Třetí díl se zaměřuje na manipulaci a falzifikaci historie a současnosti v médiích. Začíná se ukázkou několika příkladů lží, které byly předávané médiemi, a pokračuje se vysvětlením, jak jsou manipulované fotografie a jak probíhala cenzura v historii. Poté se pořad zabývá konkrétními případy spalování knih, jako například v Indii, Indonésii nebo na Filipínách. Dále se hovoří o klamavé důležitosti ověřování faktů v médiích a o organizacích, jako je Poynter’s Institute a International Fact-Checking Network, které se tímto zabývají. Nakonec se ukazuje, že i média samotná se kontrolují a snaží se eliminovat určitý typ zpravodajství, který nevyhovuje oficiálnímu narativu a vládnímu establishmentu.
Úvod
Na začátku minulého dílu jsem ukázal, jak se mohou zájmy korporátních médií snoubit se zájmy nadnárodních korporací. Korporátní média a korporace, ve skutečnosti spojená nádoba.
Podíval jsem se na to, jak jsou ve skutečnosti média mikrofonem americké propagandy a jak hájí zájmy nadnárodních korporací. Zdokumentoval jsem to podrobně na projektu CIA s názvem MockingBird, což byl projekt na masivní ovlivňování médií prostřednictvím žoldáckých novinářů angažovaných CIA. Ovšem zdokumentoval jsem i další novináře- vynašečeinsidery, kteří se s veřejností podělili o praxi, jak to v médiích chodí dnes, např. Doktor Ulfkotte, Amber Lyonová a další. Zjistíme, že současný stav se od dob MockingBirdu v 50. a 60. letech vůbec neliší, možná je to ještě horší. Podíval jsem se na pár epizod s korporací Coca-cola v latinské Americe, kde byli zabíjeni odboráři a jak se k tomu stavěla média klasickou cenzurou tichem. Stejné je to u očkování proti těhotenství Světovou zdravotní organizací WHO a ženským hormonem HCG. Podíval jsem se na vytváření a kontrolu narativů a na vysoce synchronizované jednotné zpravodajství. Jak je možné, že všechna západní média informují naprosto jednotně a ve shodném narativu o konkrétních událostech jako přes kopírák. Šplhali jsme společně na vrcholek pyramidy tohoto vzorce. Podíval jsem se na základní taktiky, dětinské ale vychytralé, jaké manipulativní nástroje korporátní média využívají. Jednou z takových taktik je připojení lži k pravdě. Posluchači mají pak tendenci věřit i té lži také jako pravdě. Koncem minulého dílu jsem se podíval na 4 příklady projektované na viru Slintavky a kulhavky, SARS, MERS a viru ZIKA a jak o tom média informovala.
Prozraďme si pár lží
V předchozích dvou dílech jsem uvedl, že jsme vystaveni, častěji, než bychom si mohli představit, zpravodajským článkům, které byly zcela smyšlené a informovaly o událostech, které se buď nikdy nestaly nebo se jejich popis vůbec nepodobal skutečné události.
Jedním z nejčastějších triků je vyfabrikovat si událost – obvykle nějaký příběh o zvěrstvu, a jako důkaz použít nesouvisející a zavádějící fotografii. Tento bod byl prvním ze sedmnácti bodů, jak rozpoznat hlavní rysy a prvky propagandy, které jsem uvedl v prvním díle této série. CNN je touto taktikou proslulá a při zpochybnění vždy nabízí jednu ze dvou odpovědí:
· "Dobře, tak jsme omylem špatně označili fotografii. To je toho."
· "Na tom nezáleží. Fotografie byla redakčně relevantní."
Ovšem nejde o žádnou náhodu. Slouží jako zásadní důkaz pro vykonstruovaný příběh a nesmírně závisí na neznalosti obyvatel Západu obecně.
Jednou z mnoha lží CNN, které mohou být dobře známé, byla smršť příběhů o tom, jak čínští policisté brutálně týrají nebohé Tibeťany. Při bližším pohledu na fotografii však zjistíme, že ani policisté ani "oběti" nebyli etničtí Číňané, ale Nepálci, zjevně v nepálských policejních uniformách. Videozáznamy a záběry pořídila CIA podle svého propagandistického příběhu napsaného v Disneyho scénáři, který má zvýšit celosvětovou nespokojenost s Čínou. Jednalo se výhradně o akční scénu vyrobenou v Hollywoodu. K žádné takové události nikdy nedošlo.
Jde o metody ořezávání, stříhání a vkládání. S tím se dá obrovsky čarovat a kouzlit. Koneckonců, není to jenom CNN, ale i Česká Televize byla odhalena při jedné obrovské manipulaci. A nebyla to jedna vteřinová fotečka, ale byl to celý den. Třeba několik dní poúdajném chemickém útokuv syrské Dumě,na který upozornily kontroverzníBílé přilby, a mimochodem,západní experti vyslanína místo potvrdilipo dvou měsících, žežádnou stopu po chemickémútoku na místě nenašli. A několik dní potomto zinscenovaném útokubyl provedený raketový úderUSA, Velké Britániea Francie na Sýriiv pátek 13. dubna 2018.
Většina raket,amerických tomahawkůa britských ShadowStorm,byla ovšemsestřelena syrskouprotivzdušnou obranou.
Aby se zakryl tento skandál,ČT se rozhodla ke zfalšováníobrazových materiálů,kdy následující den v sobotu14. dubna 2018celý den od rána až do nociČT ukazovala noční záběryz raketového ostřelováníměsta Luhanskraketovými systémy Gradukrajinské armádyze dne 12. února 2015.Tyto záběry převzala ČTz twitterového účtuMuradaGazdieva,korespondenta televize RussiaToday.Tedy od té televize,kterou opovrhujíjako propagandistickoutelevizí.
Další manipulace s fotografiemi
Dnes je jednoduché vytvořit fotografie, které zaplní prázdný stadion fanoušky. Když třeba americký představitel přednáší ideologický projev k téměř prázdnému sálu OSN, média vystřihnou a vloží fotografii plných míst. Totéž dělá Bílý dům i v opačném gardu, když vkládá fotografii naopak prázdného sálu, kdy íránský prezident přednáší projev k plnému sálu. Přesně tento trik, kterým je známá CNN, proběhl i na České Televizi. Vzpomínáte?
Týkalo se to třeba zpravodajství ČT ohledně ukrajinského Majdanu v roce 14. Ve zprávách 20. května 2014ČT ústy moderátorkyAnety Savarové uvedla,že lidé prý zaplnili Donbas arénu. Na obrazovce byly záběry na statisíce lidí, což mělo vyvolat podporu ukrajinského režimu.Originální záběry ukázaly, že tam bylo jen pár desítek lidí,ale záběry byly upravené tak, aby to vypadalo,že byl stadion zaplněný.Navíc kapacita té Donbas arény je52187 míst, takže tam ani tolik lidí být oficiálně nemohlo. Mějme na paměti, že západní média "nemají povinnost říkat pravdu".
Jedním z nejznámějších případů bylo svržení sochy Saddáma Husajna na náměstí Tahrír, údajně na oslavu osvobození Iráčanů od tyranie. Na sestříhaných fotografiích a videozáznamu, které zveřejnily CIA a Pentagon, bylo vidět, jak řada iráckých občanů tahá za lana přivázaná k soše, která se nakonec zřítila k zemi. Byl to ubohý, ale úspěšný výmysl. Ve skutečnosti bylo náměstí vyklizené a na místo byl přistavený jeřáb, ze kterého byla lana k soše přivázána. Poté skupina Iráčanů tahala za lana, zatímco jeřáb tlačil sochu z podstavce, a v tu chvíli několik stovek zjevně zmatených Iráčanů udělalo to, za co byli jako kompars placeni, a hlasitě jásali, když socha spadla. Další hollywoodská produkce, která však zjevně uspokojila většinu amerického obyvatelstva, že zničení Iráku jejich armádou bylo čestným činem.
Další zajímavostí je fotografie a video bin Ládina, který se údajně hlásil k odpovědnosti za 11. září, což je naprostá lež zinscenovaná CIA s využitím muže, který se bin Ládinovi podobal jen velmi povrchně, ale dostatečně k tomu, aby to většinu Američanů uspokojilo. Irák by měl být napadený, jeho zdroje zkonfiskované, ignorujíc skutečnost, že Irák nikdy neměl s bin Ládinem žádné styky. S tím souvisí i fotografie "bin Ládinovy situační místnosti", kde zaměstnanci Bílého domu sledovali "prostřednictvím speciálního satelitního spojení" příběh Alenky v říši divů o zabití bin Ládina. Toto tvrzení bylo rychle odsouzené odborníky z celého světa jako směšná technická nemožnost. Dokonce Barack Obama později přiznal, že fotografie byla zinscenovaná, ale většina Američanů zřejmě přesto této historce uvěřila.
Podobných zkreslených událostí je ve spisech masmédií mnoho. Jistě nejúspěšnějším z těchto zcela falešných propagandistických vítězství byl příběh o "masakru na náměstí Nebeského klidu" v Číně, snad nejznámější události, která se nikdy nestala. Pokud je to pro nás novinka, možná bychom chtěli říci: "Ale já jsem přece viděl fotografie". Ano, viděli jsme tytéž fotografie a každý, kdo je alespoň trochu obeznámený s Pekingem, ví, že žádná z těchto fotografií nebyla pořízena na náměstí Nebeského klidu. Pocházejí z naprosto nesouvisející události, ze série teroristických akcí, které zorganizovala CIA a koordinovalo americké velvyslanectví v Pekingu.
Důkazem tohoto posledního tvrzení je skutečnost, že vůdci této intenzivně násilné epizody nebyli schopní uniknout z Pekingu a uchýlili se na americké velvyslanectví, přičemž čínská vládní média po několik týdnů odsuzovala americkou ochranu těchto teroristů a požadovala jejich propuštění. Nestalo se tak; Spojené Státy našly způsob, jak všechny tyto muže bez úhony duchapřítomně vyvézt z Číny. Fotografie, které jsme měli vidět, také ne z náměstí Nebeského klidu, byly z násilností, které tito teroristé páchali, včetně upálení mnoha mladých čínských vojáků, tehdy byla dokonce vyslána armáda. Tehdy mnoho čínských vojáků uhořelo v důsledku tisíců vypuštěných benzinových bomb. K události v Pekingu 4. června 1989 skutečně došlo, ale podrobnosti byly zarytě zamlčované, zatímco média po celém světě šířila zcela falešný příběh, silně podpořený fotografiemi, které v žádném případě nebyly tím, za co se vydávaly. Tento příběh je i dnes téměř příliš překvapivý na to, abychom mu uvěřili, ale byla to zcela – stoprocentně – lež, ale tak úspěšná, že ji západní média oslavují v rámci "výročních" vzpomínkových akcí už více než 30 let.
Hluboce pohřbenou skutečností bylo, že španělský televizní štáb byl na náměstí po celou noc a natočil pokojné vyklizení náměstí. Tento film, který byl více než 30 let energicky potlačovaný, se teprve nyní stává dostupným na internetu. Příliš pozdě na to, aby ovlivnil vzpomínky nebo přesvědčení. Stojí za to se na chvíli zamyslet nad tím, jakou moc měli ti, kteří za touto událostí stáli, aby dokázali to, co dokázali.
Cenzura aneb pálení historie
Když zkoumáme historii z nefiltrovaných a neučesaných zdrojů, které nám ji líčí tak, jak se nejpravděpodobněji stala, tak alespoň mě se zdá, že 90 %, nebo dokonce 95 % všeho, co víme nebo si myslíme, že víme nebo co považujeme za pravdivé o historii, je špatně.
Jinak řečeno, kdybychom vzali dějiny celého světa za posledních 500 let a zhustili je do dějepisné knihy o 100 stranách, celých 50 z těchto stran by bylo prázdných. To je rozsah světových dějin, které byly pomstychtivě vyškrtnuty naším Mezinárodním zločineckým syndikátem, který nechce, abychom to věděli. Tato vynechání se většinou týkají strašlivých zločinů proti lidskosti spáchaných západními imperialisty a gangsterskými zločineckými politiky. Ze zbývajících 50 stran je pravděpodobně 45 zcela nebo zčásti nepravdivých, vyfotografovaných, vybělených, zkrášlených a s mnoha vynechanými zásadními a životně důležitými detaily, které nás mají zmást a dovést nás k nesprávným směrům a závěrům.
Obvykle máme tendenci uvažovat o cenzuře poměrně jednoduše. Říká se nám, že Čína cenzuruje diskuse o "citlivých" tématech jako je náměstí Nebeského klidu, nebo že diskuse o "demokracii" je v mnoha zemích potlačovaná a víceméně zakázaná. Když si ale uvědomíme, že v těch západních médiích jsou tvrdě potlačovány debaty o nebezpečnosti očkování, to už potlačování demokracie není?
V západních médiích probíhaly obrázky, jak kordony policistů vytlačovaly protestující žluté vesty v Paříži vodními děly, slzným plynem a gumovými projektily. To bylo vykreslované jako standardní demokratický proces. Když totéž probíhalo v Moskvě, najednou to bylo potlačování demokracie, teror a Putinova diktatura.
Nebo když nás OSN peskuje, že bychom měli zlepšit integraci cikánů a boj s rasismem. Co si to dovolují, když nemají absolutně představu o českých reáliích?
Nebo máme ztlumit islamofobii. Celých pět let jsme varovali před nebezpečím pronikání Islámu do naší kultury, do našeho civilizačního okruhu. Celou dobu jsme byli zlí nenávistní islamofobové. Saúdská Arábie prý není tak teokratická, jen to kapku přehánějí, Islámský stát je jen extrémistický výhonek, který se vymkl kontrole. A co se nestalo po vyklizení Afghánistánu Američany a znovunastolení režimu Tálibánu? Všechna ta média, která nám spílala do islamofobů, najednou začala vřeštět a vyřvávat, jak je islám špatný, že utlačuje ženy, že dochází ke středověkým trestům ukamenování, že muži dovolí ženám jen číst korán a starat se o domácnost. Dostali pokyn od Sorosových organizací, a najednou začali na Islám pořvávat ve stejném ranku jako my předchozích 5 let.
Ale najednou to bylo správné, to už nebylo islamofobní, šovinistické, rasistické, už to bylo v pořádku. Z fleku by nám mohl mainstream psát projevy na našich demonstracích, přesně o tom jsme celých 5 let hovořili. Ale najednou, když mainstream převzal naše varování do puntíku, bylo to v pořádku.
Na tomto příkladu vidíme pokryteckost a licoměrnost korporátních médií. Stejně jako na mainstreamu začínají probublávat záležitosti o geoinženýrství, postaru chemtrails. Celou dobu to zákeřně popírají, to je hoax, dezinfo konspirace. Ale ty informace o globálním zatemňování oblohy už nejde potlačovat, je to taková záplava informací, že mainstream pomalu uvolňuje ventil a upouští informace po troškách. Nejprve cosi odhalí vědci na BBC, převezme to Český Rozhlas, jinde se objeví balón s experimentální látkou na vyvolání deště, který vypouští tuto látku do atmosféry.
Opět – dříve to byla dezinfo hoax konspirace, a najednou to je pravda pravdoucí, protože to tvrdí mainstream. Vidíme, jaký brutální vliv na naše vnímání mají oficiální média?
Musíme se už konečně odpoutat od toho zastaralého vnímání oficiálních pravd vydávaných za realitu, a naopak posuzování všeho, co se dozvíme mimo oficiální mainstream, jako pochybného, nedůvěryhodného. Zastánci témat poukazující na nebezpečnost očkování nebo dalších témat jsou ignorováni, zesměšňování a očerňováni. Je všeobecně známo, že Google silně cenzuruje mnoho témat a mnoho autorů "de-platformoval", takže se jejich texty nezobrazují ve většině vyhledávačů. Facebook a Twitter dnes aktivně mažou téměř všechno, co není v souladu s oficiálním narativem téměř na jakékoli téma. Ale Rusko a Čína potlačuje demokracii.
Západní média cenzurují, sociální média mažou jak vzteklí, ale to je v pořádku, demokracii potlačuje pouze Rusko a Čína. Přesto máme tendenci uvažovat o cenzuře spíše z hlediska témat a obsahu než z hlediska lidí. Např. Kanada tvrdě cenzuruje – a kanadský premiér Justin Trudeau ve skutečnosti vydal příkaz k zamlčování stovek obětí, které buď trpěly nebo zemřely v důsledku programů MK-ULTRA prováděných v Kanadě, což je cenzurované téma, pokud vůbec nějaké existuje. Odkazuji na můj dvoudílný dokumentLidské zrůdy MK-Ultra, ve kterém jsem popisoval zapojení Kanady vedle CIA a Spojených Států. Kanada také tvrdě cenzuruje fakta o až šedesáti tisících malých tělech pohřbených za zdmi katolických sirotčinců a domorodých rezidenčních škol. To jsem také podrobně řešil ve druhém díle MK-Ultra. Většina západních zemí má skutečně mnoho takových nepříjemných historických událostí, téměř všechny spáchané některou z odnoží gangsterských mezinárodních politických organizací, o kterých je v podstatě zakázaná i soukromá diskuse.
Máme také sklon uvažovat o cenzuře jako o něčem, co se vztahuje pouze na aktuální příslušnost k "ose zla" – která se v průběhu času mění, což nám dává slepou a naprosto neoprávněnou důvěru v cudnost našich západních národů s naší "svobodou slova" a tisku. Přitom se navzdory objemným důkazům domníváme, že "skutečná cenzura" v našich demokraciích neexistuje a ani existovat nemůže.
Mohla by však existovat, a existuje, a to v daleko větším rozsahu, než si dokážeme představit i v našich snech. Je snadné dokázat, že obrovské množství zpráv a informací se k západnímu obyvatelstvu nikdy nedostane. Události v Palestině jsou toho jasným příkladem, a to z dobrého důvodu. Irák a Libye jsou dnes přikryté nepropustnou zpravodajskou dekou, která nedovoluje, aby se z těchto zemí cokoli objevilo, opět z dobrého důvodu. Fotografie a údaje o obrovském znečištění téměř celého Tichého oceánu radiací z japonských reaktorů ve Fukušimě jsou také zakryté nepropustnou zpravodajskou dekou, a to navzdory značným důkazům o masovém úhynu mořských živočichů a otravě radiací na celém západním pobřeží Severní Ameriky. Je to tak zlé, že u milionů ryb na kanadských lososích farmách byly objeveny obrovské cysty, mnohočetné otevřené rány a další vážné problémy, z nichž některé svádějí na bakteriální infekce, ale u jiných jsou zjevně běžné příznaky otravy radiací. Třeba stanovisko kanadské vlády je následující: "Prozkoumali jsme to a nic tam není. Nebudeme provádět další testy." Nejde o to, že by to nevěděli, ale že nechtějí, abychom to věděli.
Také nechtějí, abychom věděli, že hlavní příčinou ohromujícího množství uvolněné radioaktivity – mnohem většího, než jaké by mohlo vzniknout při roztavení reaktoru – bylo to, že Japonsko po celá desetiletí skladovalo veškerý svůj vyhořelý radioaktivní materiál pod Fukušimou pro použití Spojenými Státy a NATO v munici, které se eufemisticky říká "ochuzený uran". Právě kontaminace z tohoto obrovského skladu vyletěla do Tichého oceánu a nyní ji nelze zadržet.
A jak mohou dosvědčit lidé v Iráku a Libyi, tyto radioaktivní prvky nejsou tak docela "ochuzené", jak se inzeruje, přičemž jen v Iráku se narodilo nespočet tisíc deformovaných dětí, z nichž mnohé byly tak strašlivě znetvořené, že je zdravotníci OSN označili za "neidentifikovatelné kusy masa". Podrobně jsem to rozebíral ve svém trojdílném seriálu Saddám Husajn. Toto je jedna z dalších zpráv, která byla zákeřně cenzurovaná. Další byla o tom, že irácká nemocnice katalogizovala a zaznamenávala všechny tyto příšerné deformace, přičemž "cenzurní" reakcí Spojených Států v tomto případě bylo zahájení série leteckých úderů, při kterých celou nemocnici rozbombardovaly na padrť. Tím nejen zničily deformované kojence a zlikvidovaly všechny zaznamenané důkazy, ale zabily i ty, kteří je katalogizovali. Jistě chápeme, proč byla i tato zpráva cenzurovaná.
Pravda je prostě taková, že my, sedící na našich demokratických trůnech, masírovaní všemi našimi údajnými svobodami a pomazaní všemi našimi lidskými právy, nemůžeme vědět, co nevíme. A je toho hodně, co nevíme.
Spalme historické knihy
1. Filipíny a Hong-Kong
Cenzura ze strany našeho zločineckého syndikátu gangsterských mezinárodních politiků je mnohem zákeřnější, než naznačují výše uvedené příklady. Příklady, které jsou navzdory svému alarmujícímu obsahu pouhým čištěním detailů.
Hlavní tragédie, které tito lidé páchají, nespočívá v potlačování informací nebo dokonce ve vymazávání prvků historie, ale ve své nejčistší podobě zahrnují ničení národních kultur a národů. Hned to vysvětlím.
Prvním velkým kolonizačním pokusem Američanů byla invaze na Filipíny, po které tomuto národu vnutili svůj jazyk a hned poté následoval pečlivě učesaný výběr falešných amerických dějin, literatury a propagandy. Strávili desítky let a nespočet milionů hodin hledáním nejlepšího způsobu, jak propagandisticky přimět celý národ Filipínců, aby zapomněli na svou vlastní minulost, uctívali svůj současný koloniální status a naučili se uctívat Američany.
Američané v čele se svým nadnárodním zločineckým syndikátem gangsterů pak zničili a přepsali všechny filipínské domácí učebnice dějepisu, aby vymazali z povědomí hrdiny, tradice, kulturu a naděje tohoto národa na osvobození od amerického imperialismu. Pokusili se kolonizovat duše filipínského lidu, což se jim nepodařilo. Zanechali dnes zemi téměř bez kultury a tradic, bez domácích produktů, které jsou zásadní součástí kultury národa a po ztrátě smyslu pro civilizaci.
Je bolestné číst dnešní americké komentáře o Filipínách, které tento národ prakticky klasifikují jako zkrachovalý stát, konstatují nedostatek pokroku a zjevnou absenci sociální soudržnosti a obviňují z těchto nedostatků kulturu národa. Britové a opiové rodiny udělali Číňanům v Hongkongu přesně to, co Američané udělali Filipínám: pokusili se kolonizovat duše lidí a neuspěli. Hlavním faktorem, který stojí v pozadí mnoha dnešních problémů a symptomů Hongkongu, především sociálních a politických prvků, byl tento staletý program kulturní genocidy, který po sobě zanechal schizofrenní emocionální úzus, z něhož dnes americká vláda dojí, co se dá.
Britský zločinecký syndikát gangsterů následoval americkou cestu. Nejprve si vynutil změnu národního jazyka, poté se Britové snažili donutit obyvatele Hongkongu, aby zapomněli na vlastní minulost, uctívali svůj koloniální status a naučili se uctívat britské impérium. Jen málo lidí, a to ani mladých, v dnešním Hongkongu tuto část své historie nezná, protože Britové a opiové rodiny udělali to samé, co Američané. Spálili všechny historické knihy a přepsali dějiny Hongkongu ve snaze vymazat vlastní špinavou minulost z povědomí obyvatel Hongkongu. Téměř nikdo v Hongkongu dnes neví o tom, že byl 150 let největším obchodníkem s drogami v dějinách, ani o tom, že většina hongkongského majetku pochází z opia – stejně jako krásný hotel Peninsula rodiny Kadoorie se slavnými zelenými Rolls-Royci.
Je srdcervoucí podívat se na dnešní Hongkong, vidět příčiny i následky a existencialistický strach, který toto město zamořuje, nejistotu, úzkost a strach, jakýsi výsledek staletí psychologického přeprogramovávání.
Skutečnou tragédií je, že Američané nemají žádnou kulturu. Pokusili se násilím nahradit skutečné kulturní dědictví skutečné civilizace fiktivním utopickým výmyslem, který je zcela falešný, povrchní a pokrytecký.
2. Indie
Totéž udělali Britové a opiové rodiny, Rothschildové, Sassoonové a další s Indií, a proto máme dnes v této zemi schizofrenní zmatek, kdy Indové už nevědí, zda jsou Západem, nebo Východem. Rothschild se svou Britskou východoindickou společností a svým už tak obrovským bohatstvím našel Indii jako nesmírně bohatou zemi a vydrancoval ji až do morku kostí.
Tvrdí se, že svého času měl stálou armádu o síle téměř jednoho milionu mužů, největší na světě. Polovina této síly měla za úkol potlačit masivním vyvražďováním a vyhladověním všechny Indy, kteří se postavili proti drancování svého národa, přičemž počet mrtvých podle některých odhadů přesáhl 100 milionů. Druhá polovina měla donutit indické zemědělce, aby se vzdali pěstování potravin a začali pěstovat opiový mák, což vymyslel společně s Davidem Sassoonem. David Sassoon byl hlavním finančním poradcem a pokladníkem bagdádského paši, když byl odhalen obrovský podvod. David Sassoon naštěstí vyvázl bez úhony a uloupených miliard. Sassoon uprchl do Indie za Rothschildem, kde tito dva zosnovali plán na pěstování opia a jeho vnucování Číně – která byla v té době také bohatá. Byli obdařeni královskými kontakty, přičemž královna Viktorie, jedna z nejhorlivějších (a nejtalentovanějších gangsterů a vražedných imperialistů všech dob) dala nejen souhlas s opiem a využitím britské armády k prosazení jeho distribuce a užívání v Číně, ale také se podílela na zisku z Indie i Číny.
Téměř celá tato historie byla z Indie vymazaná, Britové a jejich zločinecký syndikát gangsterů přepsali indické učebnice dějepisu, takže Indové dnes věří, že Britové tam byli jen proto, aby je naučili "angličtině, dobrému stolování a podvojnému účetnictví". Není divu, že ústředí někdejší britské Východoindické společnosti je zapečetěno a zamčeno na tiché ulici se zákazem nahlížení do záznamů a s veškerým úsilím o odstranění jeho existence z paměti veřejnosti. Jedním z největších přínosů, které by Wikileaks mohly učinit, by bylo zveřejnění celého obsahu interních záznamů této bohem zapomenuté organizace.
3. Indonézie
Indonésie je zvláštní případ. Nejprve úryvek z projevu Harolda Pintera, když v roce 2005 přebíral Nobelovu cenu za literaturu, cituji: "Program Fénix navazoval na předchozí zkušenosti CIA s ničením národů a stal se vzorem, který USA po Vietnamu použily v mnoha dalších zemích. V Nikaragui, Iráku, Libyi, ve většině Střední a Jižní Ameriky i v Africe a Asii. Takto postupují Izraelci v Palestině proti Arabům a takto postupovali Američané, když zplodili masivní genocidní masakr v Indonésii.Celé populace měst a vesnic byly nahnané do centrálních míst a zmasakrované. Pod vedením CIA byly mačetami rozsekány k smrti více než tři miliony lidí v největším a nejkrutějším masakru v moderních politických dějinách“.
Zdejší masakr podnícený Američany byl jeden z nejbrutálnějších. Tady jsou slova uznávané indonéské historičky BonnieTriyany, která napsala: "Naše společnost je zapomnětlivá. Téměř 50 let nás nikdo nepoučil o tom, co se v roce 1965 skutečně stalo. Téměř nikdo neví, že byly zabity miliony lidí. Důvodem je to, že poté, co Američané a jejich satanističtí páni prostřednictvím Suharta převzali kontrolu nad Indonésií, přepsali učebnice dějepisu a téměř navždy vymazali vzpomínky na tragickou minulost obětí koloniálních válek“.
Takto se dnes historie na Západě a v Indonésii překrucuje. Celkově vzato, cenzura v té nejlepší podobě. Nejen pálení knih a přepisování historie, ale následné obviňování oběti, což je specialitou globalistů. Tohle oni velmi rádi dělají. Stejně jako v případě Filipín se jedná o vrcholnou formu cenzury, skutečné vymazání celé historie národa, aby ji nahradila disneyovská pohádka, a to vše má na věky pohřbít obrovskou a silně zlovolnou zločinnost našich mezinárodních zločineckých syndikátů.
4. Indiánské kmeny
Velká část Latinské Ameriky na tom byla podobně. Poté, co Evropané a otrokáři vyhladili celou civilizaci Mayů, Inků a Aztéků, zničili většinu historických knih a památek. Pokusili se těmto národům vtisknout svou vlastní verzi historie. Další citát z nobelovského projevu Harolda Pintera, cituji: "Mám na mysli Indonésii, Řecko, Uruguay, Brazílii, Paraguay, Haiti, Turecko, Filipíny, Guatemalu, Salvador a samozřejmě Chile. Hrůza, kterou Spojené státy způsobily Chile v roce 1973, nemůže být nikdy očištěna, a nemůže být nikdy odpuštěna."
5. Japonsko
Japonsko bylo totéž. Málokdo si dnes uvědomuje, a to i v Japonsku, že Američané po nabídce kapitulace a před svržením atomových bomb nepřetržitě bombardovali japonská města. Celý rok vedli Američané bombardovací kampaň, která nakonec zahrnula téměř 100 japonských měst a zničila křehké japonské obce postavené ze dřeva a papíru. Při této kampani zahynulo exponenciálně více civilistů, než kolik jich bylo zabito v Hirošimě a Nagasaki. Jedná se o téhož CurtiseLeMaye, který se jen o několik let později bude chlubit, že kobercově bombardoval a zabil až 40 % civilního obyvatelstva Severní Koreje – bez jakéhokoli důvodu.
V nejslavnějším případě, "Operaci Meetinghouse", provedly americké bombardéry noční nálet na Tokio, při kterém bylo zničeno 50 kilometrů čtverečních města. Jako centrum tohoto náletu bylo vybrané tokijské předměstí Šitamači, protože v této oblasti byla v té době největší hustota civilního obyvatelstva ze všech měst na světě. Ve snadno hořlavých dřevěných budovách v této čtvrti žilo přibližně 750.000 lidí. Těsně po půlnoci provedlo 334 mohutných bombardérů B-29 Superfortress letících ve výšce pouhých 150 metrů intenzivní tříhodinový nálet, při kterém bylo svrženo půl milionu zápalných pum M-69. Tyto zápalné bomby, stejně jako v případě Drážďan, vytvořily obrovskou ohnivou bouři rozdmýchávanou větrem o rychlosti 50 km za hodinu, která zcela srovnala se zemí čtvrť Šitamači a rozšířila plameny po zbytku města, přičemž zpopelnila nejméně 750.000 lidí a dost možná více než 1 milion.
Bombardéry nesly zápalné výbušniny, jejichž součástí byl napalm napuštěný bílým fosforem, snad nejzákeřnější a nejnemorálnější ze všech zbraní, které kdy byly použity na civilní obyvatelstvo. Přitom tento příspěvek lidstvu vytvořila a vyvinula Harvardská univerzita. Zápalné látky vyvolaly podobné ohnivé bouře jako v německém Hamburku o dva roky dříve a v Drážďanech o pouhý měsíc dříve. Teplota na zemi v Tokiu dosáhla místy až 1.800 stupňů.
Přeživší vyprávějí o ženách, které běhaly po ulicích s hořícími dětmi přivázanými na zádech, o lidech, kteří skákali do bazénů, aby unikli plamenům, jen aby se uvařili zaživa. John Dower ve své knize "Válka bez slitování" napsal: "Kanály se vařily, kov se tavil a budovy i lidé samovolně vzpláli.". Bylo zničeno asi 65 % obchodní oblasti Tokia a asi 20 % jeho průmyslu. Jen v Tokiu shořelo téměř 300.000 budov. Jednalo se o nejsmrtonosnější nálet druhé světové války. Jen málokdo unikl peklu, a ještě méně lidí dnes ví, že k němu došlo. Věděli jste to i vy, že k takovému útoku na Tokio došlo?
Byly rozšířené zdokumentované zprávy o tak velké krvavě rudé mlze a ohromném zápachu hořícího lidského masa, které stoupaly do vzduchu a naplňovaly kabiny nízko letících amerických bombardérů, že si posádky musely nasazovat kyslíkové masky, aby nezvracely.
Takové bylo lidské krveprolití. V každém případě šlo o genocidu, a přesto byla celá tato hnusná záležitost vyškrtnuta ze všech amerických učebnic dějepisu, a většina Japonců o ní nic neví. Podobně LeMayovo bombardování dalších japonských měst přineslo snížení počtu obyvatel asi o 50 %, což se projevilo nejméně deseti miliony mrtvých civilistů. Všechno to byly ženy, děti a staří lidé, protože práceschopní muži už byli odvedeni do války. Američané se zoufale snažili zahladit důkazy o svých zločinech, a protože v Japonsku, stejně jako v Německu, zcela ovládli poválečná média, znemožnili veřejnosti přístup k informacím. A stejně jako v případě Filipín, Indonésie a dalších zemí zničili a přepsali učebnice dějepisu, aby se nevědomost veřejnosti stala trvalou.
S Japonskem souvisí ještě jedna věc, a to výběr cílů pro atomové bomby. Mužem, který výběr prováděl, byl Bernard Baruch, označovaný dokonce podle vlastního přiznání za možná "nejmocnějšího muže v Americe" té doby.
Bernard Baruch si jako první vybral Kjóto, protože bylo, stejně jako Drážďany pro Německo, kulturním srdcem Japonska. Jeho úplné zničení atomovou bombou by tak otevřelo ránu, „která by se nikdy nezhojila". Kjóto bylo Prozřetelností chráněno pevným mrakem, který zabránil bombardérům lokalizovat ho s dostatečnou přesností, a tak pokračovaly ke své další alternativě – kHirošimě. Pokud měl Bernard Baruch moc vybrat první cíl, můžeme předpokládat, že byl v pozici, kdy mohl vybrat i druhý cíl Nagasaki. Tyto informace se samozřejmě z historických záznamů vypařily stejně jako část obou měst po atomovém útoku.
Svět si už neuvědomuje, že Spojené Státy a nadnárodní zločinecký syndikát jsou nejen jedni z největších světových cenzorů, paličů knih a historických revizionistů všech dob, ale také jedni z největších masových vrahů na světě.
Ověřování faktů
Kdo v dnešním světě zoufale potřebuje takzvaný fact-checking? Samozřejmě masmédia. A kdo v dnešním světě vlastní, financuje a kontroluje celou infrastrukturu pro ověřování faktů a provádí všechny kontroly faktů? Samozřejmě masmédia. Takže chovanci řídí blázinec a lišky hlídají kurník. Co by se mohlo pokazit? Hovořil jsem o tom v prvním díle této trojdílné série Média a propaganda.
Například agentura Reuters se zabývá tímto ověřováním faktů, takzvaným factcheckingem. A jedním z factcheckingů agentury Reuters je ověřování tvrzení o očkování proti Covid-19 v příspěvcích na Facebooku a Twitteru. Přestože sama agentura Reuters má vazby na společnosti Pfizer, Světové ekonomické fórum a TrustedNewsInitiative. Jim Smith, který zasedá v představenstvu společnosti Pfizer, je také bývalým prezidentem a současným předsedou nadace Thomson Reuters Foundation a generálním ředitelem mateřské společnosti Reuters, kterou je Thomson Reuters Corporation. Nebo server LinkedIn v roce 2016 koupila za 26,2 miliardy dolarů společnost Microsoft, kdy byl v čele společnosti ještě její spoluzakladatel Bill Gates. Provozní ředitel a viceprezident společnosti Microsoft KirkKoenigsbauer je také členem představenstva společnosti Thomson Reuters. A to je jen zlomek tohoto řetězce celosvětové sítě, kdy opět financování a zdroje těchto takzvaných factcheckerů jsou definované osobami, které mají pod kontrolou 95% hlavních mediálních informačních outletů. Sedí ve správních radách provázaných do jednotlivých organizací, mají obsazené vlivné posty. Tito factcheckeři budou pořvávat na ovlivňování Andreje Babiše jeho médií vlastněných Mafrou, ale na tyto obrovské střety zájmů ve světovém měřítku vůbec nepoukazují.
Další příklad ze Spojených Států. O pravdivosti příspěvků na Facebookurozhodují organizace,které podepsalyPoynter’s InternationalFactCheckingCodeofPrinciplesna stránkách Poynter Institutu.Volně přeloženo jakoPoynterova mezinárodní sbírkazásad ověřování faktů.Ovšem kým jen tento institut sponzorovaný?
Poynter Institut je financovanýSorosovouOpen Society Foundations,Bill a Melinda Gates Foundation,Googlem aOmidyarNetworkzakladateleE-bayPierraOmidyara. Senát Spojených států 8. prosince 2016schválil takzvaný zákon pro zmocnění národní obranyna rok 2017,a současně byl k tomuto zákonupřidaný jeden další,TheCounteringDisinformation and Propaganda Act,namířený proti dezinformacia propagandě.
Tento zákon navrhl senátorRob Portmanspolu s demokratemChrisem Murphym.Na základě tohoto zákonaschvalujícího národní obranuvzniklo jakési Centrum proanalýzu informací a odezvu.Jeho úkolem je vyhledávat a analyzovatdezinformační zahraniční texty,které ohrožují zájmy Spojených Států a jejich spojenců a “vyvíjet a šířit“informacea analýzy založené na faktech,jako opatření proti propagandě.
Máme tu také centrum globální angažovanosti,které je pod patronací amerického ministerstva zahraničía které nabízí celou řadu služeb.Třeba plánování tematických kampanípro sociální média,poskytování faktických informací pro bojs údajnými desinformacemi,podporování způsobilostivybraných třetích stran,čili nám řeknou, kdo je způsobilý,komu máme věřita kdo způsobilý není,takže je desinformátora nemáme ho poslouchat.Stručně řečeno,toto centrum globální angažovanostivytváří vládní propagandu.
Toto centrum vede, jak jsem zmínil,americké ministerstvo zahraničí za aktivní spolupráces ministerstvem obrany,agentury pro mezinárodní rozvoj USAid,rady guvernérů pro rozhlasové vysílání,americké rozvědky a další.
Další informace. Podle nejvyššího kontrolního úřaduutrácí Pentagon ročně na propaganduvíce než 626 milionů dolarů,což je více než všechnyvládní organizace dohromady v tomto odvětví. Vůbec nejde o nějakou nezávislou kontrolu faktů, ani náhodou. Musíme se zbavit pošetilé představy, že dnešní kontrola faktů skutečně zahrnuje nějakou kontrolu faktů. Není tomu tak. Primárním účelem tohoto odvětví není hledání pravdy, ale zákeřná forma cenzury, poslední způsob, jak utáhnout šňůru kolem pytle s informacemi, aby se zabránilo úniku nepohodlných pravd, a pokud uniknou, aby se uškrtily k smrti už při narození. Mocným sekundárním účelem ověřování faktů je pohřbít vědomosti o zločinech a zvěrstvech páchaných Mezinárodní kabalou zločinného syndikátu a chránit je před veřejným odsouzením. Jediným předpokladem úspěchu je důvěřivá a neinformovaná veřejnost.
Jedním z nejtragičtějších důsledků koncentrace médií, propagandy a cenzury je, že ověřování faktů bylo téměř zcela kooptované propagandisty. V době, kdy zoufale potřebujeme poctivé ověřování faktů o mediálních tvrzeních, se do čela tohoto trhu postavila samotná média jako je GannetPublishing, Reuters, ABC news, která účinně ověřují sama sebe a nepřekvapivě docházejí k závěru, že nám nelhala.
A co hůř, oddělení pro ověřování faktů v médiích fungují také jako zpravodajské agentury, které hlásají svou cudnost a zároveň se snaží odhalit a umlčet konečné zdroje opačného názoru a pravdy. Proto se vytvářejí různé seznamy, které mají zpřehlednit práci zpravodajských služeb pro monitoring opačných názorů nesouhlasu. Různé servery anebo osoby různých Neovlivni se spojením na Lenku Bradáčovou, na americkou ambasádu v Praze, na Koudelkovu BIS, na některé důstojníky v NCOZ.
Ty seznamy se vytvářejí v koordinaci právě s těmito organizacemi. To, po čem oni ve skutečnosti sahají, jsou naše informační zdroje. To přece není ověřování faktů, ale shromažďování zpravodajských informací za účelem identifikace a umlčení zdrojů nesouhlasu. Tento obří rozvětvený průmysl pro ověřování faktů nevznikl proto, aby ověřoval nepravdivá tvrzení a mediální podporu invazí do Iráku a Libye nebo imaginární genocidy Ujgurů v čínském Sin-ťiangu, případně uvádět na pravou míru, nikoli přiživovat, mohutnou dlouhodobou rusofobní hysterii, ale aby umlčel ty, kteří se pokoušejí odhalit pravdu. Nikdy neměla zkoumat proces očkování (jakéhokoli druhu), ale umlčet ty, kteří buď vyjadřují obavy z nebezpečných vakcína nebo odhalují kontaminaci těchto vakcín. V tomto druhém případě jsou výrobci vakcín, nebo jejich placení propagátoři, hlavním zdrojem "faktů" šířených médii a používaných ověřovateli faktů k zesměšňování a snaze znevěrohodnit skutečné obavy veřejnosti. Hovořil jsem o napojení lidí z Reuters na Pfizer.
Všechny tři strany vytrvale ignorují tvrdý fakt, že vláda Spojených Států vyplatila miliardy odškodného za zranění a úmrtí způsobená nebezpečnými a kontaminovanými vakcínami. A nikde se nezmiňují o tom, že téměř 100 milionů Američanů bylo nakaženo potenciálně rakovinotvorným virem simian z kontaminované vakcíny proti dětské obrně. Nezmiňují se ani o zprávě amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC), že kojenci, kteří dostávají celou řadu dětských vakcín, mohou být potenciálně vystavení více než třím stům kontaminujícím látkám. Problém vidíme sami: velkou část pravdy a podkladových důkazů, ačkoli jsou k dispozici, média za podpory mezinárodního zločineckého syndikátu pohřbívají, zatímco "únik" řeší jinými prostředky. O ověřování faktů tu není ani slovo.
Jde o kontrolu informací, ze kterých polovina spočívá v identifikaci a umlčování opačných názorů. V tomto světle je třeba vidět veškeré ověřování faktů. Všimněte si, že žádný fact-checking neprobíhá u České televize, nemyslím politiky, ale přímo jejich redaktorů. Přitom právě ČT zkresluje a manipuluje stále více informací včetně historie. Např. Česká televize uveřejnila 9. ledna 2019 vzpomínkové pásmo k výročí upálení Jana Palacha [2]. Jenže, dopustila se brutální manipulace. Divákům pustila zmanipulovaný dobový záznam z Českého rozhlasu z roku 1968, kde moderátor oznamoval počátek okupace. O co jde? Originální a původní záznam ČRo z roku 1968 zněl takto:
“Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny, překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky.”
Jenže, protirusky naladěná Česká televize nelenila, sedla ke stříhacímu pultu a sestříhala původní rozhlasové oznámení do zmanipulované podoby. Vypustila totiž z nahrávky všechny ostatní země Varšavské smlouvy, které přijely ČSSR okupovat, a nechala tam jenom SSSR:
“Včera, dne 20. srpna 1968, překročila vojska Sovětského svazu státní hranice Československé socialistické republiky.”
Mladí diváci České televize, kteří dobu nezažili a nevěnují pozornost české historii tak mohou získat pocit, že invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 nebyla vlastně invazí několika zemí, ale pouze sovětskou, rozuměj ruskou nepřátelskou akcí. Česká televize tak podprahově opět a znovu podsunuje mládeži a široké veřejnosti do hlav protiruský narativ, který překrucuje a pokřivuje historii a vykládá ji úplně jinak.
Nebo další příklad. 23. listopadu 2012 Česká televize psala o masakru v Zákřově jako o zločinu spáchaném Vlasovci a Gestapem, ale o pouhých 7 let později konkrétně, 28. dubna 2019 o téže události už ČT psala jako o masakru, který způsobili už ne Gestapo, ale ruští Kozáci. Naprostý skandál, který nemá obdoby. Lež jako věž, postupné překreslování historie, nenápadné ale urputné.
Tohle ale fact-checkery vůbec nezajímá.
Poynter’s Institute a International Fact-Checking Network
Dalším chytrým trikem je vzít pobuřující a nepřesný titulek z bulvárního zpravodajského zdroje, připsat ho dotyčné osobě, pak výrok "ověřit", prohlásit ho za nepravdivý a použít ho k očernění autora, který ale nikdy nic takového neřekl. Jednoduše média vám vsadí do úst něco, co jste neřekli, prostě vsadí vám do úst smyšlený výrok. A pak mají ještě tu drzost vás z tohoto jimi vymyšleného výroku obvinit a očernit. Faktografové chtějí nejen pohřbít pravdu, ale i ty, kteří ji odhalují.
Odvětví ověřování faktů začalo s maskovanou nevinností a dobrými úmysly. Webové stránky jako Snopes se zpočátku věnovaly vyvracení městských legend a vyvracení tvrzení o tom, že Elvise Presleyho někdo viděl v obchodním centru. Ve skutečnosti se ovšem tyto výtvory skrývaly v křoví a čekaly na vhodný okamžik k útoku. Kontrola faktů je dnes obrovským celosvětovým průmyslem, který byl vymyšlený a vytvořený před desítkami let jako mocný cenzurní nástroj, ovládaný úzce propojenou incestní skupinou, míněno na sebe navázanou. Je mohutně financovaný nesčetnými miliony dolarů, především Georgem Sorosem, Gatesovou nadací, různými mediálními společnostmi a podobně.
Tento průmysl nebyl vytvořený proto, aby ověřoval nepravdivá tvrzení a mediální podporu zločinů mezinárodního syndikátu, ale aby umlčel ty, kdo se pokoušejí odhalit pravdu. Vezměme si třeba kauzu ČT s Alenou Vitáskovou, která také fact-checkery nezajímá. Jakub Železný totiž pronesl8. ledna 2018v hlavním zpravodajském pořaduUdálosti nepravdivé výroky,které souvisely právě s kauzousolárních elektráren u Chomutova. ČT se nehodlala omluvit, a tak Alena Vitásková podala 8. dubna 2020 žalobu na ČT ohledně těchto výroků.
Pražský soud vyzval Českou Televizi 6. května, aby se k případu vyjádřila v měsíční lhůtě, což neučinila, přitom Alena Vitásková byla v rámci zmíněných kauz zproštěná obvinění v plném rozsahu odvolacím krajským soudem v Brně ve středu 13. listopadu 2019. Tady vidíme opět další v řadě flagrantní porušení ČT, která šířila lživé informace, za které se odmítla omluvit. To fact-checkery vůbec nezajímá.
Německo a Česko
Poynterův institut, o kterém jsem hovořil před pár minutami, stojí dnes v čele tohoto průmyslu a je financovaný z výše uvedených zdrojů, o kterých jsem podrobně hovořil, netřeba to znovu opakovat. Poynter’s Institute vytvořil a řídí takzvanou nestranickou Mezinárodní síť pro kontrolu faktů, "která stanovuje standardy pro subjekty provádějící kontrolu faktů" a prakticky nutí všechny hráče, aby se do této "sítě" buď zapojili, nebo aby upadli v zapomnění. Díky těmto machinacím se Poynter’s Institute osvědčil jako policista pro zpravodajské kanály světa.
Není to všeobecně známo, ale Facebook a další ve skutečnosti neprovádějí žádnou vlastní kontrolu, ale místo toho využívají tento zdroj k automatickému hlídání svého obsahu. K tomu mají přidružené cenzory v dalších zemích. Vezměme si třeba návrh, který v úterý 14. března 2017představil v německém Berlínětehdejší ministr spravedlnostiHeikoMaas. Tento zákon vstoupilv platnost 1. ledna 2018. Za nedostatečnou kontrolu, mazání a odstraňování obsahu hrozí provozovatelům sociálních médií pokuta až 50 milionů eur(1,35 miliardy korun). Německé Ministerstvo spravedlnostioutsourcovalo posuzování obsahuna nevládní organizaciNetwork AgainstNazis,která byla založena nadacívedenou Anettou Kahane,agentkou komunistické Stasi(obdoba StB).
Tato někdejší novinářka jev Německu dobře známápředevším jako dcera komunistickéhofunkcionáře z časů NDR,sestra angažovanéhofilmového režiséra,ale především velmi čilá agentkakomunistické Stasi.Pod krycím jménem Victoriaměla východoněmecké tajné služběpodat více než 800stránek zpráv z prostředíumělců, studentů a novinářů.Od roku 98řídí neziskovku bojující proti neofašismua vymýšlející projekty jakožádné místo pro fašismus. Tato Aneta Kahane řídítaké neziskovkuAmadeu Antonio Foundation.Takže to je ta Aneta Kahane,která je blízkou přítelkyní s Angelou Merkelovou,obě je pojí východoněmeckátajná služba Stasi. Aneta Kahane vede odborpro dezinformace vládníhoministerstva vnitra a zároveňneziskovku Network againstNacis,kterou outsourcovalo ministerstvospravedlnosti pro vyhodnocováníobsahu Facebooku, bonzování,špiclování, práskání, udávání.
Mimochodem, u nás v Česku vzniklodbor pro dezinformace,který spadá a zastřešuje hocentrum proti terorismu a hybridním hrozbám.Celý model tohoto českého útvaruodboru pro dezinformaceje okopírovaný právě z německého modelu, kterýpod kuratelou ministerstva vnitra vedeAneta Kahane. Ohledně našeho centra pro terorismus a hybridní hrozbytak vyplynulo na povrch,konkrétně v událostech a komentářích ČTv pondělí 2. ledna 2017,že se nejedná pouze omonitorovací orgán, ale informace nasbíranétímto orgánem jsou postupované policii.Takže nejde o orgán monitorovací,ale orgán rozkladný, který používásvé výstupy pro práci policejních složek,ať už čtení e-mailů, odposlechynebo sledování osob.
Takže nejde, znovu to opakuji,nejde opouze monitoringa vyvracení takzvaných fakenewsnebo hoaxů, ale jde oaktivní rozkladnou činnost proti subjektům,které můžeme obecně nazvat alternativními médiinebo alternativní zpravodajskou scénou. Dokonce členové českého parlamentního výborupro lidská právase setkali v roce 2017se zástupci společnosti Facebook,tehdy vedené ředitelkoupro vnější komunikaci sociální sítěMonicou Bickertovou, aby Facebook přesvědčili,že mají rychle odstraňovat nevhodné příspěvky.Tehdy byl ministrem pro lidská práva Jiří Dienstbier mladší. Jako jeho náměstkyněpracovala i Kateřina Valachová,následná ministryně školství. To se ale stupňovalo. Na začátku dubna 2018ještě tehdejší ombudsmanka Anna Šabatováiniciovala ve svém brněnském sídlejednání se státními orgánya institucemi,které mohou zakročitproti takzvaným nenávistným projevům. Vedle Anny Šabatovése tohoto setkání zúčastnilaeurokomisařka Věra Jourová,ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar,nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman,tehdejší policejní prezident Tomáš Tuhý,který se od října 2018 stalvelvyslancem na Slovenskua zástupci Ministerstva spravedlnosti. O Věře Jourové jsem hovořil v předchozím díle, jak se setkávala s pracovníky Google, Microsoftu, Facebooku a Twitteru na půdě evropské unie, a teď tuto agendu protlačovala i na národní úroveň svěřeného vazalského státu. Vidíme, jak to všechno spolu souvisí, jak je to provázané?
Na začátku dubna 2018český syndikát novinářůspustil nový projekt.Podle Marka Zouzalikaz českého syndikátu novinářůuž se prý nemohli dívat na to,jak se mezi českou veřejností,hlavně na sociálních sítích,šíří urážky novinářů.Proto vytvořili tým zatímšesti lidí, který bude tyto urážkymonitorovat. Členové tohoto novinářského syndikátubudou k vyhledávání nejrůznějšíchurážek využívat nástrojSocialwatch.Program podle nadefinovaných slovprohledává diskuzní fóraanebo sociální sítě. Data, která syndikáttakto nashromáždí, předána právní expertizu.
Prý chtějí určovat hranici,kde končí přiměřenásnesitelná kritikaa kde začíná trestní čin.Bohužel nápad, začítpsát objektivně, novinářinedostali, ale zastrašovata šikanovat diskutující, na to jsouschopni vytvořit dokonceinstituci.
Poynter’sInstitute – pokračování
To byl jen příklad, takový odskok, abychom to zasazovali i do našich reálií, ale zpět do Ameriky. Poynter’s Institute je ještě nebezpečnější než by se mohlo zdát, protože si vytvořil pozici "novinářského institutu zodpovědného za přípravu spisovatelů a reportérů". Nespočetné tisíce mladých lidí procházejících touto institucí velmi pravděpodobně navždy zkazili svým školením. A Poynterovy pokusy o další totální ovládnutí médií mezinárodního zločineckého syndikátu nejsou vymyšlené.
Poynter’s Institute třeba zveřejnil seznam 515 zpravodajských webových stránek, které považuje za "nespolehlivé". Seznam sestavený z databází "falešných zpráv", jejichž kurátory jsou především Annenberg Public Policy Center na University ofSouthernCalifornia, Merrimack University, PolitiFact a Snopes.
Nejenže tyto weby zatratili jako ty, které poskytují dezinformace, ale ve svém původním článku požádali inzerenty, aby všechny weby na jejich seznamu zařadili na černou listinu. Pozdější verze podle výkonného ředitele Poynter’s Institutu BarrettaGoldinga, cituji: "Falešné zprávy jsou byznys. Velká část tohoto byznysu je podporovaná reklamou. Kromě novinářů, výzkumníků a spotřebitelů zpráv doufáme, že index bude užitečný i pro inzerenty, kteří chtějí přestat financovat dezinformace."
Ovšem přehnali to. Reakce na to byla tak extrémní, že Poynter’s Institute musel nakonec seznam stáhnout a veřejně se omluvit a vymluvit se na "nedostatky v metodice". Důvodem stažení nebyly rozpaky za etické selhání, ale četné hrozby vážnými žalobami. Vedoucí redaktorka Poynter’s Institute Barbara Allenová však napsala, cituji: "Litujeme, že jsme před zveřejněním nezajistili důslednost údajů a omlouváme se za zmatek a rozrušení, které jejich zveřejnění způsobilo." Poté ovšem, aby čtenáře rozesmála, uvedla: "Zavazujeme se, že se budeme i nadále držet nejvyšších standardů."
Jeden člověk napsal na Twitter: "Útoční psi ze smetiště se vydávají za hlídací psy". Správně ve všech ohledech. Odkud myslíte, že se inspirovaly podobné seznamy takzvaných dezinformačních webů v Česku a na Slovensku? Vytvářeli je stejní lidé napojení na kruhy kolem americké ambasády v Praze. Jak v Praze, tak i v Bratislavě. Opět stejné centralizované řízení a pokyny. A teď si vezměme, že na začátku května 2018nikým nevolenáevropská komise oznámila,že se pustí do bojes takzvanými dezinformacemina úrovni nově vybudovanéevropské sítě ověřovatelů informací,která bude do značné míryvycházet z projektuInternational Fact-Checking Network.
Kdo ale myslíte, že tuto organizaci založil? Tuto organizaci založilamerický Poynter Institute,který je od roku 2015financován např. Open Society FoundationGeorge Sorosenebo NationalEndowmentforDemocracy (NED),ale sponzorem je i Googlea také Bill &Melinda Gates Foundation atd.Další fact-checkingovou firmou je třebaněmecký Correctiv,který má také pro EUověřovat informace,ale i tato německá firmaje sponzorována fondy George Sorose,konkrétní grant byl v částce26.884 Euro.
Vidíme tady, jak je všechno nádherně provázané a vedené naprosto centralizovaně? Američané mají svůj Poynter’s Institute, který založil organizaci International Fact-Checking Network a tato organizace provádí tutéž činnost pod zastřešením evropské komise po celé Evropě.
Závěr: Média kontrolují sama sebe
Pokud je mi známo, neexistují žádní fact-checkeři, kteří by nebyli součástí této celosvětové organizované sítě. Některé z nich jsou sponzorovány a provozovány mediálními odděleními různých univerzit, ale tato oddělení získala finanční prostředky ze stejných zdrojů, a proto podléhají stejným lidem a jsou jimi kontrolovaná.
Tito "stejní lidé" jsou ti, kteří už vlastní nebo kontrolují celý masmediální prostor včetně novin, časopisů, všech televizních a většiny rozhlasových sítí, knižních vydavatelů, distributorů knih jako jsou Amazon a Indigo, hollywoodských studií, která kontrolují prakticky všechny filmy a většinu televizních programů. Stejným způsobem ovládají i sociální média a související subjekty jako Google a Wikipedii. Hovořil jsem o tom v předchozím díle této trojdílné série Média a propaganda.
Jak jsem už poznamenal v tomto i předchozích dílech této série, je nezbytné pochopit, že to není Poynter’s Institute, Reuters nebo Gannett, kdo ovládá odvětví kontroly faktů. Tato tvrzení unikají zásadnímu bodu, že jsou to jednotlivci, skuteční lidé se jmény, kteří tuto kontrolu vykonávají a kteří pracují ve shodě se všemi ostatními mediálními jednotlivci jako pověření poručíci mezinárodního zločineckého syndikátu. Přitom všichni sdílejí stejné hodnoty a všichni sledují stejnou "agendu". Hlavní součástí této agendy je totální kontrola informací, přičemž kontrola faktů je pouze jakýmsi úklidem, který má zamést a odstranit kousky pravdy, ty vzácné broušené diamanty, o kterých jsem hovořil na začátku prvního dílu, které se podaří z této sítě kontroly informací vymanit. A tato síť je téměř kompletní; informační kontrola a cenzura ve Spojených Státech i Evropě se znepokojivě blíží stoprocentní úrovni, ale zdá se, že si toho málokdo všiml. Totéž platí pro Kanadu, Velkou Británii, Německo, Japonsko, Austrálii a roste i v dalších západních zemích.
Masmédia nám opět zcela nebo zčásti lžou téměř o všem, co má v dnešním světě skutečný význam, protože ve skutečnosti čtou ze stejného scénáře jako Mezinárodní zločinecký syndikát a podporují její agendu. Wikipedie, masivně propagovaná Googlem, je významným dezinformačním webem, který má téměř drtivou převahu nad populárními informacemi, ale je silně zaujatý a upravovaný stejnými lidmi a ve většině důležitých témat je nedůvěryhodný. Google je překvapivě selektivní, pokud jde o informace, které pouští na veřejnost. Facebook a Twitter přebírají rozkazy ze stejného zdroje a uplatňují téměř úplné embargo na jakoukoli osobní komunikaci nebo příspěvky, které jsou v rozporu s oficiálním příběhem schváleným Mezinárodním zločineckým syndikátem. V případě COVID-19 bylo uvaleno embargo na laboratorní zdroje, tyto sociální sítě téměř zlovolně cenzurují protichůdné materiály. Dnes je embargo uvalené na přirozené zdroje viru. Facebook a Twitter provedly okamžitý obrat o 180 stupňů a dnes zakazují – jako "dezinformaci" – opak toho, co zakázaly včera.
Knižní vydavatelé určují obsah všech vázaných materiálů, které se dostávají na veřejnost, především vzdělávacích materiálů od mateřských škol až po univerzity. Pokud obsah neodpovídá "agendě", kniha téměř jistě nikdy nespatří světlo světa. A pokud má to štěstí, že unikne síti, Amazon a Indigo ji vyprodají v uvozovkách, nebo ji jednoduše vyřadí ze seznamu. Celý průmysl kontroly faktů pochoduje přesně podle stejné melodie, kterou hraje stejný orchestr. To už je taková pravda, že kdykoli nějaké velké médium tvrdí, že něco bylo ověřeno fakty, vymažte tuto informaci ze svého povědomí, protože je téměř jistě nepravdivá.
Vím, že se opakuju, ale je nezbytné si uvědomit, že to všechno vychází ze stejného jediného zdroje, ze skupiny několika stovek lidí soustředěných převážně v Evropě a Americe, kteří jsou mimořádně bohatí a kteří určují a stanovují agendu, opět skuteční lidé se jmény. Odtud pochází odhodlání kontrolovat všechny informace na světě, ať už jejich distribucí, nebo cenzurou. Je nesmírně důležité, abychom všechny tyto body spojili se stejným centrálním zdrojem.