Pořad se zabývá tajnými operacemi CIA, jejichž cílem bylo ovlivnit a degradovat hnutí hippies a celkově odpor k válce ve Vietnamu. Pořad se také dotýká vlivu frankfurtské školy a LSD na toto hnutí a na společnost jako celek. Další části pořadu popisují kořeny květinového hnutí, vliv hudebního festivalu Woodstock a fakta ohledně vodnářského spiknutí. Závěr pořadu se zaměřuje na poučení pro budoucnost a jak se vyvarovat opakování chyb minulosti.
Mnozí z nás poslouchají příjemnou oldies muziku z 60 let. Jiní se zase nechávají unášet rockovými tóny z té doby. Byla to éra hippies, květinových dětí, a všech atributů, které s tím byly spojené. Dlouhé vlasy a sandály, komuny, volná láska, makrobiotická strava, osvobozený životní styl. Oficiální propaganda tuto dobu líčí jako revoltu proti americké vládě na pozadí války ve Vietnamu. Protest proti konzervativním hodnotám. Ovšem zákulisí této doby je mnohem odpudivější. Je vážně škoda, že se nikdo tomuto období nevěnoval do hloubky, abychom mohli skutečně zhodnotit průběh a dopady hnutí hippies a hlavně se z něj poučit. V tomto pořadu se pokusím tento deficit alespoň částečně vyrovnat.
Hippies: Radši trávu než politiku
Drogy byly vždycky nástrojem romantiků 19. století, stejně jako francouzských symbolistů. Byly oblíbené mezi evropskou a americkou bohémskou okrajovou společností i v období po druhé světové válce. Ve druhé polovině 50. let však CIA a spojenecké zpravodajské služby zahájily rozsáhlé experimenty s halucinogenem LSD, aby prozkoumaly jeho potenciál pro sociální kontrolu. Dnes je už oficiálně zdokumentované, že pod záštitou operace CIA MK-ULTRA byly vyrobené a rozšířené miliony dávek této chemické látky. LSD se stalo oblíbenou drogou v samotné CIA, pomalu se dostalo do akademického prostředí a odtud do celé společnosti. Byl to například veterán výzkumného a analytického oddělení OSS, předchůdkyně CIA, Gregory Bateson, který zapojil beatového básníka Allena Ginsberga do experimentu s LSD u amerického námořnictva v Palo Altu v Kalifornii. Nejen Ginsbergovi, ale i spisovateli Kenu Keseymu a původním členům rockové skupiny Grateful Dead, se díky americkému námořnictvu otevřely dveře vnímání. Mnoho mladých lidí se stalo takzvanými Deadheads, když následovali Grateful Dead na turné. Veterán investigativní žurnalistiky Jim Keith píše:
"V interní zprávě FBI z roku 1968 se hovoří o zaměstnávání Grateful Dead jako o cestě k usměrnění nesouhlasu a rebelie mládeže do mírnějších a neohrožujících směrů. Vykonávali důležitou službu při odvádění pozornosti mnoha mladých lidí spíše k drogám a mysticismu než k politice."
Guru psychedelické revoluce Timothy Leary se o halucinogenech poprvé dozvěděl v roce 1957 z časopisu Life. Svou kariéru zahájil jako smluvní zaměstnanec CIA. Na setkání průkopníků LSD v roce 1977 Leary otevřeně přiznal:
"Za všechno, co jsem, vděčím prozíravosti CIA."
Dr. Humphry Osmond ve své knize napsal:
"Zavedení hlavních psychedelických drog v 60. letech bylo výsledkem vyšetřování CIA ohledně jejich možného vojenského využití."
Experimenty pod různými krycími názvy probíhaly na více než osmdesáti univerzitních kampusech a nedobrovolně tak přispěly k popularizaci LSD. Tisíce univerzitních studentů byly použity jako nedobrovolní pokusní králíci. Brzy si [studenti] začali syntetizovat vlastní LSD. Od roku 1962 zahájil Národní obranný výzkumný institut RAND Corporation v kalifornské Santa Monice také tajnou čtyřletou studii experimentální psychózy jako nástroje psychiatrického hodnocení za použití LSD nebo marihuany. RAND Corporation je federálně financovaný think-tank sponzorovaný Úřadem ministra obrany a Radou pro zahraniční vztahy. Studie byla založena na práci psychiatra W. H. McGlothlina, který provedl přípravný výzkum dlouhodobých účinků LSD na některé postoje u normálních lidí.
Frankfurtská škola a halucinogeny
Halucinogeny mají ten zvláštní účinek, že oběť se stává asociální, naprosto sebestřednou a zajímá se o předměty. I ty nejbanálnější předměty. Jinými slovy, halucinogeny okamžitě dosahují stavu mysli totožného s tím, který předepisují teorie Frankfurtské školy. A popularizace těchto chemických látek vytvořila obrovskou psychologickou labilitu pro uvádění těchto teorií do praxe. Situace na počátku šedesátých let tak představovala pro Frankfurtskou školu geniální bod návratu, který byl plně využitý. Politická teorie vzešla zcela z Frankfurtské školy. I atributy byly více než výmluvné. Dlouhé vlasy a sandály, komuny, volná láska, makrobiotická strava, osvobozený životní styl. To všechno už bylo dávno vymyšlené. Jen se to oprášilo a znovu zavedlo do praxe. Všechno už bylo navržené na přelomu 20. století a důkladně vyzkoušené v praxi různými, na Frankfurtskou školu napojenými sociálními experimenty typu New Age. Jako byla například komunita Ascona před rokem 1920. Dokonce i ono vyzývavé "Nikdy nevěř nikomu, komu je přes třicet" Toma Haydena bylo jen méně buranskou verzí výroku Ruperta Brooka z roku 1905 "Nikdo nad třicet nestojí za řeč". Sociální plánovači, kteří utvářeli 60. léta, prostě vycházeli z už dostupných materiálů a celou šarádu posunuli o krok dál. Za hranice příčetnosti, do světa superdrog, které se měly používat k modifikaci chování a úkolům kontroly mysli. To byl klíč, který nakonec umožnil neomezený přístup k lidské mysli.
Jeffrey Steinberg z Executive Intelligence Review naznačuje, že k pochopení kořenů této šarády je třeba se vrátit do bezprostředně poválečného období. Tehdy frankfurtská škola a londýnský Tavistockův institut zahájily koordinované úsilí o využití marxisticko-freudovské perverze psychologie a dalších společenských věd jako nástroje masové sociální kontroly a vymývání mozků. Dvěma pilíři útoku na americkou intelektuální tradici byly kybernetika a drogová kontrakultura. Drogová kontrakultura byla přesně tou zbraní, kterou Frankfurtská škola a její souputníci použili v následujících padesáti letech, aby vytvořili kulturní paradigma odkloněné od takzvané autoritářské matrice člověka jako živého obrazu Boha a nadřazenosti republikánské formy národního státu nad všemi ostatními formami politické organizace. Transformovali americkou kulturu směrem k erotické, perverzní matrici, spojené se současnou politickou korektností, k drogové závislosti, sexuálním perverzím a oslavování násilí. Pro marxisticko-freudovské revolucionáře Frankfurtské školy bylo konečným lékem na nenáviděnou křesťanskou civilizaci rozvrátit ji zevnitř tím, že z ní vyrostou generace nekrofilů. Zdá se vám takové tvrzení příliš kruté, nebo že něco nadsazuji? Poslouchejte dál.
Frankfurtská škola: Ať žije nekrofilie
Představitel frankfurtské školy Theodor Adorno ve svém díle Filosofie moderní hudby z roku 1948 tvrdil, že účelem moderní hudby je doslova přivést posluchače k šílenství. Odůvodňoval to tvrzením, že moderní společnost je semeništěm zla, autoritářství a potenciálního fašismu. A že jedině tím, že nejprve zničíme civilizaci prostřednictvím šíření všech forem kulturního pesimismu a zvrácenosti, může dojít k osvobození. O úloze moderní hudby napsal:
"Ne že by se v ní přímo projevovala schizofrenie, ale hudba sama sobě vtiskuje postoj podobný postoji duševně nemocných. Jedinec si sám způsobuje svůj rozpad….. Naplnění slibu si představuje prostřednictvím magie, nicméně v rámci bezprostřední aktuálnosti….. Jeho zájmem je ovládnout schizofrenní rysy prostřednictvím estetického vědomí. Přitom doufá, že ospravedlní šílenství jako skutečné zdraví. Nekrofilie je v této nemocné společnosti vrcholným projevem pravého zdraví."
Roztomilé, že? Toto prosím napsal představitel frankfurtské školy Theodor Adorno. Že nekrofilie je v této nemocné společnosti vrcholným projevem pravého zdraví. Ještě si někdo myslí že přeháním?
Erich Fromm, další přední představitel Frankfurtské školy, věnoval velkou část svého zásadního díla Anatomie lidské destruktivity z roku 1972 analýze nekrofilie, kterou označil za dominantní trend moderní společnosti. Erich Fromm definoval nekrofilii jako všechny formy posedlosti smrtí a ničením, zejména ty, které mají intenzivní sexuální podtext. Ironií osudu se jeho receptem na tuto masovou společenskou perverzi stala drogová, rocková a sexuální kontrakultura konce 60. let. Toto jsou přední představitelé slavné Frankfurtské školy, kteří oslavují nekrofilii, násilí a celkovou společenskou destrukci.
LSD: Drogy osvobozují
Diethylamid kyseliny lysergové neboli LSD vyvinul v roce 1943 Albert Hoffman, chemik ve švýcarské farmaceutické společnosti Sandoz, kterou vlastnil S. G. Warburg. Hlavní složkou LSD je ergotamin tartrát. Právě z něho Hoffman vytvořil syntetický ergotamin, silně ovlivňující mysl a vysoce návykovou drogu. Při hlubším pohledu do historie LSD zjistíme, že ačkoli není k dispozici přesná dokumentace o tom, pod jakou záštitou byl výzkum LSD zadán, lze bezpečně předpokládat, že se na něm přímo podílela britská rozvědka a americká OSS, předchůdkyně CIA. Allen Dulles, ředitel CIA v době, kdy tato agentura zahájila MK-ULTRA, byl po celou dobu raného výzkumu Sandozu šéfem pobočky OSS ve švýcarském Bernu. Jedním z jeho asistentů v OSS byl James Warburg ze stejné rodiny Warburgů, který se v roce 1963 podílel na založení Institutu pro politická studia, a spolupracoval například s Aldousem Huxleym. Právě v Americe LSD pokračovalo. Už v roce 1952 byl řediteli CIA předložený návrh, ve kterém byly popsané mechanismy financování vysoce citlivých výzkumných a vývojových projektů CIA. Projekty měly zkoumat využití biologických a chemických materiálů jako je LSD při změně lidského chování. 13. dubna 1953 byla založená MK-ULTRA. Jejím výslovným cílem bylo zkoumat a vyvíjet chemické, biologické a radiologické materiály, které by se používaly v tajných operacích a byly by schopné ovládat nebo měnit lidské chování. Opět cituji Jeffreyho Steinberga z Executive Intelligence Review:
"V době, kdy byly tyto zrůdné představy o masovém sociálním inženýrství prezentované jako humanistická alternativa ke světové válce ve věku atomové a vodíkové bomby, byly spuštěné zásadní projekty, které měly formovat realizaci tohoto Brave New World a přivést nás dnes, s kopáním a křikem, do světa Vodnářského spiknutí. Je pozoruhodné, že jeden ze čtyř ředitelů projektu Autoritářská osobnost R. Nevitt Sanford, sehrál klíčovou roli v experimentování a nakonec masovém užívání psychedelických drog v 50. a 60. letech."
Tento projekt Autoritářská osobnost z konce 40. let 20. století byl zodpovědný za drogovou, rockovou, sexuální kontrakulturu Baby boomu v 60. letech. Na tomto místě je důležitá role Tavistockova institutu. Právě o něm jsem natočil dvoudílný dokument. Tento Tavistockův institut za druhé světové války řídil psychiatrické oddělení britské armády. V bezprostředně poválečném období vyslal mnoho svých špičkových vymývačů mozků do Ameriky, aby pracovali na tajných projektech CIA a Pentagonu zaměřených na kontrolu mysli, včetně projektu MK-ULTRA, věnovaného studiu LSD a dalších psychedelik. Zmínil jsem jednoho ze čtyř ředitelů projektu Autoritářská osobnost R. Nevitt Sanforda. Právě Sanford vedl Ústav pro studium lidských problémů na Stanfordově univerzitě. Stanfordova univerzita byla hlavní základnou tajných experimentů s LSD v rámci MK-ULTRA. Celkem existovalo 149 dílčích projektů MK-ULTRA. Mnohé z nich se zabývaly výzkumem modifikace chování, hypnózy, účinků drog, psychoterapie, sér pravdy, patogenů a toxinů v lidských tkáních.
Pro zpravodajské účely byla od MK-ULTRA vyžadována schopnost manipulovat s pamětí. To, čemu freudisté říkají superego, muselo být obejito, což umožnilo kontrolorům přímý přístup k obsahu mysli nepřátelského agenta. To byl první krok. Druhý krok zahrnoval vymazání určitých informací z paměti subjektu a jejich nahrazení novými kousky paměti. To by CIA umožnilo poslat agenta zpět do terénu, aniž by věděl, že byl vyslýchán a prozradil citlivé informace. Třetí krok byl potenciálním bonusem. Tento nepřátelský agent mohl být naprogramovaný, aby páchal činy jménem CIA, aniž by věděl, kdo a proč mu dal příkaz. To je mimochodem podstata toho, co dnes známe jako hypnoterapii a hloubkovou psychoanalýzu. Tady psychiatr hledá přístup k nevědomým vrstvám pacienta, aby z nich získal důležité informace, například o traumatu z dětství. Pak by neutralizoval následky tohoto traumatu, nebo v některých případech nahradil určité vzorce chování novými, schválenými vzorci.
Tehdy se pokládaly kořeny toho, co se vyvinulo v drogově rockovou sexuální kontrakulturu 60. let minulého století. Tento kontrakulturní model vycházel z pohanských obřadů starověkých egyptských a římských říší. A ty měly svou vlastní historii. Pro tento bod je důležitá kontinuita Apollónova kultu. V Římě existují černé šlechtické rody, jejichž rodiny a rodinné politické tradice sahají až do dob římské republiky. Republiku a císařství, za nichž žili jejich předkové, zase ovládala římská větev Apollónova kultu. Tento kult byl v té době různým způsobem hlavní lichvářskou dluhopisářskou institucí Středomoří, politickou zpravodajskou službou a zároveň kultem a tvůrcem kultů. To je tradice, kterou předávají staré černé římské rody. Tyto římské rody se časem staly známými jako benátská černá šlechta. Jejich členové dnes zastávají klíčové pozice v úzkém kruhu organizací, jako je například skupina Bilderberg, o které jsem také natočil dvoudílný pořad. Tato tradice přetrvávala pod různými institucionálními zástěrkami a vždycky si zachovávala základní pohled na svět a učení. Například britská monarchie je moderním, koncentrovaným vyjádřením nepřerušené tradice a politiky starověkého Apollónova kultu.
Aldous Huxley: Měkké drogy – lepší společnost
Aldous Huxley byl vnukem slavného biologa Thomase Henryho Huxleyho, který otevřeně podporoval evoluční teorii Charlese Darwina a vysloužil si přezdívku Darwinův buldok. Byl to Thomas Huxley, přední člen Metafyzické společnosti, která byla založená v roce 1869, kdo vymyslel termín agnosticismus. Huxley a jeho přední kruhy popírali schopnost člověka skutečně cokoli poznat, takzvanou doktrínu bezduchosti, která byla jádrem Wellsovy knihy Otevřené spiknutí. Aldous Huxley byl na rozdíl od svého dědečka spisovatel, který rád experimentoval s drogami, aby objevil svou vnitřní tvořivost a duchovní spojení. Věřil, že drogy mají psychedelickou moc, která mu umožňuje napojit se na duchovní studnici vizí.
Huxley předpovídal, že náboženství se promění z činnosti zabývající se především symboly na činnost zabývající se především prožitkem a intuicí poháněnou mystickou inspirací. Jak víme, Huxley vydal svůj nejslavnější román Brave New World v roce 1931. Brave New World je virtuálním plánem skutečné budoucí jednosvětové socialistické vlády. Otevřeně zkoumá, jak by bylo možné tohoto nového světového řádu dosáhnout, údajně pro světový mír a evoluci lidstva. Ve svém díle Brave New World se Huxley soustředí na vědeckou metodologii, jak udržet všechny obyvatele mimo elitní menšinu v permanentně autistickém stavu, který je vlastně láskou k jejich otroctví. Při projevu na Kalifornské lékařské fakultě v San Francisku Huxley prohlásil:
"Zhruba v příští generaci bude existovat farmakologická metoda, jak přimět lidi k lásce ke svému otroctví a vytvořit diktaturu takříkajíc bez slz. Výroba jakéhosi bezbolestného koncentračního tábora pro celé společnosti, takže lidé budou ve skutečnosti zbaveni svých svobod, ale budou si to spíše užívat, protože budou odvádění od jakékoli touhy po vzpouře propagandou nebo vymýváním mozků, případně vymýváním mozků umocněným farmakologickými metodami. A to se zdá být poslední revolucí."
Ve svém projevu v Hlasu Ameriky, který vysílalo americké ministerstvo zahraničí v roce 1961, Huxley hovořil o světě farmakologicky manipulovaných otroků, kteří žijí v koncentračním táboře mysli, posilováni propagandou a psychotropními látkami. Učí se milovat své otroctví a opouštějí veškerou vůli k odporu.
"Toto," uzavřel Huxley, "je poslední revoluce."
Huxleyho souputník v experimentech s psychotropními látkami v padesátých letech, doktor Timothy Leary z katedry psychologie Harvardské univerzity, poskytl další pohled do jejich zvrácené mysli. Leary ve své autobiografické knize citoval Huxleyho:
"Tyto mozkové drogy, masově vyráběné v laboratořích, přinesou obrovské změny ve společnosti. Stane se tak s vámi nebo beze mě. Jediné, co můžeme udělat, je šířit informace."
V roce 1958 Aldous Huxley shromáždil několik esejů, které napsal pro deník Newsday, a vydal je pod souhrnným názvem Brave New World Revisited. V něm popsal společnost, kde prvním cílem vládců je za každou cenu zabránit svým poddaným v potížích. Popsal pravděpodobnou budoucnost:
"Zcela organizovaná společnost… zrušení svobodné vůle metodickým podmiňováním, nevolnictví, které se stává přijatelným pravidelnými dávkami chemicky vyvolaného štěstí."
Huxley také předpověděl, že demokracie změní svou povahu:
"Staré formy, volby, parlamenty, nejvyšší soudy, zůstanou zachované, ale jejich podstatou bude nenásilná totalita. Demokracie a svoboda budou tématem každého vysílání a redakčního článku. Mezitím bude vládnoucí oligarchie a její vysoce vyškolená elita vojáků, policistů, tvůrců myšlenek a manipulátorů mysli, v tichosti řídit představení tak, jak uzná za vhodné."
Jak moc se tohle všechno liší od toho, co máme dnes?
Kořeny květinového hnutí
Gregory Bateson byl manželem antropoložky Margaret Meadové. Bateson, sám uznávaný antropolog OSS, předchůdkyně CIA, se stal ředitelem experimentální kliniky pro halucinogenní drogy v nemocnici pro veterány v Palo Altu. Právě Gregory Bateson vedl výzkum Aldouse Huxleyho v této nemocnici. Pod Batesonovou záštitou byly naprogramované iniciační kádry kultu LSD, tedy hippies. Prostřednictvím experimentů s LSD na pacientech, kteří už byli hospitalizovaní pro psychické problémy, vytvořil Bateson jádro 35 zasvěcenců do tohoto psychedelického kultu. Podívejme se na tyto experimenty trochu hlouběji. Mezi rekruty z Palo Alta byl především Ken Kesey.
V roce 1959 Gregory Bateson podal Keseymu první dávku LSD. V roce 1962 Ken Kesey dokončil román Přelet nad kukaččím hnízdem. Tento román zpopularizoval názor, že společnost je vězení a jediní skutečně svobodní lidé jsou šílenci. A opět, porovnejme to se současností, kdy se rozvolňují základní kritéria takzvané normality. To, co bylo dříve považované za úchylku nebo dokonce šílenost, je dnes standardem. Dokonce jsou některé úchylky oslavované jako individuální vyjádření vlastní identity. U umělců se zase vydávají za extravagantní roztomilosti, které jejich obdivovatelé napodobují. Mantinely normality se rozvolňují, relativizují a posouvají do neurčita. Kult všedovolenosti.
Právě v 60. letech Tavistockův institut pěstoval názor, že žádná kritéria příčetnosti neexistují a že psychedelické drogy rozšiřující mysl jsou cenným nástrojem psychoanalýzy. Spatřujeme tu kořeny společenského destruktivismu současnosti. Ken Kesey následně zorganizoval kruh zasvěcenců LSD nazvaný Veselí šprýmaři. Tato bláznivá skupina cestovala po celé Americe a šířila LSD. Vytvořila tím záminku pro velkou publicitu ve prospěch stále ještě nepatrné kontrakultury. Keseyho Veselí šprýmaři rozdali v roce 1967 takové množství LSD, že vznikla početná drogová populace květinových dětí, která se soustředila v sanfranciské čtvrti Haight-Ashbury. Právě tady Huxleyho spolupracovník Gregory Bateson zřídil bezplatnou kliniku. V ní pracovali Dr. David Smith, pozdější lékařský poradce Národní organizace pro reformu marihuanových zákonů, a Dr. Peter Bourne, bývalý zvláštní asistent prezidenta Jimmyho Cartera pro otázky zneužívání drog.
Přesto teprve válka ve Vietnamu a protiválečné hnutí skutečně vytvořily atmosféru morálního zoufalství, která podnítila americkou mládež k závislosti na drogách. Jinými slovy, válka ve Vietnamu byla použitá jako kulisa. Na jejím pozadí vzniklo protiválečné hnutí. Rozčarování z války učinilo z protestujících snadnou kořist pro jejich vůdce, kteří je krmili LSD. Netvrdím, že většina protiválečných demonstrantů byla placenými agenty elitních kruhů. Naopak. Drtivá většina protiválečných demonstrantů vstoupila do organizace Studenti za demokratickou společnost na základě rozhořčení nad vývojem ve Vietnamu. Ovšem ocitli se v prostředí definovaném odborníky na psychologickou válku. Byli zaplavení poselstvím, že hédonistické vyhledávání rozkoší je legitimní alternativou k nemorální válce. Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadnout muselo. Smysl protestujících pro hodnoty a jejich tvůrčí potenciál se rozplynul v oblaku hašišového dýmu.
Institut pro politická studia
Výsledkem tohoto debaklu bylo zásadní strategické stažení Ameriky z Asie, které Henry Kissinger formuloval ve své guamské doktríně. Přijetí spektakulárního neúspěchu a demoralizace amerického lidu v důsledku války do té míry, že pocit národní hrdosti a důvěry v budoucí vývoj republiky byl vážně poškozený. V toto morální zoufalství doufala Frankfurtská škola, když hledala nové kulturní formy, které by zvýšily odcizení obyvatelstva. Našli je v nově vytvořené Rockefellerově organizaci Institut pro politická studia. A zase nástin, jak je všechno krásně propojené. James Warburg byl asistentem ředitele OSS Allena Dullese ve švýcarském Bernu za 2. světové války. A právě James Warburg se v roce 1963 podílel na založení tohoto Rockefellerova Institutu pro politická studia. Když rýsujeme jména a vazby lidí z masa a kostí, lidí s adresami, zjišťujeme, že je to všechno jedna parta.
Jak jsem zmínil, Institut pro politická studia byl založený v roce 1963. Vedl ho poradce prezidenta Kennedyho pro národní bezpečnost a bývalý prezident Fordovy nadace McGeorge Bundy. Bundy byl jedním z architektů americké politiky vůči Vietnamu, zejména vražedné operace Phoenix v oblasti delty Mekongu. Hlavním úkolem Institutu pro politická studia bylo kontrolovat a koordinovat širokou škálu pseudoorganizací. Od kontroly místních komunit a černošských nacionalistických skupin přes protitechnologické organizace, protiválečné hnutí a teroristické operace, až po pořady o nulovém růstu a ekologické show. Stručně řečeno, celé to, co se v 60. letech stalo známým jako hnutí nové levice. FBI a sekce CIA poskytly kontrolory a manažery, kteří byli nasazení do hnutí nové levice. Institut pro politická studia poskytl krycí příběhy a ideologické řízení. Hlavním teoretikem Institutu pro politická studia nebyl nikdo jiný než Noam Chomsky, jeden ze zakladatelů nové levice. Pro Chomského bylo hlavním účelem vytvoření nové levice na počátku 60. let, předejít radikalizaci vrstev vysokoškolské mládeže.
Investigativní tým Executive Intelliegence Review ve své zprávě zdůrazňuje, že tyto operace jsou výsledkem politických zpravodajských operací, které byly založené před první světovou válkou pod záštitou Národní občanské federace a Russell Sage Foundation, a které byly oficiálně institucionalizované po druhé světové válce pod záštitou CIA. Institut pro politická studia uvádí mezi svými lektory a spolupracovníky členy americké radikálně levicové organizace. Byli to odštěpení členové a vůdci Studentů za demokratickou společnost. V rámci protiválečných aktivit provedli tito členové Institutu pro politická studia řadu militantních akcí včetně bombových útoků a násilných protestů, aby dosáhli svržení americké vlády. Mělo to jasný cíl: Vykreslit odpůrce války ve Vietnamu jako protistátní živly, které chtějí zničit americkou vládu. Vláda by pak měla mandát od veřejnosti proti této skupině tvrdě zasáhnout. Institut pro politická studia tvoří základní kámen architektoniky společnosti v 60. letech. Jeho financování tu není třeba rozebírat. Řešil jsem to v mém dvoudílném pořadu Tavistockův institut.
Případ Marcuse Raskina
Klíčovou osobou zapojenou do Institutu pro politická studia byl Marcus Raskin, úzce propojený s nejvyššími patry Rockefellerovy politické zpravodajské mašinérie. Marcus Raskin se dříve vzdělával na právnické fakultě Chicagské univerzity, která byla politickou továrnou Rockefellerových agentů a operativců. V polovině 60. let minulého století začali Rockefeller a zakladatelé Institutu pro politická studia, Hans Morgenthau, Rockefellerův člověk, a McGeorge Bundy vytvářet krytí pro vedení anarchisticko-levicových operací. Kooptovali a ovlivňovali rozsáhlé mezinárodní sítě operativců pro black ops, tedy černé operace. Dělo se tak prostřednictvím tajného útvaru Rady národní bezpečnosti známého jako zvláštní štáb. Tento útvar plánuje a koordinuje psychopolitické operace používané k manipulaci americké veřejnosti. Koná tak prostřednictvím rozsáhlé mezivládní tajné infrastruktury, která zahrnuje zákonodárnou, výkonnou a soudní moc, jako je ministr zahraničí, ministr obrany, ministr financí a ředitel CIA. Ty, kdo ovládají televizní, rozhlasové a novinové společnosti. Kdo stojí v čele největších právnických firem. Kdo řídí největší a nejprestižnější univerzity a think-tanky. Kdo řídí největší soukromé nadace a kdo řídí největší veřejné společnosti.
V rámci Zvláštního štábu se Marcus Raskin stal jedním z dohlížitelů nad speciálními tajnými operacemi a plánováním destabilizačních scénářů. Je to v podstatě stavební kámen vlád pro vytváření a rozvíjení terorismu. Víme, že nekonečný terorismus dává vládám do rukou neomezenou moc kontroly obyvatel. To jsem třeba řešil v mém dvoudílném pořadu Islámský stát nebo Tajná síť Gladio. Vytváření trvalého napětí ve společnosti, podněcování nevraživosti a válek je zase práce vojensko-průmyslového komplexu, zpravodajské komunity a Wall Streetu, který na tom se zbrojařskými korporacemi vytáčí a šroubuje astronomické zisky v produkci zbraní všeho druhu.
Aby se mohlo bojovat, musí se vytvářet trvalé nebezpečí. Nekonečná válka proti terorismu. Té je třeba pomoci, aby se v lidech vyvolával strach a vlády tak měly záminku ke stále tvrdším kontrolám obyvatel a represím. Je to cyklická smyčka. Právě Institut pro politická studia začal rozvíjet tento fenomén vládního terorismu. Důležitou součástí operace bylo vytvoření záštity studentského protiválečného hnutí Studenti za demokratickou společnost. Toto hnutí se stalo vlajkovou organizací syntetické nové levice pro rozjíždění falešných levicových operací na mezinárodní úrovni. Další organizaci, Liga průmyslové demokracie, zase financoval a řídil Institut pro politická studia. Marcus Raskin na tuto operaci dohlížel počínaje rokem 1963. Marcus Raskin, jako spoluředitel Institutu pro politická studia, dohlížel na Projekt radikálního vzdělávání, který částečně vytvořil Institut pro sociální výzkum Michiganské univerzity. Marcus Raskin byl také důkladně vyškolený v psychologickém profilování prostřednictvím Národních výcvikových laboratoří. Projektu, který pro Rockefellery vytvořil německý nacistický psycholog Kurt Lewin. Toho jsem důkladně probíral opět v mém dvoudílném pořadu Tavistockův institut. Tam jsem také rozebíral teroristické skupiny v Německu a Itálii, které se podařilo takto infiltrovat a radikalizovat.
Dominantními rysy kontrakultury byly volná láska, nebo užívání drog, zejména LSD. Právě tyto degradované komunitní životní podmínky byly mezi vrstvami, ze kterých se rekrutovali teroristé, obecným pravidlem. To je skutečný základ radikálního idealismu mládeže 60. let, známého jako kontrakultura.
Jak vláda vytvářela teroristy
Indoktrinační teroristický program fungoval následujícím způsobem.
Proces přijímání začal levicově-environmentální profilací a náborem pod záštitou Amnesty International. Ten měl trvat několik týdnů. Kromě přístupů skupiny bez vůdce k hlubší politické indoktrinaci se při něm užívaly drogy a vyměňovaly manželky.
Druhá hlavní fáze zahrnovala několikaměsíční období, rozšířené o užívání drog a sexuální ponižování.
Třetí fází byl samotný Longo Mai. Tady budoucí teroristé a revolucionáři absolvovali základní výcvik ve zbrani, který vedli bývalí legionáři a profesionální teroristé. Ekologická komunita Longo Mai tak byla pouze zástěrkou pro kondiční a přípravný základní výcvik teroristů.
Další fází je začlenění do teroristické skupiny a další výcvik v jiném táboře kdekoli ve Středomoří, včetně Izraele. Je třeba poznamenat, že tento přijímací proces pro prověřování potenciálních teroristických rekrutů, je totožný s vývojem tvrdého jádra ekologického hnutí. Teroristé jsou destilovaní z environmentalistů, maoistických hnutí, nebo se rekrutují z řad vězňů, převážně prostřednictvím terapeutických programů ve věznicích. Odsouzený s předem prokázaným sklonem k násilným trestným činům a potenciální psychózou je nejsnáze nasaditelným a postradatelným druhem rekruta pro teroristické operace. Jestliže takový člověk jednou souhlasil s tím, že špatní lidé by měli zemřít, aby nemohli ubližovat dobrým lidem, a jestliže je také sám odhodlán zabíjet špatné lidi, stačí místo symbolu špatný dosadit tvář, jméno a tak dále a říci:
"Toho špatného člověka musíme zabít," a máme podstatu věci.
Generální zkouška pro Woodstock v Monterey
Nevyhlášená kulturní válka proti americké mládeži začala naplno v roce 1967. Tehdy CIA začala využívat rockové koncerty pod širým nebem, aby přilákala více než čtyři miliony mladých lidí na takzvané festivaly. Mládež se nevědomky stala obětí plánovaného rozsáhlého experimentování s drogami. Na těchto koncertech byly volně distribuované halucinogenní drogy jako dimethoxyfenylethylamin, fenyklidin, dextrometorfan, methylendioxyamfetamin, dimethyltryptamin a Beatles propagované LSD. Zanedlouho se více než 50 milionů těchto účastníků ve věku od 10 do 25 let vrátilo domů, aby se stali posly a propagátory nové drogové kultury neboli toho, čemu se začalo říkat New Age. Halucinogenní drogy jsou psychomimetické. To znamená, že napodobují určité aspekty psychózy. Užíváním halucinogenních drog lze vyvolat dočasné příznaky psychózy a schizofrenie. U většiny tehdejších uživatelů halucinogenních drog docházelo k celkovým změnám osobnosti způsobujícím celkové změny smyslů. Záměr drogové scény nebyl náhodný, ale zcela záměrný.
CIA se intenzivně zabývala vztahem mezi mozkem a chováním způsobeným halucinogenními drogami. Později byly poznatky získané z tohoto výzkumu využité v marketingu hudební televize MTV a rozhlasových stanic prostřednictvím klasických oldies písní starých 15 až 25 let, které byly určené pro dospělou populaci. Studie totiž ukázaly, že píseň nebo hudební skladba spojená s dětstvím může v pozdějším věku vyvolat vzpomínky a asociace na dřívější období. Posluchači se vybaví nostalgické vzpomínky na někdejší atmosféru a příjemné zážitky, když slyší stejnou hudební skladbu. Známe to přece sami, když slyšíme skladbu, která se hrála kdysi za našeho mládí. Vrátí nás ve vzpomínkách do té doby. Tyto vzpomínky vyvolaly emoční vzpomínku na drogu, která spustila dětský emoční stav, který posluchače vrátil do té doby, ve které zažil buď totožnou, nebo zrcadlovou reakci na samotnou drogu. To je primární důvod, proč jsou v Americe tak populární oldies stanice. Jde o programování hudbou a vyvolávání vzpomínek za určitým účelem. Programování hudbou jsem řešil ve druhém díle mého pořadu Válka o naši mysl.
První komerční americký rockový festival, oficiálně nazvaný The First Annual Monterey International Pop Festival, se konal v červnu 1967. Bylo to dva roky před Woodstockem. Na třídenním festivalu v areálu Monterey County Fairgrounds v severní Kalifornii se sešlo přes 200 000 mladých lidí. Monterey Pop 1967 byl generální zkouškou na širokou distribuci nového typu drog, klasifikovaných jako psychedelika nebo halucinogeny, jako například LSD. Právě tyto drogy se měly stát prominentními a široce rozšířenými na pozdějších venkovních festivalech jako byl Woodstock. Autor Robert Santelli ve své knize Aquarius Rising píše:
"LSD bylo v Monterey v hojném množství. Tabulky látky typu LSD, také nazývané Purple Haze, fialový opar, se doslova rozdávaly každému, kdo chtěl trochu experimentovat."
Dvě postavy zodpovědné za její distribuci na Monterey Popu, byli tajemný muž z Coco Beach na Floridě jménem Peter Goodrich a legendární smluvní agent CIA s krycím jménem Coyote. Jedním z organizátorů festivalu v Monterey byl John Phillips, člen rockové skupiny Mamas and Papas a bývalý tiskový mluvčí Beatles. John Phillips byl úzce spojen s Romanem Polanskim a jeho ženou Sharon Tateovou, Mama Cass, zpěvačkou skupiny Mamas and Papas, Dennisem Wilsonem z Beach Boys a mnoha dalšími hollywoodskými celebritami.
Hudební festival Woodstock
Monterey proběhl v roce 1967. Posuňme se o rok dál. V Americe byl rok 1968 klíčovým rokem v životě většiny lidí této generace. Byla to doba četných atentátů, občanských nepokojů a zvolení Richarda Nixona prezidentem. Do toho studená válka, CIA, Pražské jaro. Byl to rok, kdy Frankfurtská škola, nebo Institut pro politická studia vyrazily do války proti Americe. Nebyly to jen květiny ve vlasech. Byly to také vygumované mozky a totální závislost na narkotikách. Zkrácená délka života, degradovaný životní styl, který měl tendenci klesat stále níž a níž do bahna. V polovině srpna 1969 se uskutečnil první ročník hudebního a uměleckého festivalu Woodstock. Časopis Time označil tento největší koncert všech dob za vodnářský festival a největší happening historie. Woodstock se tak stal součástí kulturního lexikonu. Novinář Donald Phau píše:
"Na Woodstocku se sešlo téměř půl milionu mladých lidí, aby se na farmě nechali zdrogovat a nechali si vymýt mozek. Oběti byly izolované, ponořené do špíny, napumpované psychedelickými drogami a udržované v bdělém stavu nepřetržitě tři dny v kuse. To všechno za plné spoluúčasti FBI a vládních úředníků."
Muž, který se zasloužil o vznik Woodstocku, byl Artie Kornfeld, ředitel společnosti Capitol Records, kterou vlastní EMI. Zkratka EMI, vedená aristokratem sirem Josephem Lockwoodem, znamená Electrical Music Industries. Tato společnost je mimochodem jedním z největších britských výrobců vojenské elektroniky a klíčovým členem britského vojenského zpravodajství jako vojenský dodavatel britského ministerstva války. Tichým partnerem EMI je navíc další významná nahrávací společnost RCA, která také působí v oblasti vojenské a vesmírné elektroniky a satelitní komunikace. Jde o jednu světovou vládu, která soustřeďuje všechno ve stále užším počtu globální elity. Peníze na Woodstock poskytl John Roberts, dědic velkého pennsylvánského farmaceutického impéria Block Drugs a výrobce zubní pasty. Joel Rosenmann, jeden ze tří společníků, napsal:
"Jak se koncert blížil, bylo jasné, že jídla a vody bude nedostatek, hygienická zařízení přetížená, temperament krátký, drog nadbytek. Nejhorší ze všeho bylo, že nikdo, kdo chtěl, neměl možnost odejít."
Podle samotného Johna Robertse bylo sezení ve vlastních výkalech součástí původního plánu. O bezpečnost koncertu se postarala komunita hippies zvaná Hog Farm, vyškolená v masové distribuci LSD. Spojení Hog Farm s distribucí drog bylo organizátorům koncertu dobře známo. John Roberts, zakladatel a ředitel Woodstocku, píše:
"Jejich honorářem byla prostě doprava na festival a z něj. Mírové síly, které vypadaly, mluvily a voněly jako dav, byly vysoce důvěryhodné a vysoce účinné. A hlavně byly moudré v oblasti drog. Znaly dobrou kyselinu od špatné, dobré tripy od pajcovaných, dobré léky od jedů a tak dál."
Slavná tajná komunita hippies Hog Farm, ale nebyla ničím jiným než psychedelickou skupinou ze západního pobřeží zvanou Veselí šprýmaři. Jejím vůdcem nebyl nikdo jiný než Ken Kesey. Ten samý Kesey, který své zkušenosti z dobrovolnických lékařských experimentů vtělil do své knihy Přelet nad kukaččím hnízdem. Už jsem to probíral. Novinář Donald Phau ve své knize Satanské kořeny rocku popisuje tuto událost:
"Dva dny před plánovaným začátkem koncertu dorazilo do Woodstocku už 50 000 dětí. Okamžitě se začaly šířit drogy. Všichni jsme byli na koncertě. Následující tři dny bylo téměř půl milionu mladých lidí, kteří dorazili, vystavení nepřetržitému působení drog a rockové hudby. Kvůli přívalovým dešťům se museli válet v bahně po kolena. Nebyly tam žádné přístřešky ani možnost dostat se ven. Auta byla zaparkovaná více než osm kilometrů daleko."
17. srpna 1969 přinesly New York Times zprávu:
"Dnes večer festivalový hlasatel z pódia varoval, že se šíří špatně vyrobená kyselina, což byl výraz pro LSD. Řekl: Neberete přece jedovatou kyselinu. Ta kyselina není jedovatá. Je to jen špatně vyrobená kyselina. Nezemřete…. Takže pokud si myslíte, že jste si vzali jed, tak jste si ho nevzali. Ale jestli se bojíte, vezměte si jen půl tablety."
Tuto radu, vezměte si jen půl tablety, neudělil nikdo jiný než agent MK-ULTRA Wavy Gravy. Trvalo dalších deset let, než se kontrakultura stala součástí amerického slovníku. Ale první zárodky obrovského tajného projektu, který měl převrátit americké hodnoty naruby, byly zaseté. Drogy, sex, rock and roll, masové celonárodní demonstrace, hippies, komuny, drogoví odpadlíci, Nixonovo prezidentství, válka ve Vietnamu. To všechno trhalo na kusy celou americkou společnost. Starý a nový svět se střetávaly přímo, aniž by květinové děti věděly, že to všechno bylo součástí tajného sociálního plánu, který vytvořili jedni z nejgeniálnějších a nejďábelštějších mozků na světě. Tito političtí a finanční loutkáři, ukrytí v prestižních nadacích, korporacích a think-tancích, bezohledně a lstivě využívali popkulturu k podpoře odcizení a dysfunkcí, aby dosáhli zastavení vývoje a rozpadu rodiny za účelem osobního zisku. Mezi lety 1965 až 1969 získalo psychedelické hnutí velký rozmach a vyvrcholilo událostmi, jako byl Woodstock. Jak rychle přišlo, tak rychle i odešlo. LSD bylo zakázané. Spojené státy se po neúspěchu ve Vietnamu ponořily do depresivních 70. let.
Vodnářské spiknutí
Na jaře 1980 se na trhu objevila kniha s názvem Vodnářské spiknutí. Prodalo se jí přes milion výtisků a byla přeložená do deseti jazyků. Přes noc se stala manifestem kontrakultury. Kniha definovala kontrakulturu jako kulturní skupinu, jejíž hodnoty a normy jsou v rozporu s hodnotami a normami hlavního společenského proudu. V praktické rovině jako vzpouru mládeže, která zachvátila Ameriku a západní Evropu v 60. a na počátku 70. let. Kniha prohlašovala, že nyní nastal čas, aby se 15 milionů Američanů zapojených do kontrakultury připojilo k radikální změně ve Spojených státech. Tato kniha byla vlastně první masovou publikací, která propagovala týmovou práci. Koncept, který je považovaný za vzor ctnosti a který guru podnikového managementu ochotně propagují.
Týmová práce ale byla psychologickou technikou jako způsob, jak ovládat geniální jedince prostřednictvím tlaku vrstevníků. Byla součástí experimentu, který v oblasti skupinové terapie provedl brigádní generál z Tavistockova institutu John Rees. O něm jsem také hovořil v mém dvoudílném dokumentu Tavistockův institut. Ve skutečnosti byla kontrakulturní revoluce důmyslně skrytým spiknutím shora dolů. Byla vytvořená jako metoda společenské kontroly pomocí obtížně identifikovatelné technologie tichých zbraní. Vodnářské spiknutí byl původně tajný projekt americké vlády, který byl zadaný Stanfordskému výzkumnému institutu. Byl vytvořený v roce 1946 Tavistockovým institutem, aby zkoumal, jak nově vzniklé kulturní a sociální směry ovlivňují společnost. Například libertariánství, levicové libertariánství, liberalismus, socialismus, anarchismus, komunismus, materialismus, naturismus, mysticismus, hédonismus, spiritualita, environmentalismus, feminismus, New Age a mnoho dalších základních směrů ve společnosti.
Tento tajný projekt vzešel z politické zprávy, kterou připravilo Centrum pro studium sociální politiky Stanfordského výzkumného institutu. Zprávu o 319 stranách připravil tým čtrnácti výzkumníků. Řídila ji skupina 23 kontrolorů, mezi nimiž byli Margaret Meadová, B. F. Skinner, Ervin Laszlo z OSN a sir Geoffrey Vickers z britské tajné služby. Na celý projekt dohlížel profesor Willis Harmon. Byl to futurista, jehož specialitou byla propagace postindustriálního společenského paradigmatu jako populární verze toho, jak přeměnit nebo změkčit Spojené státy v novou podobu Brave New World Aldouse Huxleyho.
Aldous Huxley popsal tento policejní stát v přednášce z roku 1961 jako poslední revoluci, diktaturu bez slz, kde lidé milují své otroctví. Řekl, že cílem je vytvořit jakýsi bezbolestný koncentrační tábor pro celé společnosti. Takže lidem budou ve skutečnosti odebrané jejich svobody, ale budou odvrácení od jakékoli touhy po vzpouře propagandou nebo vymýváním mozků, posíleným farmakologickými metodami. Cílem Stanfordské studie je podle autorů změnit touhu lidstva po průmyslovém pokroku na touhu po spiritualismu. Stanfordská studie tvrdí, že v naší současné společnosti je obraz průmyslového a technologického člověka zastaralý a musí být zavržený. Opět, co probíhá dnes? Rozbíjení základních hodnot, rozvolňování mantinelů úchylek a šílenství a hlavně globální indukované chudnutí a snižování naší životní úrovně. Plody setby, která byla zasetá v této Standfordské studii před 70 lety. V závěru Standfordské studie jsou uvedené následující předpovědi. A dobře poslouchejte, protože to předvídali před 70 lety:
"Existují četné náznaky, že se může objevit nový, předvídatelný obraz lidstva.
Zapojení mládeže do politických procesů.
Hnutí za osvobození žen.
Vzpoura mládeže proti společenským nešvarům.
Rostoucí zájem o společenskou odpovědnost podniků.
Generační propast, která znamená změnu paradigmatu.
Protitechnologické předsudky mnoha mladých lidí.
Experimentování s novými rodinnými strukturami a mezilidskými vztahy.
Vznik komun jako alternativního životního stylu.
Vznik konzervativního, ekologického hnutí.
Nárůst zájmu o východní náboženské a filozofické perspektivy.
Obnovený zájem o fundamentalistické křesťanství.
Obavy odborů z kvality pracovního prostředí.
Rostoucí zájem o meditaci a další duchovní disciplíny.
Rostoucí význam procesu seberealizace.
Tyto rozdílné tendence, pokud jsou posuzované jednotlivě, neznamenají vznik nového obrazu člověka. Ovšem pokud jsou posuzované společně, naznačují podstatný společenský pohyb, který se nakonec může proměnit v nový a vůdčí obraz."
1. srpna 1981 vznikla v televizi nová koncepce, která byla součástí tiché války s tichými zbraňovými technologiemi. Jednalo se o hudební stanici vysílající 24 hodin denně s názvem MTV, Music Television. MTV byla vytvořená kontrolory z předních světových think-tanků a institutů pro vymývání mozků za účelem dalšího zničení kultury mládeže a trvalého implantování další generační změny do moderní společnosti.
Závěr: Poučení pro lepší budoucnost
Jak jsme slyšeli, zákulisí událostí v 60. letech má mnohem děsivější rozměr, než jaký jsme dosud tušili třeba jen v hrubých obrysech. Destrukce společenských paradigmat se opět posunula o cosi kupředu. Došlo ke změkčení americké společnosti. Takto změkčené Spojené státy byly považované za zralé pro zavedení drog, zejména kokainu, cracku a heroinu. Tyto drogy svým rozsahem a obrovským množstvím vydělaných peněz konkurovaly éře prohibice. I to bylo nedílnou součástí Vodnářského spiknutí. O zákulisí tvrdých drog jako kokain pojednával můj dvoudílný dokument Drogový král Pablo Escobar. Destrukce Frankfurtské školy prostupuje i naší společností až do současnosti.
Svou autonomní budoucnost držíme v našich rukou. Můžeme jen nečinně sedět a apaticky přihlížet, nebo každý svým dílem můžeme přispět k tomu, abychom kolem nás vytvářeli ostrůvky pohody a pozitivní energie. Není třeba si klást žádné megalomanské cíle. Všichni máme svých starostí dost. Práce, rodina, peníze, účty, hypotéky. Ovšem každý z nás může pracovat na kultivaci mezilidských vztahů kolem sebe. Udávání tónu ve vytváření hodnotových rámců. Zlepšování prostředí kolem sebe. Naše vyslaná pozitivní energie se nám vrátí ve stejné hodnotě. A budou ji cítit i další, kteří se přidají. Je to jako objevení živého pramene čisté vody. Je to zdánlivě málo, ale i to málo stačí k tomu, abychom nastartovali procesy obrody a vracení se k našim primárním hodnotám lidství.
Každý z nás má do jisté míry v rukou svou budoucnost. Objektivní prvky v globálním řízení ovlivnit nemůžeme. Ale lokálně můžeme nastartovat procesy zlepšování společnosti, alespoň v prostoru kolem nás. A kdo ví, kdy se tyto izolované ostrůvky začnou spojovat. Řízení od shora může fungovat pouze tehdy, dokud jej lidé dole vyslyší. Dokud na to budeme reagovat a dokud se sebou necháme manipulovat. Pokud toto jemné předivo a sítě zpřetrháme, můžeme od sdola začít budovat lepší komunity. Mé pořady slouží především k tomu, abychom analyzovali chyby v minulosti, ze kterých se poučíme tak, že tyto chyby už nebudeme podruhé opakovat. To je poselství, které se snažím ve svých pořadech vysílat.