Pořad se zabývá kontroverzí kolem smrti George Floyda a následnými událostmi, které ovlivnily světovou společnost. V úvodu je představená problematika a konfliktní pohledy na George Floyda jako zločince nebo mučedníka. Dále je provedená rekonstrukce událostí kolem jeho smrti, s důrazem na výrok „nemůžu dýchat“, který se stal symbolem protestů. Následně je diskutovaná pitva jako zpochybnění oficiální verze událostí a je také zkoumaný chemický koktejl drog ve Floydově krvi. Pořad se poté stáčí ke hnutí Black Lives Matter a jeho vztahu k problematice rasismu a nespravedlnosti vůči bělochům. Je zkoumaný důvod poklekání před černochy jako symbolického aktu podpory hnutí. Zároveň se diskutuje o tom, kdo stojí za vznikem a organizací Black Lives Matter a jaký má vliv na společnost. Další kapitoly se věnují Jihoafrické republice jako testovací laboratoři pro rasovou agendu a širšímu fenoménu kulturního boje proti minulosti. Je vyvrácený mýtus bílého muže, který vymyslel otroctví, ale také nastolená otázka, kdo ve skutečnosti otroctví zrušil. V další části je provedená analýza digitálního otroctví, ve kterém Čína i západ úzce spolupracují. To je doložené nezvratnými důkazy. Na závěr jsou představené trendy a apel na tzv. bílé svědomí v současné společnosti. Celkově se pořad zaměřuje na rozličné aspekty diskutovaného tématu a zkoumá jejich důsledky a vztahy v rámci současného společenského kontextu.
Úvod
Zatímco masmédia v roce 2020 totálně překreslila informační pole kontinuálním hlukem magického covidového bubnování, na některé události jsme pod tímto maskovacím globálním humbukem dočista zapomněli. Jistě se nám tu a tam vynoří v paměti, ale jsou to spíše jen útržkovité vzpomínky. Přesto tyto události uvedly do pohybu obrovské politické masy, které už nikdo nemohl zastavit. 25. května 2020 zemřel černoch George Floyd v rukou amerických policistů, kteří se ho snažili zatknout. Začátkem června 2020, po smrti George Floyda, už pochodovaly americkými městy militantní násilné davy pod heslem Na černých životech záleží a ničily všechno, co jim stálo v cestě: bezpráví ve jménu spravedlnosti. Heslo Na všech životech záleží bylo odmítnuté. Počítaly se pouze životy černochů, životy bělochů nikoliv. Smrt George Floyda byla pouze rozbuškou. Výbušninou byly staré účty mezi černými a bílými, zejména otroctví. Bílí byli obviňovaní, že po staletí okrádali a zotročovali černochy. Co je na tom pravdy budu zkoumat v tomto pořadu. Jak spolu tyto události souvisí? Je to jako scény obřího divadla, ve kterém se střídají postavy a kulisy na jevišti. Obrovské globální plátno, na kterém se projektují obrazy podle zadání. Herci a komparz jsou vidět. Režiséři jsou ale skromní, a proto se jejich jmen v titulcích nedočteme. Jak spolu tyto události, které se odehrávaly na pozadí covidového třeštění, ve skutečnosti souvisely? Složme si dohromady další globální střípky mozaikové hry, zvané total control.
George Floyd: Zločinec nebo mučedník
Všichni si určitě vybavíme scénu, kterou jsme dozajista viděli. Minneapolis. Obrovský rozruch: Vedle policejního auta na ulici ležel černoch. Přestože byl zcela nehybný, drželi ho na zemi tři policisté, z nichž jeden, jménem Derek Chauvin, klečel zatčenému z boku na krku. O chvíli později byl 46-letý muž mrtev. Neměl puls. Jeho jméno: George Floyd. Světem se rozléhal křik. Byla to vražda! Lidé vycházeli rozhořčeně do ulic a téměř po celém světě vypukly nepokoje. Smrt černého Američana vyvolala celosvětovou hysterii. Floyd byl stylizovaný do role hrdiny, demonstrace a rasové nepokoje vznikaly jakoby z ničeho nic. Po celém světě s sebou demonstranti nosili jeho fotografii, často kýčovitě oblečenou. Heslo? Na černých životech záleží. Kdo ale byl tento nový posmrtný lidový hrdina, tento černošský mučedník? Kdo podrobně sleduje americkou politiku, jistě mu neuniklo jméno Candace Owensové. Candace Owensová je známou černošskou konzervativní aktivistkou. Kdo jiný než žena stejné barvy pleti se mohla vyjádřit k tomuto případu? Jaký ale byl šok, když právě tato Candace Owensová prohlásila:
"Z nějakého důvodu se v posledních pěti, šesti letech stalo módou dělat ze zločinců přes noc hrdiny. Považuji to za opovrženíhodné a distancuji se od toho. Nebudu se na tom podílet bez ohledu na to, jak velký tlak na mě budou vyvíjet černí liberálové a konzervativci."
Owensová si dále stěžovala na to, jak byl George Floyd vyzdvihovaný jako úžasná lidská bytost, cituji:
"V době svého zatčení se ale pokusil zaplatit falešnými penězi. Potom se na ulici choval podivně, přičemž volající říkali, že tento člověk byl zjevně pod vlivem drog. Když ho připoutali ke zdi, upustil bílý sáček. Proto samozřejmě neměl při zatýkání zemřít," pokračovala Owensová, "ale stejně si myslím, že je podlé, když někdo předstírá, že ten člověk žil hrdinským způsobem života."
Owensová odmítla přijmout, že tento člověk byl mučedník nebo že by měl být vyzdvihovaný v černošské komunitě, nebo že bychom měli nosit trička s jeho jménem. Pravda byla ale mnohem horší. George Floyd se pohyboval ve stoce kriminální a drogové scény. Podle soudních záznamů v okrese Harris, kam spadá i Floydovo rodné město Houston, byl v letech 1997 až 2007 devětkrát zatčený úřady, většinou za drogy a krádeže, což vedlo k několikaměsíčním pobytům ve vězení. Tuto informaci dokonce uvedl známý web Snopes , který se zabývá ověřováním faktů. Mezi těmito případy bylo i ozbrojené přepadení ženy. Po 25. květnu 2020 byli běloši ve jménu zesnulého Floyda diskriminovaní, ohrožovaní a napadaní, podniky demolované a rabované. Ostatně samotné heslo Na černých životech záleží bylo čistý rasismus. V tomto kontextu musíme uvést srovnání s demonstracemi proti covidovému teroru. Takové demonstrace byly přísně kontrolované a potlačované úřady. Ovšem gangy Black Lives Matter se potulovaly po městech zcela nerušeně. Najednou už nehrozilo žádné nebezpečí nákazy ani pravidla dvoumetrových rozestupů. Na tomto zajímavém srovnání můžeme zachycovat rukopis a manuscript globální rasové agendy, která jakoby prosvítala a probleskovala skrze mediálně-politicky-farmaceutickou clonu. Pokud jedna agenda vytlouká jako klín agendu jinou, v daném okamžiku dostává zelenou. To, co se přísně vyžaduje v ostatních případech, najednou neplatí. Dvoumetrové rozestupy a roušky se autoritářsky vymáhaly militantní policií po běžných občanech. To ale neplatilo pro plošné demonstrace Black Lives Matter. Výjimečný stav v Americe mohl být prozatím dočasně zapomenutý. Navíc téměř 1300 amerických zdravotnických odborníků podepsalo otevřený dopis, ve kterém se uvádí:
"Jako obhájci veřejného zdraví neodsuzujeme tato shromáždění jako nebezpečná pro přenos Covid 19. Podporujeme je jako životně důležitá pro veřejné zdraví."
Naprosto postavené na hlavu. Ale my už dnes víme, že Covid-19 byl docela inteligentní a navíc schopný rozlišovat mezi politicky korektními a nekorektními demonstranty. Přesně takto můžeme číst v rukopisech globálních agend. Když se to hodí, jedna agenda je dočasně překrytá a překreslená jinou. Co se ale vlastně stalo toho osudového 25. května 2020?
Rekonstrukce: Nemůžu dýchat
Vraťme se k událostem z 25. května 2020. Šlo při Floydově vraždě skutečně o rasismus? A byl policista Derek Chauvin skutečně takový ďábel, jak ho vykreslovala liberální masmédia? Podle oficiální výpovědi Floyd zaplatil za krabičku cigaret falešnou dvacetidolarovou bankovkou. Personál obchodu v tísňovém volání na policii uvedl, že Floyd se neovládal a byl strašně opilý, respektive to, co laici považují za opilost. Policisté ho nejprve našli v jeho autě, vyzvali ho, aby ukázal ruce, a nakonec, aby vystoupil. Potom se opřel o zeď domu a sklouzl po ní dolů. Přitom prý nenápadně upustil za záda bílý sáček. Na nejznámějším videu z incidentu, které pravděpodobně pořídili kolemstojící, byl brzy vidět, jak se válel na zemi vedle policejní dodávky. Zatímco mu policista Derek Chauvin klečel na krku, bylo slyšet, jak Floyd prosil a žadonil a několikrát řekl, že nemohl dýchat. To také potvrdila nezávislá pitva, kterou si objednali rodiče a kterou provedl známý soudní patolog Michael Baden:
"George Floyd zemřel na udušení v důsledku stlačení krku a zad, což mělo za následek nedostatečný průtok krve do mozku."
Ovšem problém byl, že George Floyd nemohl dýchat ani před samotným zásahem. Cestou k policejnímu vozu uniformovaným policistům sdělil, že nemohl dýchat, a věrohodně zkolaboval. Krátce nato se Floyd s policisty dostal do potyčky, při které měli tři policisté velké potíže dostat spoutaný dvoumetrový chroptící kolos pod kontrolu. A i tady, dlouho předtím, než byl Floyd policisty opět spoutaný mimo auto na silnici, stále opakoval:
"Nemůžu polykat, nemůžu dýchat, pane policisto, prosím! Nemůžu dýchat, nemůžu dýchat."
To prokazuje, že Floydovy dýchací potíže nezačaly, až když byl spoutaný na podlaze, ale byly přítomné už předtím. Potom, co byl konečně vtažený do dodávky z druhé strany, se odtud vykroutil a sám požádal, aby byl položený na podlahu:
"Já si chci lehnout, já si lehnu, já si lehnu!"
Floyd se nakonec pomalu zklidňoval. Pak ztichl a přestal se hýbat. Byl zřejmě v bezvědomí. Chauvin mu přesto dál klečel na krku. Nejspíš proto, že on ani jeho kolegové nevěděli, co Floydovi bylo, jak vážné to s ním bylo a co by mohl v příštím okamžiku udělat. Podle zvukového záznamu to ale nemělo nic společného s rasismem. V žádném okamžiku se policisté nechovali ani vzdáleně nepřátelsky. Očividně byli situací zahlcení a nevěděli, na čem s Floydem byli. Na jedné straně chtěli svalovce dostat pod kontrolu, na druhé straně z jeho neustálého kňučení a odporu vyvozovali vitalitu. Zvenčí si ale kolemstojící a Floydova společnice Shawanda H. všimli, že se Floyd blížil vážnému stavu, a požádali policisty, aby Floyda posadili zpět do auta. Skutečnost, že policisté od brutálního znehybnění těžce zbitého a zjevně bezbranného podezřelého neupustili, lze vysvětlit pouze tím, že stále očekávali náhlou akci ze strany zmateného muže. Navíc vzhledem k Floydově svalnaté postavě neočekávali, že by mu svým jednáním mohli ublížit. Kolemstojící se ale teď začali rozčilovat:
"On teď ani nedýchá…, myslíte, že je to skvělé, nebo co?"
a žádali policisty, aby mu změřili puls. Ti odpověděli, že Floyd dýchal, a žádali kolemstojící, aby se drželi stranou. Dispečer hlásil:
"Posádka 330 je na rohu ulic Portland a 36. Dostali jste pokyn použít kód 3? (modrá světla a siréna).
Policisté se dozvěděli, že záchranka je na cestě. Kolemstojící ale začali důrazně protestovat:
"Jděte od něj k čertu! Co to děláte? On umírá! Co to děláte?"
Zhruba v tomto okamžiku Floyd nejevil žádné známky života. Ležel tam jako mrtvý.
"Má ještě puls?" zeptá se někdo znovu.
"Ne," odpoví někdo jiný.
"Podívejte se na něj, nereaguje…"
To už dorazili záchranáři. Zcela bez života byl Floyd zvednutý na nosítka a naložený do sanitky. Zdálo se, že měl napůl otevřené oči. Strážník Lane nastoupil do sanitky k němu. Podal záchranářům krátkou zprávu o tom, co se stalo, a pak začali se stlačováním hrudníku. Následující půlhodinu dva záchranáři a policista usilovně bojovali o Floydův život. Na nosítkách byl instalovaný přístroj na stlačování hrudníku, který pak mnohem účinněji pokračoval v srdeční masáži. Po chvíli se k nim připojila další záchranářka nebo lékařka z hasičského sboru. Strážník Lane kvůli tomu opustil sanitku a přelezl na sedadlo spolujezdce hasičského vozu.
"Mrtvý?" zeptala se žena za volantem a ukázala na Floyda.
"Kaput," potvrdil Lane.
Podal stručné hlášení a vzrušeně si pohrával s pouty, která Floydovi sundal. Přes čelní sklo hasičského vozu byla vidět osvětlená sanitka, která stále bojovala o Floydův život. Tohle pro policistu nemuselo být příjemné. Nakonec vystoupil a vrátil se k sanitce, aby zkontroloval situaci. Vrátil se a hlásil:
"Kaput."
Tak končilo video z tělesné kamery na YouTube. V 9:25 byl Floyd v nemocnici prohlášený za mrtvého.
Pitva: Rána oficiální verzi
To všechno se zdálo na první pohled logické. Díky těmto videím bylo médiím a veřejnosti všechno jasné. George Floyd byl přece doslova zavražděný. První ranou pod pás této verzi ale byla první pitevní zpráva. Pitva totiž nemohla najít žádná život ohrožující zranění, ani fyzické známky udušení:
A: Žádné petechie na obličeji, ústní sliznici nebo spojivkách,. tedy bodové krvácení v kůži nad strangulací.
B: Žádná poranění přední části krku nebo svalových struktur hrtanu.
C: Žádná poranění měkkých tkání hlavy, lebky nebo mozku.
D: Žádná poranění měkkých tkání hrudní stěny, zlomeniny žeber (kromě zlomeniny jednoho žebra v důsledku srdeční masáže), páteře, poranění nebo poranění vnitřních orgánů.
E: Žádná skrytá poranění zjistitelná při otevření a podkožní disekci zadní a boční části krku, ramen, zad, boků a hýždí.
Jakkoli se zdálo, že Floydovo zacházení z rukou policistů bylo brutální, nezanechalo na něm téměř žádné stopy. Ve skutečnosti neexistoval žádný forenzní důkaz, že by jednání policistů vedlo k Floydově smrti. Nicméně výsledek zněl: Zástava srdce v průběhu omezování a stlačování krku. Způsob smrti, vražda. Vedlejší nálezy byly arterioskleróza, hypertenze, intoxikace fentanylem a nedávné užití metamfetaminů.
Chemický koktejl ve Floydově krvi
Opravdu ho policisté svými opatřeními zabili? Byl to skutečně rasismus? Nebo byla jeho smrt důsledkem užívání drog? Především je třeba říci, že policista by sotva způsobil smrt zatčeného člověka pro zábavu nebo ze zášti. Pro policisty se jedná o mimořádně výbušnou situaci. Pomineme-li lidskou stránku věci, je třeba sepsat hlášení, vydržet výslechy a především přežít mediální bouři, možná i soudní jednání. Ani zvukové přepisy nepodporují tezi o rasismu nebo svévoli. Ale zpátky k příčině smrti. Floyd byl už při zatčení těžce podnapilý. Ale ne alkoholem, jak se někteří svědci zprvu domnívali, nýbrž nejtvrdšími a nejnebezpečnějšími drogami:
A: fentanyl, 11 nanogramů na mililitr krve,
B: norfentanyl, 5,6 nanogramu na mililitr krve,
C: 4-Anpp 0,65 nanogramu na mililitr krve,
D: pervitin (metamfetamin) 19 nanogramů na mililitr krve,
E: různé sloučeniny THC nebo metabolity, tedy kanabinol.
Tato směs odrovná i toho nejsilnějšího feťáka. Zejména fentanyl, což je vysoce nebezpečný opioid používaný v medicíně k tlumení nejsilnějších bolestí, 80 až 200krát silnější než morfin. Terapeutické rozmezí je velmi úzké, což znamená, že předávkování může snadno vést ke smrti. Terapeutická dávka se pohybuje mezi 0,6 až 3,0 nanogramy na mililitr krve. Floyd měl v krvi 11 nanogramů na mililitr krve, tedy troj až čtyřnásobek nejvyšší terapeutické koncentrace. Tedy potenciálně smrtelnou dávku. Mnohonásobná intoxikace pravděpodobně také vysvětluje jeho podivný vzhled, kterého si všimli kolemstojící i policie. Vedlejší účinky fentanylu se čtou jako plakát hledaného Floydova chování:
A: Výrazné potíže s rovnováhou, potíže s chůzí a snížená motorická koordinace.
B: Výrazné změny psychického stavu, které často zahrnují rozmazanou řeč, sníženou rychlost myšlení, extrémně pomalé tempo řeči, zmatenost, iracionální jednání nebo agrese.
C: Extrémní ospalost, letargie nebo závratě.
D: Příznaky jako nevolnost a zvracení.
E: Výrazně zpomalené nebo mělké dýchání, někdy mohou lidé přestat dýchat nebo vydávat bublavé zvuky.
F: Výrazné snížení krevního tlaku a srdeční frekvence.
G: Bezvědomí nebo kóma a další.
Opioidy, zejména extrémně silný fentanyl, mohou také vést k dechové depresi a dokonce k zástavě dechu. Podle zvukových záznamů byli policisté zahlcení a ocitli se ve střetu cílů mezi zatčením, vlastní ochranou, pomocí a ochranou zatčené osoby.
Existovaly dostatečné pochybnosti o tom, zda bylo jednání policistů skutečně pouze příčinou Floydova skonu, nebo jeho užívání drog a předcházející stavy. Zvláště když Laneův právník Earl Gray 17. srpna 2020 vypustil další bombu. Zatímco Floyd stále seděl v autě a diskutoval s policistou Lanem, na záznamu z Laneovy kamery byla vidět bílá skvrna na Floydově jazyku, která vypadala jako tableta. Na záznamu z Laneovy tělesné kamery ji můžeme vidět v čase 1:45. Na Floydově jazyku se bezpochyby nacházela tableta. Byl to jeho způsob, jak nechat drogy na poslední chvíli zmizet, aby je u něj policisté nenašli? Nebezpečná věc, protože takové spontánní a neplánované požití může samozřejmě vést k předávkování. A koneckonců v jeho krvi byla nalezena vysoká dávka fentanylu a dalších látek.
Black Lives Matter: Poklekněte před černochy
Washington, D. C. Asi 20 demokratických kongresmanů naslouchalo v sále Sněmovny reprezentantů neomalenému projevu Nancy Pelosiové, vůdkyně ve Sněmovně reprezentantů. Tématem bylo zotročování černochů a smrt černocha George Floyda. Součástí programu byl také sportovní akt. Většinou postarší delegáti, samotné Pelosiové bylo 80 let, chtěli vážně pokleknout na 8 minut a 46 sekund, a to přímo na mramorové podlaze sálu. Tak dlouho byl Floydův krk uvězněný pod kolenem policisty Chauvina. Když už mluvíme o kolenou, člověk doslova cítí bolest kolen starších poslanců a může jen doufat, že si někteří z nich pod kalhoty nasadili chrániče kolen. Mramorová podlaha byla pro staré kosti sotva to pravé. Ale o to přece šlo.
"Bylo to pro nás všechny nesnesitelné," prohlásil potom kolega Pelosiové Chuck Schumer.
"Zdálo se to jako nesnesitelně dlouhá doba. Bylo to tak bolestné, že jste měli pocit, jak tento muž a mnoho černých Američanů tak dlouho trpělo."
Chtěli tedy napodobit bolest svatého Floyda a způsobit ji sami sobě. Tím se zařadili po bok křesťanských klečících a flagelantů. Jinými slovy, dívali jsme se na nové náboženství. Co na tom, že Floyd vůbec neklečel, ale naopak klečel na něm policista Chauvin. Ale to nevadí, je to takový nepodstatný detail. Starší poslanci skutečně poklekli na 9 minut, i když jen jedním kolenem. Člověk nevěřícně žasne nad shromážděním a přemýšlí, jak se pánové po téměř devíti minutách zase zvedli. Většina z nich to zvládla překvapivě dobře, jen Pelosiová, oblečená v červeném, nakonec bezmocně dřepěla na podlaze jako červená žába a natahovala se, aby její křehké tělo bylo z podlahy sálu zvednuté. Nešikovně jako babička, která spadla z kola. Člověku by jí skoro mohlo být líto, ale jen skoro:
"Demokraté se zbláznili," řekl americký prezident Donald Trump.
Aktivisté na druhé straně Kapitolu vyzývali k restrukturalizaci policejních oddělení, a dokonce k tomu, aby se policie přestala financovat.
Pěst jako faktor chaosu
Mezitím miliony mladých lidí po celém světě pochodovaly po vzoru Floyda na demonstracích Black Lives Matter. Tento kult začal nabývat mnohem hrozivějších podob. Opět, na pravidlech dvoumetrových rozestupů najednou nezáleželo. Docházelo k násilnostem, poškozování majetku a rabování páchanému malými hlasitými Floydy. Demonstranti ale také vystavovali grafiku stylizované pěsti zdvižené vzhůru. To je symbol profesionálního převratového oddílu Otpor v Srbsku, financovaného oligarchou Georgem Sorosem. Hovořil jsem o tom ve třetím díle mého pořadu Milošević otráven. Tato organizace cvičila demonstranty a zorganizovala asi 30 umělých revolucí nebo převratů po celém světě. Mimo jiné v Srbsku, Gruzii, na Ukrajině, v Bělorusku a ve Venezuele. S pomocí této organizace se ale od roku 2011 obrátila vzhůru nohama i severní Afrika, což mimo jiné způsobilo vlnu uprchlíků do Evropy. Jinými slovy, George Soros a další finančníci podobných sil jsou důležitým faktorem chaosu na planetě. A nakonec také za hnutím Black Lives Matter. Tyto struktury nemají zájem na skutečné svobodě. V severní Africe některé státy skončily jako vojenské diktatury, jako například Egypt. Jiné zase jako zhroucené státy, jako například Libye. Všechny požadavky na spravedlnost, svobodu a demokracii byly jen lži a medové pasti, na které měli lidé naletět. Většinou všechno vedlo k občanské válce, chaosu nebo diktatuře. Tyto organizace nejsou ničím jiným než zločineckými instituty, jejichž cílem je vzít lidem za prvé jejich sebeurčení a za druhé jejich víceméně bezpečnou vlast.
Kdo stál za Black Lives Matter
Otázka peněz patří k mým nejoblíbenějším tématům, protože skrze stopu peněz se nejrychleji dobereme jasných odpovědí. Nemusíme se otravovat se slovními průjmy politikářů, kteří jsou mistři v mnohoznačných odpovědích, aby si nepohněvali ani jednu stranu. Stačí jít po penězích, a jsme doma. Jak to skutečně myslí politik, který je napojený na evropské dotační tituly, ale opíjí voliče rohlíkem o Czexitu? Jaké kšefty má politik rozjeté s globálními korporacemi, když bulíkuje voličům, jaký je vlastenec? A co třeba daňové ráje? Anonymní akcie? Co schovává? Proč má zaparkované prachy takto složitě? Zkrátka vypněme uši při žvanění politikářů, a soustřeďme se pouze na stopu peněz, která nás nejspolehlivěji dovede k cíli. Proto si prosím nemysleme, že Black Lives Matter vybublalo jako spontánní lidové hnutí po smrti George Floyda. Nešlo o občanská práva menšiny, ale o rasismus vůči jiným skupinám obyvatelstva. Ani toto heslo nevzniklo spontánně po případu Floyda, jak se někteří domnívali, ale ve skutečnosti jde o organizaci založenou před mnoha lety v Americe. Ostatně každé povstání, každá úspěšná revoluce potřebuje náskok, organizaci a peníze. Jak je v takových případech obvyklé, Black Lives Matter se prezentovala jako organizace, která žila z darů, které získávala prostřednictvím vlastních webových stránek. Jednoduše crowdfunding, tedy projekt zdola. Ovšem tak tomu rozhodně nebylo. Odhaduje se, že skupiny spojené s hnutím Black Lives Matter získaly od roku 2013 do roku 2020 133 milionů dolarů. Tuto informaci uvedl web InfluenceWatch, projekt amerického think-tanku Capital Research Center. Web dále pokračoval:
"Organizace napojené na liberálního miliardáře George Sorose od roku 2016 poskytly různým skupinám Black Lives Matter nejméně 33 milionů dolarů. Kromě toho Fordova nadace a Borealis Philanthropy založily Fond hnutí vedeného černochy. Tento fond přijal od liberálních nadací a dalších subjektů ochotných přispět, přísliby ve výši více než 100 milionů dolarů. Opět jsme získali obraz velmi dobře financované levicové organizace, která zasahuje do veřejného života států se záměrem změnit tento veřejný život podle své ideologie."
JAR jako testovací laboratoř
Běloši byli najednou nucení pokleknout před černochy, aby uznali vinu bělochů za jejich údajnou bídu. Takříkajíc bianko šek pro útoky černochů na bělochy, kteří najednou mohli považovat násilné činy za legitimní. Běloši byli po desetiletí zahnaní do komplexu viny. Postupně se stávají psychicky bezbrannými a jsou připravení smířit se s čímkoli, jak lze denně pozorovat. Jednoduše, běloši mají přijmout roli psanců. To všechno v duchu kolektivní viny. Jinými slovy, jedná se o rasismus vůči bělochům a přinejmenším předstupeň genocidy. Je zřejmé, že pogromistická nálada proti bělochům se postupně přiživuje po celém světě. Jde o jakousi hybridní válku proti Evropě, Americe a nakonec i lidstvu. Proč? Protože tyto bílé civilizace jsou vynálezci a nositeli technické a vědecké civilizace. Bez Evropy a jejích odnoží, jako je Amerika, by ani dnes nejezdily vlaky, nelétala letadla a nezvonily telefony. Tento vývoj oficiálně podněcované nenávisti k bělochům můžeme pozorovat v jedné konkrétní zemi. Tato země představuje jakýsi laboratorní polygon pro testování. Takovou zemí je Jihoafrická republika. Koneckonců tam už došlo k etnické změně moci, o kterou se usiluje i jinde. Před koncem apartheidu a před převzetím moci černochy v podobě Afrického národního kongresu v roce 1994, se Jihoafrická republika postupem času vyvinula ve vzorový stát, který se stal největší hospodářskou a vojenskou mocností v Africe. Jihoafrická republika byla soběstačná ve výrobě potravin, vyráběla více energie než Itálie, tolik surové oceli jako Francie, více obilí než Kanada, více vlny než Amerika, více vína než Řecko a více ryb než Velká Británie. Vyráběla více než 50% elektrické energie v Africe, měla 74% všech elektrických železničních tratí, vytvářela více než 25% celkového hrubého národního produktu Afriky, vlastnila 45% všech telefonů na africkém kontinentu a dokonce provozovala jeden z mála vysoce sofistikovaných závodů na obohacování uranu na světě. A pokud jde o údajné vykořisťování černochů: Před koncem apartheidu neslo 4,8 milionu bělochů 77% celkového daňového břemene, zatímco 18,2 milionu černochů platilo pouze 15% daní. Globální rozvoj ale už není žádaný. Skutečným důvodem rozpadu Jihoafrické republiky byl její úspěch, srovnatelný s prosperující Libyí v roce 2011. Zatímco Libye hrozila rozvojem Afriky ze severu, prosperující a ekonomicky úspěšná Jihoafrická republika se k témuž cíli vydala z jihu. Zkusme si to představit. Kvetoucí africká zahrada, která by si své věci spravovala sama. Nepotřebovala by západní korporace, které drancují a vykrádají její přírodní zdroje a suroviny za otrockou pracovní sílu 1 dolaru denně. Žádné barevné revoluce, chaos, krize a uprchlíci proudící do Evropy. Život v míru, růstu a harmonii. Tento scénář bylo nutné zarazit jak ze severu Afriky (Libye), tak i z Jihoafrické republiky. To souvisí s indukovanou chudobou, krizí a chaosem po celém světě. Neustálé napětí, přiživování nenávisti vůči vybraným národům, fetiš válek a sdírání lidí o poslední haléře. Retrográdní proces. Místo prosperity, růstu a zvyšování životní úrovně zpátky do středověku a pak na stromy. Od překonání systému apartheidu ale Jižní Afrika začala upadat a probíhá válka černých proti bílým. Od té doby má Jihoafrická republika extrémní problém s kriminalitou a násilím, o kterém se západní média téměř nezmiňují. Nenávist se rozpoutává při takzvaných farmářských nájezdech, při kterých černoši okrádají a vraždí bílé farmáře. Mezi lety 1991 až 2001 vzrostl počet přepadení farem o 209%, a počet vražd na farmách o 122%. Čerpám z dat Ermsta Roetse v jeho knize Zabít Búra. Mezi hospodářskými roky 1996 až 2017 došlo k 12245 loupežím na farmách a 1700 vraždám na farmách. Pro pořádek je třeba doplnit, že mnoho černých zemědělských dělníků bylo zraněno nebo zemřelo při snaze pomoci svým bílým zaměstnavatelům. To je ale přijímané jako vedlejší škody. Vzhledem k tomu, že běloši, a zejména bílí farmáři, se významně podíleli na ekonomice a také na produkci potravin, nezůstalo to bez následků. Jihoafrická republika, kdysi největší africká ekonomika, se ocitla v hluboké krizi. Politicky i ekonomicky jde země pomalu na kolena. Korupce a skandály oslabují vládu. Dramaticky roste nezaměstnanost a mezi občany země roste hněv proti Africkému národnímu kongresu, který byl u moci od roku 1994. V centru této hospodářské a sociální katastrofy byl dlouholetý předseda Afrického národního výboru, viceprezident a prezident Jihoafrické republiky Jacob Zuma. Právě Jacob Zuma veřejně skandoval "zabijte Búry!" Jeho vláda byla také nazývaná kleptokracií: vládou kradení. Kdo ale zabije Búra, zabije i Jižní Afriku. Kdo pronásleduje a zabíjí bělochy, zabíjí i lidstvo, jak ho známe. Opakuji. Ať se nám to líbí, nebo ne, technologický a vědecký rozvoj na zeměkouli byl poháněný bělošskou civilizací. Ale rozvoj už není žádoucí, a to ani pro černochy. Ekologická ideologie snižování CO2, slepá víra ve zlého bílého muže a maskovací covidová agenda. To všechno začalo zbržďovat růst a prosperitu. Ve jménu těchto agend se ničí celá světová ekonomika a tím i západní civilizace. Tato válka je ospravedlňovaná mimo jiné údajnými zločiny bělochů v době otroctví. A tak po Floydově smrti začal také boj proti pomníkům skutečných nebo domnělých otrokářů. Oprávněně?
Kulturní boj proti minulosti
Vzpomínáme si na primitivní barbary, kteří ve jménu Black Lives Matter začali kolektivně bourat historické sochy bělochů? Tento proces probíhal na obou březích Atlantiku. Zpočátku se týkal pouze soch bělochů, ale postupně se tato symbolika rozšířila i na další politické agendy a fobie. U nás konkrétně na sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Zůstaňme ale u původního rozměru. Například v Londýně barbaři shodili sochu Roberta Milligana (1746-1809), podnikatele a developera západoindických doků a obchodníka s otroky. To se stalo 2 týdny po smrti George Floyda, ovšem tento případ zdaleka nebyl ojedinělý. Na Wikipedii si můžeme prolistovat nekonečný seznam pomníků, které byly po Floydově smrti odstraněné, nařízené k odstranění nebo zbourané barbary, a to především v angloamerickém světě. Někdy se skutečně jednalo o otrokáře, jindy o opravdové rasisty. Nicméně dnes zavrhovaní kdysi patřili k angloamerické kultuře a historii a prokázali své vlasti služby, i když dnes odmítanými způsoby. Tento způsob až nápadně připomíná Maoistické běsnění v Číně. Na zpravodajském webu Vision Times, který sdružuje autory a analytiky z celého světa, se píše:
"Aby vytvořily >nový svět
Tak vznikla pohádka o zlém bělochovi, který vymyslel otroctví. Tato pohádka se dnes šíří i všemi médii, dokonce i do televizních filmů. Vidíme nade vší pochybnost, že v Africe existovalo otroctví ještě před příchodem evropských obchodníků. Systém otroctví byl v africké společnosti hluboce zakořeněný. Otroci byli jediným známým pojmem vlastnictví. Vlastnictví půdy bylo naopak zakázané. Proto lze obchod s otroky v Africe považovat také za obdobu feudálního systému v Evropě. Otroci byli výsledkem válek, byli tedy válečnou kořistí. Otrok byl pak nucený pracovat na polích nebo v domácnosti. Samotní Evropané se na lov otroků vydávali jen zřídka, ať už se o to Portugalci zpočátku pokoušeli, nebo ne. Podotýkám, že hovořím o samotném lovu otroků, ne o jejich kupování na trzích. Ale tropické nemoci, vysoké ztráty a především vojenská převaha domorodců to nedovolovaly. Evropané museli otroky kupovat. Lov, odchyt a přeprava byly na riziko Afričanů: Afričané tak prodávali Afričany, které sami nebo jiní Afričané zotročili. Otroctví. Tyto historické skutečnosti ale dnes nejsou příliš známé. Nejsou ani součástí všeobecného vzdělání. Obchodování černochů s otroky se totiž neslučovalo s moderní pohádkou o zlém bělochovi, který otroctví vymyslel. Tohle je jedním z prvků kulturního boje proti minulosti. Zamlčet tato fakta, aby se nezhroutil oficiální narativ zlého bílého muže, který vymyslel otroctví. Dlouho předtím, než běloši hráli v Africe významnou roli, byli otroci něco jako africké lidské zlato. Geograf Leo Africanus referuje o své návštěvě Gao, hlavního města Songhajské říše na řece Niger, v roce 1510:
"Tady je jisté místo, kde se prodávají otroci, zejména ve dnech, kdy se shromažďují obchodníci. Mladý otrok ve věku 15 let vynese 6 dukátů, lze koupit i děti. Král této oblasti si vydržuje velké množství otroků a konkubín."
Černošští Afričané Songhaje ovládali obchod mezi západní a východní Afrikou dlouho předtím, než se na pobřeží objevili první Portugalci. Vidíme opět obrovské překreslování historie, kdy se účelově a selektivně vyzvedává pouze vina bělochů. Vina Afričanů, kteří své krajany a kmenové bratry po celém světě ve velkém měřítku uštvali, je naopak zamlčovaná. Zejména v průběhu kampaně Black Lives Matter byli běloši líčení jako notoričtí otrokáři a jediní viníci tohoto jevu, ačkoli by to bez aktivní pomoci Afričanů vůbec nebylo možné. Všímáme si, jak se přepisují dějiny? Moderní historiografie říká, že černá rovná se dobrá, zatímco bílá rovná se špatná. Jde o politický bič proti bílé rase. Ve skutečnosti je otroctví etapou ve vývoji celého lidstva. Před vynálezem lidských práv bylo otroctví považované za normální a přirozené. Kdokoli byl schopen otroky uloupit nebo koupit. Ať už Afričan, Číňan, Ind, Arab nebo Evropan. Kritizovat otroctví by znamenalo kritizovat každý takový čin. Pravda každé historické etapy byla ale stále stejná. Absolutní moc vždycky usilovala o otroctví, ať už v rané Africe, v nacistickém Německu nebo v gulazích Josefa Stalina.
Kdo zrušil otroctví
Často se zapomíná ještě na jednu zásadní a důležitou skutečnost. Otroctví nezrušil a nebojoval proti němu nikdo jiný než bílý muž. Když bílý muž přišel do Afriky, už tam našel otroctví a příslušné obchodní cesty a trhy. Ale zejména v průběhu osvícenství, amerických občanských válek a po Francouzské revoluci (Volnost, rovnost, bratrství) bylo otroctví stále více považované za zavrženíhodné a odpudivé. Evropský kolonialismus byl nesmírně mnohotvárným fenoménem a my mu vděčíme za celosvětové zrušení otroctví. Na tuto důležitou skutečnost se také často a rádo zapomíná. Největším a nejdéle trvajícím otrokářským systémem byla islámská oblast. Tento systém proměnil Afriku v největší zásobovací zónu otroků. Evropané nakupovali zotročené lidi na pobřeží. Muslimské emiráty a nemuslimská zotročená etnika se staraly jak o hrůzný proces zotročování, tak o přepravu a prodej. Když Britové od roku 1807 obchod s otroky v impériu zakázali, války o zotročení ve vnitrozemí Afriky nabývaly stále horších rozměrů. Evropané nyní skutečně podnikali významné výpravy do afrického vnitrozemí. Nikoli však za účelem zotročování, ale aby krutou hru ukončili: Aby tyto strašlivé války zastavili, byli Britové a Francouzi nucení získat oporu na africké půdě a proniknout do vnitrozemí. Váhavě tam zasahovali od roku 1807 a masivněji od roku 1848. Kdyby Britové a Francouzi nezasáhli, byli by dnešní Afričané možná v drtivé většině otroky.
Digitální otroctví
Závěr je nepříjemný, ale logicky nutný. Dnešní svobodní Afričané vděčí za svou svobodu právě zásahům Britů a Francouzů. Setkáváme se tak s jevem, že několik evropských států zrušilo historické zlo definované nakonec jako historická nespravedlnost. Neexistence otroctví není dána Bohem, ale je pracným výdobytkem člověka. To, že jsme žili bez otroctví, nebylo samozřejmostí. Zrušení otroctví bylo výdobytkem osvícenství, civilizace a demokracie. Po dlouhou dobu existovaly také hranice zotročení miliard lidí. Hranice dohledu, organizace a správy. Stručně řečeno limity zpracování dat. Koneckonců, miliardy lidí nelze řídit pomocí indexových karet. Dnes je toto zpracování dat možné. To je jediný důvod, proč se digitalizace tak mohutně protlačuje. Pokud ve škole pracujeme s tablety a digitálními tabulemi, pak lze sledovat každý výrok a každý tah perem učitele i žáků. Podniky, úřady i jednotlivce lze mnohem lépe sledovat prostřednictvím home office, protože interní datový provoz lze snáze odposlouchávat. Pomocí našeho chytrého telefonu lze sledovat naši přesnou polohu. Pokud budou peníze zcela digitalizované, pak bude transparentní nejen každá transakce na účtu a každý nákup, ale bude možné zablokovat i každou platební transakci, dokonce i nákup rohlíku v pekárně. A dnes už víme, odkud současná situace pochází. Z Číny a ochotných pomocníků v OSN, Světové zdravotní organizaci, Světovém ekonomickém fóru nebo Gatesově nadaci, abych jmenoval alespoň některé. Opět teze, antiteze a syntéza. Západní digitální koncentrák, a východní pracovní gulag. Syntézou je spojení v digitální otroctví totálního dohledu. Západ a Čína společně úzce spolupracují. O tom jsem hovořil například v mém pořadu Zločinecký podnik Bidenů, ovšem to byl jen fragment. Šéf čínského Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) George Gao pomáhal pandemii rozběhnout v rámci cvičení Událost 201. Následně byl tentýž George Gao spoluautorem dokumentů o skutečném viru z ledna a února 2020. Čína má také nejlepší vztahy s Nadací Billa a Melindy Gatesových a Světovým ekonomickým fórem. Spolu s Gatesovou nadací platí Čína také jedno z řídících center pandemie, totiž WHO. Pro období 2020/21 byla Čína druhým největším státním financiérem WHO s neuvěřitelnými 12% rozpočtu. Po odchodu Ameriky by se mohla posunout na první místo. Čína by se tak stala hlavním státním sponzorem WHO vedle organizací ovládaných Gatesovou nadací, jako je Gates Foundation a očkovací aliance GAVI. Šéf WHO Tedros Ghebreyesus byl Číně znám už z doby, kdy působil jako etiopský ministr zdravotnictví a zahraničních věcí v letech 2012 až 2016. Addis Abeba zůstává dodnes blízkým strategickým partnerem Pekingu. A Výbor pro mimořádné situace WHO, který 30 ledna 2020 doporučil vyhlášení mezinárodního stavu nouze v oblasti zdraví, výslovně uvítal vedoucí úlohu a politický závazek nejvyšších představitelů čínské vlády. V těchto vazbách bych mohl pokračovat, ale to není hlavním předmětem dnešního pořadu.
Závěr: Trendy a bílé svědomí
Zrušení otroctví bylo tedy výdobytkem bílé západní civilizace. Ale proto nejsme v žádném případě chránění před otroctvím na věčné časy. Zrušení otroctví totiž bylo měřítkem osvícených a civilizovaných společností. Jakmile osvícenost a civilizace zmizí, otroctví se vrátí, možná ve zcela jiném hávu. Osvícené vlády jsou už dávnou minulostí, a proto se navrací otroctví v hávu digitálním. Začátek tohoto úchopu jsme sledovali během covidové agendy. Tuto dobu charakterizovaly takzvané výjimečné stavy. Výjimečný stav je největším pokušením od doby, kdy existují despocie. Pod záminkou výjimečného stavu lze lidi ovládat, věznit, vykořisťovat a dokonce zotročovat. Takové výjimečné pravomoci, vytvořené v době krize, mají dokonalou historii zneužívání. Hovořil o tom už whistleblower Edward Snowden:
"Jakmile obětujeme svá práva, obětujeme i svou schopnost zastavit skluz k méně liberálnímu a svobodnému světu."
A pokud se výjimečný stav nebo stav ohrožení prodlužuje a prodlužuje, pak se výjimečný stav stává novou normou. Stát a společnost se pak nevrátí do předchozího stavu. A přesně takový byl plán. Potichu zakotvit zákony přijaté během výjimečných stavů do běžné legislativy i po konci těchto stavů. Takové zákony musí mít společný univerzální charakter:
A: Vyděsit lidi k nepříčetnosti,
B: učinit je ovlivnitelnými a kontrolovatelnými,
C: přesměrovat výrobu z lokálních na globální řetězce,
D: přidělit globální zdroje a potraviny na příděl,
E: vydrancovat trh a kontrolovat ceny,
F: zvýšit daně na maximum,
G: vyvlastnit, přemístit a vykořenit lidi.
Zeptejme se sami sebe. Co z toho probíhá právě dnes? Jde o akcelerátor a urychlovač přechodu do permanentního nouzového stavu. Stavu, ve kterém si globální establishment bude diktovat podmínky, a vlády závislé na globálních penězích budou příkazy poslušně vykonávat. Stavu digitálního otroctví. Léčba šokem, totální dohled a kontrola obyvatel. Jak nejlépe ospravedlníme totalitní opatření? Mimořádnou, nouzovou, výjimečnou situací. Covidová agenda byl geniální koncept pro urychlení těchto procesů. Aktuálně probíhá další kolo. Paušální zvyšování daní na všechno možné, ekologické běsnění s CO2 pro zavedení uhlíkové daně, ale také vyvlastňování nemovitostí rafinovanými prostředky. Například zvyšování daní za nemovitost, extrémně vysoké hypotéky, aby lidé na nemovitost prostě nedosáhli, nebo drahé energie a nutnost vyšší energetické třídy, aby lidé vykrváceli na provozu vlastního domu a museli ho prodat. K tomu všechno velká inflace, která znehodnotí naše naspořené rezervy. To všechno za účelem financování těchto agend. Od koho mají vzít politici peníze, aby mohli zavádět prvky tohoto drakonického digitálního koncentráku? Přece od nás. My sami si financujeme vlastní zkázu a digitální otroctví. Bílý člověk bez majetku a bez peněz je ideálním otrokem. Nezávislý sebevědomý člověk s nemovitostí, majetkem a penězi představuje obrovskou hrozbu. Jednotku, která moc přemýšlí, může se spojit s ostatními a tvrdě revoltovat. Hovořil jsem o tom v mém pořadu Expresní revize dějin, a hovořím o tom i dnes. V mém pořadu Tiché zbraně jsem mluvil o nutnosti pochopení instalace několika agend současně. Lidé, kteří tento koncept nechápou, jsou logicky vykolejení a znejistění. Máme tu energetickou agendu, ekologickou agendu, migrační agendu, dříve virovou agendu, válečnou agendu, ale také rasovou agendu. Smrt George Floyda byla velkou tragédií. Kdo jsme shlédli video z tělesné kamery policisty, mrazí nás z toho v zádech. Sledovat záznam umírání a smrti člověka otřese psychikou většiny z nás. Ovšem George Floyd nebyl žádným světcem nebo hrdinou. Byl obyčejným černochem, žádným kultem mesiášství. Možná by ani sám Floyd nechtěl a nesouhlasil by s tím, že si ho Black Lives Matter takto posmrtně přivlastnila. Vnímal by to jako pošlapání své památky a důstojnosti. O černé životy nejde. Nejde ani o životy bílé. Jde o životy nás všech. Rasová agenda je jednou z agend, kterou musíme chápat v celém širokém spektru ostatních agend. Vyvolání chaosu, napětí a nenávisti mezi rasami. Běloši budou nenávidět černochy, černoši nenávidí bělochy. Opět další, tentokrát rasový rozdělovník. Další vyhloubený příkop odcizení člověka člověku. Přitom oba tábory žijí své běžné životy, mají svou běžnou práci, mají své běžné koníčky a přátele. Musíme se proto zaměřit na globální establishment, který tyto hněvivé, nenávistné a agresivní tendence ve společnosti rozdmýchává a přiživuje. Kdo hecuje a bičuje emoce černochů o bílém člověku, který vymyslel otroctví? Hovořil jsem o tom v mých dokumentech Tavistockův institut, Válka o naši mysl, Subverze společnosti, nebo nedávno v pořadu Tiché zbraně. Tady hledejme odpovědi. Ne v nenávisti mezi sebou navzájem. Ale v kruzích, které tuto nenávist vyvolávají. Zaměřujme se na podstatný globální establishment, který projektuje svou moc skrze tyto agendy. Rasová agenda s rozbuškou George Floyda představuje jednu z nich.