadership. Po návratu se z těchto proškolených perspektivních kádrů stávají vedoucí skupin, novináři, politici, kněží, soudci, státní zástupci, veřejné osobnosti. Vystupují výrazně, pronikají do politického procesu. Tito lidé se dostávají do střetů mezi obecně platnými společenskými dogmaty a postuláty. Mají drzost poučovat a mentorovat ostatní, co je správné a co ne. Vyvolávají konfrontace.
Podobné je tomu u různých menšin, ať rasových, sociálních nebo genderových. Tito lidé za svůj legitimní boj za lidská práva dostávají peníze od různých nadací, zpravidla zahraničních fondů a trustů. Za práva žen, za práva dětí, za práva pejsků a kočiček, za práva homosexuálů a transsexuálů, za ekologii, nebo za práva vězňů.
Společným rysem ale je, že tito lidé a skupiny vyvolávají konfrontace. Požadují uznání, respekt a lidská práva. Do své agendy zapojují obrovské množství lidí. Dochází ke střetům mezi těmito skupinami a běžnými lidmi. Stejné je to u ekologických skupin, které si lehají na silnice nebo přivazují ke stromům. Dochází také k násilným střetům mezi nimi a policií. Je jedno, o co jde, je vedlejší, kde je dělící čára, hlavně že se tyto skupiny dostanou do konfrontace. Radikalizují se. To je proces destabilizace. Destabilizace od manželství a sousedských vztahů, přes justici a policii až po pracovní sektor, skupiny a organizace. Destabilizace na všech úrovních. Proces destabilizace obecně vede přímo k procesu krize, což bude tvořit další kapitolu.
C: Destabilizace médií. Lidé z masmédií se staví do role manažerů našeho mínění. Jsou to jakési podivné partičky, které tvrdí, že vědí, jak povedou společnost kupředu. Masmédia se vždycky staví do opozice vůči společnosti jako celku. Všímáme si, že kdykoli dojde k nějakému společenskému zájmu, média jsou od běžné veřejnosti naprosto oddělená a odcizená. Jako by s námi neměla nic společného a zastupovala úplně někoho jiného, jen ne nás. Ve skutečnosti tomu tak je, jelikož zastupují vládnoucí establishment, ne běžného člověka.
Zastupují zájmy bohatých a mocných, protože ti je vlastní. Platí je za to, aby hájila jejich zájmy, ne aby se zastávala plebsu. Ten naopak musí manipulovat, aby byl poslušný pro jejich zájmy.
Stále se podivuji nad tím, že to pořád není většině lidí jasné. To je přesně výsledek první fáze demoralizace, o které jsem hovořil. Masmédia mění naše vnímání reality do té míry, že ani tváří v tvář množství informací nebo důkazů o nebezpečí, nebudeme schopní dospět k rozumným závěrům ve svůj prospěch a ve prospěch naší země.
Přes řadu důkazů většinová společnost není schopná rozpoznat, že masmédia hájí zájmy bohatých a mocných, nikoli zájmy její. Je to učebnicový příklad první fáze demoralizace. Jednou z účinných mediálních metod subverze je diskreditace nežádoucích osob, které přicházejí s důkazy o zločinech současného globálního establishmentu.
Další metodou subverze, tedy rozvratu, je zavádění falešných problémů. Tyto falešné problémy masmédia milují. Jde o produkování vaty a makulatury, nepodstatných problémů, které sice vyvolávají emoce, ale jsou nedůležité nebo přímo bizarní. Obecně to bývají problémy, které jsou vnucované celému národu, ale ve skutečnosti z toho těží jen malá skupina.
Typickým falešným problémem jsou třeba občanská práva pro homosexuály nebo transvestity. Marginální skupinka, kterou se zabývá celá společnost. Hlavním účelem falešných problémů a jejich ničivých důsledků je odvést veřejné mínění, energii, fyzickou i duševní, peníze a čas od konstruktivních řešení.
Západní propaganda povýšila umění infiltrovat a zdůrazňovat falešné problémy ve veřejném životě na úroveň státní politiky. Masmédia jsou nejefektivnějším hypnotizérem. Pomáhají zavádět a akcelerovat nové agendy svých bohatých a mocných vlastníků ve spolupráci s globálním establishmentem. Systém masového ovlivňování obyvatel, od toho termín masmédia.
3. fáze: Krize
Krize nastává, když společnost už nemůže produktivně fungovat, zhroutí se. Proto celá společnost čeká na zachránce. Náboženské skupiny začínají čekat na nějakého mesiáše. Pracovníci požadují silnou vládu s většími pravomocemi, aby postavila jejich šéfy do latě.
Společnost obecně hledá spasitele, silného vůdce, který by nastolil řád a pořádek. V této fázi se domnívám, že se ocitáme právě dnes. A probíhá to už delší dobu. V této fázi krize je už obyvatelstvo nemocné a vyčerpané. Lidé rezignovali na stát jako ochranný prvek. Stát pro ně nevymůže stabilní život, perspektivní budoucnost, dobře placenou práci, benefity a rozumnou porci volného času pro rodinu a záliby. Proto se v bezradnosti a zoufalství obracejí k silné autoritě, spasiteli a vůdci. I to je plán, protože aby mohla nastat krize, musely dříve proběhnout dvě předchozí fáze. Demoralizace a destabilizace. Teprve potom může nastat krize.
Subverze společnosti má své přísné pořadí, aby mohla proběhnout podle plánu. Na scéně se objeví spasitel nebo silný vůdce, který se bude prezentovat jako zachránce. Pak už zbývají jen dvě alternativy. Občanská válka nebo invaze.
4. fáze: Normalizace
Normalizace byla převzatá ze situace v Československu po roce 1968. Tehdy sovětská propaganda (a po ní i The New York Times) prohlásily, že země je normalizovaná. Tanky zamířily na Prahu. Pražské jaro už skončilo. Došlo k formalizaci moci. Situace je normalizovaná. V této fázi už noví cizí vládci žádnou krizi nepotřebují. Nepotřebují už žádný radikalismus. Národ je zlomený a podrobený. Probíhá období rezignace a smíření se situací. Země je dobytá. Noví cizí vládci potřebují stabilitu, aby mohli využívat národ, využívat zemi, využívat vítězství.
Proběhly tři fáze. Národ byl demoralizovaný, potom destabilizovaný a následně propukla krize. Ta se překlenula do konečné, čtvrté fáze normalizace.
Technologická paradigmata
Ideje hýbou a udržují lidstvo jako společnost lidských bytostí, morálních a rozumných zástupců Boha. Nejsou to fakta, jistota nebo exaktní poznání. Veškerá sofistikovaná technika a počítače nezabrání tomu, aby se společnost rozpadla a nakonec zanikla.
V historii nacházíme miliony lidí, kteří obětovali své životy, svobodu a pohodlí. Všechno pro něco jako Bůh, něco jako víra, proto je odpověď na otázku Ideologické subverze kupodivu velmi jednoduchá. Nemusíme nikoho střílet. stačí mít víru a zabránit subverzi. Jinými slovy, nebýt její obětí. Nebuďme tím, kdo se jako v judu snaží udeřit nepřítele a je zachycený pěstí. Nepostupujme tímto způsobem. Udeřme silou svého ducha a morální převahou. Pokud tuto sílu nemáme, je načase ji rozvinout. A to je jediná odpověď.
V polovině března 2020 bylo jasné, že stojíme před klíčovým okamžikem světových dějin. S covidovou agendou skončila diplomacie a realita. Rizika globální systémové krize se dostala do bezprostředního a nevyhnutelného středu pozornosti světa. Jen málo lidí tušilo, co bylo v sázce. V některých částech světa se tato válka vede kulkami a bombami. Navzdory obrovským lidským tragédiím jsou to ale války zástupné. Válečná osvětlená jeviště, na které se má fixovat naše pozornost. Mezi tím se vede zákulisní válka na ekonomické úrovni. Válka o lidské zdroje, válka mezi národy a jejich náhražkami, válka mezi tajnými společnostmi a lidstvem. My proti nim. Téměř 8 miliard lidí proti hrstce jednotlivců, nejmocnějších a nejbezohlednějších na světě.
Naše civilizace mezitím dosáhla bodu, z něhož není návratu. A když jsme tuto hranici překročili, pandemie COVID-19 spolu s ekonomickým, politickým a sociálním rozkladem vytvořily dokonalou bouři. Její následky jsou viditelné ve všech koutech světa. To, čeho jsme svědky není konec fáze bludů. Není to ani začátek. Je to předehra k začátku. Svět se od března 2020 dostal do recese nepředstavitelných rozměrů.
Globální kapitalismus je konečný, i když potřebuje neustálou expanzi. V kapitalistickém světě jsou náklady na inovace zahrnuté v ceně výrobku. Jinými slovy, dnešní spotřebitel musí zaplatit za inovace, které budou vytvořené, a prodané v budoucnosti. Z tohoto důvodu kapitalismus potřebuje expanzi trhů. A trhy jsou omezené. Dnes jsme dosáhli hranice růstu. Už nemůžeme dále expandovat. Covidová agenda byla fasádou, která schovala velmi důležité prvky.
Pro orientaci v událostech musíme použít konceptuální inteligenci. COVID-19 byl důležitým prvkem při přechodu z jednoho technologického paradigmatu na druhé. Jedním z klíčových prvků pro pochopení covidové agendy je pochopení sil, které ho poháněly. Tyto síly souvisí s posunem od jednoho technologického paradigmatu k jinému. Musíme si vysvětlit, co znamená technologické paradigma a jak souvisí se systémovou krizí, kterou vidíme kolem sebe.
Lidstvo procházelo několika technologickými paradigmaty. Technologické paradigma není bod, ve kterém je vynalezená nová technologie. O dominantních technologiích hovoříme spíše v okamžiku, kdy se stanou základem nového technologického, sociálního, politického a ekonomického pokroku. Změna paradigmatu je také sociální změnou uvnitř společnosti. Čím pokročilejší je technologický vývoj, tím méně je potřeba lidí. Jak se to přímo týká nás?
Za technologickým vývojem vždycky stojí politika. Technologie je exponenciální. Politika a ekonomika jsou lineární. Představme si základní technologická paradigmata, kterými jsme jako lidstvo prošli.
Nulté před technologické paradigma. Zemědělství, zvířata, agrární hospodářství.
První technologické paradigma. Textilní průmysl, který začal přibližně v roce 1772. Každé další technologické paradigma bylo efektivnější a životně důležitější pro pokrok a rozvoj lidstva jako druhu.
Druhé technologické paradigma. Pára, vlaky. Začalo přibližně kolem roku 1825.
Třetí technologické paradigma. Těžké stroje, velké továrny, montážní linky.
Čtvrté technologické paradigma, zvané také průmyslové. Ropa, automobily, masová výroba.
Právě ze čtvrtého paradigmatu průmyslové ekonomiky jsme přešli do pátého paradigmatu postindustriální ekonomiky. To znamená technologie finančních služeb, IT, telekomunikací a zábavy. S tímto přechodem od čtvrtého k pátému paradigmatu byli inženýři a architekti nahrazení finančníky, bankéři a spekulanty s bílými límečky.
V těchto letech až zhruba do roku 2030, přichází šesté technologické paradigma. Transindustriální ekonomika. To představuje přechod tradiční průmyslové ekonomiky na moderní, informační a technologickou ekonomiku. Znamená to, že dnes je průmyslová výroba stále více propojená s informačními technologiemi a službami. Transindustriální ekonomika se vyznačuje tím, že tradiční průmyslová odvětví jako zpracovatelský průmysl, těžební průmysl a energetika jsou sice stále důležitá, ale jsou doplňovaná novými oblastmi, jako jsou informační a komunikační technologie, biotechnologie, robotika, umělá inteligence, virtuální realita, 3D technologie atd.
Mezi lety 2040 až 2050 přijde sedmé technologické paradigma. To sebou přinese prudký rozvoj nanotechnologie, která se stane součástí našich životů. Znamená vývoj rychlejších a menších čipů a senzorů v elektronice nebo medicíně. Nanotechnologie bude pronikat do stále více oblastí jako jsou energetika. Například solární panely budou mít vyšší účinnost, což znamená, že díky nanotechnologii budou produkovat více elektřiny při menším množství slunečního záření. Nanostrukturované elektrody mohou zvýšit kapacitu baterií a zlepšit rychlost nabíjení a vybíjení. Nanotrubičky, což jsou mikroskopické trubky z uhlíkových molekul, které mohou být použité pro lepší tepelné výměníky. To může vést ke zvýšení účinnosti energetických systémů. Nanotechnologie může být využitá pro výrobu piezoelektrických materiálů, které produkují elektrickou energii z vibrací. To znamená, že samonapájecí senzory budou umístěné na mosty nebo budovy, a díky vibracím mostů nebo budov se bude vytvářet elektřina.
Nanotechnologie má velkou budoucnost a dnes ani nedokážeme odhadnout, kde všude bude využívaná. Například v potravinářství můžou nanočástice přidané do potravin zlepšit jejich chuť, barvu a stabilitu. Nanočástice se budou přidávat do jídla i v podobě různých vitaminů nebo výživových hodnot, třeba nanočástice obsahující železo. Když přidáme nanočástice antimikrobiálních látek, prodloužíme trvanlivost potraviny, která vydrží déle. Nanomateriály budou používané pro nové typy obalů, které budou odolné proti vlhkosti, světlu a vzduchu. Takové obaly také prodlouží trvanlivost potravin.
Nanotechnologie budou využívané třeba v textilním průmyslu, stavebnictví a mnoho dalších. To sebou samozřejmě nese obrovská rizika pro nás jako lidské bytosti. Nanomateriály můžeme vdechnout, aniž bychom si toho všimli. Můžou také proniknout do našeho těla přes kůži nebo sliznici. Nanomateriály se pak budou kumulovat, tedy hromadit v našem těle. Některé nanomateriály mohou být velmi reaktivní a mohou interagovat s biologickými molekulami, jako jsou proteiny nebo DNA. To může mít negativní dopad na biochemické procesy v našem těle.
Nanočástice se budou také uvolňovat do životního prostředí, což obrovským způsobem nabourá různé ekosystémy a biodiverzitu. Zamořené toxické prostředí všude kolem nás, kterému se prostě nevyhneme. Skrze nanotechnologii se mohou vytvářet různé druhy senzorů a monitorovacích zařízení. Nanotechnologie můžou být obsažené třeba v biometrických senzorech. To je zařízení, které umožňuje sbírat a měřit biometrická data o člověku. Tato data slouží k ověření naší identity, jako jsou například otisky prstů, rozpoznání obličeje, hlasu, sítnice nebo DNA.
Vedle nanotechnologie se bude v sedmém technologickém paradigmatu hojně využívat také biotechnologie. Tento obor využívá biologické procesy, organismy, buňky nebo molekuly pro výrobu různých produktů. Nejsou to pouze geneticky upravené organismy GMO, ale také klonování nebo genetické inženýrství. V lékařství se biotechnologie využívá k takzvané genové terapii.
Genová terapie využívá genové inženýrství. Jde o vpravení nového nebo upraveného genu do našeho těla. To už jsme tu přece měli v podobě covidových vakcín. mRNA covidové vakcíny jsou založené na biotechnologii. Budou probíhat četnější pokusy s klonováním, nebo využitím embrionálních kmenových buněk. Stejně jako nanotechnologie bude i biotechnologie běžně využívaná v potravinářství nebo zemědělství.
Pomocí biotechnologických metod se budou stále více potraviny upravovat. Budou ale logicky patentované biotechnologickými korporacemi. Zemědělci budou donucení kupovat a pěstovat pouze tato GMO semena. Agrobusiness dostane díky nanotechnologii a biotechnologii pod kontrolu planetární řetězec potravin. Budou dostupná mikrobiální hnojiva. Bude prováděná takzvaná bioremediace znečištěné půdy a vod. Biotechnologie vypěstuje živé organismy, které odstraní těžké kovy nebo ropné látky.
V sedmém technologickém paradigmatu bude probíhat konvergence. To znamená sbližování nebo sjednocování různých technologií, průmyslových odvětví nebo oblastí vědy, které byly dříve oddělené. Konvergence je stále viditelnější díky informačním a komunikačním technologiím. Tyto technologie si mezi sebou rychle vyměňují informace. Bude se kombinovat biotechnologie, nanotechnologie s informatikou a elektronikou. Budou vznikat chytré domy a chytrá města. To je výsledkem konvergence, tedy slučování všech těchto prvků sedmého technologického paradigmatu.
Běžnou součástí této etapy bude transhumanismus. To je hnutí, které chce rozšířit lidské schopnosti různými způsoby. Genetickou úpravou, nanotechnologicky, kyberneticky, umělou inteligencí a tak dál. Tyto technologie budou upravovat lidský genom, například vylepšenou paměť nebo rychlejší metabolismus. To jsem například probíral v mém pořadu Tajemství lidského vědomí, nebo Co musíte vědět o čipování. Díky kybernetice budou transhumanisté propojovat svůj mozek s počítačem. Budou tak moci přímo ovládat stroje nebo své kognitivní schopnosti.
Budou probíhat výzkumy ohledně studené fúze. To je hypotetický jaderný proces, při kterém by se v přístrojích za pokojové teploty a tlaku měly sloučit jádra vodíku do helia, přičemž by se uvolňovalo velké množství energie. Běžné jaderné reakce totiž probíhají při vysokých teplotách a tlacích, jako například v jádrech hvězd. Studená fúze by byla proto velmi užitečná, protože by umožnila levnou a bezpečnou výrobu energie bez jaderného odpadu.
Všechny technologické změny zatím ovšem probíhaly přirozeně. Současný přechod z pátého do šestého technologického paradigmatu způsobí společenské kataklyzma. V tomto případě je důležité šesté technologické paradigma. Hovořím o zásadních změnách ve vztahu mezi lidmi a automatizací v masovém planetárním měřítku. Klíčovými prvky šestého paradigmatu jsou například:
1. Distanční vzdělávání na dálku. Eliminace univerzit jako fyzických prostor.
2. Robotika, umělá inteligence. Tyto nové ekonomické struktury nejsou závislé na lidské práci. V šestém technologickém paradigmatu hraje umělá inteligence klíčovou roli ve všech aspektech našeho života. Nejde jen o drony nebo roboty, ale o novou filozofii vytváření prostředí, které není závislé na lidech. Aby lidé zůstali stále dominantní, budeme muset definovat svou roli v robotizovaném světě.
3. Virtuální svět, svět kompatibility. Už nebude nutné fyzicky přecházet z prostoru 1 do prostoru 2.
4. Vládou kontrolované kryptoměny, digitální peníze, zánik bank jako finančních institucí.
Závěr: Chaos a vzkříšení
Po zhroucení impéria, v poslední a nejvyšší fázi globálního projektu, nastává krize, tedy předposlední fáze subverze. To ale nelze chápat v negativním smyslu, protože krize je přirozenou a nezbytnou fází, během které probíhá několik procesů: vyjasňování významů, analýza minulosti a akumulace sil pro budoucnost. Projekt bude schopen zůstat oddaný myšlence, a modernizovat obsah toho, co tvoří normu. Poté je možnost její rekonfigurace poměrně vysoká. Jinak si potomci budou muset o té či oné civilizaci číst v historických textech a při návštěvě muzeí budou obdivovat výdobytky na vrcholu kultury patřící jedincům, kteří už zahynuli.
Pozorujeme, že myšlenky mají tendenci pohybovat se ze Západu na Východ. Krize a obnova se pohybují z východu na západ. Když byl Sovětský svaz silný a mocný, Čína upadala a hluboce se snažila najít novou cestu. Dnes je Čína na vzestupu a Rusko se nachází v krizi, ale pokud se Rusko vrátí k významům, které tvoří normu jeho kultury, najde cestu vpřed. Krize se přesunula do Evropy, pak do Ameriky a pak zpět do Číny a kolo civilizace se znovu otáčí.
Globální hospodářský kolaps dnes zasahuje celý svět. Finanční problémy na Západě se staly pouze součástí celkového procesu. Klesající porodnost, prudký nárůst drogové závislosti a sexuální degenerace, prudký pokles úrovně vzdělání a nepochybně i kategorická neochota bojovat za ideál. K tomu připočtěme nevyhnutelnou destrukci státních systémů sociální podpory téměř ve všech západních zemích. Stále horší dostupnost předraženého bydlení spolu s předraženými energiemi.
Je jasné, že dnešní svět a jeho hodnotový systém už dlouho nepřežije a bude vyžadovat dalekosáhlou reformu v celoplanetárním měřítku. Jak jsem uvedl, šesté technologické paradigma není přirozené. Je instalované globální mocenskou klikou. Je tedy umělé, stejně jako samotná umělá inteligence. Aby se mohl provést přechod na šesté technologické paradigma, bylo nutné překreslit naše mentální vzorce vnímání světa. Vnutit nám novou představu o světě kolem nás. Vykořenit lidstvo ze století tradic, které se osvědčily jako funkční. Zničit naše kulturní dědictví. Pošlapat naše hodnoty, vzdělání, rodinu, náboženství, tradice. Aby toho bylo možné dosáhnout, bylo nutné provést 4 fáze subverze. Demoralizaci, destabilizaci, krizi a normalizaci. Bylo nutné za 20 let vypěstovat novou systémovou generaci, která je maximálně vstřícná k systému. Ani ji nenapadne revoltovat a protestovat proti zničení člověka v blízké budoucnosti, kterou jsem popsal v minulé kapitole. Šesté a sedmé technologické paradigma. Systém jim přikáže, že mají protestovat ve Fridays for future. Totálně provařené systémové operaci. Systémové neziskovky a systémoví Youtubeři je školí v genderu nebo blábolech o dezinformacích.
Systémem brutálně ochočená generace. Tohoto stavu se podařilo docílit subverzí, tedy rozvratem. Zničením původních hodnot, z jejichž popela vyvstanou new age hodnoty androgenních kosmopolitních bytostí uhnětené globální mocenskou oligarchií. A to v podobě nového technologického věku. Obrovského planetárního projektu sociálního inženýrství sledovaného všudypřítomnými družicemi z nebe. Nejde se schovat. Jde ale proti tomu bojovat naším silným hlasem alternativy. Mluvit o tom, ukazovat ostatním, kam tohle všechno vede. Hraje se o čas. Globální mocenská klika ví, že obrovská masa lidí se probouzí. Posilování vlastenectví, v době globalizace a rychlých změn, může být složité, ale není nemožné. Učme se o historii a kultuře své země. Znalost historie a kultury Česka posílí naše vlastenectví. Studování historie, tradic a zvyklostí Česka nám může pomoci pochopit, co nás spojuje s naší zemí a ostatními lidmi. Učme se o klíčových událostech, významných osobnostech a kultuře. Nekoukejme na videa na Youtube, nebo na filmy na Netflixu, ale čtěme. Čtení nám zlepší jazykové schopnosti a posílí aktivní slovní zásobu. Budeme tak umět lépe vyjadřovat své pocity a hlavně myšlenky. Vysvětlovat principy alternativy. Myšlenky se nám budou formulovat lehčeji, a budeme i snázeji argumentovat. To všechno díky čtení.
Ano, máme stále méně času kvůli práci, abychom zaplatili všechny složenky. Ale čas, který trávíme nad videi kdesi na Youtube můžeme strávit produktivněji nad čtením. Podporujme také místní ekonomiku, a když nám to peněženka dovolí, navštěvujme místní české restaurace. Když nakupujeme produkty vyrobené v Česku, podporujeme místní ekonomiku a pomáháme udržet pracovní místa u nás. Navíc, když podporujeme místní podniky, pomáháme udržet místní kulturu a tradice. Zapojme se také do místních aktivit. Zúčastňujme se místních akcí a dobrovolnických aktivit, abychom se aktivně podíleli na naší komunitě a cítili větší pocit sounáležitosti. Oslavujme také národní svátky, zvyky a tradice. Účast na národních svátcích nám pomůže cítit větší spojení s naší zemí a našimi tradicemi.
Pokud nám to rozpočet dovolí, cestujme po své zemi. Cestování po Česku nám umožní objevit různé regiony a kultury Česka a rozšířit tak naše znalosti o naší zemi a jejích obyvatelích. Hlavně buďte hrdí na svou zemi. Propagujme naši kulturu a tradice. To může pomoci pochopit dalším lidem, proč je naše země tak důležitá pro nás i pro ně. Snažme se o vlastní iniciativu alespoň na lokální úrovni. Pěstujme přirozené sociální vazby mezi námi a našimi sousedy. Přátelství mezi lidmi na naší vlně. Snažme se většinu věcí vyřešit bez úřadů a byrokratů. Minimalizujme vstup systémových institucí do našeho každodenního života. My sami můžeme zažehnout pochodeň vlastenectví těmito prostředky. Tím budeme svým vlastním životním stylem přirozeně bojovat proti společenské subverzi. Subverzi, kterou plíživě instaluje globální mocenský řád. K podpoře vlastenectví a alternativy využijme internet a moderní technologie proti nim. Obraťme zbraň proti nepříteli. Nebojujme proti moderním technologiím, ale přeměňme ji v naši výhodu. Přesně jako v judu. Sdílejme, informujme, komunikujme. Můžeme využít sociální média a jiné platformy, abychom mohli sdílet své názory s ostatními. Naše „networkování“ je důležité v závodu s časem. S časem, kdy už máme nasazenou digitální smyčku kolem krku, ale ještě stále můžeme dýchat.