Stručně shrnu obsah první epizody tohoto dvoudílného pořadu. Příběh jsem začal rozvíjet od základního motivu, kterým byla vražda kluků na železničních kolejích. Ti se zřejmě stali svědky shozu drog z nízko letících letadel v Arkansasu. Viděli něco, co neměli a proto byli zabití. Pokračoval jsem největším kokainovým králem v Americe Rickem Rossem. Ten jeden čas vydělával až 6 milionů dolarů týdně. Ovšme vyšlo na jevo, že si ho vodila CIA a i jeho největším odběratelem byla osoba napojená na CIA. Tato zjištění přinesl novinář, který se obchodu CIA s drogami věnoval. Tím novinářem byl Gary Webb. Pak jsem se zastavil v Mexiku, konkrétně u drogového kartelu v Guadalajaře. Ten odhalil protidrogový agent Kiki Camarena. Pokračoval jsem příběhem protidrogového agenta Michaela Levina, který zjistil, že nejvyšší drogová mafie se snoubí s nejvyššími patry americké politiky. Následně jsem se podíval na okolnosti převratu v Bolívii a jakou roli tam hrála CIA. Poslední kapitolu prvního dílu jsem věnoval kokainovému pilotu CIA Beauovi Abbottovi.
Kokainový pilot CIA: Chip Tatum
Příběh Chipa Tatuma je podobný. Chip Tatum byl agentem CIA v hlubokém utajení, který pětadvacet let převážel kokain do Arkansasu. Když si uvědomil, že byl postradatelný, uložil si dokumenty a rozhovory které nahrál. Dokumenty usvědčovaly CIA a nejvyšší představitele, jako byli George Bush starší a Bill Clinton. Když odmítl dokumenty CIA vydat, byl uvězněný za zpronevěru a jeho žena také. Ve vězení zlomil nohu vymahači dluhů z mexické mafie, který na něj následně uspořádal nájemnou vraždu. CIA si uvědomila, že kdyby zemřel, dokumenty by byly vydané a nechala ho z vězení propustit. V rozhovoru s Tedem Gundersonem, bývalým šéfem FBI v Los Angeles, se Chipa zeptali:
"Máte nějaké přímé informace o tom, že Clinton věděl o drogové operaci, která přicházela do Arkansasu?"
"Ano. Když jsem byl ve Fort Campbell v Kentucky, letěl jsem na několik misí, při kterých jsem do Arkansasu opět převážel chladicí boxy s léky a penězi. Doručoval nám je 324 zdravotnický prapor z Jižní Ameriky. Letělo to letadlem C-130 do Fort Campbellu, označené jako zdravotnický materiál. Tento konkrétní byl označený jako orgány dárců. A bylo nám doporučeno, abychom ho předali doktoru Lasaterovi na letecké základně Little Rock. V jednom chladicím boxu jsme našli velkou sumu peněz a kilogramy kokainu. V druhé chladicí skříni jsme našli samý kokain. Tyto dvě chladicí skříně si vyzvedl doktor Lasater, což byl nakonec, jak jsme zjistili v pozdějších letech, muž jménem Dan Lasater, který byl odsouzený za obchodování s kokainem v Arkansasu. Nicméně byl omilostněný Billem Clintonem. Na doktora Lasatera jsme museli čekat více než hodinu a půl. Objevil se v doprovodu vozidel. Byla tam dodávka. Byla tam luxusní limuzína a neoznačené policejní auto. Doktor Lasater vystoupil z limuzíny. Měl s sebou dva lidi. Jeden zůstal v autě. Jeden přistoupil. Toho který šel k letadlu vyzvednout chladicí zařízení, představil jako guvernéra Arkansasu. A guvernér Arkansasu mu podal ruku. Tehdy jsem poprvé potřásl rukou Williamu Jeffersonu Clintonovi. Chtěl mi dát najevo, že lidé v Arkansasu oceňují, že jsem ty orgány dárců přivezl. Netušil, že jsem se ale na ně podíval."
Byla to pitoreskní situace. Bill Clinton byl přesvědčený o tom, že pilot Chip Tatum nevěděl o drogách a penězích v mrazících boxech, které dovezl. Došlo tak k tomu, že mu podal ruku a ještě mu poděkoval za dovoz mrazících boxů s domělými orgány dárců. Chip Tatum ve skutečnosti znal pravý obsah mrazících boxů. Žádné orgány dárců, ale peníze a drogy. A tak tam proti sobě stáli Bill Clinton, který věděl a pilot Chip Tatum, který také věděl. Bill Clinton ale netušil, že Chip věděl. A tak si s ním s oficiální obřadností potřásal rukou. Kdyby jen věděl!
Prezidentští drogoví lordi
Hlavami drogové mafie v Americe byly rodinné klany demokratických Clintonů stejně jako republikánských Bushů. K tomu jim sekundovala CIA a největší bankovní domy, které peníze z výnosů z drog čistily. Toto podezření téměř hraničí s jistotou. O klanu Bushů jsem hovořil v mém stejnojmenném trojdílném cyklu stejně jako o rodině Clintonových. Málokdo dnes ale ví, že i další američtí prezidenti zbohatli na opiovém průmyslu. Jedním z těchto prezidentů byl Franklin Delano Roosevelt. Mnohé z nás to jistě šokuje, ale je to tak. Jeho bohatství pocházelo z obchodu s opiem jeho dědečka. Číňané užívali léčebné opium už od 7. století. Poptávka po něm vzrostla v roce 1700 díky oblibě jeho kouření s tabákem. Jenže své uživatele ničilo. Proto Číňané zakázali dovoz opia v letech 1729 až 1799. Britská vláda ale teprve začínala. V roce 1800 Čína dovezla 4 500 truhel opia, z nichž každá obsahovala 65,3 kg. V roce 1838, v předvečer první opiové války, činilo toto množství 40 000 truhel. Do roku 1858 se vyšplhalo na 4 500 tun. To z královny Viktorie udělalo největšího drogového lorda na světě. Byl to nejvýnosnější obchodní podnik britského impéria, který generoval téměř 20 % státních příjmů. Narkomani pojmenovali drogu Ježíšovo opium podle bílých křesťanských námořníků, kteří ji prodávali z ďábelských lodí. Teprve 24-letý Warren Delano, dědeček budoucího prezidenta Roosevelta, odplul do Číny. V deltě Perlové řeky se připojil ke křesťanským pašerákům, kteří pod rouškou tmy prodávali opium. Delano psal domů, že opium má na podvyživené narkomany neblahý vliv, ale své obchody ospravedlňoval:
"jako obchodník trvám na tom, že byly … spravedlivé, čestné a legitimní."
Přirovnal to k dovozu alkoholu do Ameriky. O deset let později byl tak bohatý, že se do Ameriky vrátil ještě před první opiovou válkou. Mezi newyorskou smetánkou byl považovaný za jednoho z nejžádanějších starých mládenců. Finanční panika v roce 1857 jeho investice tvrdě zasáhla a tak se v padesáti letech opět vydal na cestu do Číny. V Americe zanechal těhotnou manželku a osm dětí. Tentokrát se jeho obchodování rozšířilo na dodávky opia americkému ministerstvu války k léčbě vojáků bojujících v americké občanské válce. To předznamenalo spojení drogového a válečného zisku, které v následujícím století skrytě využívali prezidenti jako George Bush starší nebo Bill Clinton. Warren Delano se vrátil do Ameriky, kde jeho dobrodružství v oblasti obchodu s opiem zůstala skrytá před historií. Mezi další americké rodiny, které vydělávaly na obchodování s opiem patřili Cabotové, kteří část svých zisků věnovali Harvardu. Dále například Russellové, někteří z nich financovali spolek Skull and Bones na Yaleově univerzitě. Mezi jeho členy patřila řada prezidentů a významných osobností, třeba děda Prescott Bush, E. Roland Harriman z bankovní rodiny Harrimanů, nebo syn Williama Rockefellera, Percy. Vidíte jak se nám to krásně propojuje? Z opia profitovali také Forbesové. Mezi jejich potomky patří i bývalý americký ministr zahraničí John Kerry, jehož Kerryho výbor vyšetřoval skandál Írán-Contras, na který upozornil novinář Gary Webb. CIA za Reaganovy vlády dovezla do Ameriky takové množství kokainu, že velkoobchodní cena klesla z 60 000 dolarů za kilogram v roce 1980, na 10 000 dolarů za kilogram v roce 1988. Kluci na kolejích, o kterých jsem mluvil v první kapitole, narazili na dovoz kokainu, který za Reagana pro CIA dováželi piloti jako Beau Abbott a Chip Tatum. Proto za jejich vraždy nebyl nikdy nikdo stíhaný.
Jeffrey Epstein
Po svém prezidentství dosáhl Bill Clinton nových vrcholů zhýralosti ve společnosti obchodníka s dětským sexem Jeffrey Epsteinem. V mém dvoudílném pořadu Pizzagate jsem podrobně hovořil o Jeffu Epsteinovi, který měl pedofilní ostrov a vlastnil Boeing 727 známý jako Lolita Express. Z letových záznamů vyplývá, že Bill Clinton podnikl téměř třicet letů Lolita Expressem. Na asi pět těchto letů do Asie v roce 2002 nevzal s sebou své bodyguardy z Tajné služby. Při jednom z nich ho doprovázela dívka jménem Tatania. Jeffrey Epstein a jeho partnerka Ghislaine Maxwellová lákali dospívající dívky do Epsteinova sídla. Nabízeli jim 300 dolarů za masáže. Postupem času byly dívky manipulované ke stále častějším sexuálním praktikám, včetně sexu ve třech, penetrace sexuálními hračkami, jako jsou vibrátory, připínací penisy a plastové penisy a účasti na orgiích s vysoce postavenými osobami. Podle jedné z obětí Epstein od nezletilých dívek vyžadoval až tři orgasmy denně, což fyzicky přirovnával k jídlu. Epstein a Maxwellová vybudovali pyramidový systém. V jeho rámci dívky dostávaly peníze za to, že naverbují své spolužačky. Některé oběti tvrdily, že se na zneužívání podílel i princ Andrew. Jean-Luc Brunel, francouzský král modelingových agentur, dodával Epsteinovi dívky ze zoufalých rodin v Evropě, včetně dvanáctiletých trojčat, která Epsteinovi daroval k narozeninám. Podle jedné z obětí se Epstein chlubil tím, že mu trojčata poskytují orální sex. V březnu 2005 podala jedna žena oznámení na policii ve floridském Palm Beach. Měla obavy o svou čtrnáctiletou nevlastní dceru, která byla naverbovaná jinou dívkou, aby za 300 dolarů prováděla masáže bohatému muži, který žil ve vile. Vyšetřování policie a FBI našlo důkazy, že Epstein a jeho spolupachatelé zneužívali dívky ve věku čtrnácti let. Epsteinovi vlivní přátelé se semkli a Epstein získal dohodu o nestíhání, kterou mu pomohl zařídit právník Alan Dershowitz. Oběť Virginia Robertsová tvrdila, že se Dershowitz na zneužívání podílel. Dohoda poskytla Epstainovi a dalším spolupachatelům imunitu před stíháním ze strany federální vlády. Dohodu schválil bývalý floridský státní zástupce Alex Acosta, který byl po letech nucený pod tlakem veřejnosti odstoupit z funkce ministra práce za prezidenta Trumpa. Acosta tvrdil, že dohodu pro Epsteina uzavřel proto, že mu bylo řečeno aby ustoupil, protože Epstein byl nad jeho platovou třídou.
"Bylo mi řečeno, že Epstein patří rozvědce a že to mám nechat být," řekl Acosta.
Bývalý floridský policista John Mark Duggan uprchl do Ruska s některými spisy Epsteinova případu a videozáznamy mocných lidí na orgiích pořádaných Epsteinem. Podle něj skončil Epstein místo ve státním vězení v soukromém křídle ošetřovny Palm Beach County. Epsteinova nezisková organizace věnovala úřadu šerifa 120 000 dolarů. Díky tomu byl Epsteinův roční pobyt ve vězení spíše luxusním hotelem. Po 13 měsících mu bylo uložené domácí vězení. V době kdy byl Epstein v podmínce, cestoval firemním letadlem na svůj pedofilní ostrov a do svých rezidencí na Manhattanu, kde podle obětí docházelo k dalšímu zneužívání. Tento mírný trest a imunita oběti pobouřily. V roce 2015 podala Virginia Robertsová občanskoprávní žalobu. Uvedla, že ji Epstein a Maxwellová sexuálně zneužívali a kupčili s ní jako se sexuální otrokyní mocným lidem včetně prince Andrewa a Alana Dershowitze. Všichni které obvinila, její tvrzení odmítli a byly podané protižaloby. S Epsteinem bylo dosaženo mimosoudního vyrovnání. V soudním dokumentu, který v roce 2015 podala Virginia Robertsová, se uvádí:
Epstein mě několikrát přiměl k sexu s princem Andrewem. Princ Andrew, Maxwellová a já jsme zobrazení na fotografii níže. Měla jsem s ním sex třikrát, včetně jedněch orgií. Věděla jsem, že je členem britské královské rodiny, ale říkala jsem mu jen Andy. Jednoho dne, když jsem byla v Londýně, konkrétně v městském domě, který byl napsaný na Maxwellovou, jsem od Maxwellové dostala zprávu, že se setkám s princem. Později toho dne mi Epstein řekl, že se setkám s "významným princem". Epstein mi řekl, abych překonala všechno, co mě učili. Zdůraznil, že cokoli bude princ Andrew chtít, mu mám poskytnout. Nakonec princ Andrew dorazil i se svou ochrankou. Ochranka pak vyšla z domu a zůstala stát před domem v autě. Uvnitř jsme zůstali jen Epstein, Maxwellová a já sama s Andym. Představili mě princi a formálně jsme se políbili, tvář na tvář. Proběhla spousta právních diskusí o Andym a jeho bývalé ženě Fergie. Pak se diskuse stočila na mě. Maxwellová řekla. Hádej, kolik jí je let. Princ Andrew hádal 17. Pak jsme všichni šli na večeři do čínské restaurace a pak do klubu Tramp, nóbl nočního klubu jen pro členy v centru Londýna. Andy zařídil, aby mi byl v klubu poskytnutý alkohol. Nakonec jsme odešli. Jela jsem s Epsteinem a Maxwellovou zpátky do městského domu. Cestou mi Epstein a Maxwellová oznámili, že princ mě chce ten večer vidět víc. Andy cestoval v samostatném autě se svými strážci. Všichni jsme dorazili zpátky do městského domu a šli nahoru. Epstein mě a Andyho vyfotil mým vlastním fotoaparátem. Výše uvedený obrázek je ta fotografie, která se hojně rozšířila na internetu. Andy má levou ruku kolem mého pasu a usmívá se. Snímek byl vyvolaný 13. března 2001 a byl pořízený někdy krátce předtím, než jsem ho nechala vyvolat. V té době mi bylo sedmnáct let. Chtěla jsem mít fotku s princem, protože jsem udržovala kontakt s rodinou. Mamince a babičce jsem řekla, že se setkám s princem Andrewem a že se pro ně vyfotím. Řekly mi, abych byla opatrná. Po vyfocení mě Epstein a Maxwellová políbili a řekli, abych se dobře bavila. Nechali mě a Andyho nahoře samotné. Šli jsme do koupelny a ložnice, které byly jen pár kroků od místa, kde se fotilo. Tam jsme se věnovali sexuálním aktivitám. Poté Andy rychle odešel se svou ochrankou. Druhý den jsem si o tom povídala s Epsteinem. Řekla jsem mu: Šlo to skvěle. Epstein řekl něco ve smyslu: Vedla sis dobře. Princ se bavil. Připadala jsem si, jako by mě někdo známkoval. Bylo to hrozné, když jsem musela vyprávět všechny ty události a musela jsem se snažit vyhovět všem těm potřebám a přáním. Řekla jsem Epsteinovi o Andyho sexuálních zájmech o nohy. Epsteinovi to připadalo velmi vtipné. Zdálo se, že Epstein shromažďoval o Andym soukromé informace. Když jsem se vrátila z cesty, Epstein mi zaplatil víc, než kolik mi zaplatil za to, že jsem byla s kýmkoli jiným. Přibližně 15 000 dolarů. Ty peníze byly za to, co jsem udělala a za to, že budu držet jazyk za zuby ohledně spolupráce s princem. Podruhé jsem měla sex s princem Andrewem v Epsteinově newyorském sídle na jaře 2001. Tehdy mi bylo sedmnáct. Epstein si mě zavolal do své kanceláře. Když jsem tam přišla, byl tam Epstein spolu s Maxwellovou, Johannou Sjobergovou a Andym. Byla jsem velmi překvapená, že ho znovu vidím. Epstein a Maxwellová si dělali oplzlé vtipy o Randym Andym.
Randy znamená anglicky nadržený, tedy rýmovačka nadržený Andy.
"Měla jsem dojem, že Andy tam přišel za Epsteinem a kvůli sexu se mnou. Žádný jiný důvod, proč by tam Andy měl být, nebyl zřejmý. Řekli mi, abych šla s Andym nahoru. Šli jsme do místnosti, kterou jsem považovala za kobku. Byla to masážní místnost, ale vypadala opravdu děsivě. Tam jsem měla s Andym sex. Za to že jsem tehdy Andyho obsluhovala, jsem od Epsteina dostala jen 400 dolarů. Potřetí jsem měla s Andym sex při orgiích na Epsteinově soukromém ostrově na Amerických Panenských ostrovech. Tehdy mi bylo asi 18 let. Epstein, Andy, přibližně osm dalších mladých dívek a já jsme měli společný sex. Všechny ostatní dívky vypadaly, že jim ještě nebylo 18 let a neuměly pořádně anglicky. Epstein se tomu, že se neuměly pořádně domluvit smál a říkal, že jsou to ty nejjednodušší holky, se kterými se dá domluvit. Domnívala jsem se, že Jean-Luc Brunel sehnal dívky z východní Evropy (jako obstarával pro Epsteina mnoho mladých cizinek). Byly mladé a vypadaly i zněly evropsky. Potom jsme všichni povečeřeli. Ostatní dívky si mezi sebou povídaly a Epstein s princem si povídali spolu. Cítila jsem se znechuceně a večer jsem rychle odešla pryč, a šla spát. Princ Andrew musel odletět brzy ráno, protože když jsem vstala, neviděla jsem ho. Viděla jsem nedávné důrazné popření Buckinghamského paláce, že by se mnou princ Andrew měl sexuální kontakt. Toto popření je nepravdivé a pro mě zraňující. Měla jsem s ním sexuální kontakt, jak jsem zde popsala pod přísahou. Vzhledem k tomu, co ví a co viděl, jsem doufala, že prostě dobrovolně řekne o všem pravdu. Doufám že moji právníci budou moci prince Andrewa o těchto stycích vyslechnout pod přísahou a že řekne pravdu. Také jsem měla mnohokrát pohlavní styk s Jeanem-Lucem Brunelem, když mi bylo 16 až 19 let. Byl to další z Epsteinových vlivných přátel, který měl mnoho kontaktů s mladými dívkami po celém světě. Jeho jediná podobnost s Epsteinem a jediné pojítko jejich přátelství spočívalo vlastně v tom, že Brunel dokázal sehnat desítky nezletilých dívek a ukojit Epsteinovu silnou chuť na sex s nezletilými. Brunel provozoval jakousi modelingovou agenturu a zdálo se, že měl dohodu s americkou vládou, díky které mohl mladým dívkám obstarat pasy nebo jiné cestovní doklady. Tyto mladé dívky, ve věku od 12 do 24 let, pak přivážel do Ameriky k sexuálním účelům a poskytoval je svým přátelům, včetně Epsteina. Brunel dívkám nabízel práci modelky. Mnoho dívek pocházelo z chudých zemí nebo z chudých poměrů a on je lákal příslibem dobrého výdělku. Musela jsem s Brunelem souložit na Epsteinově soukromém ostrově Little Saint James. Proběhly také další orgie v Palm Beach, New Yorku, Novém Mexiku, Paříži, jižní Francii a Kalifornii. Nezajímala ho konverzace, jen sex. Jeffrey Epstein mi řekl, že spal s více než tisícovkou Brunelových dívek a vše, co jsem viděla, toto tvrzení potvrzuje."
6. července 2019 byl Epstein zatčený na letišti na Floridě. Při razii v jeho sídle našla FBI množství nahých fotografií. Mezi nimi byly i ty pořízené s nezletilými dívkami. Epstein byl obviněný z obchodování se sexem a ze spiknutí za účelem obchodování s nezletilými osobami za účelem sexu. Nabídl kauci 600 milionů dolarů. Kauce ale byla zamítnutá, protože představoval riziko útěku, akutní nebezpečí pro společnost a mohl by ohrozit svědky. Případ byl pod intenzivním dohledem veřejnosti. To byl důvod, proč se někteří jeho bývalí ochránci začli stahovat. S tím jak se stupňovaly jeho právní potíže, rostla i rizika pro jeho spolupracovníky včetně Billa Clintona. Bez ohledu na to jak byl bohatý, začalo být zřejmé, že Epstein musí odejít. 10. srpna 2019 se v médiích objevila zpráva, že Epstein byl nalezen mrtvý ve své cele v 6:30 ráno. K prvnímu pokusu o vraždu došlo 23. července v Metropolitním nápravném centru v New Yorku. Tady byl Epstein nalezen v bezvědomí se zraněními na krku. Byl mu přidělený spoluvězeň jménem Nicholas Tartaglione. Byl to svalnatý expolicista, který se stal gangsterem. Byl obviněný ze zabití čtyř mužů v baru svého bratra potom, co se mu nepovedl obchod s drogami. Tartaglione který čelil trestu smrti, měl přístup do vnějšího světa prostřednictvím nelegálního mobilního telefonu. Za normálních okolností by sexuální delikventi nikdy nebyli umístěni společně s vrahy a gangstery. Kodex odsouzených totiž nařizuje, že by mohli být zabití na místě. Epstein si stěžoval jednomu ze svých právníků, že ho Tartaglione napadl. Ten ale vyšetřovatelům řekl, že s tím neměl nic společného. Ať už prvnímu pokusu o vraždu zabránilo cokoli, Epstein byl zařazený do hlídání sebevrahů. 29. července byl zčistajasna z hlídání sebevrahů odvolaný a umístěný do speciální ubytovací jednotky s dalším vězněm. Každých třicet minut ho měl zkontrolovat dozorce. Noc před jeho vraždou byl jeho spoluvězeň příhodně odstraněný. Kamery monitorující prostor se porouchaly a dozorci, kteří měli službu, údajně usnuli. Oba současně! V celé historii Metropolitního nápravného centra, otevřeného v roce 1975 neexistují důkazy, že by dva dozorci usnuli současně. Pitva odhalila, že došlo ke zlomeninám různých krčních kostí, včetně jazylky. To je podle většiny lékařských odborníků častější u vražd než u sebevražd. Ve vězení je život levný. Stačí malé množství heroinu, aby byl někdo zabitý. Aby vražda prošla, musela by oběť zemřít způsobem, který by vypadal jako sebevražda.
Pedofilní kruh vysokých politiků
Jeffrey Epstein byl ale jen špičkou ledovce širšího kruhu pedofilů. Tento kruh působil mnoho let předtím, než Epstein vstoupil na scénu. To dokumentuje následující příběh, který nás zavede až do nejvyšších politických pater. V roce 1982 žila Noreen Goschová běžný život ženy v domácnosti se třemi dětmi v západním Des Moines ve státě Iowa. Ráda pekla sušenky a chodila na míčové hry. 5. září 1982 odešel její dvanáctiletý syn Johnny kolem 5:45 ráno z domu, aby roznesl nedělní noviny. Vydal se ulicí, táhl malý vozík a s ním jel jeho pes. Když došel na roh ulice, zastavil ho muž v autě a zeptal se ho na cestu. Jelikož byl Johnny poučený, že se nemá bavit s cizími lidmi, s mužem se nebavil. Ostatní děti na rohu ho viděly, jak od cizince odchází. Cizinec se otočil, zrychlil autem a zastavil v místě, kde byli chlapci. Cizinec vypnul motor, otevřel dveře spolujezdce, položil si nohy na obrubník a nezřetelnou řečí si s chlapci povídal.
Johnny se otočil k šestnáctiletému Mikeovi.
"Ten chlap je blázen. Něco s ním není v pořádku. Mám strach a odcházím."
Vyrazil ulicí. Ostatní chlapci také odešli. Cizinec se vrátil do auta, zabouchl dveře a nastartoval motor. Zvedl ruku a třikrát blikl světlem na střeše. Mike viděl Johnnyho, jak jde po chodníku a dalšího cizince, asi dvoumetrového, jak se vynořuje mezi dvěma domy. Druhý cizinec se vydal za Johnnym, který zašel za roh a zmizel Mikeovi z dohledu. O několik vteřin později bouchly dveře auta a ozval se skřípot pneumatik. Auto původního cizince odbočilo doleva a zamířilo ven z města. Během dvanácti minut, kdy Johnny nebyl doma, Noreen a její manžel John spali. Po třináct měsíců Johnny vždycky vzbudil svého otce, než se vydal na obchůzku s novinami, ale ten den to neudělal. Byl to jediný den, kdy šel ven sám. Začal zvonit telefon, protože sousedé nedostali své noviny. John předpokládal, že Johnny má zpoždění a tak řekl Noreen, že mu půjde ven pomoct. John odešel, aby se o několik minut později vřítil zpátky na příjezdovou cestu.
"Okamžitě zavolejte policii! Johnny je pryč! Někdo ho unesl! Jeho vozík je na rohu ulice plný novin! Dokonce ani svazky nebyly přeříznuté!"
Noreen zavolala na policii, aby nahlásila zmizení dítěte. Noreen zavolala svým dvěma dalším dětem a požádala je, aby se vrátily domů. Jedno pracovalo v Palačinkárně, druhé bylo na vysoké škole v nedalekém městě. Požádala své přátele, aby jí pomohli s hledáním syna. Policie přijela čtyřicet pět minut potom, co je zavolala. V té době už měla popis cizince i jeho auta, částečnou poznávací značku a všechny podrobnosti, na které si každý svědek vzpomněl. Vyplnila a podepsala hlášení o pohřešované osobě. Policista ale žádnou snahu nejevil.
"Musím se vrátit na stanici."
Odešel asi v půl deváté ráno. Noreen zorganizovala pátrací akce a kontaktovala média. Tisíce lidí hledaly Johnnyho ve státních parcích, na kukuřičných polích a všude, kde mohlo být tělo pohozené. Když si Noreen uvědomila, že jí policie nepomůže, zavolala FBI. Do jejího domu přijeli dva agenti. Seděli u stolu a mezi popíjením kávy jí vysvětlovali, že případ nemohou vyšetřovat, protože se prý nejedná o žádný zločin.
"Nemám žádného syna," řekla Noreen.
"Co s tím hodláte dělat?" zeptala se.
"Policejní šéf nám řekl, že tenhle případ nevyžaduje FBI, takže se tím případem nebudeme zabývat."
Několik následujících dní trpěla Noreen zmatkem a rozrušením. Každých patnáct minut jí ve dne v noci zvonil telefon. Místní televizní stanice začaly vysílat Johnnyho fotografii. Po Iowě a dalších státech se rozšířila zpráva, že z ulice byl unesený malý chlapec. Místní policie nic neudělala. Noreen přišla na policejní stanici a dožadovala se rozhovoru s náčelníkem. Náčelník jí řekl, aby opustila stanici. Teď už alespoň věděla, že je na všechno sama. Během týdne už vedla rozhovory se soukromými vyšetřovateli. Vyšetřovatel kterého si vybrala, zřídil v místě únosu sledovací zařízení a začal sledovat auta ve stejnou ranní dobu, kdy byl Johnny unesený. Jenže přišel šok. Policisté tohoto soukromého vyšetřovatele zatkli. Noreen se vrátila k policejnímu náčelníkovi.
"Jestli nehodláte pracovat na případu mého syna, je to vaše věc, ale ustupte stranou, protože já ano. Už nechci vidět ani slyšet, že by někdo vyrušoval nebo zatýkal mé soukromé vyšetřovatele. Mají v Iowě licenci na svou činnost, takže jestli nehodláte dělat svou práci, musíte se stáhnout."
Soukromí vyšetřovatelé shromažďovali další informace. Jeden z nich prováděl rozhovory od domu k domu. Soused popsal, že viděl na ulici zaparkovanou dodávku v protisměru se zapnutým motorem. Hlasitý motor upoutal jeho pozornost a tak ji sledoval z okna. Viděl jak vedle dodávky zastavilo auto a dva muži nakládali něco dlouhého zabaleného v dece z auta do dodávky. Pak všichni odjeli. Nevěděl že došlo k únosu, jen mu to v tu chvíli prostě přišlo divné. Šest měsíců po Johnnyho zmizení byl unesený další chlapec. Rodiče obdrželi na synův mobilní telefon telefonát s požadavkem na výkupné. FBI vyslala do Des Moines řadu agentů. Ti ale dítě našli během šestatřiceti hodin.
Následujícího dne přivedl zvláštní agent svůj tým FBI do Noreenina domu.
"Na tom případu jsme museli opravdu pracovat, protože v sázce byl lidský život," řekl.
Noreen byla v šoku.
"A co si myslíte, že je můj syn? Copak si nemyslíte, že na jeho životě taky záleží?"
"Paní Goschová je tu něco, čemu nerozumíte. Ta druhá rodina je velmi bohatá. Jsou v Des Moines velmi významní. Museli jsme po jejich synovi pátrat, protože jsou to významnější lidé než vy."
Noreen zvedla šálek horké kávy a hodila ho přes celou místnost. Jen těsně minul agentovu tvář.
"Vidím, že jste rozrušená. Můžu pro vás ještě něco udělat?"
"Ano můžete vypadnout z mého domu! Už se nikdy nevracejte! Jestli nehodláte vyšetřovat případ mého syna, tak už tu nemáte co dělat. Zjistím co se mému synovi stalo bez ohledu na to, jestli ty informace přijmete nebo ne. Alespoň se to dozvím než zemřu."
O dlouhých devět let později se přihlásila osoba jménem Paul. Paul byl součástí gangu únosců jako jedna z dalších obětí. Sdělil svému právníkovi, že se podílel na Johnnyho únosu. Paul se nakonec spojil s Noreen. Noreen si přečetla jeho deníky, včetně záznamu o Johnnyho únosu. Řekl že měli dodávku zaparkovanou pár bloků od místa únosu. Johnnyho naložili z auta do dodávky, která ho převezla na místo v Iowě. Noreen předala Paulovy informace policii a FBI. Ty ale odmítly jednat, protože Paul byl prý blázen bez důvěryhodnosti. Tvrdili že měl mnohočetnou osobnost. Ale Noreen si všimla, že Paul během let při výslechu nikdy neuhnul od své výpovědi. Po jedenácti letech zůstalo to, co Paul o Johnnym řekl doslovně stejné. Nikdy si nevymýšlel ani neměnil slova, což na ni dělalo dojem. Z Paulovy výpovědi Noreen usoudila, že Johnnyho únos byl vysoce organizovaný. Dva týdny před únosem viděl soused Johnnyho, jak ho fotografují na cestě ze školy. Auto mělo nestátní poznávací značku. Fotograf se vyklonil z okna a použil fotoaparát s dlouhým teleobjektivem. Soused to nahlásil na policii, která řekla, že fotografování není trestný čin. Ráno v den únosu měli únosci právě tyto fotografie. Paul byl asi o čtyři roky starší než Johnny a seděl na zadním sedadle. K vylákání Johnnyho použili Paula. Johnny se přiblížil k autu natolik, aby ho mohli vtáhnout dovnitř. Paul prozradil, že obě vozidla zapojená do Johnnyho únosu se setkala na farmě u Sioux City ve státě Iowa. Dva týdny byl Johnny držený ve sklepě starého statku. Paul a další mladý muž Johnnyho pod pohrůžkou použití zbraně sexuálně zneužívali. Po dvou týdnech přijel muž zvaný Plukovník a zaplatil únoscům velkou hotovost. Paul nabyl dojmu, že plukovník odveze Johnnyho zpět do Colorada a na západní pobřeží. Paul se s Johnnym znovu setkal až v roce 1986 během orgií na ranči patřícím plukovníkovi. Bylo to v odlehlé oblasti v horách. Dospělí tam souložili s dětmi. Johnny měl vlasy obarvené na černo. Změnili mu jméno na Mark. Paul říkal, že děti létaly po celé zemi k bohatým pedofilům, kteří si děti vyžádali podle popisu. Děti se neustále stěhovaly. Noreen si hořce stěžovala senátorům svého státu, že FBI nadále odmítala případ vyšetřovat. Její senátoři se spojili s úřadem FBI ve Washingtonu. FBI byla nucená provést domovní prohlídku. Jeden ze sousedů oznámil, že agenti FBI byli nespokojení a nadávali paní Goschové, že je k prohlídce donutila. Vůbec neměli v úmyslu prohlídku provádět. Noreen si vzpomněla, že krátce po únosu Johnnyho vyšel v The Des Moines Register článek o únosu dvou dívek, třináctileté a čtrnáctileté, které byly odvezené do Omahy a zapojené do pornografického kruhu. Byly vrácené a únosci byli zatčení. Noreen vzala výstřižek policejnímu náčelníkovi a požádala ho, aby tuto stopu prošetřil.
"Nemám pro to cit, takže nebudu nic dělat," řekl.
"Můžete přece zavolat policejnímu šéfovi z Omahy a jen se na to zeptat? Omaha je vzdálená jen dvě hodiny cesty. Jestli si sem přijeli pro holky, mohli si sem přijet i pro mého syna."
Policejní náčelník i FBI její žádost odmítli.
Při pořádání tiskové konference přečetla výstřižek z novin a přednesla reakci policejního šéfa a FBI. O čtyři dny později obdržela první z mnoha výhrůžek smrtí.
"Jestli nepřestanete houpat loď a dělat vlny, zemřete."
Zjistila že policejní šéf se kterým jednala, byl dobrým přítelem policejního šéfa v Omaze v Nebrasce. Oba se údajně společně účastnili orgií v Omaze, kde zneužívali mladé chlapce a dívky. Omažský policejní náčelník byl obviněný z toho, že na jednom večírku oplodnil nezletilou dívku. Noreen konečně došlo, proč policejní náčelník všem, kdo Johnnyho hledali řekl, aby šli domů. Také jí bylo jasné, proč spojení s Omahou nevyšetřoval. Noreen se udělalo špatně, ale zároveň byla vděčná, že konečně ví s čím má tu čest a jaké jsou překážky. Zavázala se, že bude Johnnyho příběh udržovat při životě a dá vědět co nejvíce lidem, že děti jsou z ulic unášené pro pedofilní kruhy. Založila Nadaci Johnnyho Gosche, aby pomohla shromáždit peníze pro soukromé detektivy, kteří budou po Johnnym dál pátrat. Vypracovala program Na obranu dětí. Vzdala se svého života a vydala se na cesty, kde mluvila ve školách, kostelech, občanských organizacích a televizních pořadech. Za pět let měla 700 projevů. Napsala zákony pro stát Iowa. Zákon Johnnyho Gosche stanovil, že každá rodina, ve které se ztratí dítě, musí zahájit vyšetřování okamžitě. Už žádné dvaasedmdesátihodinové čekání. FBI by byla povolaná a začala by okamžitě pracovat. Předložila zákon o právech dětí, který měl pomoci chránit sexuálně zneužívané děti. Její zákony byly přijaté v dalších státech sousedících s Iowou a kodifikovaly postupy pro pohřešované a zneužívané děti. Přibližně v té době vznikalo ve Washingtonu Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti. Rodiče pohřešovaných dětí, včetně Noreen, byli letecky dopravení do Texasu, aby na videozáznamu vypovídali před ministerstvem spravedlnosti a vysvětlili, co se v jejich případech pokazilo, kdo je za to zodpovědný a proč nedělal svou práci. Popsala chyby v Johnnyho případu. Svůj projev zakončila slovy:
"Pokud FBI nehodlala vyšetřovat případy pohřešovaných dětí, pak by jim ministerstvo spravedlnosti mělo snížit financování. Mělo by vzít tuto částku a dát ji nějaké organizaci na založení centra pro pohřešované děti, aby ti z nás, kteří mají pohřešované děti, měli nějakou vládní agenturu, na kterou by se mohli obrátit o pomoc."
Chtěla aby Johnnyho únos za něco stál a aby v systému došlo k pokroku, aby nemuseli trpět další rodiče. Pokaždé když měla televizní pořad nebo projev, přicházely stopy a informace. S pomocí svých vyšetřovatelů pomalu skládala mozaiku. Zjistila co se Johnnymu stalo, kdo je za to zodpovědný a jak na dětech vydělává.
"Dětské porno je v této zemi mnohamiliardový byznys," řekla Noreen.
"Jediný důvod proč tomu tak je, je nabídka a poptávka. Někdo musí dodávat děti pedofilům, kteří mají pro malé děti slabost a peníze, aby za ně mohli platit. Můj syn byl náhodou jedním z nich."
Došla k závěru, že důvod proč policie nevyšetřila Johnnyho únos, bylo jeho zapojení do pedofilního kruhu. V prosinci 1996 byla Noreen pozvaná do talk show v Los Angeles s dalšími matkami, které přišly o své děti. Byly požádané, aby přednesly vánoční poselství svým pohřešovaným dětem.
"Johnny pokud jsi ještě někde venku a pokud jsi naživu a dostáváš tento vzkaz, pomůžu ti, jak jen budu moci. Stále bydlím v západním Des Moines. S tvým otcem jsem se rozvedla. Moje jméno a adresa jsou uvedené v telefonním seznamu, takže mě můžeš najít. Kontaktuj mě a já ti pomůžu."
Odletěla domů. V březnu 1997 uprostřed noci někdo nepřetržitě klepal na její dveře. Vstala. Žila sama a za normálních okolností by v tu dobu neotevřela. Kukátko odhalilo dva mladé muže, přičemž světlo na chodbě osvětlovalo obličej muže podobného Johnnymu.
"Kdo je tam?"
"To jsem já, mami."
"To je Johnny?"
Přemožená emocemi otevřela dveře a pustila je dovnitř.
"Budeš muset mít bezpečné místo, kde můžeš zůstat," řekla, když předpokládala, že se vrátil nadobro.
"Zavolám někomu, kdo sem může dnes večer přijít a poskytnout nám právní radu a pomoc."
"Nemůžu tu zůstat. Ty to nechápeš. Není to bezpečné. Nebyla bys v bezpečí, kdybych tu zůstal. Zabili by mě."
Johnny uvedl, že byl unesený do vysoce postaveného pornografického a prostitučního gangu, který byl také zapojený do obchodu s drogami. Obstarávali služby lidem z nejvyšších politických kruhů po celé zemi, od senátorů až po Bílý dům. V šoku poslouchala, jak říká, že chce, aby jeho příběh zveřejnila v naději, že dojde k zatčení a on i ostatní děti se budou moci bezpečně shledat se svými rodinami. Johnny před několika lety spolu s dalším klukem ukradl auto a utekl únoscům, kteří děti uvěznili po celé zemi do bezpečných domů. Útočiště hledal v indiánské rezervaci, kterou považoval za bezpečnou před úřady, protože rezervace jsou klasifikované jako suverénní stát. Byl ale vypátraný a přivedený zpátky do kruhu. Johnny prohlásil, že je pro něj příliš nebezpečné tam zůstat. Rozloučil se. Když odešli, Noreen omámeně vyběhla ven a viděla, jak pěšky mizí v noci. Svého syna už nikdy neviděla. Začaly se ale odhalovat další skutečnosti. Svědek Paul, který uvedl že pomáhal Johnnyho nalákat do auta, byl zapojený do franklinské pedofilní sítě. Tuto síť řídil Larry King, osobní přítel George Bushe staršího a Craig Spence, lobbista, agent CIA a vyděrač. Larry King, vycházející hvězda Republikánské strany, působil ve Franklinu, kde byl místopředsedou Národní černošské republikánské rady pro finance. Larry King vedl kampaň za to, aby se George Bush starší stal prezidentem. V roce 1988 na republikánském sjezdu v New Orleansu uspořádal pro Bushe slavnostní večer za 100 000 dolarů. Měl ale také údajně chuť na sex s chlapci. Provozoval dobře vyladěnou pornografii a prostituci, k čemuž využíval děti z pěstounských rodin a z Boys Town, katolického sirotčince pro problémové chlapce. Craig Spence pořádal sexuální a drogové večírky ve svém domě, který byl odposlouchávaný CIA, aby usnadnil vydírání. V době kdy byl Bush prezidentem, bral Spence chlapce na zavolání na půlnoční prohlídky Bílého domu. Některé z dětí, se kterými Larry King létal po celé zemi, skončily ve Spenceově domě ve Washingtonu, kde byly orgie natáčené. První obětí která promluvila, byla Eulice Washingtonová, šestnáctiletá dívka, která byla umístěná do dětského domova vedeného jedním z bratranců Larryho Kinga, kde byly děti bičované a bité. V březnu 1986 řekla Eulice pracovníkovi z Boys Town, že Larry King ji a další děti z Boys Town, vozil na orgie do New Yorku a Chicaga. Dodala, že na jedné z orgií viděla George Bushe staršího. FBI byla informovaná, ale nikdy nebyla přijatá žádná opatření. V roce 1988 začala policie v Omaze vyšetřovat Larryho Kinga a fotografa kvůli dětské pornografii. Shromáždili důkazy, ale vyšetřování bylo zastavené. Patnáctiletá oběť v psychiatrické léčebně sdělila personálu, že byla od svých devíti let zapojená do kruhu prostituce a pornografie. Policii v Omaze řekla o zapojení Larryho Kinga. V policejní zprávě se uvádělo, že oběť byla věrohodná, ale už nikdy nebyla vyslechnutá a k žádnému vyšetřování už také nedošlo. 20. července 1988 nahlásil dozorce nebraského systému pěstounské péče existenci kruhu zneužívání dětí generálnímu prokurátorovi. Vyšetřovatel kterému byl případ přidělený žádnou oběť nevyslechl. 4. listopadu 1988, čtyři dny před Bushovým zvolením prezidentem, provedli federální agenti razii ve Franklinově spořitelně Larryho Kinga, ze které King údajně zpronevěřil 39,4 milionu dolarů. Badatelé spekulovali, že se Bush zbavoval Kinga, protože jeho pedofilní kruh přitahoval příliš mnoho pozornosti. Senátor státu Nebraska Loran Schmit který vypracoval návrh rezoluce na vytvoření Franklinova výboru pro vyšetřování Kingovy spořitelny obdržel telefonát, ve kterém byl varovaný, aby nevyšetřoval, protože by to dosáhlo až do nejvyšších pater Republikánské strany. Nedbaje tohoto varování, výbor odhalil zprávy o obchodování s dětmi a jejich zneužívání k němuž docházelo, aniž by úřady jednaly, ačkoli o něm věděly. Potom co senátor Schmit obdržel další výhrůžky, řekl:
"Bylo mi řečeno, abych toho nechal, jinak z mých dětí budou sirotci."
Skupina Nebrasčanů kteří se doslechli o dětech jako je Johnny, které byly uneseny z ulice založila organizaci Concerned Parents. Na jedné z jejich schůzí se postavila žena a řekla:
"Myslím, že George Bush je do tohoto případu zneužívání dětí zapletený a proto všichni ti lidé umírají."
Do povědomí organizace Concerned Parents se dostal bývalý zaměstnanec CIA, psycholog z Omahy. Prohlásil že v době, kdy Bush vedl CIA se šířily zvěsti o Bushově pedofilii. Franklinův výbor pověřil Garyho Caradoriho, špičkového soukromého detektiva s praxí v armádě a u policie, aby obvinění z pedofilie prošetřil. Jeho úsilí bylo od počátku mařené. Svědci a oběti se s ním báli mluvit. Agenti FBI čekali na místech kam chodil, jako by jeho pohyb znali předem. Zaměstnanec telefonní společnosti potvrdil, že Caradoriho telefony byly odposlouchávané. Caradori se dozvěděl, že Larry King téměř každý týden podnikal charterové lety po celé zemi, aniž by uvedl jména dětí, které ho doprovázely. Postupem času Caradori našel čtyři oběti, které byly ochotné vypovídat. Natočil je na video, jak popisují své zneužívání ze strany prominentů. Jejich výpovědi se shodovaly. Caradori odnesl nahrávky Franklinovu výboru, který nevěděl co s nimi má dělat, protože nedůvěřoval státním a federálním orgánům. V prosinci 1989 Franklinův výbor zaslal jednadvacet hodin videozáznamů s výpověďmi generálnímu prokurátorovi a státnímu zástupci Nebrasky. Tím přinutil státní a federální orgány jednat. K prošetření obvinění byla ustavená velká porota. Bylo to ve stejném týdnu, kdy prezident Bush přijel do Omahy na benefiční akci nebraského guvernéra. Larry King si zakoupil vstupenku na tuto dobročinnou akci, ale tajná služba ho odvedla do budovy federálního soudu v Omaze, kam se 7. února 1990 dostavil. Soudce nařídil, aby se Larry King okamžitě podrobil vyšetření duševního zdraví v americkém zdravotnickém středisku pro federální vězně ve Springfieldu ve státě Missouri. Federální šerifové eskortovali Kinga do Springfieldu, kde ho soudce okresního soudu umístil do psychiatrické léčebny, bezpečně daleko od vyšetřování jeho pedofilního spolku velkou porotou. Během roku Caradori navzdory všem překážkám shromažďoval další důkazy a svědectví o sexuálních zločinech s dětmi. Svému právníkovi napsal, že pedofilní kruh sahá až do nejvyšších pater Spojených států. Caradori se pustil do získávání dětské pornografie jako důkazního materiálu. Vypátral jednoho z Kingových pornoherců. Z telefonní budky zavolal reportérovi Washington Times, že byl na pokraji získání fotografií. Dalších pět zdrojů tvrdilo, že Caradori snímky dokonce získal. Pak ale přišel konec. Následujícího dne 11. července přibližně ve dvě hodiny ráno se jeho jednomotorové letadlo zřítilo do kukuřičného pole. Caradori a jeho osmiletý syn zahynuli. Podle Národního úřadu pro bezpečnost dopravy se jeho letadlo rozpadlo za letu, ale žádný mechanismus jakým se tak stalo nebyl nikdy zjištěný. Caradori úzce spolupracoval s Paulem Rodriguezem, reportérem deníku Washington Times. Jeho první článek na toto téma nesl název Vyšetřování homosexuální prostituce zapletlo VIP osoby s Reaganem. Bushovi Call Boys podnikli půlnoční prohlídku Bílého domu. Další článek nesl název Mocenský makléř si na večírcích podával drogy a provozoval sex s odposlechy kvůli vydírání. Šest obětí včetně Eulice Washingtonové souhlasilo, že budou vypovídat před Franklinovým výborem a policií. Přestože Eulice dostávala výhrůžky, trvala na své výpovědi včetně toho, že viděla Bushe na pedofilních orgiích v Chicagu v roce 1984. Zastrašování ze strany FBI odradilo dva ze svědků, kteří svou výpověď odvolali. Když byl Caradori odklizený, předložil zvláštní státní zástupce důkazy a svědky takovým způsobem, že velká státní porota dospěla k závěru, že obvinění z pohlavního styku s dětmi bylo pečlivě připraveným podvodem. Velká porota dospěla k závěru, že nebylo obchodováno s žádnými dětmi přes hranice státu za nemravnými účely. Dvě ze statečných obětí, které vypověděly o sexuálně hrůzných věcech, které se jim v pedofilním kruhu přihodily, stát obvinil z křivé výpovědi. Sdělil jim, že v případě odsouzení jim hrozí stovky let vězení. Eulice Washingtonová obviněná nebyla. Média podpořila rozsudky velké poroty a označila Franklinův výbor za ostudu. Dokonce i zločinecký partner Larryho Kinga Craig Spence byl zproštěný obvinění ze všech svých zločinů. Jedné z obětí, jednadvacetileté Alicii Owenové bylo sděleno, že jí hrozí více než 300 let vězení. Pokud by byla odsouzená, pedofilní kruh by byl chráněný. Před soudním procesem zemřel za podivných okolností její bratr. V nejdelším soudním procesu v dějinách Nebrasky byly proti ní použité obrovské prostředky státu. Po třech dnech jednání ji porotci shledali vinnou. Byla odsouzená na devět až patnáct let. První dva strávila na samotce. Všichni členové soudního systému, kteří napomáhali utajování, byli povýšení. Někteří se stali soudci. FBI a tajné služby Bushovy administrativy pomáhaly potlačit jakékoli odhalení Franklinovy pedofilní sítě. Autor Roger Stone se domnívá, že to bylo koordinované shora. Výsledkem bylo, že do vězení se dostaly oběti, nikoli pachatelé. George Bush starší po celá léta svého působení v politice předstíral, že má srdce a přitom chránil spolupracovníky zapojené do pedofilie. To je jen jeden ze střípků, které skládaly mozaiku aféry Pizzagate. Pedofilní kruh, obchodování s dětmi a jejich znásilňování dosáhlo tak obludných rozměrů, že nebylo možné tuto informační bariéru udržet. Kdybychom měli řešit každý jeden takový případ, tento pořad by byl nekonečný. Případ Johnnyho jsem vybral jako jeden z tisíců, abychom si plasticky představili, do jakých vrcholových pater tyto případy sahaly. Stejně jako u obchodů s drogami, měly klany Bushů i Clintonů prsty v těchto případech. Bill Clinton jako pasažér na palubě letadla Jeffreyho Epsteina a George Bush starší s jeho osobním přítelem Larry Kingem.
Závěr
Tento pořad volně navazoval na mé předchozí bádání o Pablo Escobarovi. V průběhu měsíců se mě do rukou dostala literatura a dokumenty, ze kterých jsem sestavil tento pořad. Když se začneme prokutávat stovkami archivních materiálů, spisů a svědectví, začnou jednotlivé díly skládačky zapadat. Kdo s kým spolupracuje, kdo koho kryje. Začneme dávat dohromady solidní materiál, který zahrnuje mnohoúrovňovou šachovnici světa kouře a zrcadel. Věřím že tento pořad bude pro nás základem pro bádání, do kterého se můžeme pustit každý z nás. Těch případů je spousty. Záleží jen na nás, zda je necháme navěky usnout v digitální sféře, kde je jednoduché takové příběhy prostě smazat. Nebo zda statečnost lidí, kteří bojovali s touto nekonečnou hydrou, a většina kvůli tomu byla zavražděná, bude pro nás inspirací, abychom na jejich výpovědi a svědectví nikdy nezapoměli. Vzdejme hold obětem, které navzdory výhrůžkám a zastrašováním našly v sobě odvahu vypovídat. Vzdejme hold protidrogovým agentům, které zavraždily drogové kartely. Vzdejme hold novinářům a agentům, kteří své příběhy vynesli na světlo navzdory reálnému riziku vraždy. Toto jsou skuteční, autentičtí a ryzí hrdinové dnešní doby.