Tento pořad se zaměřuje na život a politickou kariéru ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Úvodní kapitoly se věnují jeho dětství a vývoji kariéry od komika k oligarchovi. Dále se pořad zabývá Zelenského propojením s korporacemi a financováním jeho kampaně. Také se zaměřuje na kontroverzní vazby prezidenta na neonacistické skupiny a jeho vztah s oligarchou Kolomojským. Pořad dále zkoumá vztah Ukrajiny s USA a finanční machinace spojené s demokraty v americké politice. Celkově se jedná o kritický pohled na Zelenského prezidentskou kariéru a politickou situaci na Ukrajině.
Vyprávět životní příběh člověka, kolem kterého panuje tak obrovské množství kontroverzí, je nesmírně obtížný projekt. Snaha zachytit to, co nás nejvíce fascinuje, tedy jeho současnost, je předem odsouzená k nezdaru. Nečiním si proto nárok ani na vyčerpávající charakter ani na prozkoumání všech míst Zelenského kariéry. Podívám se nejen na jeho kariéru, ale zasadím Zelenského do kontextu vývoje Ukrajiny v zákulisí. Korupční schéma praní špinavých peněz v globálním měřítku.
O Ukrajině jsem už natočil několik pořadů. Trojdílný Život Stěpana Bandery, a také trojdílný cyklus 10 let majdanové kocoviny. Budu se snažit uspokojit naši zvědavost, ale také nám pomoci lépe předvídat a pochopit rozhodnutí komika, který byl proti své vůli postavený do role státníka ve válce. Už původní profese komika sama osobě podle mě diskvalifikuje kohokoli stát se osobou, na které závisí bezpečnost celé země. Jak se „Vova“, jak mu přátelé přezdívají, tak rychle ocitl v mezinárodním povědomí?
Dětství Vovy
Vova strávil celé své dětství až do konce studií ve městě se špatnou pověstí. Podle jeho slov, městě banditů. Narodil se tam 25. ledna 1978. V té době byla Ukrajina ještě socialistická a sovětská. Rok Zelenského narození 1978 byl doslova rokem vesmírným. Sovětský svaz pokračoval v aktivním výzkumu vesmíru. 10. ledna odstartovala z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu kosmická loď Sojuz-27, kterou pilotovali Vladimir Janibekov a Oleg Makarov. 2. března odstartovala kosmická loď Sojuz-28 s Alexejem Gubarevem a Čechem Vladimírem Remkem na palubě. Následovaly Sojuz-29, Sojuz-30 a Sojuz-31. To všechno se odehrálo během jednoho roku 1978, kdy se Zelenskyj narodil.
Rodné město otce a syna Zelenských se nachází 352 km jihovýchodně od Kyjeva. Kryvyj Ryh, v ukrajinštině doslova křivý roh, je považovaný za nejdelší město v Evropě. Jedná se o řetěz míst těžby koksu a železné rudy, zpracovatelských závodů, vysokých pecí a hutí, který se táhne v délce 67 km podél trasy šachet. Na jihovýchodě Ukrajiny se nacházejí dvě hospodářské pánve s podobnými sociologickými charakteristikami: Donbas s městem Doněck a jeho uhelnými doly a Kryvbas s městem Kryvyj Rih a jeho ložisky železné rudy. Mezi nimi se zvedá Zaporižžja s obrovským hutním a automobilovým průmyslem. Step je hustá a obtížně obdělávatelná. Zdejší řeky, které jsou přítoky největší ukrajinské řeky Dněpr, nepochybně přitahovaly kozáky, kteří se tu usadili asi dvě stě let před objevením ložisek železa na konci 19. století. Když byly tyto kovy objevené a rozvinuté, zpečetily osud této oblasti. Půda byla úrodná a podnebí mírné, ale první investory zaujaly nerostné suroviny. Železo, uhlí a litina, které se tu v hojné míře produkují, byly pilíři mocného sovětského ocelářského průmyslu.
Jako jedináček byl Vova v rodině středem pozornosti. Narodil se židovským rodičům. Jeho otec Oleksandr Semjonovič byl profesorem informatiky a specialistou na kybernetiku. Pochází z židovské větve Aškenazi. Matka Rimma Vladimirna je absolventkou strojírenství. Ta je zase chasidská Židovka. Podle informací izraelských serverů je Zelenský nepraktikující Žid.
Boleslav Kapulkin, mluvčí Chabad Lubavitch v Oděse, uvedl pro server The Times of Israel, že Zelenskyj konvertoval ke křesťanství. V roce 2015 přinesla ukrajinská média informaci, že otec svého syna nejen pojmenoval pravoslavným křestním jménem Kirill, ale rovnou ho nechal pokřtít v jednom z nejstarších pravoslavných kostelů na Ukrajině. Média také uvedla, že jeho oba židovští rodiče se vůbec křtu nezúčastnili, protože jim víra zakazuje vstoupit do kostela jako chrámu Krista.
Jeho otec byl poslaný do Erdenetu v Mongolsku, kde pracoval jako inženýr v závodě na těžbu a zpracování rudy. Vova svého otce do Mongolska následoval po 4 roky. V dětství se Zelenskyj věnoval různým uměleckým a sportovním aktivitám, hře na klavír, ale také řecko-římskému zápasu, vzpírání. Později začal navštěvovat kurzy společenského tance a hrál basketbal, přestože nebyl příliš vysoký. V rozhovoru, který Zelenský poskytl těsně předtím, než oficiálně oznámil svou prezidentskou kandidaturu, popsal svou výchovu takto:
"Moji rodiče jsou pro mě důležití lidé. Zvláště předtím, než jsem měl vlastní rodinu, ženu a děti. Dali mi jednu zásadní věc. Velmi přísné vzdělání, velmi jasný pohled na svět, silné odmítání lží a nepravd. Proto reaguji na každou lež na internetu. Nemohu si pomoci, zejména pokud jde o peníze."
Možná tady se Vova nechtěně odhalil, protože v jeho případě jde o peníze až na prvním místě. Ukrajina stojí až na druhém. Zelenští žili ve čtvrti 95, Kvartal 95. Tato část města se od ostatních odlišuje kruhovým objezdem Gorkogo, podle ruského spisovatele Maxima Gorkého. Uprostřed okruhu stojí hranatý sloup. Zdobí ho městský znak, jehož symboly připomínají národní historii a krajinné prvky: bílý sud prachu v kozáckém stylu zakončený třemi dubovými listy a dvěma žaludy. V této čtvrti se vše sbíhá na kruhovém objezdu, který je místem intenzivního provozu, ale také setkávání, zejména mladých lidí.
Od základní školy až do konce střední školy chodil Vova do školy poblíž domu, kde žil sám s matkou. Jeho otec trávil hodně času v Mongolsku. Co se týče jeho záliby v tanci, hudbě a angličtině, byli to především členové pedagogického sboru, kteří mu ji velmi brzy zprostředkovali. Jeho učitelé mu přezdívali Voloďa. Valentyna Ygnatenko, ředitelka základní školy, kterou navštěvoval, říká, že byl velmi nadšený z tanečních kurzů, které škola nabízela.
Od teenagera ke komikovi
Když Ukrajina v roce 1991 vyhlásila nezávislost, bylo Zelenskému 13 let. Průmyslová činnost se začala v kraji utlumovat. Mnoho bezmocných dělníků se stalo nezaměstnanými. Někteří nespokojení mladí lidé se začali věnovat drobné kriminalitě a násilí. Ve městě se to hemžilo mládežnickými gangy. Po více než deset let měly akce těchto gangů za následek smrt 28 dětí a jednoho policisty. Více než 2000 mladistvých bylo zraněno. Záchranáři hlásili stovky vážných incidentů. Řada mladých měla střelné zbraně, ale protože zákon nedovoloval postih dětí mladších 16 let, nedalo se s tím nic dělat. Tyto skupiny, vybavené řetězy, obušky, granáty a pistolemi fungovaly jako malé konkurenční mafiánské organizace. Nabízely ochranu těm, kdo platili daň, která byla někdy vybíraná násilím.
Kryvyj Ryh se v této činnosti zapsal hluboko do přediva ukrajinského podsvětí. V 16 letech složil Zelenskyj zkoušku vyšší úrovně angličtiny. Získal stipendium na studium v Izraeli. To mu ale otec zatrhl, a Vova musel zůstat. Odešel ale na protest z domova. Zelenskyj navštěvoval místní střední školu Gymnasium 95 v Kryvém Rogu, která byla výjimečná tím, že nabízela rozšířené jazykové kurzy. Tam se Vova seznámil s většinou těch, kteří ho provázeli dodnes. Mezi nimi byla i ta, která se stala jeho ženou, Olena Kjačko. Narodili se ve stejném roce s dvoutýdenním odstupem. Mají spolu dvě děti. Sašu a Cyrila.
Zelenskyj potom studoval práva na Kyjevské národní ekonomické univerzitě a promoval v roce 2000. O tři roky dříve se spolu se svými přáteli komiky a scénáristy, rozhodli založit studio Kvartal 95, které jezdilo do hlavního města prodávat své nápady na zábavné pořady. Například Večerníček, ve kterém předváděli skeče, písničky a humorné dialogy. Úspěch této produkční společnosti a Zelenského popularita dále rostly. Zábavné pořady, televizní talentové soutěže, seriály, filmy. Zelenskyj se stal komikem. Poznaly ho miliony diváků (nejen na Ukrajině, ale i v Rusku a dalších rusky mluvících zemích). Mnoho projektů vytvořil Zelenskyj se svými partnery, bratry Borysem a Serhijem Šefyrovými a Andrejem Jakovlevem.
Oligarcha a komik spojují síly
V životě šestého prezidenta Ukrajiny existují šedé zóny. Oligarcha Ihor Kolomojskyj tvoří zónu velmi významnou a nezanedbatelnou. Přesné datum setkání Kolomojského se Zelenským je obtížné určit. Jisté ale je, že to vrhlo obrovský stín na začátek jeho funkčního období. Kolomojskyj udělal ze Zelenského krále.
Ihor Kolomojskyj je jedním z těch podnikatelů, kteří plně využili rozpadu Sovětského svazu k závratnému zbohatnutí. Na počátku 90. let 20. století Ukrajina objevila tržní ekonomiku a s ní spojenou privatizaci. V rámci vlny liberalizace byly velké části dříve znárodněných a státem vlastněných průmyslových odvětví na prodej. Často za vyšší cenu. Nejatraktivnějšími odvětvími byla zpočátku energetika. Například plynárenství a ropný průmysl, ale také ocelářství. Následovaly finance a média. Přechod byl brutální a právo slabé. V bývalém Sovětském Svazu se tak zrodila velmi malá, příliš mocná kasta. Oligarchové.
Kolomojskému trvalo deset let, než nashromáždil majetek, který mu umožnil vstoupit do tohoto velmi uzavřeného klubu. V prvních letech života se jeho životní osudy podobaly osudům Volodymyra Zelenského v Kryvém Rogu. Kolomojskyj se narodil v roce 1963 v rusky mluvící židovské rodině ve středoukrajinském městě. Začal po vzoru svých rodičů, obou inženýrů, a získal inženýrský titul na místním hutnickém institutu. Ale tento život ho nelákal. Zajímal se o obchod. A o příležitosti nebyla nouze, zejména o dovoz z Moskvy. Se svými přáteli, kteří se stali jeho společníky, založil společnost specializující se na prodej kancelářského vybavení z Ruska. Poté rozšířili svou nabídku o obuv a sportovní oblečení a nakonec o telefony. Peníze tekly proudem. K partnerům se přidali noví investoři a na počátku 90. let se zrodila skupina Privat Group. Bylo ale třeba najít způsob, jak ochránit nahromaděné finanční prostředky. Komu mohou věřit? Kolomojského nakonec přesvědčili jeho partneři. Společně se rozhodli založit vlastní banku. Psal se rok 1992 a zrodila se PrivatBank. Později se stala první bankou v zemi. Mezitím si Kolomojskyj uvědomil, že ukrajinský ocelářský průmysl dobře vydělával. Studoval v tomto oboru a konečně ho mohl dobře využít. Začali plenit. K tomu používali několik metod. Získávali společnosti nezákonnými prostředky, zejména úplatky, používáním falešných dokumentů a tak dál. Druhou možností je vyčlenit aktiva společnosti z trhu a prodat je vlastním zákazníkům. Další možností je akvizice rozřezat, zpětně upravit a dále prodat, abyste dosáhli obrovských zisků ve velmi krátké době. Nazývalo se to nucená převzetí. K těmto strategiím patřil i zátah v pravém slova smyslu na ocelárnu Kremenčuk v roce 2006. Stovky banditů vyzbrojených baseballovými pálkami, železnými tyčemi, plynovými a gumovými projektily a motorovými pilami násilím převzaly kontrolu nad závodem.
Kolomojsky si získal nechvalnou pověst. Ze Švýcarska, kde se stal rezidentem, se mu podnikalo ještě lépe. O Kolomojském jsme si vytvořili základní obraz. Je zbytečné ho rozebírat do podrobna. Jednak by to vydalo na celý pořad a jednak bychom zastírali hlavní osobu, kterou je náš Zelenskyj. Jak se ale dal Kolomojskyj dohromady právě s Vovou?
V roce 2010 Kolomojskyj koupil mediální skupinu 1+1, do které patří některé z nejpopulárnějších zpravodajských a zábavních kanálů v zemi. První známá smlouva mezi Zelenským a Kolomojským pochází ze 6. října 2012. Právě na kanále 1+1 zaznamenal komik Zelenskyj největší úspěch své kariéry s pořadem Sluha lidu. Oligarcha poskytl herci platformu, která ho vynesla do prezidentského úřadu.
Volodymyr Offshorovič Zelenskyj
Určité světlo do celého zašmodrchaného řetězce vazeb a spojení vnesly uniklé dokumenty Pandora Papers. K úniku dokumentů Pandora Papers došlo čtyři měsíce před ruskou invazí na Ukrajinu, tedy v říjnu 2021. Dokumenty totiž odhalily, že Zelenskyj se podílel na rozsáhlé síti offshorových společností, které spoluvlastnil se svými dlouholetými přáteli a televizními obchodními partnery. Patřil mezi ně Serhij Šefirov, který produkoval Zelenského hitparády a Šefirův starší bratr Borys, který psal scénáře. Dalším členem konsorcia byl Ivan Bakanov, přítel z dětství.
Bakanov byl generálním ředitelem Zelenského produkčního studia Kvartal 95. Všichni byli spojení se Zelenského rodným městem na jihu Ukrajiny, Kryvým Rogem. Po získání moci přivedl Zelenskyj tyto blízké spojence do vlády. Ivan Bakanov se stal šéfem ukrajinské bezpečnostní služby SBU. Serhije Šefirova učinil svým prvním asistentem.
Tyto offshorové subjekty vznikly v roce 2012. Právě tehdy byla podepsaná smlouva s řetězcem 1+1, který vlastní oligarcha Ihor Kolomojskyj. V centru dohody, která sdružuje tucet subjektů, je společnost, jejíž akcie si rozdělili Zelenskyj a hlavní členové studia Kvartal 95. Všechno sídlí ve vzdálených zemích, jako je Kypr, Belize nebo Britské Panenské ostrovy, tedy daňové ráje.
Klasické daňové úniky. Zdá se, že tato síť byla záměrně složitá a zašmodrchaná tak, aby bylo prakticky nemožné identifikovat vlastníky účtů. Z dokumentů Pandora Papers vyplývá, že společnost SVT Films Limited, která byla od května 2013 z poloviny vlastněná holdingovou společností Maltex z Britských Panenských ostrovů, měla do ledna 2013 dostat od Kolomojského offshorové společnosti 1,2 milionu dolarů na licenčních poplatcích za televizní pořad Rozesměj komika. K Maltexu se dostanu podrobněji v kapitole Byty, domy, vily.
V roce 2015 obdržela společnost Gimentiano Holdings Limited, kterou nakonec vlastnil Zelenského přítel Andrij Jakovlev, na svůj účet u kyperské pobočky Kolomojského Privatbanky, také 750000 dolarů. Peníze přišly od společnosti SVT Films Limited na výplatu průběžných dividend. V dokumentech Pandora Papers, ale najdeme jednu vysokou transakci, 40 milionů dolarů za vklad do kapitálu společnosti. Příspěvek tedy není vypořádáním, ale investicí. Pokud je transakce uzavřená mezi dvěma offshorovými společnostmi, znamená to, že osoba, která prostředky vloží, z nich neplatí žádnou daň. Osobou, která prostředky vložila, byl Ihor Kolomojskyj. Při takovém převodu fungují společnosti jako jednoduché spojené nádoby. Peníze se prostě přelévají z jedné společnosti do druhé. Ihor Kolomojskyj je podezřelý z toho, že vytuneloval několik miliard ze své vlastní banky PrivatBank. Vytunelované peníze šly pouze dvěma lidem. Ihoru Kolomojskému a Genadiji Boholubovi jako těsně minoritnímu akcionáři.
Kolomojskyj z peněz banky financoval právě pluk Azov, o kterém budu hovořit. Jednalo se o stejné procesy tunelování banky, jaké jsme viděli v 90. letech v České republice. Management banky vyváděl peníze střadatelů z banky tak, že bankéři na bílé koně zakládali firmy. Těmto firmám banka půjčovala peníze na naprosto směšné a neživotaschopné projekty. Peníze byly z firem potom obratem vyvedené do ciziny, bílý kůň v roli jednatele firmy zmizel, firma zkrachovala a banka už nikdy peníze neviděla. Na konci tunelování byla banka bez peněz a situaci musel zachraňovat stát, aby nedošlo k lidovým nepokojům a povstáním po krachu banky.
PrivatBank byla tunelovaná ještě drzejším způsobem. Banka dokonce půjčovala peníze vlastním majitelům banky, tedy vlastním dvěma akcionářům. Ani se nenamáhali to alespoň maskovat nastrčenými firmami, prostě Ukrajina. Celkem banka půjčila svým majitelům přes 98% veškerých assetů PrivatBank v úhrnné výši 5,6 miliardy dolarů. Audit účtů banky, který zadala vláda, odhalil v její pokladně více než pětimiliardovou díru. PrivatBank je největší bankou v zemi. Ukrajinský stát banku Kolomojskému nakonec zabavil 18. prosince 2016, a převedl ji pod státní garanční ochranu vkladů. A teď pozor. S tímto znárodněním své vlastní banky Ihor Kolomojskyj tehdy souhlasil!
Tehdejší prezident Petr Porošenko tak de facto přikryl vytunelovanou banku státní garancí. Jednoduše sami Ukrajinci zatáhli z daní 5 a půl miliardy, které Kolomojskyj vytuneloval ze své vlastní banky. Jenže tím tento absurdní příběh nekončí. Ihor Kolomojskyj podojil Ukrajince už jednou, protože souhlasil se znárodněním své vlastní banky, kterou předtím sám vytuneloval, svou vlastní banku. Stát ji zachránil z peněz vybraných od lidí z daní. Proč ale zbídačené Ukrajince nepodojit podruhé?
Ihor Kolomojskyj totiž v roce 2018 napadl u mezinárodních i ukrajinských soudů znárodnění PrivatBank. Chtěl dokonce od ukrajinské vlády vrátit svůj akciový podíl v bance potom, co banka byla po znárodnění po roce 2016 sanovaná a zachráněná ze státního rozpočtu. Dokonce vyhrožoval Ukrajině mezinárodní arbitráží. A tento stejný Ihor Kolomojskyj z těchto vytunelovaných peněz ze své banky od drobných střadatelů financoval svého dalšího koně, Volodymyra Zelenského.
V roce 2016 Kolomojskyj uprchl do Švýcarska. Vyšetřovatelé z ukrajinského protikorupčního úřadu a investigativní novináři měli podezření, že miliardář využil kyperskou pobočku své banky k vyprání části peněz ukradených z jeho banky. Kolomojskyj údajně také směřoval finanční prostředky do bývalých těžebních a ocelářských oblastí na americkém středozápadě. Do Ameriky má ale od 5. března 2021 zakázaný vstup. Oligarcha musel znovu uprchnout. Odjel ze Švýcarska do Izraele. A právě tehdy to začlo být ještě zajímavější.
Zelenskyj totiž navštívil v tomto období čtrnáctkrát Izrael a Švýcarsko, tedy dvě země, kde Kolomojskyj pobýval. Zelenskyj oznámil svou kandidaturu na konci roku 2018. Během prezidentské kampaně neuvedl v majetkovém přiznání některé ze svých offshorových účtů. Zelenskyj prodal 13. března 2019 své podíly v offshorové společnosti, která ho spojovala s ostatními členy Kvartalu 95. Jenže je prodal Serhiji Šefyrovi, který se brzy stal hlavním prezidentovým poradcem. Tedy prodej naoko. Navíc to bylo měsíc před jeho zvolením. Konkrétně šlo o klíčovou společnost Maltex Multicapital Corporation registrované na Britských Panenských ostrovech.
V jiném dokumentu Pandora Papers datovaném 24. dubna 2019 se ale uvádí, že Zelenskyj nadále dostával dividendy. To bylo nezákonné, protože Zelenskyj už přece neměl ve společnosti žádné akcie. Z čeho by měl tedy dostávat dividendy?
Byty, domy, vily
Jak jsem už zmínil, některé ze sítě offshorových společností umožnily Zelenskému nákup tří luxusních londýnských bytů. Jeden z bytů je kousek od muzea Sherlocka Holmese na adrese Baker Street 221b. Tato oblast je jednou z několika drahých částí Londýna, které si oblíbili zahraniční investoři využívající anonymní krycí společnosti. Tento třípokojový byt na Glentworth Street, koupila v roce 2016 za 2,28 milionu dolarů společnost SHSN Limited z Belize. Tu vlastní Serhij Šefirov.
V roce 2018 byl na společnost SHSN Limited převedený také nedaleký byt se dvěma ložnicemi v budově Chalfont Court na Baker Street. Ten Šefirova společnost koupila v roce 2014 za 3,5 milionu dolarů.
Z dokumentů také vyplývá, že další akcionář společnosti Kvartal 95, Andrij Jakovlev, získal v roce 2015 byt v hodnotě zhruba 2,3 milionu dolarů v budově Westminster Palace Gardens, která se nachází kousek od budovy Parlamentu v Artilery Row. Byla to konkrétně Jakovlevova společnost Candlewood Investments z Britských Panenských ostrovů. Zelenskyj se všemi zmíněnými osobami podnikal. Jde o zmíněnou Maltex Multicapital Corporation.
Do roku 2017 byl Maltex rozdělený rovným dílem mezi fiktivní společnosti patřící Zelenskému, Jakovlevovi a bratrům Serhiji Šefirovi a Borysi Šefirovi. Zajímavější ale je, že tyto byty spravuje ruská společnost, která si říká Individuální služby pro vysoce postavené klienty. To nás přivádí k obchodním aktivitám Zelenského s přímými vazbami na Rusko. Je to výsměch všem rusofobům, kteří s řevem "sláva Ukrajině" zběsile fandí Ukrajině. Zatím její prezident čile s Ruskem obchoduje.
Zelenského obchodní vazby na Rusko prostřednictvím společnosti Maltex jsou velkým výsměchem. Zatímco „pleps“ jako při fotbale fandí ukrajinskému nebo ruskému mužstvu, kapitáni obou týmů spolu čile kšeftují. Opět se ukazuje to, o čem neustále ve svých pořadech hovořím. Jde o globální oligarchickou mafii, která mezi sebou přelévá peníze a drží spolu basu. Je to jedna velká globální rodina, la familia. Hrají mezi sebou kostky o korporace, o vliv, o těžařské doly, o státy. To je skutečná velká hra. A tupá holota to stále nechápe.
Petro Porošenko čelil kritice za to, že vlastnil čokoládovnu v Rusku v době, kdy Ukrajina vedla válku proti ruským jednotkám a jejich zástupcům po takzvané anexi Krymu. Rusko bylo dříve pro Kvartal 95 významným trhem, kde ruská televize vysílala Zelenského komediální pořady. Pokračujme ale dále v rozplétání Zelenského offshorové sítě.
Ivan Bakanov, další partner společnosti Kvartal 95, který později působil jako šéf ukrajinské tajné služby, byl příjemcem další společnosti. Zelenskyj spolu se svou ženou Olenou vlastnil čtvrtinu Maltexu prostřednictvím společnosti Film Heritage z Belize. To je poněkud složitější. Společnost Film Heritage měla 25% podíl v kyperské holdingové společnosti Davegra. Davegru zase vlastnila Maltex Multicapital Corporation registrovaná na Britských Panenských ostrovech. Zelenskyj, bratři Šefirové a Jakovlev měli v Maltexu každý 25% podíl. I Film Heritage se Zelenskyj před volbami naoko zbavil. Maltex ovšem Zelenského společnosti Film Heritage nadále vyplácela dividendy, přestože už ve společnosti nevlastnil žádný podíl. O tom jsem hovořil v předchozích kapitolách.
Dokument vypracovaný pro společnost Fidelity, odhalil, že pěti největšími zdroji příjmů společnosti byly Ukrajina, Bělorusko, Rusko, Belize a Kypr. To nás přivádí k další společnosti. Část sítě Kvartal 95 byla řízená s pomocí offshorové poradenské společnosti Fidelity Corporate Services. Je to jedna ze 14 firem, jejichž dokumenty tvoří součást uniklých dokumentů. Ovšem Zelenskyj vlastní nemovitosti i v dalších zemích. Například vilu v Itálii, která má podle získaných dokumentů hodnotu téměř 4 miliony eur. Tento realitní skvost se nachází v srdci Forte dei Marmi, části toskánského pobřeží, která je známá zejména mezi ruskými oligarchy. Toto město je oblíbené u bohatých Rusů. Jsou tu na odpočinku Roman Abramovič, Oleg Děripaska a členové rodiny Borise Jelcina. I tuto vilu pronajímal ruské klientele, jak odhalily italské noviny. Opět, holota se hádá do krve, zatímco elita spolu svorně kšeftuje.
V prohlášení z roku 2017 Zelenskyj uvedl čtyři byty v Kyjevě, venkovský dům, byty na Jaltě a ve Velké Británii. Všechny je vlastní vcelku, zčásti nebo na leasing. Zelenskyj se ale ve svém prohlášení nezmínil o patnáctipokojové vile na italském pobřeží, kterou vlastní se svou ženou Elenou. Zahraniční aktivity Zelenských se netýkaly ale pouze Velké Británie nebo Itálie. Zelenského manželka, Olena Zelenská, si navíc otevřela přímo v Americe svou nadaci s názvem Olena Zelenska Foundation.
Komik prezidentem
"Ne nepotismu a přátelům u moci!" To je heslo, se kterým šel Volodymyr Zelenskyj do prezidentských voleb 2019.
Zelenskyj přísahal, že s jeho nástupem k moci nebudou v zemi vládnout ani jeho přátelé, ani blízcí kamarádi. Ovšem jak to tak bývá, byl to obyčejný trik, na který voliči skáčou s každými volbami. Až je to neuvěřitelné, jak hloupí lidé politikům stále baští tytéž špeky. Zelenskyj nebyl vyjímkou.
21. dubna 2019 byl Volodymyr Zelenskyj zvolený prezidentem třiasedmdesáti procenty Ukrajinců. Přesněji 73,22%. Petro Porošenko získal 24,45%. Ještě před inaugurací prezidenta Zelenského, 16. května 2019, se Ihor Kolomojskyj, po dvou letech exilu v Ženevě a Tel Avivu, vrátil na Ukrajinu. Cítil se skutečně triumfálně. Jeho kandidát vyhrál volby a on věřil, že svět je nyní v jeho kapse. Nebo přinejmenším Privatbanky. Také soudy mu už nedělaly problémy. Podstatné jsou ale prvního kroky Zelenského v úřadě prezidenta. Do čela prezidentské administrativy nejprve jmenoval Andrije Bohdana. Andrij Bohdan byl ale právníkem Ihora Kolomojského. Facka do tváře úplně všem. Trvalo více než půl roku, než ho nakonec pod tlakem veřejnosti odvolal 11. února 2020.
Měsíc po vítězství ve volbách jmenoval Zelenskyj svého dalšího přítele z dětství a obchodního partnera Ivana Bakanova zástupcem a později šéfem ukrajinské bezpečnostní služby. Zástupci tvůrčího oddělení studia Kvartal 95 byli převedení do prezidentské kanceláře a do Nejvyšší rady. Přátelé se objevili i na mocenských postech. Vedoucí Kanceláře prezidenta Andrij Jermak a jeden z vůdců strany Sluha lidu Mykola Tyščenko. Známí, přátelé a kolegové z Kvartalu 95 obsazovali mocenské pozice. Bylo jich daleko více. Mám tu seznam jmen, funkcí a vazeb na Zelenského skupinu, ale jména by nám beztak nic neřekla.
Několik měsíců po inauguraci 20. května 2019 začal Zelenskyj pro změnu propouštět ty, kteří ho dovedli k vítězství. Zřejmě se zbavoval lidí, kteří na něj věděli příliš mnoho. Jako první odešel tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Oleksandr Danyljuk, který se prý naštval na Zelenského, že ho neudělal premiérem. Druhým členem, který tým opustil, byl vedoucí kanceláře prezidenta Andrij Bohdan, kterého jsem zmínil. Potom o své posty přišli Oleksij Hončaruk a generální prokurátor Ruslan Rjabošapka. Všichni tito lidé byli součástí Zelenského týmu, a ten se jim takto odvděčil.
Korporace sklízejí žně na Ukrajině
Zelenskyj zahájil od května 2019 rozsáhlý program privatizace ukrajinské půdy. Týkal se 40 milionů hektarů kvalitní zemědělské půdy. Také zahájil velkou operaci privatizace státního majetku, fiskální úspory, deregulaci pracovního práva a likvidaci odborů. Klasické vykuchávání, drancování a rabování státního zlata zahraničním kapitálem. Úspory a chudoba řízené světovými bankéři. Pomocí dekretu z 19. května 2021 Zelenskyj zajistil nadvládu ukrajinského jazyka a zakázal ruštinu ve všech sférách veřejného života, na úřadech, ve školách a v podnicích, k velké spokojenosti ukrajinských nacionalistů. K těm, jak uvedu v dalších kapitolách, měl Volodymyr Zelenskyj velmi blízko.
Židovské vyšší řízení: Náhoda nebo plán
24. února 2022 ve 4:50 hod. ráno Rusko provedlo první raketové údery na ukrajinské území. Ve stejnou dobu, kdy ruská televize vysílala projev Vladimira Putina ke svému lidu, dopadaly první balistické střely na Ukrajince v jejich hlavním městě Kyjevě a také v Charkově, Oděse, Mariupolu, Dněpru a dalších městech. Co předcházelo této válce, jsem probíral v mém trojdílném pořadu 10 let majdanové kocoviny. Jednoduše, s touto válkou nebylo něco v pořádku. Panují podezření, že Volodymyr Zelenskyj byl vybraný, aby tuto válku pomohl vyprovokovat. Pokud mě posloucháte pravidelně, víte, že mám rád u svých pořadů globální přesahy. Nechci, abychom otrocky přežvykovali známá fakta, ale abychom je jako korálky navlékali na šňůru geopolitiky. Proto pojďme prozkoumat tato podezření blíže. Ať chceme nebo ne, musíme se zaměřit na židovské procesy řízení.
Na začátku jsem uvedl, že Volodymyr Zelenskyj je čistým Židem z obou rodových linií, tedy jak po otci Aškenazi, tak po chasidské matce. Křest není v tomto kontextu důležitý, jde o rodovou linii. Tehdejší premiér Ukrajiny Volodymyr Groysman byl také Židem v obou rodových liniích. Zelenskyj a Groysman tedy vytvořili židovské řídící duo na Ukrajině, i když na velmi krátkou dobu. Předchozí prezident Petro Porošenko Valtzman byl také Židem. Právě Petro Porošenko přikryl vytunelovanou Privatbank dalšího Žida, Ihora Kolomojského. Z ukrajinského rozpočtu banku sanoval pěti a půl miliardami. A k dovršení všeho, Ihor Kolomojskyj od roku 2012 financoval Žida Volodymyra Zelenského, který se stal prezidentem. Je to třeskutě jasný logický obrazec.
Je to jen náhoda, že všichni hlavní aktéři jsou Židé? Prezidenti Petro Porošenko, Volodymyr Zelenskyj, premiér Volodymyr Groysman, a Ihor Kolomojskyj? Musíme na to nahlížet čistě technicky, bez emocí, jako na šachovou partii. Nezúčastněně a bez emocí. Nesmíme se nechat strhávat připravenou škatulkou antisemitismu. Můžeme někoho označit za křesťana, nic se nám nestane. Stejně tak jako muslima. Ale v okamžiku, kdy uvedeme u někoho židovskou příslušnost, začnou jisté kruhy bít na poplach s připravenou proklamací o plynových komorách. Nebojme se toho, uvažujme pouze technicky, analyticky.
Ihor Kolomojskyj se několikrát v Izraeli setkal s Benjaminem Netanjahuem. Petro Porošenko mu přikryl jeho pětimiliardovou sekyru Privatbanky, kterou sám vytuneloval. Zároveň si Kolomojskyj vodil připravovaného komika Zelenského, který se stal prezidentem. Piplal si ho na svých televizních kanálech. Znamená to, že Ukrajinu přes Kolomojského řídí Izrael? Jsou to náhody nebo nahlížíme do vyšších procesů řízení? Odpovězme si každý sám.
Vazby Zelenského na neonacisty
Vazby Zelenského na neonacisty na Ukrajině se začaly utužovat od poloviny roku 2019. Jsou ale výsledkem určité směsi pragmatismu a pudu politického instinktu. Jak by mohl Žid Zelenskyj preferovat organizace jako Aidar, Dněpr, Safari, Svoboda, Pravý sektor, C14 nebo Národní sbor? V té době byl Azov formálně začleněný do ukrajinské armády a jeho pouliční křídlo, známé jako Národní sbor, bylo rozmístěné po celé zemi pod dohledem ukrajinského ministerstva vnitra a po boku Národní policie. Blížil se plnohodnotný konflikt s Ruskem a vzdálenost mezi Zelenským a extremistickými polovojenskými jednotkami se rychle zmenšovala.
V listopadu 2019 přijal Zelenskyj několik krajně pravicových vůdců. Například Jehvena Karase, vůdce C14. Během Majdanu v roce 2014, aktivisté C14 obsadili kyjevskou radnici a polepili její zdi neonacistickými znaky, než se ukryli na kanadském velvyslanectví. Jen několik dní po tomto setkání vystoupil Oleksij Hončaruk, tehdejší premiér a zástupce vedoucího Zelenského prezidentské kanceláře, na pódiu neonacistického koncertu pořádaného osobností C14 a obviněným vrahem Andrijem Medvedkem.
Také v roce 2019 Zelenskyj bránil ukrajinského fotbalistu Romana Zolzulyu před španělskými fanoušky, kteří se mu posmívali jako nacistovi. Roman Zolzulya pózoval vedle fotografií nacistického kolaboranta z dob druhé světové války Stěpana Bandery a otevřeně podporoval prapor Azov.
V listopadu 2021 jmenoval Zelenskyj dalšího ultranacionalistu z Pravého sektoru Dmitro Jaroše zvláštním poradcem vrchního velitele ukrajinské armády, a od února 2022 šéfem Dobrovolnické armády. Jaroš je zapřísáhlým stoupencem nacistického kolaboranta Stěpana Bandery. Mezi lety 2013 až 2015 vedl Pravý sektor a přísahal, že povede derusifikaci Ukrajiny.
V prosinci 2021, když se blížila válka s Ruskem, udělil Zelenskyj veliteli Pravého sektoru Dmytrovi Kocjubajlovi vyznamenání Hrdina Ukrajiny. Kocjubajlo choval na své frontové základně domácího vlka. Rád žertoval s hostujícími novináři, že ho jeho bojovníci krmí kostmi rusky mluvících dětí.
Zároveň Zelenskyj jmenoval Oleksandra Poklada, přezdívaného škrtič kvůli jeho zálibě v mučení, šéfem ukrajinské rozvědky SBU.
Zelenskyj 1. března 2022 nahradil oblastního správce Oděsy Maksymem Marčenkem, bývalým velitelem krajně pravicového praporu Aidar, který byl obviněný z řady válečných zločinů v oblasti Donbasu.
Nacistické a fašistické ideologie spolu se symboly a výroky svědčí o tom, že na Ukrajině opět vyvstává kult Stěpana Bandery v plné polní. Myslím, že jsem o tom přinesl řadu důkazů nejen tady, ale i v mém trojdílném pořadu Život Stěpana Bandery, nebo také trojdílný pořad 10 let majdanové kocoviny.
Kolomojskyj financuje pluk Azov
Zelenského hlavní finanční podporovatel, ukrajinský židovský oligarcha Ihor Kolomojskyj, je klíčovým mecenášem neonacistického praporu Azov včele s hrdým fašistickým vůdcem Andrijem Bileckým. Někteří z bojovníků Azovu se otevřeně hlásí k neonacistům, jejichž vyobrazení používají na svých uniformách, zbraních a někdy i na předloktích.
Andrij Bileckyj kdysi slíbil, že povede bílé rasy světa do posledního křížového tažení proti Untermenschen vedeným Semity. Kolomojskyj financoval Azov několika miliony dolarů. Financoval také soukromé milice, jako jsou pluky Dněpr a Aidar, které nasadil jako osobní oddíly na ochranu svých finančních zájmů. O Azovu panuje propaganda na obou stranách. Západ jejich příklon k nacismu umenšuje, Rusko naopak přifukuje. Kde je pravda? Pojďme pluk Azov prozkoumat podrobněji.
Příběh pluku Azov se začal psát na konci února 2014, v době po revoluci na Majdanu. Odehrával se v nejistém kontextu poznamenaném velkou politickou a vojenskou nestabilitou. Ukrajinská Rada 27. února přijala zákon číslo 4271, kterým chtěla smazat stopy po autoritářské minulosti. Vyhlásila tak všeobecnou amnestii pro politické vězně bývalého prezidenta Viktora Janukovyče. Mezi amnestovanými byla řada osobností spojených s ukrajinskými polovojenskými kruhy, včetně Andrije Bileckého, narozeného v roce 1979 a vězněného od roku 2011.
Andrij Bileckyj působil v ukrajinském krajněpravicovém podzemí od svého mládí. Je známý především tím, že v roce 2005 v Charkově obnovil polovojenskou skupinu Patriot Ukrajiny. Kolem ní se sdružilo několik radikálních pravicových skupin a vytvořilo Národní sociální shromáždění. Ukrajinské hnutí Patriot, které představuje sílu zapojenou především do pouličních střetů, pěstuje xenofobní, rasistickou a násilnou ideologii namířenou proti neukrajinským občanům. Tento odkaz provázel Andrije Bileckého po celou jeho kariéru.
V roce 2012 byl Bilecký za mřížemi a Ukrajinský Patriot se tím pádem neúčastnil Majdanu ani v roce 2014. Na rozdíl třeba od Pravého sektoru. Navzdory této dlouhodobé absenci na ukrajinském politickém poli došlo na jaře 2014 k rozhodujícímu kroku vzestupu této skupiny. Prozatímní vláda se po Majdanu snažila obnovit pořádek na východě země. Jenže neměla dostatečně akceschopnou armádu. Vláda se proto spoléhala na nebývalý rozmach občanů, kteří začali vytvářet dobrovolnické prapory. Nakonec souhlasila s tím, že Bileckyj, právě propuštěný z vězení, a jeho muži mohou pomáhat pořádkovým silám.
K východnímu uskupení se připojil Černý sbor. Bojovníci Černého sboru přesunuli své úsilí na pobřeží Azovského moře, odkud získávali většinu své výzbroje. Prapor čítající 300 mužů se osamostatnil a díky svým zkušenostem v terénu se rychle stal jednou z nejlepších bojových jednotek ukrajinského obranného aparátu. Navzdory všem předpokladům, prapor vytlačil separatisty z přístavního města Mariupol na jihu Doněcké oblasti. Potom byli nasazení v operacích v Torezu, Šachťorsku a Sněžném.
5. května 2014 se ve městě Berďansk tento Černý sbor stal praporem územní sebeobrany. Právě k tomuto datu přijala název Azov, a to s odkazem na stejnojmenné moře, ale také pro jednoduchost, jak poznamenal Alex Kovžun, jeden z manažerů vizuální identity Azova. V souladu s prvními minskými protokoly podepsanými 5. září 2014 ukrajinská vláda požadovala, aby se jednotlivé dobrovolnické prapory seskupily pod její vlajky. Pluk Azov se připojil k nové Národní gardě pod přímým velením ministerstva vnitra. Tato institucionalizace zásadně ovlivňuje počáteční identitu skupiny bojovníků.
Dnes je tedy pluk Azov přímo odpovědný státu. Od této chvíle byl zahájený nábor do pluku. Jeho početní stav vrcholil před únorem 2022, kdy dosáhl přibližně 1500 mužů. Na konci tohoto vzestupu se Azov modernizoval jak z doktrinálního, tak z materiálního hlediska. S vlastní kolonou 300 obrněných vozidel BTR-80 a T-64B1M se pluk postupně přiblížil standardům NATO. Azov také provozoval vojenské výcvikové tábory pro děti a mládež. Ačkoli se pluk Azov snaží skrývat neonacistickou ideologii za směs důmyslné propagandy, je stále patrná z jejich symbolů. Například černé slunce, esoterický nacistický symbol, nebo Wolfsangel, vlčí hák, který používala 2. tanková divize SS Das Reich.
Andrij Bileckyj opustil koncem roku 2014 velení Azovské armády a dal přednost politice. V roce 2015 byl zvolený poslancem parlamentu na kandidátce veteránů. Spolu s bývalými příslušníky pluku Azov založil nevládní organizaci Národní sbor. Tato militantní organizace tvořila páteř nacionalisticko-revoluční strany Národní korpus, založené 14. října 2016. V parlamentních volbách v roce 2019 získala 2 % hlasů. Tedy Národní sbor resp. Národní korpus, je politickou odnoží pluku Azov. Sledujeme tak vrůstání neonacistického pluku Azov přímo do ukrajinské politiky. Dochází tak k institucionalizaci tohoto vojenského uskupení. Pluk Azov má se svým politickým křídlem mezinárodní vazby. Například na ruské hnutí Wotan Jugend, které působí i v Česku.
Američtí Demokraté, Hillary a Ukrajinagate
Neustále se hovoří o vměšování Ruska do amerických prezidentských voleb v roce 2016, zejména ve prospěch Donalda Trumpa. Slyšel ale někdo, že se v Americe vyšetřovaly vazby mezi Hillary Clintonovou, tedy americkými Demokraty a Ukrajinou? Tedy stejný scénář? Média o tom svorně mlčí. Troufám si říct, že nikdo o tom neslyšel ani slovo. Uniklo pouze angažmá mladého Huntera Bidena v představenstvu ukrajinské plynárenské společnosti Burisma od 13. května 2014, a schéma praní špinavých peněz Demokraty přes Ukrajinu v rámci zbankrotované FTX kryptoburzy. Tomu se budu věnovat v příští kapitole.
Ovšem američtí Demokraté jsou s Ukrajinou srostlejší daleko více. Ukrajina byla obviněná z práce pro štáb Hillary Clintonové, přesněji z úniku dat proti Paulu Manafortovi, tehdejšímu šéfovi volební kampaně Donalda Trumpa. Americký generální prokurátor William Barr se touto ukrajinskou stopou podrobně zabýval. Když zvítězil Donald Trump, Ukrajina se zřejmě chtěla novému americkému prezidentovi zavděčit. A tak se stalo, že Ukrajina sama začala odhalovat úniky z americké ambasády v Kyjevě, kterou předtím kontrolovala administrativa Baracka Obamy, tedy Demokratů.
Ukázalo se, že se Hillary Clintonová setkávala s takzvanou ukrajinskou diasporou s vazbami na Kyjev. Jednou z osob byla například Oksana Anna Gopková. Představitel ukrajinské generální prokuratury Konstantin Kulik uvedl další zajímavou skutečnost. Podle něj ukrajinské úřady mají důkazy o tom, že peníze od Janukovyčovy strany dostávali američtí představitelé, například bývalý Obamův poradce Gregory Craig.
K dalšímu odhalení přispěly depeše Wikileaks. Prostřednictvím Wikileaks byly zveřejněné e-maily z hacknutého serveru Demokratické strany, které obsahovaly korespondenci mezi Hillary Clintonovou a šéfem její kampaně Johnem Podestou. V dokumentech se také psalo o Ukrajině. Země byla zmíněná více než stokrát. Jednou z hlavních linií této korespondence bylo spojení Hillary Clintonové s ukrajinským oligarchou Viktorem Pinčukem, a jeho možné finanční investice do kampaně demokratů.
Je naprosto jasné, že Ukrajinagate byla maximálně výbušná pro americké Demokraty. Vměšování Ukrajiny do amerických voleb ve prospěch Hillary Clintonové? To by bylo něco! Ovšem naprosté ticho po pěšině. To nebylo žádoucí. Nebylo prostě povoleno informovat o vměšování Ukrajiny do amerických voleb v roce 2016 ve prospěch Hillary Clintonové. V českých médiích jsme o tom nezaslechli ani slovíčko. Stejně jako v masmédiích zahraničních. Donald Trump stejně jako americká alternativa také neuchopila býka za rohy, a nevrátila tato obvinění Hillary i s úroky. Promarněná šance.
Ukrajina: Pračka peněz pro americké Demokraty
Mnozí mají podezření, že pomoc americké vlády Ukrajině, byla schéma praní špinavých peněz, možná související s pochybnými aktivitami amerických biolaboratoří na Ukrajině. S náhlým krachem kryptoměnové burzy FTX v polovině listopadu 2022 získávají podezření z praní špinavých peněz na Ukrajině novou podobu.
Zakladatel FTX burzy, třicetiletý Sam Bankman-Fried uprchl s 1 až 2 miliardami dolarů z klientských fondů v polovině listopadu 2022, kdy burza zkrachovala. Jenže tento zakladatel FTX burzy byl zároveň hlavním dárcem Demokratické strany, druhým po Georgi Sorosovi, a měl vazby na Světové ekonomické fórum.
V polovině volebního období v roce 2022 obdrželi demokraté od tohoto kryptomiliardáře téměř 38 milionů dolarů. V květnu 2022 uvedl, že plánoval přispět částkou od 100 milionů do 1 miliardy dolarů na podporu demokratického kandidáta v prezidentských volbách v roce 2024.
Světové ekonomické fórum sice vymazalo FTX burzu ze svých partnerů, ale archivní odkaz jejich spojení potvrdil. FTX burza spolupracovala s Ukrajinou, aby jí pomohla získat finanční prostředky na válečné úsilí. Zakladatel FTX burzy Sam Bankman-Fried vytvořil iniciativu Pomoc pro Ukrajinu ve spolupráci s ukrajinským ministerstvem digitální transformace, ukrajinským ministerstvem financí, ukrajinskou webovou společností Everstake a Národní bankou Ukrajiny.
Odhaduje se, že pro Ukrajinu bylo vybráno 200 milionů dolarů, které byly prostřednictvím FTX burzy distribuované do jedné ukrajinské banky. Podle záznamů ale ukrajinská vláda z těchto peněz použila pouze 22 milionů dolarů. Zbylých 178 milionů dolarů zřejmě zmizelo. To vedlo k podezření, že byly vyprané zpět do Ameriky. Jednoduše zahraniční pomoc, kterou ukrajinská vláda obdržela od Ameriky, byla vložená do FTX burzy, která pak otočila, a darovala peníze zpět demokratickým kandidátům. O tom se vynořily další důkazy.
V březnu 2022 se na FTX burzu obrátili ukrajinští představitelé s žádostí o pomoc při zřízení krypto-dárcovství na financování války. Sam Bankman-Fried, generální ředitel společnosti FTX, souhlasil. Zřídil dárcovský portál na webových stránkách FTX. Firmy a občané z celého světa mohli darovat libovolné množství kryptoměn na různé adresy peněženek. Ukrajina slíbila, že všechny kryptoměny převede na svou místní měnu hřivnu, a následně nakoupí válečné vybavení. Jak jsem uvedl, podařilo se vybrat 200 milionů dolarů, ale z těchto 200 milionů bylo oficiálně použito pouze 22 milionů dolarů.
Zůstává tedy otázka, kam se poděly ostatní dary? Zbývajících 178 milionů dolarů záhadně zmizelo. To mnohé vedlo k domněnce, že byly vyprané zpět do Ameriky. Sam Bankman-Fried zřejmě využil svých konexí na Ukrajině k tomu, aby kryptoměnové dary převedl zpět k sobě a tyto prostředky pak použil na podporu Demokratické strany.
Je to logická doměnka vzhledem k angažmá rodiny Hunterových na Ukrajině. Například investiční společnost Rosemont Seneca Huntera Bidena investovala do společnosti Metabiota, která provozovala některé z biolaboratoří na Ukrajině. Šéfka FTX burzy Amy Wuová pracovala pro Clintonovu nadaci. Mark Wetjen, vedoucí politiky a regulační strategie FTX burzy, působil za prezidenta Obamy jako komisař v Komisi pro obchodování s komoditními futures. A jakoby to nestačilo. Obchodní firmu Alameda zakladatele FTX burzy Bankmana-Frieda řídila jeho přítelkyně Caroline Ellisonová. Její otec byl nadřízeným ředitele Bidenovy Komise pro cenné papíry a burzy.
A teď toto korupční schéma praní peněz přes Ukrajinu pro americké Demokraty porovnejme se schématem před několika lety. Víme, že od 13. května 2014 působil v představenstvu plynárenské společnosti Burisma Hunter Biden. Jedním z největších akcionářů Burismy byl mimochodem Ihor Kolomojskyj, který si vypiplal Volodymyra Zelenského.
Burisma sloužila jako obří pračka peněz. Zisky z drog a prodeje zbraní odcházely na Kypr. Vedle Huntera Bidena figuroval ve skandálu i bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko. Z Burismy bylo postupně vytunelovaných 7,4 miliardy dolarů přes americkou investiční firmu Franklin Templeton Investments, která je úzce napojená na americké Demokraty. Jednoduše Demokraté si předtím vyprali přes spřízněnou investiční společnost 7,4 miliard dolarů. Mezinárodní korupce v globálních rozměrech. A opět Demokraté perou peníze přes Ukrajinu. Stejně jako později znovu, tentokrát přes FTX burzu.
Všímáme si stejného schématu? Nejprve Hunter Biden, Burisma, Franklin Templeton Investments, která byla napojená na Demokraty. 7,4 miliard dolarů přes Ukrajinu. Potom Sam Bankman-Fried, iniciativa Pomoc pro Ukrajinu, jeho FTX burza s napojením na Demokraty. 178 milionů dolarů přes Ukrajinu. Je to menší částka, ale i tyto drobné se počítají.
Závěr. Peníze hovoří, holota se hádá
Když zkoumáme různé aspekty, sledujeme v hrubých obrysech základy globální mašinérie schémat korupce a praní špinavých peněz ve světovém měřítku. Burisma, Franklin Templeton Investments, nebo FTX burza. Stejně jako Kolomojského Privatbank. Do toho drancování přírodních zdrojů Ukrajiny posvěcené jak Porošenkem tak Zelenským. Chudí a zbídačení Ukrajinci opět a znovu ostrouhají. Globální mafie si s nimi pohazuje jako vítr listím ve větru. Stejně jako s ostatními národy. Zatímco zběsilí rusobíjci se směšně rvou za Ukrajinu, Zelenského byty v Londýně spravovala ruská společnost. Přes Maltex Multicapital Corporation obchodovali s Ruskem také velmi mohutně. Rusko bylo dříve pro Kvartal 95 také významným trhem, kde ruská televize vysílala Zelenského komediální pořady. Zelenskyj pronajímal svou toskánskou vilu ruské klientele.
Zatímco se globální oligarchie pakuje, holota se hádá do krve i mezi přáteli a rodinami, kdo z nich je horší nebo lepší. Dvě strany téže mince. V Ukrajině ale nacházíme i další přesahy. Například globalistické hnutí Alatra resp. Tvořivá společnost, ke které někteří poblouzněnci upínají své zraky jako k novému spasiteli. Vyhlížejí mesiáše, který je vyvede a zachrání. Když se ale podíváme na tuto organizaci blíže, zjistíme zajímavou věc.
Alatra, tedy Tvořivá společnost vznikla v roce 2014, tedy v době Majdanu. Nezmiňuji to jen tak náhodou. Mezinárodní koordinátorkou Alatry je totiž kapitánka služby ministerstva pro mimořádné situace Ukrajiny. Kristýna Alexandrovna Kovalevská. Alatra stejně jako další podobné organizace, píšou stejní globalisté, kteří nás chtějí zavádět na vedlejší kolej. Rozdrolit naši pozornost. Změkčit náš odpor. Jsou to staré známé praktiky CIA už z 60. let minulého století v Americe. I tady se podařilo tvrdý odpor mládeže proti válce ve Vietnamu, nasměrovat do mysticismu, meditací a oblaku hašišového dýmu marihuany nebo LSD. Čerpejme energii z vesmíru, meditujme u hudby otevírající nějakou čakru, zapalujme vonné svíčky s léčebnými účinky parafínu. Míním samozřejmě ironicky.
Do toho feminizace, LGBT, ekologická agenda. Jak skvělé nástroje pro odvádění davů na vedlejší kolej. Na slepou odbočku. Rozdrolit a změkčit tvrdý odpor a kritiku globální korupce souručenství podsvětí a politiky. Takto bych mohl pokračovat dál.
To, co vidíme v televizi nebo v novinách, je pouze to, co chtějí, abychom viděli. Důmyslně naaranžované a zinscenované divadelní představení. Pseudohádky, urážky, sankce. Ve skutečnosti choreograficky propracovaný zápas kravaty proti kravatě. Saka proti saku. V zákulisí ale veškerá globální elita hovoří jedním společným jazykem. Peníze. Money talks. Jen ohlupovaný občan stále dokola naskakuje na ideologické žvásty. Není divu, když nás kolektivně hecují globální masmédia, která jsou součástí stejného globálního schématu peněz.
Volodymyr Zelenskyj byl pouhou komediantskou figurkou ve spodních patrech řízení. Myslel si, že bude oslňovat svým komediantstvím celý svůj mandát. Válka s Ruskem mu to překazila. Najednou byl proti své vůli postavený do role státníka. Jak se dalo čekat, naprosto selhal. Komediant v době míru nemůže hrát státníka během války. To už není blazeovaná konverzace intelektuálů, ale opravdová výzva pro školené kádry. Naším úkolem je hledat ty, o kterých se nemluví. Ty, kteří se skrývají v zákulisí. Ty, kteří tahají za dráty za oponou, jak se vyjádřil král PR a propagandy Edward Bernays. To Volodymyr Zelenskyj rozhodně není. Je ale zajímavou postavou, od které se rozbíhají nitky na různá místa geopolitické globální šachovnice.