Tento pořad pojednává o rasistické historii drog a jak bohatá bílá smetánka může konzumovat drogy bez následků, zatímco chudí černoši jsou zavíraní za mříže. Zahrnuje historické události, jako je Henry Ford a jeho využití konopí jako biopaliva pro auta, prohibice a kriminalizace konopí v 20. století. Také se zaměřuje na politiky, kteří se snažili využít kriminalizaci konopí jako záminku k likvidaci politické konkurence. Závěrem se zabývá tématem, že drogy jsou využívány jako zbraň proti určitým skupinám lidí.
Před časem jsem natočil několik pořadů, které se věnovaly zásadním otázkám mezinárodního obchodu s drogami a praní peněz z těchto narkotik globální mafií. Souručenstvím tajných rozvědek a bankovních kartelů, to všechno posvěcené vrcholovými politiky.
Vedle pořadu Drogy a CIA jsem natočil dvoudílný speciál o Pablu Escobarovi, nebo poslední, také dvoudílný, Drogové a pedofilní spiknutí. V dnešním pořadu se chci věnovat zákonům, které vyústily do současného stavu kriminalizace některých drog. Ačkoli se to může zdát nudné, v historii najdeme mnoho zajímavých a pestrých událostí, které rozmanitost drog vykreslují.
Prezident Richard Nixon vyhlásil 17. července 1971 takzvanou válku proti drogám:
"Veřejným nepřítelem č. 1 v Americe je zneužívání drog. Pro boj s tímto nepřítelem a jeho porážku je nutné vést novou totální ofenzívu."
Několik věcí ale nesedělo. Většina uvězněných dealerů drog jsou černoši, přestože drogy byly a jsou doménou bohaté a bílé smetánky. Dá se přímo říci, že drogy neznají rasový, genderový ani sociální klíč. Drogy jsou prostě drogy a fungují na každého. Jak je tedy možné, že kokain šňupe bohatá bílá smetánka, zatímco bývají uvěznění většinou černoši? Abychom to zjistili, musíme se vypravit hluboko do historie. Do doby, kdy se začaly psát první zákony proti drogám v Americe. Právě tam najdeme odpověď na mnohé otázky kriminalizace některých drog, ale také dealerů. Nikoli však systémových obchodníků na nejvyšší úrovni. Začněme tedy historií, která je při nejmenším stejně fascinující jako přítomnost.
Úvodem tohoto pořadu chci zdůraznit, že nejsem příznivcem privilegizace jakékoli menšiny, před kterou bychom se měli klanět. To platí i pro rasový klíč, zejména černochů. Černoši, stejně jako ostatní rasy, nemají žádný božský prvek, před kterým bychom měli poklekávat. Jsou stejnou rasou jako všechny ostatní. V oblasti drog to ale bohužel neplatí. Tady bílá bohatá smetánka establishmentu dokonale využila, nebo spíše zneužila tento systém pro sebe. Rafinovanými nástroji a důmyslnými postupy se bělochům podařilo uvrhnout černošskou komunitu do zajetí drog. Vůbec netvrdím, že si za to mnozí nemohou sami. Zhoubné sociální prostředí je k tomu přímo svádí. Ovšem tato determinace prostředím byla uměle a systematicky udržovaná vnějšími podněty už po staletí.
Mohla za to bohatá bílá smetánka, která na drogovém businessu bohatla, ale špinavou práci pro ně odváděli většinou černoši. Ti pak byli první na ráně pro uvěznění a pokrytecké ukazování prstem. Po studiu této problematiky mohu s čistým svědomím prohlásit, že nejstarší drogové zákony byly navržené tak, aby dostaly za mříže černochy. Zavedli je politici využívající rasismus k získání hlasů a k ochraně svých obchodních zájmů. Před zavedením těchto zákonů byly drogy jako heroin a kokain legální, a narkomany léčili lékaři.
Číňané (2. pol. 19. st.)
Jako první to odskákali čínští dělníci pracující za almužnu. Po americké občanské válce, která se vedla mezi lety 1861 až 1865, byli Číňané posílaní na stavbu železnic a na práci ve zlatých dolech. Na jihu nahradili otroky na bavlníkových a rýžových plantážích. Mnozí z nich byli závislí na kouření opia, které pěstoval největší obchodník s opiem na světě. Britská vláda.
Když v 70. letech 19. století došlo ke zpomalení americké ekonomiky, stali se Číňané obětními beránky. V San Francisku se zákony o vyloučení z trhu práce zaměřily na početnou čínskou komunitu mužských dělníků. Bylo zakázáno nosit culík na zádech, nosit vodu zavěšenou na tyčích nebo vlastnit určitý druh prádla.
15. listopadu 1875 vydala dozorčí rada San Francisca nařízení, podle něhož bylo držení nebo časté navštěvování opiových doupat přestupkem. Byla zaměřená na čínské kuřáky opia, nikoli však na bělochy, kteří pravidelně konzumovali léčivé opium v tonicích, jako bylo laudanum, které tehdy získávalo na popularitě.
Přibližně ve stejné době, kdy královna Viktorie užívala laudanum a konopí ke zmírnění menstruačních křečí, noviny tvrdily, že kouření opia je nástrojem, který Číňané používají ke stimulaci nekontrolovatelné sexuální touhy u bílých žen. Kolovaly obrázky bledých krásek, které byly lákané do opiových doupat, kde je vedli Číňané se zlýma očima a toužili je indoktrinovat do sexuálního otroctví. Tedy u královny Viktorie v Británii bylo užívání drog v pořádku, ale u Číňanů v Americe to bylo protizákonné. To umožnilo politikům zvýšit svou popularitu u bílých voličů.
Podobné protičínské nálady vzrostly ve 20. letech 20. století v Kanadě. Média vyprávěla příběhy o prohnaných asijských překupnících, kteří měnili nevinné mladé místní obyvatele ve zběsilé feťáky. Oběťmi byly většinou bílé ženy trpící nemocí drogové závislosti. Zločinci byli nemorální, ale vysoce inteligentní Číňané, kteří zdrogované bílé ženy nutili k prostituci, aby si mohli zaplatit opium. Zatímco se venku nakazily pohlavně přenosnými chorobami, tyto ženy nakonec opouštěly své dlouho trpící děti. Tyto příběhy doprovázely strašidelné obrázky čarodějných Asiatů s dlouhými nehty, kteří vrhali zlé pohledy na narkomany s těly zničenými stopami po jehlách.
Například deník Vancouver Daily World tvrdil, že opium byla zbraň, kterou Číňané používali ve snaze vyhladit bílou rasu. Deník také tvrdil, že došlo ke skutečným pokusům o atentát na vládní úředníky zapojené do boje proti velkým vlivům působícím v zákulisí. Vancouver Daily World zveřejnil příběhy o čínských dealerech, kteří se svým bílým zákazníkům chlubili svou převahou, že dokážou prodat drogu, aniž by ji použili. Posmívali se jim tím, že jim říkali, že žlutá rasa bude vládnout světu. Že jsou příliš moudří na to, aby se pokoušeli zvítězit v boji, ale že zvítězí pomocí důvtipu. Že zavedou drogy do domácností bělochů, že udeří na bílou rasu prostřednictvím fetu, a že až přijde čas, převezmou vládu nad světem.
Na schůzi, na které se zaváděly tresty odnětí svobody za obchodování s drogami v délce nejméně šesti měsíců a nejvýše deseti let s bičováním a deportací cizinců, Vancouver Daily World informoval, že ženy vzlykaly, když poslouchaly, jak vyšetřovatel drogové kriminality popisuje dívky v pubertě z nejlepších rodin ve Vancouveru, které se prostituovaly s Číňany, Japonci a hinduisty, aby si vydělaly na drogy. Čtyři dny po tomto setkání se protidrogová aktivistka James O’Brienová dotkla ponížení mladých dívek, které se dostaly do systému Orientálců, jakmile se staly drogově závislými. Zmínila se o bílém chlapci, který seděl ve vězení za krádež a podávání drog mladé dívce:
"Nemohla jsem zapomenout na pohled na toho mladíka za mřížemi. Stále si vybavuji jeho velké modré oči plné slz. Zeptala jsem se ho, jestli pro něj mohu něco udělat. Jen řekni matce, že mám hlad, řekl. A pak jsem šla do Stanley Parku a viděla, jak kolem projíždějí ve svých velkých limuzínách orientálci, bohatí díky ziskům, které toho ubohého chlapce dostaly za mříže."
Realitu lépe vyjádřil ve svých vzpomínkách C.W. Harvison, bývalý komisař Královské kanadské jízdní policie, který byl počátkem dvacátých let minulého století přidělený k protidrogovému oddělení v Montrealu:
"Nebyla to luxusní opiová doupata z filmů, kde se kuřáci pohodlně rozvalují na plyšových divanech, zatímco spoře oděné dívky poletují po hlubokých orientálních kobercích, aby uspokojily každé jejich přání. Zařízení bylo prosté: dřevěná police pokrytá slaměnou rohoží. Prostory, kde se kouřilo, se obvykle nacházely v horních patrech budov, nad obchody, restauracemi nebo jinými obchodními prostory. Tři nebo čtyři větší a nejnavštěvovanější místa byla v patře nad hernami. Čínští kuřáci opia byli téměř vždycky mírumilovní a učenliví. Mnozí z nich byli starší občané, kteří se tomuto návyku věnovali už léta a nechápali, proč se najednou dělá takový povyk."
Černoši (2. pol. 19. st.)
Desítky let po vzniku amerických protidrogových zákonů zaměřených na Číňany, byly zavedené zákony o kokainu, které měly uvěznit černochy. Po zrušení otroctví v roce 1865 se mnoho černochů stěhovalo na sever za prací v továrnách. Usadili se v městských oblastech, většinou omezených na ghetta.
Na počátku 20. století se běloši cítili černými dělníky ohrožení. Tak byl kokain, který do té doby nebyl považován za problém, kriminalizovaný, aby byli jeho uživatelé uvěznění.
Koncem 80. let 19. století začala společnost Parke-Davis masově prodávat kokain. Katalog společnosti Sears, Roebuck inzeroval kokain a injekční stříkačku za 1,50 dolaru. V roce 1890 se objevilo v časopise Journal of the American Medical Association několik článků:
"Černoši na Jihu jsou prý závislí na nové formě neřesti. Na šňupání kokainu nebo na návyku na kokain."
V reakci na to prezident Theodore Roosevelt vytvořil prvního drogového cara, doktora Hamiltona Wrighta, který prohlásil:
"bylo úředně konstatováno, že kokain je často přímým podnětem ke zločinu znásilnění černochy na Jihu a v dalších oblastech."
V roce 1906 byl kokain použitý jako prostředek ke snížení počtu trestných činů. H. Wright si opatřil odborníka, doktora Christophera Kocha, který v americkém Kongresu vypověděl:
"Většina útoků na bílé ženy na Jihu je přímým důsledkem kokainem poblázněného černošského mozku."
Tisk následoval jeho příkladu a tvrdil, že drogy dávají černochům nadlidskou sílu k páchání zločinů a k odporu proti bělošské autoritě. V černobíle pruhovaném vězeňském oblečení byli černoši v řetězových bandách nucení pracovat zadarmo. Tím se de facto znovu obnovilo otroctví, z něhož unikli. Všechno bylo navíc naprosto legální podle článku 1 třináctého dodatku americké ústavy:
"Na území Spojených států nebo na jakémkoli místě podléhajícím jejich jurisdikci nesmí existovat ani otroctví, ani nedobrovolné otroctví, s výjimkou trestu za trestný čin, za který byla strana řádně odsouzená."
Henry Ford: Konopí jako palivo pro auta (30. léta 20. st.)
První lobbistické snahy o uzákonění konopí přišly v 60. letech 19. století od farmaceutických společností. Ty chtěly, aby bylo konopí zařazené do kategorie jedů, a mohly tak eliminovat svou konkurenci. Do roku 1906 byla většina léků, včetně konopí, stále dostupná jako lék. Byl ale zavedený zákon vyžadující označování obsahu a dávkování.
Ve 30. letech 20. století začalo působit hnutí zvané chemurgie, jehož cílem bylo využít zemědělskou produkci k průmyslové výrobě. Konopí chtěli prostě využívat jako surovinu pro průmysl. Mezi jeho zakladatele patřil Henry Ford, architekt moderního automobilového průmyslu. Henry Ford vyrostl na farmě u Detroitu a věřil, že průmysl by měl být propojený se zemědělstvím:
"Proč spotřebovávat lesy, které se budovaly po staletí, a doly, k jejichž položení bylo třeba věků, když můžeme získat ekvivalent lesních a nerostných produktů v ročním růstu konopných polí."
Henry Ford věřil, že konopí je efektivnějším zdrojem materiálů pro výrobu automobilů, a paliva pro jejich pohon. Zkonstruoval prototyp automobilu s biologicky rozložitelnými částmi motoru a karoserií vyrobenou z konopí. Vůz z bioplastu vážil šestkrát méně než standardní automobil a vydržel desetkrát silnější nárazy než ocel, aniž by se promáčkl. Vyráběl dvě biopaliva. Kukuřičný etanol a konopnou bionaftu, která poháněla jeho prototyp auta.
Na počátku 90. let 19. století získal jeho etanol 25% prodeje pohonných hmot na Středozápadě, což rozčilovalo ropné společnosti. Věděl, že z uhlovodíků ropné molekuly lze vyrobit cokoli, co by se dalo vyrobit z uhlovodíků a konopí produkovaných v Americe. Konopné polymery by se staly stavebními kameny všech průmyslových výrobků. Jeho ekologické auto bylo jen zábleskem.
Papír z konopí: Levnější než dřevo
Překážkou konkurenceschopné výroby konopí v průmyslovém měřítku byla dříve jedna zásadní věc. Oddělování vláken od stonků muselo probíhat ručně, což byl pomalý a nákladný proces. Vynález dekortikátoru to vyřešil. V časopise Popular Mechanics vyšel článek:
"Nová plodina za miliardy dolarů", která předpokládala oživení konopných plantáží po celém světě."
V té době vybudoval William Randolph Hearst největší novinový a časopisecký podnik na světě. Jeho reklama se chlubila tím, že dvacet osm Hearstových novin čte více než dvacet milionů lidí v osmnácti klíčových městech Ameriky. Aby mohl dodávat papír pro své bulvární časopisy, investoval do milionů akrů lesů a papíren na výrobu dřevní hmoty. V té době se začal masově vyrábět konopný papír, který byl mnohem levnější než lesní papír. To ale představovalo pro jeho impérium hrozbu. Také Lammot du Pont II., velký v oblasti syntetických látek na chemické bázi, se cítil ohrožený.
V roce 1935 du Pontova společnost vyráběla nylon, a zakoupila patenty na výrobu desítek výrobků z ropy, od punčoch po automobilové pneumatiky, které snadno vytlačily výrobky z konopí. Hearsta a du Ponta financovala Mellonova National Bank, později známá jako The Bank of New York Mellonových. Prezident banky Andrew Mellon vlastnil také společnost Gulf Oil. Ropné společnosti expandovaly, ale konopí by poskytlo čistší a ekonomičtější palivo.
Prohibice: Zlikvidujme konopné biopalivo (20. a 30. léta 20. st.)
Majitel společnosti Standard Oil John D. Rockefeller přispěl 4 miliony dolarů na kampaň za zákaz alkoholu. Byla to strategie k odstranění konkurence, kterou představovala biopaliva Henryho Forda. Když prohibice v roce 1918 vstoupila v platnost, zahrnovala zákaz etanolu, čímž se jeho výroba stala nezákonnou. Ford byl nucený upustit od výroby automobilů, které pěstoval z půdy. Prohibice způsobila prudký nárůst výroby tvrdého alkoholu organizovaným zločinem. Ameriku zachvátilo násilí a korupce, takže prohibice byla v roce 1933 zrušená.
Léčivé konopí: Hrozba pro farmacii
Andrew Carnegie a Rockefeller chtěli zlikvidovat léčbu bylinami, včetně konopí. Financovali totiž rodící se farmaceutický průmysl. Nechtěli, aby si lidé pěstovali levné léky, jako je konopí, na vlastních zahrádkách. Chtěli, aby lidé místo přírodních léků kupovali léky vytvořené v laboratořích. Tomu jsem se podrobně věnoval ve druhém díle mého pořadu Rockefellerové, věčná moc za trůnem.
Tito podnikatelé spojili svá průmyslová odvětví, jako syntetický textil, ropu, léčiva, plasty a jejich deriváty, do aliance proti konopí. Přidaly se i likérky, protože konopí považovaly za konkurenci. Naštěstí pro podnikatele byl bankéř Andrew Mellon ministrem financí americké vlády. V roce 1930 jmenoval svého budoucího zetě, Harryho Anslingera, do čela Úřadu pro narkotika. Harryho tvrdé pokusy zabránit lidem v pití alkoholu během prohibice nedopadly příliš dobře. Jeho oddělení čelilo rozpočtovým škrtům a jeho agenti byli nečinní. Potřebovali nového nepřítele, kterému by mohli vyhlásit válku. V té době většina Američanů o konopí ani neslyšela. Obávali se zdravotních problémů spojených s heroinem, opiem a morfiem. Místo toho, aby se k drogám přistupovalo jako ke zdravotnickému problému, Harry oznámil:
"Ministerstvo financí hodlá vést neúprosnou válku proti opovrženíhodné kultuře feťáků, kteří se přiživují na slabosti svých bližních."
V přesvědčení, že prohibice zkrotí zvrácené pudy mas, proměnil svůj úřad ve zbraň, která měla vymýtit konopí z Ameriky a nakonec i z celého světa. Když federální agenti prováděli razie v domech kvůli drogám, chlubil se, že zlikvidoval velké drogové gangy. Se svým omezeným rozpočtem však nebyl schopen dohlížet na všech osmačtyřicet států. Snažil se státy přesvědčit, aby k potírání drog přiměly místní policii. Navzdory jeho marketingové kampani se k tomu přihlásilo pouze osm států. Ostatní to považovaly za federální vměšování do svých záležitostí. Rozhodl se zničit vnímání rostliny konopí veřejností. Většina lidí totiž konopí milovala a respektovala, a to z dobrých důvodů.
Historie konopí
Ve starověku bylo konopí známé jako zázračná rostlina. Už 3000 let před naším letopočtem se používalo v medicíně k léčbě různých onemocnění, od revmatismu po malárii. Nejstarší konopný papír pochází z Číny z roku 4000 před naším letopočtem.
Z asijských společností se dostalo do Evropy, kde se používalo jako průmyslová plodina. Vyráběl se z ní papír, olej, vosk, pryskyřice, provazy, látky, buničina, palivo, plasty a potraviny ve formě jedlého oleje nebo mouky z rozemletých semen. Konopí je bohaté na bílkoviny sacharidy a esenciální mastné kyseliny, jako jsou omega 3 a 6.
V 8. století podporoval její pěstování císař Karel Veliký. Mniši ji používali k přepisování Písma svatého a poskytla pergamen pro první Gutenbergovu tištěnou Bibli. Z konopného vlákna, které pochází z vnějšího obalu stonku, byly vyrobené miliony kilometrů provazů.
Kolem roku 1700 se konopí dostalo do Ameriky. Tehdy Anglie potřebovala hodně konopí, a tak se pěstovalo v koloniích. Po staletí před rokem 1850 byla většina lodí vybavená konopnými lany a plachtami. Fregata se čtyřiačtyřiceti děly spotřebovala na takeláž přes šedesát tun konopí, včetně kotevního lana o obvodu 60 cm.
Z konopných vláken lze vyrábět prakticky neomezenou škálu tkanin. Od podkladů pod koberce až po jemné prádlo, téměř k nerozeznání od přírodního hedvábí. Olej z konopí může být čistým palivem pro domácí osvětlení a vytápění, nebo palivem pro automobily. Existuje více než 5000 předmětů, které lze z konopí vyrobit, od sušenek po surfovací prkna. Konopí roste téměř v každé zeměpisné šířce, a k jeho pěstování nejsou potřeba žádné herbicidy ani pesticidy. Roste rychleji než téměř všechny ostatní plodiny. Dokáže vyprodukovat až dvacet pět tun biomasy ročně na jeden pěstební akr, což je fenomenální.
Na svých farmách ji pěstovali dva z otců zakladatelů, George Washington, první americký prezident, a Thomas Jefferson, třetí americký prezident. Dokonce návrhy Deklarace nezávislosti byly napsané na konopném papíře. Někteří občané platili daně konopím.
Konopí proti Mexiku (začátek 20. st.)
Protože se konopí tolik líbilo, vymysleli rasističtí obchodníci Harryho Anslingera mazanou strategii. William Randolph Hearst nenáviděl Mexičany. Přišel totiž o 800000 akrů lesní půdy kvůli revolučnímu generálovi Pancho Villovi. V pouhých 23 letech napsal své matce:
"Opravdu nechápu, co nám brání vlastnit celé Mexiko a řídit ho podle našich představ."
Hearst navrhoval používat mexický název marihuana, který Američané většinou neznali. S využitím svého rozsáhlého impéria démonizoval konopí v článcích, jako byl článek v The San Francisco Examiner, ze kterého část ocituji:
"Po tunách se dostává do této země – smrtelný, strašlivý jed, který rozleptává a trhá nejen tělo, ale i samotné srdce a duši každého člověka, který se jednou stane jeho otrokem v jakékoli z jeho krutých a ničivých forem. Marihuana je zkratka do blázince. Kuřte marihuanové cigarety měsíc a to, co kdysi bývalo vaším mozkem, bude jen skladištěm hrůzných přízraků. Hašiš udělá z nejmírnějšího vychovaného člověka, který se kdy smál představě, že by ho nějaký návyk mohl dostat, vraha, který zabíjí z lásky k zabíjení."
Další Hearstovy celostátní publikace uváděly:
"Uživatelé marihuany se po vdechnutí drogy stávají stimulovanými, a jsou schopní udělat cokoli. Většina násilných trestných činů v této sekci, zejména ve venkovských čtvrtích, je kladená za vinu uživatelům této drogy."
Během mexické revoluce mezi lety 1910 až 1920 se mnoho Mexičanů přestěhovalo do Ameriky, aby se vyhnuli násilí. Tvrdě pracovali a vykonávali práce, které mnozí běloši považovali za podřadné. Odpor proti Číňanům na konci 19. století snížil nabídku levné pracovní síly z řad přistěhovalců, a tak byli Mexičané vítaní. Aby se zaplnil tento nedostatek, byly mexickému prezidentovi zasílané přímé žádosti o další pracovníky a do Mexika cestovali náboráři.
Krach na burze v roce 1929 a následná deprese vedly k nedostatku pracovních míst. Prezident Herbert Hoover přehodil vinu na Mexičany. Tvrdil, že přišli krást práci a využívat sociální služby. Hearstovy bulvární noviny stereotypně popisovaly Mexičany jako zlou skupinu cizích bytostí. Ve městech začali běloši Mexičany shromažďovat stejně jako Číňany. Nacpali je do autobusů, vlaků a lodí, aby je deportovali. Objevily se nápisy jako Mexikáni jdou dál, nemůžeme se o sebe postarat, a sloužíme jen bílým – žádní Španěláci nebo Mexikáni.
Během mexické repatriace byly mezi lety 1929 až 1936 deportovány dva miliony lidí. Více než polovina z nich byli američtí občané, kteří byli do roku 1930, při sčítání lidu v Americe, počítaní jako běloši. Federální vláda si libovala ve snadné deportaci Mexičanů oproti ostatním přistěhovalcům vzhledem k blízkosti Mexika ke Spojeným státům. Ačkoli lidé na celém světě kouřili konopí po staletí, do Ameriky se tento zvyk dostal až počátkem 20. století. Přivezli ho Mexičané, kteří ho používali k relaxaci na konci únavného dne při práci na poli. Další chudé menšiny je následovaly.
Harry Anslinger dál zásoboval média vymyšlenými historkami o černoších a Mexičanech, kteří se pod vlivem mexické trávy pouštěli do zabíjení a znásilňování. Tím snadno démonizoval konopí a získal spoustu finančních prostředků pro své oddělení na boj s touto metlou. Tvrdil, že konopí může v černoších a Hispáncích vyvolat stav hrozivého vzteku nebo vražedného útoku. Psal, že v tomto období se závislí dopouštějí těch nejbizarnějších a nejfantastičtějších přestupků a sexuálních zločinů, jaké policejní anály znají. V americkém Kongresu vypověděl, že barevní s velkými rty lákají bílé ženy jazzem a marihuanou. Prohlásil:
"V Americe je celkem 100000 kuřáků marihuany. Většina z nich jsou černoši, Hispánci, Filipínci a jejich baviči. Jejich satanská hudba, jazz a swing, jsou výsledkem užívání marihuany. Tato marihuana způsobuje, že bílé ženy vyhledávají sexuální vztahy s černochy, baviči a všemi ostatními. Marihuanová cigareta způsobuje, že si černoši myslí, že jsou stejně dobří jako bílí muži. Hlavním důvodem, proč zakázat marihuanu, je její vliv na degenerované rasy."
Kriminalizace konopí: Veřejný nepřítel č. 1 (30. léta 20. st.)
Mainstreamová média, včetně Hearstova časopisu Cosmopolitan, zaplavila trh publikacemi, které spojovaly marihuanu s deviantním chováním, jako jsou útěky bílých žen s černochy a Latinoameričany, sexuální zločiny, šílenství, sebevraždy a dokonce vraždy. Kouření jointů způsobovalo okamžitou závislost a možná i smrt během několika týdnů. V jednom televizním pořadu byl ukázaný teenager posedlý trávou, který ubil svou matku k smrti pánví a začal řádit se sekerou. Propaganda předčila Harryho očekávání. Veřejnost uvěřila, že konopí je největší hrozbou pro lidstvo. Každý stát se přihlásil k jeho Jednotnému státnímu zákonu o omamných látkách. K smrti vyděšená veřejnost se dožadovala ještě větší ochrany Harryho Anslingera. Ten neustále pózoval na fotografiích v Hearstových publikacích při rozbíjení jednoho drogového gangu za druhým.
V roce 1937 Harry Anslinger předložil zákon o dani z marihuany. Během slyšení v americkém Kongresu trval na tom, že marihuana způsobuje šílenství a nutí lidi páchat násilné trestné činy včetně znásilnění a vražd. To doložil výstřižkem článků z Hearstových publikací, včetně marihuanou poblázněných vrahů se sekyrou. Harryho tvrzení zpochybnil pouze jeden člověk. William Woodward, legislativní poradce Americké lékařské asociace. Ten Harryho a Úřad pro narkotika obvinil z překrucování dřívějších prohlášení lékařské asociace, která neměla s konopím nic společného, a z toho, že jejich prohlášení vypadala jako podpora Anslingerova názoru ze strany asociace. Uvedl, že Harrymu chybí jakékoli důkazy na podporu jeho tvrzení.
Harry Anslinger trval na tom, že konopí nemá žádné léčebné využití a že by mělo být zdaněné. Doktor James Munch, farmakolog z Temple University ve Filadelfii, byl velmi vstřícný. Jeho expertíza se opírala o injekční aplikaci extraktu z konopí do mozku 300 psů, z nichž dva uhynuli. Prohlásil, že konopí zcela rozkládá osobnost člověka a způsobuje prudkou podrážděnost, přičemž přiznal, že nikdy nedělal pokusy s lidmi, pouze se zvířaty, a že vlastně není psychologem psů. Americké vládě se jeho svědectví natolik zalíbilo, že ho mezi lety 1938 až 1962 jmenovala oficiálním expertem na konopí pro americký Úřad pro narkotika.
Doktor Munch u soudu přiznal, že jednou konopí kouřil, aby vyzkoušel jeho nebezpečné účinky. Pod přísahou prohlásil:
"Po dvou šlucích z marihuanové cigarety jsem se proměnil v netopýra."
Veřejnost byla o démonických vlastnostech konopí, které zastávali Harry Anslinger a doktor James Munch, přesvědčená natolik, že se lidé mohli přiznáním k užívání konopí vyhnout odvodu do armády. Vrahové si mohli zmírnit trest prohlášením, že byli pod vlivem návykové drogy, která u svých uživatelů vyvolává šílenství, zločinnost a smrt. Doktor James Munch, povolaný jako soudní znalec, nakonec zachránil před trestem smrti tolik vrahů, že ho dokonce sám Harry Anslinger požádal, aby přestal svědčit.
Po kongresových slyšeních k zákonu o dani z marihuany z roku 1937 se návrh zákona dostal na půdu Sněmovny reprezentantů, kde se o něm vedla rozprava. Harry Anslinger a bankéř Andrew Mellon ji zaplnili svými souvěrci. Harry Anslinger předložil své složky s vymyšlenými zprávami, které byly zveřejněné v Hearstových novinách. Předseda sněmovny reprezentantů prohlásil, že Americká lékařská asociace je pro návrh zákona, což byla lež. Debata trvala devadesát vteřin.
14. června 1937 jej prezident Franklin Roosevelt podepsal jako zákon. Průmyslníci profitující ze všech výrobků konkurujících konopí, jako oděvů, papíru, plastů a léčiv, dosáhli první federální prohibice.
Zdanění konopí jako trik (40. léta 20. st.)
V době schvalování zákona o dani z marihuany americká vláda věděla, že nemá žádné pravomoci k tomu, aby drogy postavila mimo zákon. Jednala mimo pravomoci, které jí byly svěřené ústavou. V desátém dodatku, který je součástí Listiny práv ratifikované v roce 1791, je uvedeno:
"Pravomoci, které ústava nepřenesla na Spojené státy a nezakazuje státům, jsou vyhrazené státům, respektive lidu."
Když americká vláda v roce 1919 postavila alkohol mimo zákon, musela změnit ústavu. Aby to obešla, zákonem o dani z marihuany se konopí nestalo nelegálním. Uvalil na něj prostě daň. Každý, kdo konopí kupoval, prodával, držel nebo distribuoval, byl povinen zaplatit daň, ale mělo to háček. Pro získání daňové známky muselo být konopí předložené ke zvážení, aby bylo možné stanovit výši daně. Každý, kdo předložil konopí ke zvážení bez daňové známky, však porušil zákon a hrozil mu trest odnětí svobody za daňový únik.
Celostátní pěstování konopí bylo zakázané, přestože psychotropní látky se nacházejí pouze v květech a listech. Většina zastupitelů, kteří hlasovali, ani nevěděla, že marihuana a konopí je totéž, a že právě zlikvidovali produkci konopí, které bylo po staletí výhodně využívané.
Pěstitelé konopí, horší než vrazi (40. léta 20. st.)
Přes noc tak vznikla nová třída zločinců. Věznice, které byly určené pro lidi, kteří ubližovali jiným lidem, tedy vrahy, lupiče, násilníky, pedofily, se začaly plnit těmi, kteří se rozhodli ubližovat sami sobě. Narkomany. Prvním odsouzeným na základě zákona o dani z marihuany byl osmapadesátiletý Samuel Caldwell z Denveru. Soudce, který ho odsoudil ke čtyřem letům nucených prací v Leavenworthu, prohlásil:
"Považuji marihuanu za nejhorší ze všech drog. Pod jejím vlivem se z lidí stávají zvířata. V budoucnu budu ukládat ty nejpřísnější tresty. Vláda bude tento nový zákon prosazovat do puntíku."
Starosta New Yorku byl skeptický k tvrzení americké vlády, že marihuana způsobuje vraždy, znásilnění, šílenství a vyhlazování mladých lidí. Zadal proto první vědeckou studii o jejím užívání. 31 nezávislých vědců pracovalo více než pět let.
V roce 1944 došla LaGuardiova komise ve své zprávě k závěru, že kouření konopí nezpůsobuje agresivní nebo protispolečenské chování, nezvyšuje sexuální zvrhlost ani nemění základní aspekty osobnosti. Zbořila všechna tvrzení Harryho Anslingera. Harry zprávu zdiskreditoval v médiích a vyslal své agenty po celé zemi, aby vyhledali a zničili všechny kopie, které se jim podařilo najít. Zabránil tomu, aby bylo k dispozici další konopí pro výzkum. Na jeho příkaz média očerňovala každého, kdo s ním nesouhlasil, zejména hudebníky a herce. Hollywoodská studia mu ze strachu před jeho hněvem svěřila osobní kontrolu nad všemi filmovými scénáři, ve kterých se objevila zmínka o drogách. Zakázal filmy, které podle něj vysílaly špatné poselství.
Hodné konopí v době války (1939-1945)
Během druhé světové války si konopí od Anslingera oddechlo, když bylo považované za životně důležité pro válečné úsilí Spojenců. Farmáři byli otevřeně ve filmech vybízení, aby konopí začali pěstovat. Je naprosto kouzelné, jak se najednou konopí začalo propagovat, když šlo o materiál pro válečné účely. Najednou všechny negativní souvislosti zmizely, a farmáři po celé Americe se nabádali, aby ho pěstovali.
V roce 1942 vydalo americké ministerstvo zemědělství film určený farmářům s názvem Konopí pro vítězství, ve kterém vypravěč prohlásil:
"Dávno, když byly tyto starověké řecké chrámy nové, konopí už dávno sloužilo lidstvu. Už tehdy se tato rostlina po tisíce let pěstovala v Číně a jinde na Východě na provazy a látky. Po celá staletí před rokem 1850 byly všechny lodě, které se plavily po západních mořích, vybavené konopnými provazy a plachtami. Pro námořníky, stejně jako pro katy, bylo konopí nepostradatelné.
Fregata se čtyřiačtyřiceti děly, jako je naše drahá fregata Old Ironsides, potřebovala na takeláž přes šedesát tun konopí, včetně kotevního lana o obvodu 60 cm.
Vozy Conestoga a prérijní škunery z pionýrských dob byly potažené konopným plátnem. Samotné slovo plátno pochází z arabského výrazu pro konopí. V té době bylo konopí důležitou plodinou v Kentucky a Missouri. Pak se začala dovážet levnější vlákna na provazy, jako je juta, sisal a manilské konopí, a pěstování konopí v Americe upadalo. Dnes, kdy jsou filipínské a východoindické zdroje konopí v rukou Japonců a dodávky juty z Indie jsou omezené, musí americké konopí uspokojovat potřeby naší armády a námořnictva i našeho průmyslu.
V roce 1942 vlastenečtí farmáři na žádost vlády vysadili 36000 akrů konopí setého, což představuje nárůst o několik tisíc procent. Cílem pro rok 1943 je 50000 akrů konopí setého. V Kentucky se velká část ploch konopí setého nachází na půdě na dně řek, jako je tato. Některá z těchto polí jsou nepřístupná jinak než na lodi. V rámci válečného programu se tedy plánuje velké rozšíření konopného průmyslu.
Tento film má zemědělcům poradit, jak s touto prastarou plodinou, která je dnes mimo Kentucky a Wisconsin málo známá, zacházet. Jedná se o konopné semeno. Buďte opatrní v tom, jak ho používáte. Pro legální pěstování konopí totiž musíte mít federální registraci a daňové razítko. To je stanovené ve vaší smlouvě. Zeptejte se na to svého okresního zástupce. Nezapomeňte. Konopí vyžaduje bohatou, dobře propustnou půdu, jaká se nachází například zde v oblasti Blue Grass v Kentucky nebo ve středním Wisconsinu. Musí být kyprá a bohatá na organické látky. Chudé půdy nevyhovují. V půdě, kde roste dobrá kukuřice, obvykle roste i konopí. Konopí není náročné na půdu. V Kentucky se pěstuje už několik let na stejné půdě, i když se tento postup nedoporučuje. Konopí je hustá a stinná plodina, která má tendenci dusit plevel. Zde je kanadský bodlák, který nesnesl konkurenci, mrtvý jako Dodo. Konopí tak zanechává půdu v dobrém stavu pro následující plodinu."
Ve filmu pak následoval vysoce odborný návod a manuál pro farmáře, jak konopí sázet, jak ho pěstovat a jak sklízet. Naprosto neuvěřitelná propagace konopí, ve filmu prezentovaného jako konopí pro vítězství. Přepis tohoto filmu tu mám celý, ale pro spád příběhu není třeba další pasáž překládat.
Zlé konopí v době míru (50. léta 20. st.)
Jakmile skončila 2. světová válka, konopí se opět stalo zlem a Harry Anslinger změnil svou zastrašovací taktiku. V roce 1937 při výpovědi před kongresovým výborem prohlásil, že uživatelé konopí konkrétně nepřecházejí k heroinu:
"Neslyšel jsem o žádném takovém případu. Závislý na marihuaně tímto směrem nepokračuje."
Využívaje rostoucího strachu mladých lidí z užívání tvrdých drog, ustoupil od svého dřívějšího tvrzení. Najednou začal tvrdit, že konopí vyvolává velkou chuť k heroinu, morfinu a kokainu. Média bez jediného důkazu propagovala mýtus, že 95 % drogově závislých začalo s konopím. Kouření konopí začalo být zčistajasna přímým odrazovým můstkem k závislosti na heroinu. Harry Anslinger proto požadoval po americkém Kongresu zákon, který by kuřáky konopí klasifikoval a trestal stejně přísně jako uživatele heroinu a kokainu.
Před válkou Anslinger tvrdil, že marihuana způsobovala extrémní násilí. Po válce tvrdil, že nás činí tak pasivními, že prý podléháme vlivu komunismu.
V roce 1951 při senátním slyšení o kriminalitě podpořil návrh na zvýšení trestů za všechny drogové zločiny. Proč? Protože za každým obchodníkem s drogami se skrývá komunista, který plánuje zneškodnit všechny kuřáky konopí a svrhnout americkou vládu. Zfetovaní konopím by příslušníci armády nebyli schopni vést války. V televizi prohlásil:
"Podle všech dokumentů, které jsme zkoumali, je dnes hlavním zdrojem rudá Čína."
V Americe, která byla v zajetí studenoválečné hysterie, veřejnost jeho tvrzení o tom, že komunisté chystají spiknutí s cílem omámit Ameriku, přijala s nadšením. Žádný politik přece nemohl vypadat, že je vůči komunismu měkký.
Prezident Harry Truman podepsal v roce 1951 Boggsův zákon, který zpřísnil tresty za držení drog a stanovil minimální povinné tresty. Harry Anslinger agitoval za ještě přísnější zákony. Přiměl prezidenta Dwighta Eisenhowera, aby v americkém Kongresu prosadil zákon o kontrole narkotik z roku 1956. Za konopí nyní hrozily stejné tresty jako za heroin. Zatčení za držení konopí v roce 1956 znamenalo povinný trest od dvou do deseti let. Ve státech jako Missouri hrozilo za druhé zatčení za držení konopí doživotní vězení.
OSN: Konopí jako světový strašák (60. léta 20. st.)
Po legálním vymýcení konopí v Americe obrátil Harry Anslinger svou pozornost do celého světa. Využil rostoucí ekonomické síly Ameriky k tomu, aby přiměl ostatní národy podepsat jeho filozofii. Pokud by odmítly, Amerika by je ekonomicky nepodporovala. Využíval OSN k tomu, aby zbytek světa donutil k použití silových prostředků. Jako největší sponzor OSN měli Američané větší kontrolu nad činností OSN.
OSN v roce 1961 kodifikovalo svou drogovou politiku do Jednotné úmluvy o omamných látkách, se kterou souhlasilo 150 zemí. Ty byly povinné bojovat proti pěstování konopí a vymýtit je. Když byla produkce konopí celosvětově nelegální, petrochemický průmysl vzkvétal a produkoval ekologický masakr, který máme dnes. Znečištění ovzduší. Kontaminace vody. Odlesňování. Vyhubení zvířat. A v neposlední řadě, války o ropu.
Harry Anslinger pracoval pod pěti prezidenty, a nakonec odešel z Úřadu pro narkotika. Varoval své nástupce před blížící se drogovou revolucí, která nebude ničím menším než útokem na základy západní civilizace. Podle Johanna Hariho v knize Chasing the Scream ovšem samotný Harry Anslinger skončil jako drogový dealer a narkoman. Před svým odchodem do důchodu obstarával heroin pro narkomana v americkém Kongresu. Tímto narkomanem nebyl nikdo menší než senátor Joe McCarthy, mocný lovec komunistů. Aby McCarthy nemusel nakupovat drogy na černém trhu, což by mohlo vyvolat veřejný skandál, zajistil McCarthymu legální zásoby heroinu. Harry Anslinger, který si na začátku své kariéry liboval v zatýkání lidí závislých na morfinu, se na sklonku života spoléhal na každodenní dávky morfinu, aby si ulevil od angíny.
Hnutí Hippies (60. léta 20. st.)
Navzdory zákazu, množství mladých lidí kouřících marihuanu stále rostlo. Revoluce hippies na konci 60. let 20. století vynesla jeho užívání na veřejnost. Jeho kouření se stalo symbolem rebelství a potvrzením práv jednotlivce.
Huliči hlásající mír a lásku nepředstavovali sexuálně vyšinuté devianty a vrahy se sekerami, jak je líčil Harry Anslinger. Hollywoodské hvězdy požadovaly legalizaci konopí. To znepokojovalo nového šéfa Federálního úřadu pro narkotika Henryho Giordana. Rozvinul kampaň zaměřenou na mladé lidi. Tvrdil, že každý, kdo kouří marihuanu, se stane nemotivovaným dysfunkčním ztroskotancem. Vzhledem k rozšířenému užívání marihuany veřejnost požadovala nezávislý výzkum. Americká vláda poprvé schválila vědecké testování.
Lékař Leo Hollister z nemocnice pro veterány v Palo Altu řekl:
"Zjistili jsme, že droga dělá lidi šťastnými. Přivádí je k opojení a nakonec k ospalosti, což je zhruba to, co nám uživatelé marihuany celou dobu říkali, že se děje."
Podle doktora Stanleyho Yollese, který v roce 1969 vypovídal na senátním slyšení o marihuanové legislativě, se množství mladých Američanů, kteří alespoň jednou užili marihuanu, odhadovalo na osm až dvanáct milionů. Dodal:
"Dokážete si představit, co by se stalo s orgány činnými v trestním řízení a nápravným systémem této země, kdyby byl každý z těchto dvanácti milionů lidí přistižený policistou při kouření své první marihuanové cigarety? První místo, kde lze provést právní reformu, je odstranění povinných minimálních trestů pro všechny případy zneužívání drog."
Richard Nixon (70. léta 20. st.)
Aby americký Kongres využil nálady veřejnosti, přijal v roce 1970 zákon o kontrolovaných látkách, který zrušil minimální povinné tresty a snížil tresty za držení. Konzervativní republikáni byli generací hippies zděšení, a proto se obrátili na prezidenta Richarda Nixona, aby obnovil morální řád. Richard Nixon byl odpuzovaný myšlenkou, že by americká vláda zmírnila svůj postoj ke konopí. Prohlásil, že nic dalšího nebude přijímat, dokud nebude známo více o jeho nebezpečnosti.
Na nahrávkách z Bílého domu bylo zachycené, jak se Nixon navážel do Židů:
"Všichni ti parchanti, kteří jsou pro legalizaci marihuany, jsou Židé. Co je to, proboha, s těmi Židy?"
Prezident Nixon vyčkával. Pověřil komisi novým výzkumem, kterou obsadil pravičáky, včetně konzervativního republikánského guvernéra jako jejího předsedy. Dal jim pokyn, aby zaujali tvrdý postoj. Na tom základě by mohl ospravedlnit zesílení války proti mírumilovným aktivistům, kteří se stavěli proti válce ve Vietnamu, a z nichž mnozí kouřili trávu. Tím, že by je kriminalizoval, by je mohl zatknout. Protiválečné hnutí by se tak zhroutilo a po pobytu ve vězení by nemohli volit lidi kandidující proti jeho straně.
Na zjištění nejhorších vlastností konopí byly vyčleněné miliony dolarů. Jednalo se o nejpodrobnější vyšetřování, jaké kdy americká vláda vedla. Když přišly výsledky, mluvčí Národní komise pro marihuanu a zneužívání drog prohlásil:
"Doporučení komise v její první zprávě zní, že se nedomníváme, že by soukromé užívání nebo soukromé držení ve vlastním domě mělo mít stigma kriminalizace. Že lidé, kteří experimentují, by neměli být za toto konkrétní chování kriminalizovaní."
Komise zjistila, že samotné užívání konopí není příčinou kriminality. Že stávající zákony vedou k selektivnímu stíhání a zatýkání osob s nevhodnou politikou, účesem a barvou pleti. Že obrovské náklady na prosazování zákonů o konopí převažují nad jakýmkoli přínosem těchto zákonů.
Jednalo se o nejrozsáhlejší a nejveřejnější výzkum konopí, jaký byl kdy provedený. Tyto výsledky Nixona rozzuřily. Zprávu vyhodil do koše, aniž by si ji přečetl. Zprávy nechal stáhnout a zničit. Rozhodl se, že se proti výsledkům zprávy postaví, a vystoupil v televizi:
"Budu i nadále vystupovat proti snahám o legalizaci marihuany."
V návaznosti na vyprávění Harryho Anslingera vyhlásil Nixon novou totální ofenzívu.
Konopí: Horší než heroin, zhoubnější než kokain (70. léta 20. st.)
V roce 1970 byl zákon o dani z marihuany z roku 1937 zrušený jako protiústavní. K získání daňové známky bylo nutné spáchat trestný čin a usvědčit se předložením konopí bez známky. Nixon ale jednal rychle. Podepsal komplexní zákon o prevenci a kontrole zneužívání drog z roku 1970, který drasticky rozšířil federální protidrogové zákony a policejní pravomoci. Zařadil konopí do seznamu I., kde se nachází dodnes. Stejně zhoubné jako heroin a ještě škodlivější než kokain, PCP a pervitin. Všech 5000 let lékařského užívání bylo zničeno.
Ve Velké Británii byla zadána podobná studie, která přinesla stejné výsledky. Ve zprávě se uvádí:
"Dlouhodobá konzumace konopí v mírných dávkách nemá žádné škodlivé účinky. Neexistují žádné důkazy o tom, že by tato činnost způsobovala násilnou trestnou činnost nebo agresi, protispolečenské chování nebo že by u jinak normálních lidí vyvolávala stavy závislosti nebo psychózy, které by vyžadovaly lékařskou léčbu."
Studie dospěla k závěru:
"Držení malého množství konopí by za normálních okolností nemělo být považované za závažný trestný čin, který by měl být trestaný odnětím svobody."
Nic nemohlo změnit Nixonův názor. Aby prosadil svou válku proti drogám, najímal slavné osobnosti, včetně Elvise Presleyho jako zvláštního asistenta Úřadu pro narkotika. Jako poděkování za nové místo, které zahrnovalo oficiální průkaz a zlatý policejní odznak s orlem, dal Elvis Presley Richardu Nixonovi sběratelský Colt .45. Krátce potom Elvis Presley zemřel na toaletě, kde zkolaboval. V jeho krvi byla vysoká hladina dilaudidu, percodanu, demerolu, kodeinu a deseti dalších drog. Aby byla jeho drogová minulost zahlazená, byla jeho smrt označená za srdeční infarkt.
Konopí: Záminka k likvidaci politické konkurence (70. a 80. léta 20. st.)
Richard Nixon vytvořil mocný protidrogový úřad, který měl za úkol bojovat proti užívání drog v celé zemi. Protidrogoví agenti mohli bez soudního příkazu špehovat americké občany, vnikat do jejich domovů a zatýkat lidi na základě podezření.
Protidrogový úřad se stal nástrojem kontroly všech částí společnosti, které byly v rozporu s politikou Bílého domu. Například válečných demonstrantů, politických odpůrců, černochů a dalších menšin. Válka proti drogám sloužila k odvedení pozornosti od krvavé lázně, kterou Richard Nixon udržoval ve Vietnamu. Protidrogové zákony se používaly ke shromažďování těch, kteří Nixona veřejně hanobili na demonstracích.
Prostřednictvím OSN Nixon exportoval svou protidrogovou politiku do celého světa a zatížil ji tvrdou politikou, která se většinou uplatňuje dodnes. Díky pobočkám po celém světě se protidrogový úřad stal „nejmezinárodnější“ policejní složkou v dějinách. Amerika odměňovala vlády, které zvyšovaly hrozbu drog a následně tvrdě reagovaly. Hrozbou odebrání pomoci a obchodu, Američané donutili neochotné vlády k dodržování pravidel. Ty země, které s Nixonovým tažením souhlasily, posílaly své policejní a vojenské složky na školení do Ameriky, aby se naučily, jak bojovat proti drogám co nejbrutálnějšími způsoby. To vládám umožnilo dopouštět se na svých občanech strašlivého porušování lidských práv. V některých zemích byli drogoví zločinci věšení, střílení do hlavy nebo stínaní, což se děje dodnes. Mnohé vlády byly samy zapojené do obchodu s drogami a využívaly americký vojenský výcvik a pomoc k mučení, zabíjení a likvidaci svých konkurentů. Navzdory celosvětovým vojenským operacím se užívání konopí nadále šířilo.
V polovině 70. let 20. století zasáhlo první vrstvy amerických předměstí. Právníci, bankovní manažeři, burzovní makléři a dokonce i prarodiče kouřili trávu.
Don Crowe, pětadvacetiletý veterán z Vietnamu, obdržel za svou vojenskou službu několik vyznamenání, včetně purpurového srdce. Tajný agent ho zlákal k prodeji necelých 30g konopí. Přestože šlo o jeho první přestupek, byl odsouzený na padesát let. V televizi Don Crowe řekl:
"Měl jsem pocit, že bojuji za svou zemi a za své bližní. Je trochu deprimující vědět, že bych se měl vrátit [z Vietnamu] a dostat padesát let za to, že jsem údajně prodal špetku marihuany."
Krátká dekriminalizace konopí (2. pol. 70. let 20. st.)
Pouze 7 % zatčení za marihuanu bylo za její prodej. Statisíce zatčení za držení a užívání se týkaly převážně bílých amerických dětí ze střední třídy, jejichž trestní rejstřík ale trval celý život. Rodiče začali vnímat problém nikoliv jako konopí, ale jako zákony o konopí. Aktivisté po celé Americe požadovali dekriminalizaci.
V roce 1972 přijalo město Ann Arbor v Michiganu vyhlášku, která vyškrtla držení konopí z trestního zákoníku. Stalo se méně závažným přestupkem na úrovni pokuty za parkování.
V roce 1973 dekriminalizoval osobní užívání Oregon a deset států jej následovalo. Nixon, pohlcený vlastními právními problémy, byl od války proti drogám odvedený. V roce 1974 rezignoval. V dalších letech nedošlo k žádnému nárůstu užívání drog a ušetřily se miliony dolarů na vymáhání práva.
Prezident Gerald Ford přenesl válku proti drogám do Mexika. Nařídil americkým jednotkám postřikovat mexická pole s konopím toxickým herbicidem paraquatem.
V roce 1976 se prezident Jimmy Carter vyslovil pro dekriminalizaci.
"Podporuji změnu zákona, která by ukončila federální trestní postihy za držení až 28 gramů marihuany a ponechala státům možnost přijmout jakékoli zákony týkající se marihuany."
Carterův hlavní poradce pro drogovou politiku, doktor Bourne, skončil v kokainovém skandálu. Kvůli mediálnímu ohlasu se Carter nemohl tvářit, že je vůči drogám měkký. Americký Kongres jeho návrh dekriminalizace zamítl.
Konopí jako metla lidstva (80. léta 20. st.)
Pak přišel Ronald Reagan:
"Přední lékařští vědci docházejí k závěru, že marihuana, tráva, ať už tomu říkáte jakkoli, je pravděpodobně nejnebezpečnější drogou v Americe. A to jsme ještě nezačali zjišťovat všechny neblahé účinky, ale jsou to trvalé neblahé účinky."
Reagan nikdy nezveřejnil žádné studie lékařských vědců. Protidrogový úřad se pustil do terorizování „huličů“. Tisíce lidí byly denně zatýkány za držení jediné cigarety. Budoucnost mladých lidí byla navždy zničená záznamy v trestním rejstříku. Reagan ovšem dlouho před nástupem do Bílého domu propagoval tabákový průmysl. V té době byly cigarety zodpovědné za nejvíce úmrtí na rakovinu v Americe. Byl to produkt, který Reagan dlouho podporoval. Než se stal guvernérem Kalifornie, pózoval v reklamách na cigarety, přestože byl nekuřák.
Reaganovy vztahy s tabákovým průmyslem sahaly až do 30. let, kdy působil jako rozhlasový sportovní hlasatel, ale obchod se vyšplhal až s rozjezdem jeho hollywoodské kariéry. Reagan pózoval pro tabákovou společnost Liggett & Myers. Její soudní procesy později odhalily, že klamavými reklamami zakrývala nepříznivé účinky kouření. Ronald Reagan dohlížel na novou vlnu démonizace černošských uživatelů drog. Pouhá 2 % Američanů věřila, že drogy by měly být hlavní prioritou jejich země.
Drogová kriminalita klesala, když Reagan oznámil:
"Hodláme udělat všechno, co je nezbytné, abychom skoncovali s drogovou hrozbou a zlikvidovali tohoto temného vnitřního nepřítele."
Ovšem ve skutečnosti, administrativa Ronalda Reagana pověřila CIA, aby usnadnila masový dovoz kokainu, který přispěl k epidemii cracku. To odhalil špičkový novinář Gary Webb, o čemž jsem podrobně hovořil v mém dvoudílném dokumentu Drogové a pedofilní spiknutí.
Ronald Reagan vystoupil v televizi v tmavomodrém obleku. Seděl na pohovce a držel se za ruku s Nancy Reaganovou oblečenou v nápadně červených šatech a oznámil:
"Dnes se objevila nová epidemie: kouřový kokain, jinak známý jako crack. Je to nekontrolovatelný požár."
Média zaplavila záběry černošských kuřáků cracku, podvyživených zombií svírajících skleněné dýmky, ochotných prostituovat své ženy a děti, jen aby se mohli „zhulit“. Mnohé z těchto obrázků pocházely od týmu obchodníků s propagandou, který zřídil Bílý dům.
Jeden z newyorských úředníků protidrogového úřadu, Robert Stutman, trval na tom, že kvůli cracku zabijete vlastní matku. To je přesně to, co se říkalo o trávě ve 30. letech.
Hysterické veřejnosti Reagan nabídl řešení:
"Američané chtějí, aby jejich vláda přitvrdila a přešla do ofenzivy. A přesně to máme v úmyslu s větší zuřivostí než kdykoli předtím."
Politici prosazující tyto programy dostávali příspěvky od lobbistů zastupujících farmaceutické, tabákové a alkoholové korporace. Ty viděly v konopí svého konkurenta. Demokraté a republikáni se spojili, aby vytvořili zákony o povinných trestech. Ty byly v americkém Kongresu protlačené rekordní rychlostí, aniž by se konala jakákoli slyšení nebo konzultace s odborníky. Ronald Reagan podepsal minimální povinné tresty za drogové trestné činy. Přitom nejvyšší tresty byly udělované za crack, v některých případech až stonásobek trestu, který by někdo dostal, kdyby byl zatčený se stejným množstvím práškového kokainu. Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že crack je kokain s jedlou sodou a zahřátou vodou.
Závěr: Drogy jako zbraň
Zatímco politici jako Bill Clinton šňupali kokain na večírcích bohaté smetánky, černoši kouřili crack v ghettech a na ulicích. Vzhledem k tomu, že černoši dostávali za crack dvouciferné tresty až sto let, věznice se rychle plnily. Černoši neužívali crack o nic víc než běloši. Navzdory tomu 90 % obžalovaných v crackových kauzách u federálního soudu tvořili černoši, přestože černoši tvořili jen 13 % obyvatel Ameriky. Mnoho soudců tuto diskriminaci zpochybňovalo. Někteří na protest odešli. Komise pro ukládání trestů ji shledala nespravedlivou. Soudci a odborníci předložili americkému Kongresu důkazy o tom, co se děje, ale bylo jim řečeno:
"Tito lidé zabíjejí naše děti. Tito lidé ničí naši společnost."
A tak to probíhá až dodnes. Rasistická historie konopí i drog obecně, je skutečně výmluvná. Také mnohé naznačuje o pokrytectví západní civilizace. Když se to hodí, drogy jsou využívané jako zbraň pro zničení nepřítele. Zaplavme národ drogami a tím ho sražme na kolena.
Britská vláda drogami zahltila Čínu a Indii. Američané propagovali pěstování konopí během 2. světové války. Ovšem konopí představuje obrovskou konkurenci pro ropné, alkoholové, a hlavně farmaceutické korporace jako přírodní lék. Tyto korporace podporují globální bankovní kartely, které na svých produktech vytáčejí astronomické zisky. Proto se cigarety z tabáku vychvalovaly v amerických médiích v 50. letech, zatímco cigarety z trávy byly ve stejné době zločinem. Proto je konopí klasifikované jako stejná ďábelská metla lidstva jako heroin, kokain nebo pervitin.
Nemám v úmyslu propagovat kouření trávy jako běžný životní styl. Nesmíme si namlouvat, že marihuana není drogou. Je, to si musíme přiznat. Nebudu se ale vozit na populistické vlně kriminalizace marihuany. Stejně jako se vším by se i konopí mělo užívat s rozumem. Nehulit jointa každý den, ale klidně rekreačně s rozvahou.
Tráva není o nic horší než prochlastané osudy zoufalých trosek, které bez tvrdého alkoholu nepřežijí den. Závislost na jakékoli droze by nás ale uvrhla do vybájeného světa Aldouse Haxleyho. Infantilní stádo reagující na emoce, ve kterých je permanentně udržované chemickým koktejlem měkkých drog.
Proto je důležité si zachovávat zdravý nadhled, čistou mysl a zdravý rozum. Stejně jako všechno, by se i konopí mělo odpolitizovat a přenechat nezávislým odborníkům. Stejně jako nános stigmatu, které se díky politické propagandě vrylo hluboko do našeho podvědomí. Na konopí se totiž politická propaganda projektuje nejlépe. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, která se integrovala jako součást našeho archetypálního uvažování. Podmíněné reflexy, signály a spouštěče, které v nás režim podprahově pěstuje. Proto mysleme autonomně a nezávisle, nejen co se týče konopí.